Po strništi bos (film)

28. srpna 2017 v 20:14 | Petr Vápeník |  Filmy

Když jsem před pár lety zde na blogu psal o knížce Zdeňka Svěráka Po strništi bos, ještě jsem netušil, že se s určitým odstupem k tématu vrátím, protože otec a syn Svěrákovi podle této knižní předlohy připraví svůj stejnojmenný film. Proto jsem minulý víkend, kdy jsem vyrazil do centra Prahy, abych využil jedinečnou příležitost projít se po střeše pražské Lucerny (viz moje fotoreportáž Tucet fotek ze střechy paláce Lucerna), sestoupil večer i dovnitř paláce a ve zdejším legendárním kině jsem zhlédl po dlouhé době nějaký nový film. Popravdě, nejsem v posledních letech nijak náruživým obrážečem filmových premiér, ale situace, kdy můj oblíbený režisér natočí film podle námětu mého oblíbeného spisovatele a scénáristy a ještě je námětem knížka, kterou už mám docela poctivě přečtenou a kdysi jsem o ní dokonce psal, nenastává zas tak často, abych si mohl dovolit ji nevyužít.

Předpokládám, že znáte film stejné autorské i rodinné dvojice s názvem Obecná škola. Pokud ano, máte jako diváci na jednu stranu vyhráno, protože už předem tušíte, jakou poetiku autoři v novém filmu zvolili, a navíc děj filmu Po strništi bos předchází ději Obecné školy, takže některé důležité postavy (ač je po létech samozřejmě hrají jiní herci) už vlastně znáte. Na druhou stranu je Obecná škola pro nový film asi podobným prokletím jako váš starší chytřejší bratr, který chodí do stejné školy jako vy: Máte jistotu, že vás s ním budou pořád srovnávat a je velmi pravděpodobné, že to srovnání nebude dopadat ve váš prospěch. Rád bych se na nový svěrákovský film díval nezaujatýma očima, ale nejsem si jistý, jestli je to vzhledem k výběru námětu vůbec možné.

Dějový rámec je celkem jednoduchý: Malý Eda s rodiči žije v protektorátní Praze, kde postupně houstne atmosféra a lidé, kteří se viditelně neidentifikují s německou mocí a jejími válečnými cíli, mají čím dál víc problémů a jsou spolu se svými rodinami vystaveni stále většímu nebezpečí. Poté, co Edův tatínek (Ondřej Vetchý) ztratil práci v elektrárně, stěhuje se celá rodina na vesnici, odkud tatínek pochází. Malý Eda je tak vytržený z městského prostředí, které důvěrně zná, a dostává se do míst, kde se žije pořád podle prastarých tradic a patriarchálních pravidel, do míst kde slovo hospodáře (dědeček v podání Jana Třísky) je zákonem a vztahy mezi lidmi určují i dávné rodinné hříchy, křivdy a nedorozumění, jejichž zosobněním je ve filmu rodinou zavržený tatínkův bratr Vlk (Oldřich Kaiser). Navíc se malý Eda musí snažit být přijatý do vesnické klukovské party, které se zpočátku bojí, i když pak do ní až pozoruhodně rychle zapadne. Další děj pak tvoří jakási navolno složená mozaika různorodých Edových radostných i lehce děsivých zážitků, která vyvrcholí dramatickými událostmi související s koncem války. Válka končí, končí tedy i důvody pro "exil na vesnici" a rodina s o něco dospělejším Edou se vrací do města, aby se následně mohl roztočit děj Obecné školy.

Úplný začátek filmu se mi zdál velmi nadějný: Eda ještě s jedním kamarádem čůrají z mostu na projíždějící vlak (jako by tvůrci hned v první scéně o své vlastní újmě divákovi podsouvali to již zmíněné srovnávání s Obecnou školou), a nevoňavou spršku tak nechtěně dopřejí i německým vojákům, které vlak převáží. Následuje asi nejdramatičtější scéna celého filmu, kdy se rozjíždí drsná honička německých vojáků za Edou (alespoň tedy v jeho klukovské mysli). Jako by nám chtěl režisér potvrdit, že dramatickou scénu natočit umí, i když už něco podobného do konce filmu nepoužije. Naoko poklidná ale latentně stále napjatá protektorátní atmosféra jako by v očích malého kluka popustila uzdu své skutečné zběsilé tváři. Eda prchající před domnělými německými predátory doběhne domů, schová se pod postel jako pod ochranná křídla domova ještě zesílená laskavou maminkou (Tereza Voříšková). Nu, pěkně si to krátké počáteční fiktivní drama vychutnejme, do konce filmu už nám tvůrci nic podobného nenabídnou. I poté - ještě ve městě, ale i posléze na vesnici - je vůbec domov vnímán jako ostrov bezpečí, kam za námi nepřátelé nemohou. Když je ale bezpečí takového ostrova prolomeno (např. gestapo odvádí souseda kvůli nepovolenému poslechu rozhlasu), je nutné ho opustit a najít jiný. Na vesnici se pak ostrov z oázy bezpečí mění spíš v hrad - pevnost.

Film ve mně vyvolal podivný pocit, jako by všechny části obrazu byly profesionálně natočené, dobře vystižené a přesně na svých místech, přesto v celkovém pohledu vypadá obraz podivně: K hercům nemám vážnější výhrady, Alois Grec v hlavní dětské roli je výborný, mamince Terezy Voříškové věřím, že je milující maminkou, tatínkovi Ondřeje Vetchého, že je v mnoha ohledech odvážný, byť jeho odvaha má "rozumné meze" a nejspíš by se ochotněji postavil celé německé armádě než svému vlastnímu starému otci. Dědeček Jana Třísky má možná pod zkamenělou slupkou měkké srdce, ale navenek jedná jako zaťatý zabejčilec, který není nadán schopností odpouštět druhým ani připustit vlastní pochybení (ó můj milý vlastní dědečku, škoda, že se na pana Třísku nemůžeš podívat, nejspíš bys objevil i některé vlastní povahové rysy :-)). Osobně mě ale víc než rodiče i prarodiče zaujal Oldřich Kaiser jako z rodiny vyobcovaný Vlk. Jen mi potvrdil to, co jsem si o něm myslel už dávno: že když chce, umí se jako jeden z mála českých herců podívat do kamery takovým způsobem, že divákům i bez nadbytečných slov přeběhne po zádech mráz, dokonce i když hraje drsného venkovského dříče (pro mne donedávna u Kaisera nepředstavitelný protiúkol), ze kterého umí jít strach, ale i zvláštní cit. A zdálo se mi, že v tomto filmu chtěl.

Paralelně k dění v rodině běží druhá dějová linka tvořená svérázným životem vesnické klukovské party. Obyčejné klukovské kratochvíle nemohou zůstat nedotčené válečnou realitou, takže kromě hřbitovního doupěte klukovské party, které v několika dalších dramatičtějších vteřinách shoří na popel málem i s Edou (ale vážení, věřili byste, že se může hlavnímu hrdinovi něco stát? Já tedy ne, ani náznakem!), do děje zasáhnou nepřímo i přes vesnici pochodující němečtí vojáci, přelétávající spojenecké letouny a do děje se zapojí i letecká "bomba", přesněji tedy palivová nádrž z jednoho letadla, kterou dokážou šikovní kluci náležitě využít, aby se mohla odehrát další krátká fantazijní scéna s létajícím invalidním vozíkem.

Velmi, velmi nesměle se ve filmu objevují i první náznaky mužského rozjitření u malého, podle předlohy osmiletého Edy. Neodbytná spolužačka, tvář dívky z protektorátní desetikoruny tolik podobná zahradnické dcerce, poodhalená tetina hruď a koneckonců i na lože se chystající maminka malého Edu z neznámých důvodů přitahují, ale - popravdě - dobrodužný příběh je pro Edu jako pro čtenáře pořád ještě mnohem zajímavější, než ten zamilovaný. Asi malého Edu vyzvu, jestli by se nechtěl stát oficiálním patronem nás - nesmělců, kteří taky jako on místo pravdivého "Líbíš se mi" řeknou raději "Tak ahoj!" :-).

Ono s tou svěrákovskou laskavostí a bezkonfliktností je to těžké a hlavně nejednoznačné: Můžu se jako divák rozčilovat, že viditelné konflikty v ději chybějí, o to víc ale zaberou, když k nim dojde. Pěkným případem je situace, kdy našňupnutý Eda, kterého tatínek při volejbalu nechce pustit do hry, mu vmete přede všemi do tváře, že poslouchá zahraniční rozhlas. Nebo když neodbytného psa gestapem odváděného souseda Němci vysloveně přibouchnou do dveří, protože po dobrém se se svým pánem rozloučit nechce. V těchto dramatických špičkách diváci v kině společně doslova nahlas hekli, jak to byla koncentrované a v té očekávané všudypřítomné laskavosti překvapivé, ale opět to nastalo jen v několika okamžicích na samotném začátku filmu, pak jako kdyby na vesnici filmová laskavost zkombinovaná s podivnou "připorozhádanou přecevzájemností" triumfovala a pevnější dramatická struktura filmu se rozcinkla na stovky střípků. Přitom Jan Svěrák dokáže jako málokterý jiný režisér vytáhnout z nenápadného záběru hned několik úrovní sdělení, jejichž nejednoznačné doznění už nechává na divákovi, což je mi sympatické. V kontrastu k těmto okamžikům (např. lehounce naznačený dřívější bližší vztah mezi maminkou a Vlkem?) se mi zdály paradoxně nejméně fungující ty situace, které byly do posledního slova a gesta převzaté z knížky (např. "titulní" scéna, ve které se Eda naučí chodit bos po strništi, když se během čtení dobrodružného čtiva zatoulá se svými husami do míst, kam se dostat nechtěl a potká děvče ze zahradnictví, nebo když se připravuje na zásadní střet se svým "westernovým protivníkem", spolužákem Škaloudem. V knize jsou to okamžiky s významem doslova iniciačním, ale ve filmu - alespoň v mých očích - jsou obyčejné, utopené a snadno zapomenutelné. Ne drahokamy, ale jen pár z mnoha vzájemně si podobných skleněných střípků děje bez zvláštního lesku.

Navíc skoro každá další zákruta děje jako kdyby byla předem snadno odhadnutelná. Možná je v tom vesnickém životě nějaká danost a předurčenost a věci nemohou v podobném prostředí proběhnout jinak, ale měl jsem pocit, že od příjezdu na vesnici jsou všechny nastávající události průhledné jako umaštěný papír, ani divák nemusí být vystudovaným prognostikem. Kam se vytratilo překvapení a originalita? Možná v tomto nejvíc jako by se projevilo, že námětem není okouzlené objevování světa malým klučinou, pro kterého všechno, co zažívá, voní novotou a dobrodružstvím, ale ve skutečnosti jím je vzpomínání starého muže, který má možná výhodu v tom, že dokáže prožité události zařadit do kontextu svých životních zkušeností a vybavit je osobním i historickým nadhledem. Ale ten ohňostroj nových barev na původně prázdném bílém plátně malého človíčka přesazeného se svou nezkušeností a obavami do úplně odlišného prostředí, než které doposud znal a uměl si představit, ohňostroj, který by dokázal diváka přenést do období, kdy i on - v jiných souvislostech - objevoval podobné nové barvy, chutě a vůně světa, aby se v každém návštěvníkovi kina rozezněla podobná strunka vlastního prožitku, nic takového, zdálo se mi, Svěrákův film nenabízí. Možná by to autoři dokázali, ale nevytkli si to v tomto filmu za svůj cíl, kdo ví. Ale podle mne je to škoda, nevyužitá příležitost a možná ten klíčový rozdíl oproti zmíněné Obecné škole, důležitější než kvalita snímající kamery, herecké výkony, hudba nebo dynamika střihu.

Podobně jako si zkušený houbař i v nepříznivém a příliš suchém období svá místečka s pár houbami najde, i já jsem si ve filmu Po strništi bos našel místa, která se mi líbila, některá dokonce moc; na smaženici to určitě stačilo. Ale pořád se mi tak trochu zdálo, že životadárného deště bylo tentokrát na pořádné a nezapomenutelné filmové houby prostě málo :-).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 20:26 | Reagovat

Díky za recenzi filmu, však kdo se na něj podívá, může si udělat úsudek a možná bude s vámi souhlasit. A nebo ne. Záleží a tom, proč  jde člověk na určitý film, jak nahlíží na děj. Možná jinak pamětníci, jinak mladí, jinak realisté, jinak snílci. :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. srpna 2017 v 20:49 | Reagovat

Tvoje recenze mne jen utvrdila v tom, že na film nepůjdu.

3 Robka Robka | Web | 28. srpna 2017 v 22:11 | Reagovat

Tak pokud ti smaženice chutnala, není to tak zlé. :-) Hlavní věc, že houby byly jedlé, možná i místy výtečné. Já se tedy potupně přiznám, že jsem se zatím nedostala ani k předloze filmu, ale už to musím napravit. :-) Nějak to čtení flákám.

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 22:25 | Reagovat

Tady mne napadá jestli by to působilo stejně pokud by zhlédnutí filmu předcházelo přečtení knihy...

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 23:12 | Reagovat

[1]: To bezesporu. I proto se zdráhám považovat své články o filmech a o knížkách za recenze, protože skutečná recenze by měla být co nejobjektivnějším odborným zhodnocením a posouzením, zatímco já píšu vždy jen o tom, jak to působí na mne. I proto se často nad tím, co se vše vydává na blogu za "recenze" musím často jen pousmát.

[2]: Kruciš, to mě Svěráci za marketing nepochválí...

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 23:18 | Reagovat

[3]: Houby jedlé jsou, to zcela jistě. Ale přesto jsem doufal, že budou ještě jedlejší :-).

[4]: Tentokrát bych dal přednost knížce, kdy si každý svůj vlastní individuální film v hlavě dotvoří sám.

7 beallara beallara | Web | 29. srpna 2017 v 7:03 | Reagovat

Já to mám jako ženská hodně pocitové.
Mnohokrát se mi stalo, že první shlédnutí filmu mě zklamalo, čekala jsem něco jiného a hlavně, nebyla jsem v dobrém rozmaru. Na romantiku musí být člověk naložený, válečný film si nepustí v depresi, psychologické drama v euforii.
Na první shlédnutí to bylo zklamání a když jsem filmu dala šanci znova, stal se třeba mým oblíbeným. Třeba Želary, na poprvé čůčo, dnes je to pro mě prvotřídní šampus.
Tak jsi třeba ten den neměl chuť na smaženici, ale na pořádný biftek :-P

8 Čerf Čerf | E-mail | 29. srpna 2017 v 8:01 | Reagovat

[7]: Jen výjimečně se úplně změní můj názor na nějaký film. U knížky se mi to paradoxně stává častěji a byly případy, kdy opravdu zásadně (např. dnes mé oblíbené Spolčení hlupců - viz http://pvapenik.blog.cz/1103/john-kennedy-toole-spolceni-hlupcu-a-confederacy-of-dunces). Podobný extrémní příklad u filmu ale nemám, spíš se časem stává intenzivnější to, co se mi napoprvé líbilo i nelíbilo nebo si všimnu nějakého poprvé nezachyceného odkazu nebo souvislosti. Ale myslím, že nový Svěrákův film se za pár let dostane do nekonečného seriálu televizních repríz (Česká televize byla koproducentem) a bude ho možné vidět opravdu často :-).

9 Jarka Jarka | Web | 29. srpna 2017 v 8:33 | Reagovat

Na film jsem viděla upoutávky a už z nich se dá vytušit, že akčňák to nebude, ale ten snad nikdo od pana Svěráka ani nečekal.
Takže za kino ušetřím, tam nepůjdu, ale v televizi si ho ujít nenechám, mám tu Svěrákovu laskavost ráda. :-)

10 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 29. srpna 2017 v 10:27 | Reagovat

Rozpačitých reakcí na tenhle film už jsem pár přečetla, ale stejně je mi jasné, že se na něj taky podívám. Jen asi ne v kině. Svěrákovi jsou zkrátka takové tradiční české rodinné filmařství, kam si člověk rád zajde, i když ví, že to třeba nebude prvotřídní.
A snad jen jedna drobnost: nikoli "shlédl", ale "zhlédl". Shlédl bys spíš z té střechy :-)

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 10:27 | Reagovat

[9]: Mám to podobně. Knížku si ale půjčím, jenže pořád ji mám zamluvenou a jiní čtou pomalu. Knížky pana/pánů Svěráků to tak mají ... :-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 12:01 | Reagovat

[10]: Díky za upozornění, opravil jsem. Kdybych seděl na balkóně, možná bych se to snažil nějak ukecat, ale byl jsem v přízemí :-).

13 VendyW VendyW | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 13:31 | Reagovat

Už několikrát jsem se přesvědčila, že film vyzněl a bavil mne líp jak kniha, kterou jsem před ním četla. Ale v tomto případě asi svou zvědavost ukojím jen knihou....

14 Vendy Vendy | Web | 29. srpna 2017 v 15:13 | Reagovat

[5]:Ale ona to vlastně je recenze, co píšeš - zhodnotíš film, nastíníš obsah, vytáhneš na světlo klady i zápory, a to vše je osobní, protože je z tvého pohledu. Neosobní recenze jsou na nic, raději si přečtu něco s doprovodem dojmů. Svěrákoviny mám docela ráda, ale ze všeho  nejvíc mě dodnes oslovila Obecná škola. Nevím, jestli zrovna tenhle film by mě přitáhl do kina, i když má podle všeho příznivé ohlasy,rozhodně děkuji za upozornění na scénu se psem, na film se určitě se zájmem podívám, až bude v televizi. I když, na velkém plátně je vždycky dojem z filmu znásoben. :-)

15 Janinka Janinka | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 17:34 | Reagovat

Díky ti za recenzi - na film se asi podívám, ale asi až bude v televizi. Co se týká pana Kaisera - slyšela jsem o jeho výkonu to samé, co píšeš ty. A na to se asi moc těším :-).

16 Miloš Miloš | Web | 29. srpna 2017 v 19:48 | Reagovat

Já mám Svěráka rád v Divadle Járy Cimrmana, jinak ne. A ty jeho politické aktivity, např. podepisování nejrůznějších peticí, mě ho dost znechutily.
Myslím, že by také bylo lepší, kdyby jeho předlohy natáčel Jiří Menzel. Mladší Svěrák jako kdyby pořád myslel na to pořídit Koljovi oscarového bratříčka, a to pak filmy sráží.

17 Miloš Miloš | Web | 29. srpna 2017 v 19:50 | Reagovat

[16]: .. mně ho znechutily ...

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 20:32 | Reagovat

[9]: Filmy, které za to stojí, se snažím vidět v kině, přece jen tam je větší pravděpodobnost, že se člověk soustředí na film. Jen se při sledování filmu obtížně píšou poznámky pro blogový článek :-).

[10]: Myslím, že zboží to svým způsobem prvotřídní je a film jistě přinese divákům pěkné zážitky. Ale to může být i slabší film :-).

19 Sugr Sugr | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 20:38 | Reagovat

Na tom filmu jsme byli s AP v sobotu. Film je zvláštní a nechci ho zde posuzovat tak odborně jako ty, jsi odborník i na takové posouzení, jen..., obrovský zážit jsem si z kina odnesla. Když film skončil a běžely titulky, rosvítilo se v sále a lidi - seděli a byli zticha!
Takový zážitek v nich film vyvolal a to bylo plné kino, neb bylo pár dní po uvedení do kin.
U jiných filmů lidé odcházejí už při titulkách, ani nečekají na světlo.
Takže...
film měl něco "do sebe", ale to je samozřejmě Petře jen MŮJ názor. :-)

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 20:40 | Reagovat

[11]: No, nevím, jestli je to zrovna pomalým čtením :-).

[13]: Stejně ti to nedá... ;-)

[14]: Pořádná recenze vyžaduje výbornou odbornou znalost, všeobecný rozhled a perfektní schopnost formulovat. Už jsem pořádnou recenzi, kterou bych si troufnul nazvat profesionální recenzí, nečetl, ani nepamatuju.

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 20:43 | Reagovat

[16]: Já si vážím lidí, kteří jsou ochotni se veřejně projevovat, přijde mi to jako o dost efektivnější forma než pokoutní nadávání na poměry.

V případě tohoto filmu bych z "oskaromilectví" pana režiséra nepodezříval. To by byla, myslím, řada scén natočená jinak.

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 20:51 | Reagovat

[19]: U zmíněných "jiných filmů", myslím, nestojí za to psát podobná podrobnější zamyšlení, co se nám na filmu líbí a co nám na něm nesedí. Aby to mělo smysl, film už by měl být přinejmenším slušný a mít - jak píšeš - "něco do sebe". Však neříkám, že to tento film nemá, jen že by mohl mít víc :-).

23 Míra Míra | 30. srpna 2017 v 19:43 | Reagovat

[20]:
Sem tam si rád přečtu i recenze paní Spáčilove.
Stejně rád jsem si početl i tady. Děkuji.

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. září 2017 v 17:02 | Reagovat

Dnes jdu na něj do kina. Pozorně jsem si přečetla tvoji recenzi i komentáře a jsem napnutá jako struna. :-)

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. září 2017 v 19:12 | Reagovat

[23]: Není vůbec zač, o zajímavých filmech píšu rád. Dřív jsem měl tendenci psát o hloupých filmech, aby lépe vyniklo moje ostře nabroušené kritické pero, no a později jsem zjistil, že je to vlastně ztráta času, tak se snažím psát jen o filmech, které za to stojí :-).

[24]: Tak jsem zvědav, jak se ti film bude líbit. Dej vědět.

26 userka userka | E-mail | Web | 1. listopadu 2017 v 21:49 | Reagovat

Mně se film líbil, Svěráka a spoustu věcí s ním spojených prostě miluju (nekriticky).
Co chci ale vyzdvihnout je to, jak jsi v článku nádherně použil jazyk. Jeden příklad za všechny: „pak jako kdyby na vesnici filmová laskavost zkombinovaná s podivnou "připorozhádanou přecevzájemností"(...) triumfovala a pevnější dramatická struktura filmu se rozcinkla na stovky střípků.“

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. listopadu 2017 v 23:12 | Reagovat

[26]: Vítej! Jsem rád, že se ti film i článek líbil :-). Mám taky pana Svěráka a jeho věci rád, většinou obsahují humor i emoce podle mého gusta.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama