Nový matematický sál Klementina

17. února 2017 v 21:31 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Dnes vám nabízím malou společnou fotovýpravu do míst, která pravděpodobně většina z vás neměla možnost navštívit. Kdysi jsem totiž dostal jedinečnou příležitost na chvíli nahlédnout do části neveřejných prostor Klementina a dokonce si tam s sebou vzít i plnou fotovýbavu včetně stativu. Už je to nějaký ten pátek, dost měsíců a dokonce něco roků, takže si říkám, že pokud jsem se při focení dopustil nějakého porušení bezpečnostních pravidel, moje případné provinění by mohlo být již promlčené a po zveřejnění těchto fotek na blogu snad nebudu uvržen do žaláře.

Hlavním bodem programu byl tzv. Nový matematický sál, který je součástí oddělení rukopisů a starých tisků. V nádherném sále se normálně pracuje a bádá, jsou tu standardní pracovní místa s počítači, jen nejde o žádný klimatizovaný velkokrálíkárenský "open space", ale o krásný a vlídně zakřivený barokní prostor.

Když jsem řekl, že sál nemá klimatizaci, trochu jsem přeháněl. Dají se totiž otevřít dveře na balkón vedoucí na jedno z nádvoří. Během focení bylo venku krásně a na balkóně to bylo moc příjemné.



V sále panovaly extrémně náročné světelné podmínky, tak některé fotky nejsou takové, jaké bych si je představoval. Ale o celkový pohled na sál proti oknům bych vás nechtěl ochudit.



Sálu dominuje velká stropní alegorická freska, která je zajímavým zpodobněním descartovského modelu vesmíru, ve kterém každá hvězda je vlastně sluncem se svým vlastním planetárním systémem. Zároveň je na fresce vymalována celá řada alegorických postav představujících hlavní vědy a druhy umění.



Ležící postava s výkresem má symbolizovat Perspektivu, no a pak už sami můžete usoudit, které atributy značí Optiku, které Mechaniku, Geografii či Astronomii. Mimochodem, ta boubelatá postavička úplně napravo obsluhuje dobovou vývěvu.



Na druhé straně fresky je speciální prostor pro alegorie umění. Najdete Sochařství, Malířství, Architekturu, Hudbu a Poezii?



Samozřejmě, důležitým bodem ve světě vědy a umění je Klementinum samotné. Není divu, že ho na fresce také najdete. V přiblížení teleobjektivem je dobře vidět detail hvězd v podobě slunečních soustav, který je známkou dost moderního dobového přístupu k poznávání světa i na církevní půdě (a v případě Klementina právě na ní). Paradoxem je, že Descartův model vesmíru navazoval v mnohém na učení Giordana Bruna, kterého táž církev upálila jako kacíře. Přece jen, doba se proměňuje a ne každý je právě v té své době prorokem.



I na zdech sálu jsou specifické malby, které znázorňují důležité vědecké výjevy. Určitě poznáte, který astronomický jev zobrazuje následující nástěnná malba.



Na stěnách jsou rovněž vymalovány různé modely fungování sluneční soustavy tak, jak se vyvíjely v čase - od ptolemaiovského až po ty - v té době - nejmodernější. Na obrázku je model Tychona Brahe z 80. let 16. století.



V sále jsou umístěné i zajímavé přístroje pro astronomická měření - jako třeba tento astroláb podepřený zdatnou vzpěračkou.



Jak už bylo vidět na fresce - nejen vědou živ je zvídavý a tvořivý člověk. V sále je totiž k prohlédnutí i faksimile Vyšehradského kodexu, slavného rukopisu z 11. století.



Jak už jste mohli sami posoudit, v místnosti je k vidění hodně různorodých věcí: Kromě pracovních stolů s počítači a historických artefaktů jsou tu i pozůstatky starého knihovnického vybavení.



Loučíme se s Novým matematickým sálem a nahlédneme ještě do jedné sousední místnosti, která je přece jen více pracovní než honosný prostorný sál. Ano, vedou tam ty lákavě pootevřené dveře.



V menším sálku přiléhajícím k Novému matematickému sálu (zdráhám se použít slova kancelář) je například krásný starý knihovní nábytek. Myslím, že každému milovníku knih a historie srdce zaplesá nad starými knihovnami opatřenými věkovitým systémem číslování skříní a polic i barokními andílky. Určitě bych si nejmíň jednu takovou knihovnu vzal domů, jen bych musel nejdřív ze dvou pater udělat jedno, aby se vešla na výšku.



Úplně běžný kancelářský rumraj sledují nejen majestátní dřevěné skříně, ale i starodávné pietně opečovávané křeslo, které prý pamatuje ředitelování Pavla Josefa Šafaříka ve zdejší Universitní knihovně v polovině 19. století.



I když mám rád spíš věci funkční, myslím, že boubelatí andílkové do podobných prostor logicky patří. U stropů klementinských místností se jich na vlnách zprohýbaného dřeva vznáší dost.



No a protože jsme na místech zasvěcených studiu, bádání a pozorování, není divu, že se i andílkové od lidí něco přiučili a pozorují, experimentují a zkoumají. Ještě se divíte, že na fresce Nového matematického sálu figurují v zastoupení věd a umění právě učenliví andělé? :-)



Abychom byli dnes styloví, řekl bych, že bychom se mohli po příjemném společném nahlížení do zákoutí Klementina rozejít zpět do svých domovů a pustit se do pozorování báječného světa kolem nás a přemítání nad jeho podivnými zákonitostmi. Načrtneme plán nového domu, usedneme měkce do starého křesla, vymodelujeme sochu, s rozechvěním otevřeme dlouho odloženou knihu, vzhlédneme vzhůru ke hvězdám a prolétajícím letadlům, namalujeme tvář, o které se nám zdává, napíšeme báseň...

Anebo aspoň - pustíme vývěvu! :-)


Pozn.: Máte brutalismus radši než baroko? Nevadí! Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. reportáže, jejichž ukázkou může být můj subjektivní pohled na průběh slavnostního finálového večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle, který jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru, nebo malou bilanci roku 2016 v článcích Co pro mne bylo důležité v roce 2016? a Jaký byl můj blogový rok 2016?, dále jsou tu reportáže cestopisné - z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1400 různorodými články z osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim taky vědět! :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petr Jindra Petr Jindra | 17. února 2017 v 21:49 | Reagovat

Díky Petře, ukázal jsi mi, co jsem neznal a neviděl a  byl jsi přitom velice dobrým průvodcem!
Petr J.

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 17. února 2017 v 21:54 | Reagovat

Někde jsem četl ze nějaký nás astronom mozna Jan Marcus Marci ze 17. století začíná své pojednání o kometách slovy:"Pln úcty. K Písmu a učení církve svaté pokládám Zemi za nehybnou
Pro jednoduchost vsak budu dělat jako by se točila...' ;-)

3 quick quick | 17. února 2017 v 22:13 | Reagovat

[2]: Ten pán byl zřejmě nejen astronom, ale i diplomat.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. února 2017 v 22:38 | Reagovat

[1]: Vítej, Petře, to jsem moc rád, že jsme měli "ve výpravě" i tebe jako vzácnou návštěvu.

[2]: Mně se tam líbí ten důvod "pro jednoduchost". Samozřejmě Země je ve své vědecké komplikovanosti zcela, zcela nehybná, ale pro nás, jednodušší lidi, je příliš složité, abychom její nehybnost byli schopni plně docenit, tak si to zjednodušujeme představou pohybu :-).

5 Jarda Jarda | 18. února 2017 v 0:09 | Reagovat

Klementinum znám relativně dobře :-)

Když si jenom vzpomenu, kolik opravdu velmi starých a cenných knih se mi dostalo do rukou při studium práva, a s jakou úctou jsem knihy otevíral a neutuchajícím zájmem četl :-)

I dříve Petře platilo otřepané pravidlo resp. motto: "drž hubu a krok" (viz. Ilumináti vs. církev), neboť v tomto případě ... o kejhák (upálení) :-)

6 Jarda Jarda | 18. února 2017 v 0:11 | Reagovat

[4]: test

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. února 2017 v 1:48 | Reagovat

[5]: Jsou tam skutečné knižní poklady. A zdaleka nejen knižní :-).

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 18. února 2017 v 8:56 | Reagovat

Moc pěkná procházka. Já tedy v Klementinu nebyla nikdy, muž tam do knihovny chodil hledat informace, když potřeboval nějaké věci ohledně elektriky. :-)

9 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 18. února 2017 v 9:28 | Reagovat

Nejsou ti andělé nějak moc opálení? ;-)

10 Čerf Čerf | E-mail | 18. února 2017 v 10:28 | Reagovat

[9]: Jen ošlehaní patinou věků :-).

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 18. února 2017 v 10:29 | Reagovat

[10]: No, možná se jen dlouho nemyli. :-)

12 Čerf Čerf | E-mail | 18. února 2017 v 10:47 | Reagovat

[11]: Já to jen řekl o něco poetičtěji :-).

13 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 18. února 2017 v 10:48 | Reagovat

[12]: To víš, co na srdci, to na jazyku... :-)

14 Jarka Jarka | Web | 18. února 2017 v 11:46 | Reagovat

Oba sály jsou, jak zbrusu nové a tak s udivením zírám na ty dveře na balkon. Dveře jsou zvetšelé a balkon tak rezavý a oprýskaný, že jestli jsi fotky pořizoval před pár lety, tak dnes už musí být zřícený na chodníku....

15 Kitty Kitty | Web | 18. února 2017 v 11:59 | Reagovat

Teď opravdu lituji, že nejsem v dosahu Prahy a Klementina :-(

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. února 2017 v 15:11 | Reagovat

[14]: Mne tehdy ještě bakón unesl, ale ano, souhlasím tahle neopravená část nevypadala nijak pěkně.

17 pavel pavel | Web | 18. února 2017 v 17:15 | Reagovat

Jak se podle jednoho stolu zdá, někdo tam i pilně pracuje... nebo studuje? :-)

18 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. února 2017 v 17:17 | Reagovat

Vývěvovač je boží.

19 Miloš Miloš | Web | 18. února 2017 v 19:29 | Reagovat

Krásné fresky, dýchá z toho historie a z těch dveří na balkón také :).

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. února 2017 v 16:28 | Reagovat

Hodně zajímavé povídání s hezkými fotkami. V
Klementinu jsem nikdy nebyla. :-)

21 praga-magica praga-magica | 20. února 2017 v 22:59 | Reagovat

To je super. Prošla jsem si standardní trasu s věží, knihovnou a kaplí, ale o tohle bych taky hodně stála :-)

22 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 21. února 2017 v 9:17 | Reagovat

Nový matematický sál Klementina bych pravděpodobně už nikdy nenavšívila a tak moc děkuju za příjemné pokoukání. Mně se ty fotky líbí moc, i když jak říkáš nebylo optimální světlo.

Takže já moc děkuju a u toho posledního odstavce jsem si teď vzpomněla na dědu. Rád vytvářel figurky z chlebové střídky. :-)

23 Janinka Janinka | E-mail | Web | 22. února 2017 v 8:04 | Reagovat

Krásné magické prostředí, úžasné fresky i detaily.
Díky za zprostředkování cesty do míst, kam se nejspíš nikdy nedostanu :-).

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. února 2017 v 8:41 | Reagovat

[17]: Ano, jsou tam normálně vybavená pracovní místa s psacími potřebami, počítači, fotkami dětí... Snažil jsem se v tom nejít do detailu, abych zachoval soukromí takových míst.

[18]: Mně se vývěva líbí velmi. Taky bych si rád doma občas udělal trochu toho vakua.

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. února 2017 v 8:44 | Reagovat

[19]: Z těch dveří na balkón musí během lednových mrazů dýchat kromě historie i pěkná zima :-).

[20]: Do Klementina jsem chodil občas do studovny. Ale byla to moje první návštěva mimo běžně přístupné prostory.

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. února 2017 v 8:54 | Reagovat

[21]: Klementinum je obrovský prostor. Docela by mě zajímalo, jestli ho někdo opravdu zná do všech podrobností; musí tam být neskutečné množství místností.

[22]: Okny svítilo slunce, což dělalo hodně velké kontrasty, trochu jsem se to snažil vykompenzovat vnitřním osvětlením na stěnách; nechtěl jsem v takových prostorách používat blesk.

[23]: Během mé krátké návštěvy jsem udělal asi stovku fotek, tohle je samozřejmě jen výběr. No a v permanenci byly vlastně všechny objektivy od toho nejširokoúhlejšího (jinak by se do obrazu celá freska nemohla vejít) až po teleobjektiv přibližující detaily ve výšce :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama