Hrdinové nebo bezectní žoldáci?

7. srpna 2018 v 11:53 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

"Byli byste ochotni položit svůj život za svůj stát?" Zajímalo by mne, tím více v souvislosti s dalšími mrtvými českými vojáky z dlouhodobé afghánské mise, jak by dopadl průzkum na toto téma u poctivě seskládaného reprezentativního vzorku naší společnosti, a ještě víc než proklamované odpovědi by mě zajímala skutečnost.

"A proč bych to asi jako měl dělat?" odhaduji většinovou upřímnou odpověď. Jasně, proč bychom to měli dělat? Na našem státu se nám přece spousta věcí nelíbí (i když každému z nás něco jiného), není ztělesněním našeho společného snu, jako tomu bylo u našich prapředků, zdědili jsme ho a popravdě, často nevíme, co si s ním počít, když každý z nás si jeho fungování představuje trochu jinak, takže v důsledku není skoro nikdo spokojen. Proč bychom se pro takový stát, se kterým se v mnoha ohledech nejsme schopni ztotožnit, měli obětovat? Na to máme přece své profesionální vojáky, kteří za nás v případě průšvihu nasazují své krky. Tyhle vojáky si přece platíme ze svých daní, a když se s některými z nich něco semele, část z nás je odsoudí jako ty, kteří bojují jen proto, že za to dostali (od nás, ostatně) zaplaceno, jako "žoldáky". Přece o vojenství něco víme: Viděli jsme v telce dvakrát Černé barony a taky pár dílů seriálu MASH, takže nepotřebujeme od žádných vojenských expertů nic vysvětlovat.

Když jsem byl kdysi na vojně, považovalo se za automatické (a přísahou formálně stvrzené), že každý bez výjimky - naštěstí jen po nějakou dobu, protože jsem narukoval na podzim roku 1989 - je odhodlaným bojovníkem za socialistický stát, který byl v reálných projevech de facto mým nepřítelem - svým zakotvením (zdánlivě hlubokým a ve skutečnosti, jak se nakonec ukázalo, jen velice mělkým) v komunistickém třídně nenávistném vidění světa. Kdybych byl v jeho jméně nasazen, abych za něj bojoval - ať už proti tehdejším zavilým imperialistickým nepřátelům nebo třeba proti obyčejným demonstrujícím pražským studentům (ano, i takový zákrok byl velením tehdejším "lidové" armády připraven) - musel bych si plivnout do tváře, takže by mi nezbývalo než podobný rozkaz odmítnout a slíznout za to odpovídající následky. Ale dnes přece nemáme ústavně nastolenou "vládu jedné strany", která upírá svým občanům svobodné projevy v myšlení či konání, byť to tak někomu z různých množících se indicií může připadat. Přesto, jsem si skoro jistý, by za dnešní stát bylo ochotno reálně nasadit svůj život jen minimum jeho občanů. Určitě méně, než je jich ochotných bez rizika na internetu z pohodlí svého gauče žvatlat kolovrátkové nesmysly o tom, co je vlastenecké a co vlastizrádné a kdo smí být považován za hrdinu a kdo je jen sprostý odsouzeníhodný žoldák.

I když pochopitelně doufají, že to nenastane, dnešní vojáci jsou si, myslím, dobře vědomi skutečnosti, že mohou ve své službě státu přijít k úrazu i zahynout. Jejich pohnutky pro tuto službu mohou být nejrůznější, ale pohnutky nerozhodují v okamžiku, kdy jsou konfrontovány se smrtí, pak přichází na řadu pouze obecný smysl a cíl. Je tomu tak stejně u obětí mezi dnešními vojáky na zahraničních misích, jako třeba u obětí z řad účastníků Pražského povstání před skoro třičtvrtěstoletím. Měli bychom na ně vzpomínat jako na hrdiny, i kdyby se stokrát prokázalo, že jejich smrt byla jen politováníhodným vyústěním shody náhod.

Ti, co ani po mnoha letech ještě nedokázali rozdýchat skutečnost, že jsme členem mezinárodní vojenské organizace sdružující mnohé země euroatlantického okruhu, často se slzou v oku vzpomínají na dávné jasné a srozumitelné rozdělení světa: To jsou ONI a to jsme MY. ONI jsou špatní, kdežto MY jsme dobří. MY jsme "Smlouva", kdežto ONI jsou "pakt" (není snad krásnější ukázka drobných jazykových posunů, kterými se v různých dobách pokoušíme podprahově ubezpečit, že právě stojíme na té správné straně :-)). MY jsme čestní vojáci, kdežto ONI jsou bezectní žoldáci. MY stojíme na straně historické pravdy, ONI omílají průhledné lži. ONI agresivně útočí, MY se jen bráníme. Co na tom, že "naše" tehdejší slavná Varšavská smlouva, ono - v ústech tehdejších ideologů - ztělesnění poctivosti, společenské odpovědnosti a mírumilovná záruka trvalého bezpečí a šíření revolučního pokroku, prokázala svou stálou připravenost a bojovou i ideologickou pohotovost k nápravě světa výhradně tvrdými zásahy proti vlastním členům?

Jak je vidět, stejní lidé jsou schopni upřít mrtvým českým vojákům byť jen náznak čestných vlasteneckých pohnutek a odmítnout v jejich případě jakkoli uvažovat o hrdinství, a v jiné době bez uzardění prožívat vlastenecký orgasmus při oslavách celkem bezvýznamného hokejového vítězství, kterého dosáhli žoldáci hokejoví, tedy, ehmmm… chtěl jsem vlastně říct - naši milovaní chlapci, kteří jsou pro svou vlast dokonce ochotni se v obranném pásmu vlastními těly obětavě vrhnout do střel, tedy aspoň těch hokejových. Co do toho pletete nějakého nájemného Ramba v uniformě, sloužícího bůhvíjakým nadnárodním zájmům, kterým na rozdíl od ofsajdu na modré čáře vůbec nerozumím, v zemi, kterou bych možná ani nenašel na glóbusu. Dobře jim tak, nemají tam lézt! A vůbec - dejte mi s tím přemýšlením pokoj, teď si dáme pivko, cigárko, pogrilujeme u bazénu a společně si zanotujeme tu naši, vlasteneckou - Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!

Historie nás na mnoha případech učí, že civilizace neochotné obětí pro udržení a rozvíjení svého způsobu života, bývají pohlceny těmi, kdo k podobným obětem - ať už viděným našima očima jako oběti jakkoli zvrácené - připraveni jsou. Osobně si myslím, že přiznat hrdinství těm, kteří za svůj i náš společný stát jsou připraveni nést svou kůži i na vzdálený a nebezpečný orientální trh, by mohlo být dobrým prvním krokem na bohužel ještě velmi, velmi dlouhé a obtížně schůdné cestě.

Ode mne máte každopádně, kluci, poděkování a úctu - vy, kdo jste svou pouť završili, i vy, kdo v ní nadále pokračujete. A nenechte se, prosím, blbými internetovými výlevy různých mudrců přesvědčit, že za to nestojíme.


POZOR - aktuální informace pro všechny blogové čtenáře, kteří si rádi prohlížejí nejen fotky na obrazovce počítače či na displeji mobilu, ale i velké papírové zvětšeniny zavěšené na stěnách výstavních sálů: 21. srpna 2018 v 18:00 začne na zámku v Dobřichovicích vernisáží výstava mých fotografií. Podrobnosti najdete v článku Informace o mé výstavě na dobřichovickém zámku.

A co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě fotočlánků najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, verše haiku, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem - Nedělní miniglosy, které se zatím zde na blogu dočkaly 456. vydání.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 7. srpna 2018 v 12:19 | Reagovat

Jasně, a ještě si zapomněl na jeden aspekt velmi často se opakující v různých diskuzích. Peníze.Vždyť si za to nahrabou, tak s tím musej počítat. A že za to mají pěkný prachy, jinak by to přece nedělali .... to je taky takovej náš českej folkor v pohledu na zahraniční mise. Pokud je člověk jednou voják, musí poslechnout rozkaz byť se mu nelíbí ani za mák. Ale když člověk pak vidí záběry z těch táborů kde žijí naši vojáci na misích, všude české vlajky a hrdost na zem odkud jsou je mu smutno, že takovou hrdost nemáme tady u nás všichni.Je pravda, že naše nejvyšší reprezentace dělá všechno proto aby se člověk za to, že je Čech opravdu styděl. Nevedou se diskuze o tom kolik mladých lidí zemře na silnicích, nebo v důsledku užívání drog, je jich mnohem, mnohem víc. Ale o těchto se vedou vždy nechutné spory. jsou to hrdinové, o tom žádná ....

2 mengano mengano | E-mail | 7. srpna 2018 v 15:48 | Reagovat

Škrábu se husím brkem do prstu a vlastní krví podepisuju. :-)

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 7. srpna 2018 v 16:09 | Reagovat

Troufám si tvrdit, že ani jeden z těch přiblblých mudrců by si místo s těmi kluky nevyměnil... Jako vždy, plná huba keců, jak to dělat jinak a lépe, ale skutek utek.

4 beallara beallara | 7. srpna 2018 v 16:39 | Reagovat

Dívala jsem se na ty tři kluky a jediné, co mne skutečně napadlo, proboha, jak jsou mladí, co všechno mohli v životě dokázat.
Mám kamarádku, její syn se vojákem narodil. Od malička běhal se samopalem, od malička se plazil a čím byl starší, tím výrazněji se mu ta zelená projevovala do myšlení. Běhal s ostatními záložáky po lesích, byl k dispozici při povodních, byl připravený v záloze, kdykoliv stát potřeboval. Možná tohle někomu přijde , že je hošík pomatený, ale jeho život se skutečně odvíjí od života vojáka, on je skutečně šťastný, že jím může být, on je hrdý voják našeho státu.
Že neodjel na zahraniční misi, myslím, že jen kvůli své uřvané mamině a jednou stejně odjede, mamina nemamina.
Mnoho lidí se domnívá, že tito lidé to dělají jen a jen kvůli finančnímu ohodnocení, ale mnoho lidí zapomíná na skutečnost, že by to někoho mohlo i bavit. :-)

5 Míra Míra | 7. srpna 2018 v 17:16 | Reagovat

Díky a podepisuji zvláště poslední odstavec.

6 Jarka Jarka | Web | 7. srpna 2018 v 18:44 | Reagovat

No jo, to jsme celí my, zamindrákovaní, závistiví Čecháčci, je mi z nás smutno, ale to už delší dobu...

7 quick quick | 7. srpna 2018 v 19:44 | Reagovat

Odpovídám asi jinak, než jak je položená otázka.
Pro mne jsou to vojáci padlí v boji, oběti  válečného konfliktu.
Je snadné stavět pomníky hrdinům ( myšleno obecně, nedotýkám se článku Petra Vápeníka), ale téměř nemožné  vzdát se touhy po penězích a po moci.
Lidstvo je nepoučitelné. Hlavním viníkům přibyla do kolonky "dal"  "jen"   tři neznámá jména, jen tři neznámé životy, pro sebe si zajistili bezpečnou vzdálenost.

8 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 7. srpna 2018 v 21:47 | Reagovat

Pro případ nasazení armády proti studentům byl vypracován plán, jak eliminovat úplně absolventy AVKVS...Přesný postup si už nepamatuji, ale ti b meli být nsprosto odstaveni a velení by prevzal nekdo jiný

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. srpna 2018 v 22:00 | Reagovat

V Čechách si obecně hrdinů nevážíme.

10 Axina Axina | Web | 8. srpna 2018 v 8:12 | Reagovat

"Civilizace neochotné obětí pro udržení a rozvíjení svého způsobu života, bývají pohlceny těmi, kdo k podobným obětem - ať už viděným našima očima jako oběti jakkoli zvrácené - připraveni jsou."

Velmi aktuální! Buď se zbytek světa postaví islamizaci nebo bude asimilován.

11 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 9:10 | Reagovat

Někdy mám ake pocit, že od druhé valky v Iraku na Bkizkem a Středním východě Zapad a NATo dupou jako skon v porcelanu..ale to není zalezitost teche vojáků, ale politicke strategie...

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 9:24 | Reagovat

[1]: Je zvláštní, kolik lidí vždycky přesně ví, kdo kolik za co dostává peněz, a to jen proto, aby se mohli užírat přemítáním, jestli to náhodou není moc.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 9:24 | Reagovat

[2]: Doufám, že brk byl řádně dezinfikován :-).

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 9:26 | Reagovat

[3]: Kibicování nám vždycky šlo moc dobře, škoda že to není olympijský sport.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 9:31 | Reagovat

[4]: Dost lidí (včetně mě, nijak se z toho nevyčleňuji), má i po mnoha letech vojenskou práci spojenou hlavně s představou (ne)fungování dřívější "lidové" armády, což je samozřejmě nesmysl. No a někteří lidé jsou pro vojenskou kariéru doslova předurčeni, to vždycky bylo a je to tak pořád.

[5]: Děkuji a zdravím.

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 9:38 | Reagovat

[6]: Zase abychom nezobecňovali příliš: Smutno je mi z těch z nás, kteří takoví doopravdy jsou.

[7]: Myslím, že viníci si pravidelnou "svodku" s novými oběťmi nedělají, aby jim nic nerušilo spaní. Ale je pravda, že v definici viníků se názory i těch, kteří jsou zainteresováni (natožpak těch, kteří o tom vědí pouze z médií jako třeba já) dost rozcházejí, což jde samozřejmě skutečným viníkům vždycky k duhu.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 9:43 | Reagovat

[8]: Internovali by mne tedy nejspíš tehdy v janovickém sklepě na brambory. A udělali by dobře :-).

[9]: Potíž je, že hrdinstí bývá spojeno s činem, no a čin - to je v rozhádané společnosti vždycky zdroj potenciálního sporu. Nejméně zpochybnitelní jsou proto ti hrdinové, kteří činy nečiní :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 9:55 | Reagovat

[10]: Vždy závisí na povaze soupeřů ve sporu, do jaké míry se bude spor odvíjet na půdě idejí a do jaké míry pěstmi.

[11]: Já mám pocit, že ten dnešní porcelán už taky nevydrží zdaleka tolik jako porcelán z biedemeieru...

19 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. srpna 2018 v 19:21 | Reagovat

V Čechách se oslavují spíš hrdinové typu Josef Švejk.

20 stuprum stuprum | Web | 9. srpna 2018 v 23:12 | Reagovat

Soldateska nikdy není zcela bez cti. Šel bys dobrovolně do žáru bitvy ztratit končetinu nebo si nechat proklát hruď olovem?
Jen málokdo má tolik odvahy a nervů, peníze nepeníze!
Navíc jsou to miláčci štěstěny.

21 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 11. srpna 2018 v 9:23 | Reagovat

Zářivá ukázka toho, že laskavě humorný styl není to jediné, co umíš - tady je tón velmi ostrý a emoce víc než zřetelná a rozhodně jiná než shovívavá. A je to dobře, protože v tomhle případě je to opravdu potřeba. Ámen.

22 matka matka | 11. srpna 2018 v 9:45 | Reagovat

tsss, synovec byl v úplně první misi.
Co je pro žoldáka nejlepší? Sedět vzadu na korbě náklaĎáku a plivat tabák. I při tom lze velmi lehce hrdinně  "zařvat".
Jo, toto byla jiná situace. O dobrovolnosti svědčí i to, že musela nastoupit jednotka psychologů, či psychiatrů k pozůstalým vojákům, aby byli schopni dále fungovat. Nezapomněli na feldkuráty, klistýry,... když už jsme u toho Švejka...

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 10:01 | Reagovat

[19]: Ano, když mě chce nějaký cizinec opravdu potěšit, řekne mi s úsměvem, že jsme takový milý národ Švejků.

[20]: Ano, chce to opravdu pevné nervy a ten stálý stres si neumím ani představit.

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 10:05 | Reagovat

[21]: Laskavě humorný styl používám radši, ale někdy se prostě použít nedá. Když chci, umím být, myslím, velmi nepříjemně sarkastický, naštěstí nechci moc často :-).

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 10:08 | Reagovat

[22]: Přiznávám, že nevím, co je v principu špatného na "jednotce psychologů". Jasně, vždycky je možné nakonec zvládnout i zpropadeně stresující situaci, ono ostatně ani nic jiného nezbývá, ale je-li tomu možné nějak napomoct, proč to nevyužít?

26 matka matka | 12. srpna 2018 v 10:16 | Reagovat

[25]: Zkuste to domyslet, jít až na samou podstatu. Proč potřebují vlastně pomoci zvnějšku? Že by vojákům jejich vnitřní přesvědčení říkalo něco jiného o správnosti jejich "poslání" tam? A při úmrtí jejich kamarádů to najednou vyplouvá na povrch? Tak je potřeba jim vymýt mozky opět do zelena?
Zkuste to domyslet.
Ne, v tomto Vám nevěřím.

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 11:44 | Reagovat

Připouštím, že není mou ctižádostí, abyste mi v tom věřila, ale samozřejmě mě těší vaše starost o to, abych věci domýšlel a "šel až na samou podstatu" :-).  Domnívám se, že spousta lidí potřebuje (nebo aspoň uvítá) v opravdu krizové situaci pomoc zvnějšku, aniž by to jakkoli snižovalo jejich vnitřní přesvědčení. A všechno nasvědčuje, že máme oba dost odlišnou představu o tom, co je vymývání mozků.

28 matka matka | 13. srpna 2018 v 13:11 | Reagovat

[27]:Ano, máme velmi odlišnou představu. Ale nic to nemění na tom, že ani jeden z nás tam nebyl a tak přímou zkušenost nemáme.
No, třeba naopak potřebuji já domyslet to na samou podstatu věci.

Ale co mne potěšilo z trochu jiného soudku - koupaliště ve velkém městě, ve vodě plno lidí. A pár hochů z jednoho etnika proti zákazu skáče do vody, čímž ohrožuje lidi ve vodě, v případě že by jim skočili na hlavu, byl by problém.
Zareagoval plavčík a šel hochy v klidu  napomenout. Celá skupinka se okamžitě postavila výhružně  proti němu: "Máš nějaký problém?..." halasili. A světe div se, tu chvíli se za plavčíka postavilo pár jiných lidí, jestli potřebuje pomoci. A světe div se, zbabělci z etnika vycouvali, plavčík nemusel ani volat policii, protože druhá skupinka, která mu přišla na pomoc, nevyhrožovala.
Tím chci mimo jiné říci, kdyby to tak fungovalo v oblastech, kde jsou i naši  vojáci, dávno by vše fungovalo jinak a ať již z předsvědčení, nebo pro peníze by tam žádní vojáci být nemuseli a my se nemuseli složitě domlouvat, co a jak,...

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 16:11 | Reagovat

[28]: Pořád mi připadne, že se o těch pohnutkách mluví velmi černobíle: Buď z přesvědčení nebo pro peníze! Buď - anebo, vyber si! Jako kdyby přirozený souběh obou motivů neexistoval.

Myslím, že zrovna situace v Afghánistánu je svou komplikovaností dost vzdálená poměrně jednoduchému bazénovému sporu "konečně odvážného dobra" se "zbabělým zlem". Cíle a pohnutky konání různých skupin obyvatel jsou neskutečně různorodé a těch domácích obyvatel, kteří cizí vojáky na svém území (aspoň v duchu, když už ne veřejně) trvale podporují, je minimum a je to i velmi snadno pochopitelné. Ale nezaměňujme roli armády s rolí politiků: Politici dávají armádě zadání v souladu s politikou, kterou prosazují, rolí armády je toto zadání profesionálně a efektivně plnit. Jestli se nám na zadání něco nelíbí a dáváme to sežrat vojákům, jsme na špatné adrese.

30 matka matka | 13. srpna 2018 v 16:39 | Reagovat

[29]: Je tedy možné říci, že stejně, jako jsme po srpnu 1968 nesnášeli ruské vojáky, tak zajisté Afghánci nesnášejí naše vojáky. A podle toho se vůči nim chovají, i kdyby zlatí svatí hoši byli.
Protože na politiky, kteří je tam poslali, páky nemají.
Ale - kdybych byla voják a měla jít na misi - raději bych v armádě skončila.
Ono totiž pro armádu je dost práce i zde u nás - co takhle raději v době požárů pomáhat, při záplavách tahat vrtulníky lidi z vody,....
Jenže povýšení a vyšší plat dostanete rychleji po absolvovaných misích,....

Ale vždy existuje možnost říci ne. Za mne tedy ne.
Tsss, navíc při jedné dávné misi, při  jednom bombardování poblíž našich linií bylo zkoušeno, co udělá ochuzený uran obsažený tuším v obalech bomb.
Takže nechat na sobě dělat hokus pokusy spojeneckou armádou a ještě se chlubit, že jde o humanitární bombardování,.... jako lidé jsme zvrácení. Humanitárně zabíjet, vyvíjet další účinné zbraně, pro ještě účinnější zabíjení,.... vždyť to není vůbec potřeba. Sucho (nebo něco jiného) nás stejně vyhubí všechny.

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 17:39 | Reagovat

[30]: Ano, takový vztah místních obyvatel je celkem přirozený. Jen se nějak nemůžu upamatovat, že by v roce 68 u nás bylo tolik vycvičených sebevražedných atentátníků.

Jsem rád, že nejste voják. Voják, který je vojákem proto, aby pomáhal při požárech nebo při povodních, nemá být vojákem, ale hasičem či záchranářem.

Jak říkávali ve forbínách při hře Těžká Barbora pánové Werich s Horníčkem, je samozřejmě dobré, máte-li morální předpoklady k vítězství, ale ještě lepší je, když máte ty morální předpoklady "materielně vyfutrovaný", tedy máte k dispozici Barboru :-).

No a pojem "humanitární bombardování" je pochopitelně zcela obskurní, jak už ho ostatně kdysi dávno zhodnotil i Václav Havel, kterému se ho ti, co mu nemůžou přijít ani mnoho let po jeho smrti na jméno, snaží bohužel celkem úspěšně, byť v rozporu s fakty, "přišít".

32 matka matka | 13. srpna 2018 v 21:23 | Reagovat

[31]:
* ad. sebevražední atentátníci - no ano, pokud se někdo u nás upálil, přišel o život sám,...
Máme jinou mentalitu.
* Někdy hasiči nestačí a nemají tolik techniky a lidí, jako má (respektive mělo by mít) k dispozici vojsko. Pokud vím, při záplavách pomáhaly lidem ze střech, či z vody vojenské vrtulníky z Přerova. Je-li tam ta jednotka ještě dnes, netuším.
* Osobně bych vojákem být nemohla, ani pro ochranu obyvatelstva při katastrofách, utíkala bych totiž ze stráže a pomáhala když tak svým způsobem, který by se rozhodně nelíbil velícím důstojníkům ani feldkurátům. Do toho bych si kecat nenechala. *...materiálně vyfutrovaný, děly posílat raději sejra, než bomby.
* Obskurní pojem - musela bych se podívat, co přesně to znamená.
* Havel byl tehdy tuším presidentem, tedy i vrchním velitelem našich vojsk. Tedy pokud to ještě fungovalo a nevelel našim lidem někdo jiný,....

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 22:21 | Reagovat

[32]: Netvrdím, že vojáci nemají pomáhat v případě přírodních katastrof, jen to, že to není smysl jejich práce.

Nu, teď, za stejného předpokladu, je vrchním velitelem našich vojsk Zeman, byť z toho nemám žádnou radost.

34 matka matka | 14. srpna 2018 v 14:38 | Reagovat

[33]: Ano, chápu, že pomáhat při přírodních katastrofách není smyslem práce vojáka, ale osobně to považuji za smysluplnější pracovat na území naší republiky, než v zahraničí.
Ostatně že by jim mise pomáhaly ve výcviku, aby byli schopni ochránit naše území? No, nevím.
Vrchní velitelé vojsk, ministři obrany,.... Zeman alespoň nezpívá a nemá krátká kaťata, když nic jiného. :-D
Nu, meleme každý to své, pořád dokola, ale jedno vím - armáda si prověřuje celkem slušně své vojáky i ty, kteří jdou do misí a také jejich manželky a jejich rodiny.
Jedna děvčica tu od nás na to doplatila, protože příteli, později manželovi neřekla o exekucích v blízké rodině. Rozešel a rozvedl se s ní na popud údajů získaných armádou při prověřování této rodiny. Takže prověřování funguje nadále skvěle. No, snad se to udrží tak, jak to funguje a nezvrtne se to.

35 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 14:56 | Reagovat

[34]: Správně - důvěřuj, ale prověřuj :-). Ano, souhlasím, že už zaznělo dost na to, aby bylo zřejmé, v čem a proč se naše názory různí.

36 matka matka | 14. srpna 2018 v 17:36 | Reagovat

[35]: Inu, když jsme toho hocha varovali, nevěřil, nebo jsme ho varovali špatně. A když se ona lež dostala díky prověrkám  ven, tak odešel.
Ale jinak ano, téměř ve všem se naše názory různí  a tak to můžeme klidně uzavřít s tím, že svět je pestrý i v názorech. Jinak by tu nejspíš byla nuda. :-D

37 matka matka | 14. srpna 2018 v 17:37 | Reagovat

P.S.
Dnes již má onen hoch novou rodinu, manželku která mu nelže, jestli jezdí dál na mise, netuším. Ale kvůli postupu nejspíš ano.

38 MOE MOE | E-mail | Web | 19. srpna 2018 v 19:27 | Reagovat

Už ne tak aktuální téma (jsem v reakcích pomalejší), ale všechna čest našim padlým i nepadlým.

39 Miloš Miloš | Web | 4. září 2018 v 23:45 | Reagovat

Myslím, že ti vojáci tam šli především si vydělat a nepočítali se ztrátou životů. Ideje bych v tom nehledal a hrdinství vlastně také ne. Stali se obětí atentátu, když vystrčili nos z bezpečí své základny.

Ale hlavně si myslím to, co napsal Václav Klaus ml., a sice že celá mise je úplně k ničemu. Jsem přesvědčen, že USA se z Afganistánu nakonec stáhnou a u nás všichni ti moralisti, co teď vedou vzletné řeči, jak se v Kábulu bojuje o Prahu a jak bráníme rozšíření terorismu do Evropy a k nám, sklapnou a přehodí výhybku v názorech a začnou tvrdit, jak je to geniální a uvážlivé rozhodnutí.

40 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. září 2018 v 8:01 | Reagovat

[38]: Vidím to stejně.

[39]: Je jisté, že se cizí vojáci nakonec z Afghánistánu stáhnou, to je vždy jen otázkou času a aktuální politické situace v zemích, které jsou tahounem podobných akcí. Jen si říkám, jestli se podle tvých představ zachová třeba tvůj oblíbený Miloš Zeman, který je velkým podporovatelem naší účasti v Afghánistánu. Já s Václavem Klasem ml. souhlasím v tom, že každá země musí mít jasno v tom, proč se vlastně podobné akce účastní, ale vůbec nesouhlasím s tím, že je k ničemu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama