Haiku probouzejícího slunce

2. července 2016 v 7:41 | Petr Vápeník |  Haiku

Vždycky, když mám tu možnost a vstávám v létě brzo ráno společně se sluncem, říkám si, jak se takové slunce má: Ze svého dostatečnou vzdáleností podpořeného nadhledu může beztrestně vstupovat do lidských příbytků a skrze okenní tabule se dotýkat lidských tváří. Některé mu podlehnou a zažehnou tak i pro sebe nový den, jiné si na něm vyvzdorují ještě nějaký ten čas k dobru. Ale ve stejnou dobu může slunce nakouknout vlastně do všech míst zároveň a propojit tak neviditelným můstkem i velmi vzdálená místa. Jo, být tak tím slunečním prstíkem, kterému je po ránu bez zbytečného podezřívání dovoleno vstoupit do cizích ložnic a polechtat na krku kohokoli, kdo nedává přednost žaluziové tmě. Ale i v tom případě se slunce nakonec dočká, jen se ten okamžik polechtání maličko odloží.


Haiku probouzejícího slunce

Závidím slunci:

Zlehka pohladit smí tě

ranním paprskem.


Mít tak možnost si to se sluncem aspoň na pár dní vyměnit! Já bych místo něj laskal, lechtal, hladil a probouzel a ono by za mě jelo do mé práce, tam svým majestátem vneslo během pár okamžiků světlo do spousty komplikovaných věcí a nakonec by vše posvětilo několika výhrůžnými protuberancemi. Jen nevím, kolik se za takový job platí, abych si vydělal aspoň na složenky. Aby to nebylo jako v tom starém dialogu od Woodyho Allena (necituji přesně, jen popaměti):

- Co vlastně teď děláš?
- Mám výborné zaměstnání: Oblékám na módních přehlídkách modelky!
- Panejo, to je dobré! A jak je to s penězi?
- Není to špatné: Padesát dolarů za hodinu.
- Tak to je skvělé!
- To víš, víc si nemůžu dovolit!


Pozn.: Na svém fotowebu jsem publikoval sérii devíti fotografií ze své nedávné dovolené v Jeseníkách, které jsem nakonec dotáhl do podoby "výstavních zvětšenin". Už mi tu leží na stole čerstvě v barvách vyvedené a myslím, že se některé z nich v budoucnu uplatní i při nějaké mé další veřejné "fotoakci" :-). Většina z vybraných fotek se nedávno objevila i zde na blogu v jednotlivých "denních reportážích", ale všechny najednou je můžete vidět v článku Pár fotografií z dovolené v Jeseníkách.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

NOVÝ ČERVENCOVÝ ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY (nebo naopak pro zcela nové hosty):

Nejnovější vrstvy:

Pohledy na veřejnosti běžně nepřístupná místa pražského Emauzského kláštera nabízí květnový článek Několik fotek z vycházky do Emauz.
Usínání je vlastně vyvažujícím druhým pólem ranního letního probouzení, kterým se zabývá dnešní haiku. Proto sem dnes dávám i svou nahrávku Ukolébavky z Griegova rozsáhlého klavírního cyklu Lyrické kusy

Novověk:

Před rokem, když bylo v rozpuku nejteplejší léto, které jsem ve svém životě zažil, jsem napsal malou básničku "Bez...". Jen poznámka pro zavilé botaniky, aby nebyli zklamáni: Latinský název pro můj (nebo spíš moji) "Bez" není "Syringa", ale spíš "Mínus" :-)

Protože časté (a nesmyslné) "holdy" na internetu jsou stále četnější, připomenu článek O holdování a holtování z rozverně jazykozpytné rubriky Jazykové hrádky.

Středověk:

Zmínka o Woody Allenovi mne zase pro změnu přivedla k pět let starému fejetonu O rozesmívání Boha, ve které jsme spolu byli - považte - s Woodym dokonce na rybách!

Pravěk:

Vždycky mě těší, když si přečtu svůj nějaký starý článek a říkám si, že dnes bych ho snad napsal stejně nebo aspoň velmi podobně a ani po více než sedmi letech se za svůj názor ani v nejmenším nestydím. Jedním z článků z úplného začátku blogu je čtenáři tehdy ještě téměř zcela opominutá úvaha O marných zápasech s lejny. Uvidíme, třeba se teď s odstupem nějací noví čtenáři najdou :-).

Někteří lidé o mne říkají, že prý jsem optimista a i já se za něj občas považuji :-). Ale nedávno jsem si při čtení svého dávného článku o jedné slovenské dočasné spolucestující z vlaku uvědomil, že můj optimismus má tedy ve srovnání s ní ještě pořádné rezervy. Článek O věcech, které se přiházejí potvrzuje, že ani lidé, kteří přitahují veškerou smůlu ze širokého okolí, nemusí být pochodující chmurou a depresí.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. července 2016 v 8:25 | Reagovat

Pravěk mi hlásí nenalezenou stránku.... :-(

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 2. července 2016 v 8:45 | Reagovat

Tak ty jsi vlastně takový nediagnostikovaný "sluníčkář" :-D

3 Jarka Jarka | Web | 2. července 2016 v 8:56 | Reagovat

To je zajímavý pohled na slunce.
Musím si na ně dát pozor, v ložnici žaluzie nezatahujeme. :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. července 2016 v 9:11 | Reagovat

[1]: Pravěk mě zpočátku trochu zlobil, ale už je to snad v pořádku.

[2]: V tomto směru zcela jistě! :-)

[3]: Já dokonce žaluzie nemám. Vlastně ani záclony. Kompenzuju to tím, že jen zřídkakdy myju okna :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. července 2016 v 9:57 | Reagovat

Slunce je malíř pathosu,
kreslí ti pihy  ponosu.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. července 2016 v 10:06 | Reagovat

[5]: ...přináší každé ráno směle
sluneční snídani až do postele
na roztouženém podnosu :-).

7 Jan Turoň Jan Turoň | 2. července 2016 v 12:05 | Reagovat

Pak noc se snes mámivá
i Měsíc si to užívá... :-)

8 matka matka | 2. července 2016 v 22:38 | Reagovat

bouře odešla
ráno deštěm umyté
slunce zahřeje

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. července 2016 v 18:06 | Reagovat

Paprsky sluníčka mají kouzelnou moc. Stačí aby mě pošimraly na tváři a vykouzlí na ní úsměv od ucha k uchu. Nejen proto se také ráda budím do sluncem zalitého rána :-)

10 quick quick | 3. července 2016 v 18:30 | Reagovat

Ráno bez patosu a bez ptaní
zmámený Měsíc
posílá Slunce ke spaní

11 Miloš Miloš | Web | 3. července 2016 v 22:10 | Reagovat

Slunce na krku polechtá a v duši rozjasní tvář.

12 matka matka | 3. července 2016 v 23:21 | Reagovat

Cestu necestu
mnoho lidí lemuje
sluníčko hřeje

13 Van Vendy Van Vendy | Web | 4. července 2016 v 21:07 | Reagovat

Slunce, když chybí, je to znát. Mám okna severozápadně a slunce v pokoji asi hodinu večer. Tak si je vychutnávám aspoň tu hoďku... :-) Krásné haiku a moc se mi líbí tvá představa slunečního džobu. ;-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. července 2016 v 23:08 | Reagovat

[7]: Jo jo, Měsícem bych taky hladil, jen docela lehounce, abych neprobudil, ale bylo to příjemné :-). Na ranní polechtání je ale třeba výkonnější kalibr.

[8]: Deštěm umytá
větrem přičísnutá
se stíny mraků.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. července 2016 v 23:14 | Reagovat

[9]: Kolem slunovratu mi svítí vycházející slunce přímo do postele. Je to mnohem příjemnější buzení než budíkem.

[10]: Tohle decentní nakouknutí po sluníčku provozuju každé ráno. I když je dočista zataženo :-).

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. července 2016 v 23:19 | Reagovat

[11]: Polechtání na krku si představuju asi ze všeho nejradši :-).

[13]: Takovéhle zaměstnání bych dělal opravdu rád, aspoň než by mi došly úspory :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama