Studánka lásky u Konstantinových Lázní a bezdružická lokálka

19. července 2018 v 13:52 | Petr Vápeník |  Reportáže

POZOR - aktuální informace pro všechny blogové čtenáře, kteří si rádi prohlížejí nejen fotky na obrazovce počítače či na displeji mobilu, ale i velké papírové zvětšeniny zavěšené na stěnách výstavních sálů: 21. srpna 2018 v 18:00 začne na zámku v Dobřichovicích vernisáží výstava mých fotografií (většinou půjde o zvětšeniny formátu 50x70 cm) s názvem Obrazy od Berounky (i od jiných vod). V hlavním zámeckém výstavním sále bude k vidění cca 30 fotografií na téma Berounka a jiné vodní toky (bude tu např. Mumlava nebo mé oblíbené horské potoky Šumavy a Jeseníků), asi dvacítka fotek z dalších tradičních cyklů, které znáte i z těchto blogových stránek, bude instalovaná v přilehlé zámecké chodbě. Vstup na výstavu bude zdarma a fotky budou k vidění minimálně do konce září. Podrobnosti o poněkud hektickém rozjezdu příprav této výstavy najdete v článku Urychlená fotografická výstava.

Jednou z nejpříjemnějších procházek po okolí Konstantinových Lázní, kde právě pár dní pobývám, je asi 4 km dlouhá a většinou celkem pohodlná cesta k tzv. Studánce lásky. Jako ke správné studánce lásky patří k tomuto místu marketingově líbivá a přitom cudná pověst, která praví, že pokud se milenci společně napijí z této studánky, jejich láska vydrží navždy.

Dala by se asi najít řada výkladů tuto dávnou pověst aspoň částečně racionalizujících. Pustí materialisté zjednodušující tak komplexní cit, jakým je láska, hlavně na určité příjemné tělocvičné úkony by jistě mohli hledat ve složení pramene zde vyvěrající kyselky povzbuzující rozpuštěné chemikálie. Škodolibci by zase mohli poznamenat, že pár který vydrží chuť a především vůni tohoto pramene, musí už nutně vydržet všechno. Já v legendách rácio nehledám a naopak se rád dávám unášet jejich zdánlivou bláhovostí, protože ctím zázraky a jejich místo v přeracionalizovaném lidském světě. Navíc prameny v oblasti Konstantinových Lázní mi chutnají :-).

Naopak, mohl bych uvést, že opravdová láska je, myslím, v dobrém souladu s tím, co na tomto krásném místě na břehu potoka Hadovky (ten název nemá potok jen tak pro nic za nic, za vlhka tu prý bývá k zahlédnutí kdeco) můžete zažít. Věčný proud vody v potoce i neustále vyvěrající kyselý pramen ve studánce může dobře symbolizovat trvalost vztahu, probublávající plyny s příměsí nepominutelného sirivodíku pěkně ukazují, že ani pravá láska nevoní vždycky jen po růžích, a občas v těchto místech (rozlehlá louka na břehu potoka) poletující ovádi zase dávají tušit, že snad právě jen láska umí bodat tak bolavě, jako celá hejna těchto nepříjemných hmyzích bytůstek dohromady.

Co vám budu povídat: Jako emeritní přírodovědec ctím sílu experimentu, a proto si říkám, že oprávněnost legendy je možné ověřit jen vyzkoušením na co největším pokusném vzorku, tak tohle místo poblíž jediných lázní Plzeňského kraje se svým protějškem rozhodně prubněte. Ostatně, co se může stát horšího, než že si potvrdíme, že platnost legendy není stoprocentní, ale to, myslím, lidé od legend ani nečekají. Navíc můžeme přispěchat s dovysvětující legendou, že totiž výjimka potvrzuje pravidlo, no a s touto drobnou výpomocí může pověst o Studánce lásky vydržet stejně dlouho, jako místním pramenem navěky potvrzená láska :-).

Jo, a jedno malé varování pro vášnivé houbaře: Okolní lesy jsou prý místem největšího výskytu smrtelně jedovaté muchomůrky zelené v České republice. To jen abyste to místní legendě při experimentálním testování přehnaně nezjednodušovali a nezkrátili právě to vaše "navždy" více, než je nezbytně nutné (mimochodem, o mém dětském vztahu k jedovatým houbám jsem psal shodou okolností nedávno v článku O vražedném houbovém spiknutí).

Studánka na břehu potoka Hadovka je chráněna moderní stříškou


Potokem poblíž studánky stále probublávají plyny doprovázející vývěr pramene. Občas potok nebublá skoro vůbec, jindy si umí pěkně zabouřit.


Totéž místo o pár chvil později a v černobílé podobě, kolem bublin jen světlo a stín.


Nu, tak se pojďme podívat, co to tu vlastně pod stříškou před našimi zraky schovávají.


Studánka je aktuálně osazena speciální nádobou, do které voda natéká a kterou probublává doprovodný plyn. Nečekejte tedy nějaký sympatický čůrek kyselky v decentní rouře, které jen ledabyle nastavíte své spojené dlaně. Kdo se chce napít, musí ponořit svůj koflík pěkně do studánky a odmyslet si případné plovoucí nečistoty.



Jen malý kousek od studánky po proudu potoka narazíte na viadukt místní lokálky na trase Pňovany - Bezdružice. Trasa je to romantická, bohužel, v Bezdružicích končí, i když v době výstavby na přelomu 19. a 20. století se uvažovalo o protažení až do Teplé, kde by se trasa napojila na karlovarskou dráhu. To bylo ovšem za Franze Josefa I., tedy v době, která železnici přála. I když stále existuje spolek bojující za dostavbu dráhy (před lety jsem se s nimi dokonce zúčastnil happeningového výletu do Teplé a zpět po zamýšlené trase), je jasné, že 21. století železnici podobného typu nepřeje a co se nestihlo za Rakouska - Uherska, už se nestihne. Na trase je celkem deset zastávek a při cestě si přijde na své nejen milovník zvlněné krajiny Tepelské vrchoviny, ale i ti, kdo mají rádi český jazyk. Přece taková jména stanic jako Blahousty, Tpísty nebo Cebiv, to vysloveně nabádá k přemýšlení, jak se asi ta místa ke svým jménům dostala :-).

Na mostě přes Hadovku původní staré parní lokomotivy zastavovaly a doplňovaly důmyslným mechanismem z dosud pietně zachované nádrže vodu z potoka, aby mohly pokračovat v cestě. Inu, most na fotce máme, nádrž pod mostem taky, ale přesto se mi zdá, že na obrázku jako kdyby ještě něco chybělo...


... jasně, teď už je to správně a kompletní! Na motorový vláček v záběru jsem si ale musel asi hodinku počkat, nejezdí totiž nijak často.

No a na závěr zdejší nová motorová mašinka ještě jednou, tentokrát už v ulicích Konstantinových Lázní, na pozadí s vrchem Kasíkov, na kterém je známý kostel a romantická zřícenina stejnojmenného hradu (v počeštěné německé verzi je to Švamberk).

Děkuji za doprovod na toulkách po moc zajímavé oblasti, zdravím z lavičky v konstantinolázeňském parku a přeji všem krásné letní dny. A s tou láskou pozor: Přece jen, v Konstantinových Lázních se léčí hlavně kardiaci, tak aby naše experimenty se studánkou nebyly na ten náš neuvěřitelně houževnatý a v lepším případě nějakým báječným člověkem trvale obývaný měkký sval moc velký nápor!

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě fotočlánků najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, verše haiku, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem - Nedělní miniglosy, které se minulou neděli dočkaly už svého 454. vydání.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. července 2018 v 15:50 | Reagovat

Opravdu zajímavá studánka. Znám jen takové ty s rourou a pramínkem vody. Nevím, jestli bych měla odvahu napít se. Jo a moc se mi líbí černobílá fotka. :-)

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 19. července 2018 v 16:29 | Reagovat

Konstntinky jsem navstivil naposled před peti lety, moc pěkné. Doorucuji i jezirko, byvaly kamenolom s eknou vodou, to jiste vysr...Ani mne nenapadl, ze jsou to vlastně jedine lázně v yPlzenskem kraji....Ona mineralka vyvěrá treba i v Tachove (chodili jdme pro ni se sestřenici), ale nesmi se vyuzivat komerčně, aby neoslabovala Marianske lazne'.... :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. července 2018 v 18:39 | Reagovat

Díky za výlet. Té vody bych se asi také nenapila, ale kouzelné zákoutí to je. Fotka černobílá je sice pěkná, ale ta barevná se mi líbí trochu víc. :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. července 2018 v 21:22 | Reagovat

Doprovodné plyny! To evokuje mnohé.

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 20. července 2018 v 8:31 | Reagovat

Upřímně řečeno bych se u té legendy skoro přikláněla k druhému výkladu. Když jsem ochutnala nějaký ten pramen ve Františkových lázních... s čistým svědomím musím prohlásit, že na takovou nechutnost člověk jen tak nenarazí! :-D Každopádně legenda je to kouzelně romantická a výskyt muchomůrek zelených zcela nepochybně čistě náhodný :-)

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 20. července 2018 v 9:37 | Reagovat

Šviháci lázeňští mají aspoň způsob jak plést osamělým dámám hlavu! Mohou je vodit k té studánce ;-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2018 v 9:50 | Reagovat

[1]: Ony v posledních letech jsou tak studánky prezentovány: Roura a čůrek vody. Až mám obavu, jestli se původní význam slova studánka z jazyka postupně nevypaří. Třeba takové: "Znám křišťálovou rouru, kde nejhlubší je les," sice rytmicky tolik nevadí, ale původní zvukomalebnost je přece jen lehce narušena :-).

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2018 v 9:53 | Reagovat

[2]: Podle mého názoru chutnější (a méně zavánějící) pramen než ten hlavní na improvizované kolonádě je v Konstantinkách kousek za městečkem na louce u Kokašic, ale tam chodí málokdo. A přitom je tam právě roura s čůrkem vody :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2018 v 9:55 | Reagovat

[3]: Je vidět, že před sezónou studánku opět vyčistili a snaží se o ni pečovat. Zažil jsem ji v mnohem horším stavu, než je teď.

[4]: Inu, nic se neztrácí, vše se přeměňuje...

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2018 v 10:02 | Reagovat

[5]: Ve Františkových Lázních jsem měl okoštované skoro všechny prameny. Většina mi přišla velmi dobré chuti, ale je pravda, že něco tak odporného jako Glauberův hořčák jsem ještě nepil :-).

[6]: Opravdových šviháků jsem tu - při vší úctě - moc nepotkal. A u studánky jsem byl asi hodinu a půl a za tu dobu jsem byl jediný člověk široko daleko (pominu-li ty dva lidi ve vláčku, tedy jednu cestující a strojvůdce :-)). Možná to souvisí s tím, že se v Konstantinkách léčí kromě srdce i nemoci pohybového aparátu, a pro zdejší pacienty je tak většinou studánka daleko za hranicí jejich aktuálních fyzických možností.

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 20. července 2018 v 14:45 | Reagovat

Tohle místo je trochu z ruky, ale abych netrahala partu, zkusím na dovolené navštívit Permoníkovu studánku :-).

12 Valentina Valentina | Web | 20. července 2018 v 21:48 | Reagovat

V každém experimentu musíš ještě vyhodnotit odchylku a chybu měření. Ale ta spojitost studánky a muchomůrky je...zvláštní! :-?

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2018 v 22:54 | Reagovat

[12]: Odchylka a chyba měření je už při podobných experimentech rutina. No a reklama na zdejší restauraci (kdyby tu tedy nějaká stála) by mohla být: "Něco za něco! Vy pojíte trochu naší speciální houbové smaženice a my se postaráme, že speciálně ve vašem případě se zázračná pověst studánky naplní do puntíku!" :-)

14 Black Blood Black Blood | Web | 22. července 2018 v 23:17 | Reagovat

Úžasné fotografie O_O

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. července 2018 v 11:29 | Reagovat

[14]: Děkuji :-).

16 Miloš Miloš | Web | 27. července 2018 v 17:49 | Reagovat

Když je tam tolik smrtelně jedovatých muchomůrek, měl bych strach se tam mít pramene z podzemí. Co když do něj zasahuje podhoubí toho zabijáka?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama