Co se dá stihnout při čekání na autobus

22. května 2018 v 5:32 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Mám rád cestování hromadnou dopravou v Řecku, zvlášť jakési místní "dělnicko-úřednické" spoje zde na ostrově, které brzo ráno jedou ze všech koutů ostrova do hlavního města. Právě vzhledem k velmi rozličným cestujícím od moderní mládeže jedoucí do školy, přes vyštafírované úřednice s profesionálně odměřeným pohledem a pěstěnými nehty až po vrásčitého dědečka s husou v tašce, se vždycky snažím do svého programu zařadit nějaký podobný "dotek reality", protože jinak turisté mají tendenci pohybovat se ve vlastní "bublině" ostrovních krás a turistických služeb.

Na pondělí jsem si proto naplánoval, že se vydám po stopách dávného hlavního města Lefkady jménem Nyrikos, ze kterého zůstalo v plenéru všehovšudy pár starých kamenů. No a já těch několik lokalit, kde ještě něco málo zbylo, chtěl vidět na vlastní oči a při těchto historických toulkách jsem chtěl navštívit jedno zajímavé místo, o kterém se v průvodcích skoro vůbec nemluví - saliny na úplném okraji ostrova u obce Kariotes asi 3 km od hlavního města. Nejjednodušší je tedy brzo ráno vstát, jet ranním autobusem do hlavního města a pak si projít těch pár kilometrů pobřeží, kde se nachází všechno, co mě k vybranému tématu zajímá, a kde jsem doposud nikdy nebyl.

Ranní autobus jede z Vassiliki do hlavního města Lefkada jen jeden - v sedm hodin. Řecké jízdní řády nehledí na fakt, že teploty začaly dosahovat tropických třicítek; úředně je až do konce května ZIMA a jízdní řády podle toho vypadají, jeden autobus v sedm ráno tam a jeden ve dvě odpoledne zpátky, později nic. Autobusovou zastávku Vassiliki mám asi 1.5 km daleko, takže to bude chtít vstát v půl šesté, což - uznejte - je na dovolenou v tak křesťanské zemi povážlivě nekřesťanská hodina. Ale pro jednou...

Pak mě ale napadlo, že jen kousek od mého apartmánu, asi pouhé dvě nebo tři minutky, je taky žlutá plechová budka značící autobusovou zastávku. Před pár lety jsem ji dokonce jednou použil, protože kýžený autobus do hlavního města nevyjížděl z Vassiliki, ale už z vesnice Agios Petros, takže jeho trasa vedla kolem mého balkónu. Nu, rozhodování, jestli mám jít na autobus půl hodiny do města nebo tři minuty k pomačkané plechové budce u hlavní silnice, bylo rychlé. Jen jsem si nebyl úplně jistý, jestli autobus tudy pojede; jízdní řád tomu sice nasvědčoval, ale v řeckém jízdním řádu je vždy jen výchozí a konečná stanice, nikde se nepíše, kde a kdy přesně autobus zastaví. Ale co, nejsem přece v Japonsku ale v Řecku, buď to pojede nebo ne, řekl jsem si rozšafně a pro jistotu už čtvrthodinku před sedmou jsem čekal na "zastávce", protože v oboru řecké hromadné dopravy nejsem žádný zajíc (viz např. článek O hlavním městě Lefkadě a cestování autobusem) a vím, že na přesnost zdejších spojů se nedá úplně spolehnout, mohou přijet o něco dřív i o půlhodinu později, to je prostě takový zdejší kolorit.

Čas do příjezdu autobusu jsem věnoval ponejvíce pozorování lidí. Bylo jich tu totiž po ránu vidět jen několik, takže jsem se na ně mohl dobře soustředit. Na oplátku jsem musel samozřejmě připustit, že i oni pozorně sledují mě, zvlášť když jsem tak brzo ráno postával sám u žluté budky. Pan Hrabal by měl ze zdejších domorodců, myslím, radost: Jakýsi starý pán šel už několikrát vyhodit nějaké odpadky a vždycky se nenápadně ohlížel, jestli tam ještě stojím. Paní ve vedlejším domě šůrovala terasu, i ona mě poočku sledovala a zdálo se mi, že kdybych tam nečekal, byla by už s úklidem dávno hotova. Prodavač v pekárně naproti se na mne vycházel občas dívat na zápraží. Chlapík v autě přijíždějícím z vedlejší ulice se na mne tak dlouho upřeně koukal, až vjel do křižovatky s hlavní silnicí bez rozhlížení a ještě mu to navrch uprostřed křižovatky chcíplo. Mmochodem, myslíte, že auto co nejrychleji odklidil? Kdepak! Shodou okolností jel po hlavní z jedné strany Nikos, z druhé Georgios (podoba jmen se skutečně existujícími osobami je samozřejmě čistě náhodná), řidičovi staří známí, a všichni se rozhodli přímo tady uprostřed křižovatky probrat důležité otázky dneška. Například mě. Ti tři si totiž na mě přímo ukazovali a něco vykřikovali, pak ale přece jen nasedli a rozjeli se každý za svým údělem.

Když bylo dvacet minut po plánovaném odjezdu autobusu (ale přiznejme si - co je vlastně v Řecku plánované?), trochu jsem znervózněl. Přece jen je možné, že autobus vůbec nejede nebo aspoň nejede tudy, a pokud jede, nestaví. V Řecku se může stát cokoli, prostě přijde nějaký přípis a fakt, že jsem tímhle autobusem z téhle stanice před pár lety už jednou jel, příslušného dopravního úředníka jen nahlas rozesměje. Po dalších deseti minutách jsem usoudil, že jsem udělal chybu a měl jsem pro jistotu jít raději na zastávku do města. Nic nenasvědčuje tomu, že by tu tohle ráno měl jet nějaký spoj. Jen starý pán vynesl další pytel odpadků a paní na terase ještě víc přitlačila na svůj mop. V 7:40 jsem rezignoval a řekl jsem si, že když už tady skoro hodinu zbytečně stojím, aspoň si zajdu koupit naproti do pekárny něco k snídani, protože jídlo jsem dnes pro jistotu vynechal, aby mi to neujelo. Zrovna když jsem si vybíral z bohaté pekařské nabídky, za mými zády projel po silnici linkový autobus, ne ovšem v kýženém, ale v opačném směru. Ufff, to přece nedává smysl! Snad jen že by autobus z hlavního města měl takové zpoždění, že teď teprve jede do Agios Petros? Jestli ano, měl by se tam ovšem jen otočit a tak za deset minut být zpátky. Počkám tedy ještě chvíli, posnídat můžu ostatně přímo na zídce u zastávky, což bude skvělé sousto nejen pro mne, ale i pro všechny, pro které jsem dnes jejich ranním rozptýlením.

7:50 a nic se neděje kromě toho, že okolní apartmánové domy se pomalu probouzejí. Pán, který doteď nosil odpadky do popelnice tentokrát přišel s dlouhou tyčí a cosi se z popelnice snaží naopak vytáhnout. Po několika minutách soustředěné práce se mu podaří vylovit kelímek od jogurtu, který lehce rukávem opráší a slavnostním krokem nese domů. Ano, ještě tu stojím, to koukáš, co? V 8:00 kolem mne běží ranní vytrvalostní běžkyně, která mne míjela poprvé v okamžiku, kdy jsem na zastávku dorazil, tedy před hodinou a čtvrt, a velmi mile se na mne směje. Terasa u vedlejšího domu už je vydrhnutá tak, že by se z ní dalo jíst. Autobus není v dohledu, tak se rozhoduji projít se po okolí a zavzpomínat: Ano tady byl před patnácti lety malý obchůdek, kde jsme nakupovali, dnes je z něj hotel. Tady bylo staré stavení, kterému po zemětřesení spadla jedna stěna, dnes je tu jen hromada kamení a kolem hromady kamení několik dalších nových vilových domků. Vida, nebýt dlouhého čekání na autobus, asi bych se sem podívat nepřišel. Do pekárny začínají proudit do růžova vyspalí windsurfeři z okolních hotýlků, ve srovnání s kterými vypadám jako upír.

Hodinu a čtvrt po (mnou) předpokládaném odjezdu stále ještě čekám. Ano, uznávám, umím být až nepříjemně vytrvalý a nerad se smiřuji s neúspěchem. Teď ale nejspíš už opravdu není důvod čekat dál. Papírově je autobus dávno v cíli své cesty na druhém konci ostrova a já se konečně vzdávám. Jen jsem nespokojený, že dnešní příběh nemá žádnou použitelnou pointu, tak opravdu nevím, jak se o něčem takovém, jako je bezúspěšné čekání na autobus, dá napsat smysluplný článek na blog. A sousedi ve vedlejších pokojích budou nejspíš právě na svých balkónech snídat a bude je zajímat, co pěkného jsem tak brzo ráno podnikal. Ne, nebyl jsem si zaplavat v moři kvůli lepšímu rozproudění krve, ani zaběhat ve svěžím ranním vzduchu v zahradách. Vím, vypadá to možná divně, ale prostě jsem si za kuropění zašel na hodinu a půl postát u silnice na autobusové zastávce, je to takové moje tajné hobby.

Přesně v okamžiku, kdy jsem došel k domu, kde bydlím, a začal jsem hledat klíč od pokoje, mihlo se v kopci nad městečkem v místech, kde šlo tušit silnici od Agios Petros, něco velkého. Velká dodávka, kamion nebo snad autobus? Znovu jsem si hodil batoh na záda a křepce jsem doběhl k mé osudové zastávce, kde už mě místní popelář, uklizečka, pekař i protahující se běžkyně dnes poněkolikáté s úctou pozdravili. Je to možné? Opravdu je to zelenožlutý linkový autobus s velkým nápisem "Lefkada"! Vypadalo to, že řidič snad ani nehodlal v tak maličké zastávce přibrzdit. Mávnul jsem proto zlostně na řidiče a čistou češtinou jsem zaklel, což asi řidič pochopil, i když nerozuměl česky a bylo to přes sklo. Otevřely se přede mnou dveře do autobusu, ve kterém jsem byl prvním cestujícím. Lámanou řečtinou jsem se zeptal řidiče, jestli jede do Lefkady. "No jasně, kam bych asi měl ject, ty chytrej?" zahlaholil řidič řecky a já mu na oplátku taky rozuměl, i když řecky vůbec neumím.

Nikdo z asi deseti vytrvalců, které jsme ještě cestou přibrali, nevypadal naštvaně ani zachmuřeně. Ti, co potřebovali být v hlavním městě včas, se nejspíš zařídili jinak. Ostatní nespěchali. Nikdo z nás cestujících ani v nejmenším nenaznačil řidiči, že zpoždění hodinu dvacet je snad něco, přes co by se správný gentleman nedokázal přenést. Naplánovaný denní program mohl nerušeně pokračovat až do 14:00, kdy by měl z autobusového nádraží v Lefkadě vyjet zpáteční spoj.

Ale co my víme, co se do odpoledne teď, stále ještě úředně v ZIMĚ, může všechno stát! :-)

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.

A co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě fotočlánků najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, verše haiku, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem - Nedělní miniglosy, které se dočkaly už svého 448. vydání.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 22. května 2018 v 6:16 | Reagovat

To mne připomíná rumunskou vesnici, kdy nam říkali ze jezdi dva autobusy, jeden dopoledne a jeden odpoledne, ale kd, v kolik hodin, se nedá blíže určit..n

2 Alka Alka | E-mail | 22. května 2018 v 7:00 | Reagovat

Jo, jo - středomořská maňána...dá se na ni zvyknout. :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. května 2018 v 8:04 | Reagovat

Příště už budeš za svým cílem tuším šlapat pěšky; jeden a půl hodiny ztraceného času jsi ale užil zajímavě a já jsem si početla. Umíš si užít chvíle po svém a ještě z toho vytěžit pěkný článek :-)

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. května 2018 v 8:18 | Reagovat

Tak nevím. Tak já bych to tedy takhle nerozdejchala. Jestli něco nesnáším, tak právě tohle. Čekat na spoj který nakonec buď vůbec nepřijede nebo má zpoždění, a to mne naprosto vytočí i nějakých pět minut. ;-)

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 22. května 2018 v 8:40 | Reagovat

Páni, ty umíš řecky? Klobouk dolů! :-)
Líčení toho, jak se na tebe všichni koukají a ukazují, mě skutečně pobavilo. Zvlášť pán, který šel něco z popelnice pro změnu vytáhnout :-D (Vzhledem k tomu, jak mocný si pamatuju smrad z řeckých popelnic, je to poměrně kurážné rozhodnutí.)
A jak dopadl zpáteční spoj? Taky hodinu dvacet? :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2018 v 8:49 | Reagovat

[1]: To je taky dobré! Původně jsem si myslel, že takhle to chodí na lokálních tratích, pak jsem ale zjistil, že úplně stejně to bylo na athénském nádraží. Prostě autobus vyráží v osm večer a v cíli bude asi tak za šest hodin, to bylo to jediné, co jsem z jízdního řádu vykoukal a všichni se moc divili, že bych chtěl vědět ještě něco jiného, když všechno ostatní se z toho dá odvodit :-).

[2]: Mě na tom vždycy překvapí, jak je to nevypočitatelné. Jindy zase spoj jede úplně přesně na minutu a řidič se tváří vždycky stejně povzneseně a sebevědomě.

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2018 v 8:53 | Reagovat

[3]: Na pěší pohyb už tu pomalu přestávají být podmínky. Už těch včerejších asi 15 kilometrů v současném vedru bylo o dost víc než tak akorát.

[4]: Myslím, že Řekové by tě s pochopením v oku vyslechli a pak by si tiše pomysleli, jaká je škoda, že jsi Němka :-).

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2018 v 9:00 | Reagovat

[5]: Ale vůbec ne, jen pár základních frází. Podle toho, jak zarytě pán v popelnici lovil, jsem myslel, že omylem vyhodil peněženku s penzí. Pointa s vytažením kelímku od jogurtu mě nahlas rozesmála.

Vždycky jsem si myslel, že řečtí řidiči jsou v mezidobí vytíženi ježděním na jiných linkách. Tady však zůstal autobus na místě, kam jsme dojeli, i se stejnou cedulí a řidič trávil čekání v rozhovorech s kolegy a známými, kteří se z města na autobusové nádraží kvůli tomu speciálně vypravili. Na zpáteční cestu jsme vyjeli o dvě minuty dřív, než pravil jízdní řád :-).

9 Jarka Jarka | Web | 22. května 2018 v 9:40 | Reagovat

No to seš dobrý! Já jsem také dost trpělivá, ale můj muž by během desetiminutového zpoždění vyletěl z kůže o hodině dvacet si vůbec netroufám uvažovat. 8-O  :-D K jeho dobru ovšem musím připsat, že sám je přesný na minutu a všude je raději o chviličku dřív. :-)

10 King Rucola King Rucola | Web | 22. května 2018 v 9:53 | Reagovat

cakanie na Godota?

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2018 v 10:23 | Reagovat

[10]: Na jméno jsem se řidiče neptal. Třeba to byl Godotis! :-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2018 v 10:26 | Reagovat

[9]: Když jedu ráno do práce, beru to trochu jinak, než když jsem v Řecku na dovolené. Doma taky vykazuji určité "německé rysy", což je snad v mém případě omluvitelné, když jedna moje babička byla Němka :-).

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. května 2018 v 11:12 | Reagovat

V Čechách trpělivost růže přináší. Co ale přináší v Řecku?

14 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 22. května 2018 v 11:53 | Reagovat

Netušila jsem, e čekání na autobus může být taková estráda. Starý pán, prodavač v pekárně, běžkyně, chlapík v autě - úplně je vidím. Pravda je, že pozorovat lidi je větší zábava než je bavit.
Když se domluvíš s batoletem, nepřekvapuje mě, že se domlluvíš i s řidičem autobusu. :-)
Je fajn si někdy užít lážoplážo.

15 pavel pavel | Web | 22. května 2018 v 18:32 | Reagovat

Máš ty vytrvalost... to bych už vzdal. :-D

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2018 v 21:59 | Reagovat

[13]: Řecko jsem vždycky považoval za Evropu s některými prvky Blízkého východu, tak bych to viděl, že trpělivost by v Řecku mohla přinášet třeba granátové jablko.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2018 v 22:15 | Reagovat

[14]: Rád pozoruju lidi a přemýšlím o příbězích, které jsou s nimi spojené. Na řidiči mě překvapilo, že mne odbavil bez průvodčího, který nastoupil až těsně před cílovou stanicí. Hledat tady v tom binci postaveném na zvykovém právu nějaký systém dá práci, ale tím nechci říct, že nic takového neexistuje :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2018 v 22:20 | Reagovat

[15]: Však už jsem měl tentokrát "na krajíčku". Ale jsou situace, kdy - pořád si to myslím - má vytrvalost svůj smysl, i když nakonec třeba nevede k cíli.

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. května 2018 v 22:53 | Reagovat

V čekání jsem sice trpělivá, ale sama chodím raději o pár minut dříve a počkám než bych šla na poslední chvíli. Ale klobouk (slamák) dolů za trpělivost. To pozorování vzájemné bylo docela zajímavé, ne? Jaké to muselo být  rozptýlení pro ty obyvatele ani nepíši. ;-)  :-D

20 stuprum stuprum | Web | 23. května 2018 v 4:07 | Reagovat

Řecko, to je země vesnických drbů. :)

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. května 2018 v 8:12 | Reagovat

A pak že to bude bez šťastného konce.... :-)
Co je to hodina a čtvrt v lidském životě? Muška jenom zlatá.... :-D

22 Bev Bev | E-mail | Web | 23. května 2018 v 19:33 | Reagovat

Spousta roztomilých a vtipných postřehů, úplně si to představuju, jaký jsi tam v tu ospalou ranní hodinu vzbudil rozruch. A to že autobus nakonec přece jenom jel, to je parádní závěr, něco takového  ani člověk nevymyslí, to se musí jedině zažít. :D
Těším se na další články. :-)

23 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. května 2018 v 20:59 | Reagovat

Když jsme se kdysi vrátili z dovolené v Řecku, zavedla jsem doma po obědě povinnou dvouhodinovou siestu. A když někdo vyrušil, odtušila jsem pouze "maňána!" :-D

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. května 2018 v 20:59 | Reagovat

[20]: Ano, všichni si mají stále co vyprávět.

[21]: Bylo to nakonec i s pointou, žádný Kerouac, kde cesta sama je cílem :-)

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. května 2018 v 21:06 | Reagovat

[22]: A to jsem ještě nenapsal, že jsem si o těch zajímavých motivech zapisoval průběžně poznámky, abych na některého z milých řeckých pábitelů nezapomněl :-).

[23]: Ona v opravdovém žhavém létě je ta odpolední siesta asi to nejrozumnější, co se dá udělat.

26 Miloš Miloš | Web | 6. června 2018 v 1:12 | Reagovat

Jízdu načas v Řečku znám už ze zmíněného ostrova Korfu, jednou jsem tam čekal 3/4 hodiny, ale stálo tam víc lidí, proto jsem optimisticky předpokládal, že něco musí přijet.

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. června 2018 v 6:27 | Reagovat

[26]: Když čeká víc lidí, je to určitě optimističtější :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama