Světlo v obraze - Výstava českého impresionismu

1. ledna 2018 v 19:26 | Petr Vápeník |  Výstavy

Jak už je v posledních letech mým zvykem, o silvestru doháním největší kulturní resty. Tentokrát tím hlavním restem pro mne byla výstava malířských děl českého impresionismu, která se koná do 7. ledna v Jízdárně Pražského hradu. O výstavě jsem kromě oficiálních recenzí leccos četl i v příspěvcích různých blogerů, kteří se na výstavu vypravili, stejně tak se byla na výstavě podívat řada mých přátel a známých, a názory byly různorodé; byl jsem tedy logicky zvědavý a natěšený.

Ještě před příchodem do Jízdárny jsem se celkem očekávatelně vytočil stáním ve frontě na bezpečnostní prohlídku, mimochodem bylo to poprvé, co jsem ji před vstupem do areálu Hradu absolvoval, protože - přiznávám - mě v posledních letech vůbec neláká do těchto míst chodit, cítím se tam jako v cizině, jako nevítaný host. Naposledy jsem se byl na Hradě podívat před šesti lety, pár dní po smrti Václava Havla (viz můj blogový článek O růžích a panáku pro Václava Havla). Nebýt výstava právě na Hradě, nešel bych tam ani tentokrát; mrzí mě to, protože jsem v těch místech býval častým hostem a chodil jsem tam cíleně za fotkami i jen tak se bezcílně projít krásnými místy.

Další frontu jsem si vystál na vstupenky, ale s tím jsem počítal, protože dny výstavy se krátí a lidí, kteří stejně jako já chtějí vidět spoustu úžasných obrazů aspoň na poslední chvíli, je prostě hodně. Třetí, nejkratší frontu jsem si vystál u šatny, s sebou jsem si vzal jen mobil a sešit na poznámky. Fotit se na výstavě oficiálně nesmí, nicméně návštěvníci celkem bez sebevýčitek používají pro ilustrační záběry své mobilní telefony, což jsem nakonec dělal také. Fotky k dnešnímu článku jsou tedy pořízené mobilem, jejich kvalita - omlouvám se - tomu odpovídá, ale nechtěl jsem mít jen holý text, případně dohledávat ilustrační fotky kdesi na webu. Autorům i organizátorům výstavy se tedy za svůj přestupek omlouvám, ale nijak ho nelituji.

Velmi milým překvapením pro mne byly některé obrazy Stanislava Lolka. Přiznávám, že jsem jeho tvorbu vůbec neznal, ovšem třeba následující obraz s názvem Luhačovická alej mě v konkurenci stovek dalších obrazů mnohem známějších autorů doslova nadchnul. Ohromující barevnost, nic popisného, vše jen naznačeno, skutečnost je ponechána na fantazii návštěvníka, ano, přesně tak mi to vyhovuje.



Na výstavě s oficiálním názvem Světlo v obraze je k vidění více než 500 obrazů všech známějších českých malířů, jejichž díla jsou duchem impresionismu v českých luzích a hájích (a někdy i v jiných částech Evropy, jak bylo tehdy ještě časté) nějak dotčena. Výstavní sál Jízdárny je obrazy doslova přeplněn, prostor je uměle rozčleněn na spoustu větších či menších "místností", aby se toho na četné stěny vešlo co nejvíc. Popravdě, při proplétání spletí umělých stěn jsem si vzpomněl na filmovou výhradu císaře Josefa II. z Formanova Amadea po premiéře opery Únos ze serailu, kdy Mozartovi vytkl, že jeho opera má "příliš mnoho not". Jsem ve výtvarném umění ještě méně znalý, než byl císař Josef v hudbě, ale po návštěvě výstavy jsem měl pocit, že vím, co asi chtěl císař Wolfgangu Amadeovi naznačit :-).

Další malíř, který mě některými svými vystavenými obrazy oslovil, byl Oldřich Blažíček, na dalším snímku je jeho dílo Rozkvetlá zahrada.



Čekal jsem, jak se tvůrci výstavy popasovali s obrovským množstvím vystaveného materiálu, jaký kompas v podobě struktury expozice vtisknou návštěvníku do dlaně. Nevím, nejspíš jsem zanedbal domácí přípravu, ale byl jsem "na place" dost bezradný. Kolem mne se střídaly tématické celky: Kouzlo venkova, Zima, Zahrady, Obřady, Vody, atd., atd., ale jako možná nedostatečně soustředěný návštěvník jsem mezi nimi nedokázal vnímat návaznosti. Ve středu Jízdárny, v "salónku" s názvem Opus Magnum jsou soustředěny asi největší české impresionistické "ikony", většinou majestátní obrovitá plátna od Maxe Švabinského, Václava Radimského a Antonína Slavíčka. Samozřejmě, jsou to všechno překrásné obrazy, ale přesto jsem se přistihl, že mě v kontrastu k majestátnosti velkých pláten mnohem víc osvěžilo, když jsem v tom prostoru našel zajímavou výrazně modernější malou plastiku; několik takových plastik impresionistickou expozici na první pohled možná z podivných důvodů doplňuje, já jsem za ně byl každopádně moc rád.

Přesně podle mého gusta byl např. i obraz Rudolfa Kremličky Holandská krajina (z roku 1929). Opět mi to to přišlo jako velmi příjemná a žádoucí změna poté, co jsem prošel nespočetnými březovými háji nebo kolem četných výjevů z českého venkova.



Musím se sklonit před organizátory, že se jim podařilo sehnat na výstavu tolik děl od mnoha rozličných poskytovatelů. Před návštěvníky tak defilují prakticky všechna významnější jména dávné české výtvarné scény: Slavíček, Radimský, Kubín, Švabinský, Nejedlý, Jettel, Schusser, Kosárek, Hynais, Kuba, Langer, Bubeníček, Brožík, Uprka, Kremlička, Marold, Blažíček, Kaván, Kalvoda, Chittussi, Boháček, Lolek, Preisler, Schikaneder, Jiroudek a mnozí další. K vidění je i několik děl tehdy ještě klasicky malujícího Františka Kupky včetně obrazů Biblioman, V zahradě a Žena před obrazem, o kterých psal před pár dny na svém blogu Miloš ve svém článku František Kupka - otec abstraktního malířství (hned jsem se zaradoval, že obrazy nemusím sám fotit, ale stačí mi vložit odkaz na čerstvý Milošův článek, což s Milošovým předběžným souhlasem i rád - samozřejmě s poděkováním na rtech - činím :-))

Dnes již podruhé malíř Stanislav Lolek - tentokrát jde o obraz s názvem Na lavičce v zahradě (z roku 1925).



I když jádro výstavy je soustředěno v hlavním výstavním sále, obrazy jsou k vidění i v jižním křídle a především na galerii. V jižním křídle se mi nejvíc líbil obraz Oldřicha Blažíčka Cesta do vsi, který jsem ale nevyfotil, protože přímo vedle obrazu stál celou dobu pracovník Pražského hradu a já prostě neumím pohrdat stanovenými pravidly natolik, abych fotil přímo pod jeho odevzdaným a smutně vyčítavým pohledem.

Zatímco hlavnímu výstavnímu sálu vládne přirozená síla přírody, na galerii jsou k vidění i výjevy z města včetně vlaků na nádražích či tramvaje u Národního divadla.

Na následující fotce je jeden takový městský výjev - obraz Otakara Nejedlého s názvem Tylovo náměstí.



Nevím, možná to bylo i tím, že s pokračujícím silvestrovským odpolednem se přece jen počet návštěvníků postupně snižoval, ale když jsem procházel část výstavy na galerii, nebylo tam už zdaleka tolik lidí, měl jsem tedy i víc prostoru věnovat se jednotlivým obrazům. Snad to bylo i tím, že výstava na galerii - byť byla součásti expozičního celku - měla napohled už normální "lidské" rozměry.

Přestože jsem jméno Václava Radimského a část jeho zajímavého životního příběhu znal, i tak pro mne byla jeho díla jedním z velkých pozitiv a pro mne, neznalce, vlastně i jeden z objevů této výstavy. Malíř, který je považován za představitele jak českého, tak i francouzského impresionismu, žil poblíž legendární obce Giverny, kde tvořil Claude Monet a skupina jeho přátel, do které Radimský patřil. Mimochodem - na výstavě je i obraz, na kterém Radimský zachytil poblíž cesty v Giverny právě odpočívajícího Moneta. Obraz na následující fotce se ale jmenuje Bažinatá krajina a je z období po roce 1900.



Na galerii Jízdárny je v části městských motivů řada rozměrných pláten legendárního Antonína Slavíčka. Možná je divné, že nemám mezi svými fotkami ani jeden ze Slavíčkových obrazů, když je to asi - z pohledu počtu obrazů - nejvíce zastoupený malíř na celé výstavě. Mne ale každopádně překvapilo, že v mých očích poměrně velkou kolekci velkolepých Slavíčkových obrazů na kraji galerie (včetně jeho známé Svatovítské katedrály) zastínil pouhý jeden maličký obraz mladého Jana Zrzavého Dům na Kampě, který se mi tak nejak zdál mít mnohem větší "šmrnc". Nu, co byste chtěli od neodborníka mého typu, který soudí jen podle svých okamžitých pocitů :-). Na druhou stranu jsem si v duchu vážně kladl otázku, kam by se asi v následujících letech ubíral vývoj malířské osobnosti Antonína Slavíčka, kdyby tento velký umělec v roce 1909 v pouhých 39 letech neochrnul a následně se v depresi z toho, že již nemůže malovat jako dřív, nezastřelil.

Na rozdíl třeba od francouzských malířů, kteří často ve svých dílech zobrazovali nespoutatelnou nádheru moře, vnitrozemské české země přece jen ve své impresionistické éře tolik mořských motivů na obrazech nenashromáždily. I malíři ale cestují, takže na výstavě je mimo jiné i obraz Oty Bubeníčka s názvem Rybářský přístav ve Splitu (z roku 1910).



Pro mne bylo překvapením, že na galerii je na celkem nenápadném místě vystaven i obraz Clauda Moneta Bárka na pobřeží (obraz byl namalován před rokem 1870). Vlastně to byl jeden z posledních obrazů, který jsem na výstavě viděl, a docela by mě zajímalo, jestli s podobným efektem autoři výstavy počítali nebo to prostě jen "tak vyšlo" (to věřím, že ne). Vše totiž jako kdyby se po dlouhé projité cestě v podobě tohoto obrazu logicky vrátilo "ke kořenům", k samotným začátkům výtvarného směru, kterému je celá rozsáhlá výstava věnovaná.



I když na silvestra byla výstava otevřena mimořádně jen do 16:00, i před třetí hodinou, když jsem opouštěl Jízdárnu, stála u pokladny fronta přibližně stejně dlouhá, jako když jsem kolem jedenácté přicházel. Protože zájem o tuto bezesporu mimořádnou výstavu je velký, je na poslední týden do ukončení expozice v neděli 7. ledna prodloužena otevírací doba o hodinu, takže se můžete přijít podívat od 10:00 až do 19:00.

Pohled z galerie Jízdárny do hlavních výstavních prostor, na kterém je pěkně vidět členění výstavy v docela komplikovaném labyrintu.


Když jsem přemýšlel, jak si závěrem pro sebe celou výstavu zhodnotit, řekl bych, že její nejsilnější a zároveň i nejslabší stránku jsem viděl v množství vystavených děl na poměrně malém prostoru. Tolik materiálu pohromadě v podivně strukturované směsi, to je zároveň úžasné (a stěží opakovatelné) i odpuzující. Aspoň já jsem nedokázal poskytnout nezaujatě dostatek pozornosti všemu, co by si ji bezesporu zasloužilo, a začal jsem si dost neomaleně vybírat. Trochu mi to připomnělo mou návštěvu v Archeologickém muzeu v Athénách, do kterého jsem vstupoval nadšeně s chutí poznávat vše kolem sebe a nakonec jsem poslední místnosti zaplněné skvělými a jinde nespatřitelnými historickými artefakty již jen apaticky a bez zájmu procházel rychlým krokem.

Máte-li ale rádi obrazy, na kterých lze ještě většinou dobře rozeznat, co vlastně malíři malovali, určitě s návštěvou neváhejte. Pravda, v některých okamžicích jsem se přistihl, že bych dal nevímco za pořádný úplně moderní a zcela abstraktní obraz, který by rozbil častou vzájemnou podobnost vystavovaných děl. Proto jsem vzal zavděk aspoň místy doplněnými obrazy z nedávných let, které se na některých místech výstavy bez intuitivně patrného smyslu objevují. Možná je smysl jejich vystavení popsán podrobněji v mimořádně rozsáhlém rozšířeném katalogu (rozšířeném proto, že jsou v něm uvedeny i obrazy, které se nakonec přes zjevně velkou snahu vystavit toho co nejvíc, do expozice vměstnat nepodařilo), ale ten jsem se nakonec za cenu cca 3000.- Kč rozhodl nezakoupit.

Inu, největší kulturní rest poslední doby jsem silvestrovským "výletem za kulturou" snad odstranil, ale uvolněné místo okamžitě zaplňují další adepti. Věřím, že rok, který dnes začal, bude pro nás i v tomto směru bohatý a zajímavý.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koník Koník | 1. ledna 2018 v 19:48 | Reagovat

Petře, link na Kupku nefunguje. Zkus prosím ověřit...

2 Joina Joina | Web | 1. ledna 2018 v 19:50 | Reagovat

No páni, u těch obrazů jsem uplně oněměla. Pokud chci být taková malířka, mám se ještě co učit.
Musím se nějak začít zajímat o podobné akce, zase tu výstavu nestihnu, ale asi v únoru se chystám do Prahy, bude v tu dobu nějaká zajímavá výstava?

3 Jarka Jarka | Web | 1. ledna 2018 v 19:50 | Reagovat

Potvrzuji, že je ta výstava báječná, viděla jsem ji na vlastní oči. My jsme fotili foťákama. Když jsme byli pořadatelkou odesláni do šatny, tak jsme se zeptali jestli si můžeme sebou vzít fotoaparáty a bylo nám to povoleno. Jen blesk jsme používat nemohli. ;-) Na výstavě jsem byla s našimi mladými a nevěděla jsem na jakou výstavu vlastně jdu, takže jsem měla obavu, že se mi obrazy nebudou líbit. Opak byl pravdou, hned několik bych si odnesla, aby mi zkrášlily byt. :-D

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. ledna 2018 v 19:51 | Reagovat

Tak tohle můžu. :-) A líbí se mi hlavně, jak ty krásné rámy doplňují samotné obrazy... :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. ledna 2018 v 20:15 | Reagovat

[1]: Díky za upozornění, odkaz jsem opravil.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. ledna 2018 v 20:25 | Reagovat

Nahňahňanost tomu nesvědčí :-(

7 Miloš Miloš | Web | 1. ledna 2018 v 21:37 | Reagovat

Petře, díky za odkaz, potěšilo mě vidět ho na tak kvalitním blogu.

Ve výběrů obrazů, které jsi do článku zařadil, je patrná tvá povaha nenechat si vnucovat oficiální názor a ty takzvaně největší hvězdy a velká plátna spíš opomíjíš.
Nejvíc se mně z tvého výběru líbí Otakar Nejedlý a Václav Radimský.

Mrzí mě, že Monetův obraz jsem přehlédl, ale mám hodně záběrů z jiných muzeí.
Jako moravský patriot jsem si ale nenechal ujít všechny obrazy Joži Úprky.

Také mě zklamalo, že nevydali menší katalog, tu snad 5-kilovou bichli za skoro 3000 Kč se mně pořizovat nechtělo.

8 Axina Axina | Web | 1. ledna 2018 v 22:14 | Reagovat

Jen volně, ale přece souvisí: Claude Monet stvořil zahrady kolem svého domu a s nezměrnou vášní je i zveleboval.

http://www.axina.cz/blog/2-1-krasy-prirody/155-monetova-zahrada-v-giverny.html

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. ledna 2018 v 23:40 | Reagovat

[2]: Únor je pro mě zatím daleko, ještě jsem nezjišťoval, co bude v Praze k vidění.

[3]: Myslím, že výstava měla spoustu nadšených návštěvníků. Nu, taky bych pro pár kousků doma našel místo :-).

[4]: Čas od času už ty rámy na mě byly příliš zdobné, ale většina byla akorát :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. ledna 2018 v 23:50 | Reagovat

[7]: Snažím se vždycky hledat "nenápadné perly", o kterých jsem doteď neměl ani ponětí. Třeba Švabinského Chudý kraj je nádherný velký obraz s obrovským příběhem, ale přece jenom je známější.

S Jožou Úprkou to mám trochu horší, jeho obrazy mi k srdci moc nepřirostly, ale to tak nějak odjakživa. Kdoví, možná kdyby byl z Domažlic... :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 0:03 | Reagovat

[8]: Náhodou - výborná souvislost! Giverny je na výstavě několikrát zmiňováno a Monet je tam dokonce vyobrazen, byť jen jako maličká součást velkého obrazu :-).

12 JiříSvarc JiříSvarc | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 1:19 | Reagovat

Každý z nich má k tomu jiný důvod, pro každého vede k pokladu jiná cesta. Snadný úkol nečeká ani strážce, které vládce podzemí za jejich neposlušnost potrestá velmi neobvyklým způsobem.

13 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 5:51 | Reagovat

Obrazy pěkné....Naposledy jsme byli na Hradě na Vinobraní v Královském zahradě "střihli" si pri tom jeden okruh s Katedrálou a předtím na Predjarni výstavě ve skleníku...Odbavení skutečně jako na letišti nebo jako celní prohlídka ve filmu Občanský průkaz...n :-)

14 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 2. ledna 2018 v 8:37 | Reagovat

S uměním - jakýmkoliv - jsem na tom velmi laicky: buď se mi líbí, nebo ne. U výtvarných děl říkám, že končím u impresionistů. "Moderna" pro mne není (což neznamená, že by mě pár děl neoslovilo).
Proto Vám děkuji za tuto recenzi. Za fotky obrazů, užila jsem si. Dokonce jsem i přečetla celý doprovodný text.

[4]: no vidíš, a mně přišlo, že na ten všeobjímající impresionismus jsou mnohé rámy zdobné až moc... ;-)

15 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 9:42 | Reagovat

Přidávám se k tvé připomínce a TlusŤjochovu názoru. Strašně nahečmané velké množství na malém prostoru. To by si zasloužilo více prostoru a asi méně obrazů. Kdysi jsem byla s babičkou se podívat na expozici obrazů v nově otevřeném Anežském klášteře. To bylo úplně jiné kafe. Zajímalo by mne, zda ten Švabinského Chudý kraj nebyl inspirován zdejší destinaci. Většinou žil a maloval v Kozlově, což je kopec na který koukám jakmile vylezu z domu a pod nímž právě Kozlov leží a kde je Švabinského muzeum v chalupě kde žil. A v té době to opravdu byl chudý kraj tkalců a zemědělců.

16 T. T. | 2. ledna 2018 v 10:02 | Reagovat

Protože pocházím z umělecké rodiny, převzal jsem velice brzy názor poměrně vzdělaného člověka který tvrdil:

Když vidím umělce, sahám po pistoli.

Moderní umělecká scéna prakticky v prakticky jakémkloi oboru neexistuje, a neexistuje, v oboru se pohybují protekčnbí amatérští zlatokopové, šířící většinou paskvily a nebo hnus. Podobné je to bohužel i s absurdním fenomenem, zvaným "umělecká veřejnost. Před časem  jsem byl čtvrt roku zamykán  se svým kolegou, který byl na pracáku, a jeho manželka dělala uklizečku v Národním divadle, a podezírala ho, že zatímco ona pracuje, on je jí nevěrný, v prezidentské loži Národního divadla v Praze. Jeho manželka nakoupila režijní lístky, a tak jsem v podstatě zadara mohl shlédnout v podstatě jednu sezonu "špičkové divadelní české tvorby". Vrchol v mém umeleckém sledování tvořilo moderní podání Janáčkovy Její pastorkyňa. Na jevisti byly rozprostřeny vzduchem nafouknuté plastové pytle, a mezi nimi občas běhali polonazí herci, a jakoby se absurdně přeřvávali, Do toho jela nemelodická uši trhající hudba. V hledišti byly první dvě řady nějakých italů v bundách a s batoky, kteří žrali popkorn z pytlíků, a občas hlasitě bučeli. Za nimi seděla asi čtyři řady japonců, oblečených podobně. nad jevištěm zářil překladatelský panel, a bylo zžejmé, že japonci znají jen české slovo "pívo", protože jakmile ho někdo z herců jen tiše vyslovil, a nebo se objevilo na panelu, japonci houfně vstávali a freneticky tleskali. Když představení skončilo, nastalo uklízení hor pod sedadly poházeného popcornu, a když jsme vyšli s kolegou odemknuti před divadlo, zjistili jsme, že japonců se ujali dva veksláci, z nichž jeden mával deštníkem s kapesníkem nahoře, a volal "pívo", a druhý stál bez deštníku, a hlasitě volal :

Skóřepka, bórdel, kůrvy !!!

Japonci se rozdělili na dvě skupiny, nasedli nadšeně do přistavených autobusů a odjeli. Lístky na produkci stály ten den od 1800 do pěti tisíc korun... :-D

17 quick quick | 2. ledna 2018 v 10:09 | Reagovat

[15]: Pokud je to otázka, tak Chudý kraj  maloval Švabinský v Kozlově na zahradě  u vámi zmiňované chaloupky. Kopeček byl vlastně dřevěný, obložený mechem a vřesem. Je to jeden z mých nejmilejších obrazů.

18 Kutil Kutil | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 10:16 | Reagovat

Díky za zprostředkování a zajímavý pohled na výstavu. A taky obdivuju vaši silnou vůli. Mě fronta a kontrola odradily, a to mám impresionisty rád...

19 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 10:17 | Reagovat

[17]:No díky za info. Opravdu mne to zajímalo, protože vím, že to zdejší okolí je se Švabinským pevně spjaté.

20 quick quick | 2. ledna 2018 v 10:24 | Reagovat

Výstavu téměř určitě nestihnu, ale jak píšete, takové množství obrazů je ke konci spíše únavné. Snad někdy jindy a jinde...
Mimochodem - jsem ráda, že je Joža Uprka z Moravy. :-)

21 Janinka Janinka | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 18:37 | Reagovat

Díky ti za virtuální zprostředkování a nejdůležitější výcuc z výstavy :-).

22 sugr sugr | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 19:55 | Reagovat

Krása na pohled! :-)

23 Miloš Miloš | Web | 2. ledna 2018 v 20:09 | Reagovat

[10]: Úprkovy obrazy jsou monotematické a já folklór vůbec nemusím, na slavnostech ve Strážnici jsme nikdy nebyl, ale přece jen pocházím z UH a beru ho jako "našeho". Měli jsme také doma reprodukci jednoho jeho obrazu.

Zajímavé je, že sochař Rodin během své pražské výstavy viděl obrazy našich malířů a speciálně o Úprkovi se vyjádřil velmi pochvalně, podobně jako Picasso zase o Ladovi. Byli sví a nikoho nenapodobovali.

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 20:40 | Reagovat

[13]: Když už jsem byl jednou uvnitř, aspoň jsem se prošel Hradem, ale je pravda, že jsem si při tom procházení připadal trochu jako v kleci.

[14]: Chtěl jsem článek publikovat co nejdřív; co kdyby se ještě někdo nechal inspirovat k návštěvě, že? :-)

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 20:46 | Reagovat

[16]: Myslím tedy, že je v zájmu všech umělců, aby ústavní právo na nošení střelné zbraně u politiků neprošlo, jinak to budou jatka! :-)

[17]: Děkuji za zajímavou doplňující informaci.

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 20:50 | Reagovat

[18]: Ale remcal jsem, remcal a musel jsem se dokonce nahlas přemlouvat. Naštěstí mi široko daleko nikdo nerozuměl :-).

[20]: Většinou to na výstavách dělám tak, že si zapisuji, co se mi líbílo nejvíc a pak se ještě k těmto vybraným obrazům vracím a dělám takové "druhé kolo". Tenhle postup jsem ale tentokrát nedokázal dodržet :-).

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. ledna 2018 v 20:57 | Reagovat

[21]: Dovedu si představit, že "zeštíhlování" výstavy není pro odborníky vůbec jednoduché. Nějaká redukce samozřejmě proběhla, což zachytil i katalog výstavy. Přesto si myslím, že se kunsthistorici měli ještě trochu snažit :-).

[22]: Ano, celkový vizuální dojem je veskrze libý :-)

[23]: Originalitu malířů ani v nejmenším nezpochybňuji. Když je Rodin a Picasso pochválili na svém blogu... :-)

28 T. T. | 2. ledna 2018 v 22:05 | Reagovat

Líbí  se Vám třeba Picaso ? Proč konkrétně ? :-D

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. ledna 2018 v 6:33 | Reagovat

[28]: Sice by umělec asi měl být spíše nazírán přes své dílo, ale když jinak nedáte... Tedy podle mého to žádný velký fešák nebyl. Ale jak praví jeho kolega - klasik z jiného uměleckého oboru: O muži se nedá říct, jestli je pěkný, ale jen to, jestli je dobře oholen :-).

30 T. T. | 3. ledna 2018 v 10:58 | Reagovat

Vaše odpověď mi připadá  asi jako když si uděláme závody s motorkama po pokoji. Pokud se projdete po více atelierech, případně tam trochu pochlastáte, setkáte se s mnoha Picasy, jejichž díla budou třeba i podstatně lepší, ale skončí ve šrotu, protože se nikdy neobjeví žid, který je prohlásí za umění, a začne s nima šmelit. Sloužit svým uměním jako předmět obchodu mi připadá jako prokletí. Je zajímavé, že Picaso ještě uměl vzít pastel, a nakreslit třeba koně. Naprostá většina prodavačů dnešních barevných mazanic a nebo dokonce bílých pláten s tečkou v rohu za meloun už nenumí ani to.

31 T. T. | 3. ledna 2018 v 11:37 | Reagovat

Kolega je tvůrce dynamických obrazů, zabývá se s tím jiýž od devadesátých let, a jeho některá díla visí i třeba v kanclech české národní banky. Na venkově má pronajatou velkou garáž, ze které často zaznívají ohlušující exploze. Na stěny jsou pomocí průmyslové výbušniny vrhány kýble barev. Metrové plochy se pak detailně ofotí, případně se motiv ještě umělecky mázne koštětem, ve fotostudiu se pak vyhledají vhodné výřezy, a přefotí třeba jako 5x5 centimetrů digitálním laserovým fotoprojektorem na 2x2 metry na fotoplátno a podobně. Pokud se foto 12 Mpx rozostří dvakrát po sobě na VGA, nerozeznáte to od Kupky.  Jednou když se mu celý den umělecky nedařilo, spatřil když vycházel ze dveří na dvoře rozšlápnutý husinec. Pod názvem "fialkový šleh" ho asi za měsíc prodal za 320 papírů do nějaké moderní umělecké zahraniční galerie. Máte li podobné umělecké ambice, nezaváhejte, doba tomu přeje. Iritujte solventní dav, případěn elitu lůzy, a oni Vám otevřou své šrajtofle. Knížák, to je hadr... 8-)

32 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 3. ledna 2018 v 15:01 | Reagovat

Neutuchající zájem a nadšení na začátku a apatie, otrávenost a bolení zad či hlavy na konci - velmi typický příběh z velmi mnoha výstav :-) Není to snadné být kulturní! (A když je to vystavené na Hradě, tak obzvlášť. Myslím, že na záchvaty zuřivosti už tam musejí být zvyklí.)

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. ledna 2018 v 19:26 | Reagovat

[30]: Umění není samonosné, ale bez opečovávaného příběhu a účinného marketingu se většinou neprosadí. Může mě to mrzet, ale co s tím nadělám jiného, než že se budu zajímat o to, co mně samotnému připadne jako dobré. Připouštím, že mi nevadí, když si někdo koupí nesmysl za spoustu peněz. Je to jeho gusto a jsou to jeho peníze, tak ať se točí :-).

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. ledna 2018 v 19:30 | Reagovat

[32]: Asi tam už zvyklí jsou. Říkám si, že ještě některá pěkná místa musím stihnout navštívit do té doby, než se k nim taky postaví rám a nadupaný chlap v uniformě s pistolí. Ach jo...

35 beallara beallara | Web | 3. ledna 2018 v 20:37 | Reagovat

Nádherná díla, mám tento malířský směr nesmírně ráda. V Paříži jsem prošla mnohá, ale největší nadšení ve mě vyvolalo právě museum d´Orsay, odcházela jsem odtud se slzami v očích. Na expozicích mne nachnula skutečnost, že i když toho bylo mnoho, celou tu expozici  " rozbil " fakt, že zde byl impresionistický a post- impresionistický nábytek, sochy, fotografie, takže si člověk místy oddychl pěknou sochou a mohl pokračovat.
Chtěla jsem v neděli vyrazit, ale ty fronty, no ty mne děsí, nechce se mi trávit neděle ve frontě.
Ale ty ukázky zde jsou lákavé ;-)

36 stuprum stuprum | Web | 4. ledna 2018 v 0:56 | Reagovat

Ty brďo, hemžení na obrázcích připomíná lecčím Salón z roku 1737. Veřejnost se proplétá těsnými labyrinty, naráží na sebe, diskutuje, kritizuje plátna a popíjí rubínové víno.

SLADKÉ, SUCHÉ!

37 stuprum stuprum | Web | 4. ledna 2018 v 0:58 | Reagovat

[31]: Dej mi okamžitě jméno, té historce se budu smát asi ještě rok. :-D

38 T. T. | 4. ledna 2018 v 10:32 | Reagovat

Pokud jde o historky, pamatuji profesora Knížáka na jeho výstavě moderního umění v pražském Mánesu. Malý chlapeček se se zájmem dívá na jeho atypické trpaslíky. Líbějí se ti, ptá se profesor a hladí ho po hlavičce. NE!! Říká upřímně chlapeček. Mně taky ne, z toho si nic nedělej, vysvětluje mu profesor Knížák, ale hlavně že se to prodává... :-D

39 T. T. | 4. ledna 2018 v 10:41 | Reagovat

Pokud jde o testování odbornosti a estetický cit moderních návštěvníků dneč šních uměleckých galerií, bylo by zajímavé, udělat testovací galerii braku, spolu s několika slavnými díly, napsat k tomu různá jména slavných cizích umělců, a u pokladny nechat pak návštěvníky vyplnit placený dotazník, třeba co se jim nejvíc líbilo. Na výstavě by mohl i mluvit počítač, řízený pseudonáhodným programem, který by vyslovoval cizí slova a věty vytržené z různých slavných románů, a třeba by je rýmoval. Opět by to mohlo být uvedeno jako autorské čtení, a před tím by mohlo být umístěno třeba několik laviček Václava Havla. 8-)

40 T. T. | 4. ledna 2018 v 10:46 | Reagovat

"Fialkový šleh" není nutno v době nebezpečí teroristických útoků realizovat průmyslovými výbušninami, ale stačí kabát pocákaný barvami, umístěný na vhodně pevném podkladu, zadní kolo na to,  zařadit trojku a dupnout na plyn. Kolega kdysi v hospodě po několika pivech tvrdil, že správné akční umění tohoto druhu nemůže vzniknout jinde, než třeba na rušné křižovatce, kde obraz nakreslí přejetý chodec, a ušetří se za barvy... :-x

41 T. T. | 4. ledna 2018 v 10:54 | Reagovat

Škoda že komunisti sejmuli Olgu Hepnerovou, nebo jak se jmenovala, ta kdyby se dneska projela po Václaváku s pětitunkou s pískem, tak je možný oblast okamžitě  prohlásit taky za výstavu abstraktního umění pod širým nebem, a ve Vodičkový a na Můstku jen postavit pokladny s lístky za pětikilo, a vsadím se že než by to zametli, tak by Pražský hrad nenavštívil jediný kulturní návštěvník... O_O

42 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 19:48 | Reagovat

[39]: Myslím, že byste si dobře notoval s Ignáciem Reillym. Zmíněná testovací galerie braku by totiž, myslím sloužila víc pro povzbuzení "ignáciovského ega", které by tak mělo víc důvodů vysmívat se lidem kvůli jejich předpokládané hlouposti, vytvářejíc tak ovšem především optimální podmínky pro domnělý efektní kontrast mezi jejich omezeností a vlastní inteligencí :-). Na vaše další dva komentáře, když dovolíte, reagovat nebudu; věřím, že jsou jen projevem vaší snahy provokativním způsobem vyhrotit diskutované téma a ne známkou skutečné neúcty k lidskému životu.

43 T. T. | 4. ledna 2018 v 23:05 | Reagovat

Nezlobte se, ale mně připadá že jste mírně otočil problém. Právě novodobí umělci mají pouze dva zájmy, v prvé řadě samozřejmě zadara a rychle vydělat, a hned v druhé řadě, dávat najevo svou nadřazenost, a vysmívat se lidem. Někdy je to vnitřní zoufalství, u těch mírně inteligentnějších, většinou však projev patologického napoleonství. O můj termín "dynamičtí umělci" již se zajímá kolega Sturpulum nebo jak se jmenuje. /37/... :-D

44 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 23:34 | Reagovat

[43]: Takové pohnutky mě celkem nezajímají, neútočí ani na mou peněženku ani na moje ego, protože nevstupují do mého světa a většinou ani já do toho jejich - s výjimkou zřídkavých případů, kdy mě výsledky jejich práce (a to pak bez ohledu na pohnutky jejich vzniku) něčím oslovují. Víc mě pochopitelně zajímají vaše pohnutky, protože vy do mého světa vstupujete, byť jen do toho blogového :-).

45 T. T. | 6. ledna 2018 v 14:50 | Reagovat

Doba dvacátého prvního století technické revoluce, kde filozofie definitivně uhnila, a technika ji utekla za obzor, dovoluje solventním nakoupit i špičkové počítače, a provozovat na nich s jistými potížemi textový editor....

Neandrtálec potřeboval duchy a zázraky, a když se setkal s realitou, byl sežrán. Moderní génius potřebuje terabajty paměti, aby do nich mohl nasypat pár kilobajtů toho co se mu podaří za leta vygenerovat, a jistotu, že než to po něm bude chtít někod publikovat, změní normu zápisu, takže si nikdo již nebude ty hovadiny schopen přečíst. Lidská Blbost dnes nalezla bezpečné zásobníky, daleko bezpečnější než papír s tím pitomým Gutenbergovým knihtiskem, který sice hoří, ale pokud neshoří, přetrvá Věky. A samozřejmě internet. A tak již ďábel nemůže odkrývat v moderním satirickém románu střechy lidských obydlí, a říkat donu Kleofášovi:

Podívej, všude kam pohlédneš, nevidíš nic jiného než choré mozky....

A tak navštívíme skládku elektronického šrotu, vyšoupneme z mokrých beden deset hárddisků, podíváme se na to doma v počítači, zhrozíme se, a nakonec z toho hárddisku jako slušní lidé, kteří nepomlouvají, použijeme jen neodymový magnet z motoru, kterým do smrti hledáme na koberci spadlé ocelové špendlíky... :-D

46 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. ledna 2018 v 16:45 | Reagovat

[45]: Pobaveně si představuji, jak podobní dávní prognostici kroutili  hlavou nad pošetilostí výměny fortelných kamenných destiček za kdovíproč moderní a zničení mnohem náchylnější pergamen. Prostě něco málo zbyde a spousta toho zanikne, jako je tomu, co existuje svět; vy toho naděláte! :-)

47 T. T. | 6. ledna 2018 v 17:47 | Reagovat

Obávám se že dnes jde v naprosté většině případů o to, aby prostě nezůstaly stopy krádeží, genocid a podobně, a to co má být na dalších pár let vymyšleno pro plebs a nebo znovu někým jiným ukradeno,  je "čirou náhodou" nalezeno na papyrech v keramických vázách v jeskyních u Mrtvého moře a podobně. Jak je pak člověk překvapen, když třeba z knihy ze sběrny vyndá čtyřicet let starou disketu s CPM, šoupne ji do díry nového počítače, a systém na 40 kB maká jak zjednaný. Jestli se domníváte, že pergamen je časově snadněji zničitelný než keramické destičky, pak musíte brátv úvahu třeba to, že hodnoty UV záření a ozonu, které se začaly měřit v šedesátých letech minulého století jsou dnes 36x vyšší. To co platilo staletí kdysi, už je dnes dávno obráceně. Co je důležité, však samozřejmě spolehlivě  vydrží. Takové filmové mikrofiše z ruské čeky... :-D

48 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | Pátek v 14:40 | Reagovat

Na jednu stranu jsem vždy naštvaná, že rodičovstvo v konečné fázi rozhodování nehlasovali pro odstěhování do Prahy s tím, že by Lysá přece za meteorologem přišla i tam, soudě dle machometánského přísloví o hoře a Proroku.
Ovšem při bližším přezkoumání s potěšením zjišťuji, že mi není třeba impresionistů, jelikož ještě dnes se v tomto kraji střetávám s osobami totožného smyšlení, jakéžto panovalo za mládí těchto maleb. :-D

49 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pátek v 15:33 | Reagovat

[48]: To je pěkná meteorologická varianta machometánského přísloví. Doufám, že až se jednou konečně na Lysou vypravím, nebude právě v rychlíku na cestě za meteorologem  :-).

50 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | Pátek v 15:48 | Reagovat

[49]: Meteorolog odmítá popřít fyzikální zákony, zvláště když z nich je živ, tudíž ještě v nejbližších deseti letech Lysá zůstane tam, kde se nachází nyní. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama