Výletník

13. října 2017 v 21:58 | Petr Vápeník |  Povídky a povídečky

Nemyslel si původně, že tenhle výlet potrvá tak dlouho. Přece jen je tady venku trochu chladněji než v jeho domovském Polabí a zpočátku se mu úplně nedařilo, zvlášť v noci pod syrovými cizokrajnými hvězdami, ignorovat neodbytnou zimu, i když si navlékl svůj nejteplejší svetr. Možná se za těch pár dní už stihl otužit nebo hraje roli skutečnost, že směřuje k jihu, ale jasně cítil, že slunce doposud schované za mraky začíná více hřát. Únava už nadobro pominula, i když spíš nikdy nepřišla. Z čeho taky? Vždyť tenhle výlet je úplně pohodový, žádné bláznivé kamzičení po kopcích. Jako kdyby ve svém malém říčním člunu jen tiše klouzal po Labi.

"Však nebude tak zle," řekl si podle svého zvyku, "jak to zpočátku vypadalo." Nikdy není...

Trochu mu vadilo, že je tu v tak velkém prostoru sám, možná i proto - pousmál se škodolibě - že ten, kdo o jeho napínavém výletu právě píše, nebude moct nikde použít pořádnou přímou řeč.
Sám? "Když budu chtít, můžu si přece povídat s mořem," řekl si pro sebe tak tiše, že si taková věta snad ani nezaslouží vlastní uvozovky. Zbytek zvuku mu od úst odvál zlovolně hravý vítr, ale když tu nikdo jiný není, kdo by tím byl ukrácen na svém právu naslouchat, lze to jen těžko považovat za krádež. Jestlipak jsou vítr s mořem taky přátelé? Anebo se to mezi živly tak nebere?

Ano, trochu mu vadilo, že je tu sám, ale na druhou stranu mu připadalo, že už se tu cítí víc doma. Jako kdyby svůj denním světlem prozářený prostor za těch pár dnů dokázal víc ovládnout a donutil ho tím zmenšit se. Moře jako by mu bylo stále blíž, dávno už nejblíž ze všech jeho přátel. A žárlivé slunce na tu blízkost hned zareagovalo a vylouplo se ze svého oblačného kanafasu.
"Zdá se, že jsem větší, než kdy dřív," pověděl spokojeně moři, které dalo vlnivým mlčením najevo svůj souhlas. Nikdy by si nepomyslel, že by i ve svém věku ještě mohl růst. Ale zázraky se nejčastěji dějí právě na takových místech, kde se člověk z neznámého popudu cítí tolik doma. Snad jen po něm nebudou chtít přehlásit si trvalé bydliště, když je teď doma tady, víc než v Polabí; to by veškerá kouzla určitě hned pominula.

"Ještěže slunce začalo konečně pořádně hřát," pomyslel si. S podporou slunce je možné se vzepřít všemu nedobrému, chladnému a nepřejícímu. Ale může být tady, tady poblíž velkého moudrého moře, vůbec něco zlého? Kdepak, se sluncem v zádech je možné dokázat všechno, jen ne zlé věci.
"Jak příjemně se oteplilo!" nastavil spokojeně slunci svou čerstvě zarostlou tvář a odložil konečně teplý svetr. Moře doprovázelo jeho klidný hluboký dech šplouchavým brumendem a čas jako by podle prapodivných zákonů místní relativity neměl konce. Vlastně už si ani nemyslel, že by ještě někdy mohl zažít něco tak krásného.

Daleko od pevniny, na pomyslném soutoku moří, malý zbytek ledové kry pluje i se svým šťastným obyvatelem dál vytrvale k jihu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. října 2017 v 22:14 | Reagovat

Dojede- tedy dopluje někam? Samota je někdy dobrá, ale jen na krátkou dobu. Pěkně vykreslená atmosféra chtěného osamocení. :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. října 2017 v 22:43 | Reagovat

[1]: Ono to bylo původně haiku, ale tentokrát se do něho všechno nevešlo :-).

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 14. října 2017 v 6:43 | Reagovat

Jak píše Erben: "Je lépe v mylně naději sníti ...... nežli budoucnost odhalit....

4 beallara beallara | Web | 14. října 2017 v 7:08 | Reagovat

Je mnoho lidí, kteří nikdy nedokáží odhodit ten svetr, protože to kouzlo okamžiku nepřijde, necítí ho.
Vím, co básník chtěl říci, vím, co cítil a trvalo mi skoro celý život než jsem přijala a nechala ten okamžik do sebe vstoupit, že by to bylo srovnání se se svým já ?

5 Axina Axina | Web | 14. října 2017 v 10:52 | Reagovat

Možná, že na své malé osamocené kře dříve, než se slunce skloní k západu, narazí na rybářskou loď a přežije. Možná však že slunce zapadne, ochladí se tak, že žádný svetr ho před zimou neochrání a na obloze vyjdou krásné, třpytivé hvězdy, poslední svědkové jeho vědomého času. Bohové umí být krutí...

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. října 2017 v 12:11 | Reagovat

K jihu. K Budějovicím.

7 King Rukola King Rukola | Web | 14. října 2017 v 12:28 | Reagovat

[5]: prave nedavno som sa dozvedel, ze suicid zamrznutim je bezbolestny a nesmrdi. tak hua na kry, dokial sa vsetky neroztopili...

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 14. října 2017 v 17:25 | Reagovat

Jé, to je jak pohádka. A ty jsou dnes nedostatkové. :-)

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. října 2017 v 17:57 | Reagovat

Dneska mne berou divné asociace:

Volala
kra na kru
že pozvala svokru
na partii pokru.

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2017 v 20:21 | Reagovat

[3]: Mně by nevadilo znát budoucnost. Když by mi nevyhovovala, stejně bych si dovolil podržet si naději, že se ještě nějakým silám podaří ji změnit.

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2017 v 20:31 | Reagovat

[4]: Zjistil jsem, že kdybych se chtěl svézt na takové kře, nemám co na sebe, protože jsem ze všech svetrů "vyrostl" :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2017 v 20:37 | Reagovat

[5]: To je výhoda povídek, že mohou obsahovat jen malý časový výsek. Co předchází a jak děj pokračuje, to už si může každý čtenář představit a dohrát sám, takže vlastně těch příběhů je v jedné krátké povídce schovaných spousta. Mně je ta varianta "rybářská loď" moc sympatická. Hlavně aby to nebyl jako na potvoru ledoborec :-).

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2017 v 20:49 | Reagovat

[Smazaný komentář] Nebo k Třeboni. K Rožmberku.

[Smazaný komentář] Jen aby si na tom někdo nepostavil úspěšný business...

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2017 v 20:52 | Reagovat

Koukám, že už zase blbnou odkazy na komentáře... Radši to nebudu komentovat.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2017 v 21:02 | Reagovat

ad č.8: Pohádky (kromě těch Cimrmanových) dobře končí, že? :-)

ad č.9:
Na můj popud už prý je kra
zapsaná i do bedekra.

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2017 v 21:04 | Reagovat

Můj komentář (č.13) je reakcí na komentář TlusŤjocha (č.6) a Kinga Rukoly (č.7).

17 Axina Axina | 14. října 2017 v 21:37 | Reagovat

10/3
Už podruhé během několika dní zjišťuji, že pan R. Fulgum nás má přečtené:

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
**Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.**
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2017 v 22:21 | Reagovat

ad č.17: V tomto s panem Fulgumem můžu jedině souhlasit, napsal to moc dobře. A vidím, že i ty ho máš na oplátku dobře přečteného :-).

19 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 14. října 2017 v 23:49 | Reagovat

[Smazaný komentář] No, byl holt třináctý v pořadí. ;-)

20 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 14. října 2017 v 23:52 | Reagovat

ad č. 16: No, byl to holt komentář v pořadí třináctý. ;-)

Koukám, že to pořád ještě nefunguje - ale díky tvojí radě, Petře, to tedy neodkážu - a projdu (snad) přes komentářovou závoru - na Blog.cz jeden nikdy neví. :-)

21 Janinka Janinka | E-mail | Web | 15. října 2017 v 8:25 | Reagovat

Je to tak, když vyjde slunce, je všechno tak nějak snesitelnější, jednodušší, přijatelnější...

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. října 2017 v 8:40 | Reagovat

[20]: Nevím, u téhle často se opakující nepříjemné, ale nikoli plošné chyby jsem žádnou zákonitost ani jednoznačný "spouštěč" neodhalil. Prostě čekám, až pomine a zatím vždycky po čase pominula.

[21]: Je to pravda. Snad úplně nejvíc jsem si tohle uvědomil kdysi, když jsem strávil mrazivou noc na vrcholu Fudžisan, to jsem slunce skoro hlasitě povzbuzoval k větší rychlosti.

Když jsem tu "povídečku" psal, přemýšlel jsem, jestli se můžeme opravdu těšit ze slunce, které svým teplem urychluje zkázu naší vlastní "kry", a zjistil jsem, že jo, protože takové opravdové slunce za to prostě stojí :-).

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. října 2017 v 8:41 | Reagovat

[20]: No vida a dnes ráno už všechno funguje. A pak se v tom vyznej.

24 quick quick | 15. října 2017 v 10:47 | Reagovat

[9]: Zvát kru k pokru
    není ideální
    ze hry ji vyřadí
    oteplení globální.

25 quick quick | 15. října 2017 v 10:52 | Reagovat

[21]:

[22]: Jde vždycky o to, přežít hodinu mezi psem a vlkem.

26 Z. Z. | 15. října 2017 v 11:34 | Reagovat

Představitel neomarxistů Fromm konstatuje: „Lidský mozek žije ve dvacátém století, ale srdce většiny lidí ještě v době kamenné. Většina lidí ještě nesložila zkoušku zralosti. Potřebují mýty a idoly, aby unesli skutečnost, že člověk je ve všem sám sebou, že kromě člověka samotného neexistuje žádná autorita, která by dávala životu smysl.“

/je nutno, vymazat staré ikony a nahradit je novými/. :-D

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. října 2017 v 11:53 | Reagovat

[25]: Ta hodina kdysi na Fudžisan trvala snad týdny, ale přežil jsem :-).

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. října 2017 v 12:09 | Reagovat

[26]: Vítejte, jsem rád, že jste se zastavil, a děkuji za zajímavou poznámku.

Inu, představy o tom, co je podmínkou zralosti srdce, se dost liší, a nevím nevím, jestli bych se ztotožnil právě s tou neomarxistickou, tím spíš že právě její zastánci často dost rozlišují, jak tvrdá mají být jejich vlastní srdce vůči různým skupinám lidí; např. vůči jejich oponentům, zdá se mi, jako kdyby neomarxistická srdce také zůstala kdesi v době kamenné, byť připouštím, že v té mladší :-).

Snažím se zůstat skromným a nevyžaduji nezbytně pochopit smysl svého života. Stačí mi důvěřovat, že nějaký je. Ano, možná taky jen mýtus... :-)

29 Z. Z. | 15. října 2017 v 14:48 | Reagovat

Děkuji Vám za odhad mého ztotožnění se s neomarxizmem, ale přiznávám, že neomarxizmus mám rád, stejně jako kdysi jeden čínský počítač, který jsem přijal do opravy, a ten měl neobvyklou závadu: Čínský výrobce mu namontoval zřejmě omylem větrák tak, že foukal horký vzduch ze zdroje na horký procesor. Někteří lidé fungují úplně stejně celá leta... :-D

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. října 2017 v 16:00 | Reagovat

[29]: Ve svém (dnešním) komentáři jsem ani v nejmenším nechtěl naznačit, že bych vás snad považoval za stoupence neomarxismu. Jen jsem reagoval na vámi zmíněná slova Ericha Fromma a na některé představitele intelektuální levice, kteří na jeho myšlenky svými slovy a někdy i činy navazují a které občas ať už přímo nebo v mediálních parafrázích slýchávám :-).

Funkce čínského větráku mě zaujala. Třeba je za tím snaha čínského výrobce zbavit se nařčení z kopírování, protože v tomto případě jde, myslím, o nepochybně originální myšlenku :-).

31 Z. Z. | 15. října 2017 v 20:31 | Reagovat

Foukání horkého vzduchu ma horký chladič procesoru řízené poměrně složitou elektronikou je zdánlivě obráceně zapojená zpětná vazba systému. Pokud je to provedeno ještě precizně, a všude jsou nalepeny samolepky INTEL, pak je obtížné zjistit, zdali je to blbost, a nebo sabotáž.... :-D

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. října 2017 v 22:01 | Reagovat

[31]: Jako optimista věřím v blbost. Kruci, tomu říkám vyznání! :-).

33 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. října 2017 v 13:43 | Reagovat

Tedy takové kafkovské a chmurné zakončení jsem nečekala! Tak jen doufám, že to tak bylo skutečně myšleno a nevkládám si to tam jen z titulu své škarohlídské povahy :-D

34 T. T. | 16. října 2017 v 17:00 | Reagovat

většina opravářů počítačů přijde na stará kolena k poznání, většinou pod vlivem počítačů a svých zákazníků, že se spíše než opravám elektroniky měla zabývat psychiatrií. Vadných mozků a vadných počítačů je dnes na světě téměř srovnatelné množství, ovšem práce psychoterapeuta je lépe honorována, i když se člověk častěji a hůře spálí o rozžhavený chladič, na nějž ještě fouká horký vzduch. Jak byste stanovil kritérium pro "vadný systém", ať už pro opraváře počítačů nebo mozků ? Někdo mi tvrdil, že počítač je vadný, když nedělá to co se po něm chce. Pokud bych to aplikoval na člověka, je to podle mého názoru příznak normálnosti... :-D

35 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. října 2017 v 20:23 | Reagovat

[33]: Snad ne chmurně a bezvýchodně, to bych nerad. Ale mělo to mít vážnější polotóny, to ano, v tom je tvoje škarohlídství bez viny :-).

36 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. října 2017 v 20:34 | Reagovat

[34]: Těžko říct: Většinou se snažím nedělat přesně to, co po mně lidé chtějí a co ode mne očekávají, ale nedaří se mi to zdaleka vždy. A naopak  - je jeden člověk, kterému bych svým konáním vždycky nejradši splnil i to nejskrytější nevyslovené přání, a pak někdy zjistím, že jsem je vůbec nedokázal rozpoznat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama