O morálce, soudech a ztrátě soudnosti

27. ledna 2017 v 22:53 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Pozn.: O tomhle tématu jsem původně psát nechtěl a za normálních okolností bych na ně ani neměl čas. Protože jsem byl ale včera zase donucený ulehnout a pustit se do opětovného souboje s horečkami a bacily, kteří se o mne letos přetahují, jako bych byl nějaká celebrita, a nemám právě kdovíjak veselou náladu, dovolil jsem si tentokrát napsat trochu vážnější kousek na jedno aktuální téma. Nebojte, nadhled a humor snad zase přijdou. Do neděle se snad trochu oklepu! :-)

Tak nám zase jednou z hnojišť zbylých po totalitních bezpečnostních složkách vybublal nevoňavý historický pramínek. Tentokrát nese otisk pana Karla Srpa, dlouholetého předsedy Jazzové sekce, nepominutelné osoby světa vyhraňujícího se proti dávné komunistické zvůli, člověka, který se nenechal ani v nejtěžších normalizačních dobách v 70. a 80. letech minulého století přinutit k tichu a pasivitě a dokázal si spolu se svými spolupracovníky vyvzdorovat prostor pro velmi zajímavé akce zdaleka nejen v oblasti jazzové hudby. Člověka, který se dlouhá léta pohyboval v místech, kde se nebylo možno nepotkávat a nepotýkat s lidmi a institucemi, kterým by se z pochopitelných důvodů nejspíš raději vyhnul, včetně struktur tehdejší Státní bezpečnosti. A byl to právě Karel Srp, který byl nedávno jmenován českým prezidentem za člena Etické komise České republiky, komise, která má právo rozhodovat v nejasných a komplikovaných záležitostech o tom, kdo může a kdo naopak nemůže být oficiálně oceněn pro svůj odpor proti komunismu.

Ani v nejmenším se dnes nechci zamýšlet nad otázkami míry spolupráce konkrétního člověka s tehdejší STB a už vůbec ne nad otázkami viny a trestu. Jsem tím posledním, kdo by chtěl a mohl někoho soudit za jeho jednání, o němž nejspíš nikdy nebudeme mít dostatek faktů a tím méně pak dostatek informací o pohnutkách k němu a o širším kontextu daného případu. V začátcích svého blogu jsem svůj pohled na tuto oblast popsal v téměř nikým nečteném článku O marných zápasech s lejny a když jsem si ho přečetl dnes, skoro po osmi letech, zjistil jsem, že na něm vlastně ani s odstupem nemám co měnit a některé jeho části dobře platí jako základ pro lepší pochopení mého pohledu na aktuální kauzu Karla Srpa: "Na každý smrdutý úlovek se třesou veškeré okolní šelmy hyenovité, pro které je páchnoucí sousto manou nebeskou. Všichni ti, kteří hlasitě křičí, aby překřičeli své vlastní poklesky. Všichni ti bijci za pravé pravdy, kteří si často udrželi svůj štít neposkvrněný jen proto, že sami byli pro estébácké prznitele příliš bezvýznamní. Všichni ti mladí ostře nabroušení, kteří v dobách míru a blahobytu s očima planoucíma okouzlením z vlastní domnělé nebojácnosti kážou, jak snadné je nepodlehnout metodám inkvizice. A koneckonců i všichni ti opravdoví morální hrdinové, kteří jen prostě nedokážou pochopit, jak je možné, že všichni nejsou jako oni, z křemene."

O vině či nevině konkrétních lidí ve smyslu práva bych nikdy rozhodovat nechtěl a soudcům v příslušných sporech ani trochu nezávidím. Ostatně soud před mnoha lety oficiálně rozhodl: Karel Srp byl ve spisech komunistické STB evidován neoprávněně, protože pro něco takového soud nenašel hodnověrné důkazy a bez nich prý jinak rozhodnout nemohl. Ale znáte přece tu klasickou poučku, že "nepřítomnost důkazů ještě neznačí důkaz nepřítomnosti".

Další lidé, kteří se pohybovali v rozličných vrstvách československého disentu, tvrdí, že našli ve svých materiálech informace pocházející z udání, jejichž autorem měl být právě Karel Srp. Nikdo asi už zpětně nedokáže rozlišit, jestli zdrojem těchto informací byla skutečná udání nebo nějaké "zpravodajské hry" tehdejších estébáků. V mnohých názorech, které jsem zaznamenal, zaznělo, že by přece mělo být určující, jak v této věci rozhodl soud. No a to je věc, se kterou se nedokážu vyrovnat. Jde přece o členství v "Etické komisi ČR" a na to není žádný nárok jen proto, že člověk od jakéhosi soudu dostal samé jedničky. V Etické komisi podle mne nemá co dělat člověk, kolem kterého se vznášejí a i do budoucna budou vznášet podobné nejasnosti. A měl by to být v první řadě on samotný, koho ani nenapadne o podobný krok usilovat, i kdyby prošel svým životem ve skutečnosti opravdu bez jediného zaváhání a morální poskvrnky, což se může zdát na pohled trochu příkré a nespravedlivé, ale nejde to, myslím, jinak.

Pokud to pan Srb nebyl schopný rozeznat, je to pro mne docela smutný příběh. Měl pro to, myslím, dostatečné množství indicií dlouho dopředu (byť byl možná panem prezidentem, který je jeho osobním přítelem, ujišťován, že to bude v pohodě, kdo ví?). Sám totiž již dříve usiloval o to, aby o něm Etická komise ČR rozhodla jako o účastníku odboje proti komunismu. Neuspěl tehdy ze stejných důvodů jako dnes. Pro mne je nepochopitelné, jak někdo po takovém výsledku může ještě usilovat o přijetí za člena téže komise a zavání mi to bohužel pozoruhodnou ztrátou soudnosti. Tahle záležitost se přece nedá vyvzdorovat, pletivo etických žilek je, myslím, natolik jemné, že podobný krok ho dokáže navěky zničit. Stojí panu Srpovi za to, že se i ti, kdo o věci samotné dnes nemají nejmenší představu a - ať už je neznámá skutečnost jakákoli - morálně mu nesahají ani po kotníky, budou v každé souvislosti s prací komise škodolibě šklebit a křičet: "No jo, to je ta naše slavná etická komise plná donašečů, to víte, a tak je to u nás se vším!" To mu nevadí, jaké džiny minulosti jeho nepředložený krok zase vyvolal? A to ani nemluvím o tom, že když premiér Sobotka jmenování odmítl potvrdit, překvapená a ublížená reakce pana Srpa, naznačující možnost blíže neurčené msty v duchu "když ne já, tak tedy ani ti ostatní, to budete koukat, co o nich všechno vím!", mě osobně hodně zaskočila, protože jsem si doposud tohoto člověka a výborného organizátora z mnoha důvodů vážil. Jak směšně dokážeme, my slabí lidé, vyhlížet, mizí-li nám na poslední chvíli mezi prsty to, co si podle svého vlastního úsudku dávno zasloužíme a užuž jsme to měli skoro v hrsti!

Samozřejmě, podobné neštěstí nikdy nechodí samo, tak se okamžitě celý příběh stal součástí větší politické hry, střetu prezidenta, kterému jsou podobné akce "na sílu" vlastní, a premiéra, který pro mne docela překvapivě (a správně) zatáhl za záchrannou brzdu a jmenování prezidentovi nekontrasignoval, čímž si vysloužil okamžitou spršku slovního kamení z Hradu. Když totiž analogickou kulišárnu udělá prezident premiérovi, to je samozřejmě jeho svaté právo, projev neobyčejné bdělosti a morální povinnost, ale když se to poprvé stane naopak, najednou je to Hradem považováno za schválnost, spiknutí, politickou vypočítavost a známku mizerného charakteru. Velice úsměvné srovnání dvou pohledů na stejnou skutečnost!

Ale to už smutná postava pana Srpa stojí opět stranou a jen sem tam se o ni rozpleskne další z okolo létajících politických pukavců. Ach jo!

Jakmile se se slovem "morálka" totiž začne šermovat v politice, ani tak skvělý šermíř jako d´Artagnan, myslím, nemá žádnou šanci. Natož šermíř jazzový!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 23:55 | Reagovat

Jsem přesvědčena, že charakter lidí, ba ani pohnutky, proč něco dělají  nelze postihnout, je nevyzpytatelný.
Připomnělo mi to jedno řčení bratrance, který nebyl členem žádné strany, prostě ži: Přes tu politickou
stránku je tady moje žena: vstoupila  do KSČ, ač věřící, k čemuž se po sametce vrátila, já se prostě neprojevuji. I tak se žilo. Jejich děti chtěly studovat, byli opravdu chytří a normálně by se dostaly určitě, ale rodiče to jistili Nemohu si pomoci, takový postoj dost odsuzuji, ale co člověk není ochoten udělat pro své děti a jejich budouc nost?

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 0:01 | Reagovat

Ono se našlo totiž dost blbců, kteří, když dosáhli nějaké moci, tak to využívali.

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 7:25 | Reagovat

Nechutné a smutné.
Přeji, ať bacily brzy odcestují!

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. ledna 2017 v 8:44 | Reagovat

Umět šermovat v politice? Na to musíš mít fleret ohebný jako jazyk žižkovské Dr. Bny pavlačové.
--------------------------------------
Pro mne je záhadou k čemu je dobrá Etická komise?
Já gůglil pojem "ETIKA" - Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle.
A naskakuje mi filosofická otázka - kdy je naše vůle absolutně svobodná.
A proč?

5 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 8:54 | Reagovat

Na tom je nejsmutnejsi že 25 let po pádu starého režimu se řeší kdo od bojoval kdo kolaboroval a kdo o tom vůbec má rozhodovat. A nemá to"konca kraja'.

6 Jarka Jarka | Web | 28. ledna 2017 v 9:03 | Reagovat

Po přečtení nadpisu jsem si myslela, že tvůj článek bude reakce na ten rozlučkový Standy. Jeho věty, jak trpělivě odpovídal na všechny dotazy mě zaskočily. :-?
V případu pana Srpa musím pochválit Sobotku. Nejsem a nebudu volič jeho strany, ale už několikrát mě překvapil pozitivně. Oceňuji, že se dokáže tandemu Zeman - Ovčáček postavit a oceňuji, že takové případy řeší v klidu na rozdíl od velkohubého mluvčího Hradu.

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 10:03 | Reagovat

[1]: Některé strategie přežití jsou doslova neuvěřitelné. Samozřejmě, souvisejí vždy s povahou konkrétních lidí, ale faktem je, že bez primárního vnějšího tlaku by nejspíš neměly žádný důvod se vytvořit.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 10:08 | Reagovat

[2]: To je, myslím, úplně obecný rys, který nezáleží na panujícím režimu a podmínkách, mění se jen možné formy uplatnění takové moci.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 10:12 | Reagovat

[3]: Díky za přání, už jsem bacilům několikrát nabízel volnou jízdenku k moři a další prebendy, ale vypadá to, že ten můj bacil je jako na potvoru čestný, neúplatný a věrný. Když tak o tom přemýšlím, musel by být doslova ozdobou každé etické komise bacilů...

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 10:25 | Reagovat

[4]: I když mě komisionální způsoby rozhodování v principu spíš děsí, roli Etické komise ČR docela vítám právě proto, že je k dispozici pro takové případy, ve kterých je problematické rozhodovat podle jednoduchých úřednických formulí a je nutné přidat i pochopení komplikovanějšího kontextu. Kdysi jsem měl dobrou neformální příležitost popovídat si velmi detailně o fungování této komise s lidmi, kteří jsou dobře obeznámeni s její každodenní činností, a byl jsem doslova v šoku z toho, jaké modelové případy také musejí řešit a kdo všechno se také snaží vydávat za nedoceněného "odbojáře".

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 10:40 | Reagovat

[6]: I když to vypadá, že téma odchodu Standy z blog.cz s článkem vůbec nesouvisí, jedna věc je na tom krásně vidět: Je možné stejnou realitu vidět v naprosto odlišném světle, stačí když si obě strany zvolí jinak to, co je pro ně podstatné: Standa vidí tisíce případů, které zdárně zodpověděl a vyřešil a mimoděk do toho ve svých vzpomínkách spláchne i ty, kde se to nestalo. Já naopak můžu mít tendenci svůj konkrétní případ nafukovat a zobecňovat a lehce pak přehlédnu ty další tisíce případů, kde bylo vše v pořádku. Naše pohledy budou naprosto odlišné a přitom se oba budou zakládat na stejně objektivní skutečnosti. A teď si vezmi, kolik podobných a z mnohých důvodů o moc komplikovanějších a podstatnějších sporů musí existovat v tak složité oblasti, jakou je vztah k STB!

12 valin valin | Web | 28. ledna 2017 v 14:23 | Reagovat

Mě teda taky není jasné, na co potřebujeme tolik různých a mnohdy až nesmyslných komisí na všechno možné. Je to všechno o jakémsi babrání v minulosti. Každý člověk má svoje máslo na hlavě a holt je taková doba, že se všechno hodí. Jakkoli, komukoliv. Podle jeho úhlu pohledu. Přesně jak píšeš v tvém 11-tém komentu. Kdybych na vlastní kůži nezažila a na vlastní oči neviděla to, co jsem tu na blogu co se týče S.R. viděla, snad bych po přečtení jeho rozlučkového článku i slzu lítosti nad jeho odchodem uronila.
Paradoxem toho všeho je, že i nyní žijeme v jakési nesvobodě, která je ale mnohem méně čitelná, než byla ta totalitní. :-)

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 14:46 | Reagovat

[12]: Když jsme si pořádně nezababrali ve správný čas, babráme se s tím s odstupem a komplikovaněji; některé věci se nedají jednoduše přeskočit. Však slzy lítosti nad odchodem Standy jsou na místě. S kým já se teď budu přít? :-) Ono všechno má svoje: Doteď jsme lezli po zdi vzteky, když nám Standa smáznul nesouhlasný komentář, no a teď, kdoví, možná nebude vůbec co komentovat... Uvidíme.

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. ledna 2017 v 15:02 | Reagovat

[13]:
Neboj! Mazači nesouhlasných komentářů jsou nesmrtelní.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 16:37 | Reagovat

To mě dojímá...
To šťourání v minulosti...
Jedna z našich sousedek udávala kdekoho za kdeco a vesele v tom pokračuje dál.
A nemám jí to za zlé.
Ono je tu tak nějak uklizenějc...
Nemluvě o tom, že tenkrát chtěla adoptovat dítě a bylo jí tak nějak řečeno, že něco za něco...
Nejdřív bojovala za dítě, pak o dítě a teď o to, aby její vnoučata měly možnost solidního růstu...
Kdo jí neznal, nenáviděl jí. Kdo jí znal, miloval jí. Už tenkrát...

Nikdy nikdo nevíme přesně, proč někdo dělá to, co dělá. Proč to dělal a jestli to udělá znovu...
Já hloupá myslela, že šťourání v lejnu má konec, že lejno jednou oprší, ale jak je vidět, některá lejna jsou neopršitelná...

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 18:04 | Reagovat

[14]: To se mi ulevilo! :-)

[15]: Je to vždycky otázka individuálních priorit. Někdo třeba zase uspořádal akci, která se mu zdála být důležitější než několik obecných zpráv o některých lidech. Motivace mohou být nejrozličnější a i ten nejsilnější člověk má svá specifická slabá místa, která se pro nátlak dají zneužít.

17 signoraa signoraa | Web | 30. ledna 2017 v 14:20 | Reagovat

Ono už kdysi platilo obecné: "Každý máme svého udavače".
Nechápu dost dobře důvod, proč by se měl pan Srp stát členem komise, která před časem rozhodla o tom, že nebyl účastníkem odboje proti komunismu. Co tam chtěl dokázat?

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. února 2017 v 10:19 | Reagovat

[17]: Je to takový ten princip "nevzali mě na vejšku, tak tam půjdu dělat profesora!"

19 Teeda Teeda | Web | 1. února 2017 v 23:09 | Reagovat

[6]: Napadlo mě totéž a také jsem při této části zvedla obočí. :-?

Jinak k textu samotnému není ani slůvko k dodání. Výmluvný je dost. Taky se někdy pozastavuji nad celou ironií té událost a toho člověka si tedy pojím spíše s drzostí, díky které mu vše prochází...

20 Jarda Jarda | 3. února 2017 v 0:38 | Reagovat

1) z naší "slavné" politické garnitury se mi bohužel zvedá žaludek - tolik "elitních" řiťolezců, práskačů apod., např. Stropnický, Chovanec, Sobotka, ... "je to hnus Velebnosti!" :-(
2) o "čistém" morálním kreditu pana Srpa mám jisté pochybnosti ... svou ruku bych mu rozhodně nepodal! :-(

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. února 2017 v 0:50 | Reagovat

[19]: Ono je to jako v horolezectví: Někdy je těžké pochopit, že to nejlepší, co se dá v daný okamžik udělat, je ukončit výstup a otočit se. Když ten "vrchol" se zdá být tak blizoučko... :-).

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. února 2017 v 1:01 | Reagovat

[20]: Vůči politikům obecně jsem o něco vstřícnější; ono se v tomhle oboru nedá zavděčit všem, ale je celkem snadné nezavděčit se skoro nikomu :-). Já bych to každopádně dělat nechtěl! Je to asi jako kritizování fotbalové reprezentace: Všichni vědí, jak by se to mělo dělat líp, ale nedej bože, aby si to někdo prakticky vyzkoušel :-).

23 Jarda Jarda | 12. února 2017 v 22:29 | Reagovat

politika v ČR = řitní alpinismus, podrazy, korupce, trafika apod. :-(

24 Jarda Jarda | 13. února 2017 v 7:03 | Reagovat

+ tunely :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama