Čím vším jsem chtěl (a chci) jednou být

7. února 2017 v 22:40 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Jak jsem se dozvěděl od svých rodičů, poprvé jsem jasně zformuloval svůj životní cíl jako malé dítě, kdy jsem se svěřil s přáním státi se jednou ve svém životě vitamínem. Prý nejlépe vitamínem H, protože bych působil Hodně. Už z toho je patrné, že mi už odmala dost záleželo na tom, abych byl nějak užitečný. Představte si, že byste šli do lékárny a tam - bez velkého přemýšlení - byste si koupili "háčko", protože to je vitamín univerzální, který působí Hodně na Všecko. No a v krabičce bych byl já!

Časem jsem uznal, že být vitamínem mi asi nevystačí jako program na celý dlouhý život, a taky jsem se bál, že proměna mého těla na tabletky nemusí být zcela bezbolestná. To už mě okouzlovali klasičtí popeláři, udělaní chlapíci, kteří jezdili pravidelně kolem naší zahrady, uměli eskamotérsky koulet s naší kulatou popelnicí sem a tam a báječně ležérně se přidržovali na stupátku rozjetého kukavozu, což z nich v mých očích dělalo staňkovské Indiany Jonese. Je až zvláštní, že takový bordelář jako já (v dětském věku, samozřejmě, teď už je to něco úplně jiného :-)) měl v tak posvátné úctě právě ty muže, kteří se starali o pořádek. Ale asi je to normální a nejspíš to souvisí s kombinací dětské romantiky a pohledu čistých dětských očí.

Po popelářích přišel na řadu průvodčí ve vlaku. Ano, tím jsem chtěl být velmi dlouho, skoro až do první třídy, protože jezdit vlakem se mi mimořádně líbilo a když jsem směl podal průvodčímu jízdenku z tvrdého kartónu, byl jsem blažeností bez sebe a za jeho kleštičky a za možnost vlakem jezdit sem a tam bych byl ochotný prodat svou dětskou duši.

Dobře si pamatuji, že kromě profesních představ jsem si přál být už v první třídě veselým člověkem, tak veselým, že dokáže rozesmát ostatní. Obdivoval jsem všechny, kteří dokázali dávat k lepšímu veselé historky, jimž se ostatní smáli, a byl jsem naprosto zoufalý, že se mi celé dny a týdny vůbec nic veselého nedělo, takže nemám co úsměvného vyprávět. A moc dobře si dodneška pamatuji, jak jsem na nějaké rodinné sešlosti v Plzni vyprávěl svou první dlouho v hlavě cizelovanou a promýšlenou "veselou historku", které se kupodivu nikdo nesmál, i když jsem pro jistotu několikrát dodal, že to byla neobyčejně vtipná historka, taková, které se každý normální člověk zasměje, a kdo ne, je prostě morous. Mimochodem, zatímco popelařina i vlakové průvodcovství mě docela rychle přešlo, touha umět rozesmát oči, kterým úsměv sluší jako nic jiného, mě dodnes neopustila a občas po tom toužím tolik, že svou snahu v dobrém úmyslu přeženu, stejně jako tehdy v první třídě.

Ve škole jsem brzy poznal, že je z mnoha důvodů praktické tvářit se, že bych se jednou rád stal učitelem. Nebyla to úplně lež, protože práce učitele se mi jako žákovi a studentovi doopravdy líbila a uměl jsem si sám sebe v té roli představit, ale nebyla to zase tak docela pravda, protože to nebyl žádný můj sen, spíš se v tom dal tehdy najít osten vypočítavosti. Neřekli byste totiž, jak vlídně tuto skutečnost přijímají opravdoví učitelé, snad proto, že takovým cílevědomým žáčkům fandí, či je už předem litují, kdo ví. Každopádně s kladným cejchem někoho, kdo by se rád stal jednou učitelem, jsem prošel vlastně celou základkou a myslím, že mi díky tomu prošla i řada věcí, se kterými bych měl jako perspektivní popelář značné problémy.

Časem mě začalo bavit přicházet věcem na kloub. Tedy, ne, že bych se chtěl stát rovnou revmatologem, ale pochopil jsem, že mou silnou stránku nejspíš nebude manuální zručnost, ale spíš "práce hlavou". Ve svém - naštěstí ne moc dlouhém - superlhavém pubertálním období, jsem zjistil, že bych měl asi výborné předpoklady živit se jako podvodník, ale později mě lhaní nějak přestalo bavit, stejně jako tehdy všudypřítomné přetvařování. Než se mi to ale stihlo nějak výrazněji vymstít, změnil se naštěstí režim. Přestože bezprostředně poté nastalo období prvotřídním podvodníkům doslova zaslíbené, já jsem své dobré předpoklady nevyužil a tou dobou jsem se už snažil přicházet na kloub docela jiným a výrazně méně výnosným věcem.

Po skončení vysoké školy jsem si totiž nějakou dobu - spíš z nouze - přál být vědcem a mít "přicházení věcem na kloub" jako oficiální profesi. Nějakou dobu jsem si to zkoušel zažít v praxi a byl jsem skutečným akademickým bádavcem, ale zjistil jsem poměrně rychle, že mi bádavá práce nepřináší takové uspokojení, jaké jsem od tak bohulibé činnosti očekával. No a v tu chvíli jsem si vzpomněl na svou dávnou - a trochu přikrášlovanou - touhu po učitelování. Jo, to bylo přesně ono! Kantorem jsem se kupodivu doopravdy stal a hned mi bylo jasné, že právě tohle jsem si doopravdy přál, že to je přesně ta profese, která přináší tu správně vyváženou směs neuvěřitelné euforie, bezbřehého zoufalství, stále nových a nových přívalů energie i okamžiků naprosté beznaděje, pozoruhodnou směs, která mi svou rozličností chutí vyhovuje. Ono je pochopitelně skvělé, když najdete svou parketu, ale jedna věc mi na učitelství vadila - připadlo mi totiž, že učitelé jsou ve svých školách dlouhodobě trochu odtrženi od normálního světa "venku" a zjistil jsem, že si chci vyzkoušet, jestli bych obstál i v docela jiném, dravějším a - jak se ukázalo - emocionálně o mnoho plošším světě. Vždyť co jiného má umět "prodat" dobrý učitel svým žákům, než to, co si sám vyzkoušel, osahal a u čeho zná neobyčejné souvislosti i odjinud než z knih.

Od té doby, co jsem přestal být - aspoň podle papírů - učitelem, a začal jsem být učitelem na (trvalé) zkušené, jsem si vyzkoušel spoustu věcí - třeba jaké je to spolupracovat na velkých projektech, jaké je takový vlastní projekt vést, jaké je pracovat v mezinárodním týmu, jaké je vypořádat se s úkolem, o kterém nemáte ani tušení. Vyzkoušel jsem si kdeco, ale v záchvatech upřímnosti si musím občas přiznat, že dávná touha po popelaření byla o dost konkrétnější, než mé dnešní uvažování, čím bych ještě chtěl jednou v životě být :-). Ne, dodneška mě nepřešla touha poznávat nové věci a vstřebávat nové zážitky. V kombinaci s tím, že mi vždycky byly zcela lhostejné věci tzv. kariérní, znamená to, že mohu být vlastně čímkoli, čímkoli, co mě nějak obohatí a kde budu smět mít aspoň základní pocit užitečnosti.

Rád bych byl třeba "soukromým básníkem", který by bez vedlejších nekalých úmyslů uměl - někdy ve verších, jindy v třeba v obrazech - srozumitelně poděkovat za to, co mě umí udělat opravdu šťastným. No a když se mi občas navíc povede rozesmát ty oči, které považuji za bezkonkurenčně nejkrásnější, budu v sedmém nebi, i když nebudu vůbec ničím. Proti tomu jsou veškeré "úspěchy", "prestižní ocenění", "zásluhy" a "posty" jen pomíjivou vlnkou, kterou v širém oceánu vyvolala kapka ranního deště.

Nevím nevím. Poslední dobou nějak víc pozoruji průvodčí v našem příměstském vlaku. Jejich kleštičky už sice nejsou, co bývaly, ale pořád ještě ujdou. A naši dobřichovičtí popeláři zase každou středu bojují svou hrdinnou bitvu s tříděným odpadem a soukromé popelnice koulí nejméně tak mistrně jako kdysi Václav Havel sudy v pivovaru. A kdoví, až jednou už nebudu mít dost sil na to být užitečným přikulujícím, třeba stále ještě budu moct být úspěšným vitamínem.

Samozřejmě ale jedině takovým, který působí opravdu Hodně a píše a vypráví neobyčejně veselé Historky! :-)


Pozn.: Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. reportáže, jejichž ukázkou může být můj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle, který jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru, nebo malou bilanci mého roku 2016 v článcích Co pro mne bylo důležité v roce 2016? a Jaký byl můj blogový rok 2016?, dále jsou tu reportáže cestopisné - z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi téměř 1400 různorodými články z osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte! :-)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 7. února 2017 v 22:50 | Reagovat

Milý Vitamíne H,
tak tohle se ti opravdu HOODNĚ povedlo. :-)

2 Kitty Kitty | Web | 7. února 2017 v 23:20 | Reagovat

Zásadně objevné shrnutí dobrého života. Všechno ti věřím a přeju ti, aby sis chytl svého popeláře a vydyndal si na něm přejezd a vysypání aspoň jedné jejich zastávky u popelnice u (třeba svého) domu. Třeba nahlídneš do kukáče a něco si odtud můžeš odnést. Nebo třeba i z vlastní popelnice "zachránit" nějakou věc, kterou jsi tam bezmyšlenkovitě odhodil. Víš jak to zpívá Svěrák o těch věcích na smetišti ;-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. února 2017 v 23:31 | Reagovat

[1]: Ono to původní vitamínové přání zjevně časem trochu zmutovalo :-).

[2]: Dnes lze určitě v zážitkových agenturách najít speciální popelářské programy i s nácvikem koulení :-).

4 Jarda Jarda | 8. února 2017 v 3:53 | Reagovat

Být vitamínem H mě Petře málem samým smíchem srazilo do kolen! :-D

Být za tohoto "demokratického" režimu podvodníkem by se Ti nejspíš vyplatilo, když beru v potaz lidskou morálku, z které je mi většinou s prominutím na zvracení :-(

Zajímavým faktem hodným k uveřejnění a určité komparaci je, že naše "dětské" hodnoty a cíle se diametrálně ..., neboť co si tak matně pamatuji jsem jednoznačně preferoval a připravoval se na budoucí povolání policajta, vojáka a kosmonauta ;-)

5 Jarda Jarda | 8. února 2017 v 3:59 | Reagovat

[3]: Proč jsi se Petře nepřihlásil na funkci šéfa blogu.cz? Dle mého názoru by tímto byla zaručena maximální možná míra objektivity a tolerance, která za standíka chyběla! :-(

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 8. února 2017 v 7:04 | Reagovat

Ten popelář je klasika tím jsme chtěli byt snad vsichni.... Ja jsem chtěl byt dlouho agronomem když jsem si přečetli heslo Agronom v dětské encyklopedii od Bohumila Říhy. ;-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2017 v 7:10 | Reagovat

[4]: Kupodivu, na kariéru vojáka nebo kosmonauta jsem nikdy ani nepomyslel. Možná by nebývalo špatné být Sherlockem Holmesem nebo Herculem Poirotem, ale ty lze jen stěží považovat za "policajty" :-).

[5]: Mít blog jako zábavu a jako profesi, to je dost podstatný rozdíl. A všimni si, že položka "dělat šéfa blogu.cz" v mých dětských ani dospělých snech nikde nefigurovala :-).

8 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 8. února 2017 v 7:33 | Reagovat

To je zvláštní, že tolik kluků chtělo být popelářem, holky zase, aspoň ty co jsem znávala toužily být letuškou, i já jsem to chtěla, měla jsem o životě letušky zkreslené představy.

Já toho vyzkoušela taky hodně, ale protože mám jen základní vzdělání, nikdy jsem to nedotáhla daleko. :-)

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. února 2017 v 7:53 | Reagovat

Jednou se mi zdálo, že jsem bitem počítačové paměti.

S průvodčím máš pravdu - ten si vždycky může cvaknout.

Já chtěl být jako dítě koněm; byť mi to rodiče rozmlouvali, že bych musel žrát seno.

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2017 v 8:29 | Reagovat

[8]: Ano, letuška je o dost vzletnější cíl než zemitější popelařina, holky prostě míří výš :-)

[9]: Představuji si takový první rozhovor s výchovnou poradkyní: "Tak čímpak by chtěl ten vás chlapec být?"

11 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. února 2017 v 9:17 | Reagovat

Myslí, že nebudu daleko od pravdy, kdy řeknu že pro nás takovým vitamínem H jseš. A dokonce dvojitým. Hodným a Humorným. Což mohu posoudit i z osobního pohledu, že tomu tak je. A dalo by se říct že i vitamínem D,F,Ba P. Tedy Dobrým Fotografem Básníkem a Psavcem.
P.S. Milovala jsem vůni těch kartonových jízdenek i to tlumené cvaknutí kleštiček  když procvakly ten karton.... měla jsem jich docela dost schovaných z dob kdy jsme pendlovali mezi Prahou a chalupou nebo když jsem jezdila jako malá na chatu. pak ale se dělal úklid a lístky se spálily .....

12 Jarka Jarka | Web | 8. února 2017 v 9:45 | Reagovat

To mi připomnělo, jak jsem si jako holka hrála s bráchou na školu. Žáci byli plyšoví medvědi a panenky, vyrobili jsme jim i školní sešity, psali za ně diktáty a pak je červenou tužkou opravovali, ale to vše bez ambice a touhy, jednou tou učitelkou opravdu být. Vlastně si nepamatuji na žádnou budoucí zaměstnaneckou touhu. Možná jsem chvíli obdivovala ty letušky, jak se zmínila "pihovatá opice". :-D

13 quick quick | 8. února 2017 v 10:49 | Reagovat

[9]: Vždycky lepší, než být bit bitem počítačové paměti.

14 Jarda Jarda | 8. února 2017 v 13:44 | Reagovat

[7]: Petře, jednoznačně vybírám Sherlocka Holmese ;-)

Máš svatou pravdu, naše dětské "profesní" pohledy se diametrálně lišily :-D

V dospělosti jsem se viděl na daleko lepším a významnějším fleku, tj. šéf banky, ministr financí a teď momentálně prezident ĆR ;-)

15 Jarda Jarda | 8. února 2017 v 13:46 | Reagovat

[9]: Ty jsi tomu TlusŤjochu taky nasadil korunu ... být "bitem" a "koněm" :-D

16 Jarda Jarda | 8. února 2017 v 13:49 | Reagovat

pamatuji se i na další úsměvnou historku z "natáčení", kdy ve škole ze mě byli nervózní/na prášky, že píši jak levou tak pravou rukou, a já musel na ... prostě šaškárna! ;-)

17 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. února 2017 v 14:06 | Reagovat

[13]:
osm bitů v bytu...

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. února 2017 v 17:23 | Reagovat

Já si přála být mateřinkou, jako maminka. Ale zas jsem si to nepřála tolik, abych se kvůli tomu učila.
Později jsem si přála být truhlářem nebo řezbářem, mám ráda, když mi něco roste pod rukama. Ale ani na tohle mi čtyřky nestačily :-)
Později maminka vymyslela, že bych dělala reklamu v nábytkářských obchodech, ležela ve výloze na lůžku a četla. Což uznávám, že bych dělala vážně ráda. To by byla profese mých snů...
Nakonec mi zůstaly jen ty knížky a já se je naučila vyrábět.
Práce je to nádherná a opravdu vidím, že mi něco roste pod rukou...
Kdyby tedy ovšem rostlo a já neseděla doma u blogu a měla možnost stát někde u mašiny a koukat, jak chrlí tisíce stránek...

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. února 2017 v 19:22 | Reagovat

Chtěla jsem být učitelkou v mateřské škole, nanejvýš v první, druhé třídě. Ovlivnila mne ta paní učitelka v Černovicích. Chtěla jsem se naučit hrát na nějaký nástroj, zpívat s dětmi, hrát si s nimi, případně je učit psát, počítat, hlavně podobně jako ta paní učitelka  jim školu zpříjemnit, aby tam rády chodily.  Než mi to jeden pan doktor v 16 letech zkazil, tuto touhu vlastně ztracenou naději jsem hodně obrečela a nakonec se stala tím, co jsem vlastně dělat nechtěla- účetní. Nakonec se mi znalosti a zkušenosti z praxe hodily a já jsem prodávala , obsluhovala lidi, zkoumala jejich povahy. Volbu povolání ovlivnilo hodně to, že jsem neměla rodiče a chtěla jsem co nejdříve "vypadnout" z domu, nebýt na obtíž.

20 Miloš Miloš | Web | 8. února 2017 v 21:29 | Reagovat

Mně by se líbilo být delegátem nějaké velké cestovky. 4-krát do roka bych objel celý svět a pak po těžké práci oddechoval na Havaji nebo Tahiti :).

21 signoraa signoraa | Web | 8. února 2017 v 23:12 | Reagovat

Čím chceš být, až budeš velká? Tuhle větu jsem slýchala od dětství a mé touhy po vysněné profesi se často měnily. Chtěla jsem být učitelkou, protože jsem měla báječné kantory, prodavačkou v obuvi, protože mi dodnes voní kůže a mám slabost pro boty. Krasobruslařkou - pět let jsem proto dělala maximum. A pak chemičkou, mým vzorem byla Marie Curie-Sklodowská, chodila jsem na dobrovolná chemická praktika, milovala chemické vzorce a toužila objevit nový prvek, nebo zázračný lék. Mým snům učinili přítrž rodiče, kteří mě v mých patnácti poslali na ekonomku. Trvalo mi dva roky, než jsem se dokázala smířit s tím, že nestuduji chemii. Sny však pokračovaly a já udělala přijímačky na práva, byla přijata k řádnému studiu a opět zasáhli rodiče - "K čemu ti bude vejška!"
Znám však jedno splněné dětské přání. Můj kamarád už v první třídě pronesl, že až bude velký: "Bude ze mně doktor, abych moh prohlížet ženský." Skončil jako gynekolog. :-D

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2017 v 0:06 | Reagovat

[11]: Hmmm, to jsem tedy úplná vitamínová bomba! :-) Mě překvapilo, že ještě hodně let poté, co už se prakticky všude běžně používaly tištěné jízdenky, jsem na ty kartonové narazil na nádraží Veleslavín.

[12]: Nepamatuju se, že bych si někdy hrál na školu. Ale jako mrňous jsem dostal úžasnej dárek - vlastní psací stůl s lavičkou. Dokonce ještě s otvorem na kalamář! :-)

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2017 v 0:15 | Reagovat

[14]: Holmesovskou dýmku, tu asi ne, jsem nekuřák. Ale ani naparáděný knírek není nic pro mě :-).

[18]: Vyrábět knížky je moc pěkná a užitečná práce!

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2017 v 0:24 | Reagovat

[19]: To je zvláštní, úplně jsem zapomněl na své gymnaziální období, kdy jsem toužil být novinářem. No vida, z toho mi nejspíš zbyla příchylnost k blogu a Nedělní miniglosy :-).

[20]: To bych si taky uměl představit. Ale asi bych si pro oddych vybral jinou destinaci :-).

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2017 v 0:35 | Reagovat

[21]: Tak to jsi měla opravdu pestré. Škoda té chemie. Až je mi trochu hloupé to přiznat, ale u mne to bylo obráceně: Chemii jsem vystudoval, přestože jsem původně ani trochu nechtěl.
No jo, někteří kamarádi prostě mají jasno :-).

26 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. února 2017 v 8:38 | Reagovat

[20]: Sakryš, no vidíš! To by se mi taky líbilo. To bych mohla napsat do dotazníku ÚP co by se mi líbilo za práci když mě s tím teď zas otravujou..... když mi rentiér neprošel. :-D

27 quick quick | 9. února 2017 v 9:55 | Reagovat

Vitaminem H už, bohužel, nebudu, dětský pohled na svět se nedá vrátit.
V první třídě jsem chtěla být námořníkem a zastavit tu na Tenerife, tu u Ohňové země - verneovky se ujaly, dnes vidím, že by bylo výhodnější  být majitelem té jachty. Líbilo se mně k pobývání Grónsko, než jsem zjistila, že se  syrovými  tuleními játry a krevní polévkou se jaksi neshodnu. Zlézání osmitisícovek  by bylo nepředstavitelně dobrodružné,  než jsou povolanější, nehledě k tomu, že nejkrásnější hory na světě jsou Vysoké Tatry.
S odstupem času vidím, co mně moje práce dala a co vzala, ale vybrala jsem si, co jsem chtěla a myslím, že dobře.

28 quick quick | 9. února 2017 v 10:01 | Reagovat

Vázat knihy je krásná práce.

Mimochodem - jedno pětileté dítě chtělo být kriminálníkem - dnes je z něho advokát, znám jiné /rodiče lékaři/, které závidělo, že spolužák má tatínka u policie. Dnes "pomáhá a chrání".

29 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 9. února 2017 v 10:05 | Reagovat

[27]: Nejkrásnější hory jsou České Středohoří...a hned po něm Tatry... ;-)

30 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. února 2017 v 14:38 | Reagovat

Tak trochu ti závidím, že si všechna svá vytoužená zaměstnání pamatuješ. Já mám v hlavě úplně vymeteno, musím se poptat doma, jestli si náhodou maminka má dětská přání nepamatuje :-).

31 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. února 2017 v 15:10 | Reagovat

[23]: Vyrábět knížky byla pěkná a užitečná práce, než nějaký chytrák vynalezl čtečky :-)

[29]: České středohoří je spíš srdcovka, než hory :-)
Ale jo, jinak mám stejný názor :-)

32 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. února 2017 v 15:33 | Reagovat

[24]:Zapomněla jsem, že jsem chtěla, jako jedna moje spolužačka být hlasatelkou v rádiu. Ona byla rehabilitační sestrou nakonec a já- to už jsem psala.Měly jsme obě altový hlas, prý se dal poslouchat nejen při zpěvu, tak nevím. Tady žádná rozhlasová stanice nebyla a nikam se mi cestovat nechtělo, nevím proč už. :-D

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2017 v 20:35 | Reagovat

[27]: Mě verneovky doslova pohltily, přečetl jsem všechny, které byly v plzeňské knihovně k dispozici. A moc jsem záviděl těm, co mohli cestovat ponorkou Nautilus a ještě u toho hrát na varhany :-).

[30]: Vitamínové období znám jen z doslechu :-).

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2017 v 20:41 | Reagovat

[31]: Čtečku si asi nekoupím. Stejně bych se neuměl rozhodnout, jestli si pořídit brožovanou nebo vázanou! :-)

[32]: Mě na hlasatelské (a vlastně i té žurnalistické) práci odrazovalo, co všechno se muselo hlásit. Proto jsem chtěl být novinářem sportovním :-).

35 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 10. února 2017 v 16:55 | Reagovat

Vitamín ně rozesmál :-) Já nikdy nebyla cílevědomá. Být sestřičkou byla vlastně náhoda. Původní přání doktorka padlo, když jsem zjistila, že nemám na to, jít na gympl. Druhá verze jak nosit fonendoskop byla zdravotní sestra :-D. A dnes? Líbulo by se mi učit budoucí sestřičky praxi. Ale školu bych už nedala. To co dělám, mě naplňuje i přesto, že mám velké výhrady k nadřízeným a potažmo zaměstnavateli. :-)

36 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:59 | Reagovat

[35]: No vidíš, kdybych byl vitamínem, možná bys mě teď pacientům aplikovala injekčně :-).

S mojí profesní cílevědomostí je to proměnlivé, mám velmi cílevědomá a velmi necílevědomá (nebo spíš cílenevědomá?) období. Teď už řadu let sice přesně vím, čím bych chtěl být, ale jednak to s profesí nemá nic společného a jednak jsou mé možnosti nějak to ovlivnit jen omezené. Ale životní cíl nemusí být splnitelný, stačí když je natolik zřejmý a stálý, že člověku dává jasný směr.

37 Alue Alue | 11. února 2017 v 10:31 | Reagovat

Nádherný článek, moc mě bavil. Vitamín H mi asi bude stačit jako materiál k úsměvu na další týden.

38 slunecnyden slunecnyden | Web | 11. února 2017 v 10:46 | Reagovat

Tak myslím, že se ti to Háčko povedlo splnit - máš inteligentní humor a haha, hihi, hoho zabírá opravdu na všechno .-)
Já si vybrala profesi pro peníze (miliony ale furt nemám) a ty dětské profesní sny si plním bez nároku na mzdu :-)

39 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. února 2017 v 11:20 | Reagovat

[37]: Díky, řekl bych, že to je přesně jeho role :-)

[38]: To je taky dobrá strategie. Ostatně, aktuálně to nemám o moc jinak :-).

40 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. února 2017 v 11:58 | Reagovat

Tak milý článek jsem už dlouho nečetla, jsem moc ráda, že se dostal mezi články dne, i když tam nemá nejlepší společnost...
Já jsem jako malá toužila být policistkou, představovala jsem si to spíš jako práci Colomba a jemu podobných.

41 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. února 2017 v 12:37 | Reagovat

Pravda zvítězila! Jsi na titulce - takže je všechno, jak má být. :-)

42 Ginger White Ginger White | Web | 11. února 2017 v 13:27 | Reagovat

To je krásně napsaný článek. Vitamin H mě pobavil. Hned bych šla do lékárny, kdyby něco takového bylo! :-D

43 Patrik Patrik | Web | 11. února 2017 v 13:39 | Reagovat

Tak nějak si představuji úspěšný a "výživný" život. Povedený článek :)
PS: dost mi tento způsob života připomíná "putování "Alchymisty od P. Coelha :))

44 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 11. února 2017 v 13:48 | Reagovat

Je moc fajn mít vytyčeny nějaké cíle! I já mám své cíle...

Úroveň 1: Naučit se maďarsky
Úroveň 2: Naučit se finsky
Úroveň 3: Naučit se čínsky
Úroveň 4: Naučit se persky
Úroveň 5: Vyhrát bitku proti Conoru McGregorovi
Úroveň 6: Porazit v páce hereckého představitele Hory (Hafþór Júlíus Björnsson)
Úroveň 7: Říct Filipu Grznárovi do očí "Ty nasteroidovanej buzerante" a přežít to
Úroveň 8: Dostat Nobelovu cenu za fyziku
Úroveň 9: Zdolat Mount Everest
Úroveň 10: Vyhrát Tour de France
Úroveň 11: Zahrát na klavíru Bugatti Step pouze pomocí nohou
Úroveň 12: Vystopovat Yettiho
Úroveň 13: Vynaleznout lék na AIDS
Úroveň 14: Vědecky dokázat existenci gravitonu
Úroveň 15: Vyhrát aukci proti Billu Gatesovi
Úroveň 16: Napsat knihu, která by se prodávala více než Bible, Kamasútra a kuchařky Ládi Hrušky dohromady
Úroveň 17: Najít recept na nesmrtelnost
Úroveň 18: Pomocí zbytků DNA obnovit vyhynulé živočišné druhy
Úroveň 19: Porazit a zničit Islámský stát
Úroveň 20: Zasloužit se o světový mír
Úroveň 21: Vynaleznout kosmickou loď schopnou předčit rychlost světla
Úroveň 22: Sestrojit stroj času
Úroveň 23: Stát se vládcem vesmíru
Úroveň 24: Stát se vládcem i všech paralelních vesmírů
FINÁLOVÁ 25. ÚROVEŇ: Najít si holku

Páni, omlouvám se... Nechal jsem se přece jen trochu unést a od reality jsem sklouzl do světa fantazie. Měl bych zůstat při zemi... Uznávám, ten poslední úkol splnit nejde.

45 VioletWhales VioletWhales | Web | 11. února 2017 v 14:47 | Reagovat

že vitamínem H :D to mě rozsekalo, ;-) Já myslím, že působíš "Hodně" v několika pohledech, přestože vitamínem nejsi.
Já jako malý jsem chtěl být žokej, míněno: Ten co jezdí na koni, později pak kosmonaut a následně herec a spisovatel. Kosmonautem nebudu kvůli špatnému zraku a přeléčené toxoplazmoze, to prý vadí, no jezdit na koni nemám teď kde, takže už taky ne... spisovatel, na tom se pracuje, ale nic není jisté, uvidí to až čas...

46 Joina Joina | Web | 11. února 2017 v 16:13 | Reagovat

Tolik působivých profesí :)
Ale popelář v mých snech jsem neměla a ani nemám. Ale co není může být.
Od mala jsem  chtěla být režisérkou, ale postupem času se smiřuji že asi nic nenatočím a i když jsem tomu věnovala tolik času.
Budu ráda když budu aranžerkou nebo cukrářkou a pár tajných ještě mám....

47 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. února 2017 v 16:14 | Reagovat

[42]: Vitamí H neboli biotin existuje - a dá se i koupit. Působí hlavně na kůži (a vlasy).

Ale takový účinky, jako Čerfí vitamín H zcela určitě nemá. :D

48 Michelle Michelle | Web | 11. února 2017 v 17:24 | Reagovat

Nejvíc souhlasím s tím básníkem, ten pocit touhy po psaní znám. (:

49 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. února 2017 v 18:32 | Reagovat

[40]: Jsem rád, že se ti článek líbí. Policistka Kolombína, proč ne? :-)

[41]: Mile mě to překvapilo, už jsem za ty roky odvykl :-).

[42]: Ještěže neexistuje, ještě by se z nás stali závisláci :-). Díky za pochvalu.

50 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. února 2017 v 18:36 | Reagovat

[43]: Těší mě, že se ti článek líbí. Vidíš, alchymista taky není špatné povolání :-). I když to jsem si aspoň okrajově zkusil; ještě mám z té doby doma lahvičku se "živou vodou".

51 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. února 2017 v 18:39 | Reagovat

[44]: Myslím, že body č.21 a 22 se dají efektivně spojit do jednoho, a když už se to podaří, bod č.8 přijde úplně přirozeně bez další velké námahy. Čímž by mohl vzniknout nějaký prostor i na pětadvacítku :-).

52 Kosma Kosma | Web | 11. února 2017 v 18:41 | Reagovat

"Ne, dodneška mě nepřešla touha poznávat nové věci a vstřebávat nové zážitky. V kombinaci s tím, že mi vždycky byly zcela lhostejné věci tzv. kariérní, znamená to, že mohu být vlastně čímkoli, čímkoli, co mě nějak obohatí a kde budu smět mít aspoň základní pocit užitečnosti."
- mám to už úplně stejně. A jsem o fous šťastnější! Akorát k tomu, že jsou mi lhostejné věci kariérní, jsem musela dozrát! :-)

53 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. února 2017 v 18:48 | Reagovat

[45]: Kosmonautem bych asi být nemohl, protože by na mě neměli skafandr. Jedině že by byl nějaký speciální e-shop se skafandry nadměrných velikostí :-).

[46]: Však takový režisér je vlastně taky tak trochu aranžér. A naopak! :-)

54 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. února 2017 v 18:52 | Reagovat

[47]: Měl jsem si to nechat zaregistrovat jako ochrannou značku. Biotin by ostrouhal :-).

[48]: Živit se psaním básní je pro lidi, jako jsem já, docela zdravé. Minimálně člověk snadno zhubne :-).

55 VioletWhales VioletWhales | Web | 11. února 2017 v 20:14 | Reagovat

[53]: Já myslím, že by se to nějak udělalo ;-)

56 Adeleide Adeleide | 11. února 2017 v 21:38 | Reagovat

Fajn článek. Zdá se, že nová vedoucí blogu bude vybírat zajímavější texty než Standa.

57 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. února 2017 v 9:05 | Reagovat

[5]: To mě nenapadlo a přitom se to přímo nabízí! Jenže bys asi hodně trpěl při čtení mnoha "objevných a trendy" článků. Přeju ti užívat si to, co sis zvolil a co máš. I tak je tě na blogu dost a je to dobře :-)

58 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. února 2017 v 10:43 | Reagovat

[57]: Myslím, že bych nedokázal odpovědně plnit všechny úkoly, které bych dostával :-). A kibicovat je samozřejmě vždycky o dost snazší než vzít si na hrb skutečnou odpovědnost, navíc ostře sledovanou ze všech tolik různorodých stran.

[56]: Díky, jsem rád, že se ti můj článek líbil.

59 stuprum stuprum | Web | 12. února 2017 v 13:16 | Reagovat

Na háčku jsem jeden čas ujížděl a musím přiznat, že je to opravdu povedená kratochvíle. :-D

60 Kitty Kitty | Web | 12. února 2017 v 14:32 | Reagovat

[58]: Navíc se všichni domníváme (teda aspoň já), že při těžkosti nám zde musí být admin(ka) k dispozici 24 hodin 7 dní v týdnu :-P

61 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. února 2017 v 16:18 | Reagovat

[10]: k [9]:
bude bit jak kůň, když chce koněm být.

62 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 12. února 2017 v 17:38 | Reagovat

Přání být vitamínem mě fakt pobavilo, myslím, že se i částečně povedlo. Najdu tady vždycky "hodně humoru", chodím užívat i když komentáře tak často nepíšu :-)  :-)  :-P

63 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. února 2017 v 18:41 | Reagovat

[59]: Když jsem jedinkrát v životě sjížděl řeku, taky jsem ujížděl na háčku :-).

[60]: No to nevím. Mně poslední dobou nebyl admin k dispozici celý rok :-).

[62]: Ještě jsem se dnes dozvěděl upřesnění, že jsem trval na tom, že budu "vitamín Hé" :-).

64 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 12. února 2017 v 19:26 | Reagovat

[63]: No, a tak je to správně He.he,he - 3x denně a pohoda :-)  :D

65 sugr sugr | E-mail | Web | 12. února 2017 v 20:16 | Reagovat

Hurááá, Petr je na titulce ve výběru! Gratuluji, nejen tento tvůj článek je moc hezký, pobavila jsem se vitamínem. Takové přání "čím být" jsem slyšela prvně v životě. :-)

66 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. února 2017 v 21:01 | Reagovat

[65]: Tak, pár let to trvalo, jestli se pamatuju, byl jsem kdysi na titulce s článkem o Miloši Zemanovi těsně po jeho nástupu do úřadu :-).

67 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 12. února 2017 v 21:08 | Reagovat

To je opravdu pěkný článek. Já se už na začátku rozhodla, že svůj svět tak nějak mimochodně zasvětím textu a textům všeho druhu a popravdě doufám, že skrze to nepřijdu někam pod most. Ale na druhou stranu, stále je tu příklad z mé rodiny, kdy jeden její člen utekl od studia techniky a matematiky k tomu, aby hrál v kapele a dopadlo to poměrně dobře.

A možná je tak nějak obecně snazší spolehnout se na osud a doufat, že nemáte ve hvězdách přímo napsáno "nasekat prdel" a že to zkrátka nějak dopadne. :)

68 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. února 2017 v 21:59 | Reagovat

[67]: To je pěkný příklad s tou kapelou. Kdepak, mně hvězdy nadělily tak krásné věci, že jsem si nikdy ani neuměl představit, že něco takového může existovat, tak si myslím, že jsem u nich zapsaný celkem dobře. Možná proto, že o nich občas napíšu nějakou básničku :-) Tak snad se mnou budou mít ještě chvíli trpělivost.

69 Jarda Jarda | 13. února 2017 v 6:54 | Reagovat

[44]: bych tebou - splnil všechny tebou deklarované úkoly s výjimkou ůkočkované" proti nejlepšímu MMA bojovníkovi ;-) jinak ti samozřejmě gratuluji, cíle jsou hodny ego - jedince s míněním o velikosti Antarktidy! :-D

70 Jarda Jarda | 13. února 2017 v 6:59 | Reagovat

[44]:já jsem oproti tobě vybral přesně opačný postup, neboť vyznávám jiné preference - osobně bych začal "najitím si vhodné holky", ale tu jsem si již obstaral, takže mrknu na další reálný cíl č.2 ;-)

71 Anna Evans Anna Evans | E-mail | 13. února 2017 v 10:10 | Reagovat

Dobrý den,
vím, že se jedná o poněkud netradiční způsob, jak někoho oslovit, ale četla jsem si vaše články na tomto blogu a mám pocit, že by se váš styl velmi hodil do novégo online magazínu, na kterém moje společnost pracuje. Sháníme v současné době zajímavé redaktory, kteří by pro nás mohli externě přispívat. Pokud máte alespoň trochu zájem, prosím kontaktujte mě a já vám dám více informací.
S pozdravem,
Anna Evans

72 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 13. února 2017 v 11:22 | Reagovat

Na tento blog jsem narazila úplnou náhodou díky článku na titulce a musím říct, že tak šťastná náhoda se nestává každý den. Článek je půvabně lehký, s humorem samozřejmě vtisknutým mezi řádky a tak milý! Myšlenka být soukromým básníkem mě téměř dojala. Ano, všechno to "kariérní" je oproti tomu jen honba za větrem... díky, steré díky za ta krásná slova.

73 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. února 2017 v 17:48 | Reagovat

[72]: Šťastné náhody mám moc rád :-). No a poděkování za krásná slova samozřejmě moc rád opětuji. Jen pro upřesnění: Nepovažuji za vůbec nic špatného, když schopní lidé usilují o kariérní postup, bez šéfů by, myslím, spousta věcí fungovala ještě o dost hůř než s nimi :-). Jen v sobě prostě podobnou touhu nemám.

74 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. února 2017 v 17:51 | Reagovat

[71]: Myslím, že jde o způsob zcela přiměřený záměru najít někoho, kdo píše :-). Díky za nabídku, rád se ozvu, abych se dozvěděl o něco víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama