Jak dopadli sedláci na Ovčím vrchu?

25. července 2018 v 10:47 | Petr Vápeník |  Reportáže

Když někomu říkáme, že jsme v něčem dopadli jak sedláci u Chlumce, nebývá to zrovna chlubení. Chlumečtí sedláci se stali v češtině symbolem a etalonem drtivé porážky, i když - jak dodával kdysi pan Miroslav Horníček - je lepší něco pojmenovat po slavné porážce než po neslavném vítězství. Ale chlumecký střet (zdráhám se použít výraz bitva) v sobě neměl nic moc slavného: Vojáci podvakráte nahnali rebelující sedláky do rybníka, což stálo jedenáct sedláků život na místě a někteří další následně podlehli zraněním. Dalších sedm planoucích sedláckých srdcí, dychtících po větší míře svobody, dotlouklo na popravišti.

V běžném jazyce nám z toho zůstalo úsloví "dopadnout jak sedláci u Chlumce". Ne "jak Zikmund na Vítkově", ne "jak křižáci u Domažlic", ne "jak Napoleon u Waterloo". Asi bylo našim předkům bojovných sedláků, možná celkem sympatických chlapíků, víc líto, protože co je komu tady u nás v Čechách do nějaké feudální proradné lišky ryšavé (jakkoli byl po otci mimořádně schopným evropským politikem) natož dokonce do cizáckého nabubřelého mrňouse s rohatým kloboukem, že? My jako bychom i po staletích každým použitím tohoto slovního spojení připomínali bezmoc z tak snadno rozprášených nadějí prostých lidí na aspoň o něco větší míru svobody. Prostě - naši "sedláci u Chlumce" nám zůstali tak trochu "na srdci" a - jak známo - co na srdci, to na jazyku :-).

V bezprostředním okolí Konstantinových Lázní, kde právě pobývám, jsou tři výrazné kopce: Hradišťský vrch s již dávno průmyslově nevyužívaným čedičovým lomem, Krasíkov s romantickou zříceninou hradu a s polorozpadlým kostelem a pak do třetice Ovčí vrch pojmenovaný po dávném místním ovčíně. No a kdyby se místo "sedláci u Chlumce" říkalo "sedláci na Ovčím vrchu", nemohli bychom se vůbec divit. Jednak se sedláci na Bezdružicku vzbouřili proti své vrchnosti skoro o století dříve a jednak dopadli ještě mnohem šeredněji než andělíčky s příchutí rybničních sinic polykající příchlumečtí. Po svém drsném nájezdu na bezdružický zámek se totiž místní rebelující sedláci právě na Ovčím vrchu nad obcí Kokašice (Konstantinovy Lázně tehdy ještě samozřejmě neexistovaly) opevnili a právě zde je přivolaní vojáci rozmašírovali na cimprcampr (raději řeknu i český ekvivalent: "na maděru", protože česko-německé vztahy tu v historii nebyly vždy ideální) a asi padesátku jich na místě zabili. Nejspíš aby ulevila svému hryzajícímu svědomí, na místě těchto jatek pak nechala majitelka bezdružického panství postavit kapli, která byla po docela pohnuté historii na začátku 20. století obnovena a nedávno dokonce znovu opravena. Navíc ve 30. letech 20. století ke kapli přibyla ještě kousek vedle stojící kamenná mohyla z čediče těženého na již zmíněném nedalekém Hradišťském vrchu. Jen do úsloví v českém jazyce se sedlákům z Ovčího vrchu proniknout nepodařilo, možná i proto, že sami mezi sebou mluvívali německy, jak bylo ve zdejším kraji zvykem. Jejich chlumečtí kolegové nejspíš u tehdejších obrozenců lépe lobovali, zatímco němečtí sedláci od Ovčího vrchu podcenili marketing a dopadli tak po zásluze v konkurenci úspěšnějších ustálených rčení jako sedláci u Chlumce :-).

No a já, abych tuhle historickou křivdu našeho jazyka odčinil a neblahé události na Ovčím vrchu připomněl, vypravil jsem se z nedalekých Konstantinových Lázní po zdejší naučné stezce. Ostatně, vlídně zakulacený Ovčí vrch není žádná Čomolungma, jeho vrchol je jen o 140 metrů výš než místní lázeňská kolonáda, takže to není žádný extrémně náročný výstup.

Protože jsem ze svého putování neměl žádný celkový záběr Ovčího vrchu, speciálně kvůli doplnění fotky do blogového článku jsem dnes vstal o hodinu dřív a skočil jsem si ji na druhý konec Konstantinových Lázní v ranním slunci udělat. Ještěže Konstantinky jsou maličká obec, takže z jednoho konce na druhý je to jen pár minut.



Kousek za Konstantinovými Lázněmi je odbočka k vývěru minerálního pramene kamsi do polí. Na místě nenajdete nic obzvlášť fotogenického, jen zvláštní rezavé bláto na louce na kraji lesa a malou bublající a lehce zapáchající studánku. Já tohle místo ale beru jako moc zajímavé, minimálně proto, že ukazuje, jak asi kdysi dávno nejspíš vypadaly prameny, které nakonec daly vznik celému lázeňskému městečku a dnes už je popíjíme o něco civilizovaněji, než že bychom si pramen nabírali z rezavé luční louže. Úplně první místo, kde se v Konstantinkách začala vyvěrající minerální voda zachytávat (dnes už neexistující Staré lázně) je jen asi kilometr odsud. Mimochodem, u pramene téhle "luční minerálky" by se daly klidně natáčet ruchy k filmové inflační pohádce Sedmnáctero krkavců, tolik hlasitě krákajících ptáků tady všude létá.



Ještě než se dostanete k Ovčímu vrchu, projdete vesničkou Čeliv. Moc upomínek na historii tu nezůstalo; místní kostel chátral po válce tak dlouho a bez zájmu nových osadníků, až ho úřady nechaly zbořit a v centru obce zůstal jako memento jen náznak obvodové zdi. Mě ale dokážou upoutat i nenápadné drobnosti, třeba tahle už dávno nefungující hasičská nádrž, která byla v době své výstavby pro místní tak důležitá, že jim stálo za to opatřit ji na horní hraně oficiálním letopočtem 1942. Věru všeobecně neradostný rok a myslím, že na stavbách všeho druhu u nás podobně vyvedený letopočet nenajdete často. Předpokládám, že většina z lidí, kteří nádrž v době kolem heydrichiády s námahou stavěli, se se svými čelivskými domovy i s hasičskou nádrží museli o pár let později navždycky rozloučit během odsunu do Německa.



Jak už jsem uvedl, stoupání k památeční kapli ve tvaru rotundy není nijak zvlášť náročné. Ještě daleko před vrcholem kopce (místo dávného střetu z roku 1680 je stranou přirozené výstupové cesty a bohužel dost blízko protějšímu kopci Krasíkov, odkud se dala vést do "ležení" sedláků smrtící dělostřelecká palba) se před vámi objeví rozlehlá louka s kaplí a informační tabulí. V těchto místech se selští buřiči chystali na svůj poslední střet, který dopadl velmi velmi krvavě. Zdá se, že na Ovčím vrchu se nestřetly zrovna beránčí povahy.



Uvnitř zrekonstruované kaple je dokonce stálá expozice věnovaná sochařství; nakouknout se dalo jen přes řetezem dobře zajištěnou mříž.



Na druhém konci louky se tyčí památná čedičová mohyla s nápisem "Na paměť selského povstání roku 1680".



Kvůli následující fotce jsem si s sebou nesl i teleobjektiv, protože jsem chtěl odněkud zachytit rotundu na Ovčím vrchu společně s kostelem a zbytky hradu na protějším vrchu Krasíkov; i když obě místa od sebe dělí vzdušnou čarou asi půldruhého kilometru, teleobjektiv je k sobě dokáže vizuálně přiblížit. Jen je třeba fotit nikoli ze samotného vrcholu Ovčího vrchu, byť zdejší značení na kopci slibuje "vyhlídku". Vyhlídka byla vyhlídkou před mnoha lety, dnes z ní zůstal ve vyhlídkové budce jen hezky vyvedený model okolních významných bodů, které byste odtud mohli vidět, kdyby ovšem mezitím kolem vyhlídky jako na potvoru nevyrostl les.



Když přejdete Ovčí vrch, scházíte na jeho druhé straně směrem na Horní Polžice zajímavým bukovým lesem, který nabízí i některé velmi svérázně rostlé či propletené stromy.



Sejdete-li z Ovčího vrchu na druhou stranu od Konstantinových Lázní do obce Horní Polžice, možná vám v hlavě poběží jiný historický příběh - tentkrát příběh slavného Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Pikantní je, že český název Horní Polžice je z historického pohledu zcela nový, protože do roku 1947 si obec vystačila s tradičním německým názvem Harlosee. České jméno tak původní německá obec převzala od vedlejších historických Polžic, z nichž se udělaly pro lepší rozlišení dnešní Dolní Polžice. Trochu komplikované, rozumím, ale Kryštofovi Harantovi by to bylo stejně nejspíš jedno, protože s Polžicemi měl společný jen svůj rodový přídomek (známý český šlechtic a jeden z 27 popravených českých pánů se hrdě tituloval jako CHRISTOPHORVS HARANT BARO DE POLZICZ ET BEDRUZICZ ET IN PECKA), Bezdružice i Polžice (narozdíl od Pecky u Jičína, která rodu zůstala a Kryštof tam byl po staroměstské exekuci pohřben) už v té době byly dávno v majetku Švamberků. Ale dávný velmož má zjevně i po staletích slušný marketingový potenciál, protože se tu po něm jmenuje kdeco, včetně velmi příjemné pizzerie v dnešních Dolních Polžicích, kde jsem svou procházku po stopách dávné selské rebelie vpodvečer úspěšně zakončil :-).

(Pozn.: pro potřeby článku jsem využil některé informace z internetové Wikipedie, především ty o "bitvě" sedláků u Chlumce v roce 1775, o které jsem toho pohříchu moc nevěděl).

POZOR - aktuální informace pro všechny blogové čtenáře, kteří si rádi prohlížejí nejen fotky na obrazovce počítače či na displeji mobilu, ale i velké papírové zvětšeniny zavěšené na stěnách výstavních sálů: 21. srpna 2018 v 18:00 začne na zámku v Dobřichovicích vernisáží výstava mých fotografií (většinou půjde o zvětšeniny formátu 50x70 cm) s názvem Obrazy od Berounky (i od jiných vod). V hlavním zámeckém výstavním sále bude k vidění cca 30 fotografií na téma Berounka a jiné vodní toky (bude tu např. Mumlava nebo mé oblíbené horské potoky Šumavy a Jeseníků), asi dvacítka fotek z dalších tradičních cyklů, které znáte i z těchto blogových stránek, bude instalovaná v přilehlé zámecké chodbě. Vstup na výstavu bude zdarma a fotky budou k vidění minimálně do konce září. Podrobnosti o poněkud hektickém rozjezdu příprav této výstavy najdete v článku Urychlená fotografická výstava.

A co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě fotočlánků najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, verše haiku, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem - Nedělní miniglosy, které se zatím zde na blogu dočkaly 454 vydání.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. července 2018 v 11:02 | Reagovat

Taky o žádném jiném než chlumeckém povstání nevím. Takže si mi trochu na chvíli (než zmizí v nenávratnu z paměti) rozšířil historické vědomosti. Jinak teleobjektiffka je velmi mňamkózní, skvěle se podařila. Dokonce vypadá trochu i trojrozměrně. Bukové lesy jsou krásné a na focení velmi inspirativní pro svou zvláštní kontrastnost suchého listí a zelených výhonů nových větví a stříbrné kůry.

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 25. července 2018 v 12:06 | Reagovat

Nejhůře dipadlo povstani na Valašsku...udrzeki se povstalci dkouho, ale poskonceni Tricetilete valky se s numi cisarska moc velnu kruté vypořádala...

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 25. července 2018 v 13:29 | Reagovat

To jsou ty "slavné" malé bitvy. Nedaleko mé domoviny se kdysi odehrála bitva u Hluboše. Vypadalo to tam taky tak nějak - pár desítek chlápků se popralo a bylo to. Marketing chlumeckých je zkrátka pozoruhodný :-D

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | 25. července 2018 v 17:53 | Reagovat

Díky ti za zajímavé povídání i obrázky. Vsadím se, že až zase použiji rčení o sedlácích u Chlumce, vzpomenu si i na ty z Ovčího vrchu :-).

5 Jarka Jarka | Web | 25. července 2018 v 18:19 | Reagovat

Písmenka jsi doplnil nádhernými fotkami. Ta první, posklizňová, už zavání koncem prázdnin, pramínek si jen tak ze země vyvěrat jsem ještě neviděla a na kapličce samotné i té ve společnosti s kostelíkem a zříceninou, můžu oči nechat. :-) Udělal sis parádní výšlap. :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. července 2018 v 20:07 | Reagovat

Sedláci to mají prostě velmi, ale opravdu velmi těžké.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. července 2018 v 21:23 | Reagovat

Jako vždy krásné fotky. Jen ta jedna - pramen - mi připadá nevábná- hromada bláta. Ale i tak to někde vypadá. Historie byla docela mým a hlavě synovým koníčkem, ale poslední dobou prostě násilnosti minulé, nynější ani budoucí nemám ráda. :-(

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. července 2018 v 21:24 | Reagovat

A víte, že se mi právě ten les kolem vyhlídky moc líbí? ;-)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. července 2018 v 22:48 | Reagovat

[1]: Sice jsem tady po okolí v minulosti prošel kdeco, ale na Ovčím vrchu jsem teď byl poprvé. Ona ta krvavá minulost místa dokáže dost lidí odpudit. Ale říkám si, že místo za to, co na něm vyvádějí "zpovykaní" lidé, přece nemůže.

[2]: Kdepak, když se vojákům uvolní ruce, nějaký job si najdou.

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. července 2018 v 22:59 | Reagovat

[3]: Tak to jsem si zase pro změnu já rozšířil povědomost o Hluboš. Kdysi jsem byl zvyklý používat z čistě recesistických pohnutek v běžné řeči spojení "dopadnout jak sedláci u Waterloo" a několikrát jsem byl vážně poučen o tom, že si to pletu a sedláci byli jinde :-). Jak si mohli říkat skuteční sedláci u Chlumce: "Je to tu u nás jen takový malý český rybník..."

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. července 2018 v 23:04 | Reagovat

[4]: Však jsem - přiznávám - s možností vytvoření podobného spojení u některých čtenářů při psaní článku trochu kalkuloval :-).

[5]: Ráno bylo pole po sklizni krásně nasvícené, taky je vidět, jak koláče slámy házejí dlouhé stíny :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. července 2018 v 23:13 | Reagovat

[6]: Ano, vyprávěl o tom kdysi v jednom rozhovoru i lyžař Lukáš Bauer :-).

[7]: Ona bohužel historie je tvořena prakticky nepřetržitým proudem v různých dobách různě vykládaných násilností

[8]: Z vyhlídky se bohužel fotit nedalo. Nakonec jsem fotil zpod výrazně prověšeného a silně praskajícího elektrického vedení, pod kterým byl průsek. Až jsem se tam skoro bál postavit kovový stativ :-).

13 stuprum stuprum | Web | 26. července 2018 v 5:18 | Reagovat

Ten strom je úchvátný. To řekl snad Waits nebo kdo, když se ho děti ptaly, proč nemá normální zaměstnání. Pověděl jim, že je jako crooked strom a normální lidi jsou straight. Takhle si žijou vedle sebe a pak jednoho dne přijdou dřevorubci a pokácí všechny ztepilé, rovné stromy a ty crooked nechají na pokoji. Takže si pak sám v celém lese takhle křivě roste dál a je rok od roku divnější.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. července 2018 v 7:25 | Reagovat

[13]: Moc pěkně řečeno. Tenhle strom byl divný dost a nebyl v té nepříliš rozlehlé bučině zdaleka sám. Každopádně si to znamenám a třeba si to někdy v budoucnu zaslouží samostatnou fotovýpravu :-).

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 26. července 2018 v 15:58 | Reagovat

Děkuju za zajímavé, nejen historické, vyprávění. :-)

16 Axina Axina | Web | 26. července 2018 v 21:47 | Reagovat

Vzpomněla jsem si při čtení článku na jeden vtípek:
Víte, jak se řekne anglicky Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic?

Christopher The Bastard From After Spoons And Without Satelites :-)

17 beallara beallara | 27. července 2018 v 5:43 | Reagovat

Pro mne je Chlumec, co by kamenem dohodil, jezdím ním poměrně často a pravidelně u památníku odpočívá nějaký znavený občerstvený zahraniční dělník, o kus dál se mohutně staví. Takže to rčení nebývá daleko od pravdy, ale musí být fajn probrat se v kocovině zrovna na takovém místě :D  :D
Mám nyní permanentně spařené půlky, ale pohled na tvé typicky letní fotky s parádní oblohou ve mne evokují fakt, že to léto je kouzelné a má co do sebe. :-)

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. července 2018 v 6:58 | Reagovat

[15]: Rádo se stalo. Ona ta místa, která navštěvujeme, jsou vždy do nějaké míry ovlivňována i tím, co se tam všechno odehrálo. Tak snad už jsou z tohoto pohledu události na Ovčím vrchu aspoň de iure promlčené...

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. července 2018 v 7:00 | Reagovat

[16]: Kruci, teď se vždycky usměju, až Kryštofovo jméno uslyším :-). Já jsem zase občas přemýšlel, co za živočicha je ten "uchlumec" a co asi provedl, že ho sedláci dopadli :-).

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. července 2018 v 7:04 | Reagovat

[17]: Zdejší okolí je překrásné, ale jsou tu teď taky velká vedra, což ve mně zrovna nevyvolává touhu podnikat dlouhé výlety a držím se na dostřel od stinného lázeňského parku.

21 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 27. července 2018 v 12:19 | Reagovat

Díky za zajímavé povídání. Stejně jako Vendy jsem měla dosud v paměti jen ty sedláky u Chlumce :-)

22 Miloš Miloš | Web | 27. července 2018 v 18:09 | Reagovat

Kdyby si nejdřív založili odbory, nemuseli tak bídně dopadnout :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama