Píše se - nerušit!!!

22. března 2018 v 19:11 | Petr Vápeník |  Povídky a povídečky

Do ranního ticha narušovaného jen tlumeným zpěvem nejotužilejších ptáků z nepřátelského světa za utěsněnými okny zarachotila domácí tiskárna, ze které vylezl papír s okrasně vyvedeným nápisem: PÍŠE SE - NERUŠIT!!! Domácí pán přilepil kousky izolepy papír s nápisem na dveře kumbálu, trochu nakřivo, pravda, ale přesto si výsledek své práce s odstupem zálibně prohlížel. Dlouho zvažoval, zda použije PÍŠU nebo PÍŠI, ale jednak se nemohl rozhodnout, co je správnější, jednak mu použitá první osoba přišla pro začátek až příliš intimní, bylo to skoro jako kdyby se veřejně přiznal k odsouzeníhodnému poklesku. Neutrální PÍŠE SE, je mnohem lepší, jako by přesněji vystihovalo vichry vnější inspirace, které se chystají v kumbálu v příštích týdnech a měsících vát. To nepíšu já, přemýšlel domácí pán, to něco silného ve mně a možná dokonce mimo mne, snad vnuknutí, kterému jen stačí nastavit své citlivé prsty s propiskou.

Ani infinitiv NERUŠIT neměl oslovovat nikoho konkrétního; stejně v tomto bytě už nikdo jiný, reálný, než domácí pán dlouhá léta nebyl. Ten strohý slovesný tvar měl být pohrůžkou pro všechno a pro všechny, kdo by snad projevil touhu proudy nekonečné vesmírné inspirace narušovat: Sirénu svolávající místní dobrovolné hasiče k požáru, strakapouda zlostně cupujícího odchlíplé polystyrénové obložení domku, zvonící pošťačku, nebo chroupajícího červotoče ve staré truhle se vzpomínkami. Jen ty tři vykřičníky jsou asi trochu přehnané, pomyslel si a dva z nich přeškrtl obyčejnou tužkou a za to přeškrtnutí ťuknul ze zvyku tečku, jako by jeden zbylý vykřičník byl už definitivní mírou naléhavosti vytištěného sdělení.

Přemýšlel, jestli by neměl svůj kumbál odhodláním přeměněný na pracovnu před započetím práce aspoň lehce poklidit, ale nechtěl si dnešní slavnostní iniciační okamžik kazit námahou. Dost na tom, že shrnul ze stolu na zem štůsky různobarevných prázdných sešitů a knih, které léta kupoval, ale při obraně před útoky vnějšího světa neměl sílu číst. Vlhkým hadříkem setřel letitý nános prachu, a když plocha stolu oschla, položil na stůl několik čistých papírů a přesně rovnoběžně s nimi svou oblíbenou propisku. Spokojeně si mohl přiznat, že takhle nějak si okamžik svého přerodu ve spisovatele představoval.

Snad ještě… Ne, nikdy předtím nic psát nezkoušel, ale i tak se cítil být předurčený k velkým literárním činům. Vždy, když o něčem přemýšlel, si totiž v duchu řadil do vět slova, která toužil napsat, laskal se s nimi jako by se snad dokázal laskat se svými milenkami, kdyby mu blízký kontakt s jinými lidmi nebyl od malička nepříjemný. Snad ještě... to slunce nakukující do kumbálu malým oknem orientovaným k východu mu dělalo vrásky. Zdálo se mu, že bude při tak delikátní činnosti, jakou je právě jeho psaní, sledován, že mu vševidoucí slunce narušuje jeho soustředěné soukromí a snaží se mu nahlížením přes rameno učíst dosud nehotové formulace, dříve než je vybrousí do kýžených faset. Neměl ráno vůbec roztahovat závěs, protože přílišné světlo v pracovně spisovatelské práci nesluší, pomyslel si a hned vše napravil. Jako by nestačilo, že se nad ním sklánějí čtyři zašedlé stěny, které kolem sebe toleroval jen proto, že mu připomínaly moudré sudičky věštící jeho vznikajícímu dílu slávu a nesmrtelnost. V sevřeném přítmí mezi nádechy zprostředkovávajícími vůní kolem poletujících múz několikrát usnul a jeho spánek šlo jen těžko odlišit od usilovného přemítání, kam pohnout napínavým dějem.

Hodiny ubíhaly a papír stále stejnou neposkvrněnou bělobou dál svítil do zšeřelého prostoru. Domácímu pánovi běžely pokorně skloněnou hlavou příběhy takové vroucnosti a autenticity, že by nad nimi jistě svorně zaplesala srdce čtenářů i odborné kritiky. Věty, které ho napadaly, byly tak oduševnělé a obsahově významné, že by je snad mohlo přímo znesvětit, kdyby je jen tak zapsal na obyčejný papír, jako si jiní lidé zapisují, co chtějí cestou z práce koupit v obchodě. Jako kdyby tyto dva způsoby psaní snad byly nějak souměřitelné, jako by se dal srovnat jejich význam pro lidstvo! Ulekl se. Kdyby tomu tak mělo být, raději dnes ponechá svůj připravený bílý list nepopsaný. Stejně už na psaní není vpodvečer pořádně vidět; uznal, že se po celodenní vysilující práci setmělo, a pomyslel si, že si do své nově zřízené pracovny bude muset na stůl pořídit aspoň malý zdroj světla, protože hlavní lampa uprostřed stropu nervózně poblikávala a nesnesitelně pískala ve vysokých frekvencích. Jistě mají své speciální světlo na psaní i jiní slavní spisovatelé! Odtrhl malý proužek připraveného papíru a zapsal si: Koupit lampyčku!!! Pak se ale vlastní rukou napsaného imperativu zhrozil a v náhlém poryvu smířlivosti dva vykřičníky ze tří jako tradičně škrtl. Hlavně si při psaní hlídat patos, měl předsevzetí domácí pán, protože o sobě věděl, že k civilnosti se musí trochu nutit. Tááááááák, prohlédl si pyšně výsledek celodenní práce a popsaný útržek papíru obřadně přeložil napůl.

Spokojeně unavený opustil kumbál (tedy pardon, pracovnu), vešel do obývacího pokoje a zavřel za sebou dveře. Ještě jednou se s pocitem dobře vykonané práce zadíval na nápis na dveřích. PÍŠE SE - NERUŠIT! a po krátkém zaváhání přeměnil v náhlém vzedmutí kreativity poslední zbylý vykřičník v dlouhou čárku, za kterou připojil závěrečné PROSÍM, jako gesto nezasloužené vstřícnosti vůči civilizaci, která jako obvykle v noci ulehne do zákopů okolo domu, ale jen proto, aby si v předstíraném klidu odpočinula a hned po rozbřesku vzala zdejší oázu klidu opět útokem. I když se chystal začít psát velký román o opravdu podstatných věcech, přemluvil sám sebe, aby odolal a zůstal umírněný a slušný, až ho jeho velkomyslnost dojala a slzy divže neopustily vymezený prostor očí.

Je to úžasné povolání, ale hlavní je neusnout na vavřínech, nespokojit se s dobrým začátkem a nasazenou laťku rozhodně nesnižovat, pomyslel si domácí pán a začal přemýšlet, jak linie obklíčení kolem domu nepozorovaně překonat, aby zítra mohl koupit kýženou lampu. A když už bude jednou ve městě, nechá si po létech vytisknout i nové vizitky.

To nenápadné, ale po dnešku konečně plně zasloužené slůvko spisovatel se na nich bude skvostně vyjímat.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2018 v 19:57 | Reagovat

Když už bude mít tu lampyčku, co kdyby si nechal vytisknout spysovatel...?
To je krásně napsáno, co by kdyby. To váhání je parádní. Ta hloubka myšlenek budoucího  spisovatele. Vy jste tedy humorista,pane Petře. ;-)  :-D

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 22. března 2018 v 20:29 | Reagovat

Pan spisovatel by své tři vykřičníky hnedle považoval za minimalismus, kdyby dostal email od mé paní ředitelky. Jednou jsem jich tam měla rovných 120 za sebou! :-D

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 22. března 2018 v 20:34 | Reagovat

Spisovatel, který nic nenapsal a nenapíše...dobrý příběh.. :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. března 2018 v 21:13 | Reagovat

[1]: Ano, ponor do tak hlubokých myšlenek hrozí utonutím. Chce to aspoň nafukovací rukávky, pro jistotu :-).

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2018 v 21:16 | Reagovat

[4]: Tak mně by určitě nepomohly, pozadí by vynoření zabránilo. Ale dobrýýýý... :-D  :-D  :-D

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. března 2018 v 21:21 | Reagovat

[2]: Sto dvacet vykřičníků je dost. To by se to škrtalo, zasnil se domácí pán :-).

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. března 2018 v 21:25 | Reagovat

[3]: Hlavně když mu to celé přináší radost.

8 matka matka | 22. března 2018 v 21:29 | Reagovat

býti spisovatelem,
býti spisovatelem na vizitce,
býti na vizitce,
býti

Znala jsem spisovatele
byl na "vizitce"
byl spisovatelem na vizitce?
Byl.
Snad.

9 beallara beallara | Web | 23. března 2018 v 8:07 | Reagovat

Minulý týden jsem otevřela povídkovou knihu pana Pecháčka a hned na první stránce bylo mnoho, do očí mlátících chyb. Celou povídku jsem s tím urputně bojovala a byl to nesmírně rušivý element, celé to do lepšího světla nepostavil ani fakt, že to bylo psáno očima malé dívky.
Ta urputnost pana spisovatele, chudák, pro takového člověka musí být hodně smutný fakt, když pak jiný spisovatel je schopen naprosto lehce, naprosto vláčně napsat skicu svého budoucího příběhu během jízdy vlakem, kde poskakují děti, kde pulzuje život.
A přesto se inspirace dostaví a vedu mu ruku i bez lampičky a toho vyžádaného klidu.

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. března 2018 v 8:15 | Reagovat

O některých povoláních se říká že to jsou povolání snů. Tak proč nesnít pod novou lampyčkou o tom, že jsem spisovatel se vším všudy! S pracovnou, zákazem rušení a vizitkou :-)

11 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 23. března 2018 v 8:27 | Reagovat

Moc pěkné a velmi laskavě lidské :-) (Ještěže se to nejmenuje Hledání ztraceného času.) Snad pan spisovatel nenapíše nějaký třpytivý skvost a pak se nebude cítit celým světem ublížen a uražen, že nikdo jeho literární majstrštyk neocenil...

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. března 2018 v 8:47 | Reagovat

Nejlepší lampyčka je tzv. Aladinoffka; ale ta se dá sehnat jen arabských tržištích a to jen zřídkakdy.

13 quick quick | 23. března 2018 v 12:58 | Reagovat

Šťastný to muž. Nikdy nebude mít pochybnosti.

[11]: Dokud ovšem jiní nezačnou pochybovat o jeho třpytivých skvostech.

14 quick quick | 23. března 2018 v 13:01 | Reagovat

[12]: Obratem změní spysovatele na Spisovatele.

15 Dana Dana | 23. března 2018 v 13:02 | Reagovat

Kolaga chce být taky spisovatelem, ale nejvíce se bojí, že by se jeho napsané knihy zcela nedůstojně válely po stolech, po židlích a na podlaze, a tak posledních dvacet let buduje ve svém domě na ty knihy od půdy až po sklep masivní modřínové regály, a do každého pokoje kupuje v bazaru psací stroje, protože odmítá tvořit  literaturu na PC.Dosud samozřejmě žádný regál nedokončil, žádný pd sací stroj z bazaru nedal opravit, a žádnou knihu nenapsa, a pochybuje, že do konce života i napíše.

16 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. března 2018 v 14:55 | Reagovat

[15]:
A ba co hůř, co kdyby zelináři do jeho spisů balili špinavou mr. keff.

17 Dana Dana | 23. března 2018 v 16:45 | Reagovat

Pouhýma zničenýma očima, karpálními kanálky a vyčerpáním přidělené kapacity na serveru  ukazuje  každý  moderní spisovatel svůj amatérizmus i když je grafoman. Jak krásné byly kdysi totálně vylámané klouby na prstech zahnědlých od nikotinu, od klávesnice Consulu a nebo T-100, a na třetinu snížený sluch od neustálých ran do šesti papírových průklepů, a nebo pak od hysterezních tlačítek počítače IQ-160 které reagovaly tak od tlaku půl kila výše. Bzučící rotační kulová hlava  Oliweti a feritové paměti byly pak už jenom pro zbabělce, kteří využívali sálový počítač o paměti půl megabajtu a příkonu 65 kW jen k psychologickým testům:

A! Jsi muž ?

B/Jsi žena ?

C/ nedovedeš se rozhodnout ?

Kde na sále totálně rušila přítomnost generálního ředitele, který se přišel poprvé podívat na počítač, zahnal všechny pryč, a když ho sledovali vedle v kanclu na monitoru, zvolil po pětiminutovém váhání možnost "C", a pak se pět let vymlouval, že nebyl zvyklý na klávesnici, a překlepl se...

18 King Rukola King Rukola | Web | 23. března 2018 v 19:00 | Reagovat

ja chcem byt zase SKLADATEL! casto skladam ruky do lona, aby som s nimi omylom nepracoval!

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:01 | Reagovat

[9]: Je to trochu nezasloužené, to je pravda. Ale kdo má na světě patent na spravedlnost?! Jsou lidé, kteří nepotřebují ke štěstí hmatatelný výsledek, ale stačí jim i náznak cesty k němu.

[10]: Přesně tak, správná stolní lampa je základ! :-)

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:07 | Reagovat

[11]: Kdoví, třeba aspoň opus pana domácího nakonec bude mít sedm dílů :-). Věřím, že mezi zneuznanými literárními díly, která nikdy nenabyla knižní podoby, jsou opravdové skvosty. Kdybych byl nakladatel, udělal bych z takových kousků speciální edici pro fajnšmekry :-).

[12]: Milovníci ginu říkají, že u aladinovek nezáleží na formě, ale především na obsahu.

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:16 | Reagovat

[13]: Důvěra ve vlastní schopnosti je někdy neuvěřitelná. Jako autor postavy věřím, že domácí pán se cizími pochybnostmi nenechá rozhodit :-).

[15]: Správně, vytoužené práci je nutné leccos přizpůsobit.

[18]: Ruce je třeba držet zkrátka: Stačí krátká chvilka nepozornosti a už pracují! :-)

22 Miloš Miloš | Web | 23. března 2018 v 23:32 | Reagovat

Ano, nejdůležitější je překonat skromnost a svou genialitou potěšit i druhé :).

23 stuprum stuprum | Web | 24. března 2018 v 16:51 | Reagovat

Na hradě Točníku se scházejí milovníci dobré muziky a píšou lyrics ke svým songům. :)

24 Katkacicma Katkacicma | Web | 25. března 2018 v 10:04 | Reagovat

Pekne si to napísala :)

25 Dana Dana | 25. března 2018 v 12:13 | Reagovat

Dnes již žádný kvalitní spisovatel nemůže existovat, protože v papírnictví již dávno přestali prodávat průklepové papíry a barvicí pásky do psacích strojů, a obávám se že se to už vůbec ani nevyrábí.

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2018 v 13:59 | Reagovat

[24]: Ano, taková pochvala muže vždycky potěší :-).

[25]: Pár "kopíráků" bych doma možná ještě našel. Ale tu správnou stylovou pásku už asi mají jen v Památníku národního písemnictví - konkrétně v sekci Jana Žižky :-).

27 Bevíčková Bevíčková | E-mail | Web | 25. března 2018 v 20:51 | Reagovat

Mám pracovnu, mám lampičku a nevšední nadání na hledění do blba, to by v tom byl čert, aby i mě nenavštívily nějaké příběhy vroucnosti a autenticity. :D

Prostě skvělé!! :D

28 Poustevnice, Čarodejka Poustevnice, Čarodejka | E-mail | Web | 26. března 2018 v 14:45 | Reagovat

Pořád říkám, že ty novinové a televizní zprávy jsou jako přes kopírák, žádná lahůdka  a ejhle. Konečně něco originálního, při čem se člověk zasměje a nemusí dumat, co je pravda a co ne. Ruším televizi a tisk. :-D

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. března 2018 v 18:29 | Reagovat

[27]: Mně ještě lampička chybí. Ale už jsem viděl jednu pěknou ve výloze, tak už mi ke spisovatelské kariéře chybí jenom krůček :-).

[28]: Ano, zdejší zprávy jsou většinou z médií okopírovány jen zčásti. Ale vždycky jsem varoval všechny, kteří by si na základě zdejších "zpráv" chtěli třeba připravit referát do školy, protože reklamace v případě špatné známky nepřijímám :-).

30 Dana Dana | 27. března 2018 v 21:54 | Reagovat

29/27 Lze doporučit kasickou bankovní z první republiky. Tmavě zepené sklo navrchu, bílé sklo uvnitř, žárovka, klasický bronzový stojan. Podstavec též z broušeného skla. Výška asi 30 cm. Jako spisovatelský psací stroj elektrický s Oliweti kulovou hlavou. Ještě občas se to dostane ve výprodeji inventáře třeba z MZV. Hlava má magické vlastnosti, poslouchá asi dvacet znaků, které pak s přerušovaným  bzučením tiše vytiskne. Jinak nenapodobitelné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama