O Komorní hůrce a hokeji s "Rusákama"

18. května 2017 v 21:56 | Petr Vápeník |  Reportáže

Prvním mým krokem na františkolázeňské dovolenkové půdě byl nešikovný krok z Pendolina a zvrtnutý kotník. Začíná to dobře. Ale - jak praví parafráze českého přísloví: První prohrání do kapsy vhání! Zavazadlo mám, jako bych sem jel na měsíc (ale jen do tohohle velkého kufru se mi vejde fotostativ), ale nikdo se nad tím nepozastavuje, protože kulhám tak, že na ten měsíc pobytu rozhodně vypadám.

Konečně jsem zase tu! Františkovy Lázně mám moc rád, bodejť by ne, když právě tady jsem zažil své vůbec nejšťastnější životní chvíle. Tak se sem moc rád vracím, tentokrát na čtyři dny, z nichž první půlden je už podle všech meteorologických pravidel letní. Slunce sálá jako v půlce srpna a já jsem rád, že jsem si nezapomněl doma sluneční brýle. Ubytoval jsem se a je odpoledne, centrum města je plné lidí. Vyprázdní se ulice, až za chvíli začne v televizi čtvrtfinále hokejového mistrovství světa s Ruskem? Řekl bych, že ne, protože většina osazenstva jsou německé důchodkyně. A Němci hrajou až večer s Kanadou :-).

Z neuronových hlubin vybublala vzpomínka na šampionát v Praze v roce 1985. Tehdy jsem právě během rozhodujícího zápasu s "Rusákama" musel přejíždět vlakem z Plzně do Prahy. Nemáte tranzistorák? ptali jsme se navzájem s podobnými nešťastníky ve vlaku a u jakési šumící a praskající krystalky jsme se v té podivné náhodné pospolitosti společně radovali z našich dvou gólů.

"Co kdybys zůstal na hotelovém pokoji a díval se na hokej?" navrhlo mi dnes mé líné já.
"Vzpamatuj se! Nepřijel jsi do tak krásného místa, aby ses válel na hotelu u televize!" vykoplo mne ale mé odpovědnější já ze dveří. Lidé se v horku šourají pomalým lázeňským krokem a někteří spolu se mnou kolegiálně kulhají. Hmmm, vzpomněl jsem si: Kdo neskáče, není Čech!

Vyrazil jsem na Komorní hůrku, protože mám od posledního výletu do Japonska sopečný absťák. Komorní hůrka není sice Fudžisan, to víte - malé české poměry: Převýšení není 3000 metrů, ale asi 50, od úpatí na vrchol to není 15 hodin cesty, ale asi deset minut. Když malý zalesněný kopeček poprvé spatřím, ovane mne smrad snad ještě horší než u kráteru sopky Aso. Už je to tady! říkám si, vývěry sopečných plynů jsou i po 10 000 letech nečinnosti značné, a slastně nasávám tu hrůzu tak dlouho, dokud si nevšimnu, že vedle na poli několik traktorů tím smradem usilovně hnojí. Přidávám na rychlosti, i když kotník protestuje. Hokej ani sopky ale nejsou pro změkčilce, tak koukej šlapat! Jsem tvrdý jako zdejší sopečné vyvřeliny. Jakpak asi hrajeme? říkám si, když docházím na zalesněný vrchol, odkud není žádným směrem nic vidět a z několika dochovaných kousků skály se dá jen těžko uvěřit, že kdysi šlo o notně výbušnou sopku strombolského typu.

Ta krtinka na obzoru, na kterou šipka mimoděk ukazuje, je naše nejvýznamnější a "nejčinnější" sopka. A tak je to tady, přátelé, skoro se vším! :-)



Tehdy v pětaosmdesátém jsem spěchal na kolej, abych co nejvíc hokeje ještě stihnul na vlastní oči, ale všechno se proti tomu záměru spiklo: Vlak měl zpoždění, autobus u metra dvakrát za sebou vynechal a my ještě navrch dostali gól. Jejkote, 2:1 a ještě spousta času před námi, teď Rusáci rozpoutají peklo! Tehdy jsem byl ještě opravdovým fanouškem. Dnes dopoledne cestou ve vlaku jsem si vyčůraně vsadil na Rusy, takže když už budu večer smutný, že jsme prohráli, aspoň dostanu jako odškodné něco peněz. Nechutně racionální kalkul v místě, které mám spojené s tak nádhernými emocemi, až se před nimi za své dnešní "hokejové investice" doslova stydím.

Cestou na Komorní Hůrku potkáte i památný javor. Označený je pěkně stylově ve dřevě a z druhé strany je dokonce upozornění, že Goethe prostě taky nemohl být vždycky všude, i když to tak z mnoha památek ve zdejším kraji může vypadat :-).



U Goethova památníku pod vrcholem Komorní hůrky jsem to nevydržel a kouknul jsem se na internet: Prohráváme 0:2 a vypadá to jako historie naruby. Nechávám se ovívat teplým vzduchem, protože se z Komorní hůrky na chvilku stala hůrka tak větrná, až by se Emily B. jistě zaradovala. Přivírám oči a snažím se propadnout se v čase ke svému těsnému objetí se skutečnými sopkami, ale zářivé bledě žluté řepkové plochy okolní krajinu usvědčují z toho, že nejde ani trochu o Japonsko. Nevím, nevím, dvougólový náskok už v aktuální formě nemáme šanci srovnat. Nevzdávám se nějak zbytečně brzy? Správný fanoušek přece věří své naději až do hořkého konce. Tenkrát v tom slavném mistrovském hokejovém roce jsem dorazil na kolej až na poslední dvě minuty zápasu, které byly nekonečné, ale nakonec přece jen skončily a za nimi byla veliká radost, kterou jsme okamžitě zhmotnili do několika slavnostních lahvinek skvělého "Tokaji Aszu".

Sopečný materiál naskládaný jen tak narychlo. Muselo být náročné vylézt nahoru a vytesat do skály Goethovu ozdobnou hlavu s pamětním německým nápisem, upomínajícím na zdejší osobní výzkumy prováděné slavným vědcem a literátem.



Ale není vyčichlý kopeček obrostlý stromy taky jen hořkým koncem pro sopku, jejíž nespoutatelné erupce byly pro zdejší praobyvatele stálým nebezpečím, ale i nádherným ohňostrojem na oslavu konců i začátků historických epoch? Dnes jsou místní obyvatelé se svými domečky natěsnáni až k hranici rezervace a kdyby to šlo, jistě by obsadili i samotný vrchol. Nu, já bych "sopku strombolského typu", byť emeritní, raději nedráždil.

Pomalu se vracím zpět do Františkových Lázní, ještě chvilku posedávám v parku, těším se, až si večer vylezu na balkónek a budu psát blogovou reportáž a dívat se do ulice. Zjišťuji, že Rusové dali třetí gól. Hotelovou televizi pouštím i po 32 letech znovu jen na poslední dvě minuty, které se ale tentokrát nijak nevlečou, naopak uplynou rychle jak prásknutí bičem. Jsem vlastně rád, že jsem se na dnešní čtvrtfinále nedíval a místo toho viděl tolik zajímavého na vyhaslé české sopečce. Musím nakouknout do minibaru, ale obávám se, že na Tokaji Aszu to nevypadá.

Vlevo je vchod do štoly, kterou se kdysi vědci prokopali až dovnitř sopky. Dnes patří Komorní hůrka k nejlépe prozkoumaným sopkám světa. Tedy - to tvrdí vědci, sopka se při tom jen lišácky usmívá :-).



Vyhrané peníze mě pálí, jako by byly dárkem od čerta, takže je nejspíš dám radši na něco užitečného. Třeba na to, aby tady v lázních dál mohli léčit lidi, kterým to pomáhá vrátit se ze světa svých bolestí, obav a někdy i zoufalství třeba až k takovému štěstí, jaké si odtud pamatuju já.
"Počkej, holomku, až v noci nebudeš ve střehu, přijde moje chvíle!" šeptá mi bolavý kotník pomstychtivě a já věřím, že to dokáže, protože na tomhle neobyčejném místě je možné dokázat cokoli.

Jsme přece ve Františkových Lázních, v místech, kterými když procházím, jako bych postupně navlékal ve své mysli třpytivé korálky zázraků. Proti tomu jsou emoce i z toho nejsvětovějšího hokeje jenom "docela malé pivo" :-).


Tohle vypadá konečně trochu jako kráter, ale ve skutečnosti jen přičinliví lidští mravenečkové materiál vyvržený kdysi sopkou kutali, kutali, kutali, až vykutali, a dnes je z toho pozoruhodné vykutané místo, kam se uchýlily před větrem a jinou povětrnostní nepohodou velmi vzácné květiny, takže se dál kutat nesmí. Podivné jsou někdy osudy míst.



Mimochodem, kdo si chce spravit chuť, může se podívat na článek o pořádných japonských sopkách, které se mi při mých cestách připletly do cesty: Pár japonských sopek.


P.S.: Jak už jsem psal ve včerejším článku, nedávno mě oslovili Joina a Jarda, že bychom se mohli někdy v Praze potkat a prohodit pár slov. Proto jsem se chtěl zeptat i vás, zdejších dalších pražských a přípražských čtenářů, případně těch, kteří mají Prahu v pohodlně dojezdové vzdálenosti a zároveň plán ji navštívit: Nechtěli byste se k našemu malému setkání připojit? Zatím jsme se dohodli na datu, kterým bude sobota 10. června. Detaily (přesný čas a místo) ještě domlouváme, ale určitě chceme popovídání zkombinovat i s něčím dobrým k snědku. Tak pokud by někdo z vás měl zájem se přidat a poznat tak "tři blogové mouchy jednou ranou", dejte mi vědět buď do komentáře nebo na e-mail pvapenik@centrum.cz, domluvíme se.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 18. května 2017 v 23:30 | Reagovat

To je zas vtipně napsaný. Že by odpočinek působil léčivě (že to dokonce ani kotník nepřebil)? ;-)

2 Kitty Kitty | Web | Pátek v 0:09 | Reagovat

Jako bych tě viděla - umořeného, ale pilně zapisujícího poznatky i dojmy na balkoně svého ubytka. Snad jsi podnikl manérvy v FL, aby kotník dal v noci pokoj :-)

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | Pátek v 6:24 | Reagovat

U Netrebi blízko Odoleny Vody je Kopec malý homolovity kopec na způsob kopců Středohoří /i původem/od něho pokračuje mezi poli skalnatý hřeben. Rostou tam zajímavé kytky třeba hlavacky. Dojem je podobný jako z te české Fidži...Nahoře trochu jako v horách par metru dole jezdí traktor a voní či páchne pole..m :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | Pátek v 7:43 | Reagovat

Měl se rozhlédnout nevyskytuje-li se ve vykutané lokalitě kostival.
Kostivalová mast je dobrá na poraněný kotník.

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | Pátek v 8:56 | Reagovat

No to že ses na ten hokej nedíval a šel na takovouto krásnou procházku, byl ten nejlepší nápad jaký tě mohl napadnout. Nad tím počátečním zvrtnutým kotníkem jsem se nejdřív škodolibě musela pousmát (samozřejmě, cizí neštěstí vždy potěší) ale pak jsem si vzpomněla na můj vyvrtnutý, a do rozměrů grapefruitu okamžitě narostlý  kotník před lety, a bolest a další nepříjemnosti jako sádra a epoxid na dva měsíce s tím spojené mne donutily úsměv změnit na bolestnou grimasu. Doufám že ty dopadneš o mnoho lépe, aby sis svůj františkolázeňský oddych naplno užil! :-)

6 pherenis pherenis | E-mail | Web | Pátek v 8:57 | Reagovat

Též jsem se včera toulala, taková malá náplasto několika hodinovém školení.. času bylo málo na toulání. Tvé fotky připomínajízdviženým prstem, že je třeba občas v klidu nasosat přírodní i přirozené vnímání. Díky za připomenutí a taky za jediné komentáře u mě..
s příjemným pozdravením.. pher

7 Joina Joina | Web | Pátek v 10:27 | Reagovat

Tak naše sopky se nedají rovnat s japonskými.
Já jsem si říkala, že ty fotky mi jsou povědomé, já jsem na tom místě taky byla :)
Jinak je tam nádherná příroda a my blbci, jako rodina se ptáme kde je ta sopka ve vesničce a ona byla nad námi... :)

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | Pátek v 14:46 | Reagovat

To "něco jako kráter" je fantastické místo. Tenkrát jsme si do něj s kolegyní lehly a díky sluníčku a závětří tam bylo v březnu jako v krásných letních dnech :-).
Hnůj tam smrděl i minulý rok v červenci. Ale mám podezření, že je tam ten odér celoročně :-D.

9 Site Administrator Site Administrator | E-mail | Web | Pátek v 19:43 | Reagovat

***Aktuální články***
Je konzumní ideologie na hovno?    Před 15 sekundami
Ano, ekonomika je živý organismus    Před 32 minutami
Globální povinnost pracovat za mzdu    Dnes v 18:00
Ano, příroda je pro nás nejlepší učebnicí    Dnes v 17:00
Víra nejde nahradit konzumací slivovice a cigaret    Dnes v 16:00
Místo modlitby je zde cigareta    Dnes v 15:00
Jak přežít bez informací    Dnes v 14:00
Kdo může za problém s ekonomickými přistěhovalci?    Dnes v 13:00
Vím jistě to, že tvoje prázdná hlava nic neví    Dnes v 12:10
Jak vznikla Islámská sekta    Dnes v 12:00
Jak najít někoho kdo má zdravý mozek?    Dnes v 11:00
Kdy zde zvítězí láska a pravda, nad lží a nenávistí?    Dnes v 10:00
Doba papírová končí a přichází doba virtuální    Dnes v 9:27
Proč svědkové Alláha mě už nezazvoní nikdy u bytu?    Dnes v 9:00
GVKB očistec očistí od hříchů všechny zatvrzelé hříšníky    Dnes v 8:00
Proč nejvíce toho zde zkurví vysokoškoláci?    Dnes v 7:00
Kdo to je Miloš Zeman?    Dnes v 6:00
Nejlepší drogou je sebenenávist    Dnes v 5:00
Hospodin to je OMSD    Dnes v 4:00
Nedostatek jistoty dělá z lidí idioty    Dnes v 3:00

10 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | Pátek v 20:46 | Reagovat

[9]: Mnoho psu zsjicova smrt.. ;-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pátek v 22:16 | Reagovat

[1]: Tenhle odpočinek rozhodně léčí. Když se to navíc doplní popíjením léčivých pramenů... :-)

[2]: Kotník se chová celkem mravně. Nerezignoval, na to je příliš hrdý, ale bojuje čestně :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pátek v 22:19 | Reagovat

[3]: Kopečky jsou to všechny zajímavé.

[4]: Jen aby místo bolesti nedal vale kosti.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pátek v 22:21 | Reagovat

[5]: Vypadá to, že si fixační fáze budu moct odpustit, zatím to zas až tak moc nezlobí, dnes kotník vydržel výlet na SOOS a pěšky zpátky.

[6]: Sosám tedy, kudy chodím! :-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pátek v 22:25 | Reagovat

[7]: Od té doby, co jsem viděl na Hokkaidó sopku, která vyrostla sedlákovi na jeho poli, říkám si, že takový dotaz místnímu chalupáři může být namístě :-).

[8]: "Kráter" se mi moc líbil a vyhřátý byl tedy včera až moc :-).

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pátek v 22:34 | Reagovat

[9]: Aby bylo jasno, tenhle blog tu není od toho, abyste ho využíval jako věšák na reklamu pro své články. Tak prosím, berte tenhle můj komentář jako upozornění, že příští podobné seznamy, které byste mi sem chtěl umístit, bez dalšího varování vymažu. Hledejte, prosím, podporu pro své myšlenky jinde, u mne ji nenajdete.

16 Jarda Jarda | Sobota v 0:11 | Reagovat

[11]: F.L. jsou malebným lázeňským městečkem, které jsem měl čest poznat, bohužel pracovně.

Doufám "sportovče", že se promptně vyléčíš, neboť na srazu budeš mít status V.I.P. celebrity ;-)

Víš, že jsem navštívil s tátou památné utkání s Rusáky v Praze (1985), které jsme se štěstím vyhráli, neboť v té době excelovala slavná sovětská první pětka, která ... A co se týká čtvrtečního zápasu s Rusáky, v tomto zápase jsem prorokoval, že obdržíme 5 gólů - sledoval jsem 1. + 2. třetinu a poté se vypravil na výtečný Budvar (kroužek) + skvělou večeři do restaurace Budvarka :-)

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | Sobota v 8:56 | Reagovat

[16]: To je specifikum Františkových Lázní: Stačí popít z pramene s notnou příměsí Glauberovy soli a kotník funguje jako zamlada! :-)

18 Jarda Jarda | Sobota v 10:22 | Reagovat

[17]: Být Tebou Petře, tak si naliji do originální pitné ... něco ostřejšího resp. zdravého, např. irskou whisky (Tullamore, Jameson, ...) ... ještě mi poděkuješ, neboť brzy zjistíš, jak perfektně se Ti pošlape za ..., kotník nekotník ;-)

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | Sobota v 18:32 | Reagovat

[18]: Irská whiska i Glauber IV mají vlastně podobný princip působení: Zaměstnají organismus tak, že si na bolavý kotník ani nevzpomene :-).

20 Marie Veronika Marie Veronika | Web | Pondělí v 13:51 | Reagovat

Tentokrát to bylo z poněkud vážnějšího soudku, ale musím se přiznat, že mi to vůbec nevadilo. Při čtení jsem si vzpomněla na Paní Dallowayovou - i tady se na sebe jednotlivé myšlenky, dojmy a asociace váží podobně bezprostředním způsobem a to se mi moc líbilo.
Jelikož už je pozdě přát krásnou dovolenou, tak aspoň doufám, že se kotník v pořádku zhojil a že z téhle návštěvy můžeš navléknout další třpytivý korálek :-)

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pondělí v 15:19 | Reagovat

[20]: Díky za milý komentář. Když je občas příhodná chvíle, baví mě při cestě si splétat proudy náhodných počitků a vyvolaných vzpomínek a hledat jejich křížení, doteky či míjení. Někdy se to podaří, jindy méně. Ale nejsem si jistý, co by na můj v textu použitý příměr řekla Emily B., stejně jako na tvůj komentář Virginie W. :-)

Třpytivé korálky jsou pro mě ve Františkových Lázních všude, nikde jinde jich není tolik pohromadě. A co mě samotného překvapuje, čas jim v mých očích nijak neubírá na lesku, což mě jen utvrzuje v tom, že jsou ryzí a nejde o žádný štras.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama