Lom na Hradišťském vrchu aneb Jak se stávám morousem

27. července 2018 v 20:58 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

V Konstantinových Lázních jsem byl na návštěvě už mockrát, takže můžu trochu sledovat, jak se zde věci v průběhu let vyvíjejí. A vyvíjejí se - jak to tak bývá - občas k mému obrazu a občas trochu proti němu. Kupříkladu lom na zdejším Hradišťském vrchu, přímo nad lázeňským městečkem: Odedávna až do 90. let 20. století se tu těžil čedič (je z něj postavený třeba památník selského povstání, o kterém jsem psal v článku Jak dopadli sedláci na Ovčím vrchu?). Pak byl pozemek s malebným čedičovým lomem a především s krásným čistým jezerem obehnán plotem a označen jako soukromý pozemek se zakázaným vstupem. To si jistě umíte představit, že se tu našlo dost odvážných romantiků, kteří byli ochotni se jít v horku na krásné místo vykoupat, i když riskovali nepříjemné setkání s místní ostrahou a jejím respekt budícím psem. To vzrušení z něčeho zakázaného hrálo svou roli v oblibě místa, ale přespolních zájemců o takové nejisté koupání nebylo moc, takže se časem ustavila jakási křehká ale celkem vyhovující rovnováha. Tehdy jsem si říkal: Takové nádherné místo; proč místní majitel místo boje s koupáníchtivou veřejností, který stejně nemůže vyhrát, nedá radši ke vstupu závoru a nevybírá vstupné? Lidé by dostali svůj díl romantiky, majitel by si přišel na své a pes by se mohl věnovat prohánění lázeňských slepic.

Že se věci pohnuly, jsem zjistil, když jsem ve městě viděl reklamu na "koupání v krásném čistém přírodním jezeře". Jediné krásné čisté přírodní jezero, které v okolí znám, je to v lomu na Hradišťském vrchu. Tak jsem se dnes vyrazil na to nádherné druhdy romantické místo podívat. Už když jsem viděl řady aut na blízké upravené parkovací ploše, začalo mi být jasné, že ochranky se psem se tentokrát bát nemusím. Vstupní brána se závorou a nasazené vstupné 50 Kč bylo celkem v intencích mých dávných představ. Co však bylo výrazně nad jejich rámec, byla reprodukovaná diskohudba, která se rozléhala celým okolím lomu, a pak už vlastně všechno další, co jsem stihl vidět. Z jezera se stalo normální (připouštím, že stále krásné, ale prostě normální) koupaliště: Stánek s občerstvením, reklamní deštníky, plocha mezi jezerem a stěnou lomu posetá dekami, lehátky, slunečníky, stany a hlavně spoustami lidí, kteří se snažili překřičet hlasitou muziku, což se především hlasově dobře disponovaným německým turistům sice místy dařilo, aniž by to ovšem dojem z celkového randálu jakkoli vylepšilo.

Chvíli jsem na to dopuštění, které snad mělo být naplněním mého - zjevně špatně pochopeného - dávného snu, nevěřícně zíral a pak - protože se za mnou začali srocovat další příchozí v domnění, že stojím frontu na vstupenky, aby ještě honem urvali "v tomhle hicu" nějaký kousek slušného místa - jsem trochu znechuceně pokračoval po místní naučné stezce podél stěny lomu směrem k vrcholu Hradišťského vrchu, ze kterého je doposud zdarma krásný výhled do okolí. "Duc, duc, duc..." bouřily z údolí diskodecibely a já si do toho na jedné z informačních tabulí naučné stezky četl, jak ve zdejším unikátním biotopu původního čedičového lomu hnízdí sýčci, kalousové a výři, pro které je klid chráněného místa doslova sovím rájem.

Ducducáky z údolí pohltil les, až když jsem přešel asi půldruhého kilometru dál na druhou stranu vrchu, do míst, kde stávala brána zdejšího předvěkého hradiště. Kdoví, hudební rytmus by se možná našim zdejším předkům líbil, protože by mohli pěkně do rytmu tančit kolem ohňů. Být ale místním výrem, pořídil bych si špunty do uší nebo bych založil výří asociaci a požádal bych o pomoc Evropskou unii. Jenže, znáte to, jak si občas evropští úředníci představují řešení podobných problémů: ještě by přišlo nařízení, že proti hluku z údolí se musí postavit kolem vrcholového temene čtyřmetrové betonové protihlukové stěny (relaxujícím turistům u jezera by se dalo vstřícně podat tak, že je stěny chrání proti příliš hlasitému zpěvu místního ptactva). Bylo by to podobné mnoha kauzám, ve kterých se probémy neodstraňují, ale "řeší se", přičemž se při tom řešení řetězově vytvářejí nové dosud netušené problémy, které bude třeba opět řešit, takže budeme mít stále co na práci. Nedivil bych se, kdyby zdejší kalousové ušatí už byli dávno za horama, i když by jistě povinností stavebníků bylo protihlukové stěny opatřit i dostatečným množstvím betonových úkrytů (s přesně definovanými parametry) pro sovy.

Jsou okamžiky, kdy se ani nedivím sýčkům z řad sov i z řad lidí, že nostalgicky vzhlížejí k minulým časům, i když často účelově zapomínají, že se - ve zdejším lomu i v celé společnosti - dřív děsivě rachotilo, prášilo a ano, občas i střílelo, protože když jste se všemi rachotiči, prášiči i se střelmistrem byli zadobře, dalo se to přece všechno nějak vydržet. Nesouhlasím s nimi, apeluji na jejich nostalgií omámenou paměť, ale i mně často připadá, že bereme věci - mnohem častěji, než by odpovídalo statistickým zákonitostem - za špatné konce a nedokážeme mnohé pěkné ideály převtělit do jiné než prakticky orientované "tržně ducducové" reality.

Na druhou stranu nemůžu pominout, že mnozí návštěvníci jsou z přírodního koupaliště ve starém čedičovém lomu nadšení, takže koupališti dávají nejspíš na sociálních sítích slušný počet hvězdiček a dobrá pověst jezera v lomu se šíří, dorazí tedy víc turistů, což ještě lépe přispěje k tomu, aby romantiky postupně ubývalo, až konečně zbyde jen to, co je k mání i skoro všude jinde. A tím se vlastně přistihuji při tom, že se nejspíš poznenáhlu proměňuji v morouse, který i veskrze báječné věci považuje v porovnání s vlastními představami za - no, abych nepoužíval příliš silná slova - řekněme minimálně za prošvihnutou příležitost přijít s něčím, co bude dobré pro majitele, romantiky, plavce i pro zdejší výry a ještě mne to navrch nepřiměje příště jít na Hradišťský vrch velkou oklikou.

Mimochodem, při svém pobytu v Konstantinkách jsem v jedné z okolních vesnic našel velmi slušnou vesnickou restauraci, kde si na nic nehrají; nenabídnou vám ústřice ani lahodné humry (protože co by to bylo za restauraci, kdyby se neucházela o michelinovské hvězdy, že?), ale zato dostanete polévku, která mi po 35 letech připomněla chuť jedné z polévek mé babičky, usmaží vám na pravém sádle normální český vepřový řízek (sice chápu, že se možná při té představě ortodoxní vegani křižují, ale co s tím nadělám?) a ještě můžete zakousnout výborný štrůdl, to vše za dvě stovky i s královským (myslím tím samozřejmě jen nějakého českého vesnického krále :-)) dýškem. Pravda, není tu všechno jako v Hiltonu, na záchodě se tam třeba vyskytují, považte, obyčejné hospodské mouchy a jídlo vám přinesou, i když ještě hltáte výbornou polévku. Nějakou dobu jsem si říkal, že tu na blogu napíšu, kde ta restaurace je, ale ono by se to pak mohlo rozkřiknout, dostat hvězdičky a až přijedu příště, bude pro novou moderní klientelu fungovat nové menu, kde bude místo normálního řízku řízek sojový, a na novém aseptickém a plně automatizovaném záchodě zcela bez much bude hrát hlasitá povzbuzující hudba, do které bude sjetý moderátor nadšeně deklamovat reklamní sdělení.

Mrknul jsem na výra velkého na vedlejší židli, který právě dopíjel brčkem dobře vychazenou kofolu, a on mi dal jasně najevo, že mám být zticha. Dost na tom, že se musel odstěhovat z lomu, protože v ušní špuntárně neměli jeho velikost :-).



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. července 2018 v 23:18 | Reagovat

Ač hudbu mám ráda, ale jen tehdy, když si ji chci poslechnout. Nevím proč si třeba personál restaurací pouští ducduc hudbu, která ruší hovor lidí tam sedících. Klidně jsme požádali obsluhu, jestli by ten reproduktor nad naším stolem vypnuli nebo aspoň ztlumili a světe div se, poslechli. Na plovárně u nás hudba nezní- aspoň když jsem tam byla.
n :-)  :-)

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 28. července 2018 v 5:41 | Reagovat

Task to mne prekvapilo....byl jsem tam pred peti lety v  one "hodině mez psem a vlkem" kdy to pristupne již bylo, ale o stancich, vstupnem a parkobisti ani pamatky, to bylo mimo realitu....Podobný osud potkal radu polabskch piskoven, i když ne vsechny...V jedne vesnici jsou dve, jedna v lse zdatma pristupna s minimem navstevniku a asi kilak od ni to žije, pari a rachoti...

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. července 2018 v 7:00 | Reagovat

Je to smutný příklad lidské touhy po zbohatnutí. Chudáci kalousi...

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. července 2018 v 7:30 | Reagovat

[3]: Ono to právě nejspíš ani na nějaké zbohatnutí není a i kdyby bylo, na tom všem by mi to vadilo nejmíň. Jen si říkám, že spousta snahy v mnoha případech nevede k originalitě, ale jen ke kopírování toho, co už existuje, často nejpřesněji v tom, co za to nejméně stojí.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. července 2018 v 7:32 | Reagovat

Je fakt, že dost lidí to bere tak, že paření a rachocení k tomu jaksi z definice patří. Já ne, proto se podezřívám z toho, že rostu do morouse :-).

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. července 2018 v 7:33 | Reagovat

[1]: Ano, taky se mi stává, že si nechám ztišit hudbu. Obsluha to většinou ochotně udělá, ale často mi přijde, že to přání moc nechápe :-).

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 28. července 2018 v 8:32 | Reagovat

Jsem hudbymilovný tvor, a to velmi. Nicméně její nadbytek všude kam člověk strčí nos mne taky irituje. Ale rozhodně se kvůli tomu nedomnívám že rostu do morouse. Prostě jen se člověk snaží ten nadbytek nějak vytěsnit... a k tomu pokroku...zjistila jsem, že z hospůdky kam jsme na chalupě chodili, a která měla tu pravou venkovskou atmosféru, včetně suchého záchodu, hromady vápna na jeho splachování, udělali Holiday Home s krytým bazénem a možností si celý objekt pronajmout za 300 éček na noc. Cena mi vyrazila dech z toho důvodu, že to je ve vísce kde je jen 20 stálých obyvatel, nejbližší památky jsou v Hlinsku, v Pardubicích, Chrudimi nebo Slatiňanech. Autobus tam (snad) jezdí jen 2x za den. Prostě místo kde vždycky dávaly lišky dobrou noc. Naštěstí aspoň budova zůstala ve stejné podobě.... :-?

8 beallara beallara | 28. července 2018 v 11:35 | Reagovat

Zažila jsem obdobnou situaci a dodnes jsem jí nerozdýchala. Před spoustou let jsme jezdili do zatopeného lomu, voda křišťálová, písková pláž a ke štěstí nám stačila deka, stínily nám stromy. Pití a jídlo jsme měli sebou a tak nějak jsme byli lidsky spokojeni. Ticho rušili ptáci a děti, pro které byla voda ledová.
Dnes je to stejně jako popisuješ ty a nějak to ztratila kouzlo. Generace po nás potřebují u občerstvení sedět, tláskat se hranolkami a hamburgry, no a ta hudba, to už je jen detail této kalamity.
Neodsuzuji, pouze konstatuji. Možná se k tomu propracují jako já.
Když jsem si koupila zahradu, pouštěla jsem si rádio na plné kule a postupem času jsem přišla na chuť do té doby nevídanému ...ticho, krásné ticho, které doplní ptáci, les za chatou a tekoucí voda u jezírka. Ale musela jsem do toho vyzrát, tak třeba každý potřebuje čas zrání jinak.
Každopádně ...mám chuť na jeden řízek, mňam :-P

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. července 2018 v 21:43 | Reagovat

I obraz císaře pána musel pryč.
S#aly na něj mouchy.

10 Janinka Janinka | E-mail | Web | 29. července 2018 v 9:18 | Reagovat

Hudbu mám ráda, ale ticho ještě radši. Od doby, kdy se u nás zavedl tenhle uřvaný trend, nenavštěvuji žádné akce, kde tohle hrozí - takže žádné dny dětí, kolotoče, dny otců ani pálení čarodějnic...

11 Enžl Enžl | E-mail | Web | 29. července 2018 v 10:09 | Reagovat

Nemyslím si, že rosteš v morouse. Máš prostě jen jiný vkus než majitel koupaliště. Jako ostatní komentující, i já se považuji za člověka hudbymilovného, ale do "přírodního" areálu prostě "tucárny" nepatří... Ještě tak kytara a zpěv, kdy si třeba i ostatní přisednou (nebo odsednou). Inu, pokrok.
PS: Mám chuť na řízek... Z krkovice, zlatavě osmažený na sádle, tlustý jak palec......u nohy

12 Jarka Jarka | Web | 29. července 2018 v 14:54 | Reagovat

No jo, jsme zhýčkaní a to, co nám stačilo před léty už nestačí dnes. Nestačí čistá voda bez sinic a hezké prostředí, je potřeba doplnit to zázemím s občerstvením, šplouchání vody dokreslit rytmickou hudbou a na romantiku můžeme jít do kina. ???  :D

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. července 2018 v 15:47 | Reagovat

[7]: I já mám hudbu rád, ale o moc víc tu, o kterou sám stojím, než o tu, která se mi vnucuje.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. července 2018 v 15:54 | Reagovat

[8]: V listopadu 89 jsem byl právě na vojně a na časném jaře následujícího roku jsme jako jedni z prvních jeli do tehdy ještě skoro nedostupného hraničního pásma likvidovat ženijní zátarasy nastražené proti tehdejším západním nepřátelům. Dodnes si pamatuju na ten nádherný kus shodou okolností úplně nedotčené přírody. Před nějakou dobou jsem se v těch místech byl podívat: Byla tam betonová pláň u nájezdu na dálnici posetá vietnamskými stánky s trpaslíky. V takových okamžicích mám pro některé umírněné "sýčky z řad sov i lidí" dokonce i pochopení :-).

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. července 2018 v 15:57 | Reagovat

[9]: No jo, mouchy nemaj žádnou ouctu k autoritě :-).

[10]: Když zavzpomínám, přijde mi to legrační, protože jako teenager jsem potřeboval mít hlasitou hudbu všude s sebou a neomaleně jsem ji nutil i ostatním. Takže situaci ve zmíněném lomu beru jako svým způsobem "karmický trest" :-).

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. července 2018 v 16:01 | Reagovat

[11]: Přiznávám, řízek jsem si v té hospodě - restauraci dal dvakrát: jednou s bramborem a podruhé s výtečným bramborovým salátem.

Trochu mě uklidňuje skutečnost, že morousem se člověk nejčastěji stává, aniž by to tušil. Takže si říkám, že když podobné posuny zatím citlivě zaznamenávám, snad ještě není všechno ztraceno :-).

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. července 2018 v 16:03 | Reagovat

[12]: Ještě by se na stěnu lomu daly promítat filmy, takže by si areál mohl vydělávat i po nocích jako letní kino. Kdyby byla dobrá nabídka filmů, třeba by si i výři dali říct a na ministerstvu životního prostředí by jim možná domluvili volňásky :-).

18 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 11. srpna 2018 v 9:31 | Reagovat

Smysl všudypřítomného hudebního smogu mi uniká už celkem dlouho - a toho hlasitého obzvlášť. Vzpomínám si na jeden kemp, kde jistá rodinka celý den hlasitě pouštěla songy Michala Davida. Naprostá noční můra. A tohle? Jakbysmet. Mám vždycky chuť vzít si s sebou nějaké velmi dobře odizolované štípačky... a problém vyřešit aspoň na chvíli.

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 10:10 | Reagovat

[18]: Myslím, že celodenní poslech songů Michala Davida je někde na úrovni waterboardingu a myslím, že to určitě zakazuje nějaká nedodržovaná mezinárodní konvence :-).

20 Miloš Miloš | Web | 4. září 2018 v 22:54 | Reagovat

A teď po tvém článku na koupaliště dorazí ještě mnoho nových, zvědavých návštěvníků :).

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. září 2018 v 8:10 | Reagovat

[20]: Já bych dopad svého blogu zase moc nepřeceňoval :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama