Co mi také přinesl rok 2017?

4. ledna 2018 v 22:33 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Jako obyčejně na začátku roku se pustím do menšího a nepříliš strukturovaného bilancování roku uplynulého. Jak už bývá v posledních letech tradicí, zvláštní článek věnuji tomu, co mi přinesl blogový rok (a také co já jemu :-)), dnes se zaměřím více na věci mimo blogovou sféru, která (kupodivu, pane kolego, kupodivu, kupodivu..., jak říkávali Voskovec s Werichem) taky ještě stále existuje. Když říkám, že půjde o bilancování nestrukturované, nečekejte žádný žebříček v oblíbeném duchu "10 největších událostí roku" ani úvahy na téma, kterak můj život ovlivnily parlamentní volby a spory mezi KLDR a Donaldem Trumpem. Spíš jde o pár - někdy odlehčených - poznámek o dějích, které částečně utvářely můj soukromý rok, a nemluvilo se o nich přitom v televizním zpravodajství :-).

O malém černém sopečném kamínku, který jsem si v roce 2014 přivezl z hory Fudži (viz např. článek Na vrcholu krásné Fudžisan) hlavně proto, aby mi splnil jedno mé tehdejší veliké přání (a on mi ho k mému překvapení splnil dokonce ještě dřív, než jsem si ho vůbec k tomuto úkolu pořídil :-)), jsem si myslel, že už je z něj jen výměnkář, doprovázející mne všude v kapse jako ohmataný talisman, který svůj hlavní úkol k mé velké spokojenosti splnil a víc už od něj očekávat nemohu. Ukázalo se ale, že jeho nenápadná vnitřní sopečná energie není zdaleka vyčerpaná, což se letos projevilo další velkou vlnou radosti, jejíž úžasná sprška zasáhla i mě, což bylo v horkém létě nesmírně osvěžující. Výměnkář - nevýměnkář, nebudu už propříště nic předjímat svým omezeným rozumem, ale budu s sebou tenhle symbol splněného snu nosit poctivě dál, aby tak zázračné síly přírody měly dostatečný prostor ukázat, co v nich případně ještě je :-).

Ve svých článcích jsem se několikrát zmínil o velice zajímavé osobě pana Zdeňka Thomy (psal jsem o něm v souvislosti s jeho výstavou fotografií japonských zahrad v Praze i k příležitosti jeho vyznamenání Řádem vycházejícího slunce, který mu udělil japonský císař). Byli jsme v občasném kontaktu přes e-mail, ale letos jsem měl poprvé příležitost se s ním osobně setkat, když jsem se zajel podívat na vernisáž jeho fotografické výstavy (opět téma japonských zahrad) do Litoměřic. Mimochodem, pokud jste z Litoměřicka, mohu upozornit, že výstava tam dokonce stále ještě probíhá, měla by končit až 10. ledna, ale v tom frmolu spojeném s Vánocemi a koncem roku jsem vůbec neměl šanci o výstavě napsat speciální článek). Měl jsem tedy možnost nejen si připomenout krásu japonských zahrad většinou převlečenou do nádherných podzimních barev, ale i popovídat si s nesmírně vitálním, moudrým a inspirujícím člověkem. Budiž pro potřeby tohoto článku právě pan Thoma reprezentantem všech podobných zajímavých lidí, se kterými jsem měl tu čest se v loňském roce potkat a všem za možnost pobýt v jejich milé společnosti děkuji.

Pan Zdeněk Thoma (uprostřed) před měsícem na vernisáži své fotografické výstavy v Litoměřicích.



Když už jsme se dotkli fotografií: Od února až do října bylo šest mých fotografií k vidění v Praze - Dejvicích v sídle společnosti Tresconsulting. Byla to taková zvláštní "výstava", která nebyla přístupná jen tak normálně z ulice, i proto jsem jí nedělal žádnou větší reklamu, ale na blogu jsem aspoň zveřejnil všechny předvedené fotky v článku Dobře utajená výstava.

Uplynulý rok byl pro mne specifický i tím, že jsem po dlouhé době během celého roku vlastně ani jedinkrát nevytáhl paty z České republiky. Dovolenou jsem tentokrát nestrávil ani v tradičním Řecku ani v Japonsku, ale na Šumavě, v Jeseníkách a Františkových Lázních. Pravda, na podzim se dostavily určité abstinenční příznaky, zvlášť když jsem si - pokrytý šumavskou zářijovou jinovatkou - v duchu vybavoval podzimní šplouchání v teploučkém Iónském moři. Ale ten hlavní důvod, proč jsem nejel na Lefkadu na podzim, netkví v mém náhlém zápecnictví, ale v tom, že bych tam naopak rád zamířil letos v květnu, tedy ještě před začátkem sezóny a přistáním prvních letadel s turisty. Jestli se to podaří, určitě dám na jaře vědět i na blogu.

Ani letos jsem se sám neodhodlal opustit prozatím stabilní břehy svého profesního Rubikonu a vstoupit do jeho svobodných sice, ale celkem prudkých a nepohodlně studených vod. Nejsem na to sám před sebou nijak pyšný, ale čas vede naštěstí stále jen jedním směrem, takže ta chvíle určitě dříve či o něco později přijde a podemletý břeh se utrhne. Snažím se tento okamžik za každou cenu neoddalovat, ale ani sám neskáču kvůli adrenalinu do vody šipku. Evoluce už si, myslím, poradila i se zapeklitějšími věcmi :-).

I právě uplynulý rok jsem ukončil s mírně přebytkovým rozpočtem, možná proto, že jsem na rozdíl od státu neměl žádnou motivaci na konci roku rozfofrovat pokud možno všechno, co zbylo, a zbytek aspoň slíbit rozdat potřebným na lacinějším pivu.

Vůbec poprvé jsem se loni pokusil napsat báseň na přání a neskromně se mi zdá, že výsledek byl o dost lepší, než kdybych ji napsal úplně volně jen podle sebe. Možná právě díky tomu, že zmíněné přání a vlastní chuť potěšit byly ve výtečné shodě, vyšel dobrý výsledek, se kterým jsem (a to u mne nebývá zvykem) docela spokojený. Anebo si prostě jen neopodstatněně fandím :-).

Úspěšně jsem překonal další mezník v neefektivitě a nepraktičnosti svých aktivit, když jsem se rozhodl postupně nastudovat krásnou první větu Bachova klavírního koncertu - ovšem samozřejmě bez nejmenší šance si ji někdy zahrát se skutečným orchestrem. Jsem opravdu zvědav, kam se ještě může vyvinout tahle moje specifická schopnost vykonávat činnost bez ohledu na možnosti ji reálně použít. Kéž by alespoň tuhle disciplínu zařadili do programu olympijských her! :-)

Loni jsem rozšířil "portfolio" svých fotoobjektivů o jednu pěknou světlou pevnou "padesátku", která mi jde svým ohniskem celkem dobře k věku. Bohužel, těsně před Vánoci jsem přišel o možnost další spolupráce s lidmi, kteří mnoho let vždy ochotně, trpělivě a profesionálně zhmotňovali všechny moje fotografické výmysly do podoby reálných papírových zvětšenin (včetně všech zvětšenin pro výstavy), protože ateliér po dost neuvěřitelných peripetiích zanikl, takže jsem momentálně ve stádiu nenadšeného (byť nezbytného) hledání někoho nového.

Bohužel, musím konstatovat, že jsem loni nevěnoval ani zdaleka takovou pozornost a úsilí svému osobnímu fotowebu na adrese www.petrvapenik.cz. jak jsem původně předpokládal. Na začátku roku jsem měl o dost větší plány než pár nových souhrnných článků, zpřehlednění hlavní stránky a doplnění některých fotek do existujících fotocyklů. Chtěl jsem začít např. vydávat speciální soukromý mailový fotoobčasník, dokonce jsem už měl připravené první číslo, ale zdrželo se to tak moc, že mi v létě už připadalo hloupé šířit mezi své přátele a známé "aktuality" z počínajícího jara. Faktem je, že v loňském roce jsem se víc zaměřil na udržení určité úrovně těchto blogových stránek, a na fotoweb se tak dostalo jen občas a v omezené míře; ono času není úplně na rozdávání a klasický "time management" nebyl nikdy zrovna mou silnou stránkou. Věřím, že se to v tomto roce podaří aspoň trochu napravit.

Ještě hůř jsem dopadl se svým záměrem pokročit v několika cizích jazycích. V japonštině jsem zůstal na úrovni druhé lekce a postupně zapomínám i znaky hiragany a katakany, základy řečtiny taky vždycky resuscituji těsně před odjezdem na řecké ostrovy a nejspíš až v letadle. Tak bych letos chtěl aspoň trochu oživit dávné znalosti francouzštiny, protože bych se zase někdy rád vypravil na výlet třeba někam do kouzelné Provence, na krásnou Loiru nebo do podhůří Pyrenejí.

I letos se musím v obdivu sklonit před inspirační vytrvalostí své múzy. Ano, připouštím, že občas simuluji tvůrčí vyhoření, jen aby mne v nejbližším nočním snu přilétla políbit. Ale to bych musel být pařezem, abych takovému pokušení odolal! :-).

Poté, co jsem hned na začátku roku zůstal poprvé po létech celé dva týdny doma s jakýmsi tehdy mezi lidem rozšířeným moribundem, odehrál se zbytek roku již bez dalších zdravotních eskapád, což ze mne samozřejmě nesnímá povinnost chovat se vůči svému tělu odpovědněji a znatelně mu odlehčit. Tak doufám, že se to v nezanedbatelné míře podaří aspoň letos, když jsem loni zůstal v tomto ohledu daleko za vlastním očekáváním, a to ani nemluvím o tradičním vánočním hmotnostním finiši...

Letos poprvé se mi nějaká fotografie líbila natolik neodolatelně, že jsem oslovil jejího autora a koupil jsem si její autorskou zvětšeninu. Jedná se o fotografii pana Jiřího Šebka s názvem Chrám a potěšilo mě, když se v letošním knižním výběru 104 osobností české fotografie objevil nejen pan Šebek, ale právě i zmíněná fotka, na kterou se už dnes můžu dívat doma od svého psacího stolu.

Nu, když si tak čtu ten propletenec nesouměřitelných bodů, zdá se mi, že to byl pestrý a dobrý rok. Některé záměry vyšly, jiné úplně ne, jak už to v reálném životě chodí. Byl to dost dobrý rok na to, abych se mohl radovat z toho, co mi nadělil, a přitom měl dost rezerv, aby jeho následovník mohl být při troše dobré vůle i o dost lepší, nebo aspoň abych měl dost motivace o lepší výsledky usilovat. A že usilovat budu, co už je mi jasné teď, i když se nový rok ještě nestihl ani pořádně rozkoukat. Tak přeji, ať něco podobného anebo ještě mnohem, mnohem lepšího, cítíte i vy. Držím nám všem palce! :-)

Pozn.: Na mém blogu najdete kromě - věřím, že většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem uplynulého týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 22:49 | Reagovat

Přiznávám, že nejen nemám tolik krásných aktivit jako vy, ale asi bych ani takový přehled jak se říká nedala. S čím jsem spokojená, s čím méně (s přibývajícím věkem-přiznávám bez mučení), ale já si nestěžuji . Jsem sice trochu línější v psaní na blog, ale jinak se snažím. Máte můj obdiv, ale to je také tím, že jste mnohem mladší, perspektivnější a přála bych vám prostě hodně radostí a úspěchů v dalším konání. Jo a tu francoužštinu- dokud si pamatuji slova francouzské hymny a dovedla bych ji přeložit, mám pocit, že mi ještě v paměti něco z ní zůstalo. I ten Frére Jacque, které jsme kanónově zpívali ve francouzské konverzaci pro zpestření a já to musela "začínat," protože paní profesorka neměla ladičku a prý chraptěla. :-D ;-)  :-D

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 22:53 | Reagovat

Výborné ohlédnutí na uplynulý rok. Inspiroval jsi mě k něčemu podobnému. Můj rok taky plynul obyčejně, jsem tomu ráda. Taky mě těší, že jsi se víc rozepsal, to abych chválila nejen sebe ;-)
Tak, jak to vedeš, mi to vyhovuje. Teď dokonce víc, je tam víc o tobě a to mám ráda - vědět o člověku. Ať se ti nastávající rok vydaří ještě líp a cestovatelsky i lidsky "barevněji" :-D

3 Koníček Koníček | 5. ledna 2018 v 7:36 | Reagovat

Šebkův Chrám je úžasná fotografie. Čekat se o pravdu vyplatí.

4 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 5. ledna 2018 v 9:06 | Reagovat

Měl jsi opravdu plodný rok. Já jsem jej měla jak na houpačce, ale beru to, takový život prostě je.  A dovolenou uplynulý rok sice několik dnů i u moře, ale dalších pár dnů v Jižních Čechách a ty dny byly nejkrásnější.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. ledna 2018 v 9:14 | Reagovat

Pevná padesátka je klasika.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 9:36 | Reagovat

[1]: Je to trochu pelmel, ale to vždycky, však nejde o žádný oficiální seznam. Pokud jde o francouzštinu, kdysi jsem při cestách po Francii mluvil skoro plynně (i když jen v lehké opilosti :-)), jenže to už je moc let a když jsem se před nějakou dobou sešel v Praze se svými francouzskými přáteli, radši jsme spolu mluvili anglicky, aby to nebylo příliš lakonické :-).

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 9:41 | Reagovat

[2]: Ono není špatné udělat si pro sebe malé shrnutí toho, co se za uplynulý rok odehrálo, co se povedlo a co méně, co člověku udělalo radost, co ho třeba naštvalo. A pak se třeba ukáže, že i ten napohled nejobyčejnější rok byl vlastně moc fajn, což u mne platí poslední roky beze zbytku.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 9:57 | Reagovat

[3]: Tuhle fotku jsem našel na jedné docela obsáhlé společné výstavě několika fotografů v kostele sv. Wolfganga pod hradem Seeberg u Fr.Lázní. Vešel jsem do obrovitého prostoru zaplněného mnoha a mnoha fotkami, ještě jsem si stihl říct, kudy se asi vydám, abych viděl co nejvíc, ale oči si prakticky okamžitě vybraly jediný obraz ze všech, ještě z dálky, kdy jsem vůbec nedokázal zaměřit, co na něm vlastně je. Připadlo mi to trochu neuctivé ke všem ostatním fotkám, které byly taky často výborné, ale nedalo se s tím vůbec nic dělat; byl to ten případ, kdy člověk přesně ví, že to je ono, i když vůbec netuší, proč vlastně, podobně jako se to občas děje mezi lidmi.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 9:59 | Reagovat

[4]: Houpačky jsem měl vždycky radši než kolotoče :-)

[5]: Jen jsem se musel zas znovu naučit "zoomovat nohama" :-).

10 Cecílie Cecílie | Web | 5. ledna 2018 v 11:18 | Reagovat

Zajímavá bilance, ať se letos daří stejně nebo ještě lépe. Mám moc ráda Františkovy Lázně i Provence. Letos poprvé se nemůžeme rozhodnout, kam jet na dovolenou. Na místa známá zavzpomínat nebo poznat nová?

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 11:55 | Reagovat

Bohatý a plný zážitků byl ten tvůj rok. Tak ať se ten následující tomu minulému alespoň vyrovná :-).

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 12:02 | Reagovat

Velmi dobrá recenze uplynulého roku! Rok se ti vydařil. Ono mít klidný a přitom osobně úspěšný život je velká výhra.

13 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 12:29 | Reagovat

Zajimave měl jsem kdysi moznost v ramci pracovniho vzdelavani studovat japonsrinu s rodilou mluvčí která byla provdaná za Čecha a umělá česky ale zdálo se mi to zbytečně ..teď bych to asi bral..ake pochybuji,že bych mluvil japonsky jako když bičem mrska... :-D

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 14:08 | Reagovat

[7]: Je to pravda. Život denně přináší něco nového, co je překryto dalšími zážitky a příhodami. Zrovna včera jsem větrala "Denní záznamy" od roku 1997 a dala jsem si slib, že je znovu (pokolikáté už) projdu a "vytěžím", vypíšu důležité. I za poslední náš rok - určitě něčím hospodáře překvapím, co on už vytratil za paměti. Navedl jsi mě tímto svým článkem k ohlédnutí i za náš dlouhý časový úsek. Děkuji a přeji ti znovu pěkný rok letošní i další, tak jak půjdou. Chyběl bys mi :-)

15 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 5. ledna 2018 v 14:24 | Reagovat

Hezké shrnutí :-) Před tvou múzou se rovněž skláním, její výkony jsou vskutku obdivuhodné! Abych pravdu řekla, jsem trošičku ráda za to, že jsi víc pozornosti zaměřil na tyto stránky. Vtipný nebo zadumaný článek či báseň si prostě užiju neporovnatelně víc než fotografii. Ale pakliže míříš ke svobodné fotografické živnosti, ze srdce ti to přeji a držím palce! :-)

16 Koníček Koníček | 5. ledna 2018 v 15:36 | Reagovat

[8]:A znáš ten příběh, co předcházelo tomu, než fotka vznikla? Jak i sám autor musel mít trpělivost a čekat?
Mně se líbí genialita té fotky v celku i v mnoha jejích detailech.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 18:16 | Reagovat

[10]: Kdysi dávno jsem procestoval stopem celou jižní Francii z Avignonu k Atlantiku a zpátky, občas jsem nocoval na voňavých provensálských loukách a mám na to moc pěkné vzpomínky. Tak bych se někdy rád podíval do těchto míst s odstupem a s možností občas něco utratit za slušný nocleh, autobus nebo oběd v restauraci :-).

[11]: Díky, budu se snažit.

[12]: Představy o tom, co je to úspěšný život, se dost liší. Znám spoustu lidí, kteří by se mnou určitě neměnili :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 18:31 | Reagovat

[13]: Jedna moje dávná kolegyně z výzkumného ústavu pilně studovala japonštinu, a když jsem viděl, jakou má po roce studia dětinskou radost, když v jakémsi odborném textu rozluštila slovo "voda", řekl jsem si, že se budu radši věnovat něčemu, co má větší efekt :-).

[14]: No, letos už to bude na tomto blogu desátá sezóna. Je div, že se mnou máte pořád ještě trpělivost :-).

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 18:35 | Reagovat

[15]: Však se taky před múzou v úctě skláním, nemá to se mnou snadné.

Ano, svobodná fotografická živnost by pro mne byla výborná metoda, jak zhubnout. Ještě to zvážím, dokud je co :-).

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 18:44 | Reagovat

[16]: Potkal jsem se dvakrát s panem Šebkem a vyprávěl mi o tom, jak s již dávno rozmyšleným záběrem dlouho trpělivě čekal, až odjedou pod mostem "zaparkované" stavební stroje, až se upraví povrch, až vyjde slunce, až budou stíny takové, jaké si je představoval, až..., až... Já byl třeba přesvědčený, že postava v záběru, kterou beru jako klíčovou pro vyznění fotky, je nějaký známý, kterého autor nanavigoval na správné místo, ale dozvěděl jsem se, že to vlastně byl náhodný příchozí. Jestlipak ví, že je na tak krásném obrazu a že mu dává pozoruhodný smysl?

No a po pár dnech prý bylo vše posprejované a bylo po chrámu... :-(.

21 Miloš Miloš | Web | 5. ledna 2018 v 22:09 | Reagovat

Protože tvůj blog čtu pravidelně, zaujaly mě zmínky mimo něj, např. o profesním Rubikonu.
Docela obdivuju lidi, kteří profesně skáčou šipky z neznámých útesů a riskují tvrdý dopad.  

Ale s těmi jazyky už mám názor jako Američané, že s angličtinou se nedá nikde ztratit a nic jiného není třeba.

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 23:13 | Reagovat

[21]: Pravdou je, že jsem se sice nakonec neztratil ani v centrálním Kjúšú, ale rozhodně to nebylo díky angličtině :-)

23 beallara beallara | 6. ledna 2018 v 8:24 | Reagovat

Já osobně smekám před každým, kdo se dostane do druhé lekce, protože je to frajer, já tu pomyslnou učebnici ani neotevřela, jsi líná.
Rok to byl dle výčtu aktivit nesmírně plodný a pro nás čtenáře obohacující, protože některé reportáže jsou velice citlivě zanešené do mé paměti.
Já popřeji pouze do tohoto roku zdraví, protože i malá rýmička je daleko větší protivník než třeba kolega T nebo N. :D  :D

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. ledna 2018 v 9:18 | Reagovat

Páni, tolik věcí za jediný rok. Ne že bych se vyloženě flákala, ale tak akční rok jsem rozhodně neměla. Změnila jsem místo zaměstnání. To bylo docela náročné.
Přeji ti do dalšího roku, ať se daří vše, do čeho se pustíš. A hlavně ať se tě drží zdraví :-)

25 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. ledna 2018 v 9:46 | Reagovat

[9]:
Zoomovat nohama je dobrý trénink i pro tanečníky. /zoom dance/

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. ledna 2018 v 12:08 | Reagovat

[23]: Do druhé lekce jsem se dostal, protože jsem přeskočil obtížnější půlku té první :-).

Ano, rýma se nedá vypnout hlavním tlačítkem :-).

[24]: Zdraví přeji hlavně tobě, ať vše dopadne nejlépe, jak jen je to možné.

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. ledna 2018 v 12:10 | Reagovat

[25]: To je pak ta slavná ZOOMBA! :-)

28 Jarka Jarka | Web | 6. ledna 2018 v 18:20 | Reagovat

To bylo vcelku pozitivní shrnutí s ještě pozitivnější výhledem a to i přesto, že ne všechno se podařilo na 100%. A to se mi líbí. Nemám ráda škarohlídy, kteří říkají, že loňský rok stál za houbelec a ten příští bude nepochybně ještě horší. 8-O  :-D Tak ať ti odhodlání, optimismus a dobrá nálada vydrží. :-)

29 pavel pavel | Web | 6. ledna 2018 v 18:47 | Reagovat

Já pana Šebka potkal 17.listopadu jak s foťákem jako pominuej běhal po Národní třídě. Snad se mi i nějaká dobrá fotka povedla. :-D

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. ledna 2018 v 19:43 | Reagovat

[29]: Nemyslíš spíš jiného fotografa - pana Šibíka? To je reportér, kterého bych v podobném fotorauši při příležitosti akce na Národní docela očekával. Pan Šebek je specialista na architekturu a pokud vím, standardní reportáže snad ani nedělá.

[28]: Díky! Nejsem moc zvyklý si stěžovat a vlastně ani nemám na co. Žiju, chodím, dýchám a mám pro koho. Co víc je třeba?

31 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 7. ledna 2018 v 7:20 | Reagovat

pestrý rok, pestrý život:-) s tím rozpočtem mě to pobavilo:-)

32 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 19. ledna 2018 v 15:44 | Reagovat

Taky bych byla tak akční, kdybych nebyla lenoch. :-D

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. ledna 2018 v 0:17 | Reagovat

[32]: Akčním lenochům patří budoucnost :-).

34 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 20. ledna 2018 v 9:13 | Reagovat

[33]: Myslíš mileniály? Já jsem ještě ta generace před nimi. Ani si nejsem jistá, jestli máme jméno. :-D

35 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. ledna 2018 v 9:24 | Reagovat

[33]: Ne, myslím to obecně. Protože jsem taky  akční lenoch, tak mi taky patří budoucnost. Jenom to bude o něco kratší budoucnost než u těch mileniálů :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama