Březen 2017

Haiku dvou svíček

31. března 2017 v 22:37 | Petr Vápeník |  Haiku

Haiku dvou svíček

Pár svíček hoří.

Světem nejtajnějších snů

dál hýbou zázraky.



Když už tu dnes máme jedno aktuální haiku, na jednoho jeho staršího bratříčka (jestli se to tak u haiku, které je středního rodu, vůbec dá říct :-)) se můžeme podívat i do zdejší blogové historie. Třeba na haiku (a fotografii) s názvem Náhrdelník, která se zde na blogu objevila jednoho nenápadného ale pro mě moc krásného listopadového dne roku 2014.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Pozn.: Nechápete, co lidi na tom haiku mají? Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr mých TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi cca 1400 různorodými články z více než osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nesnesitelná tíha otupělosti

29. března 2017 v 19:36 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Nevím, jestli se vám to taky někdy děje, ale - aniž bych vám přál cokoli zlého - tiše doufám, že aspoň některým z vás ano. Že v tom nejsem sám.

Stává se mi to opravdu jen jednou za dlouhý čas, ale když už se to podaří, stojí to za to. Je zapotřebí, aby byly splněné některé vstupní podmínky: Optimální je nějaká akce, které se účastníte jako divák, akce, na kterou se hodně těšíte, jak si ji užijete a co všechno nového zajímavého se dozvíte. Pak je dobré, když se před touto vytouženou akcí dobře najíte. V optimálním případě přidáte těsně před začátkem symbolické dvě deci dobrého vína na baru, aby vaše dobré rozpoložení během akce gradovalo. Odehrává-li se akce v setmělém prostoru, aby na hlavní aktéry na jevišti bylo dobře vidět, a navíc v dobře vytopeném sále, abyste mohli bez rizika usednout do měkkého pohodlného křesla v hledišti s nepokrytou hlavou a bez intelektuální šály kolem krku, tím lépe. Stačí chvilička, jednotlivé ingredience se ve vhodných poměrech samovolně smísí, a je to tady!

Během prvních několika minut probíhá vše dobře. Tvůrčí prostředí je plné počitků, dozvídáte se spoustu zajímavých informací a ty nejzajímavější si zapisujete do připraveného notýsku; jednak váš zájem dobře vypadá, jednak si po návratu domů můžete připomenout, o čem dnešní přednáška (divadelní hra, film, koncert, konference,…) vůbec byla. Po tomto bezproblémovém úvodu ovšem přijde první výstraha a vy postupně podléháte neodolatelnému pokušení zívnout. Nu co, v našem spěšně vedeném životě není běžně na zívání moc času a náš organismus nám nejspíš dává najevo, že si z nějakého nepochopitelného důvodu právě dnes chce tak dlouho upíraný tělesný projev vynahradit za několik let zpátky.

Výjevy na jevišti se náhle začínají zpomalovat. Rádi byste si zapsali nějaké nové zaslechnuté moudro, ale jako by mezi vámi a jevištěm vyrostla průhledná stěna, která pohlcuje podstatnou část zvuku. Ano, na něco podobného si vzpomínáte: Takový filtrovaný zvuk k vám doléhá, přitiskne-li se vaše ucho k polštáři. Ústa účinkujících se otevírají naprázdno a naprázdno tlučou i kovadlinky vašeho vyššího středního ucha. Otevřete oči, ani vlastně nevíte, kdy jste je zavřeli, ale byla to nejvýš vteřina (jak dlouho asi může trvat mikrospánek, aby nemusel vrátit propůjčenou předponu?) a zjistíte, že věta, kterou slyšíte, nenavazuje přesně na tu předchozí. Matně si vzpomenete, že během posledních několika nocí jste se moc nevyspali a to vám ještě místní petrovští uloupili jednu hodinu kvůli přechodu na letní čas.

Postupně propadáte bezděčně hlouběji a hlouběji do stavu "omezeného vědomí". Samozřejmě nechcete, aby na vás bylo poznat, že usínáte jako Karel Schwarzenberg při jednání parlamentu. Tím méně, že děj před vámi je opravdu zajímavý a aktéři se snaží, seč jim síly stačí, aby diváky zaujali. Vaše vůle bojuje s ospalostí vyčerpávající zápas. Nařizujete svým očním víčkům, aby zůstala otevřená, ale ona dále těžknou. Tak nějak - řekli byste si, kdybyste to dokázali - si musel připadat Amundsen těsně před tím, než definitivně umrzl. Když se pekelně soustředíte, dokážete v duchu zopakovat zaslechnutou větu, dokážete se dokonce vědoucně zasmát vyřčenému vtipu, ale víc než podle skutečného obsahu se řídíte podle návodných grimas řečníků. Věty samotné vám nedávají mnoho smyslu, protože 90% energie spotřebujete na to, abyste se udrželi v jakéms takéms stavu vzdáleně připomínajícím bdělost, aby vám hlava nepoklesávala do stále hlubšího předklonu a čas od času se zase mocným vzmachem podle vzoru kdysi populárních éterových čápů nevracela až příliš náhle a nápadně do původní polohy. Rovněž se snažíte zabránit si v tom, abyste se v polovědomí sesunuli na vedlejší dvě prázdná sedadla a hlavou nekontrolovaně spočinuli v klíně nejbližšího souseda, jehož zvláštní tvar nosu by ve zdravě a čiperně uvažujícím člověku - což vy ovšem přechodně nejste - vyvolal podezření, že jde o výkonnostního boxera.

Zoufale se snažíte nějak se rozptýlit drobnými nenápadnými pohyby v křesle, takže si o vás ostatní diváci nutně musí myslet, že trpíte na hemoroidy nebo máte vši a blechy. V nouzi se domníváte, že by vám mohla pomoci další poznámka do sešitku, na kterou soustředíte veškeré zbytky své pozornosti, ale protože se o ni kromě zcela reálných podnětů ucházejí i podněty z polospánku a z temných zákoutí vašeho nevědomí, ještě dlouho po akci přemýšlíte, co freudovského je obsaženo ve vašem originálním zápisu: "Vyšehradská skála odjela vlakem do Pardubic kvůli cenám zdravotního vyšetření." Pak s obrovským nadšením zjistíte, že hned vedle vás sedí člověk, se kterým jste si tu přáli být nejraději, ale než se ho stihnete zeptat, jak se mu podařilo přijet a jak se vůbec o akci dozvěděl, k vaší velké nevoli zase vysublimuje do čtvrtého rozměru, protože nějaký nepřejník pustil v sále klimatizaci, což bohužel nádherným přeludům nepřeje. Místo toho se váš rozespale rozněžněný pohled opět omylem setká s podezřívavým pohledem opodál sedícího boxera a vy tušíte, že k závažnějšímu nedorozumění nemusí být daleko.

Po nekonečně se vlekoucích dlouhých minutách naplněných občas úspěšným a občas neúspěšným vzepjetím vůle, ale akce už končí a potlesk obecenstva vás konečně doopravdy probouzí. Kupodivu, vůbec si nepřipadnete odpočatí.

"Žes dneska neměl žádné otázky, jindy seš v té své děsné zvídavosti na zaškrcení!" říká mi skoro zklamaně jeden známý z auditoria, kterého potkávám na chodbě (kde se tu vzal, vůbec jsem si ho nevšiml!)
"To víš," říkám mu, "nebylo ani na co se ptát, protože to dnes prostě bylo vyčerpávající!" Známý se ještě stihne pousmát, protože si ze slušnosti nedovolí brát to doslova jako holou skutečnost, ale domnívá se, že jde o bonmot. Jdu se nenápadně poptat v kuloárech, kdo všechno si mého souboje s únavou všiml. A taky se s nadějí rozhlédnu, kdo další případně má - podobně jako já - pořád ještě trochu nadměrně vypoulené oči, aby vlastní vůle dočasně zbavená oční víčka nemohla světlu zastoupit cestu tak snadno, jako ho ještě před pár minutami co chvíli zastupovala šeru.

Po akci, když to není zapotřebí, jsem už zase jako rybička. Budu muset přijít ještě jednou, abych dohnal, co jsem dnes ke své vlastní škodě kvůli nesnesitelné tíze své dočasné otupělosti zameškal. Notýsek a spoustu zvídavých otázek si samozřejmě vezmu s sebou.

A možná i trochu čpavku do dobře uzavíratelné skleničky :-).

Nedělní miniglosy č.397

26. března 2017 v 14:17 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Pozn.: Blíží se nám další "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 tedy najdete opět 50 vybraných glos z čísel 301 - 399. Výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru (filmaři tomu říkají "režisérská verze" :-)). Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. Času je na to ještě dost, nejméně tři týdny, a jestli si uděláme ve vydávání NMg velikonoční přestávku, což je velmi pravděpodobné, možná dokonce čtyři.


Prezident Miloš Zeman se nezúčastnil pohřbu kardinála a emeritního pražského arcibiskupa Miloslava Vlka, protože kvůli svému soustavnému vysilujícímu boji za záchranu tradičních evropských křesťanských hodnot právě neměl čas.
----------------------
Několik účastníků slavnostního vyhlášení cen udělovaných Kolegiem Herecké asociace pro divadelní herce a divadelní představení bylo rovnou z Národního divadla převezeno do nemocnice kvůli podezření na otravu thalliem. Všem postiženým byl okamžitě podán osvědčený protijed - berlínská modř, takže teď mají - mimo jiné - trochu modrou krev, a mohou tak být považováni za šlechtu českého divadla.
----------------------
Podle statistik evropských sexuologických ústavů přinesl i letošní březen pozoruhodné prodloužení průměrné doby sexuálního styku napříč všemi sledovanými skupinami respondentů. "Březen je touto statistickou anomálií pozorovanou každoročně v Evropě již pověstný," řekl nám mluvčí Eurostatu. "Původně jsme se domnívali, že se v tomto ukazateli pozitivně projevuje příchod jara, ale potvrdilo se, že skutečným důvodem je přechod na letní čas, který podle oficiální a přesně kalibrované časomíry prodlužuje veškeré pohlavní akty započaté těsně před druhou hodinou ranní o 60 minut, což má na průměrné statistické hodnoty podstatný vliv."
----------------------
Americký prezident Trump trvá i nadále na tom, že ho jeho předchůdce v úřadu Barack Obama nechal protiprávně odposlouchávat. "Pan prezident příkaz k odposlechům viděl na vlastní oči," uvedl mluvčí Bílého domu "a je si zcela jistý, že Obamův vlastnoruční podpis byl na stránce dole vlevo."
----------------------
Česká národní banka ukončí své devizové intervence směřující k oslabení kurzu české koruny již v dubnu. "Rozhodli jsme se četné zahraniční spekulanty, kteří chtějí na ukončení intervencí vydělat, poněkud znejistit, řekl Nedělním miniglosám guvernér ČNB, "takže celou akci směřujeme na apríla."
----------------------
Ministr financí Andrej Babiš podstoupil dobrovolný výslech na detektoru lži ve věci podezřelého nákupu a prodeje dluhopisů své vlastní firmy. Podle našich zatím nepotvrzených informací museli nakonec vyšetřovatelé zavolat na místo rychlou záchrannou službu, protože se během vyčerpávajícího výslechu psychicky zhroutil přetížený detektor.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos nebo si chcete ještě před dalším velkým "best-of" vydáním připomenout to nejlepší, co vyšlo v Nedělních miniglosách během jejich více než osm let dlouhé historie, kromě kompletních článků v Archívu NMg najdete na následujících odkazech i pět jubilejních výběrů nejzajímavějších příspěvků, které byly zatím v Nedělních miniglosách publikovány:


Pozn.: Nebaví vás politika, byť podaná s nadhledem tradičních Nedělních miniglos? Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr mých TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi cca 1400 různorodými články z více než osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

O náhradní meteostanici

24. března 2017 v 18:51 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Před léty jsem dostal jako dárek malou středně chytrou krabičku, která ukazuje, jaké je aktuálně počasí, kolik je stupňů venku i v bytě, jestli tlak vzduchu stoupá nebo klesá, jestli bude počasí setrvale proměnlivé nebo proměnlivě setrvalé, atd., atd. Leč, krabička vystavená drsnému působení času spolu s čidlem vystrčeným jako průzkumník do venkovního nečasu, postupně odhazovala jednotlivé své funkčnosti jako zoufalý balónový vzduchoplavec pytle s pískem a nakonec se stejně ve vzduchu neudržela a byla nucena nouzově přistát. Jediné, co ještě funguje, je měření teploty uvnitř místnosti, což je stejně víceméně k ničemu, protože jestli je mi teplo nebo zima většinou poznám i bez převedení do přesné číselné podoby.

Začal jsem proto zvažovat, že bych si pořídil nějaký novější model, samozřejmě o něco kvalitnější typ - nejlépe i s několika nezávislými směrovými teploměry, se signalizací směru a síly větru, měřením množství a intenzity srážek, čidlem zaznamenávajícím zemětřesení od intenzity 3.5 stupně Richterovy stupnice, samohybnými balónkovými měřidly rychlosti rotace v chobotu tornáda a příruční automatizovanou laboratoří na chemickou analýzu ledových krup (podobnou jednotku určenou k analýze sopečných plynů jsem přece jen v tak geologicky klidné oblasti považoval za přílišný přepych, ale mohu ji samozřejmě v případě zájmu snadno dokoupit, třeba až pojedu v květnu do Františkových Lázní). Když jde o tak důležitou věc, jakou je počasí, neměl bych na sobě škudlit.

Nákup už ale odkládám od loňského jara a kupodivu zjišťuji, že nedostatkem informací netrpím zdaleka tolik, jak jsem si představoval. Naopak, zjistil jsem řadu pozoruhodných skutečností o světě kolem sebe, protože bez meteostanice a bez různých moderních "meteoaplikací" začnete odhalovat celkem obyčejné přírodní zákonitosti. No a protože nejsem sobec, rád se s vámi o výsledky svých triviálních laických pozorování a o některé z toho plynoucí dobré rady podělím:

Je-li okno pokoje zvenku mokré a chodníky a silnice se podivně lesknou, možná prší.

Má-li zahrádka kolem domu bílou barvu, může jít o sníh nebo jinovatku, takže se venku moc neohřejete.

Má-li bílou barvu i koberec ve vašem obýváku (a ještě včera neměl), je možné, že jste večer zapomněli při rychlém a intenzivním větrání sibiřským mrazivým vzduchem zavřít okno. Jestli na tomto přechodném jevu chcete něco vydělat, rychle si zjednejte živnostenský list na provozování kryokomory.

Je-li na nábytku mnohem víc prachu, než bylo včera večer, je možné, že jen zasvítilo slunce a čeká nás tedy pěkný den.

Spadnul-li vám ze zdi barometr po babičce, blíží se hluboká tlaková níže, takže si můžete dát v klidu o jedno kafe víc.

Pokud vám sedí na parapetu okna sídlištního bytu v sedmém nadzemním podlaží živá rosnička, bude krásně.

Pokud je rosnička tamtéž, ale lapá po dechu nebo je v bezvědomí, nejspíš nastaly vlivem postupující tlakové výše zhoršené rozptylové podmínky.

Pokud zvenku slyšíte strašlivý rachot, jde o bouřku, krupobití nebo jdou kolem vašeho domu fanoušci Baníku.

Pokud právě nad řekou prolétají letky divokých husí pozpátku, fouká jim silný protivítr, takže klobouk na cestu se může ukázat jako nepraktický.

Svítí-li za oknem nádherná polární záře, jste právě nejspíš na Islandu. Nic nezkazíte, když si půjdete ještě lehnout, ostatně stejně nejspíš už spíte, jen se vám zdá, že jste vzhůru.

Vidíte-li kolem domu ze všech oken vodu, vylila se z břehů blízká řeka nebo se s vámi utrhl hausbót. Každopádně se vám vyplatí obout si lodičky.

Ohýbají-li se silným vichrem stromy, nemusíte na vlak spěchat, protože mu jistě napadaly větve do cesty a bude mít zpoždění. Může se ale stát, že nakonec budete muset stejně přichvátnout, protože nejspíš větve napadaly do cesty i vám. Helma pro lesní úseky je nezbytností.

Když se obraz za oknem nekontrolovatelně otáčí, je vliv zbytkového alkoholu na váš organismus o něco pravděpodobnější variantou než se váš dům právě dostal do tornáda či tromby.

Dobře může posloužit i stará a již nefunkční stanice, postavená za okno. Pokud ji totiž nevidíte, je nejspíš právě hustá mlha. Nebo vám ji ukradla straka.


Moje meteostanice právě odhodila další zátěž svých dřívějších schopností a hlásí teplotu jako v dobře vytopené sauně. Buď na tom rychlém globálním oteplování opravdu něco je, nebo už umí ukazovat teplotu jen ve fahrenheitech. Nu, vypadá to, že si žádnou novou meteostanici nepořídím a ušetřím spoustu peněz jen tím, že se místo detailního studia displeje budu podle svých vlastních rad líp dívat z okna.

A kdybych náhodou při tom zvědavém dívání z okna vypadl, kdoví, nejspíš právě vlivem efektu El Niňo prudce zesílila gravitace :-).

Pozn.: Je vám ukradené, jestli právě leje nebo slunce pálí jako na Kalahari? Nevadí! Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr mých TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi cca 1400 různorodými články z více než osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Zarámované Emauzy

21. března 2017 v 20:55 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Při focení to občas vysloveně svádí k využívání přirozených "rámů", takže o různé průhledy okny, bránami, střílnami či jinými průzory není rozhodně nouze. Už od listopadové naučné vycházky po pražských domech, kdy jsme si prohlédli zajímavosti poblíž Palackého náměstí, jsem si říkal, že se tam musím vrátit a využít zajímavý průhled "travertinovým rámem" budovy Ministerstva zdravotnictví, do kterého je možné zakomponovat pozoruhodný kostel v areálu Emauzského kláštera (fotky přímo z Emauz včetně záběrů z fantastické kostelní půdy si můžete prohlédnout v článku Několik fotek z vycházky do Emauz).




Fotka sice není technicky tak dobrá, jak bych si ji ideálně představoval, ale přesto jsem se rozhodl ji zde ukázat. Konečně se mi totiž v pátek podařilo dorazit na místo i se stativem, takže jsem mohl udělat pár dlouhých expozic, byť vítr byl velmi silný a v některých případech se mi nepodařilo několikaminutové snímání úspěšně dokončit. Přiznávám, docela mě překvapilo, že na mne nevlítnul nějaký bezpečnostní ministerský potentát, protože jsem v bezprostřední blízkosti úřadu fotil dobrou půlhodinku a moje prostocviky s podezřelým batohem a pavoučíma nohama fotostativu nemohli nechat žádnou podezřívavou duši ve velíně bezpečnostních kamer v klidu.

Přesto jsem ale nakonec osloven byl, a to od kolemprocházející neznámé starší paní, která mi přišla přátelsky vysvětlit, že kdybych použil pohled z jiného úhlu, byla by fotka mnohem mnohem lepší, než tak, jak to fotím já. Moje argumenty, že jsem si napřed rozdílné úhly poctivě nanečisto otestoval, se však v kontrastu s její rozhodností jevily jako chabé :-). Ale myslela to se mnou dobře, tak ode mne dostala na památku pohlednici s fotkami z mé loňské výstavy ve Vršovicích (viz E-katalog výstavy Pod Lipami), protože to bylo kromě vizitky to jediné, co jsem z upomínkových drobností měl právě u sebe.

A co vy? Taky své fotky rádi "rámujete"? A nemusí to být zrovna do těžkého slovenského travertinu jako v případě dnešní infračervené fotky.


Pozn.: Že vás rozpravy o fotografické kompozici nebaví? Nevadí! Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr mých TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi cca 1400 různorodými články z více než osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx





Nedělní miniglosy č.396

19. března 2017 v 16:42 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Pozn.: Blíží se nám další "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 tedy najdete opět 50 vybraných glos z čísel 301 - 399. Výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru (filmaři tomu říkají "režisérská verze" :-)). Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. Času je na to dost, nejméně čtyři týdny, a jestli si uděláme ve vydávání NMg velikonoční přestávku, což je velmi pravděpodobné, možná dokonce pět.

Lidovci se definitivně rozhodli, že do voleb půjdou v koalici s hnutím Starostové a nezávislí a přes určité námitky moravských tradicionalistů si odhlasovali, že až do odvolání bude jejich stranickou hymnou populární písnička Mám malý STAN.
----------------------
Podle závěrů dlouhodobého výzkumu se v zimě obecně zvyšuje schopnost politiků trpělivě naslouchat přáním svých voličů, dokonce i když není bezprostředně před volbami. Nejčastěji je to ovšem proto, že politiky v jejich tichém přitakávání nic neruší, protože mají rýmou zcela zalehlé uši.
----------------------
Úředníci Evropské unie se domnívají, že čeští myslivci nebudou mít žádné námitky proti případnému odevzdání svých loveckých pušek podle nové směrnice EU pro držení zbraní, protože v českých zemích je po vzoru legendárního Bivoje běžné, že lovci zápolí se zvěří čestně a zcela beze zbraní. Toto rozhodnutí přivítal i předseda Asociace odsunutých českých medvědů, který si od tohoto kroku slibuje návrat medvědů vysídlených nespravedlivě po válce z českého území jen proto, že nedokázali tak rychle jako mnozí lidé převléct svůj hnědý kabát. Překážkou pro návrat vysídlenců by neměla být ani jazyková bariéra, protože většina medvědů se přesunula na Slovensko, kde jejich hnědé zbarvení zdaleka tolik nevadilo.
----------------------
Americký prezident Donald Trump v jednom ze svých oblíbených twitterových poselství Unii projevil přesvědčení, že nastává doba lepšího porozumění s Čínou. Čínští představitelé toto vyjádření zatím blíže nekomentovali, protože v neděli nesehnali žádného autorizovaného tlumočníka.
----------------------
Vyhledávač Google bude podle nového rozhodnutí jeho vlastníků upozaďovat ve vyhledávání weby poskytující urážlivé nebo pochybné informace, což podle redakce Nedělních miniglos sníží čtenost tohoto blogového nedělníku asi na čtvrtinu. Proti rozhodnutí Googlu ovšem protestují stavitelé domácích jímek a žump, protože ve vyhledávání mají být upozaděny i veškeré weby považované za mediální žumpu a také texty výslovně zmiňující lidské exkrementy, čehož se podle marketingových odborníků na žumpy v případě sebemodernějších jímek lze jen těžko zcela vystříhat.
----------------------
V okolí severočeského Cínovce se podle odhadů geologů nachází asi 6% celosvětových zásob lithia, jež je vzhledem ke svému mnohostrannému využití v moderních technologiích považováno za kov budoucnosti. Protože cín už není zdaleka tak populární, jako býval, místní zastupitelstvo zvažuje dokonce brzké přejmenování obce z Cínovce na Lithiovec. V této souvislosti jsou z výsledků geologického průzkumu zklamaní především radní z Litovle, u kterých by změna názvu na Lithiovel byla celkem zanedbatelná, ale bohužel, potvrdilo se, že poblíž města se jako na potvoru žádné lithium nenachází. Litovelští nicméně ještě doufají v průzkum zabývající se vyhledáváním nových ložisek bóru, takže by obec mohla uvažovat aspoň o čestném názvu Litovel: město - borec.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos nebo si chcete ještě před dalším velkým "best-of" vydáním připomenout to nejlepší, co vyšlo v Nedělních miniglosách během jejich více než osm let dlouhé historie, kromě kompletních článků v Archívu NMg najdete na následujících odkazech i pět jubilejních výběrů nejzajímavějších příspěvků, které byly zatím v Nedělních miniglosách publikovány:



Pozn.: Nebaví vás politika, byť podaná s nadhledem tradičních Nedělních miniglos? Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr mých TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi cca 1400 různorodými články z více než osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


Fotohádanka č.24

17. března 2017 v 22:15 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Dnes uplynulo přesně třičtvrtě roku od poslední zdejší fotohádanky, takže je nejvyšší čas opět položit klasickou otázku:
Co je podle vás zachycené na následujícím obrázku?

Pochopitelně - ani dnes vás neošidím o tradiční "fouratovské" indicie, které by vám měly pomoci se správnou odpovědí. Tedy, ehmmm, nebo vás naopak od správné odpovědi odlákat? Teď si právě nejsem úplně jistý! :-)



1. Fotografie je dělaná v prostoru, který není tak docela možné označit ani za exteriér ani za interiér.

2. V názvu objektu bylo jméno císaře i prezidenta.

3. Obraz není nijak barevně upravován a byl focený středním ohniskem (70 mm).

3. Posledních několik desítek let už jednotlivé části mozaiky netmavly. Maximálně možná trochu o nedělích a o svátcích.

4. Objekt na fotce se nehejbá, pořád stojí na jednom místě a nemusí se mu říkat, aby se tvářil příjemně.

5. Na vyfocení už jsem neměl moc času. Za pár týdnů už tuhle fotku v její dnešní podobě nebude možné udělat.

6. Některé části objektu na obrázku jsou naprasklé. Kdyby se uvolnily docela, což se naštěstí moc neděje, byly by u mne za necelé dvě sekundy (anebo vteřiny? přečtěte si jazykově zaměřený článek O vteřinách, družinách a menšinách, ten je přesně o tom :-)). Samozřejmě, platí to jen ve vakuu, do kterého má místní prostředí daleko, což je klika, protože by okolní vakuum lidem znemožnilo získávat opakované informace, které jsou důležité pro zdejší provoz.

Tak co, už víte? Souhlasím s vámi, dnes je to velmi jednoduché. Tak zvažujte, tipujte, hádejte a zkoušejte najít propojky na jednotlivé indicie. Jako obyčejně nejde ani tolik o správné řešení, jako právě o ten proces "fotohádání".

Správné řešení připojím k textu během neděle.
--------------------------------
Správné řešení:

Tak jen splním slib a shrnu správné řešení, které už v komentářích několikrát zaznělo:

Jedná se o střechu pražského Hlavního nádraží nad prvním a druhým nástupištěm. Zasklená střecha se již dlouho postupně čistí, je na ní ještě mnoho starých skleněných tabulí, zašpiněných dlouhými léty provozu parních lokomotiv (které v posledních letech jezdí jen výjimečně při zvláštních svátečních jízdách). Takže za pár týdnů, až bude čištění dokončeno, už bude sice na nástupištích více denního světla, ale už to nebude tak malebné na focení :-).

Že jde o nádraží, bylo jasné z indicie č.4, kde je ocitována charakteristika nádraží ze Švejka :-). Jak už v komentářích zaznělo, původně se nádraží jmenovalo nádraží císaře Františka Josefa, posléze zase po řadu let Wilsonovo nádraží podle amerického prezidenta Woodrow Wilsona.

Výška kontrukce je až 18 metrů, což jste si mohli spočítat podle indicie č.6, no a ve vakuu bychom nemohli slyšet hlášení o příjezdech a odjezdech vlaků :-).

Děkuji všem, kteří svými komentáři, znalostmi a tipy přispěli k odhalení správné odpovědi a těším se zase někdy u další fotohádanky nashledanou.

Dárek z cizích krajů

15. března 2017 v 21:13 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Je zajímavé, že lidé jako by se neuměli shodnout na tom, kdy vlastně začíná jaro: Pro meteorology je začátkem 1. březen, astronomové těkají mezi 20. a 21. březnem, kasteláni českých hradů začínají se svým jarem dokonce až na apríla. Já si dříve dělal lehce sebestřednou legraci, že jaro začíná vždy přesně na Josefa, protože to se v redakci Nedělních miniglos povinně slaví narozeniny šéfredaktora :-).

Je to ale už krásných pár let, kdy se začátek mého jara posunul ještě o dalších pár dní - spolu s tím, jak se mi náhle posunulo všechno, co považuji za důležité. Jednak se v končící zimě nemůžu jara dočkat, takže každý den urychlení je dobrý, ale hlavně - do mého života se sám od sebe zabudoval den, který se pro mě ukázal jako mnohem důležitější než moje narozeniny. A takový den si, myslím, zaslouží aspoň malý dárek, nejlíp něco, co se nedá koupit v supermarketu, ale je to udělané možná neuměle, ale "vlastnosrdečně" :-). Dnes to bude analogie k "filmu o filmu" nebo k "divadle na divadle". Bude to totiž "dárek o dárku".


Dárek z cizích krajů

Zásilka z Asisi
a od hraběte Šporka
s poukazem na vichry
..................i láskyplné vánky
s radostí dorazila
do tvé přenádherné schránky.

Po dlouhé cestě z chladu mraků
až do letního horka
chybět bude jí jen špetka
......................do zázraku.

Za všechny vzdušné zámky
mám u tebe snad
vroubek
z cizokrajné známky.
I za ten budu moc rád.

Ze vzdušných tvrzí
sestoupí na zem
dárek, co nikdy,
...........nikdy neomrzí.


P.S.: Věci se opakují (ééééch, to je děsné, jak jsem nenápaditý!) Loni ve stejný den totiž vyšla na blogu taky jedna "dárková básnička". Jmenovala se Dárek pro zámeckou paní a odstartovala mi pro změnu loňské jaro. Aspoň vidíte, že si nic nevymýšlím! Tak tedy - pěkně zaklekněme do bloků a hlavně neulijme start! :-)

Nedělní miniglosy č.395

12. března 2017 v 15:41 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

V důsledku prudkého zhoršení nizozemsko - tureckých vztahů po vyhoštění turecké ministryně pro záležitosti rodiny došlo i k nečekané diplomatické roztržce mezi Nizozemskem a Českou republikou - poté, co byly jako nežádoucí označeny i účastnice zájezdu českobratrských sester do Naardenu. Nizozemské úřady ještě zvažují, jestli jednání českých žen budou klasifikovat jako podezření z podpory terorismu nebo jen jako veřejný projev nemravnosti. Podle svědků se totiž několik z žen v místní kavárně s pomocí programu Google Translator ve svém mobilním telefonu pokoušelo objednat si turka.
-----------------------
Jak zjistila rozsáhlá studie čínských vědců, antioxidační doplňky stravy mohou výrazně urychlit stárnutí a dokonce zvýšit riziko předčasného úmrtí. Čínští vědci při studii použili vzorek několika tisíc čínských dobrovolníků, většinu z nich díky příslibu, že kdyby se jim v průběhu výzkumu náhodou něco stalo, dostanou jako kompenzaci vstup na výstavu lidských těl "Bodies" zdarma.
----------------------
Na setkání se svými přáteli a příznivci potvrdil český prezident Miloš Zeman očekávanou skutečnost, že bude kandidovat v příští přímé prezidentské volbě, protože během prvního volebního období ještě nevyčerpal ani polovinu ze své celoživotní sbírky bonmotů a kromě běžek by si rád vyzkoušel - spolu se svým mluvčím, kancléřem a hradním ceremoniářem - i čtyřbob.
----------------------
V jedné ze zkoumaných šarží bylinného čaje Babička Růženka byl laboratorní analýzou potvrzen nadměrný obsah atropinu. Zjištěné množství jedovatého alkaloidu ve vzorku je každopádně zdravotně rizikové, ale samo o sobě není ještě vysvětlením, proč na případu pracují elitní detektivní specialisté z týmu "Policejních pomníčků", tedy dosud nevyřešených závažných případů kriminalistické historie. "Domníváme se, že přítomnost atropinu ve vzorku by mohla vnést nové světlo do dosud neobjasněného případu starší ženy, která se kdysi stala obětí bezprecedentního násilného trestného činu a jejíž odstrašující příběh je asi nejznámějším kriminálním případem české historie, protože ho u nás zná doslova každé malé dítě," řekl nám dobře informovaný zdroj z řad kriminální policie. "Pokud totiž tato poškozená vypila zmíněný Babiččin bylinný čaj s atropinem, mohlo by to konečně vysvětlit dávnou záhadu, proč tato babička nezletilé Karkulky měla tak velké oči."
----------------------
Podle přísně tajných dokumentů CIA zveřejněných na webu WikiLeaks bylo americkými zpravodajskými službami odposlouchávano kromě počítačů, chytrých telefonů a chytrých televizorů i velké množství chytrých rychlovarných konvic v českých domácnostech. Na základě vyhodnocení těchto odposlechů dospěla CIA k jednoznačnému alarmujícímu závěru, že to v české společnosti vře.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos nebo si chcete připomenout to nejlepší, co vyšlo v Nedělních miniglosách během jejich téměř osm let dlouhé historie, kromě kompletních článků v Archívu NMg najdete na následujících odkazech i pět jubilejních výběrů nejzajímavějších příspěvků, které byly zatím v Nedělních miniglosách publikovány:


Pozn.: Nebaví vás politika, byť podaná s nadhledem tradičních Nedělních miniglos? Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr mých TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1400 různorodými články z více než osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Analogový fotovejminkář

9. března 2017 v 23:38 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Mám od včerejšího večera srdce plné nové a čisté radosti, což je vždycky dobrý důvod k tomu, aby člověk napsal pár veršů. No jo, srdce, to se má dobře, ale hlava mi od rozvíjející se rýmy momentálně praská ve švech a taková rýma s krásnými poetickými rýmy nejde moc dohromady. Na poezii bude ještě v průběhu jara dost času a to už mi, doufám, dočasně nabubřelá hlava splaskne, jinak by se mohlo stát, že verše budou nafouknuté jako montgolfiéra, a to bych opravdu nechtěl. Poezie se tedy v zájmu kvality výsledku odkládá na příští týden, aby s sebou rýmy nenesly ozvěnu mého hlasitého troubení a šustění papírových kapesníčků a aby mé verše nezačaly na vašich obrazovkách kýchat :-).

Dnes vám nabídnu aspoň dva obrázky, které nejsou nijak zvláštní svou kvalitou, možná jen trochu okolnostmi. Když jsem byl totiž loni v Jeseníkách, vzal jsem si s sebou po mnoha letech, kdy fotím výhradně digitálně, svou stařičkou analogovou zrcadlovku z doby, kdy jsem ještě báječného původce své dnešní radosti vůbec neznal. Vyfotil jsem s ní kdysi spoustu obrázků, ze kterých se toho ovšem po několikerém stěhování jednak moc nezachovalo a jednak jsem tehdy focení nebral ani zdaleka tak poctivě jako dnes.

Foťák měl svůj původní laciný plastový objektiv prakticky zničený, ale rozhodl jsem se, že mu tedy vyzkouším nasadit své novější objektivy, které už jsem pořídil pro svou mnohem modernější digitální zrcadlovku. Však se všude říká, jak jsou objektivy "canoňácké řady EF" kompatibilní, tak to aspoň vyzkoušíme v praxi. Dnes už mohu potvrdit, že je to tak a souhra veterána s "mlaďochy" fungovala velmi dobře. Horší to bylo s filmem. Chtěl jsem totiž fotit barevně a za těch osm let, kdy jsem analogový foťák nepoužil, se přestaly vyrábět všechny druhy filmů, se kterými jsem měl z dřívějška dobrou zkušenost.

Nakonec jsem při putování jesenickou přírodou nosil tělo analogové zrcadlovky jako vedlejší aparát, který se dostával ke slovu jen sporadicky. Nafotil jsem jediný testovací film v Divokém dole pod Pradědem, film, který jsem pak pár měsíců zapomněl ve foťáku a který jsem nechal vyvolat teprve nedávno, a dnes vám tu ukážu dvě fotky z tohoto filmu.


Potůček, který protéká Divokým dolem, nemá ani na podrobných mapách uvedené žádné jméno. Ale to nevadí, i při své skromnosti je přirozeně fotogenický a na fotkách mu to docela sluší.



Na druhé fotce je docela dobře vidět, proč se tomuto jesenickému dolu říká Divoký. Naštěstí cesta nešla přímo vzhůru korytem potoka, ale šňerovala cik cak úbočím prudkého kopce, až vyústila na jesenickém hřebeni nedaleko od vrcholku Pradědu. Na fotce je dobře vidět, že je pořízena ještě někde v nižší poloze, protože v lese jsou ještě vzrostlé stromy, které se při cestě vzůru postupně zmenšují a řídnou.



Myslím, že foťák, který je už osm let "na odpočinku" vůbec nečekal, že by si se mnou ještě mohl "cvaknout". Skromně se upozadil a přenechal své místo bez reptání modernějším příbuzným. Šestatřicet testovacích fotek, které jsem loni v Jeseníkách udělal, mě ale přesvědčilo, že je to asi předčasný fotovejminek, protože analogové fotky mají ve srovnání s digitálem přece jen trochu jiné podání barev a především jiné zrno, což může být zejména pro focení tekoucí vody velmi dobře využitelné. Je tedy docela dobře možné, že si s sebou aparát pro speciální využití za specifických podmínek budu brát na výlety častěji, ostatně jeho hmotnost je v porovnání s další fototechnikou skoro zanedbatelná. Možné je i to, že se zase oklikou pokorně vrátím i k dávno opuštěné černobílé analogové fotografii. Tak doufám, že novější foťáky nebudou na starouška žárlit! :-)

Tedy, řeknu vám, když má člověk důvody k radosti, hned před ním o překot rostou nové hromady tvůrčích plánů jako jarní krtiny na louce u řeky. A ani ten nejšílenější nápad se v tu chvíli nezdá být neproveditelný. Takže jen rozeženu tu nepříjemnou rýmu s bolehlavem a co nejdřív se do toho pustím.

Jestli ovšem právě nebudu od té úžasné radosti celý zlenivělý! :-)

O vteřinách, družinách a menšinách

6. března 2017 v 20:09 | Petr Vápeník |  Jazykové hrádky

Pokud jste ve škole dávali pozor ve fyzice, dobře víte, že čas se měří primárně v sekundách, což je jedna ze základních jednotek soustavy SI. Ale popravdě, když mluvíte normálně a mimo hodiny fyziky či matematiky, řeknete, že máte už jenom pár sekund nebo pár vteřin? I já jako bývalý učitel fyziky, který by měl vždy a všude lpět na tom, že sekunda je jednotkou časovou a vteřina se používá jen v souvislosti s měřením úhlů, dávám v běžné mluvě přednost zvukomalebné české variantě, kterou slovník jazyka českého jako alternativu i pro časovou jednotku připouští (češtináři a matikáři v tomhle prostě nejsou úplně zajedno, ještěže neexistuje třeba ještě třetí speciální pohled na vteřiny od učitelů hudební výchovy). A koneckonců - Jazykové hrádky je rubrika o češtině, tak není divu, že čeština tu má ve svém věčném potýkání se s jinými předměty u mne zastání.

Mluví-li se o době národního obrození, kdy se naši milí buditelé snažili dotvořit češtinu tak, aby byla zároveň výstižná i libozvučná, máme možná tendenci se nad jejich občas pošetilým snažením usmívat, tím spíš, že příkladem takového snažení je mnohokrát s despektem zmiňovaná "čistonosoplena" alébrž kapesník. Ale čas od času měl i takový buditel světlý okamžik a vymyslel slovo, které se na rozdíl od svého objevitele přes všechny přirozené i umělé překážky v dobré kondici dožilo 21. století. Tak pojďme právě vteřině, která takovým úspěšným obrozeneckým slovem je, tady na blogu pár vteřin věnovat. Ano, vteřina. Myslím, že je málo lidí s mateřským českým jazykem v ústech, kteří by tohle pěkné české slovo neznali. A přitom, jak to vypadá, jde o klasický obrozenecký konstrukt; uznejme - o konstrukt nadmíru vydařený.

Jeho autorem je pravděpodobně učený premonstrát z Teplé Josef Vojtěch Sedláček, který vteřinu jako termín popsal ve svém spisku Základy měřičství čili geometrie (z roku 1822), kde se dochovala i Sedláčkova přesná definice a informace o tom, odkud si slovo odvodil. Pokusil se tímto novým českým slovem nahradit slovo secunda (z lat. secundus - druhý), které se tehdy pro vteřinu mezi učenci (protože dělný lid ještě v té době na nějakou tu vteřinu moc nehleděl) používalo. Secunda se jí říkalo proto, že šlo o druhé dělení přirozené jednotky hodiny (první její dělení je na minuty, druhé pak na sekundy). Jenže, ouha - podstatné jméno od českého slova druhý nešlo vytvořit tak snadno. Tedy, ono snadno vytvořit šlo, ale bohužel, přirozeně se nabízející slovo družina již bylo použité v jiném významu a předpokládám, že váženým knížecím a královským družinám by se pranic nelíbilo, kdyby se družinou stala bez řádného výběrového řízení i taková časová nicka, takové mrknutí oka, jako ta vědátorská secunda. Musím ovšem připustit, že představa, jak třeba do telefonu někomu říkám: "Prosím, počkej družinku", se mi docela líbí :-). Pan obrozenec se ovšem musel pohlédnout jinde.

Kam se správný obrozenec té doby mohl uchýlit pro inspiraci nemaje k dispozici internetové vyhledávače? No jistě, přece ke svatému grálu tehdejších buditelů a milců českého jazyka, do Rukopisu královédvorského. Odhlédněme teď od všech sporů o jeho pravost, každopádně pokud šlo o padělek, jednalo se o padělek vytříbený a vytvořený s neobyčejnou historickou i kulturní erudicí. No a v textu se několikrát objevilo přídavné jméno "vterý", které mělo být jakousi (přiznejme, že dost věrohodnou) praslovanskou obdobou slova druhý (kdo jste ještě měli na škole ruštinu, jistě si pamatujete na slovíčko "vtoroj". A jestliže družina již byla, jak jsme si ukázali, významově obsazena, od slova vterý odvozená vteřina byla stále ještě nezadaná a teprvě dychtivě vyhlížela svého objevitele a zasvěcovatele. Ostatně, jak už je vám teď určitě jasné, když se tak probíráme zajímavými souvislostmi - vůbec není náhoda, že druhý den českého týdne se nazývá právě úterý.

Je zajímavé, že ač se pan Sedláček snažil svou vteřinou mimo jiné dosíci analogie k třetině či čtvrtině, ve významu poloviny (tedy "druhé části celku") se, myslím, vteřina vůbec neuchytila nebo možná ani nikdy nepoužívala, což je jen dobře, protože kdybyste si dnes třeba chtěli dát v pekárně vteřinu kulatého koláče, mohli byste se kvůli nejednoznačnému výkladu dočkat jak poctivé poloviny, která u většího koláče spolehlivě zasytí, tak i vteřiny úhlové, která v případě sebevětšího koláčového obra snad nedokáže ani spustit slušnější pavlovovský reflex. Taky ovšem nevím, jak by vám ten prťatý vteřinový dílek koláče, který je menší než jedna jeho milióntina, trefili ukrojit od oka. A to si ještě představte, jaký zmatek by to vneslo do koláčových grafů!

Ani úspěšní buditelé ovšem nemají patent na historické přijetí svých nápadů. Analogicky navržený termín "menšina" pro minutu se panu Sedláčkovi do všeobecného povědomí prosadit nepodařilo, takže se toto slovo posléze mohlo rozletět ke své dnešní slavné mediální i legislativní kariéře, když místo minuty začalo označovat minoritu. Vidíte, různé organizace bojující za práva menšin, by se možná divily, za co by dnes byly bojovaly, kdyby byl buditel Sedláček úspěšný podobně jako se svou vteřinou. Ze slavného reje menšin pod názvem Prague Pride mohla být třeba velkolepá Slavnost Času, jejíž hymnou by byl nejspíš Minutový valčík. Tedy - v tom případě vlastně valčík menšinový! Ale vterý pokus se již vzdělanému mnichovi nezdařil, minuta zůstala minutou a většině učené obce byl další osud Sedláčkových menšin lhostejný.

Jak vidíte, zkouším starobylé libozvučné slovo "vterý" vytáhnout ze zaprášených polic předminulého století a v případě Rukopisu Královédvorského nejspíš i z kartouzy nějakého zatuchlého muzejního zamřížovaného depozitáře, a vrátit ho aspoň trochu do hry. Snad se nebude Václav Hanka příliš obracet v hrobě, když to nenápadné slůvko sem tam - bez licence placené Hankovým potomkům - použiju v praxi (což je obecná výhoda padělků, že se k nim v licenčním řízení nikdo nehlásí). Budu tedy marně chytat vterý dech, vysvětlovat vterý termodynamický zákon nebo si číst o dějinách vteré světové války, občas se zajdu podívat, jak to vypadá na vterém nádvoří Pražského hradu, budu vzdávat čest hrdinům vterého odboje, nadávat na to, že politici zrušili vterý důchodový pilíř a v hospodě si nechám nalít panáka i do vteré nohy. Jen nevím, jestli moji spoluobčané se mnou budou mít dostatek trpělivosti, budou chápat, co říkám, a nenechají mě raději rovnou zapsat na Vterou psychiatrickou kliniku doktora Chocholouška, kde budu mít s celou družinou mně podobných dost příležitostí trávit dlouhé menšiny přemítáním o původu slov.

Obávám se, že mi lépe než v Čechách budou rozumět na mé milované řecké Lefkadě, kde zcela bez souvislosti s bratry Praslovany existuje vesnička s názvem Fterno, která má nádherný výhled směrem k moři, takže návštěva Fterna je pro turistu terno. Dokonce i v tom případě, když máte jen pár menšin času :-).

P.S.: Omlouvám se za případné zmatení všem, kteří se podle názvu článku těšili na vysoce odbornou rozpravu na citlivé téma menšin, ale myslím, že většina takových se stejně k této mé omluvě nedostala. Stejně tak se omlouvám těm, kteří vyhledávají diskuse o fungování školních družin, ale myslím, že ani ti se s mým článkem nedružili příliš dlouho. Omlouvám se i cizincům, že v překladači do jejich jazyka nejspíš nedává tento text valný smysl (vězte, že v češtině to není o moc lepší), ale ti se nejspíš rovněž nepročetli až sem a po pár vteřinách (i když v jejich případě regulérně spíš sekundách) odtud zmizeli. Tak se aspoň z nedostatku jiné příležitosti k omluvám omlouvám těm, kteří se k mé omluvě dostali, za to, že je v jejich případě zcela zbytečná :-).

Nedělní miniglosy č.394

5. března 2017 v 16:31 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Podle předsedy hnutí ANO Andreje Babiše by Poslanecká sněmovna neměla mít 200 poslanců jako nyní, ale stačilo by jich o dost méně, aby žvanění v parlamentu zbytečně nekomplikovalo práci poslanců ANO pro blaho občanů, a pro vládou navrhované zákony by se tak snáze hledala většina nutná k odsouhlasení. Podle Babiše by bohatě stačilo, kdyby byl v celém parlamentu všehovšudy jediný poslanec, protože by se tak ušetřilo nejen za platy, ale i za úklid na záchodech pro druhé pohlaví.
-----------------------
Česká republika nemá zájem o splácení starého kubánského dluhu dodávkami léků na cukrovku. Podle ministra zdravotnictví je to především kvůli tomu že na Kubě se cukr vyrábí z cukrové třtiny, takže je s cukrem z české cukrovky zcela nekompatibilní. Ministerské úředníky ovšem velmi překvapila neobyčejná vstřícnost kubánské strany, kvůli které - dokonce mimo tradiční čas běžné řepné kampaně a navzdory omezujícím pravidlům EU pro pěstování cukrovky - doslova valili bulvy.
----------------------
Podle zoologů se v loňském roce výrazně snížil počet vyder žijících na českém území. Inteligentní zvířata obývající především dravé horské říčky se houfně stěhují mimo hranice státu, často bez platného povolení a cestovních dokladů. Odborníci se domnívají, že to souvisí s nedávným rozhodnutím Ústavního soudu, že vydry nesmějí postavit do příštích prezidentských voleb svou kandidátku - šumavskou dominantní samici Máňu, i kdyby nakrásně dodaly podpisové archy podepsané 50 000 vydrami. Podle nálezu Ústavního soudu není totiž podmínkou k účasti ve volbách inteligence, ale pouze příslušnost k lidskému rodu, což - z lidského pohledu naštěstí - platí jak pro voliče, tak i pro kandidáty. Kvůli vydří rebelii se dokonce v zákoně nejspíš nově objeví povinnost každý podpis na podpisovém archu opatřit i číslem občanského průkazu nebo pasu. Vydry po zveřejnění tohoto diskriminačního rozhodnutí usoudily, že nemá smysl dál setrvávat ve státě, který tak pohrdá vydřími právy, a stěhují se hromadně do Německa, kde se vydávají za vydry ze Sýrie a po řádném absolvování kurzů němčiny většinou rozjíždějí kariéru v oblasti vodního záchranářství, kde tvrdě konkurují domácím, tureckým vydrám.
----------------------
Barack Obama důrazně popřel, že by někdy nechal odposlouchávat prezidenta Donalda Trumpa, podle něhož tak Obama získával v období před volbami důležité tajné informace z Trumpova volebního štábu ještě dříve, než je stihl Trump anebo jeho mluvčí zveřejnit. Média teď zvažují, jak je možné, že Obamovo vyjádření zaznělo na tiskové konferenci ještě dříve, než ho Trump z odposlechů obvinil, ale vypadá to, že se spokojí s oficiálním vysvětlením, že šlo o mimořádnou exprezidentovu předvídavost nebo o důsledek časového posunu mezi New Yorkem a Chicagem.
----------------------
Dvanáct českých lvů za loňský rok získal film Masaryk, i když bude mít slavnostní premiéru až letos v březnu. Tvůrci filmu se brání nařčení z vypočítavosti a účelového obcházení pravidel soutěže kvůli sebepropagaci a v rozhovoru uvedli, že jsou velmi šťastni, že mohou natáčet filmy právě v zemi, kde zítra již znamená včera.
----------------------
Nová ohniska ptačí chřipky byla objevena přímo v centru Prahy, kde kromě místních labutí byla choroba prokázána i mezi kormorány a strakami. Hygienici se proto rozhodli zamezit dalšímu šíření nebezpečné nemoci kompletní likvidací velkochovu ve vládní Strakově akademii na Malé Straně. Likvidace byla zatím odložena předběžným opatřením soudu, protože někteří chovanci akademie namítají, že propuknutí nemoci je u nich vyloučené, protože mají poslaneckou imunitu, a navíc si kvůli napnutému státnímu rozpočtu Česká republika podobné utrácení nemůže dovolit.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos nebo si chcete připomenout to nejlepší, co vyšlo v Nedělních miniglosách během jejich téměř osm let dlouhé historie, kromě kompletních článků v Archívu NMg najdete na následujících odkazech i pět jubilejních výběrů nejzajímavějších příspěvků, které byly zatím v Nedělních miniglosách publikovány:


Pozn.: Nebaví vás politika, byť podaná s nadhledem tradičních Nedělních miniglos? Na tomto blogu můžete najít velmi různorodé texty, např. reportáže, jejichž ukázkou může být můj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle, který jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru, nebo malou bilanci roku 2016 v článcích Co pro mne bylo důležité v roce 2016? a Jaký byl můj blogový rok 2016?, dále jsou tu reportáže cestopisné - z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích. No a samozřejmě je tu k dispozici i spousta fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Aktuálně si můžete prohlédnout třeba výběr TOP15 fotek roku 2016 v článku Vybrané fotky z roku 2016 anebo TOP fotomandel. Nakoukněte, v klidu se porozhlédněte a věřím, že mezi více než 1400 různorodými články z osmi let života tohoto blogu najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Dobře utajená "výstava"

2. března 2017 v 22:19 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Kdo si na mé blogové stránky už nějakou dobu chodí číst, dobře ví, že jsem měl už několikrát to potěšení vystavit své vybrané fotky veřejně. Vyzkoušel jsem si výstavu na zámku, v restauraci, ve specializované galerii, výstavu samostatnou i jako součást většího celku, výstavu, za kterou jsem byl odpovědný sám, i výstavu s kurátorem, výstavu s vernisáží i bez.

Tentokrát mě ale čeká úplně nová zkušenost. Poprvé budou moje fotky několik měsíců viset v místě, které je zároveň soukromým bytem, kanceláří a také školicím prostorem, na jehož zdech je místo (se samostatným osvětlením) pro šest obrazů většího formátu. Lidé, kteří tímto prostorem disponují, se dlouhodobě o moje fotky zajímají, takže jsme se dohodli na oboustranně zajímavé spolupráci: Oni si vybrali po dlouhém a přepečlivém výběru na mých webových stránkách www.petrvapenik.cz a za mé osobní asistence šest fotografií, které jim a jejich klientům budou na zdech školicí i obytné místnosti co nejlépe vyhovovat, a já tyto fotky dodám ve "výstavním formátu" 50 x 70 cm. Fotografické obrazy by tedy měly přispět k příjemné atmosféře místnosti, ve které běžně probíhají obchodní jednání i školení (společnost se zabývá různorodými aktivitami v oblasti HR včetně osobnostního a profesního rozvoje zaměstnanců), já naproti tomu získám možnost svými fotkami oslovit řadu lidí, které vůbec neznám a kteří neznají mne. No a samozřejmě, pokud se třeba některá z fotografií někomu zalíbí natolik, že si ji bude chtít pořídit domů, určitě to půjde, protože zájemcům budou na místě k dispozici i prodejní ceny, což je taky poprvé, prozatím jsem se na výstavách o případném prodeji fotek a jejich cenách nijak aktivně nezmiňoval (přiznávám, že pořád ještě mi nabízení vlastních fotek k prodeji není úplně příjemné, i když mám samozřejmě velkou radost, když se některému zájemci fotky líbí), takže kdo si nějakou fotku chtěl koupit, musel se sám pídit po informacích a pak mě nakonec ještě navrch dohnat, přeprat a přemluvit :-). Kromě šesti vystavených fotek máme ještě připravenou prezentaci dalších mých 80 vybraných snímků ve formě projekce.

Vzhledem ke specifické formě instalace v soukromém a nikoli veřejném prostoru fotky běžně nebudou volně přístupné jako na klasické výstavě, ale myslím, že to zas až tolik vadit nebude. Jednak ostřílení čtenáři mého blogu už měli příležitost vystavené fotky (až na jednu výjimku) vidět v různých starších článcích, jednak si je v tomto článku ještě jednou společně představíme. Samozřejmě, pokud byste měli od března (odhadem) do července shodou okolností nějaké školení v Praze-Dejvicích ve firmě Tresconsulting, fotky uvidíte na vlastní oči; včera večer jsme je nainstalovali a jsem velmi spokojený s tím, jak vypadají. No a neuvidíte-li je naživo, což je dost pravděpodobné, uvidíte je pěkně pohromadě právě teď a tady.

Šestici vystavených fotek tvoří vlastně tři dvojice: První dvojice jsou variace na odrazy stromů na hladině Berounky, které vznikly v předjaří roku 2015, druhou dvojicí jsou infrafotky "žhavé" Berounky z naprosto extrémního rozpáleného léta roku 2015 a posledním párem jsou dvě různě staré fotky z dlouhodobého cyklu Kouzelná zahrada.


Fotka č.1: Imprese od Berounky (2015)

Fotku jsem na blogu představil přímo na své narozeniny před dvěma lety společně s malým haiku v článku, který měl kupodivu taky název Imprese od Berounky :-). Mimochodem, k tomu haiku mohu s odstupem dodat, že zmíněný obraz na hladině je pořád stejně krásný a výjimečný, jen o dost vzácnější, než bych si přál.



Fotka č.2: Alej (2015)

Fotku jsem na blogu uveřejnil s dalšími třemi fotografiemi v článku Čtyři podoby jarní Berounky. To jsem ovšem ještě nevěděl, že má jarní Berounka i pátou podobu - podobu požírače fotografických objektivů :-). Ani jedny "stromy na Berounce" zatím na žádné výstavě nebyly, ale připravuji z nich postupně speciální cyklus Tváře Berounky, kde bych chtěl nádhernou řeku představit v jejích různých podobách a převlecích.



Fotka č.3: Všechno zlato, co se třpytí (2015)

Jak už jsem předeslal, jedná se o infrafotku polovyschlého koryta Berounky z extrémně žhavého léta roku 2015. Tehdy jsem měl horkem úplně odumřelé mozkové buňky, takže jsem na blogu - abych nemusel vymýšlet nic složitého - vyhlásil speciální program - Hovory přes obrazovku. Občas jsem ale své odpovědi na vaše zvědavé otázky proložil krátkým literárním útvarem; ve spojení s touto fotografií šlo opět o haiku, tentokrát o Haiku zlatavé řeky.



Fotka č.4: Láva v korytě řeky (2015)

Mezi čevencovou fotkou č.3 a zářijovou fotkou č.4 do Berounky z oblohy nepřibyla ani kapka vody, takže na konci léta už teklo řečištěm výhradně rozžhavené magma :-). Infračervenou fotografii jsem na blogu představil v článku Tento způsob léta..., který byl vlastně malou glosou reflektující z posledních sil netradičně horké počasí spíše středomořského typu, které mi možná vyhovuje u Iónského moře, ale rozhodně ne doma v Dobřichovicích.



Fotka č.5: Rozpínání květinového vesmíru (2010)

Jediná z šestice fotek, která už prošla vlastní "výstavní zkušeností", protože před čtyřmi lety visela (i když v menším formátu) ve Středisku volného času v Poličce v početné kolekci cyklu Kouzelná zahrada. Naopak na blogu jsem ji paradoxně nikdy přímo neprezentoval, pouze v úplně prvním článku, ke kterému se mi vůbec podařilo přidat i fotografie (do té doby jsem víc než rok a půl s mizerným internetovým připojením publikoval výhradně texty), s dnes už otřepaným a mnohokrát zmiňovaným názvem Kouzelná zahrada, jsem napsal, že "některé další obrázky je možné najít ve fotogalerii". Tohle byl jeden z nich a jak se ukázalo, šlo o určitou předzvěst rozpínání i mého soukromého vesmíru, které odstartovalo po pár týdnech a od té doby se - k mé velké radosti - nezastavilo.



Fotka č.6: V třaskavé koruně (2013)

Tahle fotka je jednou ze dvou mých fotek, které existují v úplně největším formátu, v jakém jsem kdy fotografii udělal, ve formátu 140 x 100 cm, a visí v zasedačce jedné hořovické firmy. Tentokrát bude v dejvické instalaci čtyřikrát menší, což se pokusím majiteli té veliké zvětšeniny raději zamlčet, protože tvrdí, že tahle fotka by se měla vystavovat opravdu jen ve velkém formátu a čím je menší, tím větší je to škoda. Tak doufejme, že můj známý nemá tak docela pravdu nebo se aspoň o aktuální instalaci nedozví :-). Na blogu jsem fotku publikoval v kolekci šesti obrazů stejného charakteru v článku Kouzelná zahrada - model 2013. Vím, nic objevného, ale kdo si má ty názvy pořád vymýšlet! :-)



Od včerejška tedy všech šest fotek visí na svých správných - byť jen dočasných - místech v pražských Dejvicích a mně nezbývá než věřit, že na většinu z těch, kdo je v příštích měsících uvidí, budou působit pozitivně. A když se někdo díky této akci začne zajímat i o jiné moje obrázky či o moje psaní, bude to pro mě skvělý bonus. Tak uvidíme...

Pozn.: Protože se snažím být ke svým čtenářům férový, pokud jde o jakékoli zmínky o komerčních subjektech či komerčních aktivitách v mých článcích, rád bych jen dodal, že základní informace o firmě, kde teď fotky visí, a odkaz na její webové stránky v textu jsou mými zcela dobrovolnými aktivitami, nevyplývají z žádné formální dohody mezi námi, natožpak z oficiální obchodní smlouvy, jak to dnes na řadě blogů (bohužel, většinou bez náležitého upozornění čtenářům) bývá zvykem.