Květen v zahradách u Vassiliki

18. května 2018 v 23:15 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Zahrady u Vassiliki, které vyplňují úrodnou rovinu mezi mořským zálivem a pohořím Stavrotas, mám prochozenou (a kdysi v tréninku na maratónské běhy i proběhanou) opravdu skrz naskrz. Protože jsem ale nikdy nebyl v těchto místech na jaře, rozhodl jsem se první den jarní výpravy věnovat toulkám po zahradách a okouzlenému pozorování, co všechno tu v tomto ročním období kvete a divukrásně voní. V létě uprostřed turistické sezóny tohle prostě neuvidíte, to je Lefkada po většinu času vyprahlá a uprostřed drsné, suché, škrábající a pichlavé přírody nekvete nic.

Vydal jsem se nejkratší cestou k pramenům, které zásobují vodou velkou část výměry zahrad, a brzy jsem poznal, že jsem dnes byl první, kdo touto cestou vyrazil - v cestě mi totiž stály desítky pavučin i se svými rozšafnými tvůrci a majiteli, pavučin, kterými dokážou šikovní lefkadští pavouci překlenout jako dlouhými mosty i velmi široké cesty. Nepatřím zrovna k arachnofilům, tak jsem docela ocenil, že jsem si s sebou vzal stativ, kterým jsem - pavoučci snad prominou a neomezí mne kvůli tomu na štěstí - potrhal nemálo pavoučích "check pointů". Ale myslím, že ani pavouci by nebyli blahem bez sebe, kdyby jejich sítí prošla víc než metráková masařka :-). Ostatně, všechny mé pavoučí strázně pominuly hned, když mne na cestě předjeli čtyři sportovně naladění cyklisti na horských kolech; od té doby byla cesta čistě "odpavoukovaná" a já mohl pokračovat bez potíží a bez zdržování.

Na cestě jsem viděl vyhřívat se krásnou, asi půlmetrovou zmiji. Vůbec se jí nechtělo pokračovat do vlhké trávy, tak vydržela bez většího odmlouvání i náročné focení.


Pro herpetology z řad čtenářstva tohoto blogu ukazuji i detail zmijí hlavy. Ze záběru je patrné, že zmije není růžkatá, ale obyčejná, což ovšem nic nezměnilo na mém nadšení, že mi bez reptání zapózovala.


Zahrady v tomto ročním období kvetou mnoha různobarevnými květy podobně jako horské louky. Mezi barvami převládají různé odstíny žluté.


Občas mi na květech či keřích zapózoval i nějaký ten hmyzák. Nejsem rozhodně odborníkem na focení těchto milých - a většinou pohříchu celkem rychlých příšerek, tak mi, prosím, odpusťte technické nedokonalosti.


Barevné spektrum doplňovaly různé druhy zvonků, nebo jak se to řekne řecky...


Pod pramenem prýštícím ze skály neobyčejnou silou (jde o pramen, který vyvěrá i v nejsušším létě, tak je teď na jaře opravdu mocný) je doslova neprostupný přesličkový prales.


Tyhle květy bohužel - jako ostatně žádné jiné - neumím pojmenovat. Ale svou barvou byly docela výjimečné, tak jsem je taky zvěčnil.


Chlupaté fialové tyčinky v ostře žlutém květu. Ani v tomto případě nevím, o jakou květinu se jedná, což mi ale nijak nebrání v tom, aby se mi líbila.


Protože v zahradách byla spousta tekoucí vody, ve vzduchu se míhaly i různé vážky. Tuhle jedinou jsem dokázal zachytit, jsou totiž opravdu proklatě rychlé. Já vím, já vím, má se ostřit na oči, ale já měl fakt radost už z toho, že vážka roztáhla asi na vteřinu křídla, tak si budete muset její kukadla v duchu trochu přiostřit.


Následující květina už odkvetla, ale přesto jsem s touto fotkou ze všech dnešních kytiček asi nejspokojenější. Asi na půl hodiny jsem se u tohoto exepmláře zasekl a na své si konečně přišel i stativ; aspoň jsem ho s sebou nevláčel zbytečně.


Je neuvěřitelné, kolik druhů motýlů je v květnových zahradách na Lefkadě k vidění. Za všechny exempláře ukážu aspoň tohoto "motýlího gotika".


Když už jsem došel docela hluboko do zdejších zahrad, rozhodl jsem se navštívit opět i opuštěnou vesničku Roupakias, o které jsem už kdysi napsal článek, který měl ve své době docela velký ohlas: Roupakias - vesnice duchů. O rok později jsem pak v této vesnici zaznamenal hodně změn k lepšímu, přičemž většinu měl na svědomí pracovitý mladý pár, podle neoficiálních informací prý snad z Polska (některé změny jsem zaznamenal v článku Pár lefkadských rozdílů).

Letos jsem při své návštěvě nejen poznal, že obnovení života vesnice myslí zdejší obyvatelé opravdu vážně, protože i po dvou letech ve své práci pokračují a je jí za nimi vidět už spousta, ale dokonce jsem měl možnost se s nimi seznámit. Mladá Polka Silvie mne provedla po vesnici, ukázala mi, co už se jim vše povedlo vyklidit a zabydlet. Je to opravdu práce jako když se archeologové snaží vyrvat staré památky ze spárů džungle. Například na následující fotce je vidět aktuální stav jednoho stavení s dvorem, které bylo ještě před třemi lety totálně zarostlé keři jako ve spícím šípkovém království. Dnes si výsledky práce svých pánů hrdě prohlíží jejich pes, který na mne před rokem a půl vyběhl, když se mu zdálo, že nějak dlouho zevluji u jemu svěřeného pozemku. Jen varování pro nadšené pejskaře z řad lefkadských turistů: Zdejší psíci nejsou žádní domácí mazlíčci; jejich úkolem je hlídat svěřený prostor a to jsou schopni dát okolojdoucím velmi ostře najevo. Málokterý z nich je přitom na řetězu nebo za neprostupným plotem. Tomuhle psíkovi ale jeho paní vysvětlila, že mám od ní povoleno na pozemek vstoupit, a pes mě tedy nemusí ani roztrhat na kusy ani zahnat hlasitým štěkotem na útěk. Když jsem dostal tento zřetelný "pardon", pes byl okamžitě v pohodě a nechal se ode mne dokonce podrbat. Zatím můžete hádat, jak se sympatický psík jmenuje, na posledním obrázku bude malá nápověda :-).


O tomhle stavení jsem se od místní obyvatelky dozvěděl, že mělo být nejhonosnější a nejdůležitější v obci. Mohl jsem nakouknout dovnitř a je znát, že tenhle dům zatím nové majitele nemá. Před vchodem do domu mimochodem ještě pořád stojí zrezavělá dětská houpačka. Pokud se ale pamatuji, tenhle dům byl ještě před třemi lety absolutně nepřístupný a i zde vládly náletové keře. Dnes už je přístupný ze všech stran.


Tohle je další místo, kam se ještě před nedávnem nebylo možné dostat. Mladý pár ale považoval za velmi důležité zprovoznit cestu, která tudy po staletí procházela: Na konci této cesty mezi vesnickými domy se cesta rozděluje: Doleva pokračuje k prameni, který je jediným zdrojem vody pro vesnici, doprava ke kostelu se zvonicí a hřbitovem (po zemětřesení z listopadu 2015 je zvonice už opět opravená; ani jsem se nestihl zeptat, čí je to práce :-)). Silvie mi se zcela zaslouženou hrdostí v hlase vysvětlila, že stará vesnická tepna už zase funguje a jako potvrzení jsem si nově zprůchodněnou cestou mohl projít.


O tomhle starém vesnickém prameni jsem věděl, je přístupný od silnice, nevěděl jsem ovšem, že k němu vedla přímá cesta i z vesnice, i když je to samozřejmě logické. Tak jsem si nejen těch pár desítek metrů kolem polozbořených stavení prošel, ale výbornou studenou vodu z pramene jsem samozřejmě i ochutnal a chutnala mi tak, že jsem si naplnil celou velkou láhev, a voda mi tak vystačila až do konce celkem asi 20 km dlouhého pěšího výletu.


No a tady je ona malá nápověda ke jménu sympatického psíka. Až půjdete někdy kolem a on po vás vystartuje (a to si pište, že to udělá, protože to má v popisu své práce), můžete ho aspoň oslovit jménem. Díky Silvii jsem si mohl projít celé jejich roupakiáské království, které jsem ovšem fotit nechtěl, protože bych to považoval za přílišný zásah do jejich soukromí. Všiml jsem si např., že noví obyvatelé přestěhovali původní velkou kamennou pec na jiné místo, protože jsem onu pec kdysi fotil. Pár fotek z dob před jejich příchodem jsem místním obyvatelům ukázal apoň na mobilu a je to opravdu zajímavé srovnání, které vypovídá hlavně o jejich velké vytrvalosti a úsilí (prý sem náhodou sjeli z hor na kolech a prostě je ta vesnička na první pohled okouzlila a už tady zůstali). Moc oběma držím palce, ať jejich práce má jen sladké plody a budu se sem i nadále rád vracet. Jedno je jasné: Roupakias už dnes není jen vesnice duchů na strašení turistů, jako tomu bylo ještě před třemi roky, ale normální vesnicí se dvěma velice odhodlanými, pracovitými a navíc sympatickými obyvateli. A jak by nejspíš ještě dodal Jerome Klapka Jerome - o psu nemluvě! :-)


S díky jsem odmítl pozvání na oběd, už tak jsem svou zvědavostí připravil místní o spoustu času, a vyrazil jsem do prudce stoupajících serpentýn směrem na vesnici Agios Petros a pak už podél hlavní silnice až k mořskému zálivu do Vassiliki/Ponti. No vida, myslel jsem si, že se budu první celý den dovolené flákat na pláži, ale počasí vysloveně přálo pěšímu výletu, bylo většinu dne pod mrakem, občas dokonce spadlo pár kapek, a horko "tak akorát".

Vážu tedy nasbírané kytičky (ve skutečnosti jich bylo o dost víc, ale musel jsem udělat nějaký výběr) do podoby jarní lefkadské kytice, který posílám po elektronickém pošťákovi do jedněch mně obzvláště milých rukou jako malý voňavý dárek z výletu, při kterém žádné květince nebylo ani v nejmenším ublíženo. Nezmokl jsem (aspoň tedy ne moc) a už jsem tu, akorát včas, abych vám své zážitky zprostředkoval :-).

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.

A co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě fotočlánků najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, verše haiku, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem - Nedělní miniglosy, které se minulou neděli dočkaly už svého 448. vydání.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 19. května 2018 v 1:07 | Reagovat

No dobré, zahrsdy i ta znovizrozovana vesnice....a je vidět. že jsi tsm natrefil skutecne jaro nejen podle kalendáře... :-)

2 Alka Alka | E-mail | 19. května 2018 v 3:10 | Reagovat

No- do zmije bych asi nešla...

3 beallara beallara | Web | 19. května 2018 v 5:50 | Reagovat

Zdravím turistu a doufám, že jsi měl pořádnou svačinu, při takovém výletu vyhládne, nejen zážitky je člověk živ.
Zda mám být upřímná, nepotěšil jsi, hned na první pozici had, ze kterého mám osyp ještě nyní, snad ten zbytek jemný disbalanc doladil.
Užívej, relaxuj a dobíjej baterky, těším se na další várku zážitků a emocí :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2018 v 7:46 | Reagovat

[1]: Je moc fajn, že tady na spoustě míst crčí voda, kvákají tu žáby, koryty potoků, která jsou v létě úplně vyschlá, teče čistá voda.

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. května 2018 v 7:49 | Reagovat

Jsem ráda za takto krásný a poetický ranní náhled do (dřív) asi nijak malebné vesničky o dvou pracovitých obyvatelích. Je napsaný tvojí krásnou češtinou a fotky nechybí, jak taky jinak. Pěkné cestování mezi barvami ti přeji i nadále a za článek máš všechny hvězdičky, co je možné! Přeji ti pěkné dni :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2018 v 7:54 | Reagovat

[2]: Však jsem do ní taky nijak nedloubal ani se nesnažil ji hladit na nose. Jen jsem si ji vyfotil, poděkoval jí za trpělivost, nechal si od ní podepsat povolení ke zveřejnění fotky kvůli případnému soudnímu sporu a šel jsem zase dál :-).

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2018 v 7:58 | Reagovat

[3]: Svačinu jsem sice na cestě neměl, protože jsem původně vyrazil jen na chvilku a na pár kroků, ale vše jsem si vynahradil večer v jedné ze zdejších taveren. Neboj, já se neošidím! :-)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2018 v 8:03 | Reagovat

[5]: Díky, Kitty, to víš, snažím se, abyste z mého cestování k snídani taky něco měli. Teď si ale plánuji udělat poněkud "válivý" víkend, než si půjčím přibližovadlo a vyrazím do ostrovních dálav a výšin :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2018 v 8:35 | Reagovat

[5]: Děkuji, Kitty, za upozornění na tři překlepy. Popravdě se divím, že jich je tak málo, protože jsem článek psal potmě na balkóně a v každé větě jich na první pokus pár bylo a když jsem po sobě chyby opravoval, občas vypadla zdejší wifi, takže jsem chyby hledal znovu, něco bylo opraveno, něco ne. Obávám se, že ani při největší pečlivosti nemůžu vyloučit, že se sem tam něco objeví, tím spíš že v zájmu úspory času píšu vše rovnou v administraci. Ještě jednou díky a zůstaň bdělá! :-).

10 quick quick | 19. května 2018 v 9:23 | Reagovat

Vážka a odkvetlá chlupatá květina jsou parádní.
Motýlí "vzorek" mně připomíná sváteční šaty mé maminky.
Růžovofialové květy by mohl být kakost, listy se podobají pelargoniím. Má dost specifickou vůni, ne  každému příjemnou.

11 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 19. května 2018 v 10:07 | Reagovat

Nádhera, Petře :). Tak tam bych si to focení taky užila :). Moc se mi líbí brouk (asi nějaký tesařík) a vážka (nejspíš lesklice) je nádherná :). Krásný je i motýlek :). A zmiji jsem taky ještě nefotila :). Máš to tam krásné - užij si to! :)

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. května 2018 v 10:33 | Reagovat

[9]: Téda, psala jsem ti o chybkách ve "Zprávě autorovi", abych předešla právě tomuto komentáři a nepoškodila pověst brilantního autora. Když je to ale nouzovější psaní, beru to ;-)

13 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. května 2018 v 12:03 | Reagovat

Ta růžovofialová květinka je jeden z druhů slézu. Zmije mi ale vůbec nepřipadá krásná, je to had a i kdyby byl duhovej nebo zlatej tak k němu nepocítím náklonnost ani náhodou. Ale fotky jsou všechny opět krásné. U tebe už klasika!

14 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 19. května 2018 v 12:48 | Reagovat

Jak daleko jsi byl od té "klikatice"? Já bych se asi bála...

15 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. května 2018 v 14:39 | Reagovat

Přeslička u mne vede.

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2018 v 16:05 | Reagovat

[10]: Děkuji, docela by mě zajímalo, jak se kakost řekne řecky :-).

[11]: Je to tu teď hodně pestré a některé květiny jsou ve stejném stavu jako v říjnu, prostě proto, že stihnou během jednoho roku dva cykly. Vody jsou plné pulců, kteří se musí stihnout vyvinout dřív než potoky vyschnou.

Zmiji jsem měl včera příležitost v Řecku vyfotit poprvé a snažil jsem se ji rušit nejméně, jak jen to bylo možné. Ale byl to docela pěkný kousek.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2018 v 16:16 | Reagovat

[12]: To by nebyla moc dobrá pověst, kdyby jí něco takového mohlo ublížit :-). Ke svým chybám se hlásím, i když mě samozřejmě netěší, tak se uklidňuji tím, že nic nezkazí jen ten, kdo nic nedělá.

[13]: Had správně usoudil, že je účelnější šetřit si energii a jed na něco, z čeho kouká dobré jídlo :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2018 v 16:23 | Reagovat

[14]: No, moc "hadích délek" to zrovna nebylo, fotil jsem ho na "makro" :-).

[15]: Ten mikrosvět přesličky mě lákal, ale nepovedlo se mi udělat tu fotku úplně tak, jak jsem si ji představoval. Bohužel, byl jsem prostě líný kvůli takové fotce vybalovat stativ a nastavovat ho do "přízemního režimu". Ale kdoví, třeba by ten obrázek stejně nebyl lepší než tenhle.

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. května 2018 v 16:59 | Reagovat

Sice mi musí stačit ten krásný cestopis od vás, takže psíka jménem Rudy dráždit nebudu, ale ti dva mladí lidé mají můj obdiv. Pro ně to má něco do sebe. Možná splněný sen a od vás je, Petře, moc fajn, že takový výlet touto formou,  zasvěcenou, osobně prožitou nám doma žijícím umožníte.Díky, těším se na další... :-)

20 Janinka Janinka | E-mail | Web | 19. května 2018 v 20:08 | Reagovat

Tvoje fotky jsou nádherný, dokonalý a mají úžasnou atmosféru. Až ti maličko závidím. Ale fakt jen maloučko :-). Užívej řeckých krás!

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. května 2018 v 13:33 | Reagovat

[19]: Teď jsem se o víkendu trochu flákal a zvykal sýrovitě bělostné tělo na jižní slunce. Snad zítra - jestli nezaspím "dělnický" autobus - budu mít zase nějaký materiál pro reportáž.

[20]: Díky, určitě budu. Život se tu postupně rozjíždí, všichni se připravují na letní nával, ale troufám si říct, že počasí je tu teď o moc lepší než ve stabilně žhavém létě.

22 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 20. května 2018 v 23:05 | Reagovat

Je tam krásně a ty tvoje fotky - nádhera. Když je vidím, mám chuť hodit foťák do Vltavy. Kytky jsou boží, brouk je tesařík, fialová je sléz a ta žlutá bude nějký druh divizny, přeslička bere dech a odkvetlá, nemám slov. Ten domek se zřícenou střechou se podobá mlýnu v Hořínském parku, korýtko s vodou vypráví, jak je studená, cestička s kameny porostlými mechem, Rudyho bouda. Dala bych ti tak 10 hvězdiček.

23 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. května 2018 v 8:50 | Reagovat

Ta vážčí křídla jsou úplně uhrančivá, oči, neoči. A motýlí gotik jakbysmet :-) A co se opravené vesnice týče... to je téměř neuvěřitelné. Jako člověk, který se do podobných akcí pro jistotu ani nepouští, smekám až k zemi. A kdyby to šlo, i níž!

24 stuprum stuprum | Web | 21. května 2018 v 15:27 | Reagovat

Přece Rudolf, v levkadské psí boudě žije proslulý Santův sob.

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2018 v 17:02 | Reagovat

[22]: To je úžasné, vždyť Evropská unie má jen o dvě hvězdičky víc! :-)

Jsem rád, že se ti fotky líbí a s tím foťákem to neuspěchej, můžu tě uklidnit, že takové pocity má občas každý, kdo fotí, a to by se nám mohla naše krásná Vltava vylít z břehů :-).

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2018 v 17:13 | Reagovat

[23]: S tou vážkou to byla opravdu "rychlopalba" a mile mě překvapilo, jak jsem křídla prokreslená. No a oči bude třeba trošičku přimhouřit :-).

Je zajímavé, jak se dovede příroda zařídit, když se jí dá volný prostor. Přiznávám, že jsem v duchu před pár lety tu vesničku už "odepsal" a to, že se někdo pustil do nápravy, beru jako zázrak, ovšem podložený tvrdou prací. Ona ale každá zdejší ruina i každý kousek pozemku má svoje právoplatné  majitele a dovedu si představit, že může být někdy náročné dohodnout se na tom, co má smysl udělat a co už ne.

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2018 v 17:15 | Reagovat

[24]: Vida, to jsem ani nevěděl, že sob je taky Rudy. No, jak jsem tam poznal roupakiaského pejska, sob by asi boj o boudu prohrál :-).

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2018 v 17:17 | Reagovat

[26]: No jo, zase jsem si neuhlídal automatické podvrhování slov, omlouvám se :-(

29 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. května 2018 v 19:26 | Reagovat

Zmije je boží!
Ačkoliv to je jediné zvíře, které se mi hnusí, ta tvoje se mi moc líbí, kdo ví, zda se na ně nyní nebudu dívat s láskou? :D

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2018 v 8:31 | Reagovat

[29]: Díky, každopádně je praktické dívat se na tyhle tvory s respektem. Umějí být překvapivě rychlí :-).

31 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. května 2018 v 8:43 | Reagovat

Ten přesličkový prales je úchvatný. Skoro stejně jako odkvetlá květina :-)

32 Bev Bev | E-mail | Web | 23. května 2018 v 19:09 | Reagovat

Jéžiš to bylo krásný, nevím, co obdivovat dřív, jestli fotky nebo ty šikovné lidi, kteří se ujali vesnice duchů a pokouší se jí vdechnout nový život a nebo krásné povídání o tom všem. Vyfotit zmiji a vážku, to je úžasné! a ještě tak krásně. A to odkvetlé chmýří a přeslička tvoří naprosto fantastické vzory.

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. května 2018 v 21:19 | Reagovat

[31]: Hned jsem poznal, že je dobrá šance udělat z přesliček slušnou fotku. Nepovedlo se mi ale nastavit takové podmínky, aby byl hlavní stvol ostrý po celé délce, takže jsem musel rozmazanou část odříznout, čímž se trochu poničila původní lepší kompozice snímku.

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. května 2018 v 21:23 | Reagovat

[32]: Když si to tak v duchu procházím zpětně, měl jsem vlastně během té cesty obrovské štěstí na to, co jsem všechno potkal a mohl si vyfotit.

35 Miloš Miloš | Web | 6. června 2018 v 1:01 | Reagovat

Je zajímavé, jak letně vyprahlá poušť se na jaře blíží botanické zahradě.

Snažení Poláků je chvályhodné, ale dokud tam nezavedou internet, pořád to  bude "vesnice duchů" :).

36 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. června 2018 v 6:23 | Reagovat

[35]: Mobilní internet tam funguje :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama