Nesnesitelná tíha otupělosti

29. března 2017 v 19:36 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Nevím, jestli se vám to taky někdy děje, ale - aniž bych vám přál cokoli zlého - tiše doufám, že aspoň některým z vás ano. Že v tom nejsem sám.

Stává se mi to opravdu jen jednou za dlouhý čas, ale když už se to podaří, stojí to za to. Je zapotřebí, aby byly splněné některé vstupní podmínky: Optimální je nějaká akce, které se účastníte jako divák, akce, na kterou se hodně těšíte, jak si ji užijete a co všechno nového zajímavého se dozvíte. Pak je dobré, když se před touto vytouženou akcí dobře najíte. V optimálním případě přidáte těsně před začátkem symbolické dvě deci dobrého vína na baru, aby vaše dobré rozpoložení během akce gradovalo. Odehrává-li se akce v setmělém prostoru, aby na hlavní aktéry na jevišti bylo dobře vidět, a navíc v dobře vytopeném sále, abyste mohli bez rizika usednout do měkkého pohodlného křesla v hledišti s nepokrytou hlavou a bez intelektuální šály kolem krku, tím lépe. Stačí chvilička, jednotlivé ingredience se ve vhodných poměrech samovolně smísí, a je to tady!

Během prvních několika minut probíhá vše dobře. Tvůrčí prostředí je plné počitků, dozvídáte se spoustu zajímavých informací a ty nejzajímavější si zapisujete do připraveného notýsku; jednak váš zájem dobře vypadá, jednak si po návratu domů můžete připomenout, o čem dnešní přednáška (divadelní hra, film, koncert, konference,…) vůbec byla. Po tomto bezproblémovém úvodu ovšem přijde první výstraha a vy postupně podléháte neodolatelnému pokušení zívnout. Nu co, v našem spěšně vedeném životě není běžně na zívání moc času a náš organismus nám nejspíš dává najevo, že si z nějakého nepochopitelného důvodu právě dnes chce tak dlouho upíraný tělesný projev vynahradit za několik let zpátky.

Výjevy na jevišti se náhle začínají zpomalovat. Rádi byste si zapsali nějaké nové zaslechnuté moudro, ale jako by mezi vámi a jevištěm vyrostla průhledná stěna, která pohlcuje podstatnou část zvuku. Ano, na něco podobného si vzpomínáte: Takový filtrovaný zvuk k vám doléhá, přitiskne-li se vaše ucho k polštáři. Ústa účinkujících se otevírají naprázdno a naprázdno tlučou i kovadlinky vašeho vyššího středního ucha. Otevřete oči, ani vlastně nevíte, kdy jste je zavřeli, ale byla to nejvýš vteřina (jak dlouho asi může trvat mikrospánek, aby nemusel vrátit propůjčenou předponu?) a zjistíte, že věta, kterou slyšíte, nenavazuje přesně na tu předchozí. Matně si vzpomenete, že během posledních několika nocí jste se moc nevyspali a to vám ještě místní petrovští uloupili jednu hodinu kvůli přechodu na letní čas.

Postupně propadáte bezděčně hlouběji a hlouběji do stavu "omezeného vědomí". Samozřejmě nechcete, aby na vás bylo poznat, že usínáte jako Karel Schwarzenberg při jednání parlamentu. Tím méně, že děj před vámi je opravdu zajímavý a aktéři se snaží, seč jim síly stačí, aby diváky zaujali. Vaše vůle bojuje s ospalostí vyčerpávající zápas. Nařizujete svým očním víčkům, aby zůstala otevřená, ale ona dále těžknou. Tak nějak - řekli byste si, kdybyste to dokázali - si musel připadat Amundsen těsně před tím, než definitivně umrzl. Když se pekelně soustředíte, dokážete v duchu zopakovat zaslechnutou větu, dokážete se dokonce vědoucně zasmát vyřčenému vtipu, ale víc než podle skutečného obsahu se řídíte podle návodných grimas řečníků. Věty samotné vám nedávají mnoho smyslu, protože 90% energie spotřebujete na to, abyste se udrželi v jakéms takéms stavu vzdáleně připomínajícím bdělost, aby vám hlava nepoklesávala do stále hlubšího předklonu a čas od času se zase mocným vzmachem podle vzoru kdysi populárních éterových čápů nevracela až příliš náhle a nápadně do původní polohy. Rovněž se snažíte zabránit si v tom, abyste se v polovědomí sesunuli na vedlejší dvě prázdná sedadla a hlavou nekontrolovaně spočinuli v klíně nejbližšího souseda, jehož zvláštní tvar nosu by ve zdravě a čiperně uvažujícím člověku - což vy ovšem přechodně nejste - vyvolal podezření, že jde o výkonnostního boxera.

Zoufale se snažíte nějak se rozptýlit drobnými nenápadnými pohyby v křesle, takže si o vás ostatní diváci nutně musí myslet, že trpíte na hemoroidy nebo máte vši a blechy. V nouzi se domníváte, že by vám mohla pomoci další poznámka do sešitku, na kterou soustředíte veškeré zbytky své pozornosti, ale protože se o ni kromě zcela reálných podnětů ucházejí i podněty z polospánku a z temných zákoutí vašeho nevědomí, ještě dlouho po akci přemýšlíte, co freudovského je obsaženo ve vašem originálním zápisu: "Vyšehradská skála odjela vlakem do Pardubic kvůli cenám zdravotního vyšetření." Pak s obrovským nadšením zjistíte, že hned vedle vás sedí člověk, se kterým jste si tu přáli být nejraději, ale než se ho stihnete zeptat, jak se mu podařilo přijet a jak se vůbec o akci dozvěděl, k vaší velké nevoli zase vysublimuje do čtvrtého rozměru, protože nějaký nepřejník pustil v sále klimatizaci, což bohužel nádherným přeludům nepřeje. Místo toho se váš rozespale rozněžněný pohled opět omylem setká s podezřívavým pohledem opodál sedícího boxera a vy tušíte, že k závažnějšímu nedorozumění nemusí být daleko.

Po nekonečně se vlekoucích dlouhých minutách naplněných občas úspěšným a občas neúspěšným vzepjetím vůle, ale akce už končí a potlesk obecenstva vás konečně doopravdy probouzí. Kupodivu, vůbec si nepřipadnete odpočatí.

"Žes dneska neměl žádné otázky, jindy seš v té své děsné zvídavosti na zaškrcení!" říká mi skoro zklamaně jeden známý z auditoria, kterého potkávám na chodbě (kde se tu vzal, vůbec jsem si ho nevšiml!)
"To víš," říkám mu, "nebylo ani na co se ptát, protože to dnes prostě bylo vyčerpávající!" Známý se ještě stihne pousmát, protože si ze slušnosti nedovolí brát to doslova jako holou skutečnost, ale domnívá se, že jde o bonmot. Jdu se nenápadně poptat v kuloárech, kdo všechno si mého souboje s únavou všiml. A taky se s nadějí rozhlédnu, kdo další případně má - podobně jako já - pořád ještě trochu nadměrně vypoulené oči, aby vlastní vůle dočasně zbavená oční víčka nemohla světlu zastoupit cestu tak snadno, jako ho ještě před pár minutami co chvíli zastupovala šeru.

Po akci, když to není zapotřebí, jsem už zase jako rybička. Budu muset přijít ještě jednou, abych dohnal, co jsem dnes ke své vlastní škodě kvůli nesnesitelné tíze své dočasné otupělosti zameškal. Notýsek a spoustu zvídavých otázek si samozřejmě vezmu s sebou.

A možná i trochu čpavku do dobře uzavíratelné skleničky :-).
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. března 2017 v 20:31 | Reagovat

Nestalo se mi to na žádné podobné akci. Stalo se mi to v práci. Minulou neděli. Byla jsem tak unavená, že se mi povedlo mikrousnout odpoledne v křesle na pracovně. Byl to trapas, ještě že je máme mimo dohled návštěv O_O  :-D

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. března 2017 v 22:03 | Reagovat

Chce to modlitbičku proti pokušení (usnout).

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. března 2017 v 22:42 | Reagovat

Stalo se mi párkrát, že jsem seděla u stolu v kuchyni, křížovku před sebou. Položila jsem si hlavu na zkřížené ruce a normálně zdřímla. Muž se ptal, proč dřímáš jak kůň před hospodou a nejdeš si třeba lehnout. To není třeba. Po chvilce se proberu a "jedu dál". Mám jedinou výhodu, že se mi to nestane v práci, ale už doma, což u vás nepřipadá v úvahu. Doma jste asi docela čerstvý, ne? ;-)  :-D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. března 2017 v 22:59 | Reagovat

[1]: Mně se to stává tak jednou za rok až za dva. Naposledy včera :-).

[2]: To mě napadlo, ale nestihl jsem si na ni mezi mikrospánky vzpomenout.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. března 2017 v 23:02 | Reagovat

[3]: Křížovka přirozeně vyžaduje zkřížené ruce :-).

No, čerstvý... Jak kdy, trochu se to mění.

6 Miloš Miloš | Web | 29. března 2017 v 23:07 | Reagovat

Mně se to stalo asi před 15 lety v Divadle na Vinohradech, v Brně jsem vstával ve 4 hodiny, den byl pracovně náročný, večer na mě padla únava a asi 15 minut před koncem jsem přestal hru vnímat a probudil mě až potlesk. Měl jsem ale koupenou tištěnou verzi hry, tak jsem si konec druhý den dočetl :-).

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. března 2017 v 23:38 | Reagovat

[6]: Pamatuju si svou nejhorší životní zkušenost tohoto typu: Měl jsem za sebou dvě noci zcela bez spánku (první noc jsme dokončovali přípravy na ples v Lucerně, ke kterému jsme dělali scénář a nacvičovali program, druhý den byl až do rána do pěti vlastní ples a pak jsme do odpoledne všechno uklízeli) a hned z Lucerny jsem šel na nádraží a odjel jsem do Plzně narvaným odpoledním vlakem, ve kterém jsem celou cestu stál opřený o dveře mezi vagóny. Ta skoro dvouhodinová cesta probíhala podle stále se opakujícího scénáře, že mi asi tak každých deset, patnáct vteřin spadla hlava a podlomily se mi nohy, což mě probralo a tak pořád dokola až do Plzně :-).

8 Kitty Kitty | Web | 29. března 2017 v 23:57 | Reagovat

Tohle nepřeju nikomu. Totiž to, že mě to neskutečně pobavilo. Podobné se mi stalo při čekání na vlak - ale to je dlouhá historie. Šel jsi na to představení ještě jednou? ;-)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. března 2017 v 0:37 | Reagovat

[8]: To bohužel nešlo. Jednak je to úplně čerstvé a jednak to byl výjimečný program. Aspoň se ho snažím zrekonstruovat ze svých poznámek. Jen nevím, co s tou mobilní Vyšehradskou skálou :-).

10 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 30. března 2017 v 5:54 | Reagovat

Jako by se automaticky spustil program "relax, odpočinek" ačkoli nám jde o odpočinek jiného druhu...Kdysi pomáhalo dvojité kafe ted už dávno nezabírá ;-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. března 2017 v 8:18 | Reagovat

[10]: Nemám rád, když mi někdo spouští nevyžádaný software :-)

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. března 2017 v 9:18 | Reagovat

Nějak si nepamatuji že by mne tohle někdy postihlo. Já spíš vypínám v podvědomí zvuk když nechci nebo mne nebaví poslech něčeho. Hlavně to praktikuju v hospodě, neb na neustále se opakující hospodské opilecké žvásty nejsem zvědavá.

13 Jarka Jarka | Web | 30. března 2017 v 9:27 | Reagovat

Šmarjá, to byl senzační článek. Smíchy mi tečou slzy, ty jsi mi dal! :-D :D
Skoro mě až mrzí, že mě osobně se zatím nic takového nestalo, tak nemůžu přispět svou trochou do mlýna. :-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. března 2017 v 18:23 | Reagovat

[12]: Zvuk umím za normálních okolností taky "vypnout". Ale v popsané situaci jsem se spíš snažil, aby naskočil :-).

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. března 2017 v 18:26 | Reagovat

[13]: Myslím, že jsi o nic úžasného nepřišla. Ale je fakt, že o co je to nepříjemnější, o to veseleji se na to zpětně vzpomíná :-).

16 valin valin | E-mail | Web | 31. března 2017 v 7:23 | Reagovat

Tak tyhle pocity občas mívám podobné, ale spíš než z únavy je to z toho, že mnohdy musím vyslechnout dlouhé a nezáživné monology, které mě bezpečně uspávají.. dalo by se směle říct.. že až k smrti.
Je ale fakt, že bych tohle dění nedovedla tak parádně sepsat, jako ty. Úplně jsem chrochtala smíchy, inu člověka občas potěší cizí neštěstí. :D  :D  :D

17 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 31. března 2017 v 10:25 | Reagovat

S tím Schwarzenbergem jsi mě rozesmál, ale jinak je různé drbání, mnutí obličeje atd. teď nějak "in". Dívala jsem se nedávno na pořad Karla Šípa, byl tam nějaký youtuber Jirka Král, ten se pořád vrtěl a vypadalo to, že si zapomněl vyčistit zuby, takže jazykem pořád šmátral v ústech, snad hledal zbytky potravy, následoval zpěvák Kalousek, a ten různě poposedával, pak se pořád drbal ve vlasech, tak buď v klidu. :D

Já jsem teď nějak utlumená v jednom kuse, asi jarní únava, stáří a nebo ta borelioza. :-)

18 Kutil Kutil | E-mail | Web | 31. března 2017 v 15:42 | Reagovat

No, mě spíš udivuje, že na to chcete jít ještě jednou. Jestliže se mi na  akci "klíží oči", respektive nevnímám děj (přednáška, školení, workshop, tiskovka apod.), je to signál, že je mi taková akce k ničemu, nemá pro mě význam. Tělo si samo řekne a obvykle má pravdu. Zažil jsem mockrát. Jsou bohužel v životě lidském akce tzv. za čárku, a to pak je zkouška vůle a sebeovládání. Anebo se člověk musí propadnout do sebe jako Londonův hrdina z Toulek po hvězdách... :-)

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. března 2017 v 17:07 | Reagovat

[16]: U dlouhých nezáživných monologů mi to nevadí, tam jde o přirozenou obranu organismu :-). Tohle je výhoda, že když se blogerovi něco nepovede, ještě pořád z toho může být docela veselý článek :-).

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. března 2017 v 17:09 | Reagovat

[17]: Jirku Krále si pamatuju z vyhlášení Blogera roku, v jeho případě je vrtění spíš projevem přebytku energie, než - jako to bylo u mne - jejího akutního nedostatku :-).

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. března 2017 v 17:16 | Reagovat

[18]: U akce "za čárku" se podobný průběh snese, taky jsem to párkrát zažil. Tady to bylo jinak: Téma mě moc zajímalo a prezentující měl vše připravené výborně. Pokud mé tělo vyhodnotilo situaci jinak, nejspíš mi nezbyde, než ho vyzvat na souboj! :-). Naštěstí jsem mohl něco dohnat aspoň diskusí u místního baru, kde někteří účastníci ještě pár hodin pobývali :-).

22 quick quick | 31. března 2017 v 20:51 | Reagovat

Otupělost jsem zažila, ale obrácenou, nemohla jsem se probudit.
Když vás vzbudí za noc asi počtvrté, stojím a slyším, že mně někdo něco říká, otvírá ústa, ale já nerozumím slovům. Než skončil, tak jsem se probrala natolik a řekla:  Buďte tak hodný, musím se probrat, mohl byste mi to říct ještě jednou?

23 Robka Robka | Web | 1. dubna 2017 v 17:09 | Reagovat

Mně se tohle stalo loni na koncertě Anny Marie Jopek. Sedělo se tam a únava z předešlých dnů vykonala své dílo. Přála jsem si mít sirky, naštěstí to mohlo chvílemi vypadat, že si to tak blaženě užívám, až musím přivírat oči. :-) Takže úplně chápu.

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. dubna 2017 v 10:17 | Reagovat

[22]: To může být dobrý dialog: Na jedné straně unavený budící, který má sám problém ubránit se spánku, na druhé straně probouzený, který nedokáže budícího úplně vnímat. Kdyby se takové dialogy zfilmovaly, byla by to avantgarda :-).

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. dubna 2017 v 10:19 | Reagovat

[23]: Když se jen přivírají oči, je to dobré. Měl jsem dokonce jednoho spolužáka, který dokázal spát v napřímeném sedu a s otevřenýma očima, což bylo pro časně ranní přednášky praktické :-).

26 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 3. dubna 2017 v 14:48 | Reagovat

Úplně přesně jako mr. Bean v kostele :-D

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 21:42 | Reagovat

[26]: Taky jsem si vzpomněl :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama