Agios Vasilios - vesnice Voukelatosů s pavoučími strážci

26. května 2018 v 9:36 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Je zajímavé, že i v oblastech, která člověk navštívil už mockrát, existují místa, která jako kdyby stála nenápadně stranou, možná jako by se vám dokonce vyhýbala. Jedno takové místo pro mne na Lefkadě je stará vesnička Agios Vasilios. Dá se k ní odbočit ze silnice mezi většími (a hlavně viditelně obydlenými) vesnicemi Manási a Níkoli, po které jsem jel už nesčíslněkrát, ale znáte to: Tu máte nějaký plán, který se zajížďkou nepočítá, jindy tudy po dlouhém putování naopak dojíždíte domů a už se těšíte na chvilku večerního spočinutí, někdy odbočku prostě z neznámých důvodů minete a dojedete někam úplně jinam. Vždycky, když jsem si řekl: "Dost! Dneska se konečně jedu podívat do Agios Vasilios a basta!", něco se semlelo. Jednou jsem zabloudil a silnice mne odvedla úplně jinam, několikrát jsem odbočku zapasovanou v prudkých serpentýnách (vesnice jsou tu vystavěné v příkrém svahu) prostě minul, možná proto, že jsem se právě snažil vyhnout na úzké silničce protijedoucímu autu, jednou přišla bouřka, jednou se otřásla země. A vesnička Agios Vasilios pořád odolávala, takže na mé mapě Lefkady byl v téhle jinak hojně zelené oblasti malý bílý flíček.

Tentokrát jsem si udělal speciálně čas a vyrazil jsem opravdu cíleně do této vesnice, i když moje podrobná mapa ukazovala v těchto "bílých místech" jen kostelík, několik stavení a kamenitou prudce stoupající pěšinu propojující vesnici se silnicí. Z pohledu turistického průvodce jednoznačně nic k vidění!

Tentokrát jsem odbočku v serpentýnách neminul, je dobře značená a vypadá to podle ní, že do vesničky vede široká zpevněná cesta, kterou prostě pohodlně pojedete 3 km a budete na místě. V Řecku by to nebyl žádný div, že vesnici, kterou už prakticky nikdo neobývá, spojí kvůli nějaké eurodotaci se světem široká a moderní dvouproudová asfaltka. Jenže realita je taková, že široká asfaltka se začne brzy měnit na úzkou asfaltku, ta na uzoučkou, no a ta postupně přejde v kamenitou cestu, jak nejspíš evropské dotace postupně vysychaly nebo měnily směr.

Horší pro mne jako pro člověka, který zrovna nemiluje pavouky, byla skutečnost, že cesta mezi stále se přibližujícími křovisky na stranách silnice byla doslova přepásaná velkými pavučinami s náležitě velkými pavouky. Přestože se silou mocí snažím představit si v pavoucích krásnou a manuálně neobyčejně zručnou proměněnou dívku Arachné, nějak mi to prostě nejde. Představa, že svým tělem v triku s krátkým rukávem naberu během krátké cesty několik desítek podobných macků, kteří čekali zavěšeni různě vysoko na svou - ovšem poněkud menší - kořist, se mi vůbec nelíbila. Výsledkem bylo, že jsem po stále se horšící silnici jel prakticky krokem, největší pavouky jsem proti světlu vyhlížel a snažil jsem se nějak minout, podjet nebo se snimi aspoň nesrazit zpříma. Nakonec se mi to, myslím, s největším vypětím sil a pozornosti, celkem podařilo a vás prosím, abyste mne v té laskavé iluzi ponechali.

Ať už místní pavouci jako rytíři chrabře brání tuto vesničku před nájezdy turistických dobyvatelů nebo jsou na příjezdové cestě jen náhodou a díky výběrovým pravidlům místní přírody, z jejich přítomnosti nad silnicí je patrné, že na ní nevládne zrovna čilý motoristický ruch. Asfalt se před vesnicí dočista vytratil, ostatně na Lefkadě je celkem běžné, že čím blíž je cesta k vesnici, tím je horší, a nejrozbitější a nejužší je ve vesnici samotné. Kolem jediného celistvého a dvou napůl rozbořených stavení mne cesta dovedla až na jakousi náves, kde bylo možné zaparkovat čtyřkolku a dál se vydat pěšky bez nebezpečí, že by mi nějaký pavoučí fotografický nadšenec odnesl moje objektivy a stativ.

Na následující fotce jsou střechy zmíněných polorozpadlých stavení ve výhledu od "návsi", na pozadí je horský masív nad Agios Petros.


To, čemu říkám neodborně náves, je vlastně centrální místo staré obce: Těsně vedle sebe tu jsou kostel, hřbitov, pramen vody (dokonce i s docela velkou a stále fungující zásobní nádrží, kde je ovšem dnes jen rejdiště žab) a improvizované posezení ve stínu kolem mohutného platanu. Kolik obyvatel tu ale dnes sedává, to si netroufám odhadnout; řekl bych, že kapacita laviček bude využita jen zcela výjimečně.


Nevím, jak je to s místním pramenem v horkém létě, ale teď v květnu je proud vody neobyčejně silný. Jak už jsem uvedl, vesnice je postavena v prudkém svahu a nad ní se tyčí více než 1000 m vsoké vrcholy pohoří Stavrotas. Umím si představit, že vody je tu dostatek.


Myslel jsem si, že celé je to tu opuštěné, ale když se jde hlavní vesnickou pěšinou nahoru, narazíte na dobře opečovávanou vinici. A nedivil bych se, kdyby se místní majitel vinice jmenoval Voukelatos, protože na dochovaných, zemětřeseními nezničených a aspoň trochu opečovávaných starších i novějších náhrobcích kolem kostela jsem žádné jiné jméno nenašel.


Kostel mi tu trochu vrtá hlavou. Přestože se celá vesnice jmenuje Agios Vasilios (tedy svatý Vasil), kostel by měl být podle dostupných zdrojů zasvěcen svatému Nikolaji. Na internetu jsem v jednom řeckém zdroji našel malou poznámku, že areál kolem kostela měl prý být původně mnohem rozsáhlejší (nejspíš šlo tedy o klášter) a jeho historie je doložitelná až do roku 1651. Ale stejně si říkám - vždyť je to podobné, jako kdyby se oblast Letné se stadionem Sparty jmenovala Slavie, nezdá se vám? Zkusím se poptat místních.


V čelní zdi kostela je vsazen tento starý kamenný kříž, který mne hned zaujal, protože obsahuje dodnes dobře viditelný nápis. Prosím tedy místní klasické filology, pomůžete mi nějak rozluštěním tohoto textu s mou předchozí otázkou? Nápis jinak jen potvrzuje, že Voukelatosové jsou ve vesnici opravdu dominantní, protože se v nápisu - jestli dobře čtu - zmiňují hned tři: Georgios, Nikoletos a Inofej. K jaké události byl ale kamenný kříž s odkazem k roku 1833 do zdi vsazen? Čekal bych, že šlo o nějakou rekonstrukci kostela a Voukelatosové ji provedli (ostatně také kdo jiný, že? :-)), za což jim patří nehynoucí sláva vtesaná do kamene; tahle snaha zapsat se trvale do dějin je běžná všude a jestli to tak je, zde se to dokonce na řecké poměry docela dobře vydařilo.


Nad mokrou plochou pod vytékajícími prameny dováděly místní vážky. Nádherně barevné a neuvěřitelně rychlé, štvaly mne hlavně tím, že když už si občas sedly na zem, logicky to skoro nikdy nebylo v mém dosahu a navíc se tak dělo do pokud možno nejnepřehlednější změti šutrů, aby byla co nejméně vidět nádherná struktura jejich křídel :-).


Dnešní závěrečná fotka není přímo z vesnice Agios Vasilios, ale právě ze silnice u obce Manási, kam krkolomná vesnická pěšina od popisovaných míst vede. Jedná se o celkový pohled přes Agios Petros a zahrady u Vassiliki směrem k zálivu Vassiliki, kde bydlím, a který zleva ohraničuje výrazná kulatá hora Sikero, o které jsem kdysi psal v článku Výšlap na horu Sikero.


No vida: Jedna nejspíš skoro opuštěná vesnička a kolik zajímavého se v ní dá najít a jaké otázky dokáže i dnes v nadšených neználcích mého typu vyvolat? Chudáci moji řečtí známí; už vidím, jak je - nešťastníky - večer naháním s mobilem, na kterém je kamenný nápis, a nutím je staré lefkadské hieroglyfy číst a spřádat spolu se mnou nesmyslné teorie.

Apropos, když už jsme u toho spřádání... Ona mne vlastně čeká ještě hororová pavoučí tříkilometrová cesta v opačném směru, že? Nu což, co se dá dělat. Tak mi tedy držte palce!

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.

A co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě článků o Lefkadě a četných fotočlánků najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, verše haiku, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem - Nedělní miniglosy, které se před cestou do Řecka dočkaly už svého 448. vydání.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 26. května 2018 v 11:22 | Reagovat

Dobře opevněná vesnice, jen co je pravda! Tak aspoň že z jejích hradeb nikdo nelil horký olej a spokojili se s opatřeními poněkud subtilnějšího rázu :-) Zajímá mě, jestli je to jen výběrem romantických zapadlých koutů nebo ne - je Lefkada jako celek taky taková vylidněná a trošku zanedbaná?

2 King Rucola King Rucola | Web | 26. května 2018 v 11:34 | Reagovat

Vážku som považoval pri prvom pohlade za dýku! ;-) Pekný článok! Super.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2018 v 11:35 | Reagovat

[1]: Všechno se teď logicky soustřeďuje do turistických oblastí přímo u moře nebo nedaleko od něj. Tam vznikají pracovní příležitosti a za nimi přijíždějí lidé. Na místech starých a obtížněji dostupných vesnic už žijí jen starší lidé, kteří si neumějí představit, že by se ze svého domova odstěhovali, a často se tu už vůbec přímo nebydlí, ale jenom sem majitelé jezdí obhospodařovávat pozemky s vínem, olivami nebo jinými výpěstky. Něco podobného ostatně proběhlo kdysi i v Čechách a já si myslím, že časem nastane druhá fáze, že někteří lidé se začnou do těchto míst vracet, protože jim půjde o to naopak utéct z ruchu měst, ale zdá se mi, že u dost praktických Řeků to bude ještě drahnou dobu trvat :-). Ale to není jen specialita Řecka, podobné je to ve vnitrozemských horách Itálie i ve Španělsku.

4 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 26. května 2018 v 12:08 | Reagovat

Docela jsem si oddechla, že do vesničky nevede "dálnice". Pavouci kolem jsou jen nepatrná daň za to, že si vesnice udržela svůj půvab i s přístupovou cestou.
Opět mohutný platan s lavičkami okolo. Hádám, že platan je něco, jako u nás lípa. Ta oblaka na poslední fotce, to je nádhera.

5 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 26. května 2018 v 12:11 | Reagovat

Ještě dávám hlas vážce.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2018 v 12:19 | Reagovat

[4]: Velký platan je hlavně znakem, že poblíž je voda, platany doprovázejí prameny, jsou to takoví jejich hlídači, a proto každému říkám, že když bude na Lefkadě umírat žízní, ať se pořádně rozhlídne, a kde uvidí největší platan, tam s velkou pravděpodobností najde pramen. No, anebo je samozřejmě možné se taky rozhlídnout, kde je nejbližší obchod, to taky proti žízni často funguje :-).

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. května 2018 v 12:51 | Reagovat

"...jako kdyby se oblast Letné se stadionem Sparty jmenovala Slavie." Kdysi měla stadiony na Letné obě mužstva, jak Sparta, tak Slávie, myslím. Možná svatý Vasilios sedával na těch lavičkách :-)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2018 v 14:25 | Reagovat

[5]: Ale bylo to trochu na vážkách :-).

[7]: Ano, tam všude seděl :-). Je to tak, Slavie byla kdysi taky na Letné, vlastně až do začátku padesátých let. Ale kavárnu Slavie bych si tam tedy dnes z nostalgie neotevřel, naštěstí to nejde, když je už jedna i Národního divadla.

9 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 26. května 2018 v 16:42 | Reagovat

Paráda - máš se tam skvěle! :) A vážka je nádherná :). Pavouci by mě asi kapánek vyděsili, ale stejně bych je fotila ;).

10 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 26. května 2018 v 19:58 | Reagovat

[6]: O souvislosti vody a platanu jsem nevěděla. Myslela jsem to tak, že u nás na návsi lípa, okolo lavičky, v Řecku platan, okolo lavičky. Nejstaší, největší platan v ČR je v zahradě Českého velkopřevorství Řádu maltézských rytířů.

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. května 2018 v 20:14 | Reagovat

[10]: "Té lípy se nevzdám!"

12 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 26. května 2018 v 21:47 | Reagovat

Je pravda, ze co mel byt v Recku velky pramen, byl maly curek...ale tady ne  det, ze na jare to asi vsechno pekne zurci, asi az pozdeji to napol vyschne.. :-)

13 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 26. května 2018 v 22:26 | Reagovat

[3]: Díky za odpověď :-) Když jsem byla na Korfu, tak mě tenhle jev právě docela překvapil - jak je to tam mimo rušných rezortů vlastně opuštěné a umolousané. Takže jestli se lidé někdy budou do malých vesniček s citroníky na zahradách vracet, budu jen ráda :-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2018 v 23:30 | Reagovat

[10]: Ano, kdysi jsem o něm psal v článku http://pvapenik.blog.cz/1308/lennonova-zed-a-beethovenuv-platan

[12]: Třeba teď teprve poprvé vidím všechny místní jindy vyschlé potoky a říčky s dlouhodobě tekoucí vodou. V létě jsou tu jen suchá koryta.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2018 v 23:36 | Reagovat

[13]: Ono to samozřejmě souvisí i s životním standardem. Jsou lidé, kterým se vodovod v kuchyni líbí víc než chodit s kýblem za vesnici k prameni. Ale větší vesnice tu zatím docela fungují - část lidí z nich jezdí pracovat "dolů" k moři, část pracuje po vzoru svých předků na rodinných políčkách a v olivových hájích. Zrovna když jsem fotil poslední fotku z tohoto článku, bylo to přesně nad políčkem, na které místní vesničan kolem mne svážel hnůj. On pokukoval po mně, jak fotím, já zase po něm, jakou má pro hnůj důmyslnou skluzavku, protože políčko bylo ve svahu o "několik pater" níž :-).

16 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. května 2018 v 9:55 | Reagovat

Ty fotky jsou opět parádní, zvláštní, ta místa vypadají opuštěně ale ne smutně....
Pavouci mi nevadí. Z těch jsem nikdy neměla ani hysteráky ani jsem neomdlívala při pohledu na ně.

17 Janinka Janinka | E-mail | Web | 27. května 2018 v 13:20 | Reagovat

Takové výlety do zapomenutých míst miluju.
Krása, jak čtení, tak obrázky. Obzvláště ten poslední nemá chybu :-).

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. května 2018 v 17:56 | Reagovat

Vesnice je zajímavá spíš svou historií, ale ta vážka je krásná. :-)

19 quick quick | 28. května 2018 v 9:51 | Reagovat

Vážka je přímo paličkovaná.

20 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 28. května 2018 v 10:23 | Reagovat

Moc pěkný článek. Kostel stojí na krásném místě...líbilo by se mně tam :-)

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. května 2018 v 17:51 | Reagovat

Smekám. Vidina pavouků na cestě by pro mě znamenala jistou změnu směru :-D  :-D

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. května 2018 v 23:20 | Reagovat

[16]: Taky zrovna neomdlívám, ale představa, že se mi při jízdě postupně kumulují na triku, mi dost vadila.

[17]: Díky, na tom posledním obrázku jsem si dal záležet kvůli mrakům, ty jsou slušné, ale jinak není snímek tak zajímavý, jak jsem si ho představoval.

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. května 2018 v 23:26 | Reagovat

[18]:[19]: Jeden drobný jazykový dovětek k té vážce: Dozvěděl jsem se, že vážka se v řečtině řekne nádherně zvukomalebně "liveloula", přičemž to "ou" se čte jako dlouhé "ú". A tu mi problesklo české slovo libela, které značí vodováhu, zjistil jsem, že v latině je "libelula" rovnováha. A vážka je přece vlastně malá váha :-). Mě tahle pro mne nečekaná souvislost napříč jazyky potěšila.

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. května 2018 v 23:32 | Reagovat

[20]: Dozvěděl jsem se, že jakýsi soudobý pan Voukelatos má asi 3 km odtud tavernu :-).

[21]: Je zajímavé, že pavouci tu mají obšancované i široké silnice, ale pavučiny mají natažené dostatečně vysoko. Zřejmě přírodní výběr: Kdo udělá pavučinu nízko, nestihne předat geny a je odvezen na kapotě (v horším případě na triku) do rušného turistického střediska, kde se - jak se na pavouka sluší - spustí :-).

25 VendyW VendyW | E-mail | Web | 29. května 2018 v 7:56 | Reagovat

[22]:Jo, tak to chápu. Navíc by za jízdu ani nezaplatili a vozili se zadarmo. To je opravdu nepřípustné :-D

26 Bev Bev | E-mail | Web | 2. června 2018 v 21:32 | Reagovat

Poslední fotka je nádherná a taky vážka. Ale celé to bylo zase moc pěkné, až teda na ty pavouky, ti mě teda taky dobře nedělají. :D Posezení kolem platanu vypadá velmi příjemně. Ale je zvláštní, jak to všechno působí, aspoň teda na fotkách, opuštěně.

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. června 2018 v 8:43 | Reagovat

[26]: Příště nechám vozidlo u rozcestí a půjdu do vesnice pěšky, to má člověk přece jen lepší možnost se vyhýbat :-). Opuštěně to vypadá především proto, že to podle mne opuštěné je. Majitelé sem zajíždějí na své pozemky občas kvůli práce, ale když je práce hotova, asi nemají víc důvodů se tu zdržovat.

28 bev bev | 3. června 2018 v 9:12 | Reagovat

[27]: Aha, tak to je docela zvláštní systém. :-)

29 Miloš Miloš | Web | 6. června 2018 v 11:28 | Reagovat

Pokud tam ještě někdo někde bydlí, zřejmě z vesnice nevytáhl paty, když pavoučí sítě přes cestu jsou neporušeny.

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. června 2018 v 6:39 | Reagovat

[29]: Možná tam někde byla nějaká řecká šípková Růženka, ale - nevěda, že je při ruce taková úžasná příležitost - dostatečně jsem nehledal :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama