Co pro mne bylo důležité v roce 2016

6. ledna 2017 v 13:13 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Pozn.: Nemám tentokrát žádný speciální článek, kterým bych dnes přivítal Tři krále, jak by se možná vzhledem k datu slušelo. Kdo by ale podobný článek postrádal, může si přečíst jeden starší krátký odlehčený text na tříkrálové téma - s názvem O trojjediném králi.

I letos jsem se rozhodl pokračovat v tradici posledních let a k začátku nového roku se trochu zamyslet nad tím, co mi dal a případně sebral loňský rok. Jako obyčejně to bude zamyšlení absolutně nesourodé a bez logické struktury, které si nedělá ambici poměřovat význam jednotlivých událostí, jde o čistě subjektivní a většinou jen pocitový výčet toho, co sám pro sebe vnímám jako zaznamenáníhodné, byť jde možná z vnějšího pohledu - a tím spíš ve srovnání s tím, co jako důležité považují jiní lidé z pohledů svých vlastních osudů - jen o drobnosti. Zaznamenáníhodné třeba jen proto, abych si s odstupem řady let - bude-li mi takový odstup dopřán - dokázal uvědomit, čím jsem v roce 2016 také žil, bez velkého přihlížení k těm událostem, které se nakonec možná zařadí do oficiální historie. Nejde tedy o žádné "paměti", ale jen o malý seznam toho, co se taky v mém životě odehrálo a co mi - se spoustou dalších událostí, pochopitelně, které ovšem neměly to "štěstí", aby se do tohoto výčtu dostaly - nějakým způsobem můj život ovlivnilo.

Na rozdíl od loňského roku letos nemám žádnou událost, která by pro mne byla naprosto převratná a určující a dávala celému mému roku smysl. Neznamená to, že by uplynulý rok pro mne byl beze smyslu, ale jeho smysl byl o něco rozprostraněnější než loni, kdy byl koncentrován mnohem víc "do jednoho epicentra". Dá se ovšem říct, že navzdory určitým logickým peripetiím je můj život stále zásadním způsobem ovlivňován tím, co se odehrálo v roce 2015 a světem, který se od toho odvíjí, a každá informace z tohoto úžasného světa je pro mě stále stejně vzácná (dokonce možná vzácnější) a podstatná.

Malý černý sopečný kamínek z mé druhé pouti na vrchol Fudžisan, který je pro mne zástupným symbolem zhmotnění mého zatím vůbec největšího splněného životního přání, jsem u sebe nosil poctivě celý rok a můžu říct, že funguje naprosto bezvadně: Může totiž - jak jsem přesvědčen - téměř za vše dobré, co se mi děje, zatímco za vše špatné, co se mi během roku fakt nepovedlo, si můžu jenom já sám :-).

Po téměř půl roku dlouhé neúspěšné léčbě mých tenisových loktů, jsem se rozhodl změnit taktiku: Přestal jsem docházet na neustálé terapie a rehabilitace, při kterých jsem si připadal jako zahraniční turista v rukou pražského taxikářského gangu, tedy jako hloupá dojná kráva, a řekl jsem si, že se prostě bolestí a jejími komplici už dál nenechám vydírat, přestanu ji vnímat a budu vše dělat tak, jako by mě nic nebolelo. Po roce tohoto přístupu zpětně s překvapením zjišťuji, že mne lokty doopravdy přestaly bolet a já jsem přesvědčen, že je to proto, že je to prostě přestalo bavit. Koho by bavilo dělat něco, co je druhým lhostejné! :-)

Na jaře jsem si udělal radost další malou fotografickou výstavou, tentokrát ve vršovické restauraci Pod Lipami. Původní dvouměsíční termín, už tak dost dlouhý na pražské poměry, se ještě neplánovaně o další dva týdny prodloužil, takže jsem z onoho téměř čtvrt roku měl spoustu milých ohlasů, ale také jsem se mohl na výstavě sejít s řadou zajímavých lidí, které jsem už pohříchu velmi dlouho neviděl, nebo jsem je s nimi setkal dokonce vůbec poprvé. Koho by to i s notným časovým odstupem zajímalo, může se podívat na můj fotoweb na speciální E-katalog výstavy.

Na podzim jsem absolvoval už svou jubilejní desátou cestu na svůj oblíbený řecký ostrov Lefkada. Jezdím tam už skoro jako na chatu, kde znám spoustu místních lidí, se kterými si můžu popovídat či popít, a kde mám vše projeto a prošlapáno skrznaskrz, ale přesto vždy kupodivu znovu a znovu dokážu najít řadu nových nádherných míst i lidí. No a když jsem se letos úplnou náhodou a k velkému oboustrannému překvapení setkal s českými turisty, kteří k poznávání ostrova používají i informace z mého blogu, zahřálo mě to u srdíčka, to zase jo!

Několikrát v průběhu roku se mi nechtěně podařilo vytočit lidi, které mám rád, na což nejsem ani trošku pyšný. Nezbývá mi než věřit, že jimi budu považován spíše za občasného pitomce než za necitu, protože s vlastní pitomostí se dá (a musí) bojovat, kdežto s vlastní necitelností to jde jen těžko.

I v loňském roce se mi povedlo hospodařit s lehce přebytkovým rozpočtem. Uvidíme, jestli budou mírné přebytky z několika uplynulých let dostatečné na to, abych mohl vyzkoušet jeden šílený krok, o kterém vážně uvažuji už několik let, ale pořád jsem příliš zbabělý na to, abych svůj (především pracovní) Rubikon opravdu překročil.

Velkou poctou pro mne bylo, když mne kontaktoval známý český fotograf, cestovatel a obdivovatel Japonska, pan Zdeněk Thoma, o jehož loňské vydařené výstavě fotografií z nádherného Kjóta jsem psal v létě v článku Zdeněk Thoma - Kouzelné Kjóto. Pan Thoma nadchnul pro Japonsko spoustu lidí - už od dob, kdy z mnoha důvodů nebylo vůbec jednoduché se do takové dálky dostat. Přestože pro mne byl v objevování nádherné japonské země určující úplně jiný člověk, je pravda, že zpětně objevuji (dokonce - překvapeně - ve své vlastní knihovně!), jaké úžasné fotografické i informační materály o Japonsku dokázal pan Thoma vytvořit.

Nemohu se zbavit dojmu, že v českém prostředí se z veřejného prostoru stále více ztrácí obyčejná věcnost. Jako bychom už vůbec neuměli diskutovat "o věci", každá debata se téměř okamžitě zvrhává v žonglování s tématy, odbíhání od skutečného předmětu diskuse, v nálepkování a emocionální výlevy, v subjektivní posuzování, do jakého tábora daný diskutující patří, koho podporuje a jak velký je to asi mizera či zrádce, když úplně nesouzní s tím, co říkáme my. Stačí dvě, tři kola takové debaty a diskutující se nezadržitelně dostanou od obyčejné lokální lapálie k neřešitelné situaci na Blízkém východě nebo k vyvražďování amerických indiánů. Kdyby to tak probíhalo i v praktickém životě, každá obyčejná schůze "společenství vlastníků" by končila tím, že si lidé z jednotlivých bytů navzájem vyhlásí válku. Pár takových debat jsem v loňském roce absolvoval a zpětně je považuji víceméně za ztrátu času. Čímž ovšem neříkám, že se jich propříště vyvaruji :-).

I v loňském roce jsem měl - stejně jako v předešlých letech - jednu jedinou doopravdy všestranně inspirující múzu, která dokáže vždycky a za všech okolností střelhbitě roznítit mou obrazotvornost a aktivovat vše dobré, co se snad ještě v mém nitru ukrývá. Děkuju, že se mnou má tahle múza pořád ještě trpělivost, není to nejspíš nic jednoduchého dělat múzu někomu takovému, jako jsem já. Já ji každopádně nikdy za nic nevyměním, protože je tím nejlepším a nejhodnotnějším, co mne kdy potkalo.

Moderní technika k mému velkému potěšení potvrdila, že natlakování mého organismu ještě definitivně nepřekročilo únosnou mez. Na druhou stranu se opět potvrdilo moje podezření, že i nejmodernější aparátky, které nám nakukují do našich srdcí, dokážou houbeles rozeznat, co a kdo těm srdcím doopravdy vládne, dokonce ani když je to v mém případě tak jasné, že to rozezná i malé dítě. Jak mám pak takovému slepému a v důsledku úplně hloupému "špičkovému" přístroji věřit, že právě on dokáže posoudit, co je pro můj organismus dobré? :-)

Loni poprvé jsem dostal reálnou zakázku na focení. Samozřejmě šlo o focení tématu, který fotit neumím a nikdy předtím jsem to nedělal, ale jako zkouška to pro mne bylo moc užitečné (nevím ovšem, jestli i pro zákazníka). Až se mi příště někdo ozve, že by potřeboval udělat pro svou firmičku fotky na webovou prezentaci, nebudu se určitě zdráhat tolik jako tentokrát, kdy mě zákazník musel doslova ukecat. Takže, milí zájemci, netlačte se tolik! :-)

I v roce 2016 jsem si dopřával neobyčejný luxus vnímat mnoho věcí pozitivně a optimisticky a ve věcech, jež považuji za důležité, a vůči lidem, kteří jsou pro můj život zásadní, být upřímný, otevřený a nelhat, i když vím, že to není úplně nejefektivnější cesta, jak dosáhnout toho, oč člověk usiluje, a občas kvůli tomu musím vypadat buď jako nevěrohodný manipulátor, který kdovíco ve skutečnosti skrývá, nebo naopak jako úplně naivní blázen.

Krátce před Vánoci se mi povedlo složit svého prvního origami jeřába, u kterého se ale našel velmi dobrý důvod ho hned pod vánočním stromečkem opět rozložit.

Velmi si vážím toho, že mí známí cestovatelé kolem světa mi během uplynulého roku předvedli, jak se to dělá, když člověk opravdu touží po tom vydat knížku a nejen o tom roky kecá jako já. Ještě při jarním setkání s jedním ze spoluautorů na mé tehdejší fotovýstavě šlo jen o nejasný záměr a před Vánoci nakonec knížka s názvem Pozpátku kolem zeměkoule - v krásné podobě, v dobré společnosti a v pozoruhodném nákladu skutečně vyšla. Není nad dobrý osobní příklad!

Jednou jsem si během uplynulého roku vyzkoušel, jaké to je vynechat spánek jedné noci (pro jistotu, abych zase nezmeškal letadlo, jako se mi to kdysi podařilo) a potěšilo mě, že to šlo úplně bez problémů. No a jednou jsem si vyzkoušel, jaké to je nespat dvě noci za sebou, a to - přiznávám - jsem byl už pořádně unavený. I proto má mou obrovskou úctu každý, kdo si pro blaho druhého člověka ubírá noc co noc ve skoro nepřetržité šňůře část svého spánku a své vyčerpání ještě dokáže proměnit v lásku.

Nevynechal jsem ani jednu příležitost (a že jich naštěstí bylo každý den dost) k tomu, abych mohl myslet na lidi, které mám rád, a ani jeden den jsem si neodepřel radost těšit se na to, co ten den přinese.

Kruciš, ať se na rok 2016 dívám zleva, zprava, z dálky nebo zblízka, s očima přimhouřenýma nebo dokořán rozevřenýma, pořád mi to takhle sesumírované vychází jako docela fajn rok, i když jsem v něm měl určitě dost chvil, kdy bych takovému souhrnnému závěru ani za nic nevěřil. Ale rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že by to byl závistivý rok, který snad psychicky neunese, bude-li jeho následovník ještě lepší :-).

No, už jsem se zmínil o kdečem, takže mi už nezbývá, než jako tradičně všem zdejším pravidelným i občasným návštěvníkům i všem náhodným kolemjdoucím popřát, aby pro vás byl rok 2017 rokem dobrým a aby vaše i moje shrnutí - ať skutečné nebo jen myšlené - tohoto roku bylo za 12 měsíců převážně pozitivní a pořáááááááááááááááádně dlouhé. Tak hurá do toho a držme se! :-)


Pozn.: Na tomto blogu můžete najít kromě občasného bilancování různorodé "normální" texty, např. reportáže, jejichž ukázkou může být můj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle, který jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru. Dál jsou tu reportáže cestopisné - z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, již skoro osm let pravidelně vycházející společensko-politické glosy, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1300 různorodými články z téměř osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 13:35 | Reagovat

Krásné shrnutí, hlavně, když jste spokojený.Hlavně se přidávám k rozhodnutí, ignorovat bolesti (já se snažím dělat totéž u ramene a kolen) dívat se na lidi z té jejich lepší stránky, podle mého- nic se nemá přehánět.
Máte za sebou pěkné výsledky-gratuluji. Však vaše články sleduji- už kolik let a zatím mne to neomrzelo. :-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 16:05 | Reagovat

Jak já bych si přála aby ta sedmička na konci už konečně prorazila tu víc jak šest let trvající komplikovanou situaci doma. Říkám si to každý 31.prosinec a snažím se tomu věřit ale zatím je to vždycky nepříjemné ztracení iluze a víry v to, že bude líp .....
Jinak moc hezké shrnutí!

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 17:55 | Reagovat

[1]: Však je to pro mě potěšení, že už si sem tak dlouho chodíte číst. A pokud jde o tu spokojenost - myslím, že spokojenost i nespokojenost mají svou pozitivní i negativní podobu, tak se snažím být spokojený pozitivně a nebýt nespokojený negativně :-).

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 18:01 | Reagovat

[2]: Tak ať magická sedmička zabere!

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. ledna 2017 v 18:10 | Reagovat

Rok Mochomůrky špatný nebyl.

6 Kitty Kitty | Web | 6. ledna 2017 v 19:40 | Reagovat

Také já jsem už léta vděčnou čtenářkou a obdivovatelkou tvých aktivit i názorů. Nedělní miniglosy mi zlepšují nedělní rána, bavíme se při nich doma. Jsi mi vzorem v uskutečňování tvých smělých cílů. Já takové nemám, o menší  se snažím. Podle tvého vzoru si dám taky práci s výčtem plusů a drobných mínusů z roku 2016 - snad tě pobaví :-)

7 Radka Radka | E-mail | 6. ledna 2017 v 20:36 | Reagovat

Jsem ráda, že alespoň pro Tebe byl uplynulý rok dobrý. Pro mě je dobré, že skončil ;-) I když věřím, že "jaký si to uděláš, takový to máš", přesto těch kopanců od druhých bylo hodně.
Tak ať je pro nás tento rok o moc lepší než minulý :-)

8 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 6. ledna 2017 v 21:16 | Reagovat

Tomu šílenému kroku bylo věnováno méně prostoru než by si zvědavý čtenář přál :) Tak snad budeš mít důvod se o něm příští rok rozepsat víc :).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 21:36 | Reagovat

[5]: Loňská muchomůrka pro mne byla bezesporu jedlá, i když znám i chutnější houby. Uvidíme, jak chutný bude letošní mravenec.

[6]: Nu, jestli takový neprůrazný lenoch jako já je někomu "vzorem v uskutečňování smělých cílů"... Ale já ti to rozmlouvat nebudu :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 21:43 | Reagovat

[7]: Tak každopádně ať jde pokud možno o období klidné a bez kopanců.

[8]: Stále se ještě snažím vystupovat coby celkem rozumný a příčetný člověk. A doktoru Chocholouškovi některé své představy o tom, co bych si přál, radši vyprávět nebudu, protože by to v důsledku mohlo vést k prudkému poklesu mých blogových aktivit :-). Prostě uvidíme.

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. ledna 2017 v 21:48 | Reagovat

[9]:
Mravenci chutnají poněkud nakysleji, ale pro mnohé gurmány je v tom jistá pikantnost.

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 22:11 | Reagovat

[11]: Kyselost mravenců lze určitě omezit vápněním.

13 Miloš Miloš | Web | 7. ledna 2017 v 12:02 | Reagovat

Přebytkový rozpočet je základ, a teď, kdo si tu Nobelovu cenu zaslouží víc? Ty nebo Babiš? :)

Na knihu se opravdu těším.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 12:19 | Reagovat

[13]: Pochopitelně, cenu si mnohem víc zasloužím já, ale panu Andrejovi ji z taktických důvodů rád přenechám, abych měl o čem psát v Nedělních miniglosách :-).

15 Jarka Jarka | Web | 7. ledna 2017 v 13:36 | Reagovat

No jasně, že jsi měl docela fajn rok, jiný ho totiž optimista ani nemůže mít. Dokážeš si na každé situaci najít něco kladného a přínosného, z čehož pak plyne prostá lidská spokojenost. Tak ať je rok 2017 stejný, nebo ještě lepší, bude-li to možná. :-D

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 13:51 | Reagovat

[15]: Jak se pamatuji z dřívějška, taky už jsem měl roky, které stály přes veškerý optimismus za starou belu a klady se na nich hledaly jen těžko. Teď mi to ale zpětně připadá jen jako závan odkudsi z veliké hloubky "minulého života". Děkuji za přání, taky věřím, že nám tenhle rok přinese mnoho dobrých událostí a zážitků.

17 Joina Joina | Web | 8. ledna 2017 v 11:07 | Reagovat

Gratuluji (1) Vám k II. pouti na nejvyšší, nejznámější a nejslavnější horu v Joponsku - "Fudži - san", včetně Vašeho amuletu - "černý sopečný kamínek" :-). Věřím na léčivou sílu kamenů! ;-)

Dále mě pobavilo a zároveň rozesmálo Vaše sdělení, o 1/2 roční neúspěšné léčbě (terapie,rehabilitace), včetně skvělého příměru o "zahraniční turista v rukou pražského taxikářského gangu" :-D

Gratuluji (2) i k malé fotografické výstavě, tentokrát ve vršovické restauraci Pod Lipami. :-)

Koukám, že jste si velmi oblíbil i "řeckou" pohostinnost - viz. jubilejní desátá cesta na řecký ostrov Lefkada. :-)

Upřímně vám přeji/z celého srdce, at´ Vám 100% vyjde Váš "šílený" a tajný krok, který pro Vás jak cítím představuje jednu z nejvyšších met Vašeho života! :-)

P.S. Článek se mi moc líbil, nebot´ byl napsán zábavnou a odlehčenou formou - hezká sebereflexe ! :-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. ledna 2017 v 12:15 | Reagovat

Loňský rok se ti vyvedl. Ráda si k tobě chodím spravit náladu. Je mi tu fajn a zasměju se, co víc si přát... :-D

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 14:01 | Reagovat

[17]: Děkuji moc za všechna přání. Ona ta pouť na Fudžisan už je přece jen víc než dva roky stará, takže už mě zase trochu "svrbí japonské cestovatelské dlaně" a rád bych na tyhle stránky přidal ještě pár dalších blogových reportáží z nádherné japonské země.

S těmi "metami" je to složitější. O těch opravdu nejvyšších v tomhle článku píšu jen velmi velmi nepřímo. Ale uznávám, že i ty jsou rok od roku stále šílenější, byť o nic méně platné :-).

Každopádně děkuji za komentář a držím palce do celého roku 2017.

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 14:02 | Reagovat

[18]: Tak to jsem rád, těší mě, když se na tomto blogu zdejší návštěvníci smějí nebo alespoň usmívají :-).

21 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 16:57 | Reagovat

Skvělé bilancování! Teorie o bolesti je naprosto fantastická, zkusím se podle ní řídit!
Tento rok má prý být plný změn a tak ti přeji, aby ty změny byly jen k lepšímu! :-)

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 17:19 | Reagovat

[21]: Nevím, jestli je teorie univerzálně použitelná. Kdysi na rameno a teď na lokty už mi zabrala. Jen nepřináší okamžitý efekt, ale začíná fungovat až po několika měsících, takže je jen pro trpělivé :-).

Díky za přání, které rád opětuji a na všechny slušné změny se těším.

23 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 17:53 | Reagovat

[22]: Budu věřit, že ta teorie univerzální je a pak dám vědět, jak to dopadlo :-).

24 slunecnyden slunecnyden | Web | 14. ledna 2017 v 20:50 | Reagovat

Pěkný rok. A potěšilo mě i to tvé sedmé místo :-) Ráda se vracím i ke starším článkům... S tvým přístupem bude jakýkoliv rok dobrý, ale snad se o to tento i zaslouží .-)

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 21:48 | Reagovat

[24]: Sedmička je super, taky mě potěšila. A jsem rád i za ty, kteří se vracejí ke starším článkům, knihovna je celkem bohatá :-).

26 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 20. ledna 2017 v 18:59 | Reagovat

Gratuluji k fajn roku 2016. Poslední dobou jsem přestala sumírovat nějaké závěry o uplynulém roce. Možná proto, že se mi už nechce koukat na to, co mám za sebou, když se pravidelně koukám do minulosti v rámci svého koně (protože historie už v žádném případě není jen koníčkem). Raději hledím na to, co je teď, byť to tak na mém blogu nevyhlíží. :-D

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. ledna 2017 v 22:54 | Reagovat

[26]: Je pěkné mít takového koně. Asi mám v zaměstnání deficit historie :-).

28 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 20. ledna 2017 v 23:15 | Reagovat

[27]: Občas to není pěkné, páč tě napadají pak nehezké myšlenky o tom, že jaderný výbuch by zas až tak moc škody na lidstvu nenapáchal... zkrátka po každé se z výletu do minulosti musím učit mít lidi znovu ráda a nepřát jim dýmějový mor. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama