Olympijské osobní doteky

6. srpna 2016 v 8:26 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Dnes v noci byly zahájeny olympijské hry v brazilském Rio de Janeiru a přiznávám, že jsem se na noční slavnostní zahájení nedíval, protože mne úvodní a závěrečné ceremoniály podobných monsterakcí zajímají čím dál tím méně. Ale k olympiádám mám odmalička velmi blízký vztah jako člověk, který sport docela pozorně a dlouhodobě sleduje.

Asi v osmi letech jsem dostal jako dárek obrazovou publikaci o olympiádě v Mnichově v roce 1972. Kupodivu mi byly úplně ukradené krásné dynamické fotky ze sportovních klání, ale nejvíc ze všeho mě zaujala výsledková příloha. Odtud jsem poznal jména tehdejších velkých sportovců a postupně jsem si k nim kompletoval jejich příběhy. Na olympiádu v Montrealu v roce 1976 už jsem byl - jako desetiletý - připravený s plnou vážností oddaného malého sportovního fanouška, sháněl jsem v tehdejších časopisech co nejvíc obrázků a informací a vlastní sledování her jsem si moc užíval. V roce 1980 jsem slzel, když při ukončení moskevských her odlétal do dáli maskot her - Míša, i když mě štvalo zpolitizování téhle akce, kterou jsem ve své tehdejší naivitě sám považoval především za sportovní. Ostatně, politické souvislosti mě k mému obrovskému vzteku zbavily možnosti sledovat detailně hry v Los Angeles v roce 1984 (tehdejší socialistické země se úporně tvářily, že se vůbec žádné hry nekonají), jen čas od času jsem se mohl dívat alespoň na německou televizi, takže si z té doby dodnes pamatuji některé německé sportovní termíny. No a pak už šly jedny hry za druhými, některé hry jsem sledoval intenzivně, jiné ke mně spíš jakoby doléhaly zdaleka, divácké zážitky mi trochu splývají a nevím, jestli bych je vždy dokázal přiřadit správné olympiádě. Soul, Barcelona, Atlanta, Sydney, Athény, Peking, Londýn, Rio...

Na žádné olympiádě jsem nikdy nebyl jako přímý divák a nejspíš ani nebudu, protože mne hromadné rušné reje podobného typu moc nevábí. Ale aspoň několik míst, které jsou s olympiádami spojené, jsem mohl při různých příležitostech navštívit. A tak jsem si řekl, že si v dnešním malém olympijském ohlédnutí ta místa a situace, kdy jsem je měl příležitost navštívit, aspoň v rychlosti připomenu, byť jich není mnoho, protože nejsem nijak velký cestovatel. Vlastně jsou jen čtyři:


Architektonicky krásná věž olympijského stadionu v Helsinkách, kde se konaly olympijské hry v roce 1952 a jejich hrdinou (dodnes je mu věnována velká pozornost ve zdejším olympijském muzeu) se stal trojnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek. Moje zkušenost s olympijským stadionem je z roku 2008, kdy se zde (nikoli přímo uvnitř stadionu, ale na vedlejší ulici v olympijském parku) dobíhal helsinský maratón. Sice jsem české vytrvalecké škole svým maratónským časem (o necelé tři hodiny horším než byl ten Zátopkův) nijak zvláštní jméno neudělal, ale přesto mám na zdejší pobyt skvělé vzpomínky. Byl jsem tehdy úplný blogový začátečník a svůj pobyt v Helsinkách jsem popsal v sérii 13 reportáží (bohužel bez možnosti připojit fotky, protože jsem měl tehdy značné technické problémy s publikací článků), které kromě mne skoro nikdo nečetl :-). Vlastní průběh závodu jsem popsal v článku Maratón Helsinki - díl osmý.



O něco horší zkušenosti mám z olympijského stadionu v Amsterodamu (zde se konaly olympijské hry v roce 1928), kdy jsem kvůli problémům s kolenem byl při zdejším maratónu pouze divákem, byť v závodu řádně registrovaným. Ale zážitek z dotyku olympijské historie je zajímavý vždycky, i když "jen" povzbuzujete své momentálně šťastnější kolegy. Tehdy mě upřímně štvalo, že nebudu mít příležitost doběhnout do cíle po olympijské dráze, protože to je prostě vždycky svátek, aspoň já to tak beru.



Nejintenzivnější zážitky mám ale samozřejmě z historického panathénajského stadionu v Athénách (na fotce z velké dálky se skrývá v jediné větší zelené oáze), kde jsem dvakrát (v letech 2007 a 2011) dobíhal ten nejklasičtější možný maratón na trase Marathon - Athény. Pamatuju se, že jsem tu v roce 2007 dělal pár fotek, ale nemůžu je bohužel nikde najít, jsou ještě analogové, takže se skrývají kdesi v šuplíku na starém negativu. Stadion byl postaven pro obnovené olympijské hry v roce 1896 a pak nově zrekonstruován pro soutěže olympiády v roce 2004. Nicméně v těchto místech již byl stadion v antických časech, takže vám můžu upřímně říct, že když po vyčerpávajících 42 kilometrech vbíháte do toho neuvěřitelného prostoru a ještě jste schopni vnímat okolí, proud emocí ve spojení se skoro nepředstavitelnou historií vás prostě rozseká :-).



Osobní nevelkou zkušenost (prošel jsem se pouze kolem jeho obvodových zdí, když jsem tu jednu neděli bloumal místním parkem) mám ještě s olympiským stadionem v Tokiu, kde se konaly hry v roce 1964, ale žádná zajímavější fotka z toho místa se v mém archivu nedochovala.

Nu, myslím, že fotka z olympiského Ria se tady na blogu nikdy neobjeví. Ale ať už jsou olympiády bůhvíjak v zajetí peněz, ať s nimi cloumají politické či dopingové skandály, já je každopádně sledovat budu, protože pro mne je to jako pro sportovního fanouška vždycky svátek. Už dávno tomu nevěnuji tolik času a energie jako kdysi, dnes to beru už s velkým nadhledem a nijak nešílím, když nemůžu sledovat v přímém přenosu vytoužený závod. Vlastně se pokorně postupně vracím ke způsobu vnímání té úplně první olympiády, kterou jsem ve svém životě zaregistroval, k Mnichovu, kde jsem měl taky jen načtené výsledky, ale žádné sportovní klání jsem na vlastní dětské oči neviděl :-).

Tak ať se hry v Riu vydaří, abychom si je mohli někdy v daleké budoucnosti připomenout aspoň tak letmo, jak jsem se dnes pokusil ve stručnosti připomenout několik her minulých :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 9:00 | Reagovat

Já mám nějaké zvláštní štěstí či co, že když se chystám na jih ke kamarádovi na chatu, pokaždé je nějaká velká atletická či vůbec sportovní akce a on je nadšený sledovatel. Takže žádné MS neb ME v atletice, letní či zimní olympiáda se neobejde bez našeho sledování v útulné chatě na jihu Čech. Ostatně ani letos by tomu nemělo být jinak, protože pokud půjde vše dobře, tak v půlce srpna by jsme zas měli k němu vyrazit. :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 12:15 | Reagovat

V roce 1928 Amsterdam? To jsi zřejmě ještě nebyl na světě a už jsi kopal? :-P

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 12:16 | Reagovat

[2]: Aha, tak šlo o místo, ne rok a osobní účast v tom roce [:tired:]

4 Miloš Miloš | Web | 6. srpna 2016 v 13:37 | Reagovat

Z olympijských měst bych mohl přidat Barcelonu a Peking, z něj jsem ale viděl jen halu Ptačí hnízdo, a to ještě jen přes okno auta.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. srpna 2016 v 13:38 | Reagovat

Olympijské ideály dostaly na frak už dávno.
Tak vše sleduji jen z povzdálí.
Světu vládnou bafuňáři a (anti)dopingové laboratoře.
Duch přátelství se uzavřel do zálohované lahve...

6 Miloš Miloš | Web | 6. srpna 2016 v 13:39 | Reagovat

[4]: Na sportoviště v Londýně jsem totiž nenarazil.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 14:36 | Reagovat

Nejvíc mne zaujalo zahájení v Barceloně. U nás samozřejmě je každá Olympiáda sledovaná, hlavně manželem. Z Melbourne máme knihu Olympijské kruhy- tady pokud si ji některý ze synů nevzal.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 1:44 | Reagovat

[1]: Teď budou mít sportovní fanoušci olympijské kruhy po očima. A protože je olympiáda na jižní polokouli, bude to fungovat obráceně, takže to budou kruhy nad očima :-).

[2]: Ano, to jsem byl ještě dávno na pýchavkách.

[4]: Taky jsme skoro mohli mít olympiádu v Praze. Minimálně v disciplíně "zaslepená ctižádost" jsme byli adepti na zlato.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 1:49 | Reagovat

[5]: Frak je pro mne moc vysoko. Moje olympijské ideály dostaly maximálně na žaket.

10 JanaP JanaP | 7. srpna 2016 v 8:01 | Reagovat

Čauky, čauky! Tvůj článek mě mimořádně potěšil. Já totiž olympijským Riem neuvěřitelně žiji. Bylo to 2.10.2009,kdy se rozhodlo o pořádání 31.LOH v Brazílii. A já v tu samou dobu zavítala kufr, abych za pár hodin nasedla do letadla tím samým směrem. A tak se teď probírám svými zápisky a fotografiemi z mise, kde jsem pomáhala jedné brazilské neziskovce zaměřené na nemocné HIV/AIDS a porovnám moje zážitky s tím, co prožívají účastníci olympiády na své misi sportovní. I já si tehdy vezla několik repelentů, ale i léky na prasečí chřipku, jejíž epidemie měla v Brazílii první mrtvé, i u mě došlo na strach "ze soupeřů"... S každým dnem odhaluji těch těch souvislostí více a více. A tak na rozdíl od tebe mě na této olympiádě více než výsledky zajímají ty příběhy plné emocí a fotografie z míst, která znám. V tom je pro mě současná olympiáda v Riu mimořádná.

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 9:24 | Reagovat

[7]: Já jsem se dřív na různá slavnostní zahájení a zakončení nadšeně díval, ale poslední dobou mě to nějak přešlo. Ano, je to vždy divadlo plné tvůrčích nápadů, ale přiznávám, že jsem letos místo toho užíval krásných snů :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 10:40 | Reagovat

[10]: Tak to je úplně pochopitelné, kdybych měl k Riu podobný vztah, taky bych to viděl jinýma a osobnějšíma očima. Však si to řekneme, až bude za čtyři roky olympiáda v Tokiu :-).

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 7. srpna 2016 v 15:04 | Reagovat

Nejsem příliš velká olypijská fanynka. Raději se podívám na hezký film než na sportovní přenos. Ale zaujalo mě, jak jsi jako dítko dokázal být cílevědomý :-)

14 Kutil Kutil | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 9:52 | Reagovat

[11]: O hodně jste přišel, zejména o vtipné výroky našich komentátorů, třeba: "vlajka otočená o 360 stupňů" nebo "olympijská myšlenka ožila na přelomu osmnáctého a devatenáctého století" a podobně. Že by řekli, kdo z politiků zdraví na záběrech televize své sportovce, to bychom od nich chtěli moc, poznali jen Zemana a slovenského prezidenta... Sportovní klání nesleduju, to mě nezajímá, ale na úvodní ceremonial se vždy podívám, snad ze zvyku a nostalgie. Ten v Riu byl docela střízlivý a sem tam s dobrými, až výbornými nápady. Ale to je věc názoru.

15 Sugr Sugr | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 18:42 | Reagovat

Nejsem nadšený sportovec, ale ráda jsem se tu potěšila a poučila tvými sportovními fotkami. :-)

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 20:57 | Reagovat

[13]: Kdybych o sportech a sportovcích věděl to, co v dětství, byl bych dnes přeborníkem a vymetal bych televizní soutěže :-).

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 21:01 | Reagovat

[14]: To je jednoduché: Vlajka otočená o 360 stupňů byla určitě otočená o 180 stupňů kolem vodorovné a o druhých 180 stupňů podle svislé osy :-).

Je fakt, že já bych něco takového komentovat nechtěl, to vyžaduje obrovský přehled a znalosti souvislostí. A ještě na každou oblast, které se člověk dotkne, je mezi diváky spousta odborníků :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 21:05 | Reagovat

[15]: Já taky nejsem žádný velký sportovec, dělal jsem všehovšudy basket, badminton a na stará kolena pomalý maratón, ale rád sleduju, když to někdo opravdu umí.

19 Kutil Kutil | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 8:44 | Reagovat

[17]: Ono by možná stačilo mlčet... A legrační taky je, když ve čtyhře hrají dvě naše tenistky a publikum skanduje: "Češi, Češi!" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama