Pláže pod Kalamitsi - Kavalikefta a Megali Petra

25. října 2016 v 19:14 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Poznámka: Dozvěděl jsem se potěšující zprávu, že jsem byl i letos nominován v soutěži Bloger roku. Komu se zde na blogu líbí, může pro mne hlasovat až do 7. listopadu na následujícím odkazu: Čerf jako bloger roku 2016? :-) Samozřejmě ale svůj hlas můžete dát i některému z mých blogových kolegů, výběr je převeliký a některé z nich budete nepochybně znát (co třeba TlusŤjoch nebo Malkiel? :-)). No a pokud jste se sem přišli díky nominaci v soutěži pouze rozhlédnout, čeho se na mém blogu můžete nadít, tak vám můžu prozradit, že tu najdete kromě cestopisných reportáží z Japonska, Řecka a dalších míst i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy, fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, povídání o knížkách a filmech i pravidelné společensko-politické glosy. No a samozřejmě spoustu fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Nakoukněte a věřím, že najdete něco, co vás potěší.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Myslím, že se o mně nedá říct, že bych byl zrovna plážový typ. Ano, rád se v moři ráchám, co mi moje neschopnost plavat dovolí, ale že by třeba zrovna nějaké pláže byly hlavním cílem mého celodenního výletu, to se nestává moc často. Tentokrát jsem ale udělal výjimku, protože jsem chtěl poznat konečně pláže, o kterých jsem během svých předchozích devíti návštěv ostrova mnohokrát slyšel, ale které jsem ani jednou nenavštívil, a když už jsem se k návštěvě odhodlal, špatně jsem odbočil a dojel jsem někam úplně jinam.

Pláže Kavalikefta a Megali Petra jsou pláže, na které turista s hlavním táborem ve Vassiliki asi nezavítá až tak často. Ten, kdo nemá k dispozici auto nebo motorku, nejspíš vezme zavděk plážemi přímo ve městě nebo si udělá asi čtyřicetiminutovou procházku na překrásnou pláž Agiofili. Kdo nějaké motorové přibližovadlo má a chce vyrazit za koupáním na fascinující západní pobřeží, nejspíš si vybere nějakou "slavnější" pláž, třeba Porto Katsiki. Kdo chce spojit koupání se zábavou, nejspíš dá přednost "nejprůmyslovější" lefkadské pláži Kathisma. Menší a nenápadnější západní pláže pod vesničkou Kalamitsi si turisté zase za běžných podmínek nevybírají tak často. Ale jak už jsme si vysvětlili v článku Když se země třese..., letos byla situace trochu jiná: Veliká a populární pláž Egremni nebyla přístupná, nefungovala ani přístupová cesta na dlouhatánskou pláž Ghialos, částečně byl narušený i běžný provoz pláže Porto Katsiki, takže někteří turisté z nouze hledali náhradu. A musím říct, že pláže Kavalikefta a Megali Petra jsou vskutku malebnou náhradou.

K plážím se sjíždí po docela dobré a zemětřesením zásadním způsobem neponičené asfaltce z vesničky Kalamitsi. Když sjíždíte do Kalamitsi, otevře se vám pohled na "velbloudí hrb", dva kopečky a sedlo, na kterých je vesnice rozložena, v pozadí s nádherně modrým Iónským mořem. Mně to vždycky láká sesednout a chvíli se tím pohledem pokochat.



Odbočka k plážím je přímo v centru vesnice. Když přijíždíte ve směru od Agios Nikitas, nemůžete ji minout, když ale jedete z Vassiliki, není lehké "zakufrování" překvapením, protože šipka s nápisem není dobře vidět. Když ale odbočíte dobře, čekají vás nekonečné serpentýny dolů k moři, během kterých se občas ukáže průhled na dlouhý kus západního pobřeží ostrova, rozdělený na menší viditelné kusy pláží. Cesta je ale docela dobrá, dříve to prý býval mnohem dramatičtější výlet, ze kterého méně zkušení řidiči šedivěli. Z hlavní cesty vedoucí na pláž Kavalikefta se ještě odděluje o dost horší cesta na severnější pláže, tam jsem se se čtyřkolkou netroufl, protože cesta byla na některých místech zapadaná kamením, ale hlavně jsem to ani neměl v plánu.

Pohled z příjezdové cesty k severozápadu odhaluje, jak jedna pláž západního pobřeží ostrova přechází plynule v druhou. Tmavě modré hlubší vody se zase při pobřeží proměňují v zářivě tyrkysové oblasti, kde si každý plavec může najít své vlastní zákoutí.



Vypadá to, že jedu dobře!



Zdá se, že pláž Kavalikefta je připravena i na návaly; je zde prostor pro parkování (soukromý, tedy zpoplatněný), který ale nejspíš fuguje jen v sezóně. V říjnu už se těch pár vozítek vejde na kraj silnice, hlavní parkoviště je zavřené.



Na pláži byl kromě mne jen jeden pár a pak jeden mladý sólista. Všechno zjevně vynikající plavci, protože se odvážně vrhali do docela velkých vln. Moře na západním pobřeží je jen málokdy klidné, většinou mají zdejší vlny velkou sílu, na pláži Kavalikefta tím spíš, že jsou tu v moři u břehu veliké kameny a vlny mezi nimi mají pré, chvíli se už už zdá, že trochu polevují, ale to jen proto, aby buď udeřily náhle s mnohem větší silou, nebo aby nějakou zkratkou mezi skalisky dorazily ze zcela nečekaného směru a podrazily vám nohy.



Hlavní část pláže ale není nijak nepřívětivě divoká, mezi obrovitými balvany je tu jemný písek, na kterém se dá dobře slunit, a v sezóně je tu dokonce i skromný bufet.



Pláž Kavalikefta pro mě byla zajímavá, ale já chtěl vidět především pláž Megali Petra (tedy v překladu Velký kámen nebo ještě lépe Velká skála), která je na jih od pláže Kavalikefta a jedna plavkyně tu ne úplně zanedbatelnou vzdálenost mezi plážemi plavala každou chvíli sem a tam. Leč cesta mezi plážemi není úplně jednoduchá, hlavně zpočátku, kdy musíte projít kamenným polem, přičemž mezi kameny a přes ně si občas razí cestu mořská voda, takže jsou nepříjemně kluzké.



Připadal jsem si jako přezrálý pohádkový princ, který aby se dostal na vytouženou pláž Megali Petra, musí splnit několik náročných úkolů: Za prvé jsem musel bez uklouznutí přeskotačit stovky příbřežních balvanů, za druhé jsem musel podlézt nepříjemně převislou skálu (teď, prosím, chvilku netřást ani symbolicky, prosil jsem místní božstva), za třetí jsem se musel prosoukat zúženým místem mezi skalami (na obrázku není vidět), což při mé falstaffovské postavě hrozilo uvíznutím, takže jsem si představoval, jak se ve skalní úžině zaseknu a místní hasiči mne k pobavení celého ostrova budou vysekávat jako faraona z jeho kamenného sarkofágu :-).



Drobná nepohodlí přístupové cesty z vedlejší pláže (ale na pláž je možné sejít i přímo ze silnice pěšinou ve svahu), mi vynahradila krása pláže Megali Petra. Je úplně jiného charakteru než Kavalikefta: Je rozlehlá (a přitom na většině pláže nehrozí zavalení sesouvajícím se svahem), tvořená převážně jemným pískem, vlny tu nejsou tak divoké a rozmarné jako vedle mezi skalisky, ale tvoří široké bílé pěnivé jazyky s rozkoší olizující přívětivý povlovný břeh. Na velké ploše tu bylo rozeseto pět nebo šest lidí. Na následujícím záběru je pohled přes pláž ve směru, ze kterého jsem na Megali Petru přišel. Jak vidíte, soukromí je tu celkem zajištěno.



I u pláže Megali Petra jsou v moři skaliska (jak by ostatně jinak přišla pláž ke svému jménu?), ale i na následujícím obrázku je dobře vidět, že vlny jsou tu sice mohutné, ale celkem vlídné a rozlévající se hluboko za písečný okraj pláže. No a kdo obdivuje čistou a přirozeně bílou mořskou pěnu, tady je jí stále k vidění dostatek. Představuji si, že právě z podobné vlídné a neagresivní mořské pěny vystoupila kdysi krasavice Afrodité a opravdu bych se nedivil, kdyby to bylo právě zde.



Milá Megali Petro, děkuji ti, žes mi poskytla příjemné podmínky k odpočinku, k obrázkům i k vykoupání, ale teď už je čas se zase kamenitou pohádkovou cestou skrze skalní škvíry a převisy vrátit zpět, nasednout na čtyřkolku a přes celé horské vnitrozemí ostrova se vrátit zpět do "základního tábora". Když jsem se odpoledne vracel zpátky na pláž Kavalikefta k silnici, nebyla tam už - přes nádherné počasí a pálící slunce - ani noha. A představa zasněžených Jeseníků, o kterých jsem se tu dozvěděl ze zpráv na mobilu, se mi zdála být nepříhodná, jako bych si četl o nějaké dávné Amundsenově polární expedici.



Ještě by to chtělo, myslím, nějaký malý bonus pro všechny vytrvalce, kteří se pročetli až sem. Co takhle jednu infrafotku, kvůli které jsem dlouhé minuty balancoval na mokrých kamenech a nechal se zalévat vodní tříští z nejmohutnějších vln? Takže ještě jednou kamenité pobřeží u pláže Kavalikefta, na kterém se dokáže bílá příbojová pěna při dostatečně dlouhé expozici přeměnit v zajímavý zdroj světla uvnitř tmavých vodních a vzdušných mas, nenápadného a skromného světla, které je za normálního bílého dne snadno "přesvíceno" sluncem, takže si ho nemůžeme všimnout.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 25. října 2016 v 19:29 | Reagovat

"Přezrálý pohádkový princ"? Pozor, přezrálé ovoce obvykle padá na zem! ;-)

Ačkoliv jsem byla v Chorvatsku, tak takovýhle barvy moře znám JEN z fotek...

Hlas už jsem přidělila. ;-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. října 2016 v 21:12 | Reagovat

[1]: Však jsem taky párkrát upad! Ale zatím jsem se vždycky zase zvedl :-).

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 25. října 2016 v 21:14 | Reagovat

[2]: No, počkej, až budeš mít na kontě víc letokruhů, taky to půjde hůř... ;-) :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. října 2016 v 21:37 | Reagovat

[3]: Já plánuji místo letokruhů letokrychle :-).

5 Janah Janah | 25. října 2016 v 21:54 | Reagovat

Petr k Petrovi sedá(padá) :-D Jinak nádhera, a ta poslední fotka luxus! ;-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. října 2016 v 22:11 | Reagovat

Kochám se tou poslední.
Neb je potvrzením pořekadla, že trpělivost růže přináší.

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. října 2016 v 8:26 | Reagovat

Mám tady úplně poslintanou klávesnici jak mi kapaly sliny nad tou nádhernou vodou, sluníčkem a plážemi..... obzvlášť když je venku šedo a blemcavě mokro. O podrážení nohou vlnami ví hodně po letošní dovolené na Krétě dcera s přítelem. Oba si pěkně odřeli bůčky. Hlásla jsem pro tebe, ale nevím proč nebyla možnost hlasování ani u TlusŤjocha, ani u Malkiela a ani u dalšího mě známého foodblogu člena skupiny Kryštof Kréťana z Jeseníků Nikose. Ostatně je vidět že co se týče jídla, právě těhle blogů je tam docela dost....

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. října 2016 v 18:57 | Reagovat

[5]: To bylo poprvé, co jsem měl tři nohy stativu každou na jiném kameni a sám jsem stál na čtvrtém :-).

[6]: Snažím se se svými netrpělivostmi bojovat a infrafotky jsou dobrým tréninkem. A jestli trpělivost opravdu přináší i tu nejkrásnější růži, tedy budu trpělivý, i kdyby to mělo ještě pár životů trvat...

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. října 2016 v 18:58 | Reagovat

[7]: Díky za hlas! Já ještě nehlasoval, zkusím počkat, až se hlasování u mých oblíbených blogů spraví :-).

10 Miloš Miloš | Web | 27. října 2016 v 21:59 | Reagovat

Pláže lemované obrovskými balvany jsou dost zvláštní, jak se o ně tříští vlny, působí to hrozivě.

Mně se nejvíce líbily pláže na Rhodosu, je jich tam nepřeberně a také jsou velmi pěkné, vůbec tento ostrov se mně z řeckých líbil nejvíc i kvůli množství památek (ale dosud jsem navštívil jen tři ostrovy s výletem na další dva, proto je možné, že jsou i zajímavější).

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. října 2016 v 14:06 | Reagovat

Přesně tohle jsem v dnešní, předdušičkový den potřebovala. Parádní pláže, trochu neklidné moře, prostě nádhera. Děkuji :-)

12 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 20:10 | Reagovat

Nádhera. Poslední je překrásná a umím si velmi dobře představit podmínky, v jakých jsi to fotil :). Jeden kámen vedle druhého..úplně tě tam vidím, jak tam balancuješ :).

13 bev bev | E-mail | Web | 8. listopadu 2016 v 20:44 | Reagovat

Asi bych toho z ostrova moc neviděla a moc toho nepochodila, protože bych se nejspíš pořád jenom kochala. :D Spoustu času strávím takovým neplodným rozhlížením i u nás v zahradě, tak natož na tak krásném místě plném úžasných scenérií, které jen volají po vyfocení. :-) Ale je pravda, že ty jsi tam byl už po deváté, tak už si asi přece jenom trochu "otrlejší". ;-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 8:38 | Reagovat

[10]: Cesty vody mezi takovými balvany, zvlášť při velkých vlnách, jsou docela nápadité a různorodé.

[11]: Není vůbec zač. Tenhle výlet jsem si naplánoval už před cestou právě proto, abych o těchto zajímavých a ne zas tak propagovaných plážích mohl něco napsat.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 8:42 | Reagovat

[12]: Jak stárnu, trochu ztrácím balanc, tak je to teď obtížnější ustát, než dřív. Ale nakonec se to, myslím, docela povedlo, jen fotka asi nebude k pořádnému zvětšení, protože balvany na spodním okraji obrazu ho nejspíš "neunesou".

[13]: Ono je to docela těžké, i když už na ostrově člověk leccos zná, protože mě to vždy láká místo poznávání nového procházet si i dobře známá místa, dívat se, co se na nich změnilo, nebo prostě jen tak chvíli dýchat tu atmosféru.

16 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 10:47 | Reagovat

[15]: Že ztrácíš balanc? :)) ;) Na těch balvanech by to ustál málo kdo a fotka je moc pěkná :). Připomnělo mi to jedno moje focení v podobných podmínkách a vím, jak to dá zabrat, než najdeš místo, kde se to dá postavit a zároveň u toho nezničit techniku ani sebe :).

17 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. února 2017 v 15:30 | Reagovat

Z těch fotek na mě zapůsobila nádhera a nebezpečí zároveň (a obdivuju tě, že ses odvážil jít tak nebezpečnou cestou). Trochu mi to připomíná dojem, který jsem měla ze skal na pobřeží Mallorky - nikdy jsem neviděla tak modré moře jako z tamních skal a zároveň mě máloco kdy děsilo tak jako představa, že bych spadla až tam dolů, kde kameny omývá moře.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. února 2017 v 20:37 | Reagovat

[17]: Cesta je sice při větších vlnách nepříjemná, ale schůdná. Jen s sebou člověk nesmí tahat deset kilo fotovýbavy :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama