Pár poznámek k Formanovu Valmontovi

22. února 2017 v 18:43 | Petr Vápeník |  Filmy

Miloš Forman je můj oblíbený režisér, a tak není divu, že i zde na blogu už jsem se párkrát tématu jeho filmů dotknul. K režisérovým osmdesátinám jsem publikoval osobní text Vzpomínka na filmy Miloše Formana a jeden můj článek se věnoval speciálně filmu Amadeus, pro který mám soukromou slabost (kdysi jsem se ostatně v jedné fotoreportáži vypravil na místa spojená s pražským natáčením tohoto neobyčejného filmu - viz článek Výpravy za Amadeem). Minulý týden oslavil Miloš Forman 85. narozeniny, a tak, myslím, je opět čas podívat se na další výsek jeho tvorby a připomenout si některý z filmů, které se ostatně častým opakováním v televizi staly všeobecně známými (aspoň tedy některé z nich).

Pro dnešek jsem si vybral film, který se většinou v oslavných článcích o panu režisérovi zmiňuje jen mimoděk, často s poznámkou, že nejde o nijak mimořádné dílo, ale holt když to jinak nejde, taky se o něm zmíníme, když už ho jednou natočil a nedá se to popřít. Ty decentnější hlasy říkají: "Méně podařený film". Ty méně decentní (včetně hlasu samotného režiséra) říkají: "Propadák!" To se ostatně dá těžko popřít, když se budeme dívat jen jednoduchýma kupeckýma očima. Ale od toho tu, jistě uznáte, můj blog není! Jako obvykle to ani dnes nebude ode mne žádná klasická filmová recenze s dějem, hodnocením herců a počtem hvězdiček na závěr, ale uvedu jen pár osobních poznámek k filmu, které mě napadaly při jeho několikerém zhlédnutí v posledních letech. Poznámek, vypovídajících možná víc než o filmu o mně samotném. Ale co jiného jsou umělecká díla, než to, co nám ukazuje cestu k nám samotným?

V nadpisu článku jsem byl neutrální, ale klidně bych mohl dát do titulku slova Obrana Valmontova. Obrana před kým? Možná právě před sebou, protože když jsem viděl film poprvé, byl jsem víceméně zklamaný. Namlsán mnohovrstevnatostí a opulentním emocionálním zážitkem z Amadea jsem najednou spatřil něco úplně jiného. Ano, možná podobného výpravou a především kostýmy (ty dělal opět Theodor Pištěk, dostal za ně Cézara a byl nominován na Oscara, což byla jediná nominace tohoto Formanova snímku), ale úplně jiného rytmu a formy vyprávění. Navíc prakticky ve stejné době se sešly dva další vlivy, které odsunuly Valmonta zcela mimo oblast mých zájmů: Jednak to byla skutečnost, že téměř souběžně natočil Stephen Frears druhou adaptaci stejné předlohy - s názvem Nebezpečné známosti (Dangerous Liaisons), která mě tehdy upoutala mnohem víc než zdánlivě nedomrlý Valmont. No a hlavně - Valmont přišel do doby, kdy se celá komunisty ovládaná Evropy zbavovala dlouholetého zlořádu; psal se přece rok 1989. Chudák Valmont! S odstupem si myslím, že si trochu obrany z mého "blogového pera" zaslouží :-).

I když první kolo zápasu s Nebezpečnými vztahy u mne prohrál Valmont docela jasně na body, postupně se začala situace měnit. Čím dál víc si totiž uvědomuji, že postavy ve Valmontovi jsou o hodně více lidmi. Nejsou to zavilí démoni zla, jak mi vycházejí u Frearsovy verze Glen Closeová a John Malkowich, ale jsou to uvěřitelní a normální lidé. Ano, markýza de Merteuil (výborná Annette Beningová) i vikomt de Valmont (Colin Firth) jsou samozřejmě i ve Formanově verzi napohled charakterově odpudiví lidé, kteří pro vlastní potěšení či ve snaze se někomu pomstít neváhají rozehrát spletité hry plné přetvářky a úskoků, v nichž naprosto bezostyšně využívají každé slabosti lidí ve svém okolí, aby je zneužili ve svých nikdy nekončících "šachových partiích". Čím opravdovější a méně zkažené je člověčenství jejich obětí, tím větší radost oba mají, když se takové zneužití podaří. Přesto ale ve Valmontovi oba zůstávají v nitru slabými a křehkými lidmi, byť navenek hýří sebejistotou. Režisér pro ně nalézá pochopení a byť by možná za své činy oba měli už dávno propadnout peklu, je jejich obhájcem, který pro ně žádá novou šanci. Šanci, kterou pro sebe ani oni sami už nevidí a kterou - když by se snad mohla na chvíli otevřít - od sebe sami odhánějí.

Vikomt de Valmont je proslulým lamačem ženských srdcí, lovcem a dobyvatelem, kterému ani za mák nezáleží na tom, jestli nějakou ženu zničí. Jeho pověst šířená tajně mezi ženami, je děsivá, i když se z ní možná některým ženám třesou kolena velmi příjemně. Přesto jako by se v něm u Formana cosi vzpíralo být jednoznačně zápornou postavou. Je to projev nežádoucí slabosti, když pocítí skutečnou lásku k původně jen standardním způsobem dlouho dobývané a úspěšně svedené madame de Tourvel (velmi zajímavá Meg Tillyová, která poté, co na poslední chvíli nešťastně přišla o roli Mozartovy manželky v Amadeovi spolupracovala s Formanem alespoň na Valmontovi)? Valmont je takovým vlastním citem zaskočený a přestože dává opět přednost své oblíbené bezbřehé svobodě, nová zkušenost ho proti jeho vůli promění. Už není ve svém konání sebejistý. Jeho cíl se rozmlžil. Jako kdyby už dál nedokázal láskou pohrdat a vysmívat se jí, protože sám nečekaně poznal, co znamená. Přestává tak být bezchybným šachistou hrajícím si s osudy ostatních a začíná hrát beznadějnou koncovku partie o sebe samotného.

A kdo je makýza de Merteuil? Žena, pro kterou je důležitá nezávislost a která trestá nemilosrdnou intrikou všechna nespravedlivá příkoří, kterým je vystavena. Že přitom zneužívá nevinné lidi kolem sebe, např. sestřenku Cecílii (mladičká Fairuza Balková) a její napůl ještě dětskou lásku Dancenyho (Henry Thomas), je pro ni vedlejší. Aby mohla být nezávislá, musí být silná, proto hluboko v sobě uzavře své skutečné city a svou zranitelnost, aby z nich pro ostatní ani kousek nebyl vidět. Vlastně jsou si s Valmontem souzeni jako jediní lidé, kteří už před sebou navzájem nemusí nic předstírat a skrývat; jsou tak jeden pro druhého mnohem důležitější, než jsou oba ochotni si vůbec připustit.

V závěru filmu jako kdyby se hlavním hrdinům režie jejich šachové partie definitivně vymkla z rukou a pevně se jí opět chopil ten, který má hru s lidskými osudy v popisu své práce. Valmont umírá v souboji a smrt je pro něj vlastně hledanou spásou. Zanechává po sobě markýzu, která v něm ztrácí víc, než si doposud uměla představit, na lásku vzpomínající a už nikdy ne tak jako dříve spořádanou madame de Tourvel a dítě v lůně mladé Cecílie, která právě slaví dohodnutou slavnou svatbu - sice bez lásky, ale za osobní účasti krále. Původně nevinná generace Cecílie a Dancenyho poznenáhlu zaujme pozici svých "zasvěcovatelů", nejspíš i se všemi intrikami a prohřešky proti kodifikované podobě dobové morálky. Na pohled bezstarostný život šlechty, který intenzivní emoce, vášně a city tlumí pod tlustou dekou konvencí, bude jistě ještě dlouho a úspěšně pokračovat. Tedy - dlouho... Není marné si uvědomit, že do francouzské revoluce chybí už jen pár let...

Kruciš, kam se poschovávala veškerá ta nuda, kterou jsem ne úplně zřídka cítil, když jsem film viděl poprvé? Že by Miloš Forman pro nějakou svou "režisérskou verzi" veškerou nudu ze svého filmu vystříhal? Nebo ji jen oblékl do načančaných dobových kostýmů, jak seznávají někteří renomovaní filmoví kritici? Čím dál víc se mi zdá, že nuda na filmovém pásu nikdy nebyla, ale do celuloidu ji kdysi vtiskly moje divácké oči. Dnes už ji nevidím. Vidím jen to, jak při pokojné melodické hudbě a ve světě plném barev pod napohled zcela klidnou hladinou zuří dravé a ohlušující proudy lidských vášní a citů. Nevnucují se. Nenutí nás zabývat se jimi a dohrávat je v našich hlavách a srdcích. Chceme-li je ale spatřit, musíme se potopit za nimi, i když v těchto vodách neumíme moc plavat. Hluboko, hluboko do filmu, protože na jeho klidném viditelném povrchu nic nezažijeme.

Jsou dvě varianty: Buď citelně stárnu, a dávám postupně víc a víc přednost tomu, co je méně konfliktní - v tomto případě tedy vlídnější Formanově verzi před vyhraněnější verzí Frearsovou. Nebo je Formanův film se svým neuvěřitelným "čicháním člověčiny" i u lidí, kteří by bez tolerantního přístupu svého filmového tvůrce vždycky vypadali jen jako ploší sebestřední zmetci (pamatujete na to, kolik různorodých rozměrů a lidské "šťávy" měl Salieri v Amadeovi, i když mohl velmi snadno být jen jednoduchou temnou postavou?) ve skutečnosti o dost lepší, než mi zpočátku připadal. Chápete jistě, které z těch dvou variant dám přednost! :-)

Ať je to ale, jak chce, myslím, že Valmont je film, který má - řečeno someliérskou mluvou - dobré předpoklady pro zrání v archivu. Na rozdíl od filmů, které zazáří jen krátkodechým zábleskem a zhasnou, čím je tento Formanův opus starší, tím má - aspoň pro mé smysly - lepší vůni i chuť. Ostatně, stejně jako jiné Formanovy filmy!

A pro mě je pořád i s velkým odstupem neuvěřitelné, jak to sakra ten čerstvý pětaosmdesátník dělá! :-)


Pozn.: Jsou vám takové "filmy pro pamětníky", jako je Valmont, ukradené? Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. reportáže, jejichž ukázkou může být můj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle, který jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru, nebo malou bilanci roku 2016 v článcích Co pro mne bylo důležité v roce 2016? a Jaký byl můj blogový rok 2016?, dále jsou tu reportáže cestopisné - z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1400 různorodými články z osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. února 2017 v 19:15 | Reagovat

Taky mám raději čichanou člověčinu.

2 VendyW VendyW | 22. února 2017 v 21:05 | Reagovat

Ja to zkousela prelouskat knizne, zkousela i Nebezpecne znamosti a mela jsem dobrou vuli i s Valmontem ..... no nedopadlo ani jedno.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. února 2017 v 21:12 | Reagovat

Je to svět zcela jiný než žiji, přečetla jsem knihu, viděla film, ale v knize mi to připadá lepší než to přímo vidět. Formanovy jsou zvláštní, výpravné, spíš  taková podívaná, mám ale ráda jiný typ  charakteristiky postav. Spíš přirozený.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. února 2017 v 21:13 | Reagovat

K jmeninám vám přeji dobrou náladu, zdraví, ať již je slavíte dnes nebo snad až na Petra a Pavla. :-)

5 Elis Elis | Web | 22. února 2017 v 21:36 | Reagovat

Jsou to velmi pěkné příběhy, ale velmi zdlouhavé a rozvláčné psané a to je nudné a zabije to děj,  hodně lidí knihu odloží nedočtenou nebo netrpělivě přeskakují stránky... :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. února 2017 v 21:57 | Reagovat

[5]: I proto jsem se zaměřil na film a ne na knihu. Ostatně, Formanův film se od původní předlohy odchýlil nejvíc ze všech filmových adaptací, což mu někteří kritici měli za zlé.

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. února 2017 v 22:00 | Reagovat

[4]: Děkuji, paní Růženko, za milé přání. I když svátek vlastně nijak neslavím, činím tak v únoru :-).

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. února 2017 v 22:03 | Reagovat

[3]: Samozřejmě, šlechtická Francie 18. století je přece jen v porovnání s našimi zkušenostmi něco dost jiného.

[2]: Zaregistroval jsem, že se s tím odvážně pereš :-).

9 Joina Joina | Web | 23. února 2017 v 6:14 | Reagovat

O tomhle režisérovi jsem už něco slyšela i jeho díla mi přijdou hodně povědomá, ale jsem přesvědčená, že jsem ani jedno jeho dílo ještě neviděla.

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. února 2017 v 8:56 | Reagovat

[8]: Ale možná k tomu ještě dospěju, jako se to stalo i tobě ;-)

11 Jarka Jarka | Web | 23. února 2017 v 10:42 | Reagovat

Ten film přece nedávno dávali v televizi, nechtíc jsme na něj přepnuli a kousek odkoukali. Mě zaujal nejen krásnou výpravou, ale i příběhem, jenže manžela ne a přepnul na jiný program. Proto jsem ráda, že jsem se dnes u tebe dočetla, jak to vlastně všechno dopadlo. 8-O  :-D

12 pavel pavel | Web | 23. února 2017 v 21:27 | Reagovat

Některé filmy jsou jako víno, ty dobré jak stárnou, jsou stále lahodnější. :-)

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. února 2017 v 21:49 | Reagovat

[9]: V tom případě můžu jeho filmy vřele doporučit.

[11]: To kdybych věděl, napsal bych klasický článek s obsahem a hodnocením a ne jen pár poznámek, které tak trochu přepokládají, že čtenář už film viděl a nejlépe i ten druhý :-).

[12]: Já jsem si pošmákl! :-)

14 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 24. února 2017 v 9:23 | Reagovat

Já se tady zdržím chrlení, protože do kina  nechodím, a ani na telku skoro nekoukám, od Formana jsem snad viděla jen dva, tři filmy. Nějak se ze mě stává knihomolka, ale zase na druhou stranu nečtu nic kvalitního, tak se ani na blogu nerozepisuju.

Přeju hezký víkend. :-)

15 signoraa signoraa | Web | 24. února 2017 v 10:20 | Reagovat

Člověk opravdu musí dozrát, aby bud' ocenil, nebo jen strávil určité dílo.
Některé filmy a knihy jsem si začala vychutnávat až v určitém věku.
Valmonta, coby film mám ráda. Znám ho i v knižní podobě. V Činoheráku jsem viděla i divadelní zpracování pod názvem Nebezpečné vztahy s Ivanou Chýlkovou a Ondřejem Sokolem.
Takže pro mně ano. :-D

16 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. února 2017 v 12:57 | Reagovat

Neviděla jsem ani Amadea, ani Valmonta. Ale poslední dobou se s chválou na tyto snímky i Formana roztrhl pytel, tak já do toho asi půjdu. Až přijde ten správný čas :-).

17 Miloš Miloš | Web | 24. února 2017 v 19:31 | Reagovat

Mně se také více líbil Frearsův film, ale ze všeho nejvíc literární předloha, de Laclosův román v dopisech.
Vím, že jsi velkým obdivovatelem filmu Amadeus, ale mě tyto kostýmy překypující filmy moc neoslovují, mnohem radši mám jeho "nízkonákladové" rané filmy Konkurs, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. A z americké éry nejvíc Přelet nad kukaččím hnízdem.

Ale delší dobu máme v plánu navštívit Amadea v Divadle Husa na provázku, kde hlavní roli hraje mladý Donutil.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. února 2017 v 20:55 | Reagovat

[14]: Děkuji a přání rád opětuji. Jsem rád, že je víkend!

[15]: V případě srovnání těch dvou filmů se mi zdálo, že prostě oba rezonují s jinou částí naší osobnosti.

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. února 2017 v 21:04 | Reagovat

[16]: Jsou to skvělé archívní kusy! :-)

[17]: Ono to mozartovské téma lze bez kostýmů zvládnout jen těžko :-) I české "nízkorozpočtové" Formanovy filmi jsou výborné, pro mne je vrcholem Hoří, má panenko, ale jde o úplně jinou kategorii. Mimochodem, moc pěkný je i film stojící přesně na rozhraní mezi českou a americkou etapou, Taking off.

Já funguju tak, že když se mi něco hodně líbí, vnímám to "zádama", přes která mi úplně neřízeně přebíhá mráz. Při Valmontovi je to jen výjimečně při pár scénách, ale při Amadeovi (ale stejně tak třeba i při Přeletu nad kukaččím hnízdem) to běhá sem a tam :-).

20 Jarda Jarda | 25. února 2017 v 7:27 | Reagovat

[6]: film vs. kniha ... Petře, v drtivé většině bodují knihy než filmy, i když i zde Ti najdu výjimky, např. "Dobrý voják Švejk" nebo "Císařův pekař resp. pekařův císař".

Film od F. jsem samozřejmě viděl - a dovolím si tvrdit, že je vyloženě na F. jaký film, jakým způsobe, dle jaké knižní předlohy ... :-)

I mě by tito pomatení kritici byli s prominutím u prdele! :-D

Jinak co říci ke vztahům mezi lidmi, které jsou rok od roku horší a poté se divíme, že ... lež, podvod, klam apod. :-(

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. února 2017 v 9:41 | Reagovat

[20]: Myslím, že Císařův pekař a pekařův císař není adaptací knižní předlohy, ale měl původní scénář.

Některá filmová zpracování, myslím, předčila knižní předlohu, zrovna Formanův Přelet na kukaččím hnízdem je toho dobrým příkladem. Ono je ostatně docela logické, že filmy málokdy dosahují kvality předlohy, protože si filmaři většinou vybírají ke zfilmování to nejlepší, co je možné si přečíst :-). Ale snažím se brát knihu a film jako dva nezávislé artefakty, které mají každý svůj život a - v lepším případě - i svůj vlastní smysl.

22 valin valin | Web | 26. února 2017 v 13:03 | Reagovat

Já ze své zkušenosti vím, že některé filmy je dobré vidět dvakrát i vícekrát, aby člověk vůbec stačil vychutnat celou jejich hloubku. Existuje mnoho filmů, ve kterých, ať je vidím, kolikrát chci, vždy ještě najdu něco nového. ;-)

23 Vendy Vendy | Web | 5. března 2017 v 18:27 | Reagovat

Valmonta jsem viděla z těchto verzí jako první film, a byla z něj nadšena. Naopak skeptičtěji se tvářila kamarádka, která viděla jako první verzi s Malkovichem. Její skepsi jsem pochopila až po shlédnutí oné druhé - vlastně první verze :-). Ale abych nekřivdila Valmontovi, toto zpracování se mi líbilo a líbí stejně jako tehdy, jen Frearsova verze mi připadá nebezpečnější, silnější na emoce, na záludnost, ti dva hrdinové byli skuteční hadi. Formanův Valmont byl hravější, Freaserův nebezpečnější.

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. března 2017 v 18:42 | Reagovat

[23]: Já byl napřed nadšený z Valmonta, pak jsem viděl Frearsovu verzi a líbila se mi o dost víc, vlastně mi vyrazila dech a říkal jsem si - kam se hrabe Valmont! No a teď se postupně zase víc kloním k Valmontovi. Zajímavý příklad vývoje lidského jedince :-).

[22]: Souhlasím. U některých filmů postupně přehodnocuji původní pohled. Ale už jenom to, jestli člověk vydrží vidět znovu to, co už zná, je dobrá zkouška. Některé filmy vydržím v jakékoli frekvenci, u některých platí: Nevermore! :-).

25 Vendy Vendy | Web | 8. března 2017 v 18:39 | Reagovat

[24]: Filmy na druhé podívání... některé jsem dala ze zvědavosti, jestli se mi budou tak nelíbit jako poprvé a kupodivu mě víc oslovily. Třeba ten nový Vinnetou, který mě poprvé mírně rozladil, ale spíš to bylo proto, že byl úplně jiný, než jsem čekala. A vlastně na chuť jsem mu přišla až při druhém sledování, kde už jsem si všímala i detailů.
A taky jsou filmy, které jsou naprosto úžasné, ale můžu je vidět jen jednou - třeba Kladivo na čarodějnice.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama