Zázrak tří lampiček ve starobylém domě na Kampě

8. února 2018 v 18:27 | Petr Vápeník |  Pražské drobnůstky

Máte rádi zázraky? Já moc, takže když mám možnost o nějakém opravdovém napsat, dělá mi to velkou radost. A kde jinde hledat zázraky, když ne na historických zázračných místech? O jednom takovém pražském zázračném místě jsem už několikrát psal a rád se dnes k němu opět vracím.

Před dvěma lety jsem - netuše ani náznakem, jaké krásné následky tento text bude mít - publikoval v rubrice Pražské drobnůstky článek Tajemné válečky u Karlova mostu o jedné moc zajímavé pověsti spojené s domem U obrázku Panny Marie, který se mi líbí už dlouhé roky, vlastně už od dob mých pražských studií. Vždycky, když jsem šel okolo po Karlově mostě, jsem se u balkónku tohoto domu zastavil a představoval jsem si, kdo se asi o balkónek stará, kdo v přilehlých prostorách bydlí a kudy a jak se tam asi chodí. Byl jsem proto doslova nadšený, když se mi v komentářích ozvali lidé, kteří dnes o balkónek pečují a pozvali mne na návštěvu, z níž jsem zveřejnil malou fotoreportáž - tentokrát v článku Balkónek domu U obrázku Panny Marie na Kampě - a kterou už jsem si ke své velké radosti od té doby několikrát zopakoval.

Už tenkrát mi velmi milí obyvatelé domu vyprávěli o tom, že původně prý byly na balkónku tři lucerny, z nichž dvě se ale už před mnoha lety ztratily a zbyla jen prostřední. V místě dalších dvou luceren se pak na balkónku vyvěšovala pravidelně československá a sovětská vlajka, které tak klopotně dorovnávaly notně pochroumaný kádrový profil balkónku: Dům ze 17. století, zázračný svatý obrázek Panny Marie, pohádková pověst o válečcích zdejšího mandlu a navrch sympatický a bytostně nematerialistický duch dívky Petrušky sídlící na zdejší půdě - uznejte sami, že boj s takovým hnízdem koncentrovaných antisocialistických sil musel být za budovatelských "pokrokových" pořádků nadmíru složitým stranickým úkolem.

Při mé první návštěvě na balkónku (tehdy s jedinou lucernou) mi ještě dělala příjemnou společnost boxerka Emilka, dobrá duše zdejšího místa, na kterou její rodina i sousedi stále vzpomínají, i když ona už více než rok zdobí svou přítomností balkónky v docela jiném světě.


Podle informací od místních obyvatel přežily tři lucerny na balkónku s notnou dávkou štěstí celá pohnutá stalinistická padesátá léta, ale paradoxně nepřežily oficiální přátelskou návštěvu člověka, který se vlastně stal symbolem překonání této smutné éry, v Československu obzvlášť vytrvalé. V roce 1961 navštívil Prahu již poněkolikáté Nikita Sergejevič Chruščov, dříve jeden z nejbližších Stalinových nohsledů, později slavný "likvidátor" jeho odkazu. Aby byly dobře vidět paradoxy tohoto období v Praze, na Letné stála tehdy stále ještě legendární "Fronta na maso", obludný Stalinův pomník chudáka Otakara Švece; ostatně možná i proto bylo zapotřebí převléct ulice a domy do těch nejzářivějších barev, aby velký žulový soudruh na Letné přátelskou návštěvu svého odrodilého syna tolik nenervoval. I do domu na Kampě tak tehdy dorazili lidé z místního "byťáku", dvě krajní lucerny odstranili a nahradili je státními vlajkami, jak bylo tehdy obvyklé; vlaječky musely zdobit pokud možno každé okno, natož turisticky tak exponovaný balkón v sousedství Karlova mostu. Soudruh Nikita byl při své procházce Prahou jistě spokojen, kamenný Stalin rozladěně odpočítával poslední měsíce do okamžiku, kdy ho dříve pokrokově rozjásaní a - když se to pak nečekaně zvrtlo - ze svého dávného nadšení vystrašení čeští soudruzi s rozpaky vyhodili do vzduchu, obyvatelé domu na Kampě byli smutní, protože za soudruhem Nikitou se sice za krátký čas taky zavřela voda, ale ani kvůli němu odstraněné lampičky od té doby dlouhá léta nikdo neviděl.

Pak se objevil první zárodek "lucernového zázraku": Asi dva roky před tím, než jsem se do domu na Kampě přišel podívat poprvé, se prý na půdě likvidovaly hromady staré suti a přitom byla objevena jedna z pohřešovaných luceren. Obyvatelé domu dali hlavy dohromady a usnesli se, že když původní trio není a nejspíš už nikdy nebude kompletní, druhou lucernu nemá cenu na balkónek vracet. Zrenovovaná lucerna tak ozdobila vnitřní schodiště domu, kde jsem si ji při své první návštěvě v roce 2015 také vyfotil.


Loni se ale odehrála druhá a zajímavější část zázraku: Jeden z obyvatelů domu na Kampě totiž navštívil bleší trh v Jičíně (!), kde náhodou potkal staršího pána, který ho pozval k sobě do Bradlecké Lhoty, kde prý má ve stodole nějaké staré harampádí. Když se na místě sešli, ukázalo se, že mezi haraburdím se povaluje i pozoruhodná stará lampička, která tvarem připomínala onu dávno ztracenou z Kampy. Když starý venkovan viděl, že se jeho návštěva o lucernu zajímá, zasnil se a zavzpomínal, že kdysi jako mladík pracoval v Praze a v jednašedesátém dostal za úkol odstranit lucerny z jednoho domu na Kampě a nahradit je vlajkami!! No a od té doby prý tuhle lucernu má doma na památku. Když se ukázalo, že jeho návštěvník bydlí právě v tomto domě, starý pán se rozhodl mu svou - déle než půlstoletí "zapůjčenou" lampičku věnovat, aby se mohla vrátit tam, kam patří. A tak - po nutné opravě - se loni po dlouhých 56 letech sešly znovu všechny tři lampičky na "svém" zázračném balkónku, který se tak mohl do noci rozsvítit třemi světly - tak, jak to bývalo kdysi. No řekněte, nepřipadá vám to celé zázračné? Mně tedy ano!

Při své loňské tradiční předvánoční procházce po Malé Straně jsem měl tu čest nejen se na tři fešandy na obnoveném balkónku na Kampě podívat, ale dokonce dvě krajní lampičky zapálit. Při té příležitosti jsem měl možnost udělat i pár fotek.



Takhle vypadají staronové tři lucerny na balkónku dnes, díváme-li se na ně z Karlova mostu. Věřím, že už nikdy nebudou opět muset přejít kvůli nějakému kolem se promenujícímu papalášovi do ilegality.


Protože dvířka na balkónek jsou malá a sám balkón má jen minimální plochu, není vůbec jednoduché dostat všechny tři lampičky do jednoho záběru i zblízka. Vzal jsem si s sebou ten "nejširokoúhlejší" objektiv, který mám k dispozici, a následující fotku jsem dělal z podhledu zpoza dvířek na půdě. Samozřejmě, kácení linií je v tomto případě tak silné, že prakticky nejde běžnými způsoby korigovat, ale to mi tentokrát opravdu nevadí. Každopádně mi zjevně duch dívky Petrušky, který na půdě domu již několik staletí v symbióze s místními obyvateli přebývá, byl tentokrát nakloněn, protože fotka tří luceren se jakžtakž povedla i s krásným pražským pozadím.


Až půjdete zase někdy po Karlově mostě a budete míjet schody na Kampu, můžete vidět slavný balkónek, o kterém milovníci Prahy tvrdí, že je druhým nejfotografovanějším na světě - hned po tom Juliině ve Veroně (no, nevím nevím, jestli tohle pořadí stále platí i poté, co byl přístup k veronskému balkónu v roce 2015 zpoplatněn :-)) - opět po více než půlstoletí v původní podobě. Věřím, že celá ta zázračná dlouhá cesta tří tamějších luceren měla svůj smysl i v tom, abychom viděli, že skutečná tradice při troše štěstí a trpělivosti dokáže překonat i síly, které samy sebe s pošetilou a neoprávněnou pýchou považovaly za nepřekonatelné a nehynoucí - na příslovečné věčné časy a nikdy jinak :-).

No a mně nezbývá než popřát všem, kteří se o krásný balkónek i dům na Kampě starají, aby zástupy obdivovatelů z řad kolemjdoucích turistů i milovníků staré Prahy měly cestou kolem co fotit a na co okem zálibně spočinout, hodně trpělivosti, vytrvalosti a chuti pečovat i v dalších letech o tu předchozími generacemi svěřenou nádheru a aby to krásné místo i nadále přitahovalo zázraky všeho druhu. Není pak divu, že se na takovém místě daří obyvatelům, návštěvníkům i místním vlídným duchům, a já držím všem zúčastněným palce, aby tomu tak bylo ještě dlouhé roky, desetiletí a staletí!

Pozn.: Na mém blogu najdete kromě povídání o nenápadných pražských zákoutích i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, články o knížkách, filmech a také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, každou neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 8. února 2018 v 18:56 | Reagovat

Poslední dva roky jsem fascinována Novým Světem, ale tento dům jsem si také zamilovala.

Trochu jsem smutná z těch davů na Karlově mostu. Nejednou jsem si kladla otázku, kdy je nejlépe se po něm procházeti, aby člověk nepotkal ani živáčka. Mám podezření, že takový čas neexistuje ani v Ajvazově Druhém městě. :-D

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 8. února 2018 v 18:59 | Reagovat

To je příběh jak z pohádky! Četla jsem ho s napětím. Vlastně mě fascinuje, k čemu všemu ty se nedostaneš. :-)

3 Rudolf Skřivan Rudolf Skřivan | E-mail | 8. února 2018 v 19:09 | Reagovat

Krásný článek a dobrý postřeh, že Stalinův pomník stál ještě v čase návštěvy Chruščova. To jsem nevěděl. Myslel jsem, že už byl vyhozen do povětří dříve :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 19:24 | Reagovat

[1]: Ještě tak před deseti lety, když jsem bydlel na Žižkově, jsem v létě jezdil fotit skoro prázdný Karlův most první ranní tramvají, nejlépe když bylo ošklivě :-).

5 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 8. února 2018 v 19:36 | Reagovat

Tak to je zajimave, jak se ty lampicky sešly...Zřejmě i věci maji svou karmu...Jinak nedavno jsem jel pres tu Bradleckoi Lhotu, chteli jsme se tam stavit ve zdejší stylové hospodě...

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 19:42 | Reagovat

[2]: Když si vzpomenu, kolikrát jsem kolem toho balkónku od příchodu do Prahy prošel a vždycky mě pohled na něj potěšil. Kdo by si tehdy pomyslel, že se věci takhle vyvinou. No jo, zázračné místo je prostě zázračné místo! :-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 19:47 | Reagovat

[3]: Taky jsem si to uvědomil až při psaní článku. O to jsou ty paradoxy zajímavější: Chruščov, který prohlásil jako první Stalina za zločince, se prochází pod dozorem žulového diktátora po Praze kolem vyzdobeného balkónu kde už pro nebohé lucerny jako symbol minulosti nebylo místo... Miloš Forman by z toho udělal thriller! :-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. února 2018 v 19:59 | Reagovat

Zajímavý příběh, i to se může stát. ;-)

9 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 8. února 2018 v 20:05 | Reagovat

[7]: A další paradox_ ona to byla pry největší socha Stalina na světě...Dnes by to byla atrakce, bohuzel se takovéto sousoší nevešlo nikam do depozitáře...Kromě toho bourání soch je.u nás narodni sport, i když teď máme ve světě už slušnou konkurenci...

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. února 2018 v 20:28 | Reagovat

Ten zázrak jsi vlastně dal dohromady ty! Kam se hlásí, aby byl nějaký civilní zázrak uznaný? Souhra mnoha faktorů vrátila historickému balkonku zaslouženou slávu. Díky ti! :-)

11 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 8. února 2018 v 20:31 | Reagovat

[7]: Čeští soudruzi si totiž mysleli, že to celé byl vtip, a ani neočekávali, že by Chruščov s takovým přístupem dlouho ve vedení zůstal.

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 20:43 | Reagovat

[10]: Ale kdepak, já jsem jenom zpovzdálí přihlížel, ale i to je u zázraků moc pěkná zkušenost :-).

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. února 2018 v 20:43 | Reagovat

Lampičky mají v sobě určitě Aladinovu duši pohádkáře.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 20:44 | Reagovat

[9]: Tohohle monstra mi věru není líto. Docela mi stačí, jak socha vypadá na obrázku.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 20:51 | Reagovat

[11]: Stalinův pomník byl oficiálně "zkolaudován" 1. května 1955, takže Kobovi zůstávalo už jen necelých 10 měsíců na výsluní historie. Myslím, že spoustě českých papalášů pořádně zatrnulo, když byl Stalin v únoru 1956 odhalen jako "zločinný kulturista", ale mrcha pomník byl pořád tady, obrovitý jako ambice těch, kteří ho objednávali, a nešel vůbec nikam schovat. Mockrát jsem si tenhle okamžik škodolibě představoval, jak se postupně v odpovědných lidech rozlévala zoufalá panika, protože co teď narychlo s tím? :-)

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 20:56 | Reagovat

[13]: Říká se, že když se rozsvítí světýlko na zmíněném balkóně, splní se člověku přání. Já měl příležitost rozsvítit dvě světýlka, tak to máme dvě přání, ale obě se stejně týkají budoucna a kdybych je vyslovil veřejně, tak by se určitě nesplnila, to znám z pohádek, tak tedy pšššššššt! :-).

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 21:09 | Reagovat

[8]: Rád dělám podobným příběhům s dobrým koncem reklamu. Někdy holt si člověk na pořádný happy-end musí pár let počkat, ale o to víc to pak zase stojí za to :-).

18 Janah Janah | Web | 8. února 2018 v 21:33 | Reagovat

Už jako dítě mě fascinovalo, že vymyšlené historky mi všichni věřili, ale ty pravdivé jim připadaly k neuvěření bláznivé. Tohle je přesně ten případ, kdybych tě neznala, tak autora podezírám z fikce.

19 beallara beallara | Web | 8. února 2018 v 21:52 | Reagovat

No tak tento příběh měl být vánoční, má užasnou atmosféru, tajemnou, příjemnou a z části i zapeklitou.
Až tam za dva týdny pojedu, nezapomenu to spočítat a budu si tvůj příběh vybavovat, no vlastně teď už vždycky.
Děkuji za nádherný zážitek, bude se mi dneska pohádkově spát :-)

20 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. února 2018 v 22:18 | Reagovat

[12]: no ale vím, že ses do zkoumání souvislostí i obyvatel od balkonku vložil a bádal a psal, takže máš velkou zásluhu na tomto zázraku. Tak tě za to teda jenom hladím po hlavičce a pleskám o zádíčkách :-P

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 23:13 | Reagovat

[18]: Ani bych se nedivil, kdyby tomu někdo nevěřil. Taková už je povaha zázraků, jinak by nám zázraky připadaly normální a to by byla škoda :-).

[19]: Sice jsem na balkónku byl dva dny před Vánoci během mého tradičního předvánočního malostranského focení (viz fotočlánek http://pvapenik.blog.cz/1712/sedma-predvanocni-malostranska-vychazka), ale chtěl jsem dopřát tomu netradičnímu příběhu sólo :-). Tak přeji pěkné pohádkové sny!

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. února 2018 v 23:26 | Reagovat

[20]: Děkuji, samozřejmě mě moc těší, kolik lidí už se přes můj blog dostalo k informacím o tomhle zajímavém domě: První článek o "tajemných válečcích" je čtvrtým nejčtenějším článkem v historii blogu a i druhý článek se blíží (aspoň z pohledu čtenosti) k první desítce. Ale opravdové zázraky, ty mají své vlastní cesty, na nás - obyčejných smrtelnících - zcela nezávislé :-).

23 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. února 2018 v 7:57 | Reagovat

[22]: Snažili se nás naučit, že zázraky se dějí mimo lidi. Nedějí, aspoň ty člověčí. Udělat někomu snadnější a příjemný život - to dokáže zase jenom člověk, pes, kočka, křečík... ;-)

24 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. února 2018 v 8:47 | Reagovat

To je úžasně poetický příběh! Už jen ta první část - přes blog se dostat na návštěvu takového místa. No a ten zbytek, vpravdě zázrak :-) Kéž by se nám spolu s lampami vrátily i jiné věci, které jsme ve víru těch "pokrokových" let zapomněli (anebo jsme je nikdy neuměli - těžko už dnes soudit).

25 Alka Alka | E-mail | 9. února 2018 v 8:53 | Reagovat

Nádherný příběh i fotky.

26 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. února 2018 v 9:19 | Reagovat

[1]: Všední den kolem deváté hodiny. Můžeš se u mne podívat, Kampa liduprázdná a na Karlově mostě minimum lidí. Anebo tak pátá šestá hodina ranní. ;-) jenže, kdo by tak brzo, když nemusí, vstával ....

27 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. února 2018 v 9:20 | Reagovat

Náhody prostě neexistují, všechna setkání jsou předem daná, byť to trvá třeba skoro šedesát let. A platí to jak o věcech tak i o lidech... a fotky, no ty jsou parádní. :-)

28 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 9. února 2018 v 10:00 | Reagovat

[26]: Ah, a už se to profláklo, takže mohu zapomenout i na tu brzkou šestou ráno. :-D

29 King Rukola King Rukola | Web | 9. února 2018 v 10:00 | Reagovat

uplne rozpravkova prihoda, skutocnost, ktora poraza fantaziu!

30 T. T. | Web | 9. února 2018 v 10:08 | Reagovat

Já bych dole u toho domu postavil automat, který by nahoře stáhl před tím balkonem oponu,   a vytáhl by ji na pět minut  až kdyby se do něj hodilo tisíc korun. Jak to že na starém městě pražském je něco hezkého, co ještě není zpoplatněno, když i černou mši v chrámu Svatého Víta je nutno katolické církvi zaplatit ? :-D

31 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. února 2018 v 10:18 | Reagovat

[28]:Myslím že ne ... :-D Ale vážně jsem byla překvapená, že těch lidí bylo opravdu strašně málo kolem té deváté, půl desáté. Nezažila jsem zatím, že by byla náplavka, nebo park Kampa a přilehlá místa zcela bez lidí. Možná za to i částečně mohlo počasí, protože v těch devět nenasvědčovalo nic tomu, že se vyklube nádherný slunný den a tak si tůristi dávali na čas.

32 Jarka Jarka | Web | 9. února 2018 v 10:20 | Reagovat

To byl opravdu kouzelný příběh, zázraky se dějí a ne, že ne. :-) Když jsem se byla před letošními Vánocemi podívat na Prahu, byla jsem i na Karlově mostě, ale na ten dům s balkonem jsem zapomněla. Ovšem na fotce ho mám, jenže jen mimochodem, když jsem si z mostu fotila svíticí vánoční strom... :-D

33 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. února 2018 v 13:44 | Reagovat

Tak jsem neodolala a článek jsem přeposlala tátovi. Je to Pražák, ocení to ještě víc, než já :-)
A pak si oba popláčem, že se toho nedožila babička, ale bude to krásné plakání :-)

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2018 v 18:28 | Reagovat

[24]: Ono je to s podobnými zázraky jako s těmi trpaslíky ve Třech veteránech: Naštěstí s námi mají nekonečnou trpělivost a nedají pokoj tak dlouho, až to jednou přece jen vyjde a my si jich všimneme a poděkujeme jim svou radostí :-).

[25]: Děkuji a jsem rád, že se příběh líbil

[27]: Ať už za něco takového může náhoda nebo předem připravený plán, rozhodně si zaslouží dostat státní vyznamenání :-).

35 Axina Axina | Web | 9. února 2018 v 18:31 | Reagovat

V roce 1965 vyšla v SNDK kniha Pražské legendy. Autor František Langer, ilustrace Cyril Bouda. A mezi legendami je jedna s názvem Kampské válečky.
Podle ní v domě na Kampě žila vdova, která si zde zřídila první pražskou prádelnu. Pracovaly pro ni dvě chudé neteře z venkova, Pepička a Tonička. Byly poctivé, prostoduché (ani se neodvážily zmínit tetě o mzdě), zbožné a laskavé. Neušlo jim, že na sousoších na Karlově mostě jsou i jiné kamenné postavy, služebné.
Cituji: “Postavy, které nadnášejí slavné podoby světců na svých bedrech, nebo svou přítomností a seskupením líčí jejich znamenité skutky. Jsou zde např. tři křesťané, úpějící v pohanské vězení a střežení Turkem a jeho bičem a psem, které svatý Jan z Mathy vysvobodí. Je tu Saracén, Žid, démon a hříšník, po jednom z tisíců, které světec nad nimi obrátil, zapudil a napravil. A rovněž tak slouží v jiných skupinách Ind, Negr, Japonec, Indián, vdova s děckem i chromý stařec.”
Dívky z pocitu sounáležitosti ubohých k ubohým zdobily kytičkami i tyto sochy. Dívky byly také obě šťastně zamilované. Jedné májové noci se zdržely se svými hochy a domů se vracely s vědomím, že budou muset do rána dohánět, co zameškaly. Ovšem čekalo je překvapení: Všechno prádlo bylo čistě vyprané, vyžehlené nebo vymandlované, složené a převázané červenými pentličkami. Celý měsíc to takhle chodilo. Večer odešly, po půlnoci se vrátily a práce byla hotová. Jednoho večera však vzbudil paní Matasovou (tetu těch děvčat) kamenný Turek z Karlova mostu!
Cituji: “Paní Matasová, povídal, už to není k vydržení. Tohle není žádný pořádek, utíkají mi každou noc a k ránu mi přijdou zmoření, že je na ně hanba se podívat. A lidé pak to svádějí na mne a na kruté vězení, že je jistě trápím hlady, ale já za to nemohu. Mluvím o těch křesťanech, co mám za mřížemi. Musíte udělat pořádek.
Paní šla za Turkem k prádelně. Prádelna, průjezd, kůlna, ba i dvůr byly plné páry, ale přesto bylo vidět spoustu postav, které se tu všude hemžily a tužily. Kolem kotle se otáčejí, do ohně přikládají a vyvařované prádlo obracejí příslušníci horkých krajů Indián a Ind. Svalnatý Negr dře prádlo o valchu, rozkročený nad neckami. Nejvřelejší ze všech, démon z podstavce svatého Prokopa, na prádlo dýchá a to pod jeho dechem rychle schne. Saracén prádlo mandluje, Tatar je škrobí, Japonec žehlí a tři Turkovi křesťané přiskakují na pomoc, kde je jich zapotřebí.
Paní Matasovou to nedojímalo. To, co spatřila, považovala za mámení ďábelské. Několikrát se pokřižovala, a když ani pak zjevy nezmizely, pozbyla vědomí a padla na zem. Tím se všechno prozradilo. Nazítří po tom leknutí se ani hnout nemohla. Doktor rozpoznal, že ji klepla mrtvička a že nemoc i vidění způsobila višňovka, kterou není dobře pít na noc. Tonička s Pepičkou se polekaly a od toho dne zase praly prádlo vlastníma rukama. Ošetřovaly nemocnou tetu a pečlivě ji dochovaly až do smrti, jak se sluší chudým neteřím. Však také teta šla do sebe a na smrtelné posteli jim odkázala svůj kampský dům i prádelnu s příslušenstvím.
Proto si Toniččin muž mohl hned po svatbě zařídit povoznictví a Pepiččin najmout pivovárek u Bachorů. A tím také prádelna přišla z provozu. Něco se prodalo, leccos se jim hodilo do domácnosti, ale Pepička s Toničkou chtěly také něco zachovat, co by jim připomínalo tuto událost. Škopky, dřezy, valchy, to nešlo, až konečně na to připadly. Válečky! Ano, skromné, ba úhledné válečky, kterými se mandlovalo prádlo! Pověsily je na věčnou památku na nejviditelnějším místě domu, zděděného po paní tetě, po obou stranách slavného obrazu na tom balkónku, který s květinami a svítilnami vypadá skoro jako oltáříček. Válečky tam visí dodnes a vzruší občas něčí zvědavost, jak se mohly na tak významném místě octnout dva obyčejné válečky.”

36 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2018 v 18:41 | Reagovat

[29]: Někdy je i nejbujnější fantazie v tom srovnání dočista bez nápadu :-).

[30]: Ona by se taková malá oponka vyplatila, i když člověk na balkónek vylézá, protože se tak okamžitě nechtěně stává fotografickým cílem turistů na mostě. Byl jsem na balkónku už několikrát, zážitek je to úchvatný, ale aspoň u mne jde vždycky o souboj touhy udělat pěknou a neuspěchanou fotku a naopak snahy moc turistům nepřekážet a nehyzdit svou fyzickou přítomností krásný balkónek déle, než je nezbytně nutné :-).

37 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2018 v 18:44 | Reagovat

[32]: Ano, pamatuji si, že jsme si o tom těsně před Vánoci povídali.

[33]: Děkuji za přeposlání. Však taky co by to bylo za pořádný zázrak, kdyby ani slza neukápla, je-li to slza dobrá a pro dobrého :-).

38 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2018 v 18:52 | Reagovat

[35]: Děkuji Axino za tu přesnou citaci a líbí se mi, že se tu výslovně uvádí: "...na tom balkónku, který s květinami a svítilnami vypadá skoro jako oltáříček", což jen potvrzuje, že autor psal svůj text dávno před tímto vydáním v roce 1965 (první vydání Pražských legend je už z roku 1956), jinak by psal o svítilně v jednotném čísle :-).

39 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2018 v 19:23 | Reagovat

[35]: Jen jsem ještě chtěl dodat, že varianty té pověsti jsou velmi různorodé od těch ještě celkem racionálních až po hodně pohádkové. Ale je asi dobré si připomenout, že skutečná prádelna s mandlem byla v nádvoří domu až do roku 1945.

No a ještě jsem našel malou věcnou zmínku u Fr.Rutha (Kronika královské Prahy a obcí sousedních, 1915), kde se výslovně píše: "...jméno po známém obraze na domě. Připlul prý sem po řece za povodně; kdo prý se tam pomodlí, tomu každé přání ten den se splní. Obrázek ten vždy jest ozdoben květinami a večer hoří před ním světlo." Tradice je prostě tradice! :-)

40 Axina Axina | Web | 9. února 2018 v 19:40 | Reagovat

[39]: Vím docela přesně, že naposledy jsem stála na Karlově mostě před domem "U obrázku Panny Marie" v květnu loňského roku. Trestuhodně jsem propásla příležitost si něco přát. Příště už budu moudřejší :-)

41 T. T. | 9. února 2018 v 20:25 | Reagovat

36/30: Lézt na takové staré historické balkonky, to se neúměrně zvyšuje pravděpodobnost, že jednou člověk znenadání odněkud sletí. :-D

42 T. T. | Web | 9. února 2018 v 20:36 | Reagovat

Já znám zase jednu impertinentní historku  o neposkvrněném početí jedné komunistické poslankyně za bývalého  socializmu které zrodilo jednoho dnešního českého parlamentního poslance, ale kdybych to tu zveřejnil, tak by mne pan Čerf určitě vymazal a zablokoval... :-x

43 T. T. | Web | 9. února 2018 v 20:38 | Reagovat

Výšeuvedený komentář se vztahuje k číslu:
/35 :-D

44 T. T. | Web | 9. února 2018 v 20:41 | Reagovat

Shodou okolností mladý pan poslanec taky zdědil barák... :-D

45 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2018 v 20:50 | Reagovat

[42]: To je velmi pravděpodobné; jak pana Čerfa znám, nebude mít v podobné situaci k takovému zákroku daleko a nebude si pro něj činiti žádných výčitek. Naštěstí není jeho blog jediným místem ve vesmíru, kde se dá psát o zázracích :-).

46 matka matka | 9. února 2018 v 21:10 | Reagovat

* Lampičky a zázrak u Karlova mostu,
* Tajemné válečky na domě u Karlova mostu,
* "Fronta na maso" škoda, že nebyla zachována, mohl z ní být výborný větrolam, či nosič lampiček, nebo stojan na trávník,...
opravdu nechápu proč to někdo nedokázal upravit a využít
* ovšem skvělá je oliva, dokonce snad oliva řecká, co jsem nakukovala...

47 matka matka | 9. února 2018 v 21:12 | Reagovat

P.S.
Škoda, že obrázek Matky Marie z onoho balkonku není zřetelně, do detailu  vidět.

48 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2018 v 21:29 | Reagovat

[47]: Obraz je v lepším podání k dispozici na internetu, byť se pod sklem trochu leskne.

49 Axina Axina | 9. února 2018 v 21:32 | Reagovat

[47]: Tady je obrázek Panny Marie z domu na Kampě ve větší velikosti:

http://pepikov.cz/wp-content/uploads/2011/03/11221949_1144827538880201_5384000872910285344_n.jpg

50 matka matka | 9. února 2018 v 22:12 | Reagovat

[49]: Děkuji. Skvělé :-)
Je to tam. :-)

51 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 9. února 2018 v 22:55 | Reagovat

[31]: Zažila jsem takhle Václavák okolo sedmé ráno a nebylo to příjemné. :-D

52 Mirek Mak Mirek Mak | E-mail | 9. února 2018 v 23:50 | Reagovat

Na burzu se mi nechtělo ale dal jsem ji k pánovi se mi vůbec nechtělo připadal mi podivinsky
Magnetismus toho času mi nedovolil sejít z cesty a ja se nikdy neptam proč a nač,Nesoudim a neurčuju,nechávám se vést .
Proto dnes visí lampičky na našem balkonku .

53 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. února 2018 v 1:10 | Reagovat

[52]: Děkuji za komentář, je moc zajímavé vidět to z vašeho pohledu. Jsem rád, že - i když se vám dvojnásobně nechtělo - nakonec jste správně usoudil, že takovému magnetismu prostě nemá cenu odporovat, protože by si stejně nejspíš našel jinou cestu. Tak velké díky, že lampičky visí, a že jsem díky tomu měl i o čem napsat :-).

54 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 10. února 2018 v 6:23 | Reagovat

Krásný příběh. Praha má prostě své kouzlo a okolí Kampy  je celé takové tajuplné. Díky, četla jsem chutí :-)

55 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. února 2018 v 8:35 | Reagovat

[51]:Když jsem prodávala ve vodičkový, občas jsem kolem sedmé v tom centru byla, je fakt že to vypadalo zvláštně, to minimum lidí. ovšem během pár hodin se zas  zaplnilo. ;-)

56 Joina Joina | Web | 10. února 2018 v 9:39 | Reagovat

Milé zázraky jsou určitě super :)
Divné je, jak lucerny  na balkoně se mohou ztratit.
Po přečtení celého příběhu to už chápu:) Takový dojemný konec, ale myslela jsem, že budou všechny lampičky vypadat stejně, myslím, jejima znakama.

57 quick quick | 10. února 2018 v 9:55 | Reagovat

Příběh přímo pohádkový, "koloběh" lampiček se uzavřel /snad/.
Kdo ví, jak to vůbec s těmi chobotničkami v Čertovce je.

58 quick quick | 10. února 2018 v 10:03 | Reagovat

Mimochodem - nevíte, kde je teď židle z Kampy, která uplavala za povodně? Asi před dvěma lety jsem si ji vyfotila v Litomyšli v Klášterních zahradách,  nebyla nijak označená. Předtím snad byla vystavená v Olomouci?
Doputovala zřejmě do Prahy, ale kam?
Také takový malý zázrak./Zázraky se neměří velikostí objektu/.

59 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. února 2018 v 20:47 | Reagovat

[54]: Díky za přečtení, mně se taky Kampa moc líbí a když se procházím Prahou jen tak nazdařbůh, dá se předpokládat, že do těch míst dříve či později automaticky dobrouzdám :-).

60 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. února 2018 v 20:57 | Reagovat

[56]: Líbí se mi, že je každá trochu jiná a dokonce mají i různobarevná skla.

[58]: Myslím, že Židle je v Praze, ale popravdě, vůbec netuším, kde přesně.

61 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. února 2018 v 22:33 | Reagovat

Je neuvěřitelné, jak jsou někdy nitky osudů lidí, zvířat i věcí propleteny navzájem...

Opravdu zázrak :-).

62 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 11. února 2018 v 7:42 | Reagovat

tak to je hodně zajímavý příběh:-)

63 Miloš Miloš | Web | 11. února 2018 v 20:10 | Reagovat

Snad i Nikita se v hrobě neotáčí a je spokojen.

64 T. T. | Web | 12. února 2018 v 14:36 | Reagovat

Ta krásná historická Praha, Kafkovo město...
Než však v restauraci na Staromáku  k obědu dostat psa, a odpoledne na Karlově mostě od cikána nožem do břicha, tak si raději koupím zájezd do Zimbabwe...

:-D

65 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. února 2018 v 20:12 | Reagovat

[61]: Takovéhle nitky mám moc rád.

[62]: Že ano? Taky se mi líbí a kdykoli jdu kolem, všechno se mi vybaví.

[63]: Nikita se ani nehne. Jen občas zlostně bouchá botou do víka :-).

[64]: Kafkovo město? Tak to nás nějaká ta "Proměna" přece nemůže zaskočit.

66 T. T. | Web | 12. února 2018 v 21:24 | Reagovat

65/64: S tím psem to není legrace. Jednou jsem šel do technické knihovny a za staroměstským rynkem v průjezdu vzadu za restaurací se bavili dva ukrajinci s bílejma čepicema , co tam v průjezdu hlídali nějakýho kuchařskýho učedníka, kterej tam nějakým majzlíkem vysekával zamrzlý knedlíčky do polívky z hrnce a kladl je vedle sebe na chodník, jak prej se nahoře v hotelu zaběhnul nějaký italce do sklepa pes. Oni ho tam umlátili lešenářskou trubkou, a večer ho v tý restauraci servírovali. A tý italce to tak chutnalo, že zanechala v knize návštěv pochvalnou poznámku, jak prej ta divočina byla perfewektní... :-D

67 Vendy Vendy | Web | 14. února 2018 v 20:30 | Reagovat

Ohledně lampiček, tohle byl fascinující příběh! Něco ve smyslu, jak je ten svět malej. Je kouzelné, že se ta lucernička znovu objevila.
Pěkný a spokojený pejsek. S tou zmínkou o balkonu v jiném světě to chápu, že pejsek už odešel do svého psího ráje.

68 Vendy Vendy | 14. února 2018 v 20:31 | Reagovat

[66]:To je šílený, přesto se taková věc neděje poprvé. Chudák pes. Nechci si to ani představit. :-!  :-x

69 T. T. | 18. února 2018 v 9:38 | Reagovat

68: Pokud dnes přijdeme do nějaké jedničky na Staromáku, a vidíme tam ty ksichty obsluhy, někdy to má i černý za nehtama, knedlíky z vietnamské večerky naproti k ohřáté v mikrovlnce stejně jako zelí ze sklenice, a huňnáče ze sklepa k tomu za jedna a půl papíru, čo lověk by se mohl docela divit, co tam vlastně ti cizinci hledají. Pokud se ovše zaposloucháme do absurdních anglických cizineckých dialogů, zjistíme s úžasem, že jsou to většinou nějací britští, němečtí nebo američtí nezaměstnaní, kteří sem jezdí jako do východoevropské Zimbabwe, a tak jim třeba ani ty černý nehty nebo psi nevadí, protože doma to mají taky, nebo ještě horší. :-D

70 T. T. | 18. února 2018 v 9:48 | Reagovat

Musíme ale být "Západu" vděčni, že už tu nejsou komunisti, a máme banány a internet. Naše západoukrajinská svazová republika "česko" je opravdu vyspělou rozvojovou kapitalistickou zemí s 5 procentním růstem průmyslu ročně a dluhem skoro dva biliony.Komunizmus / každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb / je tu dnes opravdu už jen pro těch sto tisíc horních komunistů, a pro ten zbytek je tu kapitalizmus jako řemen... :-D

71 T. T. | 18. února 2018 v 9:59 | Reagovat

Pokud je ovšem Euro 27 korun, tak se sem dá ze Západu stále ještě jezdit a žít zde za tamější sociální dávky úplně perfektně.
Připomíná mi to osumdesátá léta minulého století, kdy jsem si na školení počítačů v tehdy ještě sovětském svazu žil za diety také jako špičkový devizový cizinec, na rozdíl od mých kolegů, kteří chtěli jako bolševičtí  chudáci na školení na západ a do ameriky. Uvědomme si však, že dnes jsme již jen montéři a obráběči, a z našich montoven kde se hákuje německým kvaltem a kvalitou za ukrajinské platy, odchází ročně stovky miliard dividend, a z EU přichází tak a ještě s potížemi třetina dotací. Jsem v situaci maerických indiánů, kterým náčelníci střelili kdysi Manhattan za bednu whisky a bednu skleněných korálků... :-D

72 T. T. | 18. února 2018 v 10:05 | Reagovat

No a tak jsme teď v "našem česku" jako v té básničce:

Byl jednou jeden domeček,
v tom domečku stoleček,
na stolečku mistička,
v té mističce vodička,
v té vodičce rybička.

Kde je ta ryba?
Kočka jí snědla.

Kde je ta kočka?
V lesích se zaběhla.

Kde jsou ty lesy?
Na prach zhořely.

Kde je ten prach?
Voda ho vzala.

Kde je ta voda?
Volí ji vypili.

Kde jsou Ti voli?
Páni je snědli.

A kde jsou Ti páni?
Na hřbitově zakopáni. :-D

73 T. T. | 18. února 2018 v 10:13 | Reagovat

Soudruzi, přiznejte se, kdo mně udal.

web:

dotoho.websnadno.cz

je zablokován,

web

snb.websnadno.cz

je zcela zcenzurován poskytovatelem, a nejde do něj přidávat další informace. Dále jsem byl označen za pedofila, a jedna dáma má strach, že budu pronásledovat ji, a její děti... :-D

74 T. T. | 18. února 2018 v 10:18 | Reagovat

Ještě vidím, že jsem první pedofil na světě, který se podepisuje vlastním jménem. Okamžitě píšu do redakce Guinesovy knihy rekordů, aby mně někdo nepředběhl... :-D

75 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. února 2018 v 10:44 | Reagovat

[70]:[71]: Ano, poznávám vaše univerzální kolovrátkové kecy, kterými "obohacujete" články na jakékoli téma. Nu, poslužte si, když vás to baví. Jen chci, abyste věděl, že v mých očích si tímto myšlenkovým průjmem uznání nezískáte, ani kdybyste své "myšlenky" zopakoval stokrát. Ale vy jste inteligentní člověk a jsem si jistý, že to už dávno dobře víte ;-).

[73]: Budete se muset se svou otázkou obrátit spíš na své čtenáře, mezi které, odhaduji, moc zdejších návštěvníků nepatří.

76 matka matka | 20. února 2018 v 15:44 | Reagovat

[66]: Stalo se nám něco podobného. Soused se ještě chlubil, jak prý byl náš pes dobrý na česneku. Po té, co se na něm vydovádělo pár myslivců, kteří ani neuměli pořádně střílet, přesto si střelili do psa, přičemž do mysliveckého psa je zakázáno střílet. Prý nepoznali, co je to za psa.
A pomahači a chrániči? Ti se jich, kámošů, ještě zastali, respektive nešli proti jejich tvrzení, že nebylo možné poznat, co je to za psa....

77 matka matka | 20. února 2018 v 15:53 | Reagovat

[71]: No, víme, jakým způsobem probíhaly kuponovky a další privatizace, i "bankovních domů".
Já v jednom takovém bankovním baráčku uklízela (tehdy můj třetí úvazek, tento na 1,5 hod.).
Jak to tam chodilo? Majitel vypsal tendr na úklid svých bankovních poboček. Vyhraje firma nikoliv česká, ale firma ze stejné země, odkud je majitel  "bankovního domu" působícího (koupeného) v České republice. Firma, která vyhrála, obdrží balík peněz. 50 % jde okamžitě do zahraničí. A ze zbytku jsou vypláceni najatí zaměstnanci, materiál na úklid apod.
Dobrý, ne :-!
Ovšem dokud si to nechají zaměstnanci líbit, bude tato velmi snadná "těžba" z republiky pokračovat. A pokud vím, tak zaměstnaným lidem na úklid platili daleko méně, než když jsem tam byla já (dala jsem okamžitou výpověď, která byla akceptována).

78 matka matka | 20. února 2018 v 16:10 | Reagovat

[73]:Jelikož nejsem soudruh, a to ani bejvalej, se mnou nepočítejte v té hře.

Nicméně - pokud jsem si všimla, tak "dotoho" přispělo komentáři z různých I.P. adres několik lidí.
Pokud nejste schopen měnit své I.P., případně psát v jednom baráku třeba z různých počítačů a jste v tom tedy nevinně, přesto jste povinen nevhodné příspěvky ve veřejně přístupném prostotu mazat. Což se nestalo.
No, nevhodné - mi přišly směšné ty obrázky.
A navíc - všeho moc - tedy i opakování - škodí a přestává to být dokonce i směšným, stává se to ubohým.
Holt je po srandě.
A pokud má některá dáma strach - ať počítá se vším a svá dítka na počítač nepouští. Současně jim však musí zakázat podívání se i na různě odhalené dámy v televizích, na seznamu.cz, v běžně dostupných novinách a časopisech,....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama