Prosinec 2016

Mírně taneční přání do nového roku (haiku a péefko je v ceně!)

31. prosince 2016 v 4:06 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Kdepak bilancování, to od tohoto silvestrovského článku nečekejte. Taky přijde jeho čas, ale silvestr, myslím, není pro bilancování tím nejlepším dnem, snad proto, že se od něj předem očekává veselí, což nebývá dobrá živná půda pro objektivitu. No a protože se od něj předem očekává veselí, trávím tento den většinou v klidu a bez větších výstřelků. Nestřílím rachejtle, nezpíjím se do němoty (i když několik lahví dobrého vína nejspíš padne), neslzím u stokrát omletých televizních scének z nemilosrdného archivu.

Jsem vždy tiše spokojený s rokem, který odchází, protože když byl dobrý, zaslouží si přípitek na rozloučenou a uznalé poděkování, a když byl mizerný, je jen dobře, že se mu krátí čas. No a se stále znovu a znovu obnovovanou nadějí podobné naději skrývající se v každém novém svítání, v každém novém přílivu, v každém novém nápadu, v každém novém snu, opět vyhlížím rok, který přichází a dostává od nás jako nálepku nové číslo, jako ve frontě na poště. Číslo 2017 - prosíme k přepážce A! V téhle frontě to jde zatraceně pomalu (anebo zatraceně rychle, jak se to vezme) a než vše u přepážky vyřídíme, uplyne - doufejme - celý rok.

Když jsem psal - se stejnou nadějí jako dnes - svůj příspěvek před rokem, napsal jsem dvě věty, které jsem si dnes připomněl, protože - věřím - ani po roce neztratily svou platnost: "Můžeme stavět času do cesty ploty, vyhloubit před ním příkopy, přetlačovat se s ním, foukat mu do očí slzný plyn, přijímat proti němu usnesení. Ale nakonec nám nezbývá nic jiného, než ho přivítat, lépe s usměvavou tváří než zachmuřeni." Vím, trochu trapné - citovat sám sebe, ale jen chci říct a odůvodnit, že ode mne se tedy Nový rok zachmuřené tváře nedočká. Jen uctivé úklony a ujištění, že jsem připravený mu celý rok věrně sloužit. Rok. Ani o den déle!


Haiku z tanečních kurzů Nového roku

Sladkých sedmnáct!

Číslice letopočtu,

prosím na parket!


Do tanečního pořádku které číslice se zapíšete vy? Já osobně vyzvu k tanci určitě šťastnou sedmičku, pak tu nejlepší dvojku lidiček, které na světě znám, potom dámu, která je pro mě už dlouhé roky jedinou možnou jedničkou, no a nulu vlastně taky, protože jsem vždycky chtěl prakticky vyzkoušet, jaké to je, když se něčím nedá dělit, no a kdyby se mi při mé nešikovnosti během tance přihodil nějaký úraz, je vždy dobré mít poblíž univerzálního dárce krve :-). Prostě jedna číslice lepší než druhá, tak věřím, že se z nich dá seskládat fakt slušný rok a slušný tanec, co myslíte?

Všem z vás, kteří od silvestra očekáváte veselí, přeji to nejvhodnější prostředí a nejveselejší společnost. A i když třeba podobné veselení k určitému termínu není zrovna váš šálek čaje (podobně jako je tomu u mne), přeji tedy alespoň hodně radosti a příjemného rozpoložení, protože tím se nedá nic pokazit. A každý Nový rok by měl od nás bez předpojatosti dostat šanci ukázat, co v něm je :-). Přeji všem šťastný a dobře a v pevném zdraví prožitý rok 2017.

A když budete mít shodou okolností v tom tanečním reji trochu času a nálady, přijďte "pobejt", budu se na vás i v příštím "sladce sedmnáctkovém" roce moc těšit! :-)



P.S.: Fotografie na péefku je jeden z letošních příspěvků do dlouhodobého cyklu Kouzelná zahrada, který postupně už od roku 2010 vzniká na zahradě mých rodičů ve Staňkově na Domažlicku. Na blogu jsem tuto fotografii publikoval v článku Kouzelná zahrada - jaro 2016 v květnu letošního roku.

Štědrý večer

28. prosince 2016 v 8:29 | Petr Vápeník |  Povídky a povídečky

"Děkuju, maminko, dobré to bylo," zakončil slavnostní večeři starosvětsky tatínek, který si - jako obyčejně - jídlo vychutnával, a proto mu to nejdéle trvalo. Maminka se trochu našišato pousmála a bylo vidět, že uvnitř ji tatínkova pochvala hřeje. Tatínek si spokojeně pohladil mírně vypouklé břicho, nic zvláštního, takové to bříško, které muži v nejlepších letech spíš na vážnosti přidá než ubere. Malý Pavlík začínal trpět nedočkavostí. Večeři, ve které by se normálně rýpal, shltl jako malinu, až se rodiče báli, aby si kapřím řízkem nějak neublížil a rodina místo rozbalování dárků nestrávila slavnostní večer v čekárně na chirurgii. Už v duchu viděl nádherně ozdobený stromeček, rozzářený různobarevným svitem elektrických světel, a pod ním - balíčky všech možných velikostí a všechny jako z udělání zrovinka pro něho. Trochu sobecké představy, ano, ale Vánoce Pavlíkovi opojně voněly; směs dárků, maminčina cukroví a čadicího františka na stole voněla líp než drahá voňavka, kterou si maminka už od minulých Vánoc schovávala ve skříňce a kterou Pavlík, když nebyl nikdo doma, občas očichával a jednou si dokonce maličko líznul. Opojení o to vzácnější, že nastávalo jen jedinkrát za rok.

Maminka sklidila prázdné talíře ze stolu a tatínek přistoupil ke starému gramofonu. No to snad ne, on bude zase hrát tu písničku jako loni! Pavlík už byl nervózní: Napřed se muselo neskutečně dlouho čekat, až se setmí, pak taťka pojídá večeři jako lenochod a teď ještě bude Ježíška zdržovat nějakými předpotopními songy! Kdo to má vydržet? Nějaký cajdák o bílých Vánocích, to už je stejně jenom nesplnitelné přání; Všechny Štědré dny, které Pavlík pamatuje, se obešly úplně bez sněhu, asi na tom celosvětovém oteplování něco bude. Gramofon byl stařičkým kusem nábytku, ještě po babičce, a celý rok v bytě jen překážel. Kvůli jedné písničce na Štědrý den, při které se tátovi s mámou podivně lesknou oči jako spolužákovi Pepovi, který má ale to lesklé oko skleněné. Bílé Vánoce... Takový nesmysl! Nejen že to tak ve skutečnosti není, ale ještě to děsně zdržuje od opravdu důležitých věcí! Proč jen je ta písnička tak dlouhá? Jako by to nešlo bez refrénu!

Deska konečně dopraskala.
"Mám dojít pro zvoneček nebo ti už Ježíška ve škole rozmluvili?" zeptal se poněkud necitlivě tatínek. S maminkou to viditelně trhlo, její oči blýskly jako stříbřité vánoční ozdoby, ale neřekla nic.
"Žádnej Ježíšek neexistuje!" prohlásil rezolutně klučina. "Našel jsem si to na wiki."
"Dobře," rozhodl tatínek, "letos se tedy zvonit nebude." A pokynul Pavlíkovi, že může vzít za kliku dveří od obýváku, kde ještě před chvílí něco moc povzbudivě šramotilo. Pavlík doslova vtrhl dovnitř. Údivem nad balíčkovou nádherou dokázal jen otevřít dokořán pusu. Přesně tenhle obrázek viděl v několika posledních snech a přesně tak si to představoval ve své fantazii, když tatínek tak nekonečně dlouho zápolil s večeří. Balíčků bylo dost a úplně největší radost měl z toho největšího, u kterého obal nedokázal zakrýt dlouho očekávaný obsah.

"Kolo!!" vykřikl Pavlík šťastně. "Zrovna takový má Jirka Mařík!"
"Tak to teď budete moct jezdit spolu," řekla vánočně sametovým hlasem maminka.
"Hmmmm, to asi ne," špitnul Pavlík. "My spolu teď totiž nemluvíme."
"Copak copak?" zasmál se tatínek. "Snad v tom není nějaká ženská?" S maminkou to už podruhé dnes večer viditelně trhlo.
"Jirka říkal, že jsme bláznivá rodina: Maminka, ty..." (ukázal na tatínka) "...i já," řekl nejroztomilejším možným hlasem Pavlík a úplně neroztomile dodal: "Tak jsem mu dal o přestávce přes hubu!"
Teprve teď si maminka všimla lehce namodralého okolí Pavlíkova oka. Nebo to byl jenom stín jedné z větví vánočního stromku? Pavlík čekal, že se bude tatínek rozčilovat, ale ten jako kdyby se k Pavlíkovu překvapení skoro hrdě usmíval. Maminka se zatvářila neurčitě utrápeně a odešla pro něco do spíže.

Stromeček dál zářil uklidňujícím světlem, barevnou hudbou Vánoc, a Pavlík si sedl přímo mezi balíčky, aby mohl rozbalovat jeden za druhým a neztratil nesmyslnými přesuny důležité vteřiny. Maminka se vrátila s mísou plnou obložených chlebíčků a s kouskem dortu pro každého . "Letos se mi moc nepovedl," řekla omluvně, a i když to byla pravda, tatínek ji jako vždycky utěšil: "Je výborný," řekl a tvářil se jako profesionální ochutnavač z televizní reklamy.
"Trošku kyselej!" podotkl Pavlík, který už si stihl uždíbnout před večeří. "Ale jinak výborný!" zachraňoval situaci tatínek, když si všiml, že nechybělo moc a maminka sebou viditelně trhla dnes už potřetí.

Byla skoro půlnoc, když Pavlík usnul s báječně usměvavým vědomím, že má nové kolo a spoustu dalších dárečků, ať už je podle wiki nosí, kdo chce, a že Vánoce jsou těmi nejkrásnějšími svátky v roce.
"Zase jeden Štědrý večer za námi," povzdychl si tatínek. "Nechtěla by ses trošku projít? Je tam docela pěkně."
"Blázníš? Taková tma!" namítla chabě maminka, ale neznělo to zrovna odmítavě.
"Mařenko..." zaprosil tatínek. Mařenka bylo pro maminku sváteční jméno, jinak to byla prostě maminka. "Pavlík už spí. Jenom chvilku."
"Tak dobře, když jsou ty Vánoce," souhlasila. "Chvilku."
Tatínek galantně pomohl mamince do kabátu, což ho jindy ani nenapadlo. Všechno bylo dnes sváteční.

"Vrtá mi hlavou ten Jirka Mařík," zašeptala zamyšleně maminka ve výtahu. "To jistě nemá ze své hlavy, že jsme bláznivá rodina. to si o nás musí povídat Maříkovi doma."
"Že na to pořád myslíš!" podivil se tatínek. "Já se ti divím. Takoví primitivové jako jsou Maříkovi..." Maminka s tatínkem se na sebe svátečně usmáli.
"Máš pravdu, nač si kazit tak krásný sváteční večer," řekla maminka a oddaně se do tatínka zavěsila.

V láskyplném objetí spolu oba vyšli do vlahé červnové noci.

Šestá výroční malostranská vycházka

23. prosince 2016 v 16:30 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Ti, kdo na můj blog už delší dobu chodí, dobře vědí, že moje vánoční svátky nestartují na Štědrý den, ale už večer 22. prosince, protože ten den slavím své "volitelné narozeniny", tedy den, který bych si symbolicky za narozeniny vybral, kdyby mi jedny už nebyly přiděleny při narození, bez mého vědomého souhlasu. Je zvláštní, že přestože se v principu jen velmi nerad opakuji, tenhle článek - vlastně ve stále stejné opakované podobě - na blog vyvěšuji nesmírně rád vždy těsně před dnem, který je považován za štědrý, byť ten můj 22. prosinec svou štědrostí dokáže strčit všechny štědré dny snadno do kapsy. Vždyť co jiného bychom už měli slavit, když ne den, který nás dokázal obdarovat nejkrásnějším možným dárkem, naším vlastním narozením, probuzením, obohacením, zásadní a s ničím jiným nesrovnatelnou životní změnou.

Letos tyto své narozeniny slavím už pošesté a slavím je vždy týmž způsobem - fotografickou vycházkou do uliček Malé Strany, kde právě před šesti lety začal tlouct do té doby "nepříliš tečný" měkký sval skrývající se před ostatními - a někdy i před námi samotnými - v naší vlastní hrudi. Pravda, občas možná netluče úplně přesně podle předpisů a pravidel, které si vymysleli a prosazují chytří lidé v bílých pláštích, ale úžasné na tom je, že už šest let ví, proč vlastně tluče, a taky ví, že má a bude mít zatraceně dobrý důvod tlouct, dokud to jen trochu jde a půjde, což je naopak věc, na kterou se kupodivu doktoři moc neptají, i když myslím, že je to mnohem důležitější, než v jakém tluče rytmu a jaké má pauzy a ozvěny. Kvůli něčemu takovému přece rozhodně stojí za to aspoň jednou za rok se vrátit "na místo činu", i když fotky z těchto míst vídáte každý rok. Snad mi to prominete, ale takové opakování mě nikdy neomrzí! Tak tedy kdo chce a komu nevadí mrazivý vítr prohánějící se v letošních předvánočních pražských ulicích a především kolem Vltavy, může se k mé vycházce dokumentované aspoň několika z celkových asi šedesáti fotek přidat.


Záběry z krátké a v předvánoční večer většinou skoro opuštěné uličky na Malé Straně, která má ve své staré dlažbě otištěnou cizím očím zcela neviditelnou pamětní desku s nápisem: "Zde se ve svých čtyřiačtyřiceti letech narodil (a každého 22. prosince cca od 18:00 do 19:00 fotil) P.V. (Č.)" :-). Tento rok se ulička zdá být konečně vyfešákovaná, takže jsem nemusel volit různé komplikované úhly pohledu, aby nebylo v záběru žádné lešení, hromádka suti, pomalované dveře nebo opadaná zeď. Ale ulička se mi líbí vždy, ať už právě vypadá jakkoli.



Pohled v obráceném směru. Ulička totiž není průchozí, na jejím konci stojí luxusní hotel. V několik domovních vchodech bydlí úplně normální lidé, kteří mne vždy berou s určitou ostražitostí, když "rozbalím" u jejich "domovního zápraží" své přechodné fotostanoviště. No a sídlí tu - jak bylo vidět na prvním obrázku - i ředitelství Národního památkového úřadu. Za tu hodinu, po kterou tu v prosincovém večeru tradičně pobývám, sem zavítá možná tak deset, dvanáct lidí - pár hotelových hostů, nějaký domorodec nebo opozdilý národní památkový úředník. Nejčastěji sem zabloudí turisté toulající se Malou Stranou, kterým pak vysvětluji, že dál se projít nedá a musejí se vrátit.



Ať dělám, co dělám, stejně mne kroky zanesou ke Karlovu mostu, kde bývá takhle večer už - na místní poměry - přijatelné množství turistů, a je tedy možné i rozložit stativ. Tyhle "věžovité pohledy" zdaleka nelákají pouze cizince, ale ani já většinou neodolám pokušení takový obrázek zmáčknout.



První lodička, která mi vjela na Čertovku do záběru, zrovna když jsem fotil na svou oblíbenou dlouhou expozici, mě spíš rozladila. Pak jsem si ale řekl, že přece Vánoce - a tím spíš moje volitelné narozeniny - pro mě přece nejsou svátkem spěchu, stresu a nervozity, ale měl bych být za podobné nečekané podněty spíš rád. Proto jsem si na další lodičku už cíleně počkal a byl jsem zvědavý, co na obrázku vykouzlí její různobarevná světla. Tahle loďka třeba vytvořila svou zajížďkou do řečiště Čertovky a svým otáčením v proudu zajímavou trikolóru.



Takhle vypadá rameno Čertovky bez lodních světel. Trochu nuda, nemyslíte? :-) Ještěže se aspoň začalo pořádně točit mlýnské kolo!



Ještě jeden pohled na věnec malostranských věží, tentokrát i s mostní lampou, kamenným zábradlím a duchy procházejících turistů. Zpod mostního oblouku se ozývala vánoční živá hudba a poměrně velké procento kolemjdoucích k mému překvapení byli právě Pražani - stejně jako já - na předvánoční procházce. Kdoví, třeba i někdo jiný slaví své volitelné narozeniny ve stejný den jako já bloumáním po staré Praze :-).



A ještě jednu věc jsem si chtěl vyzkoušet - nějaký pohled na artefakt Karlova mostu, který bude mít kvůli limitované hloubce ostrosti v pozadí rozmazané večerní město. Není to sice nic moc, touhle dobou už jsem byl zmrzlý jako předvánoční drozd, ale může to snad být dobrý odrazový můstek pro nějaké další budoucí pokusy, které třeba bude možné provést v létě při příjemnější povětrnosti.



Ještě jsem chtěl udělat pár fotek v mnou teprve nedávno objeveném průchodu Keplerovým domem, ale ten už byl bohužel zamčený, tak jsem ostrouhal. Stejně už jsem po skoro třech hodinách měl zimou poněkud necitlivé ruce, no a být právě v takový den byť jen malým kouskem svého těla necitlivý, to jsem - uznejte - nemohl dopustit :-). Nakonec jsem tedy vlastně paradoxně fotil jen na několika místech z těch všech, kterými jsem tento večer prošel a které se mi tolik líbí. Ale fotky nejsou zdaleka tím hlavním důvodem, proč na tuhle procházku každý rok chodím.

Vánoční svátky roku 2016 pro mne tedy velmi pěkně začaly, takže mi dovolte popřát i vám všem, aby to byly klidné svátky s příjemnou atmosférou a spojené s mnoha krásnými pocity a emocemi. Užijte si požehnané Vánoce a věřím, že se zde na blogu (nebo kdekoli jinde) budeme potkávat i po nich.

Nedělní miniglosy č.385

18. prosince 2016 v 13:29 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Dnešní v pořadí již třísté pětaosmdesáté Nedělní miniglosy jsou pro tento rok posledním číslem tohoto specifického týdeníku, který (aspoň doufám) v únoru oslaví již osmé narozeniny. Po vánoční a novoroční dvounedělní přestávce vyjde další číslo v neděli 8. ledna 2017. Celá jednočlenná redakce NMg vám přeje krásné Vánoce, pohodové vklouznutí do úspěšného roku 2017 a i pro příští rok dost nadhledu a humoru při sledování událostí v politice i ve společnosti doma i ve světě. Věřím, že i když je to někdy těžké, bude se nám i nadále dařit nejen se ze všeho, co se kolem nás děje, nezbláznit, ale občas se něčemu i společně pousmát, i když jde často ve skutečnosti o dost vážné věci. Ale jen samotný fakt, že se na ně díváme s nadhledem a smyslem pro jejich absurdně-humornou podstatu, snad ještě neznamená, že bychom je brali méně vážně.

Milí přátelé Nedělních miniglos, přeji vám krásné svátky a držme si klobouky, protože i v příštím roce, myslím, pojedeme z kopce. Ono to ostatně bez motoru ani jinak než z kopce stejně nejde! :-)


Premiér Sobotka uvedl, že možná bude třeba čerstvě otevřený úsek dálnice D8 přes České středohoří opět uzavřít, protože na pohyblivém podloží postavený dálniční most byl vyfocen automatickou fotopastí na mýtné bráně, když překročil povolenou rychlost. Podle našich informací bude slavnostní uzavření dálnice o něco komornější akcí, než její otevření, protože většina z těch, kteří tento týden společně přestřihovali pásku, se z účasti na slavnostním uzavření předem omluvila. Z několikaletého zdržení výstavby dálnice obvinil prezident Zeman ve svém projevu "zelené vyděrače", proti čemuž se omylem ohradil mluvčí české armády.
----------------------
Představitelé odborového svazu vysloužilých politiků protestují proti úplnému zákazu kouření v restauracích, které podle jejich názoru povede v důsledku k výraznému snížení počtu trafik.
-----------------------
Roli první dámy by měla v Bílém domě hrát nejspíš prezidentova dcera Ivanka Trumpová, která by měla svému otci Donaldovi radit v obyčejných praktických záležitostech běžné domácnosti jako je mateřská dovolená, třídění domácího odpadu nebo klimatické změny. To však nijak neznamená, že by Bílý dům nepočítal i s aktivitami Donaldovy manželky Melanie. Podle amerických politologů dokáže Donald Trump vzhledem ke svému specifickému pojetí rodinného života nasadit v případě potřeby až dvanáct různých prvních dam, což ho předurčuje k vítězství ve většině partií na vnitrostátních i zahraničních šachovnicích.
----------------------
Demonstranti v centru Varšavy, kteří protestují proti přijetí státního rozpočtu země pro příští rok, obsadili všechny východy z polského parlamentu. Především vládní poslanci prohlásili, že nemohou zůstat v parlamentu obklíčeni příliš dlouho, protože jednak ještě nemají nakoupeno a napečeno na Vánoce a jednak by proplacení jejich přesčasů příliš zatížilo státní rozpočet, což jako odpovědní hospodáři nemohou dopustit.
----------------------
Více než 40% občanů Slovenska se domnívá, že demokracie je špatná a je třeba ji co nejdříve nahradit diktaturou. Ústavní soud zatím jedná o tom, zda by za takových okolností mohly být platné výsledky referenda, které demokracii oficiálně zruší a nastolí diktaturu, protože na to, aby lidé výsledkům referenda opravdu věřili, je to příliš demokratický způsob vyjádření názoru.
-----------------------
Nejmenovaná indická rodina využila časově omezenou daňovou amnestii a přiznala příjmy ve výši cca 29 miliard dolarů. Podle otce rodiny je to proto, že se obává případného nasazení českého modelu elektronické evidence tržeb, které by mohlo způsobit ukončení činnosti jejich oblíbeného místního výrobce čapátí. Výrobci speciálních pokladen pro EET připustili, že se předběžně a dosud velmi neoficiálně o rozšíření EET do Indie jedná, ale - jak se ukazuje - nejspíš by bylo nutné pro indický trh výrazně zvětšit formát pole, do kterého se vyplňuje přijatá částka, protože pokladny jsou zatím přizpůsobeny pro malé české poměry a ne pro ty velké indické.
-----------------------
Podle odborníků ze CIA existují nepochybné důkazy, že kromě ruských hackerů ovlivnilo výsledky amerických prezidentských voleb zásadním způsobem v neprospěch demokratů i několik šamanů z Papuy - Nové Guineje. Nově zvolený prezident Donald Trump sice tyto zprávy označil za směšné spekulace, ale potvrdil, že chce ve svém volebním období výrazně zintenzivnit právě diplomatické vztahy s Ruskem a Novou Guineou. Protože ale bohužel žádná z jeho manželek z Papuy nepochází, rozhodl se nabídnout velvyslanecký post v této legendární zemi kanibalů slavnému herci Antony Hopkinsovi.
-----------------------
Český úřad pro civilní letectví, který právě nelehkým postupem zpracovává novou legislativu pro bezpečný provoz soukromých dronů, připustil, že na popud všech politiků dobré vůle a všech dětí bez rozdílu smýšlení by měl mít Ježíšek časově neomezenou zákonnou výjimku, takže se bude se moct pohybovat i v místech, kde je běžně jakýkoli vzdušný provoz přísně zakázán.

Pokud je pro vás dvoutýdenní miniglosová abstinence příliš dlouhá nebo patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos, můžete si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie. Kromě kompletních článků v Archívu NMg najdete na následujících odkazech i pět jubilejních výběrů toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Pozn.: Nebaví vás politika, byť podaná s nadhledem tradičních Nedělních miniglos? Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. reportáže, jejichž ukázkou může být můj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle, který jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru. Dál jsou tu reportáže cestopisné - z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1300 různorodými články z téměř osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit.

No a jestli hledáte články, ve kterých se nějak odráží vánoční atmosféra, přikládám pět odkazů na články, které mají s adventním časem a s Vánoci něco společného:

1. Ještě velmi čerstvý článek O vánočních svíčkách, ve kterém se přiznávám k podivínství, se kterým na vánočním stromku dávám přednost voskovým svíčkám před těmi elektrickými.
2. Dva roky starou básničku Mikuláš ve zlaté Praze.
3. Letošní adventní básničku s názvem Adventní pohlednice.
4. Rok starou vlastní nahrávku klavírní sonáry h-moll Domenica Scarlattiho (K.27)
5. Básničku z prosince 2013 s názvem Adventní noční imprese.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

O vánočních svíčkách

17. prosince 2016 v 5:14 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Předváděčku mučících nástrojů si protentokrát můžeme odpustit, protože se ke svému nehoráznému činu přiznám dobrovolně: Dávám na vánoční stromek skutečné svíčky, na kterých pak o večerech rozežínám skutečný oheň. Ještě celkem nedávno mi to přišlo jako docela normální, ale v posledních létech zjišťuji, že je to zřejmě něco tak starosvětsky výstředního, že ekvivalentem je snad jen valcha na místě automatické pračky nebo tapisérie s národními motivy místo počítače s internetem.

Mám asi deset stařičkých držáčků na útlé svíčky a stromek se každý rok snažím vybrat tak, aby umožňoval nějakým způsobem nainstalovat svíčky pokud možno ve vzpřímené poloze. Tedy, popravdě, mám ve skříni i jakási - doposud ani jednou nepoužitá - elektrická světýlka, která jsem asi před dvaceti lety dostal jako vánoční dárek od nějakého modernisty, přisuzujícímu mou preferenci "živého ohně" skutečnosti, že jsem učitelem (tehdy jsem jím opravdu byl) a mám hluboko do kapsy, takže kouzla přítele Edisona sice možná dokážu v hodinách fyziky teoreticky vysvětlit, ale na vánočním stromku si je nemohu dovolit.

I v dobřichovickém bytě, který má snad na elektriku úplně vše, takže když v prosinci vypnou proud, nezbývá než se odebrat na lože do speciálně zatepleného spacáku, zdobím tedy každé Vánoce skutečný dřevěný vánoční stromeček, na který halabala rozvěsím pár různorodých ozdob a na závěr je doplním svíčkami (kdyby skutečně vypli proud, můžu se na ten krásný desetkrát plápolající obraz aspoň z ledovcového spacího pytle koukat, když už jinak nejde dělat vůbec nic).

Možná ještě zvláštnější je, že to není žádná dlouholetá tradice předávaná v naší rodině z generace na generaci. Když jsem byl dítětem, měli jsme na stromcích jak u rodičů, tak i u babičky s dědou téměř výhradně elektrická světla, jejichž poruchovost sice pravidelně mému tátovi - elektromechanikovi - zdvihala krevní tlak, ale na Štědrý den (tedy přesněji na Štědré dny, protože jsem měli vždy dva po sobě) bylo vše připravené bez závad. Až když jsem se osamostatnil, začal jsem používat normální svíčky a seznal jsem, že je s nimi nesrovnatelně větší zábava.

Elektrické svíčky totiž jen tak snadno nepřesvědčíte, aby změkly natolik, že odkapou na koberec nebo dlažbu a vytvoří tam barevné voskové krápníky.

Elektrickými svíčkami jen těžko osmahnete nejkrásnější ozdůbku, kterou na stromku máte, roztomilého bílého andílka, který - i když zakročíte včas - pak celé Vánoce vypadá, jako když bratřím Lumiérům chytnul celuloidový film v promítačce. Stejně tak dřevěná sympatická labuť, která z neznámého popudu doplula přesně nad špičku jednoho plamínku, nedopadne v přítomnosti elektrické svíčky jako Mistr Jan.

Když elektrické svíčky zhasnete, málokdy vyprodukují tolik štiplavého kouře, že byste z toho - byvše alergiky - museli na pohotovost.

Elektrické svíčky můžete vypnout snadno vypínačem, takže si ušetříte sfoukávání plamínků a s ním i nepříjemný atak na vaše oko, ke kterému se snížila nenápadná a přesně směrem k vašemu foukajícímu obličeji natočená vypálená prskavka.

A ať je váš stromek - pokud s ním sdílíte obývací pokoj podobně jako já hned několik měsíců - jakkoli vyschlý, nikdy není vyschlý natolik, aby dokázal při posledním dojemně nostalgickém rozsvícení v sezóně chytnout od elektrické svíčky pořádným plamenem.

Bohužel, s mastodonty používajícími k výzdobě vánočního stromku obyčejné voskové svíčky už neviditelné ruce předvánočního trhu moc nepočítají, protože se mi - stejně jako loni - ne a nedaří svíčky správného rozměru sehnat. Ano, mají svíčky veliké, jejichž sláva hvězd se dotýká, ale pokud bych si k nim chtěl pořídit stromek ve správném měřítku, musel bych si ho jít upytlačit na Staroměstské náměstí. Anebo mají na skladě naopak jen maličké barevné dortové svíčky, které bych musel instalovat s pomocí pinzety a ve svých nepřizpůsobivých držáčcích by notně vaklaly.

Již loni se mi svíčky sehnat nepovedlo, ale to jsem přisuzoval faktu, že jsem se po nich začal shánět 23. prosince pozdě večer. Letos jsem začal o něco dříve, ale prozatím se stejným výsledkem. Doba zřejmě voskovým staromilcům nepřeje. Ani paní prodavačky se často nedokážou do mého přání správně vžít, což usuzuji z faktu, že mne dvakrát ochotně dovedly k velkému balení čajových svíček, zvolaly vítězoslavně "Voilà!! a pak se tvářily uraženě, když jsem si svíčky nekoupil.

Kdo mne však zná, dobře ví, že se jen tak snadno nevzdávám. Zkusím ještě své štěstí zítra na pražských trzích a nebudu-li úspěšný, pokusím se po vzoru kuřáků několik svíček "ubalit". Jen abych při tom nezbytném ubalovacím soustředění nakonec nezapomněl na stromek!

Ale co, možná ho pak budou mít po Vánocích ve slevě! :-)

Kouřící Berounka

13. prosince 2016 v 23:10 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

O kouření se teď hodně mluví především v souvislosti s přijetím protikuřáckého zákona. Jako celoživotnímu nekuřákovi mi cigaretový dým v hospodách a restauracích rozhodně nebude chybět, byť mi ze salónních debat o tom, kde všude by si měl ještě všemocný a z definice vždy moudrý stát na kuřáky došlápnout, jako svobodomyslnému člověku naskakuje kopřivka. Ale to pořád hovoříme o obyčejném lidském kouření, dýmání či bafání, které asi lze - nepoběží-li podle dohodnutých pravidel - celkem jednoduchým procesem postihnout.

Přemýšlím ale, jak je možné za kuřáckou vášeň postihnout řeku, zvlášť když její kouření není patrné pouhým okem, ale abychom ho zpozorovali, je zapotřebí mít trochu cviku nebo aspoň použít fotografickou dlouhou expozici. Až v takovém případě si můžeme všimnout, že to, co na první pohled vypadá jako rozverné skotačení říčních proudů a proudíků, je ve skutečnosti obyčejné dýmání, dovedně skryté v odlescích vykutálené říční hladiny. Méně trénované řeky se nejspíš nezmůžou na to, aby vykouzlily profesionálně ladné prostorové kouřové křivky, ale nepochybuji o tom, že právě Berounka - podobna kuřáckému labužníkovi - je při svých značných zkušenostech z několik miliónů let dlouhého života jistě schopna vyfukovat i prolamované, vlnící se a ve vzduchu se slastně převalující kroužky. Představuji si ji jako dámu sedící u starosvětsky zařízeného baru, která občas potáhne z cigarety zasazené do předlouhé špičky. Aha... U baru, já zapomněl... Samozřejmě musíme i dámu s úklonou požádat, aby dostála liteře zákona a - není-li její kuřácký hardware elektronické povahy - přesunula se z vratké barové stoličky na dobu nezbytně nutnou na chodník před vchodem do podniku. Stačí přehodit něco teplého přes ramena, klobouček do deště už jistě má.

Skutečnost ovšem není zdaleka tak poetická. Prostě jsem jen udělal pár fotek, na kterých si Berounka na romantickou kuřačku hraje, ale vy samozřejmě ve skutečnosti dobře víte, že jde opět jen o projev šťastné konjunkce mezi "zvlněnou hladinou" proudící řeky a mou oblíbenou extrémně dlouhou expozicí při fotografování. No řekněte: Že to "kouřící řece" celkem sluší, ať už si zákon a veřejné mínění o tom, jak je nebo není kouření právě "in", myslí cokoli?

Tak jen doufám, že nějaký hyperaktivní městský strážník nebo policista nespustí hned bandurskou a nezačne řeku doopravdy peskovat, aby zakázanou tabákovou trubičku típla a šla si zakouřit před hospodu na chodník. Při povodních už to totiž párkrát zkusila a nikdy to - můžete mi věřit - nebylo pro místní obyvatele, lhostejno, zda pro kuřáky či nekuřáky, nic moc :-).



Pozn.: Ani téma kouřící řeky není typicky vánoční, samozřejmě, přestože na fotce nejde snadno rozeznat, v jakém ročním období vznikla. I proto znovu přikládám odkaz na čtyři své články (tři básničky a jednu klavírní skladbu), které se snad k prosinci a k adventu hodí o něco lépe:

1. Dva roky starou básničku Mikuláš ve zlaté Praze.
2. Básničku z minulého týdne s názvem Adventní pohlednice.
3. Rok starou nahrávku klavírní sonáry h-moll Domenica Scarlattiho (K.27)
4. Básničku z prosince 2013 s názvem Adventní noční imprese.

Nedělní miniglosy č.384

11. prosince 2016 v 16:39 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Vrchní hradní ceremoniář Jindřich Forejt z jemných diplomatických náznaků svého okolí jako např. zapečetěné kanceláře, odpojeného mobilního telefonu a skutečnosti, že mu přišel poštou zápočtový list a recepty na antibiotika, pochopil, že nejspíš vážně onemocněl, a měl by tedy ze zdravotních důvodů rezignovat na svoji funkci. "Bude opravdu lepší, když se o můj zdravotní stav konečně postarají odborníci," řekl nám sám bývalý hradní úředník. "Zatím jsem se léčil svépomocí a musím říct, že především hradním kancléřem tolik doporučovaná inhalace polohrubé mouky neměla zdaleka takový léčebný efekt, jaký jsem očekával."
----------------------
Kvůli drobné nejednoznačnosti v čerstvě novelizovaném zákoně o střetu zájmů si čeští politici nejen že nebudou moci koupit noviny v rámci vydavatelských firem, ale nebudou si je moci koupit dokonce ani v trafice. "Bohužel, prováděcí předpisy vykazují určitou míru nepochopení původně zamýšleného smyslu zákona, takže trafikám, které noviny politikům prodají, nyní hrozí podle zákona pokuta až 30 miliónů korun a propadnutí remitendy," řekl nám parlamentní zpravodaj zákona, pracovně přezdívaného "lex Babiš". Podle některých psychiatrů hrozí většině politiků bez pravidelné porce novinových zpráv těžké abstinenční příznaky. Dá se ovšem očekávat, že protřelejší politici si budou pro čerstvé noviny posílat své děti nebo asistenty (což je koneckonců v některých případech totéž). Časopis pro naoko zkrachované miliardáře Zlaté dno ve svém populárním pravidelném sloupku Ládi Hrušky doporučuje politikům v boji se závislostí nahradit denní tisk použitým toaletním papírem, což by měla být zejména v případě řady bulvárních titulů plnohodnotná náhrada jak co do formy, tak co do obsahu.
----------------------
Po přijetí zákona zakazujícího kouření v restauracích a hospodách se vládní bojovníci proti neřestem připravují na útok proti dalšímu ze zlozvyků - tentokrát proti pití kávy. "Zatím předpokládáme, že půjde o stoprocentní plošný zákaz pití kávy v restauracích a kavárnách. Každý, kdo si bude chtít dát v kavárně kávu, ji bude muset vypít venku na chodníku, aby vůní kávy neobtěžoval ostatní hosty a zejména personál," řekl Nedělním miniglosám ministerský úředník pověřený dočasně řízením Výboru pro malé české veřejné blaho. "Zatím se uvažuje o tom, že k přímé konzumaci v interiéru kaváren bude povolena pouze káva elektronická a také kávové nápoje, které ve skutečnosti žádný měřitelný podíl kávy neobsahují. V těchto dvou povolených případech bude sice možné kávu ochutnat, ale nikdo ji nesmí spolknout, aby mu z nápoje nemohl nežádoucím způsobem stoupnout krevní tlak." Podle zatím nepotvrzených informací, které mají Nedělní miniglosy k dispozici, bude zřízena i speciální telefonická linka, kam mohou bdělí občané anonymně nahlásit všechny, o kterých se domnívají, že nejen ochutnávají, ale i polykají, stejně jako ty, co ve svém podniku pustí zákonem zakázanou píseň Karla Gotta Kávu si osladím.
----------------------
Drsnou metodu zabraňující fotbalistům i fanouškům užívat marihuanu použil fotbalový klub Bohemians Praha 1905, když nechal před posledním letošním ligovým zápasem s plzeňskou Viktorií kompletně zmrznout speciální vyhřívaný trávník. "Zejména faulovaní fotbalisté se po každém nedovoleném zákroku válejí na trávníku dlouhé minuty dokonce i v zimě," řekl nám šéf fotbalových "klokanů" otevřeně, "a podle našich analýz se to děje kvůli tomu, že hráči využívají povalování na trávníku k přímému šňupání trávy." Rozhodčí kvůli zmrzlému trávníku nakonec nepovolil zápas odehrát, takže klubovým funkcionářům zmrzl i nevyhřívaný úsměv na rtech.
-----------------------
Polský vědec Rafal Dalewski z Varšavské polytechniky sestrojil umělou včelu s názvem B-dron, která dokáže díky ovládání mikropočítačem samostatně opylovat vybrané rostliny. "Včela má zatím ještě značné rezervy, pokud jde o komunikaci s ostatními včelami, ale tomuto tématu se teď bude konečně moct věnovat náš taneční poradce Zdeněk Chlopčík, kterému skončilo několikaměsíční angažmá v desáté řadě české soutěže Stardance," řekl nám vynálezce. "Aby včela po dobu české taneční soutěže nezahálela, založila zatím alespoň ve svém úlu základní buňku odborového svazu Solidarita a na konci listopadu se pokusila svrhnout královnu, což bohužel vedlo ke zrušení finanční podpory našemu výzkumnému programu Velkou Británií."

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech pět jubilejních výběrů toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Pozn.: Nebaví vás politika, byť podaná s nadhledem tradičních Nedělních miniglos? Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. reportáže, jejichž ukázkou může být můj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle, který jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru. Dál jsou tu reportáže cestopisné - z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1300 různorodými články z téměř osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit.

No a jestli hledáte články, ve kterých se nějak odráží vánoční atmosféra, přikládám i dnes čtyři odkazy na články, které mají s adventním časem a s Vánoci něco společného:

1. Dva roky starou básničku Mikuláš ve zlaté Praze.
2. Básničku z minulého týdne s názvem Adventní pohlednice.
3. Rok starou vlastní nahrávku klavírní sonáry h-moll Domenica Scarlattiho (K.27)
4. Básničku z prosince 2013 s názvem Adventní noční imprese.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Haiku vánočního světla

9. prosince 2016 v 17:04 | Petr Vápeník |  Haiku

Vánoce vnímám především jako svátek zrození a naděje, přičemž obojí je v mých očích symbolizováno hvězdou, tedy nebeským světlem. Myslím si, že Vánoce dokážou zářit zvláštním a jemným vnitřním a přitom všudyprostupujícím světlem, které může být v běžném předvánočním shonu snadno přehlušeno kdejakým jen trochu silnějším zdrojem - světlem projíždějících aut, blikajícími barevnými světýlky zdobícími domy a zahrady, svítícími okny bytů, zářícími výklady načančaných obchodních domů či modravým světlem televizních obrazovek. Je velmi snadné původní jemné a nadýchané světlo Vánoc v téhle konkurenci přehlédnout, ale to ještě neznamená, že zhaslo. Představuji si, že jakmile zdroje okolního světelného smogu potemní, až bláznivou světelnou show nekonečných vánočních nákupů ukončí nějaký milosrdný blackout, to původní nezaměnitelné světlo Vánoc vystoupí ze tmy, podobně jako se za úplné tmy může na obloze vyloupnout jinak již jen velmi obtížně pozorovatelná nádhera Mléčné dráhy.

Během každého adventu se - tu s větším, tu s menším úspěchem - snažím nedat se moc zmást výkonnými lampami, jejichž neuvěřitelná fyzická kondice je většinou kompenzovaná jejich pomíjivostí. Vánoce samy o sobě možná nezáří příliš, ale zato září už déle než dva tisíce let, což mi na zdroj světla - porovnávám-li to třeba s tolik protežovanými úspornými eurozářivkami - připadá jako docela slušná životnost :-).

A tak se za adventních nocí dívám pokorně směrem k východu, kde tohle něžně mihotavé světlo pod nánosem všech dalších světel spíš cítím než vidím. A dívám se tam i proto, že právě z tohoto směru svítí za jasných nocí stejně sympatickým a nezaměnitelným způsobem i moje "osobní" hvězda a já vím, že právě "vlnová délka" tohoto světla je pro mne ta správná, vyhovuje mi a nedá se žádným jiným světlem plnohodnotně nahradit.

Přeji vám všem příjemný předvánoční čas prodchnutý světlem, které za to stojí! :-)



Haiku vánočního světla

Bezhvězdnou nocí

nesměle prosvítají

naděje Vánoc.


Pozn.: Vždycky, když publikuji drobounké haiku, snažím se přidat i něco navíc, abyste si mohli přečíst o něco víc než jen pouhých sedmnáct slabik. Přikládám proto opět čtyři odkazy na články, které mají s adventním časem a s Vánoci něco společného:

1. Dva roky starou básničku Mikuláš ve zlaté Praze. Pozor, možná je trochu vážnější, než na tomto blogu bývá zvykem, ale ani s dvouletým odstupem se za ni nestydím :-).
2. Básničku z minulého týdne s názvem Adventní pohlednice.
3. Rok starou vlastní (kvalita podle toho i vypadá) nahrávku klavírní sonáry h-moll Domenica Scarlattiho (K.27)
4. Básničku z prosince 2013 s názvem Adventní noční imprese.

O kukaččích reklamních komentářích

7. prosince 2016 v 23:45 | Petr Vápeník |  Blogové informace

Jak už si zdejší pravidelní návštěvníci určitě všimli, poslední dobou začínám přísněji vystupovat proti zvláštní formě reklamy, které pracovně říkám "reklamní kukaččí komentáře". Zdá se mi, že se využití tohoto způsobu reklamy stává stále četnějším, a protože mě podobná reklama svou podbízivou neupřímností štve, rozhodl jsem se nebýt vůči ní lhostejný a likvidovat ji tak, aby - alespoň na mém blogu - nemohla být účinná.

Pokusím se napřed vysvětlit, čím je mi podobná forma kukaččí reklamy nesympatická: Jak se dá očekávat, pozitivní komentáře působí příznivě na další komentující i na autora samotného. Vždyť kdo by odolal tomu, aby se jeho autorská dušička aspoň nepousmála, když si na svůj článek přečte v komentáři chválu nebo alespoň velmi pěkně a inteligentně napsanou reakci. Navíc jde většinou o pozitivní reakci od někoho, kdo stojí mimo ustálený okruh návštěvníků. Povedlo se nám tedy získat nového potenciálního čtenáře? To už je sporné. Důležité je se podívat na web, na který nadšený/á komentující odkazuje. On to totiž občas nebývá žádný odkaz na osobní stránky komentujícího, jak je na blogu zvykem, ale jen obyčejný proklik na nějaký obchod. Tedy reklama, navíc pochopitelně reklama neplacená a předem nijak nedomluvená.

Začal jsem tento druh "komentářů" blíže sledovat a zjistil jsem, že přicházejí opakovaně ze stejných adres, ovšem pod různými jmény: A tak se například od července do listopadu jeden komentující ze stále stejné přístupové adresy představil jako Lisa, Mirka, Romča, Bára a Lenka, po drobné změně adresy začátkem prosince znovu jako Lenka a Majka. Komentář je vždy velmi vstřícný, pozitivní, není vůbec "mimo mísu", tedy opravdu reaguje na publikovaný text, někdo si s ním prostě dal práci. O to víc mě mrzí, když zjistím, že hlavním cílem toho komentáře je zanechat reklamní odkaz na webové stránky nějaké firmy. Je to něco podobného, jako kdyby ke mně na Václaváku přistoupil neznámý člověk, nadšeně mě poplácal po zádech, pochválil mne za to, jak mi to sluší, a já za chvíli zjistil, že to celé se odehrálo jen proto, aby mi přilepil na záda reklamní letáček na nový stánek prodávající turistům hot-dogy, že úsměv a nadšení byly jenom hrané a přišly jen proto, že za to dotyčný nejspíš dostal pár korun a kromě mne ten krátký fajn pocit zakončený trpkou dochutí dopřál stovkám, ne-li tisícům dalším.

A tehdy jsem si řekl, že v důsledku vlastně není žádný podstatný rozdíl mezi takovým celkem přívětivým lidským komentářem a tím, když mi nějaký obskurní ruský spamrobot napíše, že můj článek je prostě skvělý, že už dlouho nic tak úžasného nečetl, a jestli nechci náhodou koupit levnou viagru. V obou je stejný typ falše a přetvářky (která snad ani od robota tolik nezamrzí), obojí je fakticky podvod, ve kterém hraji nedobrovolně roli pitomé kafky. Rozhodl jsem se proto, že takovou roli v podobných případech hrát nechci a nebudu. Rád bych dnešní poznámkou dal potenciálním kukačkám jasně na srozuměnou, jak hodlám postupovat.

Pokud identifikuji takový typ komentáře poprvé, dám jako odpověď dotyčnému komentujícímu varování (něco jako žlutou kartu), přestože jsem si téměř jistý, že ho moje odpověď ani v nejmenším nezajímá. Při druhém a dalším pokusu komentář bez nejmenších výčitek smažu, případně - budu-li právě v dobrém rozmaru a budu mít trochu času, zatím to tak většinou dělám - komentář doslova přepíšu, jen zlikviduji reklamní odkaz, takže komentář ztratí pro zadavatele takové reklamy smysl.

Samozřejmě, život se neskládá jen z černé a bílé barvy, ale z mnoha barev i různých odstínů šedé. Netvrdím, že reklama je kondenzované zlo, které je nutné vymýtit do kořene. Pokud tedy má někdo z takových komentujících nějaký hlubší důvod zanechávat u mne svá sdělení s reklamními odkazy (co já vím, třeba jde o odkaz na kolekci bot šikovného pana bratra, který je tak chudičký, že si nemůže dovolit poctivou reklamu, ale musí to dělat podloudným způsobem, že ano?), nechť mne laskavě kontaktuje a dovolí se, jak velí prostá lidská slušnost; nic víc a nic míň. Já se zamyslím, zvážím pro a proti, a protože jsem, myslím, celkem vstřícný člověk, nejspíš řeknu "Tak jo!" Když ovšem bude takový člověk jen v přítmí internetové anonymity čekat, až se zrovna nebudu koukat, aby mi na mé stránky vlepil reklamní leták, já už moc přemýšlet nebudu a leták prostě strhnu. On za svou námahu nebude mít žádný výsledek, mne to sice taky bude stát nějakou energii, ale udělám to rád už z principu. Za tu trochu námahy i to stojí.

Vztah jednotlivých blogerů k popsanému typu reklamy se různí, někomu podobné komentáře nevadí, jinému nestojí jejich potírání za námahu. Dokonce uznávám, že někomu můžu připadat jako podivín, protože něco takového je dnes přece úplně normální, tak co vlastně pořád proti tomu mám. Možná je to pravda, ale mě fakt vadí, když někdo považuje za normální, že může, kdykoli si zamane a bez mého svolení, moje stránky využívat jako "ramínko" pro svou vlastní reklamu. Berte to, milí reklamní kukačkáři, tak, že prostě na tomhle blogu budu vaši reklamu potírat. Řekl bych, že pravidla, která jsem popsal, jsou docela srozumitelná, tak je jen dávám oficiálně a s odůvodněním všem potenciálním podloudníkům na vědomí. Nepodloudníci mohou být v klidu, žádné odkazy na vlastní osobní stránky, blogy, fotoweby ani jiné zajímavé osobní aktivity mazat nebudu, naopak jsem rád, že se na ně můžu podívat a poznat podle nich blíž, kdo můj blog navštěvuje. Kdo mi sem ale bude vkládat komerční odkazy, které mi budou cpát třeba boty, šik oblečení, kosmetiku či nábytek, bude mít smůlu. Jestli zde na blogu bude nějaká reklama, bude to jen oficiální reklama blogu.cz (se kterou bohužel nic nenadělám), sdělení se mnou předem dohodnutá anebo propagace mých vlastních aktivit.

Takže - Liso, Mirko, Romčo, Báro, Lenko, Majko, případně i máchovský Viléme a Jarmilo: Je to jasné nebo je zapotřebí ještě nějakého dalšího vysvětlení? A jen tak mimochodem, kdyby měl některý/á z vás odvahu se mi přiznat, že tuto kukaččí činnost opravdu vykonává, dejte mi vědět, tenhle fenomén mě zajímá a rád bych se dozvěděl některá související fakta, samozřejmě - budete-li chtít - při zachování vaší plné anonymity.

A jakou zkušenost máte s aktivitami reklamních kukaček vy? Jsou vám lhostejné, považujete je za příjemné rozptýlení blogového světa nebo vás štvou jako mě? A pokud vás štvou, podnikáte proti nim něco?

Pozn.: Docela chápu, že tohle téma není úplně vhodné pro předvánoční čas, ale ješté méně by byl vhodný příští nebo přespříští týden, že? :-) Takže pokud byste si chtěli spravit předvánoční náladu a nakouknout do starších článků z tohoto blogu, které se k první dekádě prosince hodí lépe, mohu doporučit třeba následující starší odkazy:

1. Dva roky starou básničku Mikuláš ve zlaté Praze. Pozor, možná je trochu vážnější, než na tomto blogu bývá zvykem, ale ani s dvouletým odstupem se za ni nestydím :-).
2. Básničku z minulého týdne s názvem Adventní pohlednice.
3. Rok starou nahrávku klavírní sonáry h-moll Domenica Scarlattiho (K.27)
4. Básničku z prosince 2013 s názvem Adventní noční imprese.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nedělní miniglosy č.383

4. prosince 2016 v 15:43 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Podle oficiálního vyjádření Ministerstva financí se výjimky z elektronické evidence tržeb, které na poslední chvíli ohlásil ministr Babiš, budou týkat jen takových zanedbatelných podnikatelských oblastí, jako jsou např. české e-shopy. "Někde těch slíbených 18 miliard výnosů ale získat musíme," prohlásil rezolutně pan ministr, "takže všichni vánoční a tříkráloví koledníci již musí mít s sebou při koledě bez pardonu terminál EET."
----------------------
Francouzští politici se spolu postupně utkávají v prestižním souboji o to, po kom z nich bude nadále pojmenovaná postava ve slavné Havlově jednoaktové hře Audience. Doposud se postava cikánského pracovníka pivovaru, se kterým hlavní postava hry, spisovatel Ferdinand Vaněk přikuluje sudy, jmenovala podle bývalého francouzského prezidenta Šarkézy. Exprezident byl ale vyřazen již v semifinále castingu, když ho porazili jeho političtí kolegové, podle kterých by se postava mohla jmenovala Fyjón nebo Žypé. Ze hry už je ale i stávající francouzský prezident, který se rozhodl ze soutěže o roli přikulovače dobrovolně odstoupit, přestože by v případě jeho vítězství postava mohla nést typické romské jméno Olán.
----------------------
V exhibiční rekonstrukci bitvy tří císařů u Slavkova letos k překvapení tisíců diváků poprvé vyhrály ruské jednotky, které porazily na hlavu nejen slavného napoleonského protivníka, ale dokonce i spojenecká vojska rakouského císaře Františka I. "Rusové vyhráli zaslouženě a s velkou převahou jak celkovou bitvu, tak i všechny vložené dovednostní soutěže; bylo vidět, že byli nejlépe trénovaní i takticky připravení, měli silnou a vyrovnanou lavičku a také hodně investovali do výzbroje," řekl nám organizátor rekonstruované bitvy, který rovněž potvrdil, že tradiční slavkovské válečné pole letos zcela jednoznačně opanovaly ruské bojové drony. Ruský prezident Putin přijal informaci o dalším vojenském úspěchu své země s potěšením, ale uvedl, že podle jeho informací byli ruští vojáci na jižní Moravě pouze na dovolené.
----------------------
Podle výnosu Evropského parlamentu se výrazně zpřísňují některá ustanovení zákonů o týrání evropských zvířat, a proto již nebude do tradičních vánočních saní možné zapřahat koně, jeleny ani soby. "Evropské děti se ale vůbec nemusejí bát, že by jim jejich dárky neměl kdo přivézt," uklidňuje veřejnost místopředsedkyně Evropské komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová. "Jen si budou muset zvyknout, že vánoční saně s dárky potáhnou velbloudi!"
-----------------------
K tradičně často stávkujícím francouzským pilotům, strojvůdcům, učitelům, zemědělcům a sběračům lanýžů se letos vůbec poprvé přidala i Panna Marie Lurdská, která na protest proti odstraňování mariánských soch v rámci procesu sekularizace veřejného prostoru vstoupila do časově neomezené stávky. V reakci na tuto skutečnost vyhlásil francouzský ministr hospodářství, že od vývoje francouzské ekonomiky v příštím roce nelze čekat žádné zázraky.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech pět jubilejních výběrů toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Pozn.: Nebaví vás politika, byť podaná s nadhledem tradičních Nedělních miniglos? Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. reportáže, jejichž ukázkou může být můj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle, který jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru. Dál jsou tu reportáže cestopisné - z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1300 různorodými články z téměř osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit.

Speciální bonusový mikulášský odkaz: Kdyby vám vzhledem k datu chyběl nějaký speciální příspěvek od blogového Mikuláše, můžete si přečíst třeba dva roky starou básničku Mikuláš ve zlaté Praze. Je sice trochu vážnější než absurdní poetika Nedělních miniglos, ale ani s dvouletým odstupem se za ni nestydím :-).

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Adventní pohlednice

1. prosince 2016 v 22:31 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

V televizi můžu sledovat sněhovou kalamitu v českých horách, ale tady v Dobřichovicích zatím nesněží, jen fučí. Co ale na tom, když si přece hustě padající macaté bílé vločky zastiňující žlutavé světlo pouličních lamp umíme představit? Vánoce navíc i bez sněhu začínají být cítit v prosincovém vzduchu jako voda před bouřkou, tak je, zdá se, nejvyšší čas poslat pěkně rekomando jednu malou lehce veršovanou adventní pohlednici.


Adventní pohlednice

Na svícnu z chvojí
zažínám bílou svíci,
srdcem ti kreslím
adventní pohlednici
a balancuji
na hranici kýče.

Metr mám dvojí:
Jedním si měřím svět,
druhým jen tebe,
co máš od všech mých barev klíče.

V plameni svíčky
další den dohořívá.
Pod mými přivřenými víčky
spí vánoční víla
o den více živá.

I plamen usíná.
Nesněží sice,
adventní krajina
z mé dnešní pohlednice
však není o nic méně bílá.


Pozn.: Děkuji všem, kteří mě letos podpořili svým hlasem v anketě Bloger roku 2016 a díky nimž jsem nakonec získal krásné 7. místo. Svůj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru. Všem zájemcům o můj blog, kteří se třeba ještě na mých stránkách neorientují, mohu ve velké zkratce prozradit, že tu najdete kromě cestopisných reportáží z Japonska, Řecka a dalších míst i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně (jako právě v tomto článku),hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích i pravidelné nedělní společensko-politické glosy. No a samozřejmě i spoustu fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1300 různorodými články z téměř osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit.