Poutní kostel Panny Marie Pomocné ve Zlatých Horách

2. července 2017 v 23:22 | Petr Vápeník |  Reportáže

Mám rád místa s příběhem a existenci silného příběhu těžko může poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor někdo upřít. Těch příběhů je dokonce hned několik, takže když teď pár dní pobývám na jesenicku, poutní kostel byl jedním z míst, kam jsem se chtěl určitě podívat.

Prvním příběhem je úplný počátek místní mariánské tradice. Za třicetileté války, která se na oblasti zlatohorska a jesenicka projevila velmi negativně, se prý v těchto místech ukryla před švédskými vojsky jedna místní těhotná žena. V tísni požádala o přímluvu Pannu Marii, která ji vyslyšela a ženě se narodil zdravý syn Martin. Že v tomto případě nejspíš nejde jen o legendu, je patrné z toho, že sám tento synek - když se v dospělosti stal váženým občanem - přikázal na místě svého narození pověsit na paměť onoho příběhu s dobrým koncem obraz Panny Marie. K obrazu začali přicházet poutníci a po nějaké době zde lidé postavili dřevěnou kapli. No a protože příliv poutníků sílil, v 19. století zde byl na místě původní kapličky vystavěn řádný poutní kostel.

Druhým příběhem je příběh docela drsné likvidace tohoto poutního kostela: Když byli po druhé světové válce vysídleni němečtí obyvatelé zlatohorska, snížil se logicky i počet poutníků. Navíc po roce 1948 neměla víra na růžích ustláno v konfliktu s "vědeckým pokrokovým názorem" vládnoucích komunistů. Po roce 1955 byly zcela zakázány zlatohorské náboženské poutě a kostel byl postupně za tichého přihlížení úřadů (a občas i za jejich "nezištné" podpory) devastován. V roce 1968 se sice připravovaly plány rekonstrukce, ale ta se nakonec nestihla uskutečnit před dalším utužením ideologických pořádků. Naopak, v roce 1973 byla ruina kostela vyhozena do povětří a místo bylo oficiálně srovnáno se zemí.

No a třetí příběh je optimistickým příběhem vzkříšení kostela i poutní tradice, kdy od 80. let sílily neoficiální snahy o obnovení dávných poutí. Po zhroucení "vedoucí úlohy komunistické strany" v roce 1989 byly tyto snahy rozšířeny i o oficiální část a výsledkem bylo vystavění nového poutního kostela na tradičním místě a jeho vysvěcení v roce 1995. Letos je tedy kostelu krásných a energických 22 let.

Areál poutního kostela je vystavěn tradičně s jen některými modernizujícími architektonickými prvky. Součástí areálu je i budova kláštera a zároveň poutního domu. Je tu ale i docela normální občerstvení a prodejna suvenýrů, prostě vše, co si takový běžný poutník může přát.



V ambitu je kromě spousty informací (které jsem si dovolil využít i v tomto článku společně s informace na Wikipedii) a příspěvků poutníků i docela bohatá fotografická dokumentace včetně stavu kostela těsně před jeho likvidací.



Při velkých poutích zjevně probíhají bohoslužby i venku, kde je tomu přizpůsobený prostor.



Nádvoří dominuje obraz madony s dítětem vsazený do štítu kostelní budovy. Ani dnes se nezapomíná na dávný prvotní důvod, proč vůbec toto poutní místo vzniklo, a běžné jsou zde proto i přímluvy za nastávající maminky a jejich děti, což je mi velmi, velmi sympatické a hned jsem to taky jako plnoprávný poutník náležitě využil a přimlouval se a přimlouval :-).



Kousek od kostela je jako na každém správném mariánském svatém místě i posvátná studánka. Zatímco kostel byl zlikvidován, pramen tu byl pořád, byť ho bylo nutné v souvislosti s výstavbou nového kostela obnovit a upravit. Dnes je u studánky informace, že tato studánka je jedinou památkou, která se zachovala z původního poutního místa.



Pramen je sice slabý, ale vytrvalý, takže jsem samozřejmě zázračnou vodou nepohrdnul, i když do láhve natékala docela dlouho, abych své přímluvy mohl plnohodnotně opakovat i mimo poutní místo, vždycky když jsem se ten den napil. Mimochodem, příležitostí jsem měl dost, protože jsem procházel dlouhý okruh kolem Zlatých Hor; ke všemu zajímavému, co jsem cestou viděl, se vrátíme ve speciálním článku, nechtěl jsem dnes rozmělňovat uvedené silné příběhy dalšími ne přímo souvisejícími tématy.



Mariánský motiv najdeme i na mříži u vchodu do kostela.



Snad mi prominete dost patrné "kácení linií", ale nasadil jsem to nejširší "sklo", co jsem měl s sebou, abych obsáhl po prostrčení objektivu mříží interiér kostela v co největším úhlu.



Základní kámen nového kostela posvětil při své návštěvě Československa v roce 1990 tehdejší papež Jan Pavel II., který má dodnes velmi významnou roli v životě poutního kostela - nejen proto, že Zlaté Hory jsou na česko-polském pomezí, ale i proto, že ostatky svatořečeného Jana Pavla II. jsou umístěny v kostelním relikviáři.



Celkový areál poutního kostela z určitého nadhledu. U kostela se protíná řada turistických cest, takže je možné pokračovat nejen do Zlatých Hor (a následně přes polskou hranici), do Rejvízu nebo naopak směrem na Krnov, ale můžete si projít (jako já) i zajímavou stezku věnovanou především hornické minulosti Zlatých Hor. Ať už ale vyrazíte kterýmkoli směrem, kostel se vám ještě několikrát ukáže v různých pohledech, nejčastěji jako čistá bílá věž obklopená nádhernou zelenou barvou zdravého podhorského lesa.



Tolik zlatohorské "poutní příběhy". Pro mne z nich plyne jeden optimistický závěr: I když vypadá situace sebebezvýchoději a zdá se že je dočista vše ztraceno, ještě to neznamená, že se nemůže obrátit k lepšímu. Někdy to - jak je vidět - nějaký čas trvá, ale je to pro mne známkou, že zlo, nenávist a špatná vůle všeho druhu - i když zdánlivě nezvratně dokonají svou špinavou práci - si nikdy nemůžou být jisté, že jejich snaha nebyla od začátku marná a nepovede naopak paradoxně k tomu, že to, co mělo zcela zmizet z paměti, se v budoucnu zaskví v nové, dosud nepoznané kráse. Kdyby pro nic jiného, tak pro tohle vědomí je příklad zlatohorského poutního kostela dobrý a stojí za to o něm dát vědět - třeba i na blogu :-).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 3. července 2017 v 7:42 | Reagovat

A ze Zlatých hor pochází kolega, žeo tom nějak nevyprávěl..podobně bylarekonstruována kaple s jeskyní Máří Magdalény v Mníšku pod Brdy (podle originálu, staviteli zaplatil cestu na místo majitel panství)aobnovena křížová cesta  ..za bývalého režimu zdevastovaná "nepéčí" a záměrnou destrukcí...

2 Kitty Kitty | Web | 3. července 2017 v 8:05 | Reagovat

Děkuji za pěkný článek a popis místa a jeho historie. Pokud se do Jeseníků dostanu, asi se tam podívám. Není tam jen Karlova Studánka, kde to znám ;-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. července 2017 v 8:10 | Reagovat

Zázračná voda, je-li čepována do pet lahví, ztrácí svoji účinnost.
Není nad sklo.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. července 2017 v 8:28 | Reagovat

[1]: "Nepéče" je velmi trefné slovo.

[2]: K místu se dá dojet i autobusem, zastávka je asi 2 km od kostela a jeden nebo dva spoje jezdí až do areálu, doslova "před bránu".

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. července 2017 v 8:30 | Reagovat

[3]: Je-li voda opravdu zázračná, na materiálu láhve nezáleží, tedy pokud nejde o materiál rozpustný ve vodě.

6 Jarka Jarka | Web | 3. července 2017 v 9:55 | Reagovat

Ty jo, já už jsem toto místo musela u někoho na blogu vidět. Pamatuji si to proto, že už tenkrát jsem kostel, jeho interiér i to venkovní prostranství obdivovala. :-) Letošním venkovním fotkám pomáhají parádní obláčky, kam se na ně hrabe čisté azuro. 8-)

7 Axina Axina | Web | 3. července 2017 v 11:35 | Reagovat

[5]: TlusŤjoch má pravdu. Nevím, co dělá PET láhev s vodou zázračnou, ale je známo, že té běžné vodě plast neprospívá, jen více či méně škodí. Z PET se uvolňuje do vody karcinogenní bisfenol. Velmi se nedoporučuje opakovaně plnit PET láhev vodou. Pak navíc hrozí kontaminace vody bakteriemi.
Přiznám se ale, že kupuji minerálky v PET lahvích. Není alternativa...
Pro turisty apod. existují lahve z borosilikátového skla. Jsou lehčí než skleněné a jsou hodně odolné vůči nárazu. Konec PŠM :-)

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. července 2017 v 12:38 | Reagovat

[7]:
Zajímalo-by mne, kdo ještě v dnešní době ví, co znamená zkratka PŠM.

9 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 3. července 2017 v 14:31 | Reagovat

Krásné místo. :-)
Škoda, že je tak daleko. :-(
Děkuji alespoň takto zprostředkovanou návštěvu. :-)
Pamatuji se na radost jednoho obyvatele Cukmantlu krátce po obnově kostela. Byl na to patřičně hrdý.

10 Asterius Asterius | E-mail | Web | 3. července 2017 v 16:04 | Reagovat

Kostel je z venku hezký a zajímavý, škoda jen, že to má strohý moderní interiér, který vlastně postrádá presbytář. To na posvátnu moc nepřidá.

11 dinosaurss dinosaurss | Web | 3. července 2017 v 17:47 | Reagovat

Skvělý a moc zajímavý článek, nádherné snímky. :-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. července 2017 v 18:18 | Reagovat

[6]: Obláčky byly na focení akorát. Jen to přímé protisvětlo... Příště tam musím vpodvečer :-)

[7]: PŠM bylo dobré. Nicméně pořád si myslím, že na poctivě zázračnou vodu z posvátné studánky si nepřijde ani koalice bisfenolu s bakteriemi. Zázrak je prostě zázrak! :-)

[8]: Jak by řekl Hujer: "Já to vím, mohu prozradit?" :-)

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. července 2017 v 18:28 | Reagovat

[9]: Určitě je na co být hrdý, tak se Cukmantlanům ani Edelstadtníkům vůbec nedivím :-).

[10]: Pro takové poutníky, jako jsem já, i přesto zbývá na tomto místě posvátna dostatek.

[11]: Díky.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. července 2017 v 22:59 | Reagovat

Zajímavé vyprávění. :-)

15 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 3. července 2017 v 23:21 | Reagovat

Čerfe, ty snad chceš být těhotný a mít čerfíčata, žes pil z pramene?! O_O

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. července 2017 v 6:37 | Reagovat

[15]: Zase bych zázračnou sílu zdejšího pramene nepřeceňoval; jak říká kvantová teorie: "Vocaď pocaď!" Ale na přímluvu za ty, na kterých mi záleží, to, věřím, stačí.

17 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. července 2017 v 18:29 | Reagovat

[1]: Kaple ale už neslouží svému účelu, nýbrž je z ní výstavní síň. Zbyla pouze krápníková výzdoba a kamenná podlaha. Stejně jako z nově zrekonstruovaného bývalého kláštera je koncertní a výstavní sál.

18 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. července 2017 v 18:34 | Reagovat

[1]: Nicméně poutě se pořádají stále i mše před kaplí. Ostatně o víkendu teď Skalecká pouť začíná. Možná se zajdu podívat. Většinou k ní bývá spousty doprovodných programů. Tedy pokud tu ještě budu. Chtěla bych, ale nezáleží to jen na mě.

19 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. července 2017 v 18:37 | Reagovat

Je vždy paráda, když nějaké místo dostane druhou šanci. Stejně jako třeba stejně k záhubě odsouzený kostel v Neratově. Stejný osud. Vyhnaní Němci, chátrající kostel,rozhodování zda zbourat nebo ne a parta nadšenců která mu vdechla nový život a vzniklo úžasné místo plné energie....

20 Axina Axina | Web | 4. července 2017 v 21:35 | Reagovat

Na 4. fotografii od konce je zdobně vyvedena mříž. Jak jsem tak rozjetá z luštění u TlusŤjocha, četla jsem to na první pokus jako AYE ARA a byla ochotna uvažovat o nějakém rébusu :-)
Po chvíli mi došlo, že je to AVE MARIA.

21 Vendy Vendy | Web | 4. července 2017 v 23:12 | Reagovat

Zajímavý příběh zničení a znovuobnovení. Navíc se mi docela zamlouvá i fakt, že je kostel pojat kapku moderněji - i tahle doba si zaslouží mít svůj styl. Jen mi u toho kostela vadí jedno - v těsném sousedství ten hotýlek, nebo co to je. Vizuálně dost hyzdí celkový efekt kostela, i když chápu jeho praktičnost. Navíc ještě ční nad úrovní kostela, takže jako by byl dominantnější než samotný kostel. Ale nic s tím nenadělám a nakonec, jde o to, co se uskutečnilo a to byl perfektní záměr.

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. července 2017 v 23:22 | Reagovat

[20]: Ano, je to tak, u mne jsou prostě jednodušší rébusy :-).

[21]: Mně tam ta klášterní budova nijak nevadila, ostatně oba objekty jsou docela chytře propojené a bylo vidět, že vznikaly souběžně.

23 Vendy Vendy | 7. července 2017 v 21:15 | Reagovat

[22]:To je klášterní budova? Aha, nedá se poznat, protože mi připomíná spíš restaurační zařízení s nahoře zařízenými pokoji pro hosty. Dík za vysvětlení, v tomhle případě je její blízkost vhodná. :-)

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. července 2017 v 8:17 | Reagovat

[23]: Je to budova kláštera, která má zařízené i pokoje pro poutníky.

25 Miloš Miloš | Web | Neděle v 22:09 | Reagovat

Kostel z turistických výletů znám a mám ho i na fotkách (myslím, že včetně interiéru, musel bych hledat), ale informace o papeži jsem neznal, že by tam měl být i posmrtně, se mně zdá neuvěřitelné.

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | Neděle v 23:22 | Reagovat

[25]: Docela by mě zajímalo, jak se tyhle věci shánějí. Varianta e-shopu mi v téhle branži připadne nemístná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama