Vyznání hvězdné Velké oji

9. července 2016 v 7:17 | Petr Vápeník |  Miniatury

Jak každý, kdo si to sám zkusil, dobře ví, blogové články vznikají z nejrůznějších pohnutek: Někdy jde o upuštění aktuálního přetlaku (či nedotlaku), někdy chce autor svým dílkem zachránit svět, jindy zase jen někomu něco vzkázat. No a jsou články, které vznikly pouhou shodou náhod, bez nějakého významnějšího úmyslu, záměru či dokonce plánu, třeba jen kvůli momentálnímu nápadu, náhodnému souzvuku několika slov, kvůli prchavému pocitu. Tak někdy vznikají i zdejší lehce dada poetikou ochucené miniatury. Tentokrát tedy nejde o další korálek z cyklu básniček pro děti, jako tomu bylo třeba u básničky Kroupové ale spíš o obyčejné okouzlení z hrátek se slovy, v tomto případě nasvícené mihotavou září letní voňavé hvězdné oblohy :-). Nebojte, do mé básnické sbírky se tenhle kousek nedostane. Ale na letní "okurkový blog"? Proč ne?! :-)


Vyznání hvězdné Velké oji

Oslovil jsem po velkém vnitřním boji
Velký vůz,
že zahořel jsem láskou k jeho oji.
Proč jeho oj
by teď nemohla být mojí?

Vůz řekl mi: "Zapřemýšlet zkus
a moc nemudruj!
Co svět světem stojí,
člověk smí být svůj,
ale nikdy ojí."
Pak bouchnul svou hvězdnou pěstí o zem:
"Bez Velké oje bych nebyl Velkým vozem!"

Zklamání? Nu což, to se někdy stává!
Za letních nocí na mne má oj dál vilně pomrkává.
Bez ní se ale hvězdné nebe zřítí,
tak raději ať dál - tam, kde má být - svítí.
Bez hvězd se totiž svět dole potmě bojí.
Ať už je právě bez oje
či s ojí :-).

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kdo je dnešním dada textíkem zklamaný, může si ještě aspoň trochu spravit chuť v tradičním ČERVENCOVÉM ARCHEOLOGICKÉM NÁŠUPU PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY (nebo naopak pro zcela nové hosty), ve kterém můžete nakouknout do historie mého blogu a přečíst si některé vybrané (a pokud možno docela různorodé) starší články:

Nejnovější vrstvy:
Pohledy na veřejnosti běžně nepřístupná místa pražského Emauzského kláštera nabízí květnový článek Několik fotek z vycházky do Emauz.
Usínání je vlastně vyvažujícím druhým pólem ranního letního probouzení, kterým se zabývalo haiku z prvního červencového článku. Proto sem dnes dávám i svou nahrávku Ukolébavky z Griegova rozsáhlého klavírního cyklu Lyrické kusy

Novověk:
Před rokem, když bylo v rozpuku nejteplejší léto, které jsem ve svém životě zažil, jsem napsal malou básničku "Bez...". Jen poznámka pro zavilé botaniky, aby nebyli zklamáni: Latinský název pro můj (nebo spíš moji) "Bez" není "Syringa", ale spíš "Mínus" :-)

Protože časté (a nesmyslné) "holdy" na internetu jsou stále četnější, připomenu článek O holdování a holtování z rozverně jazykozpytné rubriky Jazykové hrádky.

Středověk:
Zmínka o Woody Allenovi v nedávném Haiku probouzejícího slunce mne zase pro změnu přivedla k pět let starému fejetonu O rozesmívání Boha, ve které jsme spolu byli - považte - s Woodym dokonce na rybách!

Pravěk:
Vždycky mě těší, když si přečtu svůj nějaký starý článek a říkám si, že dnes bych ho snad napsal stejně nebo aspoň velmi podobně a ani po více než sedmi letech se za svůj názor ani v nejmenším nestydím. Jedním z článků z úplného začátku blogu je čtenáři tehdy ještě téměř zcela opominutá úvaha O marných zápasech s lejny. Uvidíme, třeba se teď s odstupem nějací noví čtenáři najdou :-).

Někteří lidé o mne říkají, že prý jsem optimista a i já se za něj občas považuji :-). Ale nedávno jsem si při čtení svého dávného článku o jedné slovenské dočasné spolucestující z vlaku uvědomil, že můj optimismus má tedy ve srovnání s ní ještě pořádné rezervy. Článek O věcech, které se přiházejí potvrzuje, že ani lidé, kteří přitahují veškerou smůlu ze širokého okolí, nemusí být pochodující chmurou a depresí.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vikina Vikina | Web | 9. července 2016 v 7:24 | Reagovat

Zaujímavé :-)

2 Kitty Kitty | Web | 9. července 2016 v 8:47 | Reagovat

Vydechla jsem úžasem. Kde jsi byl na inspiraci?! To byl nápad. Kdoví, na co jsi v té chvíli myslel - "velká oj" :-P

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. července 2016 v 8:57 | Reagovat

[2]: No kdybys to Kitty nenapsala, ani bych se nad velkou ojí nepozastavila ;-) :-P

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. července 2016 v 8:58 | Reagovat

Bez hvězd by svět nebyl světem,
kdekdo by se chránil amuletem!
Z čeho by se sypal hvězdný prach?
Zeměkoulí proběhl by malý strach!

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. července 2016 v 9:46 | Reagovat

[2]:[3]: Ojda!!!
Možná tahle báseň ojí
znepokojí
strejdu Freuda! :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. července 2016 v 9:48 | Reagovat

[4]: Je tedy zjevně v obchodním zájmu prodavačů amuletů nejrůznějšího druhu, aby bylo pořád pokud možno zataženo.

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. července 2016 v 9:51 | Reagovat

[6]: :-D
Docela pěkné žertovné ráno :-)

8 Enžl Enžl | E-mail | Web | 9. července 2016 v 10:00 | Reagovat

Ať co chce si pan Freud praví,
o tom, co nám řeknou snové,
Čerf umí být slovně hravý
i v sezóně okurkové...

Doufám, že až budu jednou velkej, taky si takhle budu umět hrát......se slovy.

PS: Ale musím se kajícně přiznat, že ze mne by měl Freud asi radost :-?

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. července 2016 v 14:10 | Reagovat

[8]: Výhoda je, že slovům se neděje žádné příkoří, když si s nimi člověk hraje. Ale jak jsem zjistil, má to jednu nevýhodu: I když mluvíš sebevážněji, pořád se nad tvými slovy vznáší podezření, že si možná jen hraješ.

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. července 2016 v 14:51 | Reagovat

Boj, se světe, boj,
začal boj
o oj.
zdalipak ví o tom více
sama Velká Medvědice?

11 quick quick | 9. července 2016 v 17:56 | Reagovat

Povídala hvězdě hvězda
že prý se to EU nezdá
Velká, Malá - bez boje
budou obě bez oje.

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. července 2016 v 18:20 | Reagovat

[11]: EU teď bude mít honičku, aby její hvězdné kolo nebylo kolozubé :-).

[10]: Takový boj o oj,
značí slzy, krev a znoj.

13 Miloš Miloš | Web | 9. července 2016 v 21:43 | Reagovat

Oj je k vozu stejně jako krk k hlavě:
"Já jsem hlava rodiny!" "A já zase krk, který jí kroutí." :)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 10. července 2016 v 14:57 | Reagovat

Tvoje veršování se povedlo, stejně jako to v komentářích :-D

15 Lisa Lisa | Web | 10. července 2016 v 18:12 | Reagovat

Tak jsem se pobavila, ty veršíky jsou skvělý, ty v komentářích taky... :D  :D

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. července 2016 v 22:12 | Reagovat

[15]: To mě těší, že se ti veršíky líbí. Zkusím tedy tvůj komentář brát jinak než jako reklamu :-).

[14]: Díky.

17 Mira Mira | 13. července 2016 v 14:42 | Reagovat

Bez oje či s ojí
Sedlák dál pole hnojí
A imperialista?
Ten se bojí!

To je, co? Zkuste někdo vymyslet větší blbost! :-D

18 bev bev | Web | 16. července 2016 v 20:04 | Reagovat

Ojoj! to bylo roztomilé a vtipné. Hezká hra se slůvky. :D

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. července 2016 v 7:34 | Reagovat

[17]: Náhodou, přesně v intencích předlohy. Nechtěl bych žít v tom imperialistickém strachu :-).

[18]: Děkuji, však mě znáš, že se slůvky si hraju rád :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama