Upajdaný výlet na Rejvíz

1. července 2017 v 6:55 | Petr Vápeník |  Reportáže

Jsem-li někde v horách nebo je v dosahu něco zajímavého, přiznávám, rád chodím pěšky. Když je třeba, dokážu pěšky urazit i docela velké vzdálenosti a může být kosa i vedro, může pršet nebo být sucho jako v srpnu na Lefkadě, můžu jít nalehko nebo s bagáží. Má to ale jednu podmínku: Musím mít nohy aspoň v trochu ucházejícím stavu, což tentokrát nebylo úplně stoprocentně naplněno. Při fotovýletu údolím Bílé Opavy jsem občas - kromě i jinak krkolomných výstupů a sestupů po kamenitém břehu říčky - hňápnul do potoka, což nakonec vzhledem k nevázané kombinaci spousty všudypřítomného kamení a vody vedlo k malé nepříjemnosti: Přinesl jsem si s sebou na hotel pár puchýřů na chodidle, které mi věnovala Bílá Opava zcela zdarma jako věrnostní bonus.

Nevím, jak podobnou nepříjemnost řešíte vy, já používám dost konzervativní postupy - tedy propíchnout/proštípnout plaskýř a dát chodidlu trochu času na zacelení. Jenže - přece se nebudu na dovolené zacelovat celý den, když kolem je tolik krásných míst k vidění! Jako vzor jsem si tedy vzal sportovce nastupující do rozhodujících zápasů se zlomenými končetinami a proraženými lebkami; co je proti tomu dosud nezhojený puchýř? A tak jsem přece jen vyrazil aspoň na malý výlet, autobusem jsem se nechal dovézt (ta potupa pro náruživého chodce) asi 8 km do Rejvízu (ano to je tam, co měli být ti nebezpeční velcí medvědi :-)). V normální kondici se tam dá po zajímavých místech nachodit klidně 20 km a ještě k tomu nějaká ta cesta tam a zpátky... Já se rozhodl se tentokrát šetřit, víc než 10 km nedat a i zpět se dopravit autobusem.

Hlavně jsem chtěl vidět Velké mechové jezírko, protože to je - narozdíl od zcela nedostupného Malého mechového jezírka pár kilometrů odtud - za mírný poplatek přístupné. A tak jsem vyrazil velmi volnou chůzí a popajdávaje, protože jsem chtěl puchýřovité noze aspoň trochu odlehčovat, přece jen nejsem žádný lehký velter. Do toho jsem se průběžně dozvídal, jak lijavec podemlel a zneprůjezdnil "moji" železniční trať z Dobřichovic do Prahy, takže jsem se - v příjemně slunečném a dost větrném počasí cítil skoro provinile, že netrpím ve vlídné jesenické povětrnosti jako moji deštěm bičovaní a nacucaní krajani. Provinilost mi sice dlouho nevydržela, ale až ke škodolibému strouhání mrkvičky na dálku jsem se nedostal - přece jen, obávám se, že by moji sousedi měli dost příležitostí mi podobnou nekorektnost vrátit.

Rejvízský výlet byl tedy z mé strany veden nejen v hlemýždím tempu, ale navíc zjevně s hlemýžděm, který na svou nohu lehce napadá, nejspíš proto, že ji má o něco kratší :-).


V okolí Rejvízu jsou odnepaměti rozlehlé horské louky, na kterých se dodržuje prastarý způsob "údržby" v čele s ručním kosením. Z dnešního mechanisticky - ekonomického pohledu je to pomalé a neefektivní, naštěstí dotované, proto tu ještě původní louky jsou a nezarostly náletovými dřevinami.



Louky by nejspíš zarostly podobně jako památník obětem 1. světové války. Byl postaven v roce 1929, na fotkách z období první republiky stojí na otevřené planině nad Rejvízem, s nímž byl ale viditelně "ve vztahu", památník vlastně dominoval širšímu prostoru obce. Dnes jsou kolem něj vzrostlé stromy, přestal být součástí obce a stal se vlastně součástí lesa. Vzpomněl jsem si u tohoto památníku na jeden starý a trefný hřbitovní vtip: "Někde to tady musí být, byl tam nápis "Nikdy nezapomeneme!" Ale motivace udržovat pozoruhodnou památeční stavbu (pět kamenných sloupů - za každý z válečných roků jeden) asi dlouhá léta nebyla moc velká, zvlášť poté, co i rodiny jedenácti ve "Velké válce" padlých rejvízských občanů byly hned po další válce odsunuty do Německa.



Na kovovém kalichu hořkosti je nápis, který v překladu znamená (německy neumím, spoléhám na wikizdroje): "Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče." No tedy, když si ten překlad čtu včetně té závěrečné dvojí vazby (co to je za nesmysl "vavřín slávy a pláče"?), radši to zkusím se slovníkem ještě jednou: "Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem a slzami."Líbilo by se mi tam někam vtěsnat to "orosení" slzami, ale to by se v dané osobě a času musel použít tvar "rosí slzami", a to mi k tomu patetickému stylu věty moc nesedí. Nu, konec jazykozpytné odbočky, tím spíš, že přichází skutečná odbočka po dřevěných chodníčcích až k Velkému mechovému jezírku.



Velké mechové jezírko je vlastně rašelinné jezero, je to vidět i na jeho hodně tmavé až načernalé barvě vody. Já jsem ale tentokrát neodolal a popustil jsem trochu uzdu odrazu mraků. Sice silně foukalo a pak se na hladině nezrcadlilo nic, ale čas od času se na chvilku vítr utišil a to byla moje chvíle :-).



Zaujal mě i obrázkově vyvedený pokyn. Vypadá to, že by nejradši kachnám zakázali do rezervace vstup, ale protože si ze zákazu - neumějíce číst ani interpretovat schématizující obrázky - zjevně nic nedělají, aspoň jim ochranáři zatli jejich rohlíkový tipec. Kachny, jak jsem si všiml, se jim odvděčují tím, že žerou přísně chráněnou vrchovištní flóru a faunu.



Nezdá se, že by kačenky na jezírku strádaly. Jestli jsem dobře počítal, bylo jich šest čerstvých káčat a jedna maminka. Z nedostatku lidského výživného pečiva se hojily na vážkách, kterých byly na jezírku spousty, a o šídla vedly líté sourozenecké boje.



Po návštěvě jezírka jsem si ještě přešel Rejvíz až na úplně druhou stranu obce, cestou jsem narazil na zajímavý kostelík z 19. století, který se mi uvnitř líbil mnohem víc než zvenku.



Ještě jsem váhal, jestli se zajdu podívat na blízkou lurdskou jeskyni. Nakonec jsem se rozhodl raději se vrátit a dát puchýři šanci se náležitě vstřebat, což se dá vsedě u počítače lépe než při dalších pěti kilometrech pajdání po asfaltu. S jednodenním odstupem už můžu prozradit, že se můj způsob léčby ujal a další den už jsem zase lezl po horách kolem bystřin a vodopádů, co mé jesenické hrdlo ráčilo :-).
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. července 2017 v 7:47 | Reagovat

Klobouk dolů, zvládl jsi to na jedničku s hvězdičkou. Je smutné, že o památník  padlých vojáků se stará už jen příroda...  Fotka jezera je nádherná.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. července 2017 v 7:52 | Reagovat

Jsem na vážkách, co je chutnější - šídlo nebo vážka?

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. července 2017 v 7:57 | Reagovat

Třeba kdybys dopajdal k lurdské jeskyni a smočil bolavou nohu v nějaké vodě, či krátce spočinul v chladivém stínu a poprosil Panenku Marii tak bys zpátky už dohopkal jak srneček vyléčený ze všech neduhů! ;-) Jezírko parádní...Já jedu na chatu zítra a tak jsem zvědavá jaké nepříjemné překvapení tam na mne čeká... :-?

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. července 2017 v 8:39 | Reagovat

[1]: On ten památník prý byl mnohem zarostlejší, tohle už je uklizená verze, před deseti lety ho "z džungle" vysekali :-). Ale viděl jsem na webu pěknou fotku Vzducholoď Graf Zeppelin nad Rejvízem (mimochodem, nejspíš fotomontáž) http://www.ejesenicko.cz/fotografie-rejviz-rok-1933-jeseniky-230cz23p212p.html , tam je dobře vidět úmysl stavitelů udělat z památníku odevšad dobře viditelnou dominantu. O tento odkaz ovšem zjevně nikdo nepečoval, ostatně i autor pomníku Engelbert Kaps byl po válce odsunutý do Německa...

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. července 2017 v 8:40 | Reagovat

[2]: Při troše trpělivosti při chytání lze jistě ochutnat.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. července 2017 v 8:44 | Reagovat

[3]: Proč plýtvat zázraky na něco, co se dá snadno dohromady i bez přičinění nadpřirozené moci? Lurdské a jiné zázraky si schovávám pro důležitější akce tohoto léta. Ostatně za chvíli se chci jet podívat do Zlatých Hor na obnovený poutní kostel Panny Marie Pomocné, tak své letní přání a související přímluvu jistě nesmlčím.

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 1. července 2017 v 10:15 | Reagovat

Někde jsem četl ze houska kachnam škodí a kvasí v žaludku a když tak se maji krmit třeba ryzi či "jedlym  polystyrenem". Ale tady maji nejlepší r,ze přírodní dietu a zda se ze jim svědčí... ;-)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2017 v 10:43 | Reagovat

Zacelovat se celý den s puchýřem nebo na něj dokonce vyplácat zázrak, to se fakt nedělá! :D :-D

9 Axina Axina | Web | 1. července 2017 v 10:51 | Reagovat

Jen poznámka:
Ta věta "Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče" je smysluplná, jen neobratná.
Buď by měla být před "a" čárka, nebo by věta měla znít "Vlast pláče a své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy."

Líbí se mi 1. a 4. fotografie. Sálá z nich letní pohoda. Někde jsem loni četla, že rok 2016 byl "rokem krásných mraků". Myslím, že ten letošní není o nic horší.

10 Jarka Jarka | Web | 1. července 2017 v 11:01 | Reagovat

A to já si myslím, že se takový malý lurdský zázrak s tvými puchýři odehrál. Nemůžu uvěřit tomu, že by se puchýř zhojil za jeden jediný den. Už jsem ho dlouho neměla, ale vím, že mě vždycky trápil minimálně týden. 8-O  :-D Ovšem to mechové jezírko i útulný kostelík, stály za výšlap. :-)

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. července 2017 v 11:32 | Reagovat

Je vidět, že jste pořádný chlap. Když se chce, všechno jde i ten puchýř se lekne a "odejde"-
Ti lidé, už i ty kachny by chtěli omezovat. Krmit je rohlíkama není dobré, to je fakt, ta přírodní strava ať jim chutná...

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. července 2017 v 12:25 | Reagovat

[10]: Blahopřeji k jmeninám! Jezírko  i kostelík zevnitř se mi líbí :-)

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. července 2017 v 21:35 | Reagovat

[7]: No jo, ale kde sehnat nahonem na Rejvízu rýži? :-)

[8]: Jsem rád, že mi moje léčebné postupy schvaluješ.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. července 2017 v 21:45 | Reagovat

[9]: Ano, je zřejmé, že to autor překladu myslel dobře, ale prohnaná čeština se mu vymkla z rukou. Ale co mne zarazilo - že tenhle překlad bez mrknutí oka převzala spousta dalších lidí na webu. Ostatně mně taky došla ta stylistická zrada, až když jsem si to napsal sám sobě na blog :-).

[10]: Tak, on ten puchýř je zacelený jen na čestné slovo, ale zatím to jde. Řídím se klasickým cimrmanovským "táhni a srůstej!" :-)

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. července 2017 v 21:47 | Reagovat

[11]: Hlavně aby kachny nedostaly na svá šídla taky povinně EET :-).

16 Miloš Miloš | Web | 1. července 2017 v 23:26 | Reagovat

Mají tam pěkně nevychované kachny. Zaslouží si podávat pěkně propečené.

17 Axina Axina | Web | 2. července 2017 v 7:19 | Reagovat

[16]: Nejsou nevychované. Jen chtějí žít jako my všichni. Něco žrát musí. Na rozdíl od lidí jsou s přírodou v souladu.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. července 2017 v 7:31 | Reagovat

[16]: To je ten přírodní koloběh: Kachna vážku, člověk kachnu, medvěd člověka... :-)

[17]: Kachny v tom dělají úřadům nepořádek: Místo toho, aby spořádaně chodily do obchodu a platily kartou, žerou si, co chtějí a vůbec neplatí daně! :-)

19 quick quick | 2. července 2017 v 11:55 | Reagovat
20 quick quick | 2. července 2017 v 11:58 | Reagovat

[19]: Ten druhý kouřový signál se snaživě připletl. :-(

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. července 2017 v 12:05 | Reagovat

[19]: Klika, že vyhynuli šavlozubí tygři, jinak mohla být ještě nejmíň jedna sloka :-). Mimochodem, už jsem dlouho neslyšel tuhle písničku celou. A už vůbec neznám tuhle nahrávku s Karlem Štědrým.

22 quick quick | 2. července 2017 v 15:26 | Reagovat

Nevložil se mně jeden komentář - to káčátko má ještě chmýří, ale už ví, jak si zelenou řasou zvýšit přitažlivost.

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. července 2017 v 23:43 | Reagovat

[22]: A co teprve maminka - kačenka: Ta vypadala podle toho, co měla kolem krku, jako bychom nebyli v Jeseníkách, ale někde na Havaji :-).

24 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 3. července 2017 v 20:09 | Reagovat

Fotka Velkého mechového jezírka je excelentní! :-)
Poseděl jsi na vyřevaných židlích v místní hospodě?
Ohledně léčení puchýřů mám bezva vychytávku. Puchýř hojí líp jak lurdský zázrak! Rozbiješ vejce a sloupneš blanku zevnitř skořápky. Blanku připlácneš na puchýř, necháš zaschnout a čekáš na zázrak. :-)

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. července 2017 v 6:42 | Reagovat

[24]: Dobrý recept, někdy to vyzkouším. Do hospody jsem ani nenakouknul, natož abych poseděl. Ale včera jsem do Rejvízu došel po 25 km výletu zdejšími odlehlými údolími, kdy jsem si mohl vyzkoušet dosyta svůj orientační smysl. Ale to už jsem na Rejvízu byl rád, že jsem trefil na zastávku autobusu :-).

26 Vendy Vendy | Web | 4. července 2017 v 23:17 | Reagovat

Ono s tím krmením to může být záludnější, než by jeden čekal. Takhle jsem četla i rozčilený koment milovnice koní, kterým lidi nosí rohlíky a chleba a jablka, což je sice hezké, ale ten koník se taky může excelentně přežrat a následky jsou horší. Takže krmení kačenek rohlíky má možná podobný neblahý vliv. A jestli žerou vzácnou místní flóru? nejspíš je to normální a flóra se může obnovovat. ;-)
Extra palec hore za odvahu jít takovou štreku s puchejřem na patě. Deset kilásků je dost i pro zdravou nohu, natož pro indisponovanou.
A krásné fotky, naprosto mě okouzlila ta první, krajinková.

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. července 2017 v 23:25 | Reagovat

[26]: Na jezírku je všehovšudy jedna kachní rodina, to, myslím, žádnou velkou ekologickou katastrofou nehrozí :-).

28 Miloš Miloš | Web | Neděle v 22:02 | Reagovat

Kachny by trest měli poslat na Malé mechové jezírko.

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | Neděle v 23:23 | Reagovat

[28]: To je pravda, tam by se jim plavalo obtížněji :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama