Řád od japonského císaře pro pana Zdeňka Thomu

7. července 2017 v 19:17 | Petr Vápeník |  Připomenutí

Když si dnes člověk otevře nějaké zprávy, většinou je to, jako by na sebe vylil konev splašků. Dozvíme se, kdo koho zabil, kdo se s kým rozhádal, kdo komu vyhrožuje, kdo považuje koho za idiota a spoustu dalších negativních věcí. Mediálním hrdinou se, zdá se z historických ponaučení, nejsnáz člověk stane, když rozpoutá nějakou děsivou válku, zlikviduje dostatečné množství nevinných lidí nebo když aspoň podpálí Artemidin chrám v Efesu. Dobrou zprávu, aby člověk pohledal; dobro je vůbec mediálně nezajímavé a když už se o něm píše, tak mívá skoro až výsměšný nádech, jak je často (samozřejmě v očích těch správně rozumných, inteligentních a slušných lidí) spojované s naivitou a idealismem. Přiznávám, že čím jsem starší, tím mám radši dobré zprávy, stejně jako mám rád dobré a zajímavé lidi, a když se o nějaké opravdu pozitivní zprávě o takových lidech dozvím, mívám chuť se o ni podělit i s ostatními, což je přesně příklad dnešního článku.

Asi před rokem jsem na těchto stránkách psal o pozoruhodné výstavě fotografií Zdeňka Thomy s názvem Kouzelné Kjóto, která byla k vidění na Staroměstské radnici (podrobněji viz článek Zdeněk Thoma - Kouzelné Kjóto (Wonderful Kyoto). Výstava mne zaujala, samozřejmě tomu napomohlo i to, že jsem řadu míst na obrazech sám svýma očima viděl a procházel se kolem nich, ale přesto v těch fotkách bylo mnoho univerzálního, co nepotřebuje osobní zážitek a konfrontaci s osobně viděným. Bylo pro mne pak velkým potěšením, když se mi na základě mého článku o výstavě pan Thoma loni ozval a vyměnili jsme si pár dopisů.

Kdo si na můj blog už nějakou dobu chodí číst, dobře ví o tom, že Japonsko se zvláštním a moc krásným řízením osudu stalo místem, které jsem měl možnost procestovat při dvou delších návštěvách (víc než 60 bezprostředních reportáží z mých cest najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči). Pravda, k první cestě do Japonska jsem se dostal trochu překotně a Japonsko samotné v tom paradoxně nehrálo zas až tak podstatnou roli - za trochu jiných okolností bych místo do Japonska stejně neochvějně vyrazil klidně na Špicberky, do Argentiny nebo do pouště Gobi; jsou chvíle, kdy stoprocentně víte, že - ač se to možná nejeví úplně rozumně - prostě musíte vyrazit na nějaké konkrétní místo, i kdyby bylo na druhém konci světa, protože v ten okamžik nejde dělat nic jiného. Až zpětně a s osobní zkušeností jsem pak začal o Japonsku víc číst a víc komunikovat s různými lidmi, kteří o Japonsku vědí mnohem víc než já. A tehdy jsem zjistil, že vlastně všichni takoví lidé se shodují - kromě zvláštního vlídného naladění a většinou i originálního myšlení - i v tom, že znají jako jakousi nezpochybnitelnou autoritu a "otce - zakladatele" Zdeňka Thomu - cestovatele, fotografa, publicistu, spisovatele a velmi, velmi zajímavého člověka. Člověka, který před mnoha lety v jistém smyslu otevíral dveře do Japonska pro mnoho českých zájemců a snílků, člověka, který už v roce 1970 vyrazil autostopem (!) na roční putování do Ósaky na tehdejší výstavu EXPO, člověka, kterému Japonsko učarovalo a uvízlo v srdci natolik, že se po celý svůj dosavadní život k němu v textech i v obrazech znovu vrací a zprostředkovává svůj úžasný, hluboký a stále se obrozující vztah tisícům dalších lidí.

Před pár dny jsem se k mé velké radosti dozvěděl velmi potěšující zprávu (symptomatické je, že to nebylo z médií), že japonský císař udělil Zdeňku Thomovi vysoké státní vyznamenání: Řád Vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky za propagaci japonské kultury a za významný přínos k rozvoji přátelských vztahů mezi Japonskem a Českou republikou. Toto vysoké vyznamenání získalo od roku 1875 pouze 12 Čechů, mimo jiné (před sedmi lety) i legendární Věra Čáslavská. Řád Vycházejícího slunce panu Thomovi předal 15. června 2017 při slavnosti ve své rezidenci japonský velvyslanec v České republice pan Kaoru Shimazaki.

Za laskavé poskytnutí fotografií z červnového předání ocenění a za souhlas s jejich uveřejněním na mém blogu
panu Zdeňku Thomovi velmi děkuji.





Ano, to je pro mne příklad těch pravých dobrých zpráv, které bych se rád dočítal na titulních stránkách českých novin a internetových zpravodajů, zpráv, které strčí v mých očích hravě do kapsy spoustu krátkodechých a zbytečných "senzací", jichž jsou naopak média plná. Ocenění mnohaleté, vytrvalé a poctivé práce vykonávané s nadšením a zápalem, práce, která po celá desetiletí byla, pořád je a jsem přesvědčený, že ještě dlouho bude pro mnoho dalších lidí příkladem a inspirací.

Snad nebudete považovat za nemístné, když ocituji pár vlastních vět z blahopřání, které jsem panu Thomovi k udělení vyznamenání napsal:

..."V posledních šesti, sedmi letech, kdy jsem se začal v souvislosti se svými dvěma cestami po Japonsku o tuto zemi blíže zajímat, jsem se osobně či na dálku seznámil s mnoha lidmi, které spojuje láska k této mimořádně zajímavé zemi. No a kromě té společné lásky a mnoha vlastních zkušeností z cest měli ti lidé společného ještě něco: Znali Vás, ctili Vaše dílo a byli si často vědomi, že jen prošli branou, kterou jste Vy kdysi otevíral - v době, kdy to ještě nebylo zdaleka tak jednoduché jako dnes. Jako byste byl jakousi analogií biblického Adama, pokud jde o novodobé české vztahy k Japonsku, jako by kdesi na počátku tito lidé dostali od Vás trochu toho cestovatelského, pozorovatelského a žasnoucího DNA a i díky Vám dokázali z různých úhlů obdivovat, jaké Japonsko spolu se svými obyvateli je. I já tuhle zvláštní "thomovskou" sekvenci DNA mám a jsem na ni hrdý. Sice se projevila až po mnoha letech a ne zcela přímo, ale její vliv je už dnes zřejmý. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem konfrontoval své osobní zážitky z Japonska s tím, co jste o Japonsku už v roce 1980 napsal. Kolikrát jen jsem si říkal: Tak, přesně takhle to bylo, přesně takový jsem z toho měl pocit. A přesně tak bych to napsal, kdybych to tak dobře uměl :-)."...

No a pan Thoma ve své odpovědi uvedl mimo jiné i nenápadnou větu, ve které je asi skryto všechno to podstatné: ..."Ale vždyť jsem dělal jenom to, co mne bavilo."...

Kéž by takových lidí, kteří tím, co dělají a co je samotné baví, inspirovali ostatní k pozitivním věcem, bylo co nejvíc a kéž by se o tom co nejvíc vědělo! Za sebe tomu neumím napomoci lépe, než že o tom aspoň napíšu na svém blogu; třeba to potěší kromě mne ještě i někoho dalšího a - kdoví - třeba tahle "štafeta pozitivního potěšení" zneutralizuje aspoň část "štafet" s úplně opačným znaménkem a pohříchu mnohem četnějších.

A až se budu dívat - ať už z nádherné Fudžisan nebo ze svého úplně obyčejného dobřichovického okna - na vycházející slunce, budu mít radost, že taková fantastická událost má svůj řád. Řád, který je od června v dobrých rukou! :-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. července 2017 v 19:36 | Reagovat

To je zajímavá, dobrá zpráva. Hodnotí vykonanou práci ne jen existenci člověka na určitém postu.

2 Kitty Kitty | Web | 7. července 2017 v 19:42 | Reagovat

Pro život je důležité nechat se inspirovat správnými optimistickými lidmi. Ty jsi potkal pana Thomu, kterému také k udělení cenného řádu blahopřeji. Nezkusíš se ho zeptat, jestli nezná někoho, kdo by mi pomohl dostat se do starověké Tróje? Pořád mě to drží, ale nepotkávám správného podněcovatele. Kdyby náhodou znal, dej mi prosím vědět. Tebe inspiroval k Japonským cestám, já bych se ráda do památných ruin Tróje ještě ráda podívala :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. července 2017 v 19:53 | Reagovat

[1]: Zrovna dnes jsem v práci mluvil s jedním kolegou s obzvlášť silným a pozitivním vztahem k Japonsku a ten mi potvrdil, že z tohoto ocenění mají všichni jeho "česko-japonští známí" velkou radost :-).

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. července 2017 v 20:01 | Reagovat

[2]: Popravdě, ještě jsem neměl příležitost potkat se s panem Thomou osobně. Navíc - přestože jeho schopnost ostatní pro Japonsko nadchnout, jsou nesporné, já měl pro svou první cestu do Japonska ještě mnohem, mnohem silnější a neodolatelnější inspiraci.

Pokud jde o Tróju, neumím si představit, že by cesta do těch míst měla být nějaký větší problém. Neříkej, že se ti nepodařilo v existující záplavě nabídek různých cestovek najít nic příhodného! Co si představuješ jako správnou činnost "podněcovatele"? Literatury o Tróji je, myslím, dostatek, a jestli potřebuješ někoho, kdo tě bude na dálku hecovat, toho se klidně ujmu sám :-).

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. července 2017 v 20:41 | Reagovat

Taky se snažím dělat to, co mne baví.
Ale mnohdy to leze do peněz.

6 Vendy Vendy | Web | 7. července 2017 v 21:13 | Reagovat

K vyznamenání blahopřeju, v tomto případě nadvakrát, protože vyznamenání obdržel opravdu oprávněně. Dokonce mezinárodní vyznamenání, což je, tipuji, neobvyklé!
Je krásné, když někdo ocení něčí práci. Natož tímto způsobem.
Dobré zprávy mě taky potěší, v poslední době je jich málo. :-)

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 7. července 2017 v 21:30 | Reagovat

[4]: Jo, hecovatele to ona Kitty občas potřebuje. Ujmi se. :D

[2]: Viď Kitty?! ;-) :D :-D

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. července 2017 v 8:25 | Reagovat

[5]:Tak to jsme na tom stejně :-D

9 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. července 2017 v 8:26 | Reagovat

Jak říkáš, dobrá zpráva, těch není nikdy dost....

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. července 2017 v 20:18 | Reagovat

[5]: Jo, to znám...

[6]: Pamatuju si, že když vyznamenání dostala paní Čáslavská, bylo kolem toho mnohem větší mediální pozdvižení. Tak jsem chtěl taky trochu pozdvihnout :-).

11 Joina Joina | Web | 10. července 2017 v 12:48 | Reagovat

Je pravda, že ty některé zprávy stojí za houby a kdybych chtěla zrovna nějakou pozitivní zprávu tak jí ani nenajdu ve zpravodaji.
No páni, pán má nádherné fotografie tedy :)
Tak to vyznamenání je tedy super :)
Ano takových lidí je jen pár.

12 Miloš Miloš | Web | Neděle v 22:29 | Reagovat

[10]: Na Streamu (alespoň myslím, že tam to bylo) jsem viděl nějaký díl seriálu o "slavných neznámých", konkrétně o mladé vědecké pracovnici, která získala svými výzkumy světový věhlas a přitom ji nikdo u nás nezná. Kdyby ale získala Nobelovu cenu, znal by ji pak každý. A tak to asi je i s V. Čáslavskou a Z. Thomou.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | Neděle v 23:16 | Reagovat

[12]: Je to tak. Některé věci nejsou zrovna mediálně vděčné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama