Večer blogerů roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru

24. listopadu 2016 v 16:53 | Petr Vápeník |  Reportáže

Je to ten typ večera, na který se sice těšíte, ale předem víte, že pro vás bude v mnoha ohledech podivný a znepokojivý. A především zcela nenormální! Zkusím vám ve zkratce zprostředkovat svůj čistě subjektivní pohled na slavnostní večer předávání cen v anketě Bloger roku 2016, který se konal v Karlínském divadle v Praze 23. listopadu 2016. Ano, čistě subjektivní, to proto, že pro mne jde o nakouknutí do zcela jiného světa, než který znám, kde se běžně pohybuji a který - v určitých mezích samozřejmě - celkem chápu. Něco jako pohled Eskymáka, který opustil chladivé bezpečí svého iglú s uzenými rybami a vyrazil na krátkou zkušenou do Ekvádoru za chutěmi tropických koktejlů.

První okamžiky nevěstily nic dobrého. Natažený červený koberec před hlavním vchodem do divadla, ústící vyzývavě až do prostoru silnice, zřejmě v očekávání luxusních limuzín svážejích dnešní hvězdy. Já přicházím z nepříliš luxusní stanice metra Florenc a jsem na místě trochu dřív, než bylo v pozvánce. Je 17:56 a v pozvánce stojí 18:15. Mám pár minut na rozkoukání. Jakpak asi vypadají ekvádorské palmy?

Před vchodem postávají slavnostně odění lidé. Chvíli postávám s nimi a pak si říkám, že Eskymáci jsou přece odvážní hoši, a nakouknu do dveří. Cestu mi zastoupí udělaný chlapík v naditém obleku a s drátem u ucha. "Ještě je zavřeno!" dí tónem, který Eskymákům může připadat výhrůžný, ale mezi Ekvádorci je zjevně považován ještě za přátelský. "A kdy otevře?" jsem zvědavý. "Až dostanu pokyn!!" Pochopil jsem, že jsem vyčerpal své dvě povolené věty. Pokyn přišel asi dvacet vteřin poté, co se přede mnou dveře původně zavřely. Teď svou dokořán otevřenou náručí náhle lákají ke vstupu všechny čekající. Osmělujeme se tedy vstoupit.

Hned za dveřmi je prezence a rozdělování vstupenek. Přiznávám, že jako prostý návštěvník bych si lístek na podobnou akci koupil jen stěží. Ale tady jsem podle pozvánky "VIP", neb jsem nominovaný. Vybavil jsem si maně černého Mirečka z filmových Básníků, kterak dorazil do Prahy jako "delegace". V prozatím jen krátké frontě na lístky přemýšlím, jak případně doložím, že já jsem opravdu já, protože jsem si nechal doma občanku, takže s ní nebudu moct během večera tlouci o stůl a volat cimrmanovské "Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší?!", i když v tomhle ohledu, myslím, nemám mezi nominovanými blogery konkurenci. Slečna u vstupenek se ale jen mile usměje a přivítá mě: "Dobrý den Petře, tady jsou vaše vstupenky!" a sáhne po příslušné obálce. Nikdy jsem tu slečnu neviděl, ale možná je to ta, které jsem po mailu nedávno vysvětloval, že sice moc rád fotím, ale za posledních deset let existují jen dvě fotky, na kterých jsem osobně v rozpoznatelné podobě, a mohou je tedy využít při oficiálním představení nominovaných. Poučení? Eskymáka lze mezi Ekvádorci dobře rozeznat!

Do sálu se ještě nesmí (samozřejmě, už chápu, ostraha čeká na pokyn, mně stačí ťuknout!), protože v něm ještě dobíhá příprava a zkouška techniky. Zatím dávám bundu do šatny, které je "VIP režim" lhostejný a rovnostářsky si nárokuje svou desetikorunu. Welcome drink, aby měl člověk aspoň něco v ruce a nevypadal úplně jako bludný Holanďan. Vstupenky mám dvě, i když jsem předem hlásil, že nebudu mít žádný doprovod ani najaté klakery. Kdybych to tušil, posadil bych do křesla vedle sebe třeba plyšovou koalu (pandu raději ne, co kdyby měla Čína své zájmy i v Ekvádoru?). O vstupenky v cenách řádu vyšších stokorun ale, zdá se, nebyla zrovna rvačka. Předsálím duní rytmická hudba a začínají se poznenáhlu tvořit fronty na chlebíčky.

Proud návštěvníků houstne. Zachytávám tváře známé z "galerie nominovaných". Ano, téhle dámě jsem dal svůj hlas, aspoň myslím, protože dámy se umějí ve společnosti skvěle přetvařovat a moje paměť na tváře je omezena. I já jsem kolemjdoucími prohlížen a v některých případech nejspíš i rozeznán. Hele, vidíš ho? To je asi von, ten Eskymák!! Z kouta který jsem si vybral jako dočasné útočiště, se vyklube logy odshora až dolů pokrytá reklamní plocha, před kterou se budou dělat rozhovory s blogovými hvězdami. Jamile se rozsvítí bolestně ostrá bílá světla a z mikrofonu se ozve "jedna, dvě, tři, jsem slyšet?", mizím co nejdál. Kývám na pozdrav "Modernímu fotrovi" Dominiku Landsmanovi, kterého jediného poznávám jistě. Několik lidí s pochybami v gestu zdraví mě, ale evidentně si nejsou jistí, jestli jsem tím, za koho mne považují, protože všichni Eskymáci jsou si zatraceně podobní. Děti doprovázející natěšeně své rodiče stojí frontu na společnou fotku s proslulým "světorybářem" Jakubem Vágnerem.

Kolem procházejí různorodé módní kreace: Šaty různého stupně průsvitnosti, snad všechny existující barvy vlasů, hipsterské plnovousky, imageové brýle nejspíš bez dioptrické korekce, slušivé ascotské kloboučky. Když jsme u toho Ascotu, škoda, že se tu neberou sázky jako na dostizích. Kdybych mohl, vsadil bych si jednoznačně na Dominika, ale nejspíš by na něj byl vyhlášený jen minimální kurs. Ale vymetají se tu i jiné módní kouty: Roztrhané a uměle "stařené" džíny, kecky naboso, divoké dredy, tetování symbolicky drobounké i "celoplošné". Tři dívky v extravagantních róbách procházejí asi metr kolem mne a přesto se mne téměř dotýkají umělými řasami. Několik rafinovaných vrstev makeupu dokáže zakrýt veškerou přirozenost pleti, ale to je typický zpozdilý eskymácký pohled, který zde, v Ekvádoru, nemá místo, zvlášť ne, pokud se týká finalistek v kategorii Beauty!

Zrada! Kromě pevných míst, kde se natáčejí rozhovory s účastníky, a které mám docela pod kontrolou, se vytvořila jedna "mobilní jednotka" s ruční kamerou a mikrofonem, která odlovuje nominované blogery k rozhovoru přímo v davu. Jestlipak mají s sebou fotografie s nápisem "wanted"? Reportéři jdou těsně kolem mne a já si přeju na chvíli být chobotnicí a splynout barevně se stěnou, ke které se v obavách tisknu. Ale jsem jen člověkem, kontrast mezi barvou mého saka a povrchem stěny zůstává nezanedbatelný, tak se aspoň snažím vyhlížet nenápadně a velmi, velmi ekvádorsky. Reportéři mne naštěstí minou bez povšimnutí.

Konečně nás pouštějí do sálu. Moje místo je na levém kraji třetí řady. Prostor je ohromný a výzdoba podle očekávání dynamická, pódiu dominují tři veliké obrazovky a prostor je plný světelných efektů. Na rozdíl od normálních divadelních představení nikdo nikoho nepeskuje, aby si vypnul mobilní telefony. V téhle společnosti by to bylo stejně marné naléhání. Polovině lidí z mé řady v rukou blikají bludičky displejů a on-line životy běží, zdá se, nepřerušovaně. I mně blikne nová zpráva. Kdo mi sakra teď může psát? Zjišťuji, že byl právě publikován můj dnešní článek O oskarovém poděkování, který jsem připravil ještě před odjezdem do Karlína a nastavil jeho publikaci na okamžik, kdy začne slavnostní program.

První, co se dozvídáme od moderátora večera Ondry Vodného (omlouvám se, ale jako Eskymák jsem ho, podobně jako řadu dalších vystupujících Ekvádorců, doposud neznal, možná proto, že prakticky neposlouchám rozhlasovou stanici Jižní Amerika 2), je varování, že na facebooku i na webu právě běží přímý přenos z akce. Hned jsem se ještě víc zabořil do pohodlného křesla na rozdíl od mnoha Ekvádorců v hledišti, kteří tuto úžasnou novinu hned sdíleli na všech dostupných sítích. Ale pokud by byl mezi vámi někdo, kdo by chtěl nakouknout, jaká atmosféra při předávání cen vládla, kompletní záznam akce je mimo jiné na facebooku Czech Blog Awards a taky někde na webu Blesku, což přiznávám jen z pocitu informační povinnosti, protože jsem tím posledním, kdo by chtěl dělat tomuto - v mých očích extrémně ekvádorskému - médiu jakoukoli reklamu!

Velmi příznivou skutečností, která měla významný vliv na to, že mě přešla skoro veškerá nervozita, bylo to, že z každé kategorie se vyhlašoval jenom vítěz. A jenom vítěz si šel převzít ceny na pódium a měl příležitost k divákům v sále i k těm on-line na webu moudře nebo alespoň nadšeně promluvit. To moje výraznější zapojení do programu prakticky vyloučilo, takže jsem si mohl v klidu užít živá vystoupení zpěváků a skupin, které zčásti nevyhledávám a zčásti neznám. Nemůžu ale rozhodně říct, že by mne jejich poslechem jakkoli ubylo, prostě k tomuto večeru to patřilo, stejně jako ten všudypřítomný rej světel, fotoblesků, módy, imagemakerů a vizážistů, obchodních značek, či procesí sponzorů na pódiu. Blogy jsou v tomto pojetí především součástí showbusinessu, což je mezi námi Eskymáky přijímáno spíše s nevolí, možná ani ne tak pro nějaké principiální morální rozpory, jako spíš proto, že se v takovém prostředí prostě neumíme přirozeně pohybovat, protože u nás na ledu se nám při takových mediálních tanečcích snadno smekne nožka :-).

Kategorie šly jedna za druhou: Vždy napřed promluva jakéhosi "mediálního garanta" dané kategorie, pak v rychlém sledu představení všech nominovaných, no a pak už příslušný host přišel s obálkou obsahující jméno vítězného blogu, vítěz musel po příkrých schodech vylézt na pódium, pobrat všechny ceny, které mezitím musel chudák moderátor všechny do posledního nasmlouvaného slůvka vyjmenovat (a taky proč ne, ceny to byly velmi pěkné a rozhodně nezanedbatelné, jako sponzor bych na tom taky bazíroval). No a pak už následoval improvizovaný proslov, na kterém bylo většinou podle míry rozechvění patrné, kdo už má podobnou zkušenost z loňska a pro koho je to novinka. Ale krevní tlak byl každopádně vždy na maximu, úplně se asi na takto vypjaté situace zvyknout nedá, a i nějaká ta slzička ukápla. Nejkurióznější situaci způsobila opět náhoda, ta mrška, když v jedné kategorii napřed přibelhal o berlích zraněný host, který měl předat cenu, načež se ukázalo, že vítězka kategorie přichází rovněž o berlích. Mimochodem, neschopnost organizátorů galantně zareagovat na nečekanou situaci a zajistit vítězce pokud možno bezproblémový příchod na pódium i odchod z něho, mne docela nemile překvapily, celá situace se brala spíš jako zdroj vtípků (v Ekvádoru přece vládne vždy pohoda, skvělá nálada, nadšení a rozesmáté krásné tváře), ale ty schody byly fakt dost příkré i pro zdravého, natož pro zraněného.

Když přišla řada na "moji" kategorii, zjistil jsem, že ač jsme my Eskymáci tvorové nepříliš soutěživí a svým soupeřům úspěch upřímně přejeme, přesto se v extrémní situaci jakási rudimentární soutěživost z hlubokého nitra ozve, takže mi na vteřinku bleskla hlavou taková ta klasická otázka "co by, kdyby...", ale byl to opravdu jen skoro neměřitelný mžik, když zpěvačka Ewa Farna otevřela obálku a udělala dramatickou pauzu, aby dořekla, že jako sázející bych byl úspěšný, protože můj favorit, "Moderní fotr" Dominik, obhájil své vítězství z loňska. A vším svým konáním a vystupováním mě Dominik přesvědčil, že sice není tak úplně Eskymákem "mého kmene", ale i ke klasickým Ekvádorcům má, myslím, pro mne velmi sympaticky, na míle daleko :-). Další rozlišení pořadí se nekonalo. Vítěz bere vše, rozdíl mezi druhým a desátým v pořadí je nepodstatný. Opět jsem zaregistroval nepatrný mžik přirozeného zklamání, které ale okamžitě vystřídala veliká úleva, zvlášť když jsem viděl, jak si vítěze okamžitě odvádějí k "rozverným" rozhovorům a jiným "lachtaním prostocvikům", které k vítězství v podobné prestižní anketě tradičně patří. To já mohl klidně zůstat ve svém křesle, ve kterém si mne zvědavě prohlíželo jen několik mých neplnoletých sousedek nominovaných v dámských kategoriích, které - když se na velké obrazovce na pódiu objevila mezi nominovanými moje fotka - naráz vyděšeně pohlédly mým směrem, protože mne nejspíš do té doby považovaly za člena ochranky.

Zvláštním zážitkem pro mne bylo sledovat některé videoblogery. Celkem nenápadní útlí mladíci postávali na první pohled skoro bojácně v hlučícím davu, aniž by na nich bylo pro oko neznalého Eskymáka patrné, že jsou to performeři, kteří svými videy přivádějí k šílenství řádově desetisíce až statisíce sledujících. Vzpomněl jsem si, jakou radost mi dělá mých pravidelných 500 - 700 návštěvníků týdně a po chvilce bujících vnitřních pochybností jsem mávnul rukou: Prostě u nás Eskymáků je výrazně menší hustota osídlení než na youtuberském rovníku, to se pak není čemu divit! :-)

Po skončení hlavního programu mě čekalo ještě jedno milé překvapení: Potkal jsem totiž v předsálí jednu dámu, se kterou jsme před mnoha lety svědčili společným plzeňský přátelům na jejich svatbě. Ona na mne byla připravená, protože si mě všimla mezi nominovanými, pro mě to byl úplný šok, zvlášť když jsem zjistil, že se se svým manželem přišli podívat na vystoupení svého syna, který byl jedním z účinkujících zpěváků. Takovéhle náhody a těžko uvěřitelná propojení se mi vždycky moc líbí a musím se usmívat nad tím, jak dokáže být na pohled obyčejná realita nápaditá a často je nadána větším tvůrčím potenciálem, než ta nejlepší fantazie! Rovněž jsem v davu zahlédl několik svých facebookových "přátel", se kterými jsme na sebe nejistě pomrkávali, protože jsme se nikdy neměli příležitost vidět osobně. Tak teď nevím, jestli jako Eskymák polehoučku a nezadržitelně "ekvadorizuji" nebo jsou prostě někteří Ekvádorci ve skutečnosti jen převlečenými Eskymáky! :-)

Původně jsem se chtěl ještě zastavit na "afterparty" probíhající v přilehlé divadelní restauraci, ale když jsem viděl (a slyšel) narvaný prostor restaurace, usoudil jsem, že je pravý čas se ctí opustit bojiště. Když jsem opět ve světle výkonných reflektorů po lehce ošlapaném červeném koberci opouštěl kolem půl desáté pro mne jinak hodně vzdálený svět rozprostřený kolem mediálního rovníku, bylo mi jasné, že na svůj krátký pobyt "v Ekvádoru" budu sice vlídně vzpomínat, ale nejbližším metrem zase stejně ochotně odfrčím tam, kde se běžní Eskymáci cítí lépe a přirozeněji, i když to tam občas, pravda, trochu fouká. Což pranic nemění na tom, že blog budu psát dál, bohdá se stejným zaujetím jako dřív, bez ohledu na soutěže, mediální tance, palmy, koktejly a červené koberce. Ty pro mě rozhodně nejsou - a věřím, že ani nikdy nebudou - důvodem, proč něčemu takovému, jako je psaní blogu, věnovat čas a energii.

U vchodu do metra mě místní bezdomovec požádal o cigaretu. Nevěřil mi, že slušně oblečený člověk jdoucí z divadla nemá ani jedno "cígo". Aby si nemyslel, že jsem škrt, nebo že proti němu něco mám, nabídl jsem mu aspoň cucavou pastilku proti bolení v krku, kterými jsem se - jsa aktuálně nachlazen - během večera udržoval v aspoň částečné hlasové kondici. Bezdomovec jen vzdychl.

S některými Eskymáky to prostě není jednoduché!

P.S.: Omlouvám se všem skutečným Eskymákům (jakož pro jistotu i Inuitům) a Ekvádorcům za to, že jsem v článku použil právě označení jejich národů. Ano, mohl jsem použít jinou dostatečně absurdní variantu, ale tahle u mne nakonec vyhrála. Ale chápu, že jsem si tímto článkem zavřel dveře na jinak příkladně dobrosrdečnou ekvádorskou ambasádu, kdybych se náhodou svým psaním také někomu znelíbil a potřeboval nutně azyl :-)

Pozn.: Opět vítám i nové blogové návštěvníky, kteří i po konci hlasování pořád ještě proudí ze stránky ankety Bloger roku a na mých stránkách to prozatím vůbec neznají: Těší mě, že jste na můj blog zavítali, a můžu vám ve velké zkratce prozradit, že tu najdete kromě cestopisných reportáží z Japonska, Řecka a dalších míst i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích i pravidelné nedělní společensko-politické glosy. No a samozřejmě i spoustu fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1300 různorodými články z téměř osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 17:25 | Reagovat

Milý Eskymáku,
velice vtipně napsáno - myslím, že lepší, než tam být, bylo přečtení tvého článku. :-)

Jo: nepřipadá ti, že pořád nějak moc vítáš své nové návštěvníky? Já už na ně začínám trochu žárlit! ;-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 18:40 | Reagovat

Pětřed, přesně tohle jsem čekala po zhlédnutí loňského vhlášení vítězů na videu- bylo to na portálu  bloger ruku. V tom momentě jsem si řekla, že ani za nic bych tam nejela, ani kdybych byla mezi nominovanými ke konci- já stařena nad hrobem bych tam byla jako rarita. Považovali by mne zřejmě na "hrdou babičku" některé nominované blogerky. Nesnáším přímo to blikání,  dunění hudby, aroganci a výsměšné zacházení-rádoby vtipné. Pro tohle tedy v žádném případě nebloguji. Mí čtenáři mi stačí- myslím v počtu i kvalitě co chodí a komentují (nebo i nekomentují jen čtou). Takže máte zkušenost, zážitek,nakonec jste to mladším, atraktivnějším "natřel" svým výsledkem, ne? ;-)  :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 18:41 | Reagovat

Pardon, Petře... ;-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 18:41 | Reagovat

[1]: Však se musím nějak uvést těm očím, které na rozdíl od vás, zdejších zkušených návštěvníků, mohou ve zdejších specificky strukturovaných rubrikách snadno zabloudit. Zrovna ze včerejška mám dobrý příklad, že když člověk nakoukne tam, kde to nezná, zpočátku jen udiveně zírá. V lepším případě na palmy :-).

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 18:47 | Reagovat

[4]: Jo, tak ty jsi jako to světýlko, který hledal Jeníček, vylezivše na strom?
Mimochodem, nevím, zda je ten přechodník dobře. Ty o přechodnících taky někde píšeš, viď? :-)

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 18:55 | Reagovat

Každopádně  i tak zajímavá zkušenost...nejvíc asi  potěší, co člověk na takoví akci nečekal a co zažil "mimochodem"  ;-)

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. listopadu 2016 v 19:00 | Reagovat

Neříká se Eskymáci ale Inuité.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 19:21 | Reagovat

[5]: Jeden stařičký článek o přechodnících je tady: http://pvapenik.blog.cz/0908/o-prechodnicich

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 19:23 | Reagovat

[6]: Pro mě bylo svým způsobem překvapením všechno. Něco člověk sice teoreticky očekává, ale zažít to doopravdy je vždycky poučné :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 19:25 | Reagovat

Inuité si musí protentokrát vystačit s malou poznámkou v rámci P.S.

Ostatně, možná se jim říká Inuité, ale já jsem prostě koukal jako Eskymák! :-)

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. listopadu 2016 v 19:29 | Reagovat

[10]:
Eskymo! Nanuk! To je dobré.

12 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 19:37 | Reagovat

[8]: Takže: ...Jeníček, vyleziv na strom??
Hernajs, nějak se v tom ztrácím! :-D

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 20:17 | Reagovat

[12]: Přála jsem ti umístění, ale ten pocit Inuita snad ani ne! Ale vím, že se z toho vypráskáš - tento článek je přesně o tom, co tam bylo. Za zážitek pozorovatele a "nenapadnutého médii" to stálo a co víc? Jedeme dál. Příště ti to snad ani neudělám, abych tě nominovala :-( Aniž bys u mě tím ztratil na kvalitě. Článkem exceluješ pro mě obyč víc než ve světlech blikajícího světa médií a reklamy. P. S.: Jedna z tvých fanynek :-D

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 20:17 | Reagovat

[12]: Hitparáda přechodníků? Za mě snad kaskadérní "vylezivš" :-?  :-D

15 Janah Janah | Web | 24. listopadu 2016 v 20:19 | Reagovat

[10]: Eskymák je tady synonymum pro Inuity. My tady navíc ještě říkáme "Zelenozemáci" neboli "Grönländare" 8-)
Jinak na reportáž psanou na oprátce (Fučík promine) jsem se moc těšila, a nezklamala! :-D

16 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 20:29 | Reagovat

[14]: To je jako reklama na VŠ (vysokou školu). ;-) :D

17 pherenis pherenis | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 20:34 | Reagovat

Velmi vydařené popsání nastalé situace....odlehčeno skvostně, vyjádřeno trefně podle tvýho gusta.... mile jsem se pobavila... díky za to...
s příjemným pozdravením.... pherenis

18 Miloš Miloš | Web | 24. listopadu 2016 v 21:11 | Reagovat

Měls vyhrát ty, fotr je moc monotematický, mě jeho blog nijak neoslovil.
Ale přece jen postupem do finále jsi získal nové čtenáře, příště budeš mít mnohem víc hlasů, fotr na "mateřské" dovolené věčně nebude a za rok můžeš vyhrát. A už teď můžeš pilovat oscarovou řeč :-)

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 21:14 | Reagovat

[13]: To vypadá na odhalení neznámého dobrodince :-). Děkuji! Však mi tahle soutěž přinesla jednak zajímavé zážitky a taky pár nových čtenářů. Jestli zůstanou nebo zase odejdou, to se teprve ukáže.

[12]: Já myslím, že to není tak efektní, protože mužský rod by v tomto případě, myslím, měl být zcela bez koncovky (tedy "vylez"). Ovšem s Mařenkou to bude (gramaticky, pochopitelně) o dost zajímavější, tipnul bych si na "vylezši". Ale to víš, nejsem žádný odborník, jen "zálibník" :-).

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 21:16 | Reagovat

[15]: Jen aby mě nezatkli za hanobení prezidenta, až se budu jednou v sámošce u mrazicího boxu shánět omylem po "zelenozemákovi" :-).

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 21:26 | Reagovat

[17]: Rádo se stalo. Vlastně jsem se přistihl už v Karlíně, že si mimoděk formuluju věty do reportáže a pár poznámek jsem si zapsal i do mobilu :-).

[18]: Takové cíle si rozhodně nedávám. Nemůžu dělat nic jiného, než to nejlepší, co budu umět. Ono je paradoxně mediálně i marketingově výhodnější, když je blog monotématický, ale já ho mám prostě založený od začátku jinak a dělit ho do více blogů určitě nebudu. Ale je pravda, že když jsem přemýšlel o případné budoucnosti Nedělních miniglos, varianta jejich odsunutí na zvláštní místo mě taky napadla. Ale zatím to neprošlo na "redakční radě" :-).

22 matka matka | 24. listopadu 2016 v 22:15 | Reagovat

"Zelenozamáka" když tak použít příště při slavnostní řeči vítězově.
Zatím to bylo "mha přede mnou, mha za mnou" :-) Nebo to snad byla schovka v iglů ? :-)

23 Ijacek.007 Ijacek.007 | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 22:47 | Reagovat

musím uznat že když jsem viděl tu dávku textu fakt se mi to nechtělo číst nakonec jsem dočet až dokonce a u každého odstavce se bavil díky za zprostředkování akce na kterou se asi nikdy nedostanu :-) a tak nějak ani upřímně nevím zda bych o to stál. Díky za skvělé čtení. ;-)

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 22:58 | Reagovat

[23]: No jo, dávka to není malá, uznávám. Ale aspoň jsem to čtenářům zjednodušil volným překladem z eskymáčtiny :-)

25 Ijacek.007 Ijacek.007 | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 23:03 | Reagovat

[24]: jak píši já se bavil teď jsem si až téměř vyčítal že jsem ti poslal hlas :-) ještě že to "dobře" dopadlo. :-P

26 Janah Janah | Web | 24. listopadu 2016 v 23:24 | Reagovat

[20]: Tak to pozor i na Tuzemák! A nekupovat brambory ve slovenštině :-D

27 bretislav bretislav | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 6:49 | Reagovat

No teda!! Jsem ouplně z toho vyprávění paf, jako bych snad ty pocity a dojmy z prostředí suploval v koutě do křesla sám tam zabořenej. Ale ač dosti zvědavej, radši bych znovu riskoval možné nepřežití při zoufalém škrábání se na zničující Hrádek v Krčském lese, než absolvovat ono procítěné eskymákování v záři reflektorů. Taky jsem zahlídl ryčné a třpytné video odtamtud na YT..!

Tož kurážnému eskymákovi a členu ochranky z třetí řady do dalších prvořadých kousků vinšuju zdar a sílu! :-)

28 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 9:15 | Reagovat

Tleskám, tleskám a snad ještě víc než nominovaní blogeři na té monstrózní akci.Skvěle si vystihl tu bezduchost která na většině blogů vládne. Já vím, že jsem asi až moc kritická, jenže to třeba sama vidím o čem blogy bývají když se nám hlásí noví členové do klubu. Já se nedívám jen na jejich blogy, ale zajdu si i na blogy těch kdo jim komentují a je to tedy fakt síla. Jenže táhnou, táhnou a Standovi se to líbí. Nu což, Inuité mají svou hrdost a odstup, a tak se naprosto skvěle dokáží povznést nad tuto bezduchost a ještě o tom napsat skvělý a inteligetní článek. P.S. Ale dej si pozor, NIKDY! před Inuitou neříkej že je Eskymák, zapůsobí to na něj stejně jako když řekneš Italovi Cornuto a mohl by tě použít jako návnadu při lovu velryb :-D  :-D

29 Jarka Jarka | Web | 25. listopadu 2016 v 13:11 | Reagovat

Škoda, že jste se nikdo v žádné kategorii nedozvěděli o dalším umístění, bylo by to zajímavé pro nominované i pro ty, kteří dávali svůj hlas. ;-) Určitě jsi rád, že mám ten slavnostní večer za sebou, jsi borec, žes tam šel a tisíceré díky za skvělý článek! :-D

30 Kutil Kutil | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 13:55 | Reagovat

Pro mne je zajímavější váš blog než blog vítěze. Možná i proto, že jste Eskymák a poeskymácku ho i děláte. A souzním i s vašimi popisovanými pocity. Chodil jsem na podobné akce sice z jiného titulu, ale dojem byl tentýž. Nejvíc jsem si užil, když jsem tam potkal "někoho, komu jsem svědčil". Jako vy. A pak na rautech, když měli nějaké speciality... Je to zvláštní svět, mate pravdu.

31 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 13:55 | Reagovat

Gratuluji! :) :)

32 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 18:28 | Reagovat

[5]:vylezivší na strom... :-D

33 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 18:35 | Reagovat

[Smazaný komentář] nebo ještě spíš vyleza na strom...

34 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 18:37 | Reagovat

[19]: Vylezši? :D
To zní, jako vylezte vši (a spojte se)! :-D :D

35 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 19:17 | Reagovat

Krásně jsi to napsal a navíc jsi mne pobavil. Díky a měj se fajn. :-)

36 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 19:42 | Reagovat

[27]: Děkuji srdečně za vinš, Břetislave! Však to bylo svým způsobem zajímavé, jinak by o tom nešel napsat slušný článek. A i když se třeba rád občas procházím lesem, takováhle inspirace pro článek by se tam hledala jen těžko :-).

37 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 20:38 | Reagovat

[28]: Hrdost a povznesený odstup jsou moc pěkné vlastnosti, otázkou je, kolik by z nich zbylo, kdybych náhodou vyhrál.
Neboj, před Inuitou řeknu, že Eskymák jsem já! :-)

38 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 20:40 | Reagovat

[Smazaný komentář] :-D  ;-)

39 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 20:51 | Reagovat

[Smazaný komentář] Dnes byly publikované podrobnější výsledky, takže už vím, že jsem nakonec obsadil 7. místo, což je výrazně nad mé očekávání.

40 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 20:55 | Reagovat

Opět blbnou komentáře, tak prosím o trpělivost, však ony snad zase "naskočí"...

41 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 21:12 | Reagovat

Protože se některé komentáře tváří chybně jako smazané a nejde na ně odkazovat, řeknu bez odkazu, že toto je odpověď na Kutilův komentář č.30 :-): Docela dobré je uvědomit si, že jsme-li na takové akci, sami hrajeme roli Ekvádorců dalším kolemjdoucím Eskymákům :-)

42 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 26. listopadu 2016 v 7:21 | Reagovat

Já o tom, že se blíží tato událost nedávno četla u zdroje, ale díky tvému článku si umím představit i tu atmošku.

Když jsem viděla některé nominované blogy, popravdě jsem nad tím trochu zakroutila hlavou, ale tobě bych ten blog roku přála.

43 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. listopadu 2016 v 7:58 | Reagovat

Eskymáku, díky ti za zprostředkování atmosféry večera, popsal jsi to naprosto neuvěřitelně, myslím, že tohle čtení budu ještě dlouho vstřebávat! :-D

44 Jarka Jarka | Web | 26. listopadu 2016 v 8:29 | Reagovat

[39]: No vida, tak to není vůbec špatné, nabízí se říct, že je to umístění šťastné! ;-)  :-)

45 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. listopadu 2016 v 20:55 | Reagovat

[42]: Jo, atmosféra to byla skvělá! :-)

[43]: Cesta do hlubin Eskymákovy duše :-)

[44]: Já jsem úplně spokojený, sedmička nemá chybu.

46 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 26. listopadu 2016 v 23:40 | Reagovat

[39]: Jé, blahopřeji, Skromňouši! :-)

47 userka userka | E-mail | Web | 27. listopadu 2016 v 0:38 | Reagovat

Jsem jediná tak nabubřelá, že mě zaujalo, žes mohl vzít někoho s sebou, a přesto jsem zůstala doma? :-D :-P

Gratuluju ke krásnému sedmému místu a příští rok máš můj hlas jistej znovu :D

48 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. listopadu 2016 v 8:51 | Reagovat

[46]: Díky, někdy si připadám docela skromně a v jiných věcech zase až nezdravě sebevědomě. Tak snad se to nakonec nějak "zdravě" zprůměruje :-).

49 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. listopadu 2016 v 9:01 | Reagovat

[47]: Ano, každý z nominovaných dostal dvě vstupenky a dvě pozvánky na afterparty. Ale nevydám snad v některých ohledech za dva? :-)

Díky za přízeň: Uvidíme, jestli si můj blog i za rok tvůj hlas zaslouží.

50 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. listopadu 2016 v 12:46 | Reagovat

Bavila jsem se přímo královsky milý Eskymáku :-D Jsi dost dobrý, dostal jsi se do finále. A jsi velmi statečný, jít na takovou akci sám je odvážný počin. :-)

51 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. listopadu 2016 v 7:03 | Reagovat

[50]: Mám o ideálním doprovodu pro takovou akci příliš konkrétní představu na to, abych tam mohl jít jinak než sám. Mimochodem, pobavilo mě, když jsem na stránkách jednoho z dalších finalistů nechal malý komentář ke slavnostnímu večeru a dostal jsem od něj tip na reportáž na blogu Petra Vápeníka :-).

52 Bev Bev | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 6:12 | Reagovat

Nejmilejší Eskymáku, Tvůj krásný článek jsem četla asi hodinu po jeho zveřejnění - prostě mě napadlo, že už by možná mohl být na světě a ono to tak fakt bylo -  bohužel mi ani po opakovaných pokusech nešel z mého notebooku vložit komentář, prostě se bez jakéhokoli upozornění zdejchnul, čert ví kam. (Dnes mám pro jistotu notebook holek, tak uvidíme.) Takže až teď říkám, že to byla parádní reportáž, u které jsem se skvěle bavila a viděla to všechno doslova v barvách. Moderního fotra jsem navštívila jen jednou a není to špatné čtení, je místy i docela vtipný, ale ani nemůžu říct, že by mě to nějak výrazně uchvátilo. Ale takový je prostě současný převažující vkus a je to tak v pořádku.
A Tvá děkovací řeč mě naprosto okouzlila a jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst a lituju všechny ty, co se sice účastnili toho skvělého galavečera, ale přitom o to nejlepší přišli. :-)

53 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 22:33 | Reagovat

[52]: No jo, to bylo období, kdy zlobily komentáře. Tak jsem rád, že ses nedala odradit a připsala ho ještě jednou. Ono by na tu "řeč" stejně bylo málo času a ekvádorské auditorium by ode mne zřejmě dostalo mnohem kondenzovanější verzi :-).

54 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. prosince 2016 v 19:10 | Reagovat

I ty jeden Eskymáku, tento článek jsem začala číst a pak odložila ad acta a dnes konečně dočetla. Popis Equadorského mecheche se mi zamlouvá, velmi milé a vtipné glosování celého večera. Docela mi cukalo u pusy, plyšový koala by si taky přišel na své.
Myslím,že to nebyl ztracený večer, doufám, že ses účastnil i rautu a nezmizel jsi odtud definitivně. Proč neochutnat místní pamlsky? :-D
Chudák loudil potřeboval nikotin, nikoliv pastilku. Ale nevím, vzal jí zavděk? Nebo hrdě odmítl? :-)

55 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 19:24 | Reagovat

[54]: Ztracený večer to určitě nebyl, přinesl mi nové zkušenosti a zážitky a taky jeden blogový článek :-). Rautu jsem se ale nezúčastnil a pamlsky jsem ponechal společensky a mediálně potřebnějším :-)

Příště si vezmu "odvykací" nikotinové pastilky, abych byl připraven a loudilové mne nemuseli hrdě odmítat.

56 Robka Robka | Web | 11. prosince 2016 v 8:51 | Reagovat

Gratuluji ke krásnému sedmému místu! A úplně chápu tvou úlevu, že jsi se nemusel účastnit "lachtaních prostocviků" a "rozverných rozhovorů", které jsou možná atraktivní pro Ekvádorce. Myslím, že na podobných akcích ani nejde o to, aby zvítězila kvalita, spíš kvantita.
Jsem ale ráda, že i můj hlásek přispěl k tomu, abys nám mohl o tomto zážitku poreferovat. Ve tvém podání to bylo neuvěřitelně zábavné :-)

57 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. prosince 2016 v 0:08 | Reagovat

Díky, výsledek mě taky potěšil, i když šlo o značně ekvádorskou disciplínu. Za hlas samozřemě děkuji, doufám, že jsem ho využil nejlepším možným způsobem :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama