Několik fotek z vycházky do Emauz

13. května 2016 v 23:05 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Jak už jsem se zmiňoval v neděli ve svém přání těm nejmilejším maminkám na světě, o víkendu jsem měl příležitost nakouknout do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl a ani jsem nevěděl, že je možné se tam dostat. Se skupinou zájemců o zajímavé pražské domy jsme totiž navštívili Emauzský klášter v Praze, kde jsme se mohli odchýlit od standardní trasy a jít se podívat do míst, která nejsou turistům běžně přístupná. Abyste z toho taky něco měli, připravil jsem pro vás aspoň pár fotek a na závěr jedno malé tradiční haiku.

Musím říct, že se mi moc líbí moderní silueta kostela, který je trochu komplikované pojmenovat, protože je zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi. Císař Karel IV., jehož 700. výročí narození si letos připomínáme, nebyl prostě žádný troškař a svatými nešetřil. Nikdy jsem netušil, že se budu moct procházet přímo pod betonovými křídly tohoto kostela, který byl pobořen při americkém náletu na Prahu v únoru 1945.



Jakpak asi následující fotka patří? Vyrůstá klenba do výšky nebo se k nám plazí po malované podlaze?



Průhled oknem gotickými malbami krásně vyzdobeného ambitu. To se ale pořád ještě pohybujeme v místech, kam je možné si koupit běžnou vstupenku.



Pak stačí vyjít po schodech o pár pater výš, projít chodbou plnou různých firmiček a poraden a vyjít posledních pár schodů pod pozoruhodný betonový krov kostela. Milovníci trojúhelníků si zde rozhodně přijdou na své a mohou si na mnoha praktických příkladech procvičovat Pythagorovu větu a - vezmou-li si s sebou na půdu kružítko - třeba i větu Thaletovu. Tomu říkám vysoká škola statiky - tady konkrétně z padesátých let 20. století.



Ocitáme se pod krovem, který naštěstí zatím nikdo nepřeměnil na půdní byty, takže si můžeme prohlédnout rubovou stranu klenby kostela, po které dokonce vede úzká lávka.



Pohled vzhůru ukazuje důmyslnou konstrukci betonových vzpěr, které nahradily původní zborcený dřevěný krov.



Na to, že se nacházíme na půdě, je tu neobyčejně hodně světla. To se sem dostává především proskleným východem, který vede k patě vznešených a přitom velmi moderních betonových křídel a zároveň také na neobyčejnou vyhlídku. Mimochodem, venku pěkně fičelo, ale přesto jsme se nemohli vynadívat.



Oblouky na "úpatí" skořepinových věží, které v šedesátých letech razantně nahradily původní věže. Podle mne je toto dílo architekta Františka Marii Černého prostě krásné, i když znám dost lidí, kteří mu ani po půlstoletí nemohou přijít na chuť.



Dovedně tvarovaná betonová křídla přecházejí v nebe zlatavými špičkami.



Už jsme viděli klenbu kostela shora, tak teď ještě jednou klasický pohled z kostelní lodi. Je pravda, že odtud, zdola, je klenba o něco lépe uzpůsobena oku návštěvníků.



... a pod klenbou mezi ostrými světly a tmavými stíny zaparkované vozidlo o samotě odpočívající malé návštěvnice.



A tohle, to je ovšem samota zcela jiného druhu...



Na půdě je zavěšené zajímavé zpodobnění madony s jezulátkem. Samozřejmě se o něm ve výkladu podrobně hovořilo. Já jsem byl ovšem tak nadšený různými průhledy skrze betonové triangly a dalšími fotogenickými zajímavostmi, že jsem pohříchu výkladu nevěnoval takovou pozornost, jakou by si býval zasloužil. Co je to tedy přesně za obraz, vám nepovím, protože jsem cvakal foťákem a nedával jsem pozor. Doufám, že mě na příští vycházce náš průvodce "netasí", a moje nepozornost tak unikne pozornosti :-). Ale hlavně, že tu ten obraz mám, protože mi i na starodávné zaprášené kostelní půdě připomíná to, co je pro mě podstatné a proč tomu tak vlastně je.



Fotografií mám z vycházky samozřejmě mnohem víc, tohle je jen rychlý výběr; nechtěl jsem sdělovat fakta (která je možná si najít v četných informačních zdrojích), ale spíš zprostředkovat aspoň část pocitů a nálady z neobyčejného zážitku.



Haiku té nejkrásnější klenby


Ctnostné a smyslné

klenou se křivky těla

nad bludištěm světa.



Pozn.: Nadcházející víkend je poslední, během kterého se můžete podívat přímo na místě na výstavu mých fotografií ve vršovické restauraci Pod Lipami. Od pondělního odpoledne to půjde už jen ve výstavním e-katalogu, protože fotky se z Vršovic přestěhují zase pěkně ke mně domů :-). Ale neděli si ještě šetřím pro případ, že by ještě někdo měl na poslední chvíli zcela neodolatelný zájem si fotky prohlédnout za mé osobní přítomnosti. Takový "fotovýstavní last minute"! Pokud byste o něco takového měli zájem, prosím, pošlete mi e-mailovou zprávu na adresu pvapenik@centrum.cz, a třeba se nám ještě podaří domluvit.



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. května 2016 v 23:20 | Reagovat

Je to zajímavá stavba , nedivím se, že jste fotil, fotil, když tam není lehké se dostat. Díky...

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. května 2016 v 0:26 | Reagovat

Prostě umíš fotit a nacházet zajímavé objekty. Tleskám, byla to výstavní síň krásy :-)

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. května 2016 v 7:29 | Reagovat

Krásné fotografie, díky za zprostředkování :-).

Trojúhelníkové podkroví je nej!

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 14. května 2016 v 8:07 | Reagovat

Bombasitcka reportaz. Velke maucta za to. A opät volam "Nech zije beton!" Architekt bol maly genius.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. května 2016 v 8:38 | Reagovat

[4]: Jedno jméno jsem připomněl - jméno architekta Františka Marii Černého: Ten navrhl náhradu původních věží, betonová křídla byla dokončena  v roce 1968. Nicméně druhé jméno jsem čtenářům upřel: Jde o statika Bedřicha Hacara, který odpovídal v padesátých letech za dostavbu krovu a prosadil použití betonu místo původně zamýšleného dřeva. Myslím že aspoň malou zmínku zaslouží.

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. května 2016 v 8:39 | Reagovat

Nádherné křivky. Škoda, o den jsme se minuli. Moje nedělní brouzdání okolo a focení bude v Sakrálkách, kvůli kterým jsem tam šla. Bohužel v době kdy jsem byla přítomna, bylo zavřeno. Takže alespoň se podívat dovnitř a ne nahoru mi nebylo dopřáno. Máš pravdu, věže jsou i po tak dlouhé době jablkem sváru mezi zastánci a odpůrci. A to by si člověk řekl, že za tu dobu už se generace zastánců "klasiky" obměnili a ti kdo dají víc na moderní pojetí budou v převaze ;-) Taky mne zaskočil ten dlouhý název .....

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. května 2016 v 8:41 | Reagovat

[3]: Mně se trojúhelníky taky moc líbily. Samozřejmě, chtělo by to pořádně prolézt a zachytit zajímavé "geometrické výhledy", ale to by člověk musel na místě bivakovat :-).

[1]:[2]: Mě překvapilo, že pár metrů odtud jsou úplně normální kanceláře.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. května 2016 v 8:53 | Reagovat

[6]: On ten název souvisí se slovanskou liturgií, kterou Karel IV. nechal ve zdejších prostorách oživit. I proto se kostelu říkává zkráceně "Na Slovanech"

9 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. května 2016 v 9:11 | Reagovat

[7]: Co kanceláře, ale i klinika plastické chirurgie. Tak to asi pro případ že kdyby se něco zvrtlo, do fakultní nemocnice to je coby kamenem dohodil. A těch firem co tam sídlí je docela požehnaně, to bylo taky něco co mne dost zaskočilo.

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. května 2016 v 15:04 | Reagovat

Triangly!

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. května 2016 v 18:29 | Reagovat

[10]: Pro umělecké trianglisty by to měla být povinná vycházka.

[9]: Vida, mohl jsem se nechat plasticky domodelovat. A já hlupák fotím zaprášenou půdu! :-)

12 Van Van | Web | 14. května 2016 v 23:48 | Reagovat

Skvěle nafoceno, krásné záběry a zajímavá střecha, u této stavby. Kupodivu mi připadá, že všechno dohromady ladí. Neobvyklá procházka neobvyklými místy - a při každé takové stavbě si říkám, uměli tenkrát stavět.
I před několika stoletími, i před sedmdesáti lety. ;-)
Zakončeno inspirativní básní.

13 Miloš Miloš | Web | 15. května 2016 v 21:33 | Reagovat

Betonová křídla zaujmou na první pohled, pamatuji si je už od prvních návštěv Prahy. Klášter je příkladem, kdy mu bombardování a částečné zničení ve výsledku pomohlo.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. května 2016 v 6:51 | Reagovat

[12]: Ano, taky mi to ladí pěkně dohromady napříč staletími. A jestli je haiku inspirující, jsem moc rád. Ono totiž kupodivu stačí jedno pomyšlení na jednoho člověka a hned je zase motivace vstoupit do lidského bludiště i pro další den.

[13]: V Praze jsou i stavby, u kterých bych podobnou metodu zkusil i dnes :-).

15 matka matka | 16. května 2016 v 10:27 | Reagovat

pod bludištěm světa
kutali naši předkové
podzemní chodby

16 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 16. května 2016 v 17:42 | Reagovat

Výjimečná příležitost a moc pěkné fotografie..:). Myslím, že tě to muselo hodně bavit a navíc se umíš na architekturu správně podívat a vybrat opravdu zajímavé záběry :).

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. května 2016 v 23:01 | Reagovat

[16]: Ano, bavilo mě to. Jen bych se ještě - kdyby to šlo - vydal po těch lávkách a hledal bych netradiční záběry "z druhé strany".

[15]: Ano, právě si tak trochu připadnu jako v podzemní chodbě. Ale ať už je bludiště sebebloudivější, snažím se i potmě držet směr.

18 Hanka Hanka | E-mail | Web | 26. května 2016 v 20:29 | Reagovat

To jsou skvostné záběry, Petře!
Mám hrozně ráda detaily historických staveb a různá zákoutí a zátiší.
Ty je umíš nafotit opravdu skvěle.
Třetí snímek od konce je dokonalý, šikmé pruhy světla a v pozadí kočárek ... nádhera! :-)

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2016 v 20:47 | Reagovat

[18]: Líbilo se mi, jak tam kočárek osaměl mezi pruhy světla. Téma dobré, ale zpracování má převeliké rezervy :-). Ale na půdě se mi moc líbilo, klidně bych tam strávil půl dne a prošel bych všechny přístupné lávky a úhly pohledu.

20 Hanka Hanka | E-mail | Web | 26. května 2016 v 20:57 | Reagovat

[19]: Vždycky se nějaké rezervy najdou, Petře, dobrý fotograf není asi nikdy spokojený s výsledkem své práce.
Je taky třeba vzít v úvahu podmínky.
Tohle byla celkem rychlovka, jestli jsem to správně pochopila. :-)

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2016 v 21:06 | Reagovat

[20]: Jsem v principu velmi nedynamický, pomalý a neprůbojný fotograf, vyhovuje mi si záběr dlouho připravovat, proto mám rád dlooooooouuhé expozice :-). Na to, kolik se na půdě a na ochozu naskýtalo možností záběrů, to opravdu byla docela rychlovka. Chtělo by to udělat si výpravu se stativem.

22 Hanka Hanka | E-mail | Web | 26. května 2016 v 21:12 | Reagovat

[21]: No jo, to znám, můj přítel je taky takový, to já jsem zase do všeho hrrr, nedostává se mi trpělivosti. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama