O krátkém nástupišti

11. srpna 2016 v 21:19 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Vždycky nemá člověk náladu psát. V noci mizerně spal, z přemítání nad smysly a nesmysly života ho bolí hlava, pokecal si kečupem novou košili, naši olympionici jdou od porážky k porážce a vlak má navrch zpoždění, takže přijede domů skoro až za tmy. V takové dny by mělo být zakázáno psát na blog veselé historky. Přinejmenším ty dlouhé. Povoleny mohou být za určitých okolností krátké veselé historky. Krátké jako.... jako nástupiště, napadlo mne automaticky. Zdá se vám to jako podivné přirovnání? Mně by se ještě nedávno taky zdálo. Ale tohle pondělí jsem změnil názor.

V pondělí jsem jako každé ráno jel vlakem do práce. Dopřávám si ten luxus hromadného cestování, abych se mohl bezstarostně pohroužit ve snění a neriskoval přitom náraz do svůdných svodidel. A ke snění mívám každé léto mnohem větší prostor než normálně, protože na naší železniční trati probíhají tradiční české letní výluky, takže vlaky jezdí méně často, kratší a pomaleji. Jsem na to už zvyklý a snažím se kvůli takové malichernosti nerozčilovat. Pak mne ovšem dokáže ,ile překvapit, když vlak ráno bez varování přijede na minutu přesně, má standardní délku, takže se uvnitř netísní davy zívačů navzájem si narušujících intimní zónu, a pokračuje tempem, připomínajícím nejméně allegretto.

A tak se nám jednou za dlouhou dobu podařilo přijet na pražské hlavní nádraží včas. Projeli jsme vinohradským tunelem a všichni cestující se - natěšeni, že budou v práci dříve než obvykle - zvedli, aby v polospánku naučenými pohyby vlak opustili. Jenže - nebylo kudy. Dveře se neotevřely, ani když jsme pěkně poprosili, a i kdyby se otevřely, nebylo by kam vystoupit. Tedy bylo: Do prázdna - s dopadem do kamenitého kolejiště.

Lidé po sobě začali ustaraně pokukovat a hledali v cizích obličejích záblesk vysvětlení. Celých deset minut se nestalo vůbec nic. Vlak stál se zavřenými dveřmi, s lidmi uvnitř. Pak nám praskající hlas průvodčí sdělil, že jsme omylem dojeli ke krátkému nástupišti, a proto nás z bezpečnostních důvodů nemohou pustit ven. Jako bychom se jim snad něco chystali rozbít! (jako by to ještě šlo). Ono krátké nástupiště znám, často z něj jezdívám, vejdou se tam tři vagóny, šest už nikoli. Kdoví, jestli vlak pustil ven aspoň ty, kterým bylo nástupiště k dispozici. Nás vzadu ne. Museli jsme pěkně pokorně počkat, až "po hlavní koleji" přestanou křižovat rychlíky vyšší kvality a pendolina a my budeme moci z naší vedlejší koleje v nestřeženém okamžiku povyjet; těžko čekat, že by se na železnici dal využít "zip". Až pak jsme zacouvali zpět do tunelu, v něm jsme pár minut počkali, až železničáři proměří, jestli na druhý pokus již bude nástupiště dostačovat, a teprve poté jsme naši loď zdárně dokormidlovali do přístavu s dostatečně dlouhým molem. Ano, molem, možná proto původní allegretto notně zpomalilo a dostalo molový nádech. Výsledné zpoždění nakonec dokonce trumflo ta každodenní. Přesto to nebylo obyčejné ráno, protože naše zpoždění se nedalo svést na tradiční práci v kolejišti ani na poruchu zabezpečovacího zařízení. Prostě nám přistavili omylem krátké nástupiště. Komu se to poštěstí?

Až budu jednou bělovlasým kmetem na sklonku života, pokusím se někomu z posledních sil předat tuto načerpanou zkušenost. Zatvářím se jako otec Fourat a s pohledem věštecky upřeným do neurčité dáli sdělím lidem ze svého blízkého okolí poselství své životní moudrosti: "Dlouhým vlakem nikdy nezajížděj ke krátkému nástupišti!" A jestli ti lidé "v mém blízkém okolí" do té doby nebyli psychiatričtí zřízenci, brzy po mém expozé jistě budou. A jen vy budete vědět, co tím otec Fourat vlastně myslel.

Vidíte, varoval jsem vás hned na začátku: Ve dnech, ve kterých je člověk jen velmi málo vrlý a jeho hlavou cloumá "prrrrokletá chorrrroba, trrrrýznící rrrrod Krrrratzmarrrrů po celá staletí", by neměl psát veselé historky. Anebo by k nim měl aspoň na závěr připsat pro jistotu varování, že byly ve skutečnosti docela veselé...



Srpnová volná jízdenka na vyjížďku do vybraných míst blogového pravěku:

Stanice č.1 (rok 2016): Několik fotek mimo jiné i ze zajímavých půdních prostor kláštera v Emauzích jsem představil ve fotočlánku Několik fotek z návštěvy Emauz.

Stanice č.2 (rok 2015): Když jsem psal v únoru loňského roku článek Tajemné válečky u Karlova mostu, ještě jsem netušil, že si na Kampě v kouzelném domě s balkónkem, na kterém jsou dřevěné válečky umístěny, díky tomuto článku najdu přátele a že se budu moct do míst, která jsem při svých vycházkách Prahou jen tiše obdivoval, podívat na vlastní oči.

Stanice č.3 (rok 2014): Z letního měsíčního putování po Japonsku jsem tentokrát vybral doslova hektickou reportáž V Tokiu pod mostem (i s vloženým Haiku svatojánských poutníků).

Stanice č.4 (rok 2013): V říjnu 2013 jsem dostal řetězový dotazník s deseti otázkami, na které jsem odpověděl v článku Dotazník od Vendy.

Stanice č.5 (rok 2012): Jeden z nejpolitičtějších zdejších článků se jmenoval O ukradené tlačence a církevních restitucích. O čem článek pojednává, je nasnadě.

Stanice č.6 (rok 2011): Na tomhle blogu se dá občas číst i poezie. Tedy - lépe řečeno - kousky v řeči mírně vázané. Dnešním zástupcem bude básnička Planetárium.

Stanice č.7 (rok 2010): Viděli jste nekdy úplně zblízka kudlanku nábožnou? Podívat se na ni můžete v článku Za kudlankou nábožnou, na který k mému překvapení odkazují i někteří čeští kudlankáři.

Stanice č.8 (rok 2009): Shodou okolností u dnes zmíněného "krátkého nástupiště" se odehrával děj jednoho příběhu před více nž sedmi lety. Jedním z nejrannějších zdejších textů je článek O vlakovém umělci.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. srpna 2016 v 21:24 | Reagovat

Super pohádka na dobrou noc. Jsem se zasmála. :D :-D To zas byli vlakoví experti! :-D

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. srpna 2016 v 21:26 | Reagovat

Teda vlastně se směju ještě teď (mám holt v mozku DLOUHÝ perón, a tak mi i smích dýl vydrží. ;-):D

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. srpna 2016 v 22:18 | Reagovat

Jo, jo, když je po všem, tak se to dá popsat s nadhledem a dokonce vtipně. Ti nádražáci nepřejí člověku trochu radosti z včasného příjezdu na místo, že? ;-)  :-(

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 8:40 | Reagovat

Vidíš, od této chvíle můžeš špatným dnům říkat den s krátkým nástupištěm. je to docela hezké přirovnání ke dni blbci. Ovšem mě se moc zalíbily tvé vsuvkové výlety do krajů filmových a televizních soutěží. Ostatně otec Fourat mne někdy docela děsil, stejně tak jako úkoly kde se museli soutěžící ponořit mezi hady. To bych nedala ani náhodou....

5 Jarka Jarka | Web | 12. srpna 2016 v 9:22 | Reagovat

Vlakem už jsem nejela sto let, ale cestování s ním mám ráda. Je to pohodlnější než auto, jelikož si člověk může stoupnou, protáhnout si nohy a třeba i kousek popojít. :D Že ovšem může člověk narazit na krátké nástupiště jsem ještě neslyšela a myslím, že ani otec Fourat. :-)

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 10:36 | Reagovat

Ve skutečnosti bylo povídání docela veselé. To se někdy u Brna taky stávalo - taky jsme stáli, pak couvali a zajeli zase zpět. Cesty železnice jsou pro nezasvěcené málo vyzpytatelné. Ale aspoň vás zasvětili, že měl operátor těžké ráno a nesrazili jste se. Nanejvýš to nástupiště :-D

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 11:01 | Reagovat

Pamatuji, že vlak zastavil těsně před nádražím a se "zarýglovanými" dveřmi tam stál snad přes půl hodiny....tohle je "lepší na druhou"...

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 20:20 | Reagovat

[1]: Trošku mě to překvapilo. Ale pořád to bylo lepší než kdybychom se na výšku nevešli do tunelu.

[3]: Já už jsem skromný, slavím i když se nám podaří dorazit na správné nádraží.

[4]: Hadi by mi nevadili, ti jsou mi naopak sympatičtí. Spíš bych měl problém s hmyzáky.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 20:31 | Reagovat

[5]: Otec Fourat se mi líbil v tom, že vždycky řekl nějaké stručné moudro a pak chudák český komentátor ještě pět minut košatě vysvětloval, co to moudro znamená a jaké všechny výklady má.

[6]: Kdyby se vlak trošku srazil, třeba by se k nástupišti vešel :-).

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 21:00 | Reagovat

[8]: Opět originální odpověď. Přeji hezký večer, Petře. :-)

11 Elis Elis | Web | 13. srpna 2016 v 10:23 | Reagovat

Bezvadné, tam zaměstnávají samé experty...

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 20:14 | Reagovat

[10]: No originální odpověď to možná je, ale minimálně jedna část je ze života. Zrovna dneska jsem se vlakem vypravil na zcela opačnou stranu než na kýžené Dobřichovice, a to dokonce na nádraží v Plzni, kde to velmi dobře znám. No, spíš znával jsem - když to ještě bylo nádraží a ne díra v zemi. Takže dnes budu slavit, když se v noci dokodrcám na dobřichovické nádraží, nebudu muset bivakovat v Berouně a nepřejedu.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 20:15 | Reagovat

[11]: Ok, může se stát. Pořád je mi to sympatičtější, než kdyby pustili náš vlak na obsazenou kolej :-).

14 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 20:37 | Reagovat

[12]: Počkej, to chceš říct, že jsi nastoupil na opačný směr?? :-( Toho jsem se vždycky bála - proto se dívám a ptám minimálně dvou lidí. :D

Jé, tak to ti budu držet pěsti. Určitě to dobře dopadne. MUSÍ. :-)

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 21:21 | Reagovat

[14]: To já se zásadně nikoho neptám, protože Čerf je přece chytrej dost, že?Taky jsem na chybu přišel ještě před tím, než se vlak rozjel. Asi deset vteřin. Jenže jsem bohužel potřeboval dvacet :-).

16 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 21:28 | Reagovat

[15]: Milý Čerfe, to je teda smůla! Jsi TAKY chytrý až na půdu? :-D Popis tedy moc pobavil :D :-D

A jak jsi na tom, kde teď jsi? Jak to vypadá? Nocování na lavičce (bez lidského tepla druhého to doktorka Dorka nedoporučuje) nebo přeci jen ve své posteli?

17 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. srpna 2016 v 21:34 | Reagovat

Takhle vznikla písnička: "Mám malý stan a na nohy mi táhne."

18 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 21:36 | Reagovat

[15]: Já nejsem škodolivá, ale strašně se chechtám :-D Já ze sebe radši vždy dělám totální paranoidní blbku. :D A i tak mám strach, že se všichni spletli. Uklidním se vždy, až když proběhne kontrola jízdenek.

A v CZ ještě dobrý, ale nastoupit to jiné půlky vlaku, který se časem na některé stanici rozdělí, to je specialita D. Se mi jednou stalo, včas jsem vystoupila, ale přestoupit o 5 m dál už se z časových důvodů nezdařilo. To byla jediná výjimka, že to ani na tabuli ani v řádu nikde nebylo napsaný (holt východní D, jinak to maj vzorně popsaný) - domácí věděli. Kdybych tenkrát nezpanikařila, mohla jsem jet dál a přestoupit až později. Sranda byla, že jsem tam čekala na tom nádraží 15 minut - a pak jsem jenom nastoupila a zas vystoupila (taková rychlá kontrola vlaku). :-D :D

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 22:25 | Reagovat

V Čechách je to kašička. Horší bylo, když jsem sednul ve velkém časovém stresu do špatného vlaku v Tokiu. Je to milá shoda okolností, že jsem zrovna tady reportáž z tohoto stresujícícho přejezdu Tokia přiložil do odkazů na starší články :-).

Teď už to vypadá, že budu nocovat doma, protože mi už zbývá jen náročný přesun z obýváku do ložnice.

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 16. srpna 2016 v 21:11 | Reagovat

To se jim teda povedlo... :-D  :-D  :-D

21 Robka Robka | Web | 21. srpna 2016 v 10:01 | Reagovat

Oč jsou ochuzeni ti, kteří nejezdí vlaky! Pražské nádraží dobře znám, ale že bychom se s vlakem vraceli do tunelu, aby mohl přistavit u toho správného ( dlouhého) nástupiště, se mi ještě nestalo.:-)

22 Miloš Miloš | Web | 23. srpna 2016 v 9:09 | Reagovat

Vlak si spletl adresu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama