Kláštery na Lefkadě aneb osmiklášterní výlet

29. května 2018 v 11:01 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Specifickým cílem řady turistů na ostrově Lefkada - pokud se tedy zajímají i o něco jiného než o krásu a chladivé služby Iónského moře - jsou místní kláštery. Za ta léta, kdy na Lefkadu jezdím, jsem navštívil všechna místa, která se dají za kláštery označit, ale bylo to v různé době, nezřídka před založením blogu, kde by se informace daly uložit (fotky jsou kdesi na starých negativech), takže z paměti jsem je někdy lovil jen matně. Proto jsem se rozhodl během jednoho dne navštívit hned několik takových takových klášterů v lefkadském vnitrozemí, abych si vzpomínky osvěžil. Nakonec těch klášterů "jednou ranou" bylo hned osm a dnešní článek bude jen zrychleným průletem těmito objekty, nikoli řádným průvodcem, na to by byl samozřejmě zapotřebí větší prostor a je možné, že se k některým z klášterů ještě v budoucnu vrátíme podrobněji. Dnes to bude spíš taková malá inventura, jestli objekty ještě existují a jak jsou na tom.

Hned na začátek je třeba říct, že se jedná o vesnické a někdy doslova horské kláštery, které nejsou obývané (jediný obývaný na ostrově je jako na potvoru ten, který jsem ve zmíněné "osmičce" nenavštívil). Většinou mají mnohem slavnější minulost než přítomnost a většinou z nich v jakžtakž provozuschopném stavu vydržel jen kostelík, ale okolní hospodářské budovy a ubytovací prostoryuž se rozpadly pod náporem času, nadbytečnosti a také častých zemětřesení.

Klášter č.1: Agia Paraskevi: První klášter je v horách nad vesnicí Agios Ilias a jmenuje se Agia Paraskevi. Je to kostelík v místě, které ještě pamatuji jako dost odlehlé, dnes kolem něj vede moderní silnice. Pořád je to ale krásná oáza uprostřed nejvyšších lefkadských hor, jejíž návštěvu nikdy nevynechám, protože to tu prostě mám rád. Podrobnosti o okolí kláštera najdete ve starším speciálním článku Klášter Agia Paraskevi.


Při většině mých návštěv byl kostel zavřený, tentokrát bylo možné se do něj dostat (i když se tváří nedostupně, stojí za to vzít za kliku). Interiér je čerstvě opravený a vyzdobený, což ho odlišuje od většiny ostatních míst z dnešního "osmiklášteří".



Klášter č.2 - Asomatos: Když přejedete ostrovní náhorní plošinu a na správném místě zatočíte doprava pod nejvýše položenou horskou vesnicí Eglouvi, dojedete ke klášteru Asomatos. Já jsem cestou několikrát zabloudil, jel jsem po různých cestách přecházejících v necesty a zase naopak, nakonec jsem dojel až do vesnice Vafkeri, odkud taky vede ke klášteru cesta. Opět se ale potvrdila zajímavá schopnost Řeků nedat v rozhodujícím okamžiku o zajímavé památce vědět. Ze všech stran tedy vedou ke klášteru směrové tabule, aby bylo zřejmé, která cesta je správná, ale jestli si myslíte, že na místě samém je nějaké upozornění, že TADY TO JE! a musíte právě TEĎ ze silnice odbočit do stinného háje, to byste domorodce podcenili :-).


Kostelík kláštera Asomatos nebyl během mé návštěvy přístupný, ale je to moc hezké klidné místo se stinným posezením v přilehlém háji (dokonce s lavičkou, takový přepych!) a je na něm dobře vidět, jak rozsáhlými objekty dříve ostrovní kláštery jako samostatné hospodářské jednotky byly. Klášter byl založen v 16. století, obdobím největšího rozkvětu bylo podle podrobnějších průvodců 18. století.


Kdybych si předem o klášteru Asomatos nezjistil některé podrobnější informace, kamenné sošky se dvěma obličeji nad vchodem do kostela bych si nejspíš nevšiml. Prý jde o sošku ve stylu lidového umění a mně se trochu zdá, jako by jeden obličej byl více mužský a druhý více ženský, takže by mohlo jít o pár, ale to je opravdu jen moje vlastní a ničím nepodložená interperetace.



Klášter č.3 - Kokkini Ekklesia: Vzdušnou cestou jen pár kilometrů odtud, ale ve skutečnosti je to přes hluboké horské údolí, takže je třeba se vrátit do vesnice Platistoma a sjet dolů jinou cestou, je slavný klášter, který se jmenuje podle svého kostela Kokkini Ekklisia (tedy Červený kostel) a který byl založen již v 15. století a patřil k nejbohatším na ostrově. Dnes se rekonstruuje (ostatně, pokud se dobře pamatuji, úplně stejně se rekonstruoval už před 12 lety, kdy jsem tu byl poprvé) a dovnitř jsem se nedostal. Ty nejcennější místní ikony byly přeneseny do muzea v hlavním městě Lefkas.


Okolí kláštera Kokkini Ekklisia je za normálních okolností mimořádně klidné místo. Mým osobním meditacím ale úplně neprospěl fakt, že na cestách kolem kostela právě trénoval nějaký místní motokrosový nadšenec, nejspíš na rallye Paříž - Dakar. Byl jsem kvůli tomu trochu zklamaný, ale nakonec se z něho vyklubal fajn chlapík, který navíc uměl velmi slušně anglicky, tak jsme si dokonce svorně zanadávali na to děsné vedro (úplně jsem se zpotil, jen jsem tu jeho tlustou motorkářskou kombinézu uviděl :-)).


Klášter č.4 - Agios Georgios (Skaros): A opět z údolí zpátky do hor - vrátil jsem se do vesnice Platistoma, zabočil jsem na Alexandros a na malou vesničku Kolyvata, kde je pod horou Skaros (kdysi jsem podle zdejších zážitků publikoval článek Po starém chodníčku k hoře Skaroi) klášter Agios Georgios.


Kostelík tohohle kláštera mě moc příjemně překvapil, protože bylo možné dostat se dovnitř (brána byla zavřená pouze na improvizovanou dřevěnou závoru) a uvnitř byl nejen příjemný chládek (jaká báječná změna ve venkovním odpoledním žáru) ale především nádherný starý ikonostas.



I v prostoru kláštera Agios Georgios je hodně ruin dávných hospodářských stavení, ubytovny pro poutníky i cel pro mnichy. K vidění je tu i staré kamenné korýtko pro napájení i klášterní studna.



Klášter č.5 - Agioi Pateres: Tohle místo je více poustevnou než klášterem, i když na mapách ostrova se jako klášter uvádí. Zde prý v jeskynním prostoru žili tři svatí otcové, kteří zde ve 4. století vyučovali Evangelium. Když se k němu chcete dostat, z Kolyvaty od předchozího kláštera je nutné se přesunout až k prudkému sešupu k moři nad Nikianou.


Toto místo jsem už taky navštívil i fotil několikrát, tentokrát poprvé bylo možné vstoupit do svaté jeskyně (dříve jsem mohl fotit jen přes mříž). Poustevna je i dnes zařízena jen skromně, dřevěný kříž a ikona s trojicí svatých otců, stísněný prostor. Nic pro klaustrofobiky ani pro ty, kteří se nedokážou zbavit pomyšlení, že Lefkada je jednou ze seizmicky nejaktivnějších oblastí v Evropě.



Klášter č.6 - Agios Ioannis Theologos: Tento klášter stojí na úrodné rovině pod největší horskou vesnicí Karya. Je to poměrně rozsáhlý komplex který - jak jsem si pamatoval zdřívějška - se za normálních okolností velmi dobře fotí. Teď se ale celkem masivně opravuje a všude je suť, stavební materiál a lešení, kterým se na žádném pokusu o celek či polocelek nelze úplně vyhnout.


Opravovaný klášter je zavřený, ale uvnitř někdo aspoň občas funguje, je tu normální rodinné vybavení, přebývá tu minimálně pět mazlivých koček, žádný divoký odchov. A nahoře pod klenbou nenápadná ikona. I když to vypadá jako někde doma na dvorku, pořád se jedná o klášter, o svaté místo.



Klášter č.7 - Agios Georgios (Marandochori): Z oblasti u vesnice Karya, což je už jen kousek od hlavního města ostrova, jsem se nejkratší cestou přes vesnice Drimonas, Exanthia, Chortata a Agios Petros, dostal zpátky do Vassiliki, kde jsem pro jistotu dočerpal palivo (přece jen, během dne jsem najel po ostrovních klášterech s různými zajížďkami asi 150 km, a vpodvečer jsem už jen "doladil" celkový počet navštívených klášterů o dva nejbližší. Ten první je ve vesnici Marandochori, kostel byl zamčený, ale aspoň byla pěkně vidět místní zvonička ozdobená vlajkami a na pozadí s vesnicí Evgiros v kopci.



Klášter č.8 - Agios Ioannis Rodaki: Tento klášter stojí na moc zajímavém a zjevně tradičním místě v hájích mezi vesnicemi Vournikas a Kondarena. Vykopávky totiž potvrdily, že zde stál už od 6. nebo 5. století před n.l. dórský templ. Na zdi hlavní kostelní budovy jsou vystavené fotky z vykopávek i zápisky archeologa Wilhelma Dörpfelda, který byl z této skutečnosti nadšený. Mimochodem, od místních jsem se dozvěděl, že zdejší kostel je velmi oblíbeným svatebním místem hlavně pro lidi z okolních obcí včetně Vassiliki. Nedivím se, to místo má zvláštní atmosféru a - i když nejsem ani v nejmenším žádným esoterikem - dovolil bych si říct, že i energii, která je pro takový důležitý životní krok - ne-li bezpodmínečně zapotřebí, tak aspoň výhodou.



No, panejo. Projeli jsme spolu během jediného půldne skoro celým ostrovem s výjimkou nejbližšího okolí hlavního města, kde jsou i další dva kláštery; jedním z nich je i jediný dosud obydlený klášter Faneromeni (kdysi jsem oba navštívil a napsal o nich blogový článek Kláštery Faneromeni a Odigitria), takže si myslím, že jako namlsávka pro klášterůmilovné turisty by to mohlo pro dnešek stačit. Do sbírky nám chybí ještě klášter Agios Nikolaos na jižním cípu ostrova poblíž majáku, tam jsem sice taky byl, ale nemají tam v lásce fotografy a všude byly výstrahy s mnoha vykřičníky, že kdo bude fotit, bude mučen a utracen, tak se tedy nevnucuji :-).

Děkuji za společnost na cestách a posílám do Čech krásný slunečný pozdrav od Iónského moře.


Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.

A co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě článků o Lefkadě a četných fotočlánků najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, verše haiku, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem - Nedělní miniglosy, které se před cestou do Řecka dočkaly už svého 448. vydání.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alka Alka | E-mail | 29. května 2018 v 11:49 | Reagovat

Jsem nevěřící (ne agnostik, ale ateista), nicméně dávám přednost zkouknout kláštery (byť nefunkční, leč letité) než sámošky.
Architektura je architektura.

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 29. května 2018 v 11:52 | Reagovat

Cha, kde je výstavnost a monumentálnost katolických kostelů! tady je ta pravá pokora církve.

3 Jarka Jarka | Web | 29. května 2018 v 13:12 | Reagovat

Mě jsou ty malé kamenné stavbičky moc sympatické.
Vypadá to, že jsou pěkně v přírodě kde z rozjímání může vyrušit jen zpěv ptáčků. :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. května 2018 v 14:25 | Reagovat

Některé jsou útulné, některé ne.
prostě život.

5 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 29. května 2018 v 17:04 | Reagovat

Tak to je zajimave. tam je klášterů jako u nás pred Josefem II...ale většina vlastně nefunguje... :-)

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 29. května 2018 v 18:19 | Reagovat

Ani nevím, který bych vybrala jako nejhezčí. Líbí se mi ty skromné stavby bez známek přepychu...

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. května 2018 v 22:47 | Reagovat

[1]: Většinou to nejlepší na místních klášterech je moc fajn místo, které je vždycky něčím zajímavé.

[2]: Tady byl vždycky těžký život a to pak nejsou prostředky ani nálada na okázalost :-).

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. května 2018 v 22:50 | Reagovat

[3]: Je to tak a zrovna ptáků je tu teď doslova plno, stejně jako motýlů, ale ti, pravda, při rozjímání tolik neruší :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. května 2018 v 22:53 | Reagovat

[5]: Tady osvíceného panovníka nahradila neviditelná ruka trhu a přírody.

[4]: I v tom nejméně útulném klášteru byla útulna pro poutníky :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. května 2018 v 22:56 | Reagovat

[6]: Každý má své specifické kouzlo.

11 beallara beallara | Web | 30. května 2018 v 7:32 | Reagovat

To jsme sfoukli za půl dne ?
Obdivuji, že jsi schopen těchto aktivit za vysoké žáru, kdy se paří půlky.
Já v sobě nemám takovou pokoru, jsem nepříjemná, spařená a pro své okolí na pár facek. Budeš mi muset dát lekci pokory a zde je první. Já raději za chladnějšího a příjemnějšího počasí.
Milý poutníku, krásné dny :-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. května 2018 v 8:13 | Reagovat

[11]: Nemyslím, že zrovna já bych byl vhodným lektorem pro lekce pokory. Jsem občas zabejčilej, občas jsem o svých pochybných pravdách přesvědčený víc, než by bylo zdravé, a vysvětlovat mi, že by bylo správnější udělat něco jiného, než pošetilost, pro kterou jsem rozhodnutý, je jen házení čočky o stěnu. Ale s počasím nic nenadělám a navíc to děsné vedro na cesty je úplně stejné jako ono báječné teplíčko na slunění u moře :-). Díky za přání, dnes se ještě jedu rozloučit s horami.

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. května 2018 v 8:26 | Reagovat

Tyhle kláštery působí opravdu hodně asketicky... ;-)

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 30. května 2018 v 11:53 | Reagovat

Kdysi jsem slyšela termín "estetika zpustlých míst" a myslím, že pro tenhle článek je neobyčejně výstižný :-) Ty kamenité ruiny se mi vlastně líbí daleko víc než ještě funkční pravoslavné kostely. Nemůžu si pomoct, ale pravoslavné kostely na mě působí spíš jako takové přeplácané obýváky bez špetičky atmosféry... já holt raději evropskou gotiku :-)

PS: Co do těch komentářů o pokoře pravoslavné církve oproti katolické... ech... víte, doufám, že v Řecku se k pravoslavné církvi hlásí přes 95 % obyvatel, křest je prakticky povinný a je naprosté faux pas nenechat si vysvětlit třeba nový obchod? A být knězem je velmi populární, protože je to finančně velmi výnosné. Já jen abychom uvedli věci na pravou míru.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. května 2018 v 19:06 | Reagovat

[14]: Ono je to zvláštní: Vlastně o všechna ta místa se někdo stará a - i když v omezené míře - jsou k dispozici pro běžný náboženský život. Jen už dnes nemají funkci kláštera s tím, co k němu dříve patřilo. Ano, souhlasím, čím je daný pravoslavný kostel novější a lépe upravený, tím méně mě zajímá. Tyhle horské a podhorské kostelíky jsou pro mne akorát :-).

16 Joina Joina | Web | 30. května 2018 v 20:17 | Reagovat

Pane jo takové dobrodružství by mě bavilo :) Někdy se tam tak podívat, mít při sobě skvělého průvodce a užívat si tu cestu :)
Na takový malinký ostrov je dost kostelů.

17 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 31. května 2018 v 10:37 | Reagovat

Díky za tento článek a krásné fotografie. Početla jsem si, je to moje parketa :-)

18 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 1. června 2018 v 10:57 | Reagovat

Osm klášterů. To muselo být náročné. Klášter Agia Paraskevi mi připadá malinkatý a velmi zdobný. To, že vezmeš za kliku, nikde nikdo, a můžeš vstoupit hodně vypovídá. Krásné jsou i ostatní.
Asomatos se mi líbí pro jednoduchost až strohost, neomítnuté kameny. Ten bych si vybrala pro bydlení.
Agios Georgie má krásný interiér a docela mu sluší, že působí trochu omšele. Ruiny hospodářských budov vypadají vznešeně.
Poustevna je luxusní. Ta skála nad vstupem vypadá, že se každou chvíli zřítí.
Pobavilo mě, jak sis poklábosil s motokrosovým nadšencem. S cizími lidmi se nejlíp komunikuje o počasí, zpoždění vlaku nebo autobusu a nekonečném čekání ve frontě. Pak se dá plyně přestopit na jakoukoliv konverzaci. :-)

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. června 2018 v 12:20 | Reagovat

Tak nevím, ale vypadá to, že mými občasnými stížnostmi na fungování administrace blogu se někdo přece jen zabývá: Zatímco dříve nový článek (nikoli výjimečně, ale asi tak každý čtvrtý, pátý) nebyl nějakou různě dlouhou dobu (v nejhorším případě i několik dní) vidět na hlavní stránce mého blogu, ale byl k nalezení aspoň v příslušné rubrice a taky v archivu, dnes poprvé se nově publikovaný článek neobjevil konzistentně vůbec nikde, takže pokud nemáte přímý odkaz, prostě nový článek na mém blogu nemůžete nikde najít. Uvidíme, jak tento stav bude trvat dlouho, nebudu dělat nějaké unáhlené závěry, ale připouštím přes veškerou vštípenou slušnost a korektnost, že mě tenhle technický šlendrián sere náramně a čím dál víc.

Pro všechny, kteří si můj nový článek chtějí přečíst, přikládám aspoň sem přímý odkaz: http://pvapenik.blog.cz/1806/rozkvetle-lefkadske-hory

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. června 2018 v 17:29 | Reagovat

[19]: Omlouvám se všem slušným čtenářům za chvilku afektu, ale mě hrozně štve, když snahu blogerů udělat svůj blog co nejlepší shazují podobné opičárny, které už se berou vlastně jako normální. Tentokrát se článek objevil na hlavní stránce mého blogu 4 hodiny po publikaci, v archivu ještě o hodinu později. Nechci od blogu v podstatě nic jiného, než abych  mohl publikovat obsah, který jsem si připravil, v čase, který jsem si vybral,  Myslel jsem si, že jsem skromný...

21 Miloš Miloš | Web | 6. června 2018 v 11:46 | Reagovat

Zajímavé je, že ty relikvie v interiéru přes opuštěnost míst a absenci hlídačů nikdo neukradl.

22 Bev Bev | E-mail | Web | 8. června 2018 v 7:27 | Reagovat

Sedím si ve své tiché a zatím poměrně chladné kuchyni a cestuji s tebou po ostrově Lefkada. Místa, která jsme dnes navštívili, jsou velmi krásná, dýchá z nich historie. Všechny kláštery působí zajímavě a nejvíc se mi líbí poustevna, to je velice zvláštní místo. Skoro cítím, jak ty stavby voní. Kousek od nás máme Štarkov, je to skalní hrad, nebo spíš nepatrné pozůstatky skalního hradu, kde je k vidění jen pár zdí a jedna skutečně dochovaná brána mezi skalami. Často se tam vracím, vyvolává to tam ve mně pocit, že se přímo dotýkám minulosti, že ji cítím. To mi něčím připomínají lefkadské kláštery.
Díky za takovou krásnou rannní procházku. :-)

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. června 2018 v 8:05 | Reagovat

[21]: Samozřejmě, v Řecku se nekrade :-): http://pvapenik.blog.cz/1010/v-recku-se-nekrade

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. června 2018 v 8:09 | Reagovat

[22]: To je to krásné, že se dá představivostí každý zbytek takových rozvalin zabydlet příběhy lidí, kteří v nich v běhu staletí žili. Vlastní kámen nebývá zdaleka tak zajímavý jako ruka, která se ho kdysi dotýkala :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama