O mrazivém konci světa

27. února 2018 v 19:59 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Na začátku devadesátých let jsem se shodou náhod dostal k velké zásilce anglicky psaných učebnic a encyklopedických knih z nejrůznějších oborů, které se k nám dostaly v rámci jakési "intelektuální pomoci" po roce 1989, kdy se někteří západní dobrodějové upřímně domnívali, že tady ještě žijeme v korunách stromů, a snažili se nám (v tomto konkrétním případě aspoň docela šikovně) co nejrychleji pomoci na zem a do vzpřímené chůze. Různé české školy si původní nabídku učebnicových přebytků několikrát přebraly a ke mně se dostal zbytek, který už nikdo nechtěl. I tak tam ale podle mého soudu byly moc pěkné kousky, ucelené encyklopedie, hodně skvělých knížek z oblasti přírodních věd, takže jsem si vybral asi padesátku knih, z nichž podstatnou část jsem později věnoval gymnáziu, na kterém jsem čtyři roky učil.

Samozřejmě mě zajímalo, jak jsou tyhle výukové knihy dělané, takže jsem si řadu z nich poctivě pročetl. A dodnes si vzpomínám na jednu krásnou a skvělými obrázky a fotkami napěchovanou knihu, která byla celá věnována meteorologii; později jsem některé její části využíval při výuce fyziky, protože tehdy existující dostupné české učebnice se jí nemohly obsahem ani zpracováním ani trošičku rovnat. Hned v první kapitole jsem ale narazil na zajímavou věc: Psalo se tam totiž o teplotách vzduchu a překvapilo mne, že už teplota -10 Celsiových stupňů byla považována za "krutý mráz". Bylo mi to dost podezřelé, protože jsem si jako dítě základní školou povinné jen tak ze zájmu zapisoval několik let ranní teploty na našem plzeňském venkovním teploměru, takže jsem měl určitou představu, že mínus deset je během české zimy každou chvíli. Taky jsem si vzpomněl na Solženicynův Jeden den Ivana Děnisoviče, kde hranicí, pod kterou byla pro daný den vězňům úředně zrušena otrocká práce v lese, bylo mínus čtyřicet. I ve zcela nesibiřských podmínkách České kotliny mi tehdy jako úplně běžné připadly i mnohem větší mrazy a 10 stupňů pod nulou jsem bral jako "ojmjakonské tropy", ale nakonec jsem si ten nesoulad osobní zkušenosti s anglickým psaným slovem zdůvodnil tím, že kniha vyšla v Londýně, kde nejspíš takové nízké teploty nemají tak často jako u nás.

Kupodivu, po dalším cca čtvrtstoletí zjišťuji, že nejspíš už dospěla nová generace meteorologů, odkojená podobnými anglickými učebnicemi, protože z desetistupňového mrazu (neplést, prosím, s desetistupňovým pivem) se v našich krajích už stal rovněž onen zmíněný "krutý mráz". Poslední dny totiž nevěřím svým očím: Jak už to tak v únoru občas bývá, nasunul se k nám na pár dní studený vzduch ze severovýchodu a nastaly mrazy. Nic zvláštního, řekl bych: ráno kolem mínus patnácti stupňů, přes den mínus pět až mínus deset. Podle různých médií to ale vypadá skoro tak, jako by měl s ochlazením přijít do našeho kraje konec světa, který nám opět přinese na hory ledovce, do nížin chlupaté mamuty a do dříve s láskou opečovávaných zahrádek permafrost. Silničáři šílí, železniční koleje se lámou a ze všech stran se na nás valí spousta pokynů, rad a varování, co bychom v tak extrémních podmínkách měli dodržovat, čeho bychom se měli určitě vystříhat a kolik dní ještě, proboha, bude ten mrazivý armagedon trvat.

Člověk se díky mnohým nezištným rádcům dozví například objevnou skutečnost, že by se měl do mrazů teple obléct, praktická by se mohla ukázat i čepice a pár rukavic. Hydrometeorologický ústav vydává o překot speciální varování, zřejmě aby ho nemohli žalovat týpci, kteří chodí rádi v kraťasech a žabkách, takže by jim mohly při delší túře odpadnout v přízemní nejchladnější vrstvě umrzlé malíčky na nohou, které pak postižení budou s němou výčitkou zasílat na adresu ústavu v pěnových obálkách. Nejlepší a nejjistější je pak samozřejmě vůbec nevycházet a být v teple; ven přece chodí v takových strašlivých mrazech jen podivíni (třeba do práce nebo do školy) a odvážní lovci teplotních rekordů, kteří stojí se svými měřicími aparátky každé časné ráno frontu v mrazových kotlinkách, aby zaznamenali nějaký ten rekord - když ne historický, tedy aspoň "season best". Pak si člověk pustí televizi, kde mu moderátor s takovou hrůzou v očích, jako kdyby právě dokončil exkluzivní živý rozhovor s maminkou Normana Batese, oznámí, že hned na patnácti stanicích (nejčastěji zprovozněných v posledních třech letech, kdy jsou už skoro na každém rohu) byly zaznamenány rekordní mrazy, což je "nejrekordnější" den od nástupu Marie Terezie na rakouský trůn, který ovšem jistě, inšala, taky brzy překonáme.

No, nevím, asi se neumím správně nadchnout pro takový typ senzace (podobně jako pro mnohé jiné), nepotřebuji nezbytně, aby každý můj den byl něčím rekordní, mimořádný a nezapomenutelný, protože mám neobytný pocit, že něco takového účinně otupuje břity našeho vnímání skutečně výjimečných a mimořádných zážitků. Nepodivuji se, když je v únoru zima a v srpnu hic, protože mi to připadne být v souladu se zdejšími zvyklostmi; kdyby to bylo obráceně, to ano, to bych asi v údivu pozdvihl obočí a odpustil bych všem těm senzacechtivým zprávařům, kteří v podmínkách jinak celkem běžné české zimy už dostatečně extrémní zvěsti nemají kde brát.

Když se probírám starými matrikami a vypisuji si informace o svých dávných předcích, říkám si, jak vůbec mohli tehdejší zimy přežít, když neměli k dispozici všechna ta vědecká varování, když nemohli sledovat v přímém přenosu, jak zemský povrch kolem jejich zflikované chaloupky nebezpečně prochládá, když jim jejich mobilní aplikace nespočítala pocitovou teplotu v závislosti na vlhkosti a síle větru, když jim nikdo moudrý ve "společenském časopise" neporadil, že si mají do mrazu vzít do péřové bundy kromě svetru i několik vrstev funkčního prádla a během dne pít nejlépe teplý dardžiling s přídavkem biocitrónu. I když se to zdá být nepochopitelné, přesto aspoň někdo z nich musel kruté zimy přežít, čehož jsem sám hmatatelným a těžce oddiskutovatelným důkazem, a nedosti na tom - třeba takový Josef Lada riskoval mnohokrát svůj život, když tu vražednou zimu - považte - dokonce maloval!

Milí přátelé, užijme si těch pár chladných dní, které zanedlouho pominou, a nenechme si zkazit radost z celkem obyčejných a optimisticky se prodlužujících zimních dnů zvěstovateli permanentní výjimečnosti a sběrateli rekordů. Když už to musí být, dopřejme alespoň zčásti sluchu všem varujícím hlasům a nasaďme si pro jistotu hřejivou čepici zdravého rozumu, kterou jsme zdědili po předcích a snad ji ještě v nějakém tom odlehlém skříňovém fochu vyhrabeme, byť se nám mnozí snaží namluvit, že už dávno není ani trošku "in". Takto vybaveni snad přežijeme i současné kruté anglické mrazy a uchováme si aspoň zbytky našich "šedých buněk" pro všechny další každodenní extrémní povětrnostní situace.

Letošní zima se mi zatím dohromady zdá celkem průměrná, chvilku je teplo, chvíli mráz, chvíli sněží, chvíli je břečka. Jistě se ale i v tom obyčejném průměru skrývá nějaký zárodek mimořádnosti: Skoro bych řekl, že to je ta nejprůměrnější zima nejmíň za posledních dvacet let! :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 27. února 2018 v 20:12 | Reagovat

Jó, kde jsou ty zimy z obrázků pana Lady?! Moje maminka vypráví, že za jejího dětství bývaly zimy, kdy mrazem padali ptáci za letu. Já zas vzpomínám na to, jak jsme každé vánoční prázdniny sáňkovali, nebo aspoň bruslili na rybníku. :-) Máš pravdu, že mrazy poleví. Změna má přijít už o víkendu a bude zase až sedm stupňů nad nulou. ;-)

2 Axina Axina | Web | 27. února 2018 v 20:37 | Reagovat

Petře, já ti co nejsilněji děkuji za článek, který mi umožní klidněji spát a co chvíli nesledovat teploměry vnitřní, venkovní a v rámci internetových aplikací :-)
38 let jsem žila na venkově. V chodbě jednoduché okno a neutěsněné vchodové dveře. Na okenní parapet se dávala (před cca 50 lety) v zimě deka a dole k prahu vchodových dveří starý srolovaný hubertus. Když zvlášť mrzlo, přimrzaly obě textilie ke dřevu. V místnostech bylo dobře vytopeno, ale jít na WC (v domě, na chodbě) předpokládalo být patřičně vybaven: Teplý svetr, teplé ponožky, teplé bačkory. A dlouho se nezdržovat :-)
Od té doby, co žiji v paneláku, jsem zchoulostivělá. Stále v lehkém oblečení. V létě proto, že je teplo přírodní, v zimě proto, že je teplo díky radiátorům.
Ale nic není dokonalé... 20 let jsem ohledně teploty žila šťastně a spokojeně. Pak se začal draze a zbytečně  rekonstruovat náš 25letý "zánovní" panelák. Byla jsem přinucena vyhodit moje opečovávaná špaletová okna s vyfrézovanou drážkou, v níž bylo kvalitní těsnění. Byla vyhozena funkční vzduchotechnika na střeše (kvůli zateplení). Bylo instalováno nové, předimenzované odsávání. Výsledkem je, že kdokoli spustí odsávání, začne prochlazovat zateplený panelák zevnitř. Každou skulinkou se zvenčí přisává studený vzduch! Už asi 4x jsem nechala seřídit ve všech místnostech nová drahá plastová okna! Výrobek těsní perfektně jako takový. O tom není pochyb. Co však netěsní tak skvěle, je přilnutí oken a lodžiových dveří k rámům! Mám vypěstovaný reflex - nejdéle do 10 sekund po spuštění odsávání mi začne táhnout na nohy! V bytě je 23 stupňů :-) Čím výše od podlahy, tím samozřejmě tepleji. Vnímám to jako tepelný diskomfort a iniciátory rekonstrukce bych zabila.
Mimochodem - v ložnici je teď 23.7 °C. Snad ten dnešní noční krut přežiju ve zdraví... :-)

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. února 2018 v 20:43 | Reagovat

A já po přečtení nadpisu myslela, že bude pohádka... A nic... :-| Jen ten mráz. Ten tu obchází jak bludnej Holanďan... :-)

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. února 2018 v 20:45 | Reagovat

[2]: Hmmh... To je zajímavé (a nemilé). Možná by stálo za to sepsat to KONKRÉTNĚ - a varovat další??

5 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 27. února 2018 v 20:49 | Reagovat

I teplá zima si musí aspoň vrznout, i kdyby měl člověk zmrznout....

6 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 27. února 2018 v 21:31 | Reagovat

Odvážní lovci teplotních rekordů mě opravdu hodně pobavili. Kdo ví, jestli to není nejprůměrnější zima od dob Marie Terezie! :-D
Celý tenhle jev je bohužel celkem klasika - když napadne sníh, jsou silničáři náramně překvapení, když mrzne nebo je horko, hned je všude spousta vědeckých návodů, jak se zařídit, a v lifestylových časácích se to hemží články na téma, že "tohle počasí dává naší pleti zabrat a co s tím". Asi jakési moderní antropologické konstanty :-D

7 Kitty Kitty | Web | 27. února 2018 v 21:52 | Reagovat

Tak přesto že je mrazivo až běda (venku), při zlepšeném topení v domě mám dnes 1 metr od kotle zamrzl odtok u vany. V místnostech se nedá sedět bez teplých ponožek, protože zebou palce i v důchodkách. V obýváku!
Z této zimy jsem chytla podvědomý strach a pořád očekávám, co kde zamrzne, jestli Terezka venku nezmrzne... Přitom v jejím venkovním kotečku (zatepleném bývalém prasečím chlívku) má 11 stupňů (tepla), zatímco na verandě u teplého obýváku jsou +4 stupně. Dát ji teda na verandu nejde. Protože zdi promrzly a ze zamrzlých oken jde takový krut, že verandou se dá jen prolítnout s oblakem páry od úst. Je to zlé. Ale zase je dobré, že máme stará dřevěná okna v domě, která těsní i přiměřeně větrají. Ve vejminku jsou nová dřevěná okna a celý vejminek se zachránil před zbouráním. Přiměřeně větrají a je tam skoro nejtepleji, dobře se daří bramborám a řepě, zavařeninám. Plasťáky na Vysočině by nás zabily :-?

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. února 2018 v 22:41 | Reagovat

[1]: Dnes by takoví ptáci museli vyletět dost vysoko, aby mohli zmrznout :-).

[2]: No jo, pokrok se prostě nedá zastavit. A zjevně ani pořádně utěsnit :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. února 2018 v 23:05 | Reagovat

[3]: Kdepak, na konkurenci Mrazíkovi si netroufnu...

[5]: To by si zima neodpustila - nevyužít takovou příležitost!

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. února 2018 v 23:09 | Reagovat

[6]: Vida, na starost o pleť jsem zapomněl. Ostatně stejně jako každý den :-).

[7]: No, hlavně že je řepě teplo :-).

11 Axina Axina | Web | 27. února 2018 v 23:44 | Reagovat

[7]:+[10]:
Kolik stupňů je na tom vejminku?
Není tam tepleji než v psím kotci?
A co takhle vzít Terezku do domu, třeba do kuchyně? Kitty, jak můžete s hospodářem klidně spát, když víte, že venku mrzne a je tam vaše fenka?

12 Joina Joina | Web | 28. února 2018 v 7:39 | Reagovat

-10 deset určitě není krutý mráz, ale i tenhle stupeň mi už začíná docela dost vadit.
Je tomu asi pět let co jsem šla do školy a bylo -20 a to mohu říci, že se mi docela dost špatně dýchalo, ani šála mi moc nepomáhala.
Ale mohu s radostí říci, že nám v neděli zapnula lanovka, takže sněhu tu máme dost :) Jindy se u nás lyžovalo tři měsíce v tahu.

13 beallara beallara | Web | 28. února 2018 v 8:00 | Reagovat

Letošní zima nám nabídla výstavní podmínky pro přežití i prožití já jsem z ní nadšená, skutečně.
Díky těmto mrazivým dnům máme nádherný  čas se sluníčkem od rána do večera, modrou azurovou oblohu a spoustu světla.
Jsem ten žabkař, který miluje nejvíce chodit s holýma nohama, nejlépe běhat po trávě bosa a už si je leštím, už si je čančám, těším se na ně, jen co si vychutnám mráz na tvářích, tu ošlehanost lící od ostrého větru. :-)

14 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. února 2018 v 8:30 | Reagovat

Přesně - no tak prostě mrzne. Možná si trochu zanadáváme, možná budeme pyšní na to, že máme větší zimu než v Antarktidě a na Severním pólu, ale to je asi tak všechno, co s tím uděláme :-).

15 VendyW VendyW | E-mail | Web | 28. února 2018 v 9:35 | Reagovat

Když skončila olympiáda a není nad čím jásat, ani se moc nehádají politici, takže se zas tak moc neděje, musí samozřejmě média, a to hlavně ta komerční z něčeho žít. A tak (ten výraz maminka Normana Batese je mimochodem naprosto skvělý) úprostě musí dělat tragédii z normálního zimního počasí. Připadám si jako kdybychom žili v tropech a najednou udeřil mráz. Všichni jsou z toho auf! Jó, kdyby byl červenec a najednou začalo mrznout, to bych tuhle hysterii i pochopila, ale v únoru??? přiznávám sice, že mě ty mrazy hodně lezou na nervy, pěkně jsem sebou ve tmě křápla na zem a praštila se do kolena, samozřejmě díky ledu, a domu z práce letím vždycky rekordní rychlostí, ale že bych to brala jako nějakou abnormalitu? O_O

16 matka matka | 28. února 2018 v 15:45 | Reagovat

Toto že je zima? Náledí už vymrzlo, tak mohu jezdit do města na kole.
Kdysi, někdy na přelomu roků 1980 a 1981 bylo plno sněhu, 24 stupínků pod nulou, auto, stará dobrá škodověnka,  nám přestalo jet. No nic, prý sedni za volant, já budu auto tlačit k prvnímu sjezdu z kopečku, třeba se tam rozjede. No jasně, chyba. Odřídila jsem to couvání do struhy. Naštěstí auto ještě jednou naposledy chytlo a dostali jsme se alespoň zpět na silnici. Ani rýmičku jsem nechytla. Tenkrát. :-D

17 quick quick | 28. února 2018 v 18:46 | Reagovat

Zachovávám klid. Slunce je /prý/ zatím ještě na obloze a má /údajně/ pořád nad nulou.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. února 2018 v 20:40 | Reagovat

[12]:[13]: Zatím se to vůbec nedá srovnat se situací před šesti lety, kdy jsem fotil kompletně zamrzlou Berounku dokonce i v místech docela prudkého toku. Ale upřímně řečeno - nebylo to nic pro bruslaře, spíš pro ty, co se rádi kochají netradiční ledovou krásou: http://pvapenik.blog.cz/1202/zamrzla-berounka

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. února 2018 v 20:47 | Reagovat

[14]: No, cvičně jsem mrknul na aktuální počasí v mém oblíbeném Ojmjakonu a zjistil jsem, že za leden a únor tam dosáhla MAXIMÁLNÍ teplota -16,2 stupně (minimum bylo -65,4). Když se na to tak dívám, řekl bych, že praotec Čech si zase nevybral tak špatně, i když mu občas v duchu vyčítám, že nedošel až k moři :-).

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. února 2018 v 20:54 | Reagovat

[15]: Snad ti mohlo být k užitku aspoň to, že jsi na natlučené koleno mohla okamžitě přiložit led, na kterém jsi přistála...

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. února 2018 v 21:00 | Reagovat

[16]: Už jenom to, že si žádnou konkrétní zimu nevybavuji jako opravdu extrémní, je dobrá známka, že to nebyla zas taková hrůza. Ale třeba můj děda občas vzpomínal na zimu 1928/29, to musela být docela síla, když bylo na Václaváku víc než metr sněhu a teplota sem tam spadla pod -40, a to tehdy žádní "lovci rekordů", kteří by se s teploměrem trmáceli na šumavské slatě nebo na Jezerku, neexistovali, tam bych čekal teplotu ještě tak o deset stupňů nižší.

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. února 2018 v 21:04 | Reagovat

[17]: Ano, Slunce tam pořád je, v těchto dnes je právě dobře vidět. Tak doufám, že chodí po večerech pilně do fitka a posiluje :-).

23 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. února 2018 v 21:30 | Reagovat

Letos mám rekordní úrodu kopřiv, neboť jak je známo, mráz kopřivu nespálí.
Bránický pivovar vzhledem k prognózám uvažuje obnovit své staré ledárny na Vltavě.

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. února 2018 v 22:02 | Reagovat

[23]: Už mnoho kopřiv skončilo kvůli tomuhle mýtu na oddělení popálenin...

25 quick quick | 28. února 2018 v 22:30 | Reagovat
26 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. března 2018 v 9:18 | Reagovat

[20]:Neměla jsem sebou sekáček na led! Naštěstí to vypadá, že to prošlo bez následků. ;-)

27 Kutil Kutil | E-mail | Web | 1. března 2018 v 10:21 | Reagovat

S těmi učebnicemi jste mi připomněl :-), jak si lidé u nás koupí knihu anglických autorů o zahrádkářském pěstování, řídí se jí a diví se, že jim to neroste tak, jak se v ní tvrdí... A proč to předky nezáblo? No, protože neměli teploměr.

28 T. T. | 1. března 2018 v 10:48 | Reagovat

Domnívám se, že od každoroční od minulého října vědecky předpovídané mrazy, které nakonec přijdou a nebo nepřijdou až v březnu má na svědomí nepravidelný menstruační cyklus dr. Honsové z meterologického ústavu, stejně jako následující globální oteplování institut profesora Václava Klauze, multihonorise kauzy. :-|

29 Janinka Janinka | E-mail | Web | 1. března 2018 v 11:32 | Reagovat

[19]: Taky mě někdy mrzí, že nejsme u moře a že se mému městu posměšně přezdívá nočník Evropy :-D. Na druhou stranu tu ale zase nehrozí zemětřesení, tornáda, výbuch sopky, vlna tsunami, dokonce ani velká povodeň, ta tu byla naposledy před sto lety a vyřešilo se to přehradou. A taky by to měl praotec Čech daleko za bráchou Lechem :-).

30 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 1. března 2018 v 13:12 | Reagovat

[Smazaný komentář] Velka povoden tady byla v roce,,,2002 v ptaplavila všechny pražské ostrovy a v PrazeAa středních Cechach napáchala obrovske škody. Ukazalo se, že vltavska kaskada neni co se týče povodni moc platna, rezervy maji jan Lipno a Orlik a to nestacilo.

31 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 1. března 2018 v 13:15 | Reagovat

To je ovšem omyl...velká povodeň ktera v Praze a strednich Cechach napachala obrovské škody tu byla v roce 2002 a vltavská kaskada nebyla nic platna...kapacitu na zadržení vod maji ostatně jan Lipno a Orlik

32 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. března 2018 v 14:21 | Reagovat

Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku, kam schováš... stará píseň. Nejvíce mne fascinuje, jak normální sníh či mráz strašně vždy překvapí silničáře. Jako pamětnice pamatuji, že jsme každý den museli odklízet sníh z chodníku před domem, já dokonce, než jsem šla do školy projížděla jsem obdélníkem na hůlce chodníček po celé délce zahrady až k silnici. Strouha tekoucí podél trati do Šumperka zamrzala, což jsme jako děti vítaly, krásně se po ní klouzalo. Každá louže zamrzlá byla zdrojem radosti. Před domem jsme s bráškou na zamrzlou plochu, kde byla nízká tráva přes léto nalili vodu a udělali si kluziště. ;-)

33 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. března 2018 v 14:23 | Reagovat

[Smazaný komentář] mezi přes léto a nalili vodu má být čárka- jo a hráli jsme tam "hokej"... :-D

34 Miloš Miloš | Web | 1. března 2018 v 21:13 | Reagovat

Když už jsou ty kruté zimy, mohly by se také vyhlásit uhelné prázdniny :).

35 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. března 2018 v 6:49 | Reagovat

[31]: Janinka myslím, mluví o svém kraji :-).

36 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. března 2018 v 7:19 | Reagovat

[27]: Podobně to občas bývá u oblíbených atlasů hub od  zahraničních autorů, nejlépe z povodí Amazonky :-).

37 Cecílie Cecílie | Web | 2. března 2018 v 19:04 | Reagovat

Souhlasím, také jsem si všimla, že se často dělá senzace z úplně normálních věcí. Nedávno byla sněhová kalamita, protože, představte si to, v lednu napadl sníh!

38 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. března 2018 v 12:28 | Reagovat

Dneska jsme s mamkou řešily, že zas tak hrozný ten mráz nebyl... Jo, v Ústí nejezdí přívoz, ale autem se Labe ještě přejet nedá.
A že mamka v pohodě pamatuje doby, kdy PO Labi jezdily tanky. A led ani nepopraskal... :-)
Kdybych se nebála, že si maminku urazím, zeptala bych se, jestli už za jejího mlada byly teploměry, když jsme teď v rekordech :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama