O pyskatém Leopoldovi a výletu na Poledník

24. září 2017 v 7:30 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Posledních pár dní si - velmi nerad - hraju na císaře Leopolda I. Jak možná víte, u tohoto dávného panovníka se snad úplně nejvíc projevil tradiční "habsburský ret", jeden z projevů sňatků mezi příbuznými, protože Habsburkové si věru s nějakou tou přízní u nastávajích novomanželů hlavu nelámali. Když jsem viděl, jak to Poldíkovi na jeho mincích slušelo, řekl jsem si, že si taky něco podobného pořídím. Bohužel, moji předkové se zjevně chovali mravněji a vypouklý dolní ret mi neodkázali, proto jsem se rozhodl pořídit si ho svépomocí. Příbuzenské křížení je ale během na velmi dlouhou trať, tak jsem si řekl, že když se budu do stejného místa rtu kousat několikrát každý den, to by bylo, abych se časem neprokousal k podobně odulému dolnímu pysku. Asi něco podobného každý z vás zná: Kousnete se omylem jednou a pak už to jde ráz na ráz. Stačí mi chvilka nepozornosti a už zase tlumeně vyjeknu bolestí: Už zase, kruci, kdy tohle skončí?!

Protože jsme tu na Šumavě měli první první slunečný den mé dovolené, rozhodl jsem se čekání na přerod v pyskatého Čerfa si ukrátit delším pěším výletem. Vzduch je sice studený (ráno mrzlo), ale sluníčko se do něj pustilo a dalších pár dodatečných stupňů mu vnutilo. Mohl bych třeba vyrazit na rozhlednu na Poledníku, to je dost daleko i vysoko, abych se zabavil na celý den. Z mého dočasného bydliště je to nahoru něco kolem 10 km a cestou by se mohly ukazovat pěkně barevné prosluněné výhledy. Vzal jsem si tentokrát jen lehkou fotovýbavu - bez stativu, bez filtrů, bez několika nadbytečných objektivů - vlastně jen to nejnutnější, abych vás tady na blogu mohl po své dnešní cestě obrazově doprovodit.

Prvních pár kilometrů se jde jen mírně zvlněnou krajinou v okolí Srní až ke Vchynicko-tetovskému kanálu, kde jsem před pár dny fotil v rádobyimpresionistickém duchu podzimní barvy na jeho hladině (obrázky jsou v článku Barvy podzimu na Vchynicko-tetovském kanále). Pak ale začíná docela prudké stoupání oblastí tzv. zelenohorských chalup. Žádné chalupy tam ovšem nenajdete, jen pozůstatky horské osady, kterou tu kdysi tvořilo několik desítek chalup. Po vysídlení německého obyvatelstva se osada stala součástí nově vzniklého vojenského prostoru Dobrá voda, stavení se rozpadla a zbourala. Mám ale tohle místo moc rád, musel tu být (ve výšce 1000 až 1100 m) mimořádně těžký život, ale i dnes po skoro 70 letech je pořád vidět, kde stavení stávala, jsou tu kamenné zídky kdysi oddělující jednotlivé pozemky, na jaře tu prý pořád ještě kvetou ovocné stromy z bývalých zahrad. Je to místo velmi zvláštní a silně na mě působí. Znáte mou představivost!

Jedna z dávných zelenohorských zahrad se převléká do podzimních barev. Na kamenech z polorozpadlé zídky by geniální američtí kriminalisté z nějakého seriálu jistě ještě našli stopy DNA z potu místních vystěhovaných obyvatel.



Horní kraj bývalé osady, ze které zbyl i náznak staré cesty, která se po znovuotevření oblasti po roce 1991 stala turisticky značenou cestou a hodně lidí ji využívá právě pro cestu ze Srní na Poledník. Rozhodně doporučuji: Když je pěkně, otevírají se krásné výhledy na Srní i na kopce nad kaňonem Vydry.



Cesta od zelenohorských, již dávno neexistujících chalup se pak napojuje na tzv. Vaňkovu cestu, která sleduje starou cestu z Modravy, křížící se s cestou do Bavor. Oba okraje cesty jsou právě doslova obsypané houbami, je tu k vidění spousta holubinek, ryzců, druhů, které neumím pojmenovat, ale jednoznačně dominuje fešácká muchomůrka červená.



Když se odbočí z Vaňkovy cesty směrem k česko - bavorským hranicím, vyloupnou se poprvé velké oblasti suchého a vyvráceného lesa. V těchto vrcholových partiích se v roce 2007 vyřádil orkán Kyrill, ničil tady celých osm hodin, a jak vidíte, škody byly - a jsou doposud - obrovské.



Wikipedie uvádí, že orkán Kyrill zničil v okrese Klatovy asi 3 mil. kubických metrů dřeva. Já vím, že to číslo se dá těžko představit, ale zkusím se zadumat, až si budu letos na zimu do krbu pořizovat svůj tradiční jeden kubík naštípaných polínek.



Shodou okolností jsem byl na Poledníku naposledy v roce 2006, tedy rok před Kyrillem. Pamatuju si, že se celou dlouhou cestu z Modravy šlo krásným vzrostlým lesem a rozhledna vykoukla až v okamžiku, kdy člověk přišel skoro až k ní. Teď rozhledna prosvítá suchým lesem na kilometry daleko.



A to už je rozhledna na Poledníku ve výšce 1315 m v celé své kráse. No, tedy, ehmmm, kráse... Přece jen, základ tvoří starý "supertajný" vojenský objekt ze 60 let, který sloužil k odposlouchávání komunikace "zahraničních nepřátel socialismu". V 90. letech byly přilehlé vojenské objekty zbourány a zůstala jen věž, která byla přestavěna na turistickou rozhlednu (původní béžová část objektu např. neměla okna). Mně se tedy tahle rozhledna nelíbí ani trochu, ale líbí se mi ten výhled z ní, tak holt se musím vždycky trochu překonat.



Ve třech vnitřních vyhlídkových patrech jsou tradičně výstavy. Následující záběr je z prostředního patra, které je upraveno jako místo pro odposlechy a pro připomenutí staré železné opony a zaniklých okolních šumavských obcí. Na mě to působilo hodně improvizovaně ve stylu "co sklep a okolní skládky daly". Nejvíc mě asi zaujaly staré fotky právě ze zaniklých obcí, které spolkl v padesátých letech vojenský prostor. Ostatně, měl jsem možnost tuto oblast během vojny navštívit (Poledník ne, ten byl "supertajný", ale byli jsme na cvičení kousek od Prášil) a pamatuju se, jak šíleně to tam vypadalo na rozdíl ode dneška, kdy je to celkem normální turistická oblast.



Pohodlné schody dovedou návštěvníka až do nejvyššího patra věže, odkud se dá vylézt - už méně pohodlně a po strmých dřevěných schodech a ještě strmějším kovovém žebříku - na volný ochoz, odkud je překrásný kruhový výhled po celé Šumavě od Velkého Javoru nad Bavorskou Rudou až po Boubín na úplně druhé straně. Jeden německý turista se ptal, kde je Temelín, tak jsme mu vysvětlovali, že v tom lepším případě odtud Temelín vidět není, protože kdyby v tom horším případě najednou vidět byl, už bychom nejspíš nemuseli spěchat. Ale vidět je například dvouvrší Velkého a Malého Roklanu a samozřejmě les široko daleko jako po dopadu meteoritu v Podkamenné Tunguzce.



Přímo pod rozhlednou začíná 700 m dlouhá "zážitková cesta" zničeným lesem, kde je vidět, jak se spodní patro lesa postupně obnovuje. Já už - i když jsem celkem optimista - normálně zalesněný vrchol Poledníku znovu neuvidím. Příroda pracuje s úplně jinými časovými intervaly než člověk se svými týdny a roky a strany se svými pětiletkami.



Z Poledníku jsem odešel kvůli návštěvě "zážitkové trasy" v lehkém splínu a nesledoval jsem, kudy jdu. Samozřejmě jsem okamžitě sešel z cesty, jak je mým dobrým zvykem, ale když jsem to zjistil, jen jsem se zorientoval podle vrcholu Luzného a obou Roklanů, takže bylo jasné, že směr dolů na Modravu je správně. Pokud tedy v posledních deseti letech nezaúřadovaly nečekaně znovu razantní horotvorné procesy nebo zmíněné hory taky nepřestěhoval Kyrill. Poměrně rychle jsem se pak napojil na červenou trasu, která mě cca po 12 km měla dovést do Modravy.

Po rychlém klesání z Poledníku se turista dostane do oblasti úplně nacucané vodou. Kolem tečou Jelení a Javoří potok, který se pak vlévá do Tmavého potoka, v jehož okolí poblíž další zaniklé osady - Javoří Pily - jsou prý "bezedné" slatě. Od Tmavého potoka už ale cesta do Modravy klesá už jen velmi zvolna, na 6 km pouhých cca 45 metrů. Dobře si pamatuji, jak jsem v době, kdy jsem byl na Modravě na týdenní dovolené, ráno běhal z Modravy k Javoří Pile a zpátky, protože jsem byl právě "v tréninku" na jeden z maratónů. A je to moc pěkná, příjemná a klidná cesta, můžu vřele doporučit.



U zaniklé Javoří Pily je zajímavě udělané připomenutí bývalé obce v podobě "pamětního fotoalba" s doprovodným textem. Informační zastávka je udělaná tak dobře, že mě to vysloveně lákalo obrátit listy knihy, i když bylo jasné, že to skutečné album pochopitelně není. Uvidíme, jak dlouho tyhle pěkné informační materiály vydrží. Festovní sice jsou, ale turisté jsou vynalézaví.



Tmavý potok se nakonec vlévá ještě do většího Roklanského potoka, ten už pak v Modravě soutokem s Modravským potokem vytvoří říčku Vydru. V místech nad Modravou ale Roklanský potok není nijak prudký a vytváří zvolna klesající zátočiny. Břehy potoka jsou přístupné jen na několika místech, velká část potoka je v 1.zóně ochrany.



V pozdním odpoledni jsem už docházel v budově bývalé Rybárny asi 2 km od Modravy. Vůbec celé široké údolí Roklanského potoka je mi velmi sympatické, po vyvrácených stromech z hřebene není ani památky, soušek je (zatím) jenom pár. Klidným údolím vede krásná úzká asfaltka, po které si to občas drandí nejen cyklisti, ale i maminky s kočárky a prcky dovádějícími na různých odrážedlech a prskoletech, pro které je pevný a hladký povrch stezky učiněný ráj, ve kterém je prostě skvělé se unavit :-). Samozřejmě, jejich počet roste s přibližující se Modravou. No a já se přiznám, že už jsem taky začínal mít po dlouhém výšlapu dost.



Tohle už je jedno z prvních modravských stavení. Musel jsem hledat záběr bez všudypřítomných aut. Modrava je hodně "turisticky industrializovaná" a stalo se z ní postupně i cosi jako módní turistická oblast. O víkendu jsou i na konci září parkoviště plná. Já měl asi třičtvrtěhodinku do odjezdu autobusu, to je akorát na vydýchání a na tatranku.



Společnost při čekání na autobus mi dělali tihle ptáčci. Říkal jsem si, že by byla slušnost jim nasypat aspoň drobečky z té tatranky. Už se těším na tu tradiční turistickou dobrotu, jak pěkně křupne, když do oplatky kousnu...



Jáááaauuuuuuuu!! V roli pyskatého habsburského Leopolda je prostě těžké si takové kousnutí náležitě vychutnat! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. září 2017 v 8:59 | Reagovat

Neměl jsi chtít sypat drobečky po zemi! Tím míň kovovým ptáčkům. Ale za umožnění procházky po Šumavě ti děkuji. Hezkou neděli tobě i ostatním čtenářům :-)

2 sugr sugr | E-mail | Web | 24. září 2017 v 10:49 | Reagovat

Páne jo, takovou dobrodružnou cestu zažít s Petrem, to je príííma. Díky ti za ní moc potřebovala jsem to jako prase drbání. :-)  A mimo jiné, včera jsem si večer přehrávala překrásní film "Medvědi" (tedy pro mě překrásný) a přesně takové houbičky tam ten maličký sbaštil! :-D

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 11:02 | Reagovat

[1]: Aspoň jsem trochu prohnal krokoměr na mobilu, zastavil se těsně pod čtyřicetitisícovou hranicí :-).

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 11:03 | Reagovat

[2]: Tu scénu s houbičkami si z toho filmu pamatuji. Tak jsem radši odolal a neochutnal :-).

5 King Rukola King Rukola | Web | 24. září 2017 v 12:16 | Reagovat

krasne muchotravky!

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 24. září 2017 v 12:34 | Reagovat

Pro mne ta svérázná rozhledna aspoň podle fotografie na svůj půvab..

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. září 2017 v 13:50 | Reagovat

Rozhledna je sice trochu podivná, ale nedá se jí upřít originalita oproti jiným. Tedy, které jsem zatím viděla. Důležitý je ten rozhled.Díky za zajímavý výlet-pro mne virtuální, tedy bez námahy. ;-)  :-D

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. září 2017 v 13:53 | Reagovat

[3]: Pořád a pořád mi někdo existenci krokoměru připomíná. Při mých krocích bych se taky asi někdy divila, kolik udělám. Máš tip, kde se k němu (a dobrýmu) dostat? Internet v mobilu nemám. Jeden mám doma, ale moc nefunguje - asi málo dupám ;-)

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. září 2017 v 16:04 | Reagovat

Zmínka o pyskatém Leopoldovi (a Čerfovi) mi připomíná mou nedávnou debatu s mými dítky, proč si mě nemůžou vzít za ženu :-D.

Krásné obrázky!

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. září 2017 v 16:48 | Reagovat

No jo, tak si dneska dám v telce Policii Modrava ;-) . Krásná procházka a krásně se podzimně barvící Šumava...

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. září 2017 v 18:28 | Reagovat

Takovéhle "NMg" si nechám líbit. Z té první fotky by byl nádherný fotoobraz... :-)

12 matka matka | 24. září 2017 v 18:51 | Reagovat

Ještě že mí předkové nebyli vysídleni, ani vystěhováni. Ubránili se tomu. Ani jim nebyl vybombardován, či zbořen barák.
Je tu ale krásně, že ano.
Ovšem v žádném z míst na Vašich fotkách bych bydlet nechtěla.
Roste tam na můj vkus příliš mnoho muchomůrek červených a já bych na ně kvůli bílým puntíkům měla neustálou chuť. Nebo bych se mínila brodit v tůních, a skončila bych v bažině,...
Tož to teda ne. Jedovatou krásu, byť sebelákavější, leč prokletou - nebrat.

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. září 2017 v 19:39 | Reagovat

Při sjezdu z Mittagsbergu na kole jsem si kdysi pěkně natloukl. Pysk mi pád však nezdeformoval, jen mi praskla helma.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 22:01 | Reagovat

[7]: Rozhled je tam opravdu nádherný. Shodou okolností místní hasiči na rozhledně cvičili slaňování z vyhlídkového ochozu. No, děkuji... :-).

[8]: O krokoměr jsem se nikdy nezajímal a standardně ho k ničemu nepoužívám. Prostě mi počet kroků za den zobrazuje mobilní telefon a já to neumím vypnout :-).

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 22:11 | Reagovat

[9]: To je hezká debata, kde může pysk hrát důležitou roli :-).

[10]: O tom seriálu mi ani nemluv! Normálně se na Novu vůbec nekoukám (blog.cz jistě promine), takže o seriálu o modravské poliicii prakticky nic nevím. Ale když jsem sem přijel, zkoušel jsem pustit televizi, byla tam nastavená Nova a já s hrůzou sledoval, jak do hotelu, ve kterém bydlím, na obrazovce vstupují jacísi policisti. Tak jsem si nebyl jistý, jestli to náhodou není on-line přenos z nějakého zásahu a já bych se neměl aspoň zamknout :-).

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 22:14 | Reagovat

[11]: To ano, kolem byly občas pěkné barvy, když je ovšem Kyrill ponechal :-).

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 22:18 | Reagovat

[12]: Muchomůrky vypadají moc pěkně i když trochu odevzdaně - jakoby "mouchy snězte si mě".

[13]: Ono se to dá v tom stoupání dost rozjet, ať už se jede kolem Oblíku nebo kolem Javořího potoka. Jako chodec jsem měl dole co dělat, abych před dvěma zběsilci uskočil.

18 matka matka | 25. září 2017 v 8:37 | Reagovat

[17]: jj, jsou krásný, ale jedovatý.
Kdysi jsem je viděla na jiném konci republiky a jejich zrádná krása mne velmi, velmi lákala. Zvlášť, když poblíž rostl modrý zvonek. Vražedná kombinace. A ty puntíky....jé je  :-D

19 beallara beallara | Web | 25. září 2017 v 8:43 | Reagovat

Na některých fotografiích / asi nejvíce 1 / se mi zastavil dech. Nejenže příroda vymalovala tyto skvostné fotky do barev, ale tvoje oko a um jim dalo něco nadčasového, já se k té první vracela několikrát.
Kauza Leopold ...já pravidelně zakusuji tvář, předpokládám, že to bude přirozenou gravitací ksichtu, u tvého dolního rtu netuším, jestli se jedná o stejný úkaz :D
Krásné fotky a nejvíce mě těší, že s modrou oblohou :-)

20 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 25. září 2017 v 10:09 | Reagovat

Příroda je mocná čarodějka - i ty poničené a mrtvé stromy nakonec mají svůj nezaměnitelný půvab a jsou svým trochu děsivým způsobem krásné. Rozhledna je oproti tomu výmluvnou ukázkou toho, co zase dovedeme tvořit my :-D Tak zaplať pánbůh, že nám ještě nějaká ta příroda zbyla :-)

21 Jarka Jarka | Web | 25. září 2017 v 10:59 | Reagovat

To všechno udělal Kyril? Myslela jsem, že ty stojící soušky jsou po kůrovci? 8-O Odhlédnu-li od těch soušek, tak je podzimní Šumava nádherná a fotky zvou k její návštěvě. :-) S tím kousáním do jednoho místa to znám, ovšem že bych se hryzala tak, až bych natekla, tak to ještě né. 8-O  :-D

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. září 2017 v 17:23 | Reagovat

[Smazaný komentář] Chce to přijít na nějaký úžasný vynález založený na látkách obsažených v červených muchomůrkách, třeba jak využít červené muchomůrky jako příměs do pohonných hmot. Pak se zákonem stanoví příslušné povinné procento muchomůrek v bionaftě  a na okrajích všech řepkových polí se budou pěstovat a sklízet muchomůrky. Jen nevím, jestli nebude protestovat odborový svaz much a ovádů :-).

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. září 2017 v 17:24 | Reagovat

Reakce na komentář č.18 (komentáře už zase blbnou a některé se tváří jako smazané): Chce to přijít na nějaký úžasný vynález založený na látkách obsažených v červených muchomůrkách, třeba jak využít červené muchomůrky jako příměs do pohonných hmot. Pak se zákonem stanoví příslušné povinné procento muchomůrek v bionaftě  a na okrajích všech řepkových polí se budou pěstovat a sklízet muchomůrky. Jen nevím, jestli nebude protestovat odborový svaz much a ovádů :-).

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. září 2017 v 17:29 | Reagovat

Reakce na komentář č.19: Ano, v sobotu tu byl den jak malovaný, tak jsem si ho užil pěkně od rána do večera.
Ona ta první fotka trochu utrpěla tím, že jsem ji nešikovně přenesl do blogu, šachoval s jejím rozlišením a byl jsem líný ji při občasných technických problémech nahrávat znovu. Ale asi to nakonec udělám, myslím, že si to zaslouží, protože podzimní šumavská příroda se na ní vytáhla :-).

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. září 2017 v 17:32 | Reagovat

Reakce na komentář č.20: V tomto klání držím palce přírodě, i když mě štve, že to někdy přehání a nezná ve svém tvůrčím zápalu míru :-).

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. září 2017 v 17:34 | Reagovat

Reakce na komentář č.21: Tak to bohužel dopadá, když kůrovec s Kyrillem uzavřou oboustranně výhodnou koalici... :-)

27 Janah Janah | Web | 25. září 2017 v 21:08 | Reagovat

Nenech se mýlit, taky jsem si myslela, že zalesněné Jizerky už taky nestihnu, ale po dvaceti letech se tam to hezky zelená, a holiny zarostly stromy. Do 70 bys vydržet mohl, ne? ;-)  :-)

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. září 2017 v 22:17 | Reagovat

[27]: Slíbil jsem jednomu úžasnému člověku, že vydržím do stovky, ale nevím, jestli jsem to nepřepálil. Rád svoje sliby plním a byl bych fakt naštvanej, kdyby na mě právě v tak důležité věci nebylo spolehnutí. Čímž jasně říkám, že jestli vydržím do sedmdesáti, rozhodně to nebude kvůli stromům na Poledníku :-).

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. září 2017 v 23:06 | Reagovat

[5]: Teď vysloveně pučí ze země na každém kroku.

30 Cecílie Cecílie | Web | 26. září 2017 v 17:20 | Reagovat

To jsem si zavzpomínala. Některá místa znám, jiná ne. Na Poledník si dělám zálusk už několik let. Ale ta zkáza mě vyděsila. To už v těch Krušných to vypadá líp. Kam se poděly hluboké šumavské hvozdy?

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. září 2017 v 17:39 | Reagovat

[30]: Hluboké šumavské hvozdy ještě na některých místech přetrvávají, ale celkově jsou o dost mělčí než dřív...

32 Melkora Melkora | Web | 29. září 2017 v 11:41 | Reagovat

[31]: Tak to je asi na čase se tam vypravit, dokud zbývají aspoň nějaké. Ostatně ty vaše fotky nádherně vybarvené podzimní Šumavy přímo lákají k návštěvě.

33 Miloš Miloš | Web | 1. října 2017 v 22:38 | Reagovat

Na Šumavě jsem byl na větší počet dnů 2-krát, ale rozhlednu neznám, vypadá opravdu zvláštně, ta béžová žábra a jejich podpěra nepůsobí moc bezpečně.

Vzpomínám si, že i v okolí vrcholu Plechý je taková měsíční krajina, když se spojí kůrovec s uragánem, výsledek je depresivní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama