Když se země zatřese...

19. října 2016 v 20:13 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

I když to cestovní kanceláře ve svých barevných katalozích moc nezdůrazňují, ostrov Lefkada leží v seismicky velmi aktivní oblasti. Slabší otřesy si tu můžete vyzkoušet poměrně často, ale ti, co touží po vzrušujícím adrenalinovém zážitku, budou naštěstí nejspíš zklamáni: Většinou si totiž podobných drobných záchvěvů ani nevšimnete.

I letos jsem jeden podobný otřes zaregistroval, ale ze všech lidí, se kterými jsem mluvil, jsem byl jediný. Při první ze svých dvou cest ranním autobusem do hlavního města, jsem po půl sedmé ráno - tedy v době, kdy slušní turisté povětšinou ještě tvrdě spí - vyšel na balkón, abych si vzal s sebou usušené plavky. Zrovna v ten okamžik začalo lehce drnčet kovové zábradlí. Je pravda, že poté, co jsem si v roce 2003 vyzkoušel na Lefkadě silné zemětřesení a pak dva týdny plné postupně slábnoucích dotřesů, takže jsem měl možnost poznat různé druhy a intenzitu otřesů a jejich rozličné projevy, jsem na třesení země možná trochu citlivější. Byl to ale tentokrát opravdu jen lehký záchvěv a musel jsem si večer po příjezdu z výletu potvrdit svůj dojem ve výpisu světových zemětřesení na internetu. Bylo tam, čas přesně odpovídal, ale lidé, se kterými jsem o tom mluvil, si o mně stejně nejspíš mysleli, že se jen snažím být zajímavý, přeháním nebo jen docela obyčejně kecám.

Opravdu silné zemětřesení se na ostrově odehraje asi tak každých patnáct až dvacet let, mění se pochopitelně jak časové rozestupy, tak i charakter otřesů. Za dobu, co na Lefkadu jezdím, vím o dvou opravdu silných zemětřeseních: Jak už jsem uvedl, v srpnu roku 2003 jsem měl během svého úplně prvního rána na Lefkadě ne úplně příjemnou příležitost zažít ranní silné otřesy na vlastní kůži (některé podrobnosti jsem kdysi popsal v článku Zemětřesení na Lefkadě), s listopadovým zemětřesením z roku 2015 jsme se o měsíc minuli. No a protože si dobře pamatuji, jak jsem byl "vyklepaný" ze situace, kdy dříve pevná země přestává poskytovat oporu, a viděl jsem, jak se zemětřesení projevilo na starých budovách (ty moderní jsou již stavěny tak, aby jim ani docela silné otřesy neublížily) i na krajině (došlo k masivním sesuvům půdy na západním pobřeží), zajímalo mne, jaké následky budou patrné ještě skoro rok po otřesech, které na rozdíl od toho "mého" zemětřesení měly k mé velké lítosti tentokrát i dvě oběti mezi lefkadskými usedlíky.

Protože jsem situaci po loňském zemětřesení sledoval a byl jsem v kontaktu i s některými svými známými na ostrově, věděl jsem, že otřesy napáchaly největší škody v jihozápadní části ostrova, konkrétně u vesničky Athani, a sesuvy půdy na západním pobřeží byly dokonce ještě mnohem rozsáhlejší než před 12 lety. Tyto sesuvy nejvíc postihly jednu z nejkrásnějších řeckých pláží Egremni, která byla zčásti zasypána, přičemž sesuvy ji rozdělily na několik menších pláží, a hlavně výrazně poničily přístupovou cestu. Na tuto pláž jsem se mohl podívat jen svrchu a z velké dálky a není to pořád úplně pěkný pohled. Turisti se mohou dostat na pláž pouze lodí a setkal jsem se i s názorem, že se do oprav přístupové cesty nikdo moc nežene, protože výlety loďkami na pláž místním dobře vynášejí.

Během své dovolené jsem našel řadu míst, na kterých jsou pozůstatky loňského silného zemětřesení vidět; některé vám ukážu na následujících fotografiích. Rovnou ale dodávám, že ostrov až na pár míst funguje úplně normálně, což snad je patrné i z mých dalších letošních článků. Je dobře vidět, jak různorodě se dá prodat mediální realita: Mohu se o těch rozbitých místech nezmínit a tvářit se, že vše na ostrově je jedna velká idyla, nebo se taky mohu s kamerou postavit k těm několika opravdu rozbitým budovám a cestám a předstírat, že ostrov je prakticky zdevastovaný. Tak ostatně zpočátku "prodávala" následky zemětřesení některá média a i na mne se skrze můj blog obraceli někteří vyděšení lidé s obavami, zda vůbec bude dovolená na Lefkadě možná. Uklidňoval jsem je na základě vlastních zkušeností s ostrovní realitou po otřesech, jak jsem mohl, zajišťoval jsem jim i přímá svědectví z ostrova, aby viděli, že na Lefkadě většina života funguje normálně, ale na obrázcích sami uvidíte, že rozbitá místa se opravdu najdou, dokonce i po celé turistické sezóně.

Ve vesničce Athani panuje i skoro rok po zemětřesení čilý ruch, který plyne ze snahy napravit co nejvíce škod; opravuje se část polámané hlavní silnice, opravují se domy. Asi nejhůře postižené místo - zdejší hřbitov s kostelíkem - zatím ještě na řadu nepřišly. Už před schody od silnice je znát, že není vše, jak má být.



Budova kostelíka je prakticky zcela zbořená, poničená je i celá řada hrobů. Na tomto místě se ale zatím nepracuje; živí mají při rekonstrukcích přednost před mrtvými.



Nikde nejsou žádné zákazy vstupu nebo upozornění na nebezpečí. Prostě se předpokládá, že si každý dá náležitý pozor. Bohužel, jedna ze dvou lefkadských obětí byla právě z Athani.



Z Athani vedla klikatá asfaltová cesta na dlouhou a oblíbenou pláž Gialos. Silnice byla zemětřesením částečně rozlámána, částečně zasypána okolními svahy. Oficiálně je stále neprůjezdná, byť už byly odstraněny hlavní závaly a viděl jsem několik místních obyvatel, jak po cestě pokračovali na motorce. My jsme byli každopádně varováni, že po silných deštích jsou svahy opět nestabilní a hazardérům hrozí docela reálné nebezpečí.



Pohled podél západních pláží směrem k jihu, kde po nějaké době Lefkada končí "vstupem do Hádovy říše", o kterém jsem už psal v článku Po stopách Sapfó - maják na mysu Doukato. Na fotce jsou vidět svahy nad západními plážemi, které poslední zemětřesení rozpohybovalo, a změnilo tak nejen mapu pobřeží, ale i mořského dna oblasti bezprostředně kolem ostrova, takže kapitáni místních lodí museli být zpočátku velmi ostražití.



Neudržované staré stavby na ostrově dostaly loňskými otřesy další ránu. Tohle je kostelík na vršku mezi Agios Nikitas a pláží Milos, u kterého jsem mimochodem kdysi fotil zajímavé průhledy jeho kamennými okny. Dnes už okna prakticky neexistují.



Prozatím jsem se zabýval západním pobřežím, které bylo postiženo výrazně víc než východní oblasti. Na následující fotce je ale vidět, že otřesy měly nepříjemné následky i na jiných místech - konkrétně jde o zvoničku kostela v opuštěné vesnici Roupakias poblíž Vassiliki. Tento kostelík jsem fotil loni (viz článek Roupakias - vesnice duchů), kdy byl kostel na rozdíl od všech ostatních budov ve vsi pěkně opravený. Letos už je zvonička skoro na spadnutí; já bych si každopádně zatahat za provaz a zazvonit netroufnul.



Věřím, že teď by zase mohlo nastat pár let bez silnějších otřesů, než se napětí mezi zemskými masami hmoty opět nastřádá. Jak dlouho to vydrží? Deset let? Dvacet? Nebo se něco semele už příští rok? Je jasné, že se odvěký cyklus bude zas opakovat a otřesy přijdou. Tak aspoň držme místním i nám turistům palce, aby škody byly vždy co nejmenší a zraněných pokud možno minimum. Když už to tedy takhle - jak nám dává příroda jasně na srozuměnou - musí v tomto nádherném koutě světa být.

Pozn.: I po návratu z Řecka postupně zpracovávám fotky i psané poznámky z dovolené, takže ještě zveřejním článek o výpravě k malým kamenným "domečkům", tzv. voltům, do vnitrozemí a obrazovou pohlednici z překrásných západních (a zemětřesením naštěstí téměř nedotčených) pláží Kavalikefta a Megali Petra, nabídnu vám první známky, že opuštěná vesnice Roupakias možná přece jen pomaličku ožívá, a přidám taky obrázek lefkadské užovky levhartí (určené ovšem pouze podle informací na internetu, tak třeba mě nějaký herpetolog mezi vámi usvědčí z omylu :-))
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 19. října 2016 v 20:25 | Reagovat

Ta barva moře je tak kouzelná... Když jsem byla před 100 lety u moře, tak takovouhle barvu jsem rozhodně nezažila... :-)

2 King Rucola King Rucola | Web | 19. října 2016 v 21:17 | Reagovat

Posledna fotka, ten architrav zvonice, je uzasny, ako keby karikatura. Vsetky fotky vyborne, zazitky tiez.

Montoval som raz davno ako student vystavu v nejakej budove v Bratislave a moje panely sa zacaly podivne kyvat.
Akoby vo vetre.

Bol som prave v drepe a musel som sa chytit dlazky. Nadaval som si, ze som asi uz moc pil a nemam rovnovahu. Na druhy den bolo hlasene mierne zemetrasenie, jedine, ktore som osobne zazil.

Predtym sa mi zem zatriasla len raz davno, ked bogatjer Ilja Muromec z pece zliezol a maticka zem sa zatriasla...

Ale to som bol este mlady a nebral to na tazku vahu...

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. října 2016 v 22:27 | Reagovat

Zaznamenala jsem zmínky o tom zemětřesení a vzpomněla jsem si na tebe. To jsi ale už byl skoro na cestě domů...

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. října 2016 v 7:09 | Reagovat

Přepisuji další komentář, který se snažil využít můj blog jako nosič reklamy. Napsala ho "Bára" (předtím měl ovšem tento komentátor již minimálně pět různých jiných jmen): "Cosi podobného jsem zažila v Itálii před lety. Byli jsme v rimini a najednou se začala kývat závěsná světla.Až potom jsme se dozvěděly , že to bylo jedno z minizemětřesení, která tam občas zažívají."

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. října 2016 v 7:14 | Reagovat

[4]: Ano, milá "Báro", zrovna letos v létě se to v Rimini třáslo docela dost. Tvůj komentář je celkem dobrý, jen jako obyčejně "cinknutý" :-).

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 20. října 2016 v 8:28 | Reagovat

Vzpomínám si na základce, jakou senzaci způsobilo zemětřesení u nás....Trochu bylo cítit i na Pzeňsku, vzpomínám si na drnčení sklenic a naklánění váhy (v první chvíli jsme něvěděli o co jde....Zdi ale nepraskaly, půda se nesesouvala... :-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. října 2016 v 8:30 | Reagovat

[1]: Barva moře je tu opravdu nádherná. Zajímalo by mě, proč právě Řekové jsou takto vyvolený národ, protože jsou odměňováni nádherným čistým moře, přestože dělají vše pro to, aby to tam čisté nebylo.

[2]: Já jsem si takhle zaznamenal zemětřesení na Domažlicku před Vánoci v roce 1985, kdy v noci začaly z neznámého důvodu drnčet trubky ústředního topení. Poctivě "vědecky" jsem si zaznamenal fakta a posléze se ukázalo, že šlo o zemětřesení s epicentrem na severozápadě Čech, nejsilnější "tuzemské" za mnoho let.

No a ani nemluvím o extrémně silném  zemětřesení v Japonsku roku 2011, které mnou otřáslo ještě mnohem víc, i když tady samozřejmě nebylo fyzicky patrné, ale tehdy jsem se moc bál o život a zdraví lidí, kteří pro mě moc znamenají.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. října 2016 v 8:35 | Reagovat

[6]: Tohle zemětřesení jsem nezaznamenal, protože jsem byl právě na škole v přírodě na Šumavě. Ale v Plzni prý lidé v panice prchali ze sídliště do polí. Ale to, tuším, nebylo zemětřesení domácí provenience, ale šlo o "dovoz" z Itálie :-).

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. října 2016 v 13:44 | Reagovat

Lidstvo se snaží, ale příroda se nakonec prosadí.

10 Miloš Miloš | Web | 20. října 2016 v 23:13 | Reagovat

Bydlet v seismicky aktivní oblasti potřebuje stoicky klid. A kdo jiný by ho měl mít než Řekové? :)

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. října 2016 v 17:20 | Reagovat

Mediální realita :-)
Ale umíme to všichni, že? Když chceme politovat, nebudem někomu vykládat, jak nám je skvěle a když se chceme radovat, neventilujem vlastní smutky :-)
Celkem to chápu.
Jiinak k článku a k fotkám se vlastně ani nechci vyjadřovat.
Mám jen slova chvály a ty tady píšu vždycky :-)

12 Jarka Jarka | Web | 22. října 2016 v 8:42 | Reagovat

Tím, že jsi na ostrově pravidelným návštěvníkem, můžeš ty změny po zemětřesení dobře rozpoznat. Pro nás bylo fajn, že jsi dal, pro porovnání, odkazy na místa s fotkami před zemětřesením. Těch památek je mi moc líto, mělo by se vymyslet jak je zpevnit a chránit před úplným zánikem...

13 Kika Kika | E-mail | Web | 25. října 2016 v 13:18 | Reagovat

mě vyděsí i když někdo v paneláku připevňuje obraz na stěnu a už cítím pohyb podlahy, takže by na mě místní asi taky koukali

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. října 2016 v 22:11 | Reagovat

[10]: Jen jestli to nebyli zrovinka epikurejci!

[11]: Občas potkávám při cestě na nádraží jednu paní, která se mne vždy s nadějí v hlase ptá, jak se mám. A když řeknu, že já se mám skoro pořád skvěle, vždy tak trochu posmutní, jako by si s takovými jako já neměla co říct... Ale přece nebudu skuhrat nad tím, co by mnozí považovali ve srovnání s opravdickými problémy jen za lapálii.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. října 2016 v 22:15 | Reagovat

[12]: Ono je takových staveb po celém ostrově moc, vše se udržovat nedá. Ještě vám v dalším článku ukážu neuvěřitelné malby v jednom polozříceném kostelíku. Kdyby aspoň taková místa byla opravována. Ale kdoví, co je správné; vlastně to vše patří ke zdejšímu koloběhu života.

[13]: To je tak, když je podlaha příliš plovoucí! :-)

16 bev bev | E-mail | Web | 8. listopadu 2016 v 20:26 | Reagovat

Na vesnici duchů si dobře vzpomínám a na citrony, jen se mi nechce věřit, že už je to rok. :-)

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. listopadu 2016 v 20:36 | Reagovat

[16]: Ještě plánuju malý "srovnávací" článek, který ukáže pár rozdílů mezi letoškem a loňskem. Zrovna "vesnice duchů" už letos není úplně opuštěná. Právě do usedlosti s citroníkem, o kterém jsem loni psal, se totiž nastěhoval jakýsi pár s pěkně ostražitým psíkem. Žijí v karavanu nastěhovaném na zahradu pod citroník, opravili "kapličku" na olejové světýlko a dokonce vyvěsili dřevěný ukazatel směru. Najednou už vesnice nevypadá tak opuštěně :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama