O relativitě zpoždění

27. června 2017 v 0:11 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Je zvláštní, že Einsteinovská teorie pracuje běžně s pojmem relativity času, ale nikdy nevyužívá jako praktický příklad relativitu zpoždění. A přitom kdy jindy se různě rychlé plynutí času projevuje průkazněji, než když máme zpoždění? Když máme už někde být a nejsme, když někdo na nás právě marně čeká. Někdy se pouhá minuta může protáhnout k nekonečnu, třeba když jdete pozdě na schůzku s někým, koho chcete přesvědčit, že jste za všech okolností odpovědní a dochvilní, jindy na toho, koho milujete, vydržíte bez mrknutí oka čekat celé hodiny, představujete si ho, těšíte se na něj a vůbec vám to při nepřipadne dlouhé. A po své víkendové cestě na dovolenou do Jeseníků už vím, že zpoždění může dokonce bryskně přecházet mezi různými podobami a velikostmi, že by vlasatému strýčkovi Albertovi údivem přecházely oči na červenou.

Můj cestovní plán byl jednoduchý: Z Dobřichovic pojedu příměstským vlakem do Prahy, tam se nalodím na rychlík, tím pojedu do Zábřehu na Moravě (zdravím, paní Růženko...) a odtud spěšným vlakem do Jeseníku. Pravidelný příjezd ve 13:15, což je s přebohatou rezervou, protože recepce v mém hotelu funguje do tří. I když nabereme cestou nějaké zpoždění, měl bych všechno v pohodě stihnout. Jenže - zpoždění je činorodé a stačí mu málo, aby se utrhlo ze řetězu.

Někde poblíž tohoto vodotrysku, který jsem už před lety na jesenickém náměstí fotil, bych měl bydlet. Snad se to podaří bez zbytečného otálení.



Začátek byl přesně podle plánu. Radši jsem jel z Dobřichovic o vlak dříve, přece jen, na trati se o víkendech občas pracuje, tak abych nemusel počítat minuty (nemusel jsem, vlak jel přesně). Rychlík z Prahy odjel přesně v minutu plánovaného odjezdu, což v době letních veder není úplným pravidlem; mnoho méně šťastných cestujících mi v ten okamžik závidělo. Projeli jsme "na půl plynu" Prahou, a právě když jsme velkoměsto opustili a čekal jsem, že na to strojvedoucí šlápne, zastavili jsme kdesi v poli.

Předtočený ženský hlas nám sdělil, že nemáme vystupovat (což mě opravdu nenapadlo) a že chvíli postojíme kvůli stavebním pracem na trati. Nu což, stát se to může. Byl jsem klidný a začal jsem psát Nedělní miniglosy. Když jsme stáli deset minut a v protisměru projížděl už čtvrtý vlak, propadl jsem lehké nervozitě. Když nás v rychlém sledu předjel jiný rychlík a pak dokonce příměstský osobní vlak jedoucí v našem směru, nervozita ztěžkla a začal jsem si říkat, jestli jsme se nedostali omylem výhybkáře na slepou kolej (jaj, vlastně koleje nejsou nikdy slepé, ale vždy jen kusé, že?).

Nakonec jsme, ještě daleko před Kolínem, na samém začátku cesty nabrali poctivé půlhodinové zpoždění, což začalo nahlodávat moji důvěru v přípojný vlak. V Zábřehu jsme totiž měli mít jen 15 minut na přestup, takže hrozilo nebezpečí, že se na nás přípojný vláček vykašle a odjede bez nás. Jízdní řád mi ohlásil, že další vlak jede až za dvě hodiny. Kruci! A to ještě nemluvím o tom, že posledních 30 km pojedeme autobusem, protože z Hanušovic je výluka (taky tak rádi přestupujete s velkým zavazadlem?). Čím dál víc jsem měl pocit, že bude zázrak, když dojedu na místo aspoň do konce své dovolené.

Poočku jsem pořád sledoval hodiny, užuž se zdálo, že jsme nějakou minutu nahnali na cestě do České Třebové, ale pak jsme hned tři minuty zbůhdarma probendili čekáním na nádraží. To nemůže ten lenivý mašinfíra trošku pohnout?! Na Nedělní miniglosy jsem neměl ani pomyšlení, pořád jsem jen přemýšlel, jak budu muset zavolat do Jeseníku a domlouvat náhradní postup, jak se ubytovat v zamčeném hotelu. Prostě radost. A k dovršení starostí jsme opět zastavili v poli a stejný ženský hlas nám opět zopakoval svou naučenou formulku.

V tom okamžiku jsem se rozhodl, že se prostě už dál okolnostmi nenechám vytáčet. Však jsem v Čechách, ne v Horní Voltě, s lidmi se domluvím a i když budu nervózní sebevíc, obávám se, že to můj vlak neurychlí. A ještě ze zbytečného "napnelismu" vyhubuju starostlivému průvodčímu, který za práce na trati ani za pravidla mého hotelu nemůže. Prostě jsem nad vším mávnul rukou s tím, že to nějak dopadne a přestal jsem napjatě sledovat každý oběh vteřinové ručičky. Přesně v té chvíli se situace začala otáčet a relativita zpoždění zařadila zpětný chod.

Pro změnu mužský hlas strojvůdce nám oznámil, že přípoj v Zábřehu na nás přece jenom počká, a já se tak nestanu největším žijícím odborníkem na detaily zábřežského nádraží při čekání na další spoj. Přestup dopadl na výbornou a na odjezdu jsme stlačili zpoždění na 20 minut. V Hanušovicích nás vypakovali z vlaku do autobusu a my to zvládli v rekordním čase. Autobus jel rychleji než podle jízdního řádu zjevně dimenzovaného na špatné počasí. Minuta k minutě...

Nakonec jsme do cíle cesty k jesenickému nádraží dorazili o celých 10 minut dříve, než podle grafikonu. Sice jsem vůbec netušil, kde stojí můj hotel (to jsem si chtěl zjistit ve vlaku na internetu, ale v návalu nervozity jsem to neuskutečnil), ale když jsem se chtěl zorientovat, kudy se přibližně dostanu do centra, zjistil jsem překvapeně, že stojím přímo před hotelem. Ubytovaný jsem byl nakonec ještě dřív, než jsem původně plánoval dorazit na nádraží. Tak se mi to líbí! Čas jako by na našich železnicích chvíli dilatoval a chvíli se zase smršťoval, a to jsme se ani nemuseli pohybovat rychlostí srovnatelnou s rychlostí světla.

Město Jeseník (dříve Frývaldov) v sevření jesenických kopců. Ty nejvyšší v záběru jsou, myslím, Šerák a Keprník. Ten můj (odkud jsem fotil) se jmenuje Zlatý Chlum.



Budu muset svá pozorování podrobně sepsat do vzorečků, vše opatřit grafy a poslat do nějakého renomovaného odborného časopisu. Čerfova speciální teorie relativity zpoždění by mohla mít světový úspěch.

Přinejmenším na Kocourkovsku! :-)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 27. června 2017 v 5:30 | Reagovat

O něčem  podobným jsem nedávno četla v časopisu.
Když je jakékoliv malé zpoždění, neřeším to. Delší, bourá naplánovaný čas.
Ty grafy bych moc ráda viděla :)

2 D.n. D.n. | Web | 27. června 2017 v 6:40 | Reagovat

Při matematickém popisu nezapomeň, že relativita je rodu ženského a čas mužského!

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2017 v 7:36 | Reagovat

[1]: Ještě se mi nestalo, že bych cestou nabral tak velké zpoždění, a přitom do cíle přijel dřív, než jsem měl.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2017 v 7:38 | Reagovat

[2]: Copak o to - v matematickém popisu tolik problémů nebude. Spíš to vidím na potenciální problémy ve shodě podmětu s přísudkem :-).

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. června 2017 v 7:43 | Reagovat

No, a že sis v Český na mě vzpomněl, co? ;-) Jak slyším Frývaldov tak si vzpomenu na úžasný seriál Vlak dětství a naděje. Předloha se totiž jmenuje Poslední vlak z Frývaldova. :-)

6 Kitty Kitty | Web | 27. června 2017 v 8:19 | Reagovat

Zábavné. Na našem malém českém písečku v době mobilů vypouštím nervíky a jedu, když to jede, stojím a přemýšlím nebo čtu, když to stojí v polích. Klídek, vždycky jsem dojela a to i na cestě, kde jsem musela 6 x přestupovat. Do Rožďalovic, kde jsme se poprvé viděli u Marušky Kosáčka, vzpomínáš? Teorii bych nechala a hleděla si praxe, však někdy někam dojedem. Dojel jsi, miniglosy proběhly a už i tento článek - relativita je relativní

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2017 v 8:31 | Reagovat

[5]: Já jsem poměrně dlouho považoval Frývaldov za tajuplné místo, které není vůbec na mapách, ale kde se shodou okolností odehrávalo dost událostí v nějaké spojitosti s Jeseníkem. Vyvrcholilo to před pár lety u památníku frývaldovské stávky, kdy jsem si řekl, že ten Frývaldov prostě musím na mapách najít. Že je to samotný Jeseník, mi došlo až s notným zpožděním a dodneška se sám sobě kvůli tomu musím smát.

Ale říkám si, že ti "Valdové" mezi našimi městy mají pech na oficiální přejmenovávání: Napřed Frývaldov, pak Gottwaldov... :-)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2017 v 8:34 | Reagovat

[6]: Vzpomněl jsem si na své mnohdy adrenalinové putování po Japonsku, kde jsem se taky nakonec přes určitá protivenství vždycky dostal v pořádku na "místo určení". Proti tomu je parkování vlaků v českých polích brnkačka :-).

9 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 27. června 2017 v 10:40 | Reagovat

Samým napětím jsem se kousala do rtů (kdybych nějaké zuby měla, náhradní se neosvědčily :D ), zda dojedeš včas. Všechno nakonec dobře dopadlo.
Pohled na Jeseník je malebná.
Petře, přeji Ti krásnou dovolenou, plnou nezapomenutelných zážitků! :-) Jeden už máš za sebou - ČD.

10 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 27. června 2017 v 10:41 | Reagovat

Pardon... překlep...malebný. :-D

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. června 2017 v 11:16 | Reagovat

Relativita času (dostat se někam včas) padá dogmatickým výrokem:

"Všechny cesty vedou do Říma".

12 quick quick | 27. června 2017 v 16:29 | Reagovat

[11]: Cesty ano, o kolejích nebyla řeč.

13 sugr sugr | E-mail | Web | 27. června 2017 v 18:07 | Reagovat

Konec dobrý, všechno dobrý, v dnešní době musí vše souhlasit a být téměř na vteřinu, vždy si na to vzpomenu, když vcházím ráno do metra, je půl šesté a lidé, kteří jezdí autobusy z Kladna - dobíhají metro! :-D
Nedejbože, kdyby autobus měl zpoždění, nedejbože, kdyby se o pár vteřin opozdil, museli by čekat na další spoj metra! :-D  :-) Též vyžadují přesné spoje v přesný čas, nesmí být nikde žádné zpoždění. Je fakt, že metro zpoždění nemá! :-D

14 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. června 2017 v 20:49 | Reagovat

Jo, ČD... Člověk jásá, když (čistě náhodou) přijede včas. :-)

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2017 v 22:15 | Reagovat

[9]: Děkuji za přání, jak se říká - zážitek nemusí být dobrý, stačí, když je intenzivní. A tenhle měl nakonec i překvapivě dobré vyústění.

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2017 v 22:17 | Reagovat

[11]: Podotýkám, že i tak velké město jako Řím se bude pěkně zčerstva se pohybujícímu pozorovateli jevit zkráceně, což je výhoda, protože se pak dá Forum Romanum přejít rychleji.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2017 v 22:19 | Reagovat

[11]:[12]:: Železničářská varianta: Všechny kusé koleje vedou do Říma.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2017 v 22:21 | Reagovat

[13]: No jo, čím víc informací lidé mají ve svých mobilních telefonech, tím víc lpějí na tom, aby to byla pravda. A přitom je tak romantické vstoupit do světa železnice a nevědět ani kam jedeme, ani dokdy máme být na místě :-).

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2017 v 22:22 | Reagovat

[14]: Taky jsem si svátek, kdy spoj přijede do cíle dřív než má, pořádně užil! :-)

20 Miloš Miloš | Web | 1. července 2017 v 23:06 | Reagovat

Nedávno jsem jel do Bratislavy, dostali jsme se na okraj Brna, kde vlak zastavil, a po půl hodině čekání se ozvalo hlášení, že máme 25 minut zpoždění. A pak to ještě vylepšili tím, že dáváme přednost vlaku "vyšší kategorie". A já jsem přitom myslel, že jedu prvotřídním mezinárodním rychlíkem, když cílovou stanicí byla Budapešť :-).

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. července 2017 v 11:58 | Reagovat

[20]: Já jsem taky byl ochoten připustit práci na trati, ale zaskočilo mě, když pustili osobák příměstské dopravy a my zůstali s naším "vlakem vyšší kategorie" stát.

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. července 2017 v 23:33 | Reagovat

Ty bláho, tohle bylo drama jako hrom. Ale naštěstí to nakonec dopadlo na výtečnou. Ony ty naše České dráhy... :-P

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. července 2017 v 6:47 | Reagovat

[22]: Ve vlacích se je možné nadít čehokoli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama