O saltu mortale s dvojitým vrutem

19. července 2017 v 20:05 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

I když se to možná lidem, kteří si četli moje reportáže z Japonska včetně výstupu na krásnou Fudžisan, nemusí zdát, nežiju zrovna adrenalinovým životem. Neskáču z mostů na pružném laně, neúčastním se různých závodů pro drsňáky, nechodím střílet po jiných lidech airsoftovými kuličkami, neřídím motorová vozidla v dopravních zácpách, rušné křižovatky přecházím většinou na zelenou, nelítám na paraglidu, nelámu si končetiny na skalách ani se nepřu s mohamedány, které náboženství je nejlepší. Dalo by se tedy říct, že se pohybuji celkem daleko od nebezpečí úrazu, takže moje pojišťovna, u které jsem i proti úrazu pojištěn, mi nestačí posílat bonusy za bezeškodní průběh.

Jedinou situací, kdy mi nebezpečí úrazu doopravdy bezprostředně hrozí, jsou chvíle, kdy se snažím být z nějakého důvodu nadstandardně opatrný, což většinou není ani tak kvůli sobě samotnému, jako spíš kvůli někomu nebo něčemu, co je pro mne vzácné. V ten okamžik je ale dobré se ode mne držet dál, protože je téměř jisté, že se něco semele. Stejně jako včera.

Právě včera jsem si totiž byl od jednoho výborného pana fotografa převzít jeho úžasnou fotku, která mi padla na jaře do oka na jedné výstavě. Ta fotka mě tak uchvátila, že jsem mu od té doby nedal pokoj, dokud mi fotku neprodal. Nějakou dobu jsme probírali nejvhodnější rozměr a taky způsob rámování, nějakou dobu se fotka vyráběla, nějakou dobu jsme měli na střídačku dovolené. Včera se ale přípravný čas naplnil a já výslednou fotku dostal. Velkou, krásně a relativně bezpečně zabalenou, aby se mi s ní cestou nic nestalo. I tak jsem se ale rozhodl, že na tento vzácný a ne úplně laciný autorský předmět budu nadmíru opatrný. Měl bych se už znát, že to není nejlepší cesta do bezpečí, ale paradoxně právě poukázka na koňskou dávku adrenalinu zdarma.

S velkým placatým zavazadlem (100x65 cm) jsem jel napřed jednu stanici v ranní dopravní špičce metrem a přežil jsem celkem bez úhony. Pak jsem ovšem pohrdl možností pokračovat asi 15 minut do práce pěšky, ale rozhodl jsem se, že si ušetřím námahu (přece jen se takové zavazadlo pronese) a popojedu jednu zastávku autobusem. Kdo chce kam…

I v autobusu jsem si dával dobrý pozor, abych s obrazem o nikoho a o nic "neštrejchnul", i když by jeho pěnový "práskací" obal jistě zajistil, že se při letmém dotyku s nějakým pevným tělesem fotografii nic nestane. Přijeli jsme do stanice a já vystoupil. Kdo mohl tušit, že je poblíž autobusové zastávky malá jablůňka, která po kolemjdoucích škodolibě mrská svá nedozrálá jablíčka jako veverka šišky? Poctivě dlážděný chodník ani kvalitní asfaltová silnice mě dostatečně nevarovaly, že mám dobře koukat, kam šlapu. Vystoupil jsem z autobusu a hned po prvním kroku jsem si zvrtnul kotník, protože jsem šlápl na jedno nedomrlé jablíčko. Za normálních okolností bych nejspíš tohle zaškobrtnutí vybral, ne však v okamžiku, kdy jsem měl v jedné ruce zavazadlo s notebookem a v druhé ruce veliký obraz, na nějž jsem se chystal být celý den mimořádně opatrný.

Poté, co se pode mnou podlomil důležitý pilíř mého kotníku, nebylo nic, co by tělo zadrželo v jeho úmyslu seznámit se zblízka s chodníkem. Upadl jsem tedy poctivě z výšky svých 178 cm na dlažbu, hlavní náraz pohltila moje kolena, ale ani ona nestačila zastavit obtížně kontrolovaný pohyb, takže bylo jasné, že pád bude pokračovat, kam až gravitace laskavě dovolí. Dokončil jsem ho tedy, jak se patří, až mi o chodník lehce cvaklo i mé vysoké čelo a pracně chráněný obraz ulehl po několika piruetách na chodník jako věrný pes po mém boku. No, ulehl je možná příliš nadnesené slovo. Prostě sebou praštil, přesně po mém otcovském vzoru. Ležel jsem tedy na břiše na chodníku a moji autobusoví spolucestující tipovali, kde jsem se asi stihl tak zkárovat už v půl deváté ráno. Pak ale usoudili, že ráno je od toho, aby se spěchalo do práce a není tedy čas ani nálada na zvedání víc než metrákového pobudy z chodníku. Ostatně, bůhvíco v tom velkém balíku má! Pobuda se naštěstí dokázal zvednout sám, i když se musel nějakou dobu rozmýšlet, jestli to náhodou vleže na chodníku není pohodlnější.

Škoda, že nebyl po ruce žádný rozhodčí, protože myslím, že můj nenápadný gymnastický výkon zasloužil odborné ocenění. Salto vpřed sice bylo trochu nedotočené, ale zato bylo díky zvrtnutému kotníku ozdobeno překrásnými vruty, na které si normální sportsmeni troufnou jen v chráněných podmínkách gymnastických žíněnek a za přítomnosti profesionální hlídky první pomoci. No řekněte, kdo z české špičky by se odvážil předvést prvek s podobným koeficientem náročnosti na betonové dlažbě a s rozměrným originálním autorským obrazem v ruce?

Pravda, trochu zklamán jsem byl z reakcí diváků: Místo toho, aby se ozval nadšený potlesk za předvedení náročného prvku ve ztížených podmínkách, diváci po sobě jen rozpačitě pokukovali a nejspíš nebyli tak odborně na výši, aby jeho technickou hodnotu v ranním spěchu rozeznali. Na druhou stranu je jim třeba přiznat, že když už jsem se jim válel u nohou, ohleduplně mne překročili a - jak jsem si stihl všimnout z podhledu - jedna paní snad dokonce chvíli váhala, jestli by mi neměla nějak pomoct. když ale viděla, že mám obtížný prvek víceméně pod kontolou a nemám již dále kam padat, i ona pokračovala v cestě, přičemž se dokázala ještě natolik ovládnout, že její mimoděčné "bravo!!" zaznělo jen tichounce a příslušný pohyb rtů téměř zanikl v usilovném žvýkání.

Když se mi podařilo opět po vzoru bájného Fénixe povstat z prachu a sebrat po širokém okolí své rozsypané věci dřív než shánčliví kolemjdoucí, řekl jsem si, že sokolové mezi mými předky by ze mne jistě měli radost, protože prostná cvičení jinak již skoro zmizela z našeho běžného života s výjimkou několika rezervací v multifunkčních sportovních halách. Sebral jsem i rozměrnou autorskou fotografii, která - jak se ukázalo po rozbalení - přežila mé nedotočené salto mortale bez jediného škrábnutí. Na rozdíl ode mne, na kterém jsou určité pozůstatky praktického provedení náročného cviku i druhý den patrné, možná ještě o něco patrnější, než den první.

Člověk by si ale neměl klást malé cíle: Dnes pro změnu vyrazím do ulic s velkými deskami na své vlastní fotografie, protože si půjdu vyzvednout objednané papírové zvětšeniny fotek ze své dovolené v Jeseníkách. To by bylo, abych pro své spolucestující zase nevymyslel nějaké gymnastické povyražení!

Zvlášť když budu na sebe i na své fotky celý den velmi, velmi opatrný :-).
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 19. července 2017 v 20:16 | Reagovat

Milá jazykový mistře,
já si říkala už u názvu, jestli jsi se nerozhodl trochu zplacatět. Velmi vtipně popsáno, i když to bylo (a je) jistě dost bolestivé. Co bys ale pro slávu blogu neudělal, že? ;-)

2 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 19. července 2017 v 20:57 | Reagovat

Škoda že som to nevidela. Ale podľa opisu by som dala 8,5 boda 😂

3 quick quick | 19. července 2017 v 21:21 | Reagovat

První vlaštovka /vlaštovičník?/genderově vyrovnané moderní gymnastiky - sestava s obrazem a Čerfův skok.

4 Axina Axina | Web | 19. července 2017 v 21:35 | Reagovat

Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Výron kotníku, rozbitý NB, poškozená fotografie. Nebo všechno dohromady. Být tvým strážným andělem je tedy fuška :-)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. července 2017 v 21:46 | Reagovat

Koukám, že tentokrát by bonus z pojišťovny nebyl, kdybyste to nahlásil, ale pozor do vyvrtnutého kotníku se vám ve větším věku zažere artroza. Taky jsem podcenila vyvrtnutý kotník, ani jsem ho nezafixovala a po nějakých 10 letech neustále  oteklého vzhledu konstatoval lékař-jak jsem psala.Hlavně, že se té drahé fotografii nic nestalo, že? ;-)  ;-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. července 2017 v 21:55 | Reagovat

Prokletá jablka. Nejdřív Sněhurka a teď i ty.

7 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 19. července 2017 v 22:08 | Reagovat

Petře, já s Tebou cítím. :-) Dovedu si živě představit, jak jsi se na chodníku rozhodoval zda vstát nebo ne. ;-)
Můžu Tě potěšit, že v tom nejsi sám. Před 14 dny jsem udělala sice jen jeden vrut, ale stálo to zato. Urvala jsem při pádu kus keře s panašovanými listy a přistála v cesmíně. Oba keře celkem nepřišly k úhoně. Ale já ano! Ještě dnes mě bolí celý člověk, jak jsem si ho narazila. :D Ani se mi nechtělo vstávat. Nakonec se to s pomocí vnuka podařilo. Nemůžu si totiž dost dobře kleknout. To je pak problém. :-?
Hlavně, že přežila drahá fotka. Doufám, že máš kotník stažený obvazem. Přeji Ti brzké uzdravení. :-)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. července 2017 v 22:27 | Reagovat

[1]: Bodejť bych takovou zajímavou "vlastnokožní" akci neproměnil v článek! :-)

[2]: Osm a půl je slušný výsledek. To beru! :-)

[3]: Ano, moje sestava s obrazem je ještě ladnější než s kužely :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. července 2017 v 22:36 | Reagovat

[4]: To ano, mohlo to být horší; učebnicový parakotoul to tedy nebyl :-). Strážného anděla zaměstnávám jen nárazově: vždycky chvilku maká na plný výkon a pak si zase může dát dlouhého šlofíka.

[5]: Já jsem optimální klient pro pojišťovny: Pojistím se a když se něco semele, nikam nic nehlásím :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. července 2017 v 22:48 | Reagovat

[6]: Tak snad nás se Sněhurkou Apple nezažaluje za poškození dobrého jména.

[7]: Kotník stažený nemám, ten se postupně skoro vrátil do normální polohy. No a pokud jde o fotku, hned první den se mi vyplatilo, že jsem si nakonec vybral ne úplně tradiční (a taky dražší) variantu hliníkové desky s nalepenou fotografií překrytou tenkou vrstvou pryskyřice. Kdyby to bylo obyčejné sklo nebo plast, měl bych nejspíš po fotce. Asi to firmě, která ty hliníkové rámy vyrábí, prodám jako reklamu na nezničitelnost :-).

11 VendyW VendyW | E-mail | Web | 20. července 2017 v 8:00 | Reagovat

[6]:Ty to tedy vždycky rozsekneš! :-D  :-D

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 20. července 2017 v 8:04 | Reagovat

Takže Katedrála už visí? Nedivím se, že jsi na tu nádheru byl tak opatrný. ještě je div, že tě neklepla strachy pepka, jak dopadla fotografe a odnesl to "jen" kotník. Z jablky zkušenost nemám, mám nemilou ze šiškami. Ty jsou snad ještě záludnější.

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. července 2017 v 11:22 | Reagovat

Nepřitahuješ ty ty situace? Co si pamatuju, tak jsi taky u nás v cukrárně při předání tvých fotografií pro moji radost málem celý balík autorských fotek tam zapomněl. Nebo jsem to byla já? Zásadně - s obálkou s fotkama nemlátit o zem (ani sami se sebou) :-P

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. července 2017 v 11:36 | Reagovat
15 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. července 2017 v 11:41 | Reagovat

[7]: Auauau, to byl nepříjemný zážitek a utrpěly spíš keře. Taky se mi špatně vstává, páč na kolena kleknu jen v nouzi nejvyšší. Jsme už pomalu hrachoviny, které se klátí a častěji padají :-(  ;-)

16 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. července 2017 v 11:46 | Reagovat

Dnes se s komentářem k tomuto článku trápím už delší čas. Nejprve jsem musela jít říct hospodáři tvůj šok z "půl deváté a už zkárovaný", potom jsem dočetla, nato i komentáře a teď jsem dospěla k hodnocení tvého pozemního kousku. Přeju ti nicméně, aby tvoje cesty s uměleckými fotkami probíhaly co nejlíp. Vruty a salta nech všímavějším :-P

17 Míra Míra | 20. července 2017 v 14:48 | Reagovat

Děkuji autorovi za popsání jedné z mých standardních příhod. Už jsem to asi psal, mezi příbuznými a známými se jim říká Mírovy příhody. Má to vždycky stejný průběh, nejdřív se mi něco stane a pak je to při vyprávění velká legrace. No, hlavně, aby to vydrželo aspoň v této poloze (nemyslím tu na té dlažbě).
Zajímavé bývají právě ty reakce diváků. Pokud nejsem vážně zraněn, vychutnávám se je skoro hned při akci, ostatní až v nemocnici. :-)

18 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 20. července 2017 v 17:10 | Reagovat

Tak doufám, že transport fotek z dovči proběhl a vše je v pořádku. Omlouvám se, četla jsem jen konec, já teď nějak hůř vidím a protože chci oplatit komentáře, tak to musím flákat. :-x

19 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 20. července 2017 v 17:30 | Reagovat

Jo taky do často říkám opatrně a bude to v pohodě a pak právě ta opatrnost...

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2017 v 20:12 | Reagovat

[12]: Odpovím trochu jako Rádio Jerevan: Katedrála visí, jen to není Katedrála, ale Chrám, a nevisí, ale je ležérně opřený o zeď. Ale drží. Ještěže se v tomto případě hliník do Humpolce neodstěhoval :-).

[13]: Musím rozhodně popřít, že bych přitahoval takové situace, protože je to úplně naopak: Ony přitahují mne! :-)

[13]: Rád bych se zařídil podle uvedené zásady, ale je to silnější než já. Jakmile vidím vhodný chodník, nejsem k udržení.

[16]: Nazval bych to pracovně "dvojitý odpíchnutý Čerf...

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2017 v 20:15 | Reagovat

[17]: Tentokrát jsem si to nedokázal náležitě vychutnat, protože jsem si myslel, že jsem čerstvě zakoupenou autorskou fotografii musel rozštípat na kusy. Ale večer už byla nálada na veselý článek :-).

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2017 v 20:17 | Reagovat

[18]: Ano, to bylo v pořádku. Dokonce se mi pár zvětšených fotek líbí :-).

[19]: Tak musíme opatrně, abychom to s tou opatrností nepřehnali :-).

23 VendyW VendyW | 20. července 2017 v 20:43 | Reagovat

[20]: No jo, Chram!  Ale jedno jako druhy je ve finale kostel. ;-) diky bohu za Hlinika :-D

24 Jarka Jarka | Web | 21. července 2017 v 10:05 | Reagovat

Mívala jsem ráda pořad "Neváhej a toč" kde ukazovali podobné situace. I když jsem si vždycky nad těmi držkopády říkala - tak to muselo bolet, neubránila jsem se smíchu. I dnes se směju, salto mortale jsi popsal skvěle. :D

25 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. července 2017 v 16:09 | Reagovat

Au, au! To je reakce jak na následky tvé obdivuhodné gymnastické sestavy, tak na reakci kolemjdoucích. To, že se nikdo ani nepozastavil, mi přijde hrozně smutné...
Mám ale radost, že se vysněnému obrazu nic nestalo :-) Rozechvění, s kterým jsi ho rozbaloval, si, myslím, dovedu docela živě představit. Jednou jsem si velmi nepěkně flákla z výšky o zem s houslemi (pravda, ve futrálu, ale starém) a sice se jim nakonec taky nic nestalo, ale ty nervy!

26 pherenis pherenis | E-mail | Web | 21. července 2017 v 19:12 | Reagovat

To byla rychlá odplata za lenost :-D :-D.

s letním pozdravením.. pher

po dlouhé době na návštěvě, jdu dopročítat resty slovesné ;-)

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. července 2017 v 23:33 | Reagovat

[24]: Ano, taky jsem tomu v televizi smával. No, vzhledem k tomu, že dnes má každý v ruce mobil, možná mě taky někdo stihl natočit a jednou to bude v telce junda :-).

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. července 2017 v 23:35 | Reagovat

[25]: Jedna kolemjdoucí, která byla nejblíž, přece jen zaváhala. Ale pak lépe zaostřila, všimla si, že nejsem princ, který jen nedopatřením spadl ze svého bílého koně a pokračovala v cestě za jinými koňskými albíny :-).

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. července 2017 v 23:36 | Reagovat

[26]: Kdybych nenesl obraz, šel bych jistě pěšky vedlejší klidnější ulicí. Ale kdoví, třeba bych na své pěší cestě pro změnu spadl do výkopu...

30 Miloš Miloš | Web | 22. července 2017 v 22:29 | Reagovat

Škoda, že není k tomu video, takový náročný prvek mohl stanovit novou laťku obtížnosti jako kdysi Korbut salto.

Petře, a co notebook?

Kdysi jsem spadl na ostrově Rhodos, když jsem snažil fotit okolí. Při pádu jsem instinktivně chránil fotoaparát a s pouhým polovičních vrutem (technická hodnota nestála za nic) jsem sebou praštil do trní a odřel si celá záda. Ale fotoaparátu se až na menší rýhu nic nestalo.

31 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. července 2017 v 10:37 | Reagovat

To se ti teda povedlo :-D Za gymnastický výkon máš 9,5 bodů -  ubírám 0, 5 bodů za nedotočený vrut 8-O :-D
Za povedený, s vtipnou nadsázkou napsaný článek máš jedničku i s hvězdičkou 1* :-D  :-D  :-D

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. července 2017 v 21:24 | Reagovat

[30]: Ano, něco podobného jako Korbut salto to bylo, jen ne na kladině, ještě mám rezervy.

Notebook už přežil horší karamboly. Je zvláštní, že mě vůbec nenapadlo, jestli je v pořádku, počítal jsem s tím vlastně automaticky, protože na něj zatím vždycky bylo spolehnutí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama