Pár lefkadských rozdílů

30. listopadu 2016 v 23:43 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

V první polovině října jsem publikoval sadu fotoreportáží z mého oblíbeného řeckého ostrova Lefkada (všechny texty jsou k dispozici ve speciální rubrice Črty z Lefkady). No a protože na Lefkadu jezdím opakovaně, mohu dnes uvést ve srovnání s předchozími lety jakýsi pelmel letošních dosud nepublikovaných obrázků z Řecka sice (alespoň na tamější poměry) podzimního, ale i tak převážně velmi příjemně slunečného, takže by nás mohly ty fotky v našem mrazivém adventním čase trochu zahřát.

Můj letošní říjnový pobyt obsahoval několik poctivě propršených dní, stejně jako tomu bylo při mé loňské návštěvě. Letos se ale jednou stalo, že se obloha po dlouhé bouřce začala roztahovat právě při západu slunce. V ten okamžik se na chviku nasvítil oblačný příkrov na hoře Sikero nad přístavem ve Vassiliki takovým způsobem, že se celý záliv zalil výrazně oranžovým světlem. Nejde tedy o žádné dobarvování ve photoshopu, takto místní krajina v tu chvíli skutečně vypadala. Pravda, jenom chvilku.



Moc se mi líbí sledovat, jak se v čase proměňuje kůra zdejších eukalyptů. Kůra na následujícím obrázku kupříkladu velmi pěkně vymodelovala hlavní motiv slavného Munchova obrazu Výkřik. Samozřejmě, moje obrazotvornost trochu pracuje, ale neříkejte, že ho tam taky nevidíte :-). Loni tam ještě nebyl, to bych si ho jistě všiml...



Před čtyřmi lety jsem publikoval zvláštní článek s názvem Na lovu hadů . Ten článek byl zajímavý tím, že jsem při tomto "lovu" tehdy nejenže žádného hada neulovil, ale dokonce ani žádného neviděl. Dnes si tento dávný "hadí deficit" můžeme trochu vykompenzovat. Nejsem sice žádný herpetolog, ale podle materiálů na internetu jsem identifikoval hada na obrázku jako užovku levhartí. Našel jsem ji letos při vycházce do zahrad u Vassiliki na kraji silnice v jednom rozsáhlém olivovém háji. Byla zjevně otřesena po nějakém střetu, ale byla naživu.



Když jsem loni psal o opuštěné vesnici Roupakias (článek Roupakias - vesnice duchů), měl jsem obavy, že tato vesnice skutečně jednou provždy zanikla a nenajde se nikdo, kdo by standardní život v ní obnovil. Jsem moc rád, že ta obava se letos začala rozptylovat. V "usedlosti s citroníkem", o které jsem loni psal jako o místě, kde jsou stále vidět stopy nějaké lidské činnosti, se letos usídlil mladý pár v karavanu. Karavan plní roli obyvatelného útočiště, ale zdejší obyvatelé se pustili do postupných sympatických úprav okolí.



Přímo na stromě před jedinou obydlenou usedlostí se objevila jednoduchá informační tabule, která původně "vybydlenou" vesnici opět po létech pojmenovává a jakoby ji nově zařazuje do souvislostí s dalšími obcemi. Právě na tom je dobře vidět, že místní "duchové" zjevně svolili vzdát se úplné nadvlády nad vesnicí a noví obyvatelé se začínají starat o své okolí.



Na dalších dvou obrázcích vidíme srovnání, jak vypadala zvonička ve vesnici Roupakias ještě loni v říjnu (fotka vpravo) a jak vypadá podobný záběr teď po loňském listopadovém silném zemětřesení. Jako by život zde byl vždy jen v režimu "něco za něco" s předzvěstí: Když se něco nového postaví, něco starého musí spadnout!



A ještě jedno - pro mne asi zásadní - srovnání: Loni jsem ve svém článku napsal, že pro mne konec života vesnice nesouvisí ani tolik s tím, že v ní zbyly jen neobydlené domky, jako s tím, že se nikdo nestará o místní "kapličku". Tohle se ale od loňska změnilo naprosto zásadně - loni byla zdejší kovová boudička rozbitá, zrezlá, polámaná a bez zdroje "svatého světla". Letos je - evidentně přičiněním obyvatel místního karavanu - vše opraveno a funkční. Pro mne je to rozhodující důkaz, že život obce se podařilo obnovit.



Velkým rozdílem oproti všem dřívějším zkušenostem pro mne bylo, že při zpáteční cestě do České republiky jsem poprvé zažil západ slunce na otevřeném moři (tentokrát jsem se plavil trajektem mnohem delší cestou až do Benátek a ne do Ancony nebo Brindisi. Před západem slunce jsme zažili docela silnou bouřku, ale v pravý čas jsme vypluli z černých bouřkových mraků, které se rázem proměnily v načechrané peřiny spokojeně vrnící a nastavující svou oblačnou tvář posledním paprskům dne.



Tak to bylo několik rozdílů, které jsem oproti svým minulým zkušenostem letos našel. A jako určitou "upoutávku" pro nějaký budoucí článek přikládám i důkaz, že jedna z věcí, které se na Lefkadě nemění a hledat rozdíly je víceméně marné, je setrvale výborná středomořská kuchyně v místních tavernách. Sice na rozdíl od některých facebookových "foodspecialistů" nejsem zrovna zvyklý fotit si své denní jídlo, při večeři přímo v přístavu Vassiliki jsem několikrát neodolal a stiskl jsem spoušť. Jak by nejspíš řekl televizní exředitel, pan doktor Železný: Dobrou chuť, pokud právě obědváte! :-)



Pozn.: Děkuji všem, kteří mě letos podpořili svým hlasem v anketě Bloger roku 2016 a díky nimž jsem ve finálovém kole nakonec získal krásné 7. místo. Svůj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle jsem popsal v článku Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru. Všem zájemcům o můj blog, kteří se třeba ještě na mých stránkách neorientují, mohu ve velké zkratce prozradit, že tu najdete kromě cestopisných reportáží z Japonska, Řecka (jako právě v dnešním článku) a dalších míst i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích i pravidelné nedělní společensko-politické glosy. No a samozřejmě i spoustu fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1300 různorodými články z téměř osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 23:54 | Reagovat

Pamatuji si vyprávění o zanikající vesničce. Je to potěšující, že se našli lidé, kteří se ji snaží obnovit. Jen aby to nebrali jako časově omezené snažení. Ty mraky na fotce jako by chtěly každou chvíli spadnout na hladinu.
Jídlo vypadá lákavě, ale jak pro koho. Krevetový salát jsem jedlas (pokud to tedy pravé krevety byly), ale takovéto tedy ne.

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 8:32 | Reagovat

Tem had by byl asi můj obrovský šok. Ta ohromná palice, brrrrr. :-!

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 8:46 | Reagovat

[1]: Uvidíme, jestli noví obyvatelé zůstanou na stálo nebo aspoň i na další sezóny.

Pokud jde o krevety, kdysi dávno, když jsem byl úplně poprvé v Řecku, jsem si odvážně objednal v restauraci krevety, protože jsem si myslel, že mi přinesou takové ty prťaté masité vyloupané válečky, co se za krevety vydávají u nás. Když mi pak přinesli něco podobného jídlu na fotce, byl to pro mě tehdy doslova křest ohněm :-).

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 8:49 | Reagovat

[2]: On byl hadík docela  maličkej, snímal jsem ho zblízka. Dohromady asi půl metru. Přiznávám, že mi jsou hadi celkem sympatičtí a příjemní na dotek - na rozdíl od spousty jiné havěti :-).

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 9:04 | Reagovat

[4]:Nevypadá nějak maličce ani příjemně. Pro mne jsou všichni tihle plazivci prostě fujtajbl a hnus hnusnej. 8-O

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 11:23 | Reagovat

Pěkná užovka...hlavně nejsou hadi vůbec slizcí, jak se o nich ze záhadných důvodů traduje...

7 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 1. prosince 2016 v 18:17 | Reagovat

Ty fotky jsou úžasné, já si shodou okolnstí taky pamatuji loňské vyprávění a tak můžu srovnávat.

Děkuji

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. prosince 2016 v 19:27 | Reagovat

Užovka - to je mi oulovek, panečku!

9 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 22:26 | Reagovat

[4]: Půl metru je pro tebe málo? :D Mně by to teda stačilo. :-)

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 0:24 | Reagovat

[5]: Vypadá větší a hroznější než ve skutečnosti, ale je přitom malej a hodnej :-).

[6]: Je to tak. Lefkada je na hady docela bohatá, žije tam hodně zmijí i různé druhy užovek.

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 0:28 | Reagovat

[7]: Ono těch "vybydlených" vesnic je na Lefkadě víc, ale tahle je asi nejlépe přístupná a na nejpříhodnějším místě. A proto má asi i nejlepší šance na oživení.

[8]: Akční rádius hadů se v období dešťů zvětšuje :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 0:31 | Reagovat

[9]: Půl metru je přerostlá žížala :-). Ale obdivuju ty krásné barevné ornamenty, to je opravdová nádhera.

13 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 8:36 | Reagovat

[10]:To mi při mé fóbii z hadů prostě nevymluvíš. jsou to hadice, a hadice nebrat!

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 23:31 | Reagovat

Taky se dost pamatuju na tvé články s připomínkami vybydlené vesnice i na další, o kterých se zmiňuješ. Foť, až můžeš příště srovnávat. Bílá obnovená "kaplička" je dobrým příslibem :-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. prosince 2016 v 7:36 | Reagovat

Je fajn,že vesnička dostala druhou šanci. Ten západ slunce je parádní :-)

16 Miloš Miloš | Web | 4. prosince 2016 v 18:37 | Reagovat

Závoj z mraků, rámující kopce, je opravdu působivý. A taky ty přechody barev.

Říkáš, že had je užovka, asi bych si pro jistotu držel v uctivé vzdálenosti, podle vzoru "vypadá" jedovatě.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 19:54 | Reagovat

[15]: Západ slunce je dělaný mobilem, pro foťák do kajuty bych to už nestihl :-).

[14]: Uvažuji o tom, že si nechám naskenovat některé 10-13 let staré negativy z Lefkady. Především vnitrozemí tou dobou vypadalo dost jinak.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 19:55 | Reagovat

[16]: Mně se líbí, i když jsou jedovatí :-). Však jsem byl opatrný. Už se mi kdysi stalo, že mě málem uštkla už přejetá zmije.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama