O místech, kde bych chtěl jednou bydlet

18. září 2017 v 22:04 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Nevím, jak to máte vy, ale - podobně jako houbaři, kteří mají svoje místečka plná krásných hřibů - já mám zase několik míst v různých koutech světa, kde bych moc rád bydlel a žil. Vím, že se mi to nikdy nepodaří - jednak je to většinou výrazně mimo moje možnosti a taky se jen těžko do těch míst dostanu natrvalo, ale už jen představovat si něco takového je skvělé a jde mi to moc dobře.

Už od osmdesátých let třeba miluju vilu Tugendhat v Brně. Je mi jasné, že český stát odtud těžko vypakuji, a i kdyby státní orgány vůči památce UNESCO nečekaně ochladly, nejspíš vilu nevloží jako výhru do nějaké loterie, což by asi byla jediná možnost, jak bych se k ní mohl dostat. Navíc optimálním vlastníkem by, myslím, byl nějaký koksobaron; nemyslím teď nikoho z Kolumbie, ale někoho, kdo bude schopný dodat každou zimu několik vagónů koksu do "vilné" kotelny, protože milý architekt Mies van der Rohe byl tak rozkurážen vlastním stylovým novátorstvím, že si nejspíš nevšiml, kolik krásný baráček mimo krátkou letní sezónu "žere".

Další krásnou moderní chaloupku mám vyhlédnutou v Dobřichovicích u Berounky. Kdykoli jdu kolem, vrážím do kolemjdoucích a kolemjedoucích na přilehlé cyklostezce, protože obdivuji krásné světlé a prostorné interiéry i neokázalý a oku lahodící vnějšek. Ale nemám v hledáčku zdaleka jen "krychloidní" funkcionalistické domečky; třeba při své dávné cestě stopem po jižní Francii jsem si pro sebe vytipoval jeden vzdušný venkovský domeček s velikou zahradou, do které bylo možné vstoupit různými dveřmi přímo z obýváku, domeček, u něhož by mě vůbec nepřekvapilo, kdybych v něm objevil dobře naladěné legendární přátele Bouvarda a Pécucheta.

Že mám slabost pro jeden dům na Kampě s neobyčejným fotogenickým balkónkem, milými a přátelskými obyvateli a dívkou Petruškou žijící na půdě, to pravidelní čtenář tohoto blogu vědí už dávno, protože jsem o něm už několikrát psal, např. v článku Tajemné válečky u Karlova mostu. No a jednu nádhernou vilu na doslova kouzelném místě jsem si samozřejmě při svých četných návštěvách vybral i na Lefkadě, jen je bohužel určena pro dolarové nebo bitcoinové multimilionáře, mezi které se obsahem své peněženky a nejspíš ani nastavením své mysli neřadím a nikdy řadit nebudu.

Říkáte si, co má tohle téma společného s mou aktuální dovolenou na chladné a deštivé Šumavě? Ano, i zde, kousek od místa, kde právě dočasně bydlím, jsem si před mnoha lety vybral jedno stavení, kde bych si uměl představit velmi pozdní léto či příslovečný podzim svého života. Stavení je pozůstatkem staré a téměř zaniklé vesnice, má na střeše vlastní překrásnou typicky šumavskou zvoničku, dům i v polorozpadlém stavu vysloveně pasuje do celkového záběru s pozadím skoro nedozírného a liduprázdného šumavského údolí, že by Karlu Klostermannovi slza nostalgie ukápla. Ale chtělo by to vzít pořádně za práci, citlivě dům opravit, znovuoživit starou zahradu v jeho okolí, no - práce jako na kostele (včetně zvoničky). Při mé pověstné manuální zručnosti záležitost zcela nemyslitelná a neproveditelná.

Neodolal jsem a hned poté, co jsem se včera ubytoval, i když už se okolní krajina začala nořit do šera, jsem vyrazil k tomu "svému místu". Jestlipak se dům ještě nerozpadl? Anebo ho odkoupil podobný romantický idealista jako já a stavení už je po těch dlouhých letech, co jsem ho neviděl, zrekonstruované? Když jsem došel k domu, chvíli jsem si nebyl jistý, jestli "na mé místo" nevedla nějaká jiná cesta, přece jen - paměť je nespolehlivá, naposledy jsem tu byl snad někdy před 20 lety. To šero mi taky zrovna nepomáhá, oči jako by nemohly přesně zaostřit. Ale ne, ta zvonička je přece stejná, musí to být ten dům! Nebo ne?

Na první pohled vypadá stejně, je ale nějaký větší, či co. Má čerstvé bílé omítky, kdepak ta původní bledě modrá barva, ta už dávno vyšla z módy! Kde byla stodola, je moderní garáž, okna jsou plastová a ve střeše bývalé půdy je i pár střešních oken. I střecha září umělou novotou a úplně na špičce vedle komína se jako horolezec, který právě dobyl osmitisícový vrchol, hrdě vypíná mísa televizní antény směřující kamsi k Mléčné dráze. Staromilecká zahrada se zřejmě na protest proti modernizaci sebrala a odjela k babičce na venkov, protože ze stromů, které se mi ve spojení se starobylým stavením tak líbily, nezbyl ani jeden. Vždyť jak by se k domu dostaly všechny ty nutné stavební stroje, kdyby jim stromy překážely?

Byl jsem na rozpacích. Na jednu stranu jsem rád, že domu kdosi vdechl nový život a dávné příběhy tohoto horského stavení dostanou v nové době další pokračování, jako je dostala třeba Nemocnice na kraji města. A ne, nedivím se, že ten, kdo tu - na rozdíl ode mne - chce žít svůj skutečný a úplně normální život, připravil svou usilovnou prací podmínky, které ve 21. století považuje většina lidí za standardní. Co s romantickou nostalgií po dávných časech? A přece, červíček rozpaků mi vrtá v duši jako červotoč ve starém dřevě, které se muselo při náročné rekonstrukci vyměnit. Dům je to pořád velký a krásný, ale to kouzlo, kterým kdysi naplnil mou rozjitřenou představivost, to nepopsatelné kouzlo pominulo. Ale co je dnes komu do kouzel? Z těch se nikdo ani nenají ani jimi nezatopí, i když některé pohádky a příběhy dobré tak pro děti a nás, fantasty, tvrdí opak.

Jsem rád, že dům dostal báječnou novou šanci, i když už není takový, jaký jsem si ho kdysi pro sebe vysnil. Až kolem něj půjdu příště, už mě nepřiměje obejít ho kolem dokola, sednout si k němu jen tak do trávy a představovat si příběhy, lásky a strázně všech těch lidí, kteří ho obývali. Ale zamávám mu, to zas jo, a popřeju hodně štěstí jeho obyvatelům a všem nově započatým příběhům dobré konce.

A já budu mít aspoň o něco jednoznačnější výběr mezi všemi kandidáty, kteří mi na seznamu míst, ve kterých bych chtěl bydlet, ještě zbývají :-).

Pozn.: Na mém blogu najdete kromě - věřím, že většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. Ostatně, možná právě ta různorodost způsobila, že mě hlasy zdejších čtenářů dostaly až do finále prestižní soutěže Bloger roku 2016, za což všem návštěvníkům a podporovatelům patří můj velký dík. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. září 2017 v 22:12 | Reagovat

Sny a touhy. Kdo je nemá? Já jsem si v době naší krize vyhlídla a zamilovala jeden malý, ale udržovaný domeček v Bratislavě! Dokonce jsem schrastila zástupce majitelky, páč dům chce prodat. Je to tam snový a vůbec ne necitlivě zmodernizovaný. Jenže chtěla doláče, tak jsem zvážila svoje možnosti a zacouvala znovu sem. Nelituju, ale občas se mi o domečku zdává :-)

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 18. září 2017 v 22:19 | Reagovat

Víš, co se mi na tohle téma vybavuje? Jako malá jsem milovala "kouzelné místečko". Tak jsme tomu místu mezi plotem a stěnou sousedovy garáže opravdu říkali.

A pak se tam vybudoval skleník... Z té atmosféry samozřejmě nezůstalo nic... Byl to jen roh zahrady, ale svoje kouzlo OPRAVDU měl... Asi se pak víly a skřítkové odtěhovali jinam...

Jo... Nostalgie... Tak nějak to ten podzim (co sice teoreticky ještě nepřišel, ale prakticky sem vlítnul už dávno, jak tajfun), podporuje. :-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. září 2017 v 23:29 | Reagovat

Já si našla roubenku v Zákupech, Božíkově :-)
Chuděrka, čouhá rohem do silnice, ale výstavbu vyhrála, silnice se točí právě kolem toho jejího vytrčeného rohu.
Je, chuděrka, celá šedivá.
Šedé trámy místo černých, šedý jíl mezi nimi místo toho krásně nabíleného vápnem...
Je tak kouzelně ošklivá...
Vždycky, když jedu kolem, představuju si, jak moc bych se na ní vyřádila, jaký výstavní domek bych z ní udělala...

Prosím, nestraš, že jí jednou někdo koupí a udělá z ní něco, co vlastně vůbec není...
Fuj, co kdyby jí někdo omítnul? Vypadala by jako ty stovky zděných domků, které potkávám, obyčejných a nekouzelných...

Připomněl jsi mi dva balkóny...
Jeden v Řepčici (Řepčicích?) a jeden v Zahrádkách u České Lípy.
Desítky let s rodinou koukáme, jestli už ten balkón spadl.
No, jeden už jo :-(
A druhý je krásně a citlivě opravován. Natolik citlivě, že zůstalo zachované i to jedno místečku, které je prostě postupem času o pár centimetrů níž, než ostatní místa...

Ufff, to jsem se rozepsala...
Omlouvám se :-)

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. září 2017 v 23:35 | Reagovat

Na břehu říčky Klabavky blízko leds stala osamělá chata s napíše. "The White Star". Ta nás přitahovala...jednak lávka přes řeku u chaty střídavě byla a nebyla když ji barala pravidelně velká voda jednak jsme napíšu nerozuměli a představovali si to kdovico...a bydlet tam se zdálo romanticke ;-)

5 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. září 2017 v 23:36 | Reagovat

Blízko lesa stala chatka s nápisem The White Star..

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. září 2017 v 23:59 | Reagovat

[1]: Vida, a já myslel, že v Bratislavě se platí v eurech :-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2017 v 0:01 | Reagovat

[2]: Víly a skřítkové jsou na tyhle věci citlivý. Snad jedině víla Skleněnka... :-)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2017 v 0:06 | Reagovat

[3]: Není se zač omlouvat, je to moc pěkný komentář k tématu. Nu, na některé balkónky bych jako režisér Julii nepustil. Snad jedině kdyby byl Romeo záchranář, to by mohla být zajímavá modernizace s happyendem :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2017 v 0:10 | Reagovat

[4]: Jeden zajímavý historický polozbořený dům býval na Roudné v Plzni, měl dokonce vlastní kapličku, to se mi na něm líbilo. Jenže dohodnout se na ničem nedalo, protože měl spousty spolumajitelů, a pak přišly velké povodně v roce 2002 a uplatnilo se pravidlo z pražských tramvají: Starší, uvolněte místa mladším...

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. září 2017 v 6:48 | Reagovat

[6]: Platí, ovšem paní bydlí v dolarové cizině...

11 matka matka | 19. září 2017 v 8:36 | Reagovat

Proč se nám domečky a jejich okolí líbí, co domečky krášlí?

podzim se blíží
cestičkou k domovu
barvami hýří

Dívám se z okna a kromě sousedů bych dům, ani okolí neměnila :-D Ale sousedy je možné ignorovat. :-D

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. září 2017 v 9:26 | Reagovat

Jako estetický ispektor záchodové výzdoby mne taky vždycky zamrzí, je-li zlikvidována klasická kadibudka se stříškou prokrytou térovým papírem a srdíčkem ve dvířkách, ale doba pokročila.
Beton, železo a sklo vítězí.
Kdybych měl miliardy, restauroval bych postaru.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2017 v 9:34 | Reagovat

[12]: Za miliardu, to už by byla slušná kadibudka se supersoft čtyřvrstvým térovým papírem s vůní heřmánku :-).

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2017 v 9:38 | Reagovat

[11]: Však ode mne to jsou jen takové nenaplnitelné fantazie. I když - někdy bych rád viděl onyxovou stěnu z vily Tugenthat rozzářenou paprsky zapadajícího slunce, to se mi ještě kupodivu při žádné z návštěv nepovedlo :-).

15 Jarka Jarka | Web | 19. září 2017 v 9:40 | Reagovat

Myslela jsem, že budeš popisovat místa pro bydlení v globálním měřítku, jako třeba já si sním o srubu s krbem na břehu jezera pod horami na Aljašce. :-D Tys to vzal od domu k domu. Výběr ti schvaluji a úplně nejkrásnější musela být ta chaloupka na Šumavě. Zprvu jsem litovala, že jsi nepřiložil snímek, ale ono je lepší nechat rozběhnout fantazii a utvořit si v ní domeček snů na míru. ;-)

16 Kutil Kutil | E-mail | Web | 19. září 2017 v 9:48 | Reagovat

Pěkné. Na ten domeček na Kampě jsem si taky myslel. Platonicky. Narozdíl od vás. Ale důchod chci trávit na Manhattanu v New Yorku. Anebo když to nevyjde, tak ve Florencii. :-) Člověk by se neměl vzdávat svých snů jenom proto, že jsou na první pohled neuskutečnitelné...

17 matka matka | 19. září 2017 v 13:37 | Reagovat

[14]:[12]:
Zkombinovat prostou kadibudku a vilou  Tugenthat, dopřát jí slunce zář :-D

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2017 v 15:29 | Reagovat

[17]: Kadibudka bude samozřejmě funkcionalistická, s rovnou střechou a hranatým srdéčkem :-)

19 Joina Joina | Web | 19. září 2017 v 16:59 | Reagovat

Joo tak tento článek mě dosti zaujal ;)
Já mám zase krásné místečka zde v čr protože v cizině jsem nebyla zatím moc daleko a moc mě toho tam nezaujalo.
Pan Petr je na Šumavě? Tam se zrovna chystám na víkend a budu tam poznávat neprozkoumané kouty naší vlasti.

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2017 v 17:01 | Reagovat

[15]: Ano, mám vybraná velmi konkrétní místa. Taky jsem přemýšlel, jestli sem dát fotku (nejlépe v bulvárním režimu "před a po" :-)), ale myslím, že by to pak bylo zbytečně konkrétní a možná i konfrontační a to rozhodně neměl být smysl článku.

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2017 v 17:05 | Reagovat

[16]: Pokud jde o domeček na Kampě - čistě platonický vztah jsem díky přátelům, kteří se o balkónek starají, postupně doplnil o pár nesmělých doteků :-).

Hmmm, New York nebo Florencie, tam to taky nemusí být špatné. Mohl bych zase vzít Woodyho Allena ve snu na ryby :-).

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2017 v 17:07 | Reagovat

[19]: Ano, taky to tady zkoumám. Už jsem tu byl mockrát, ale třeba dnes jsem úplně poprvé vylezl na hrad Kašperk. Takže si taky rozšiřuji své nepříliš široké obzory.

23 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. září 2017 v 17:53 | Reagovat

Já má taky takovou tajnou stavební lásku. je na Mníšku, a mám ji teď na blogu i s odrazem v Prostředním rybníku. Je to krásná (pro mne pořád)byť již značně zdevastovaná vila. Ještě v době kdy jsme tam začali jezdit (rok 2000) v ní byla mateřinka. Ta byla vystěhovaná a od té doby vila pomalu a jistě chátrá. Můj tajný sen je vyhrát pár set milionů koupit jí a zrenovovat. No a pak se do ní samozřejmě nastěhovat .... :-D Druhou byla taky krásná prvorepubliková vila hned vedle domu kde bydlí maminka a žil v ní věhlasný astronom Kopal. Mimochodem  rodák z Litomyšle kde má taky i svůj památník. Bohužel už byla zbouraná a místo ní tam vyroste mezi dalšími vilami a vilkami a zahradami děsný bytový dům :-?

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. září 2017 v 19:59 | Reagovat

Asi jsem nějaká vadná, nemám vysněné místečko... ;-)

25 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. září 2017 v 21:58 | Reagovat

Zrovna v sobotu jsem popisovala praktický domek pro výměnkářku, který měla jedna moje sestřenice v Černé za Bory. Ve dvoře jejich domu, za ním byla hned zahrada. Menší, ale funkční, pohodlný, přízemní,docela moderně vybavený, zvenku vypadal jako krásně upravená bílá chaloupka s červenou střechou, klasickými okny. Takový příbytek na stará kolena už bohužel mít nebudeme. Snít se ale může, ne? :-)

26 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 19. září 2017 v 22:37 | Reagovat

Mám některá místa, kde bych chtěla bydlet, ale nepovím. ;-)
Vila Tugendhat to rozhodně není. Nemám ráda krabice. Funkcionalistická architektura mi nic neříká.

27 Míra Míra | 20. září 2017 v 15:53 | Reagovat

Například v Českých Budějovicích by prý chtěl žít každý. To už by to tady nebylo
k žití .

28 Melkora Melkora | Web | 21. září 2017 v 14:33 | Reagovat

Což o to, článek je vtipný a zajímavý. Nicmoně trochu mi chybí fotky těch vašich vysněných habitací. Nešlo by je doplnit? Takhe si je mohu (až na Tugendhat, samozřejmě) pouze představovat.

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2017 v 16:34 | Reagovat

Šmankote, oni z toho udělali článek na titulku! Ten výčet míst, "kde bych chtěl bydlet" byl vlastně jen úvodem k drobné úvaze o střetu romantických ideálů s pragmatickým přístupem, ne hlavním tématem. Kdybych to tušil, dal bych si na článku víc záležet, ale znáte to - pak by si třeba "vymazleného" článku nikdo nevšiml. Cesty blogových hybatelů jsou nevyzpytatelné... :-)

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2017 v 16:49 | Reagovat

[28]: Ono to není úplně jednoduché: Třeba o tom francouzském venkovském domečku vím jen to, že je asi 20 km od Toulouse a dostal jsem se k němu úplnou náhodou, když mne tam zavezl jeden francouzský pár, který jsem si stopl, když se - okradený do posledního krejcaru a kreditní karty - vracel z dovolené z Portugalska. Já jim jako chudý stopař z divokého východu půjčil nějaké peníze a oni než nějaké sehnali, aby mi je mohli vrátit, mě zatím vzali do opuštěného starého domku svých prarodičů u Toulouse.

Pokud jde o vilu na Lefkadě, taky jsem si ji nikdy pořádně nevyfotil, stačilo mi, že jsem kolem ní chodil pravidelně na krásnou pláž. Jen jsem slyšel, že ji vlastní nějaký Američan, který většinu času pobývá za mořem, což mi vadí, protože já bych ji v mezidobí dobře využil :-).

Na dům U obrázku Panny Marie jsem odkaz přiložil a zmíněnou přestavěnou šumavskou usedlost jsem publikovat nechtěl, protože ctím právo majitelů přebudovat si ji podle jejich vlastních přání a ne podle mých snů. Tož asi tak... Každopádně díky za komentář.

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2017 v 16:56 | Reagovat

[23]: Tu vilu jsem v jednom z tvých nedávných článků viděl a vypadá moc dobře. Samozřejmě, dům s příběhem nebo dokonce s tajemstvím, to je pro romantické idealisty požehnání :-).

[24]: Pročpak? Jsi prostě nejradši tam, kde jsi. Ono taky záleží na tom, s kým člověk příslušné místo obývá. Umím si velmi dobře představit, že kdybych mohl aspoň nějakou dobu pobývat s jedním konkrétním člověkem, měl bych rázem úplně jiné ideální místo než ta, která jsem popsal: Kdekoli! :-)

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2017 v 16:59 | Reagovat

[25]: Správně, snít se může vždycky, dokonce i když má člověk shodou okolností to, o čem sní ti ostatní :-).

[26]: Mně se taky většina krabic nelíbí, ale zato ty krabice, které se mi líbí, se mi líbí moc :-).

33 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. září 2017 v 17:13 | Reagovat

[32]: Bydlíme v hanobeném paneláku, ale je zateplený, okna vyměněná za plastová (podle někoho hrůza) snadno se umývají, což v určitých letech už člověk ocení. Ono se jinak sní v mládí, kdy je člověk zdravý, pohyblivý a jinak, když už moc nemůže. Také se mi líbila vila, kde dodnes bydlí potomci původních majitelů. Pěkná na pohled, zahrada za domem, za dvorkem, v ní altán zastřešený. Přístup hlavním vchodem i dozadu do zahrady, v suterén domu malý byt pro rodinu "domovníka", zahradníka, prostě údržbáře, který tam bydlel , chodil do práce a pak prostě za možnost bydlení pomáhal s udržováním všeho, co bylo třeba. Obyvatelé byli pedagogové, hodní lidé, kulturně zaměření. Ráda jsem tam chodila a představovala jsem si, jak by se tam bydlelo. :-)

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2017 v 17:18 | Reagovat

[33]: Plastová okna mi na moderních domech vůbec nevadí, byt, který obývám, je má taky a jsem s nimi spokojený. Umím si ale představit, že třeba na roubence z 18. století mohou vypadat nepatřičně :-).

35 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. září 2017 v 17:27 | Reagovat

[34]: To je pravda. To by neměl nikdo tak  kazit, samozřejmě. :-)

36 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 21. září 2017 v 17:49 | Reagovat

To se nedivim

37 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. září 2017 v 19:55 | Reagovat

Milý Petře,
moc hezký článek. Já jsem poněkud skromnější, já si vybrala malý domeček na Vyšehradě u Táborské brány, dávno je zbořený... :-)
Fotka k článku se Báře/Kerr opravdu povedla...!

38 Melkora Melkora | Web | 21. září 2017 v 20:47 | Reagovat

[30]: Chudý východoevropský stopař půjčuje peníze západním imperialistům. To nevymyslíš! :-D

39 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2017 v 20:49 | Reagovat

[37]: A to já zase ve snech skromný nejsem ani trochu - a to se netýká zdaleka jen bydlení. Když už stejně nemám šanci, tak aspoň sním o tom opravdu nejlepším :-)

40 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2017 v 22:05 | Reagovat

[38]: Já měl tehdy samozřejmě strach dávat ty peníze z ruky, byl to můj rozpočet na 10 dní, čemuž oni vůbec nerozuměli a byla to pro ně úplně normální částka jakési kauce nutné pro zaslání hotovosti přes poštu. Než se vše vyřídilo, měli mě na krku. Když pak přišly peníze, pěkně mě večer pohostili a všechno dobře dopadlo. Kdyby to napsal nějaký scénárista do české komedie, strašně bych ho za to strhal :-).

41 Miloš Miloš | Web | 21. září 2017 v 23:35 | Reagovat

Mně se docela líbí v městském paneláku a do domku 40 km od města mě to vůbec netáhlo, naopak vždy jsem netrpělivě čekal, kdy už skončí všechny ty potřebné práce a pojedeme zase do paneláku. Ale zásluhou tříměsíčního přesazení do domku kvůli rekonstrukci panelákového bytu jsem k azylovému místu získal úplně jiný vztah, hodně jsme tam toho zvelebili a až přijde příští léto, možná se na něj začnu i těšit.
Jen je třeba tam ještě vyřešit internetové připojení, bez něj to ani ve vysněném domku není ono :-).

42 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 22. září 2017 v 11:27 | Reagovat

Inu, podnikatelské baroko. Praktičnost zvítězila nad romantikou - jako tomu ostatně obyčejně bývá... tak alespoň zbývá dostatek jiných kandidátů :-)

43 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. září 2017 v 7:19 | Reagovat

[41]: K místu svého vyhnanství člověk přilne :-). Nepochybuji, že až se připojení vyřeší (ale zdaleka nejen proto), bude se ti v domku moc líbit.

44 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. září 2017 v 7:22 | Reagovat

[42]: Uvědomil jsem si zajímavou věc: Kdybych to stavení neznal v původní podobě, dům by se mi moc líbil; ještě bych si pomlaskával, jak dobře se do téhle krajiny hodí a jak je praktický. Vědomí souvislostí je někdy omezující.

45 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 23. září 2017 v 10:23 | Reagovat

Hezký článek a zajímavá úvaha. Jsem asi barbar... no, hlavně jsem majitel chaloupky na vesnici... takže fandím těm, kteří tvůj vysněný domek přestavěli. Také jsem chaloupku dlouho přestavovat nechtěla, líbilo se mi, že si musím vodu na mytí ohřívat na kamnech, a pak se mýt v lavoru, ale v jednu chvíli už to bylo neúnosné ;-) Takře došlo na modernizaci a už to není taková romantika, zato se sem dá jedzit celoročně.

46 slunecnyden slunecnyden | Web | 23. září 2017 v 15:08 | Reagovat

Mám také takový vyhlídnutý domek. Přízemní. Žlutá fasáda se slunečními hodinami, u centra města a přitom schovaný... Ale už jsem tam dlouho nebyla. Jestlipak mu někdo nedal patro? :-)

47 J.R. J.R. | Web | 23. září 2017 v 18:45 | Reagovat

[15]: Souhlasím ;-) .

48 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 8:56 | Reagovat

[45]: Modernizace je i tady na Šumavě naprosto pochopitelná. Ach jo! :-)

[46]: Hmmmm, sluneční hodiny, ty bych si taky nechal líbit. Jen aby po modernizaci nebyly digitální :-).

49 Siren Siren | E-mail | Web | 24. září 2017 v 15:25 | Reagovat

Moc pěkný článek :) určitě stojí za přečtení :) .

50 sugr sugr | E-mail | 24. září 2017 v 18:41 | Reagovat

Jsem skromná, stačilo by mi mít své, svůj hrneček, své, bylo by mi úplně jedno kde. ;-)

51 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. září 2017 v 8:46 | Reagovat

[29]: Copak článek na titulku, ale po dlouhé době tam je obrázek, který z mého pohledu sedne k článku jak pověstná zadel na hrníček...
Jo, tam vidím domeček, lákající k bydlení :-)

52 Steeve X Steeve X | Web | 26. září 2017 v 12:39 | Reagovat

To už tak bývá, že megalomanští architekti se nezabývají přízemními věcmi, jako je praktičnost nebo cena vytápění :)

"Na samotě u lesa" bych nikdy bydlet nechtěl. Nebo bych minimálně taky všechno stavebně přizpůsobil tomu, abych se cítil jako v moderní civilizaci.

53 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. září 2017 v 7:35 | Reagovat

[49]: Díky.

[50]: Vlastně se taky pořád přesvědčuju, že - přes všechny sny - sám můžu žít skoro kdekoli.

54 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. září 2017 v 7:39 | Reagovat

[51]: Ano, obrázek se mi líbí. Stejně je nejdůležitější, jak a kým se takový domeček "zateplí" zevnitř.

[52]: Když oni ti obyvatelé často chudákům architektům kazí jejich vznosné kompozice, třeba tím, že chtějí židli přesunout jinam, než podle architektonické studie přesně patří :-).

55 King Rukola King Rukola | Web | 29. září 2017 v 10:53 | Reagovat

[50]: bravo! "doma? kde je to "doma"? to tak krasne zni!"
"doma je tam, kde rano voni kava!"

dialog je pripisany ernestovi hemingwayovi, pochybujem, ale to na veci nic nemeni.

clanok inac vyborny  smutny...

56 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. září 2017 v 11:15 | Reagovat

[55]: Jsem tedy vykořeněnec, protože kávu nepiju. Ale určitě je v nějakém e-shopu  ke koupi kapsle s kávovým aromatem "pro vůni domova" :-).

57 sugr sugr | E-mail | Web | 29. září 2017 v 17:50 | Reagovat

[55]: Kingu není nic k provolání bravo, ale s tou kávou to musí být úžasné, zažívat to. ;-) Miluju když káva voní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama