Proti proudu šumného Šumného potoka

27. července 2017 v 22:01 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Už jsem si díky několika sériím pořadů s architektem a hercem Davidem Vávrou vštípil, že šumné věci nejsou jen ty, které šumí, ale i takové, které jsou pěkné a stojí za podívání. Objevil jsem v těch pořadech pro sebe mnoho krásných míst nejen u nás doma, ale třeba i v dalekém Japonsku; vždyť třeba poprvé mě pro úžasnou stavbu nádraží v Kjótu nadchnul právě David Vávra ve svém pořadu věnovaném především působení českých architektů v Japonsku a já si tehdy - aniž bych si uměl představit, že se to opravdu někdy uskuteční - jen představoval, jaké by to asi bylo krásné vidět to vše jednou na vlastní oči (blíže např. viz článek Japan 2011 - U císaře v paláci). Na své nedávné dovolené v Jeseníkách jsem ale měl možnost projít se kolem něčeho, co je šumné z obou důvodů nebo dokonce ze tří důvodů zároveň: Nejenže jde o velmi pěkné místo "pro oko", ale navíc to místo ještě příjemně šumí. A - pěkně do třetice - se slovo šumný dokonce objevuje v názvu. Řekněte sami: vás by nelákalo projít se - byť bohužel bez sympatického pana architekta jako extravagantního průvodce - kolem Šumného potoka?

Protože jsem bydlel v Jeseníku, k Šumnému potoku jsem to neměl nijak daleko. Stačilo popojet autobusem docela malý kousek do Adolfovic a vyrazit po turistické značce do kopců rýsujících se v dálce. Sice musíte na úvod jít chvíli po silnici otevřeným terénem (ale za těch pár kilometrů mě minulo jen několik cyklistů a volně pobíhajících vlídných psíků), než vstoupíte do napřed pomalu a posléze stále rychleji se zdvihajícího lesa. Jakmile se ocitnete v lese, přijde vám šumný šumný Šumný potok pěkně naproti a podél celého svého toku jako páv předvádí všechny své vizuální přednosti. A že jich je!



Cestou jsem potkal několik houbařů. I když jsem si původně myslel, že je v celé republice kromobyčejné sucho, a tedy na houby je možné zapomenout, místní mě ubezpečili, že tohle se Jeseníků netýká, vody je i v počínajících prázdninách tolik, co jindy, a hub taky. I vody v Šumném potoce bylo tak akorát - ani málo, aby přírodní rovnováha v korytě nebyla posunutá příliš ve prospěch kamenů, ani moc, aby vám potok nevyšel v ústrety ochotněji, než se podle Gutha - Jarkovského sluší. V ústrety mi vyšly i některé houby (možná by je někteří internetoví diskutéři označili pejorativně jako "vítače"), které se mi podbízely například tím, že rostly tak příhodně, abych se při "sklizni" vůbec nemusel shýbat.



Na Šumném potoce se samozřejmě dají čekat šumné peřeje. Šel jsem proto na výlet opět "natěžko", tedy prakticky se vším, co můj fotobatoh dokáže pojmout, a se stativem hozeným přes rameno navrch. Na rozdíl od kaňonu Bílé Opavy, který jsem si už za různých podmínek prošel mockrát, a mohu se tedy věnovat především focení a teprve sekundárně i výletničení, u Šumného potoka jsem chtěl taky trochu poznávat, což v mém podání kvalitnímu focení moc nesvědčí. Chtěl jsem dojít z údolí až na místní horský hřeben, který se nachází někde kolem výšky 1000 metrů a pak to střihnout lesem na Rejvíz (viz článek Upajdaný výlet na Rejvíz).



Výřez z bližšího záběru stejných peřejí jako na minulém obrázku jsem zkusil fanfarónsky postavit "naštorc" a vzniklo cosi, čemu říkám pracovně Nosatec :-).



Následující fotka z vyšších partií Šumného potoka má jeden atribut, který mám rád: správně klidné a pravidelné vlásečnicové proudy na jezírku, kam přepadává zurčící voda. Bohužel, slušná je jen spodní třetina obrázku, ty horní dvě třetiny vlastně nejsou ničím zajímavé. Fotku sem dávám jen proto, že třeba jedna povedená třetina obrázku bude pro někoho ze čtenářů zajímavá. Vždyť třeba i v hokeji leckdy stačí k vítězství jedna povedená třetina a to ani nemluvím o tom, jakou neuvěřitelnou sílu dokáže mít každá třetina trojjediného Boha :-).



Ano, měl jsem povšechnou informaci, že vyšší partie Šumného potoka jsou po jakési dřívější povodni obtížně prostupné. Většinou mám ale tendenci takovým varováním moc nevěřit; když člověk opravdu chce, projde skoro všude, zvlášť ve vlídných lesích civilizovaného mírného pásma, kde žije jen nemnoho smrtících hadů a potkat rozdivočelého tygra či hladového krokodýla má pravděpodobnost podobnou tomu, že vyhraju superjackpot ve sportce. Když znenadání z hlavní - pořád ještě zpevněné, i když postupně se zužující - cesty ukázala odbočka na polorozpadlou lávku s několikrát zatočenou metastabilní "mostovkou", která vypadala jako ležící a podřimující dvoušroubovicový model DNA, bylo mi jasné, že svým pokusem o přechod bych lávku mohl jedině dorazit, aby se dále netrápila balancováním nad proudem horské říčky. Ostatně - fórově vyhlížející lávka asi odrazuje většinu turistů, protože navazující cestička byla čerstvě zarostlá vysokou nezohýbanou a nesešlapanou travou. Dobře tedy, rozhodl jsem se proto pokračovat hlavním údolím kolem bezejmenného toku, do kterého se u "DNA lávky" skutečný Šumný potok vlévá. Přece nemusím chodit pořád jenom mastňácky po značených cestách, že?



Bezejmenný potok, nadále už jen dvojitě a nikoli trojitě šumný, pořád nabízel zajímavé pohledy, no a šumění vody bylo nádherné, jako kdyby mi do uší šuměla samotná Česká filharmonie ve své vrcholné formě.



Raději se vám asi ani nebudu přiznávat, že v dalších peřejích již bezejmenného šumného potoka jasně rozpoznávám Tělo cudné sovy. Pan Sigmund von Příbor by jistě nad mou představivostí nejednou pozdvihl obočí. Já - nemaje dostatečně pevných základů psychoanalýzy - si to díky svému nezřízenému optimismu v tomto případě vykládám jako zřetelný projev svého obdivu k neokázalé moudrosti :-).



Ještě jsem šel několik kilometrů po stále prudčeji stoupající cestě, až i ta časem skončila a já pokračoval několika zjevně neoficiálními lesními průseky ve směru, kde zbytky mého orientačního smyslu cítily nějakou schůdnou hřebenovku. Pravda, trochu mne začínala trápit žízeň, protože jsem příliš podlehl představě ideálních prameništních poměrů v bezprostředním okolí Jeseníku. V údolí Šumného potoka jsem ale žádný "oficiální" ošetřovaný pramen neviděl, malá půllitrová láhev již byla několik hodin prázdná a přede mnou ještě odhadem 10-12 km cesty. Ano, nouze by velela nabrat doušek přímo z potoka, ale přece jen... Ale kdo dokáže zázraky náležitě obdivovat a ocenit, tomu se občas zjeví ve své plné kráse: Když jsem se vydrápal lesem do posledního nejprudčího kopce, vyšel jsem na široké pěšině značené jako cyklotrasa přímo u báječně vydatného a studeného pramene nazvaného příhodně Jelení pramen, což pro mne jako pro Čerfa (jak už jsem na blogu několikrát psal, cerf ve francouzštině znamená jelen) dostalo i náležitý symbolický punc :-).



Na další cestě už jsem moc nefotil, byť třeba k místu pozoruhodného lesního hřbitova ruských válečných zajatců se nejspíš ještě v budoucnu na blogu vrátím. Ale to je zase úplně jiné než dnešní šumné téma, kterému jsem v tomto článku chtěl nabídnout sólo.

A co by to bylo za šumné téma, kdyby ho nedoprovázela krása barevných květů pro oči těch, co mají květy rádi. Proto posílám aspoň tuhle broučí (nebo nejspíš beruščí) kreaci, kterou jsem vyfotil po návratu, když jsem spočinul na lavičce na jesenickém náměstí, kousek od vchodu do svého hotelu. Přál bych vám vidět, jak byli z téhle květinové berušky nadšení malí špuntíci, kteří se kolem procházeli se svými maminkami; doslova výskali radostí (koukni, mamíí, jaký má krásný vočička!!!) Milí nápadití designéři mají u mě do notýsku malou červenou hvězdičku a pochvalu přes nastoupenou hmyzí jednotkou! :-)



Ano, fotovýprava proti proudu Šumného potoka mi sice nepřinesla žádnou "superfotku", která by se svou kvalitou neodbytně dožadovala vystavení. Přesto se mi výlet moc líbil a když budete mít náhodou cestu kolem, Šumný potok mohu vaší pozornosti doporučit. A stativ na rameno, samozřejmě :-).

Přeji vám všem krásné letní dny i noci a věřím, že i u vás aspoň trošku zavoněla vůně lesa, beruščích květů a že vám lehké a dobře naladěné šumění potoka navodilo příjemnou harmonickou atmosféru.

Pozn.: Dnes potřetí a zase na pár let naposledy přikládám kromě nového článku i malý výlet do blogového pravěku v podobě článku z listopadu 2011, který se jmenuje O bedně plné peněz a není o žádném pokladu ani rychle nabytém bohatství, protože za peníze v této "bedně" byste si toho ani kdysi ani teď moc nekoupili. Je ale součástí zvláštního dávného a ve své době pohříchu i kriminálního příběhu, který si ke staré krabičce s neplatnými poválečnými korunami těžko domyslíme, i kdyby naše fantazie byla opravdu veliká.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. července 2017 v 22:19 | Reagovat

Jak jsem velká, tak jsem malá! Beruška vede! :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. července 2017 v 22:47 | Reagovat

[1]: Na lavičku k beruškám jsem se vždycky přesunul, když jsem viděl nějakého mrňouska, který se blížil: Jako zázrakem totiž přestával zlobit a plakat a přes zbytky slziček se na berušku s květy najednou smál tak, že z toho byla úplná duha :-).

3 Joina Joina | Web | 28. července 2017 v 7:28 | Reagovat

I když jsem v Jeseníkách byla. Takový potůček jsem neviděla.
Taky se už těším až půjdu na houby, ale muselo by vydatněji zapršet.
Ještě že ten pramen po cestě aspoň byl :)
A ty kytky na konec jsou opravdu nádherné :)

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 28. července 2017 v 9:21 | Reagovat

Tak já bych jásala nad každou z těch které tu máš, kdyby se mi podařila podobná. U Nostace nastojato krásně vyniklo to jedno andělské křídlo ;-) a co se týče fotky o které říkáš že je zajímavá až v poslední třetině a nahoře se nic neděje .... no já bych si dovolovala oponovat. Ono se děje, ono se to už tam chystá pěkně v klídku a pomalu  na závěrečné Grande Finále! Pěkně nenápadně tu a tam ta vodička vykoukne, pak se víc osmělí, ukáže ze svého umění trochu víc a když zjistí, že jí přihlížející nevypískají tak se do toho opře plnu silou! ;-)

5 Kitty Kitty | Web | 28. července 2017 v 16:43 | Reagovat

Sem k tobě si chodí moje oči odpočinout a dnes to nebylo jiné. Zajímavé prolínání tlumené zeleně a žlutavé "dlouhé vody" mě fascinuje. Je to pokračování tvých fotoobrazů, které mě zde doprovázejí při každém průchodu. Umíš světla a stíny, vodu a kameny. A navíc - pěkně se čte to, co tě provázelo a na fotkách není :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. července 2017 v 19:08 | Reagovat

[4]: Nemohu si pomoci celou dobu na to myslím, že ta fotka je pěkná a zajímavá celá a ne z jedné třetiny. Kontrast barev tmavých a jemných pramínků vody je zvláštní. Beruška je nápaditá, moc hezká a nedivím se, že se  hlavně dětem líbila. :-) Díky za hezký výlet.

7 Axina Axina | Web | 28. července 2017 v 19:12 | Reagovat

Peře, máš vůbec rád klasickou fotografii proudící vody, tzn. vodních proudů, potoků, říček apod. v neupravené podobě?
Takovou vodu mám ráda. Jako bych slyšela její zurčení. Uklidňuje mne a hned se mi při ní lépe dýchá :-)
Na tvých fotografiích často vidím vodu jakoby to ani nebyla voda, ale nějaký bělavý plyn, podobný tomu, co se válí při zemi na vystoupeních rockových skupin. Mám při tom instinktivně "pocit ohrožení"...

8 Axina Axina | 28. července 2017 v 19:14 | Reagovat

Samozřejmě PETŘE, sorry.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. července 2017 v 19:47 | Reagovat

[3]: Ano, pramen mě potěšil, popíjel jsem v této oáze dlouho a do zásoby, jako velbloud :-).

[4]: Píšeš to pěkně, já vlastně ani proti té fotce nic nemám, jen není taková, jak bych si ji představoval.

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. července 2017 v 19:52 | Reagovat

[5]: Vlastně ani nevím, proč jsem si "zalehlou" lávku přes říčku nevyfotil, asi proto, že nešlo o dokumentární reportáž. Tak jsem musel aspoň doplnit informaci slovy :-).

[6]: To se mi na dětech líbí, že když jsou z něčeho nadšené, hned je to na nich poznat. Dospělí si často říkají: Co by si o mě asi lidi pomysleli, kdybych tady nahlas áchal nad beruškou? To se budu radši tvářit, jako že nic :-)

11 Jan Turon Jan Turon | 28. července 2017 v 20:14 | Reagovat

Šumny výlet,šumny potok, šumne fotky... ;-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. července 2017 v 20:14 | Reagovat

[7]: A čemu říkáš neupravená podoba? Třeba ani jedna z těchto fotek není nijak počítačově upravovaná, tak ji taky beru jako obyčejný záznam objektivní skutečnosti :-). Že vypadá trochu jinak, než jsme zvyklí? To ale ještě neznamená, že to není realita.

Baví mě hledat v těch záběrech něco, co není vidět na první pohled, co ostýchavě vystoupí na scénu jen když tomu dáme zvláštní příležitost; třeba v poslední době zkouším víc používat vodní proudy jako jakousi "surovinu" pro modelování zajímavých tvarů, které s tématem potoků ve výsledku na pohled vůbec nemusejí souviset. Tohle hledání mi dělá mnohem větší radost než sebelepší dokumentární záznam, a proto fotím právě tak.

Mimochodem já třeba za "klasickou" fotografii považuji tradiční černobílou fotku vziklou za použití některé z klasických "stříbrných" fotochemických technik, tak je vidět, že pod stejnými termíny si můžeme představovat úplně odlišné věci :-).

13 Axina Axina | Web | 28. července 2017 v 20:27 | Reagovat

Chápu tvůj záměr. Táhne se jako červená nit tvými fotografiemi. Nechci se tě dotknout. Jen ti chci přiblížit, jak na mne takové fotografie působí.
"Upravená" a "klasická" možná nejsou výstižná slova. Měla jsem na mysli to, že fotografie nezachytila obraz tak, jak by ho člověk viděl prostýma očima. Černobílá fotografie také není "normální". Pokud člověk není barvoslepý, vidí barevně.
Vím, že fotografie neprošly nějakou úpravou na PC. Ale nezobrazují realitu. Voda je zkreslená. Zřejmě efekt dlouhé expozice. (Voda sice získá konzistenci, jakou chceš, ale není-li bezvětří, je daní to, že některé lístky jsou rozmazané, pohybovaly se).
Tys měl to štěstí, žes viděl průzračný horský potůček. Tak ho máš v paměti a teď experimentuješ. Já bych byla vděčná za obrázek s průzračnou vodou, půvabný jen objektem samým. (Doufám, že nemusím definovat "normální" :-)) Když se třeba podívám na tu diskutovanou fotografii, která je "zajímavá" podle tebe jen zčásti, mě se u ní sevře srdce: Zas nějaký vandal umyl auto autošampónem a vypustil vodu do horského potoka...

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. července 2017 v 20:57 | Reagovat

[13]: Není žádný důvod, proč by se mne měl tvůj pohled dotýkat, je to přece pohled tvých očí, který je mimo jiné i důležitým důkazem toho, že se opravdu díváš. Ano, jde samozřejmě o dlouhou, někdy velmi dlouhou expozici. A já rozumím tomu, co chceš říct, i když mám na to, co je zobrazení skutečnosti, nejspíš trochu odlišný pohled. Když to vezmu zjednodušeně, já vycházím z toho, že seskládáním reality v různém čase nemůže vzniknout nic jiného, než realita, kdežto ty to vidíš tak, že "složená realita" už realitou není. Pak bychom ovšem mohli rozebrat, od jak dlouhé expozice už tedy "moje" realita přestává být "tvou" realitou, když ještě před chvilkou byly zcela v souladu, a mohla by to být moc pěkná a košatá filosofická rozprava :-).

Vidíš, třeba já bych zrovna ocenil, kdybych uměl opravdu předem vidět a ne jen odhadovat, co na takové fotce nakonec bude, ušetřil bych si tím spoustu času a nepovedených pokusů, ale zas by v tom pak pro mě nebylo to správné tajemství a možné překvapení. Ale ten "normální" záběr průzračného potůčku si dělám jen jako pracovní, když si připravuju záběr a odhaduji, jak mám nastavit expozici, clonu a citlivost, aby se mi do záběru dostalo to správné množství "autošampónu" :-).

15 Jan Turon Jan Turon | 29. července 2017 v 6:18 | Reagovat

Mimochodem kdyz se to tak bere tzv. normální fotka také netobrazuje jak to vidíme. Vidíme trojrozměrné zasazené do okolí které na fotce není žádná fotka přesně netrefí rozdíly v osvětlení a barvy...

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. července 2017 v 7:50 | Reagovat

[15]: Myslím, že máme každý určitou "toleranci normálnosti" a není to nic divného. Pěkně je to vidět na fotkách hvězdné oblohy: Když chceme hvězdy opravdu zviditelnit, musíme exponovat déle a během toho času hvězdy uskuteční nějaký pohyb, takže se z bodů stanou napřed čárky, posléze čáry a nakonec zjevné části kružnic. Paradoxně tedy fotografové hvězdné oblohy hledají technické postupy, jak upravit tento - z pohledu našich očí nereálný - obraz, aby se hvězdy zase poslušně zařadily na svá místa, jak je známe; vlastně z nashromážděného obrazu zpětně zkonstruují realitu odpovídající naší zkušenosti v nějakém čase.

Ale zajímavé by bylo i to, jak kdo vnímá realitu tekoucí vody naopak ve velmi  krátkých expozicích, ta totiž taky nevypadá přirozeně, zamrzlý obraz působí strnulým, "ježatým" dojmem, který zase naopak chceme prodloužením expozice "obrousit" a zakulatit. Při převodu reálného pohybu do statického obrázku je tedy těžké mluvit o hranici "skutečnosti", spíš jde o hranice osobního vkusu, co na nás ještě působí příjemně a co už ne, co ještě jsme a co už nejsme ochotni fotografovi tolerovat :-).

17 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. července 2017 v 10:08 | Reagovat

Nosatec má buličí oči.
Tak to má být.

18 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. července 2017 v 10:09 | Reagovat

[7]:
To je tzn "na mlíko" - na statiff a na dlouhý čas.

19 nominek nominek | Web | 30. července 2017 v 11:30 | Reagovat

Asi každý i v té poupravené fotografii vidí něco jiného, na mě tak působí trochu pohádkově, ve třetí fotce odshora vidím polehávat víly :-)

A hřiby v Jeseníkách asi fakt rostou, našla jsem je tam před lety i já. :-?

U toho spojení "šumný šumný Šumný potok" se mi vybavilo, když jsem si před pár dny pohrávala se slůvky, zkoušela jsem najít navazující stejná slova a u třech za sebou mě napadlo akorát:
Dohraj to domino, domino Domino!

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. července 2017 v 16:01 | Reagovat

[18]: Někdo radši "na mlíko" jiný "na šnyt".

[19]: To je přesně ono: Víly se při použití krátké expozice stydí pózovat, musí se jim dát čas :-).
Myslím, že i domina Domina může být šumná i šumná, zvlášť když to u ní hlasitě sviští :-)

21 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. července 2017 v 18:35 | Reagovat

[20]:
anebo "Kreff & mlíko"

22 dinosaurss dinosaurss | Web | 30. července 2017 v 21:57 | Reagovat

Nádherné!! :-)

23 Miloš Miloš | Web | 2. srpna 2017 v 16:13 | Reagovat

Šumí to i z fotek :).

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. srpna 2017 v 20:58 | Reagovat

[23]: Však jsem tam taky naházel šumáků... :-)

[22]: Díky.

[21]: Fandím mlíku na šnyt-líku...

25 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 4. srpna 2017 v 15:42 | Reagovat

Šumný šumný Šumný potok je velebný a krásný, ale ta dokonale pózující houba! Tomu říkám umělecké vlohy :-)

26 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. srpna 2017 v 16:26 | Reagovat

Tvé fotky jsou jako obvykle velmi zajímavé, ale tentokrát mě dostala ta s tím hrnečkem u studánky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama