Pozvánka do fotolaboratoře aneb Keplerovy zákony na Hamerském potoce

28. září 2017 v 12:41 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Párkrát už jsem dostal otázku, jak vlastně vznikají moje oblíbené fotky potoků a říček, jestli mám předem rozmyšleno, co vyfotím, nebo jestli je to všechno jen momentální improvizace. Já vím, ono se říká: "Jestli ti má chutnat, nechoď do kuchyně," přesto vás dnes ale pozvu aspoň na malé nakouknutí klíčovou dírkou do mé "fotokuchyně", kde občas ukuchtím nějaký ten obrázek pro blog, pro webovou prezentaci a v optimálním případě možná i zákusek pro nějakou fotovýstavu. Pojďme se tedy na konkrétních ukázkách podívat, jak vznikaly při mé dovolené na Šumavě třeba fotky Hamerského potoka.

Hamerský potok je přítokem říčky Vydry, do které ústí zprava na úplném začátku hlavního vyderského kaňonu na Antýglu. Je to potok, který je z pohledu focení logicky trochu ve stínu Vydry, u které se fotografové koncentrují, ale i na něm je možné najít moc pěkná místa. Tak jsem si udělal pěší výlet přes Filipovu Huť na Horskou Kvildu, ze které se dá kolem Hamerského potoka absolvovat tříkilometrový sešup směrem k Vydře. Jako obyčejně jsem se domníval, že - budu-li cestou pozorný - najdu nějaké hezké místo, tam udělám lusknutím prstu pár nádherných výstavních fotek, a během chvilky tak budu mít "odpracováno", Hamerský potok si odškrtnu z itineráře a v dalších dnech se soustředím na něco jiného, nejspíš na "královnu" Vydru.

Po pár namátkových zkouškách, které nikam nevedly, jsem asi v polovině cesty našel úžasné a přímo z pěšiny (ono se totiž v 1. zóně mimo cesty nesmí, což se snažím dodržovat) velmi dobře dostupné peřeje. Hned mi bylo jasné, že tady na pár hodin "rozbiju" svůj fotografický tábor a budu zkoušet různé záběry za různých podmínek. Celkový pohled na zmíněné místo (tedy ne úplně celkový, protože se to celé nevešlo ani do toho nejširokoúhlejšího záběru, kterého jsem byl se svým vybavením schopný) je na následujícím obrázku.



Tady jsem docela dlouho experimentovat s délkou expozice, abych našel výsledek, který se mi výtvarně bude co nejvíc líbit. Chtěl jsem, aby v "mléce" dlouhé expozice byly takové ty mé oblíbené prolamované tvary tvořené světlem a stínem (v tomto případě i polostínem, který je daný zvláštním rašeliništním zbarvením tekoucí vody). Asi ta nejzajímavější vzniklá varianta je na další ukázce:



Zkoušel jsem samozřejmě i různé detailnější záběry, které se jevily jako potenciáně zajímavé i vzhledem k proměnlivému osvětlení; okolním lesem totiž chvilkami prosvítalo sluníčko, které dokáže situaci při exponování v mžiku naprosto změnit, tak jsem ho chtěl využít pro vypíchnutí některých míst záběru a taky pro zajímavé a stěží předpověditelné světelné efekty v proudící vodě.



Strávil jsem na tom vybraném místě opravdu dlouhou dobu a kolemjdoucí turisti se mi občas smáli, zvlášť když se vraceli po několikahodinové túře spojené s dobrým obědem a já byl pořád na stejném fleku a fotil na pohled to samé :-). Ale pořád to nějak nebylo ono, nebyl jsem s výsledkem spokojený, zdálo se mi, že to místo má v sobě víc, než z něho umím na fotkách dostat. Bylo už odpoledne, zatáhlo se, začalo pršet, s focením byl pro ten den konec. Večerní prohlížení "denních prací" na větší obrazovce mi jen potvrdilo, že nic opravdu zajímavého jsem nevyfotil.

Jsem trochu tvrdohlavý, tak jsem se druhý den ráno na stejné místo k Hamerskému potoku vrátil. Něco jsem dělal špatně, třeba mi ranní světlo dopadající na hladinu potoka z jiného úhlu napoví, co mám změnit. Ale výsledné obrázky byly pořád stejně nudné. Co s tím?

Mám už takovou zkušenost, že když ani po dlouhé práci z nadějného fotografického cíle nic zajímavého neleze, někdy stojí za to jen o pár metrů popojít, do míst, kde naopak vůbec nic nápadného není, a pokorně hledat. No a pak jsem si asi dvacet metrů po proudu všiml zvláštního místa, kde se bíle zčeřená voda možná docela zajímavě kroutila a proplétala. Schválně jsem pro vás vyfotil záběr s normální expozicí, aby bylo vidět, jak je ten záběr v proudu vody dobře schovaný a čeká, potvůrka, jako podzemní plodnice chutného lanýže, až si ho někdo všimne :-). Na první pohled nic zvláštního, že?



Dobře, nasadíme tedy silný neutrální filtr a podíváme se, co udělá výrazné zvýšení expozičního času. Hmmm, výsledek se zdá být čím dál horší; nějaké náznaky zviditelněných proudů sice vidět jsou, ale vše je utopeno v nepěkných odlescích vodní hladiny.



Ale nevadí, zkusíme ty nežádoucí odlesky odstranit polarizačním filtrem, třeba to trochu pomůže. Ale copak, copak, zdá se, že malý "fotolanýž" už pomalu vylézá ze svého úkrytu. A začíná to (aspoň mně tedy) příjemně vonět :-). V proudu vody se dobře vytvarovaly stíny a světla, vytvářející spolu s kameny stěží popsatelný tvar, který mi ale připadá na rozdíl od předchozích pokusů docela zajímavý.



Jetě trochu poodstoupíme a změníme ohnisko, aby se do záběru vešel i "cop" odtékající vody poskakující po kaskádě kamenů. Na pohled mrtvé místo v dolní části záběru, kde se pleskaly malé chomáčky bílé pěny, vytvořilo cosi jako kruhový zárodek, kolem kterého jako by obíhal proud hmoty; tak nějak si představuji formování slunečních soustav a planetárních systémů ve vesmíru. Tahle fotka už se mi líbí, tu beru!



Přejdeme proto do infračervené části spektra, jestli se nepodaří najít něco zajímavého, co zůstalo běžnému pohledu ve viditelné oblasti skryté. Hnědozelené omšelé kameny se proměnily do šedomodra, proudy dostaly teplejší nádech, ale nic nového se nezviditelnilo. Přesto by se mi tenhle záběr docela líbil, vysloveně se mi nabízel nějaký název v souvislosti s Johannem Keplerem; představuji si ho, jak se snaží nad obrázky peřejí Hamerského potoka odvodit své slavné zákony speciálně pro šumavské potoky. Když může mít kdejaký Einstein obecnou i speciální teorii, proč ne Kepler, že? :-)

Jenže, protože jsem líný a byl jsem po druhém dlouhém focení docela unavený, nechtělo se mi exponovat příliš dlouho, změnil jsem proto parametry snímání tak, že se výrazně zvýšil šum, čehož jsem si všiml až večer po "vyvolání" infračerveného obrazu. V malém formátu zde na blogu to není skoro vidět, ale fotka by rozhodně nezvládla náležité zvětšení.



Co vám budu povídat, nedalo mi to a "na místo činu" jsem se vrátil ještě jednou. Tentokrát už jen pro infraobrázek, kterému dám dostatek času, aby se vytvořil. Nakonec byla zapotřebí expozice 25 minut, šum se podařilo výrazně snížit, ale potok je živý organismus a jeho proudy se v čase proměňují; tentokrát už nebylo tak dobře patrné "centrum gravitace" ve spodní části obrazu, takže zamýšlený smysl fotky se ztratil. Ale nevadí, aspoň je možné tuhle malou sérii fotek použít jako ukázku toho, jak při focení postupuji a jak o výsledcích přemýšlím. Třeba to může být pro blogový článek zajímavější než jen publikování několika obrázků s popisem "Šumava, Hamerský potok".



Přece jen si tedy nakonec po třech etapách focení škrtám v seznamu položku "Hamerský potok", přičemž nejspíš pro další účely využiju buď fotku č.6 nebo č.7, bude záležet na okolnostech. Ale kdoví, třeba se na to místo ještě vrátím a zkusím být v hledání šikovnější. Můj fotografický nos mi totiž říká, že je tam těch voňavých fotolanýžů poschovávaných víc :-).

Mimochodem, to víte, že v říčce Vydře žijí kromě vyder i delfíni? Myslel jsem si to dávno, ale teď už pro to mám konečně jednoznačný fotografický důkaz, který v některém z dalších článků předvedu :-). Dnes děkuji za vaši návštěvu a přeji všem pěkný státní svátek a co nejvíc radostí z focení, z psaní, ze čtení i z báječných lidí kolem vás.


Pozn.: Na mém blogu najdete kromě fotočlánků, věřím, že většinou humorně laděných úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. Ostatně, možná právě ta různorodost způsobila, že mě hlasy zdejších čtenářů dostaly až do finále prestižní soutěže Bloger roku 2016, za což všem návštěvníkům a podporovatelům patří můj velký dík. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. září 2017 v 13:23 | Reagovat

Filtr, to je oč tu běží! ;-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. září 2017 v 13:34 | Reagovat

[1]: Přesněji řečeno - fotka č.5 je taky s polarizačním filtrem, ale "v obráceném gardu" tedy s pootočením, které nezachytává odlesky.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 28. září 2017 v 13:53 | Reagovat

Hmmmm. Tak je mi naprosto jasné, že tohle nikdy nebudu umět. Být trpělivá a čekat na ten správnou dobu a třeba se i několikráte vracet mnoho kilometrů na stejné místo. A kdo ví, jestli bych ho vůbec našla :-D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. září 2017 v 14:21 | Reagovat

[3]: Myslím, že jsem celkem vytrvalý, když mi na něčem záleží, vracím se, opravuju, snažím se udělat věci líp. Ale zase mi chybí třeba ten typ trpělivosti, který je potřeba na focení vážek; to bych nejspíš skončil s foťákem vlastnoručně hozeným do řeky :-).

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 28. září 2017 v 14:34 | Reagovat

[4]:Vidíš, a to zas vydržím já. Čekat na to, až přistane a natočí se jak potřebuju. To samé s motýly :-D

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. září 2017 v 14:43 | Reagovat

[2]:
de Flektor odlesků.

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. září 2017 v 16:41 | Reagovat

To je hotová magie. Pro mě, naprostého fotolaika příliš složitá :-)

8 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 28. září 2017 v 16:59 | Reagovat

Pro mě je to čarování, kterému nerozumím. Nikdy to nebudu umět, protože nemám trpělivost a vybavení.
Stejně mám nejraději obyčejnou fotku tekoucí vody. ;-)  :-)

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. září 2017 v 17:32 | Reagovat

Hledáš zde fotolanýže jako Colombo a přece jen se nějaký najde, když jsi dost vytrvalý a znalý.
Některé fotky vypadají, jako by se pro záběry zastavila stejná voda. A přece se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné vody ;-)

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. září 2017 v 18:35 | Reagovat

Já bych spíš brala nos na opravdové lanýže, někdy bych je chtěla aspoň vidět v (podzemním) lese.

11 Melkora Melkora | Web | 28. září 2017 v 19:23 | Reagovat

Nejsem odbornice a focení je pro mě španělská vesnice, ale fotky se fakt povedly.

12 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 28. září 2017 v 19:25 | Reagovat

Vida jak tvárná je realita! Stačí troch jinak podstoupit jiné světlo a jiný úhel pohledu...a hned se mnohe hodně změní... ;-)

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. září 2017 v 20:08 | Reagovat

[5]: Tak to ze mne by motýli měli akorát tak legraci, jak se vztekám :-).

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. září 2017 v 20:10 | Reagovat

[7]:[8]: Ono to složitě jen vypadá, ve skutečnosti je to celkem jednoduché, jen to dává hodně možností, jak může fotka vypadat.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. září 2017 v 20:13 | Reagovat

[9]: Já jsem vždycky vodu požádal, aby se vrátila a projela svou cestu ještě jednou :-).

[10]: Mně stačí, když lanýže najde někdo jiný a já si na výsledku jednou za uherský rok pochutnám v dobrém tvrdém sýru :-).

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. září 2017 v 20:17 | Reagovat

[11]: Díky, on má každý nějaký postup focení. Ten můj je možná trochu zdlouhavý, ale semtam se něco zajímavého "urodí" :-).

[12]: Proto je i jen přibližně stejná fotka jen nesnadno reprodukovatelná, ta rozmanitost se mi na tom líbí.

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. září 2017 v 20:49 | Reagovat

A  nyní napíše laik, co vidí v těch obrázcích velmi zajímavých: Nejprve to byla kocouří hlava- vidět tam bylo oko a na dalších i jak svíral v tlapách kámen. Pak zase to byla velká psí hlava položena samozřejmě patřičně  rozložená. Výrazný čumák. Z dalšího  se vyklubala  hadí hlava s růžkem na čumáku.  Asi se dívám na ta umělecká díla pohledem fantasty...

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. září 2017 v 21:11 | Reagovat

[17]: Takové pohledy mám rád. A kocoura jasně rozeznávám :-).

19 beallara beallara | Web | 29. září 2017 v 6:47 | Reagovat

A to je přesně ukázka, jak někdo skutečně fotí a jiný pouze cvaká. Tohle už je obrovsky odvedený kus práce a moc se mi líbí ta skromnost, s jakou našlapuješ kolem svých fotografií, škoda že tu pokoru v sobě nemá více lidí.
Pohladil jsi svého delfína nebo jsi mu dal volnost plout jen fantazií ?

20 Jarka Jarka | Web | 29. září 2017 v 9:30 | Reagovat

Oceňuji tvou vytrvalost, šikovnost a vycvičené oko nacházet místa, kde se voda správně vaří a pění. Teď, ale napíšu něco kacířského - mě se úplně nejvíc líbí ta voda přirozená. Úplně slyším její šplouchání a cítím, jak je svěže studená. [:tired:]  :D

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. září 2017 v 9:38 | Reagovat

[20]: To, myslím, není nic zvlášť kacířského, tím spíš, že studená opravdu byla a šplouchala až na mě :-).

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. září 2017 v 9:41 | Reagovat

[19]: Delfíni se určitě v nejvyšší zóně ochrany hladit nesmějí, navíc se bojím, že bych mu způsobil doživotní trama. Zkusil bych se na pravidla hlazení delfínů zeptat na správě národního parku, ale bojím se, že by zavolali Chocholouškovi :-).

23 SV SV | E-mail | 29. září 2017 v 9:51 | Reagovat

prekrásne fotografie, zaujímavý blog.
pekný dník prajem :-)

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. září 2017 v 11:11 | Reagovat

[23]: Děkuji, jsem rád, že se fotky líbí a taky přeju krásný den.

25 VendyW VendyW | E-mail | Web | 29. září 2017 v 11:13 | Reagovat

[13]:Hele, však taky když je fotím a nechcou sedět, taky mezi nimi lítá ve vzduchu i pěknejch pár sprosťáren ;-)

26 beallara beallara | 29. září 2017 v 15:46 | Reagovat

[22]: Ve čtvrtém ročníku zdrávky jsme byli na exkurzi v blázinci, v Horních Beřkovicích, byl zde tak nádherný a rozlehlý park, že by jsi i zde měl nepřeberné možnosti v lovu na fotografii :D  :D

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. září 2017 v 8:55 | Reagovat

[26]: V Horních Beřkovicích (mimochodem, natáčela se tam jedna z posledních scén Formanova Amadea) jsem kdysi několikrát byl při chmelové brigádě, i když tedy ne zrovna ve zmíněném parku :-).

28 Janinka Janinka | E-mail | Web | 30. září 2017 v 15:30 | Reagovat

Krásný! Jakoby tam místo vody tekl vzácný kov :-).

29 matka matka | 1. října 2017 v 0:13 | Reagovat

Skutečné vody bych se v rozbouřeném potoce i bála, tak ty ostatní fotky rozbouřené vody (či emoce?) jaksi zklidňují.... :-D

30 Cecílie Cecílie | Web | 1. října 2017 v 12:32 | Reagovat

Obdivuji tvrdohlavost a zároveň trpělivost s jakou snímky vznikají. Některé působí až mysticky.

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. října 2017 v 22:16 | Reagovat

[28]: Trocha rtuti v tomhle podání nezaškodí :-).

[29]: Taky mám rád zklidňující proudy.

[30]: Ano, připouštím, poněkud tvrdohlavý jsem. Nevím, jestli je to dobrá nebo špatná vlastnost, asi jak kdy. Při fotografování asi nejpřijatelnější, protože nikomu přímo ani nepřímo neškodí.

32 Miloš Miloš | Web | 1. října 2017 v 22:47 | Reagovat

Tyto fotky se mně zdají jiné než dřívější, nepamatuji si na takové čokoládové potoky.

33 Axina Axina | Web | 3. října 2017 v 12:44 | Reagovat

Čokoládové potoky! To je výstižné označení. Mám ráda čokoládu. V přiměřené míře. Ale nelíbí se mi ani jeden čokoládový potok. V potůčcích má veselé téct a klopýtat přes drobné překážky čistá nejlépe průzračná voda. A pokud se voda navíc třpytí v záblescích slunečních paprsků, je to pohlazení po duši. Žádný kýč.

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. října 2017 v 20:21 | Reagovat

[32]:[33]: Kromě použité techniky podporuje "čokoládové" vzezření potoka i skutečné sytě rubínové zabarvení rašeliništní vody. Je ale pravda, že barvy mi v tomto případě nepřipadají podstatné; jde mi především o prolínání světel a stínů v proudech vody, pro což není důležité, jestli je fotka barevná, černobílá, infračervená nebo jakákoli jiná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama