Výstava Sovětská invaze - srpen 1968 (Praha, Staroměstská radnice)

15. srpna 2018 v 8:38 | Petr Vápeník |  Výstavy

Invaze armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968 je téma, které mě zajímá vlastně od té doby, kdy jsem doma jako čerstvý gymnazista našel úplný poklad - kompletní ročník časopisu Mladý svět z roku 1968. S otevřenou pusou jsem četl reportáže o tématech, která nás věru nikdo neučil, a na rozdíl od tehdejšího učiva občanské nauky jsem všechno, co se týkalo tohoto pozoruhodného období, doslova hltal, takže jednotlivá čísla jsem měl pročtená do posledního inzerátu. Příboj dosud nepoznané mediální svobody ke mně citelně zavál skrze staré časopisy i po dlouhých sedmnácti letech.

Za týden uplyne od srpnové okupace Československa tehdejšími spojenci, která vlastně ovlivnila podstatným způsobem život dvou generací, padesát let. No a protože toto výročí strávím úplně jiným způsobem než připomínáním událostí zpřed půlstoletí - totiž vernisáží výstavy svých fotek na dobřichovickém zámku, řekl jsem si, že se aspoň půjdu podívat na výstavu fotografií souvisejících se smutnými a na řadě míst i tragickými srpnovými událostmi, která právě probíhá ve výstavních prostorách Staroměstské radnice v Praze. Pár fotek jsem na webu viděl a zaujaly mě tím, jak byly dobré, tak jsem chtěl vystavené obrazy vidět na vlastní oči, protože vidět originály je vždycky něco úplně jiného než si prohlédnout pár obrázků na webu nebo v novinách. No a protože jsem si mohl udělat aspoň mobilem záznam těch fotek, které se mi nejvíc líbily, udělám vám malou blogovou namlsávku. Tedy - ne, že bych vás chtěl přemluvit, abyste šli raději na tuhle výstavu, než na tu moji, to zase ne! :-)

Fotka Josefa Ráže vystihuje aktuální atmosféru velmi dobře: Tanky jsou dominantní, Václavák patří jim. Lidé se z ranního šoku jen zvolna probírají a Václavské náměstí jako by se snad ani probudit nechtělo.



Fotka Daniely Sýkorové - vstupní brána do Pražského hradu. Hradní stráž? Nenechte se vysmát! Okupační vojska převzala vládu nad zemí, kterou časem blahosklonně propůjčí těm, kteří budou ochotni popřít vše, co na "Pražském jaru" roku 1968 vzbudilo zájem, nadšení a odhodlání lidí.



Fotka Bohumila Dobrovolského je z Vinohrad, z místa nejostřejších střetů u Československého rozhlasu. Vznikají improvizované barikády a dochází k regulérnímu pouličnímu boji, jehož průběh i tragické následky dokumentují další četné fotky na výstavě. Jedna se mi obzvlášť líbila, protože na ní byl muž s tankem v pozadí, obojí jakoby na ještě dýmajícím válečném poli těsně po bitvě. Bohužel, odlesky zaskleného obrazu byly tak silné a nepěkné, že vám ji tu neukážu. Ale atmosféra panující v pražských ulicích je zřejmá. Fotit na takových místech bylo doslova "o hubu", ale kdo z tehdejších fotografů by na to v takovém vzácném okamžiku, kdy se tvoří "velká historie", myslel?



Pro mne doslova nádherná fotka Pavla Váchy - Václavské náměstí zpoza prostříleného okénka Národního muzea. Vím, opět ty zpropadné odrazy fotek na protější stěně a dokonce jsem se do záběru vecpal i já. Ale originální fotka je doslova skvělá.



Následující fotka Vladimíra Lammera se stala po zásluze profilovou fotkou celé výstavy. Je v ní všechno: Údiv, děsivá armádní intervence do normálního života i obava o budoucnost. Tohle se jen tak nenapraví.



Na téhle fotce Jiřího Všetečky můžete vidět některé výsledky pokusů z Václaváku odpovědět na sílu silou. Staromilci se navíc mohou radovat z faktu, že dokážou přesně rozeznat, které tramvaje v té době projížděly Václavským náměstí pěkně po délce a ne jen napříč jako dnes. Ale tramvaje se do marného soupeření s krylovskými "železnými maringotkami" do střetů většinou nepouštěly.



Dnes potřetí Pavel Vácha a pozoruhodná "fotka ve fotce". Mrtvý muž přikrytý státní vlajkou na fotografii kterou zřejmě ve vlastní ruce fotograf znovu fotí proti hrubě omítnuté zdi. Jako kdyby se mrtví přesunuli z bezprostředních reportážních záběrů do pozice těch, na které už se jen vzpomíná. Fotka je obsahem stále naléhavá, ale bezprostřednost je střídána odstupem. Postupně se budou oběti cíleně vytěsňovat ze vzpomínek lidí a fotografická dokumentace se stane nepřítelem. Proto bylo paradoxně pro většinu fotografů skoro větším nebezpečím fotky v postupně se "normalizujících" podmínkách přechovávat, než je pořídit.



Přes vážnost situace se některým fotografům - jako např. Miroslavu Martinovskému na následujícím obrázku - podařilo dostat do záběru díky nápaditým souvislostem i notnou dávku černého humoru.



I když největší porce fotek na výstavě je z Prahy, svou část expozice mají i další města. Tohle je např. náměstí v Liberci, kde v úžasně dynamické fotce zachytil Václav Toužimský tank demolující podloubí, ze kterého v panice prchají lidé na obě strany. Snad úplně u každé vystavené fotky mě ostatně napadalo, jak se asi vyvíjely osudy lidí kteří jsou na těch fotkách zachyceni, těch kteří občas přihlížejí, občas svírají tiše pěsti, občas se snaží promlouvat k vojákům, občas chtějí bojovat i troufalým činem . Kdo z nich emigroval za svobodou, jak procitali ti, co zůstali, kdo se třeba nakonec "dal k nim". A naopak - kdo z agresorů se za své konání upřímně styděl? Lidské osudy a trajektorie jsou často spletité a nejednoznačné a - stejně jako dobrá fotografie - obsahují i mnoho jiných odstínů než jen bílou a černou. Mimochodem, na celé výstavě je jen jedna jediná barevná fotografie, milovníci dobré černobílé si přijdou na své.



V dalších mistnostech jsou i fotografie z navazujících událostí - pohřby obětí, okupační stávky na vysokých školách, parlamentní ratifikace smlouvy o "dočasném" pobytu vojsk na území státu, úmrtí Jana Palacha... Následující fotce Miloně Novotného dodává úžasnou šťávu projíždějící tramvaj s pohledy cestujících na podstavec sochy sv. Václava. Vůbec mě překvapilo, jak fotograficky výborné některé vystavené fotky jsou. Čekal jsem zajímavý dokument, ale dostal jsem navrch i řadu sice reportážních, ale výtvarně i obsahově skvělých obrazů.



Třeba následující záběr Vladimíra Lammera z pohřbu Jana Palacha je doslova nádherným černobílým obrazem a přitom je i dokumentárně obsažný. A znovu mi letí hlavou: Jak se asi vyvíjely osudy mladých lidí na obraze? A kdo z nich, dnes nejméně sedmdesátníků, se v dnešních dnech třeba přišel po půlstoletí na výstavu podívat?



Před upoutávkou na výstavu posedává dnes úplně jiná generace lidí a mně je moc sympatické, že stačí pár kroků z výstavní síně a člověk se dostane z dosahu tanků a samopalů a vstoupí do celkem mírumilovné atmosféry letní Prahy.



Výborných fotek je samozřejmě na výstavě mnohem víc. Některé jsou víc dokumentární, třeba fotky nápisů na zdech, či papírů na výlohách, kde se aktuální výzvy a provolání mísí s původními nápisy "Hledáme řezníka, hospodyni, pomocného skladníka, kuchařku...". Je možné vidět poslankyni Gertrudu Sekaninovou ve chvíli hlasování o dalším pobytu okupačních vojsk na našem území, kdy fotoaparát zachytil nechápavé pohledy jejích pragmatičtějších parlamentních kolegů. Jedno zvednutí ruky "proti návrhu", které znamenalo odchod do ústraní a posléze do disentu. Mladí lidé pochodující pod zakrvavenou státní vlajkou, v očích pohoršení a vzdor. Rozhovory s nic nechápajícími vojáky. Přijeli jsme vás přece znovu zachránit a vy nás - osvoboditele - vítáte zdviženými pěstmi! Oboustranné vědomí nespravedlnosti.

Na stěnách defilují stovky zajímavých a nejednoznačných lidských příběhů a mne jako diváka těší tyhle příběhy sledovat a přemýšlet o nich. Těch 120 korun vstupného jsem opravdu nelitoval. A pozor, kdo by se chtěl taky podívat - výstava, jejíž kurátorkou je fotografka Dana Kyndrová (součástí expozice jsou mimochodem i fotografie, které v ulicích rozbouřené Prahy pořídila její matka Libuše) trvá jen do 30. srpna.


Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě fotočlánků najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, verše haiku, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem - Nedělní miniglosy, které se zatím zde na blogu dočkaly už 457 vydání.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 9:22 | Reagovat

Tak to už nestihnu. Mám v plánu jet do Prahy až první zářijový víkend abych se mohla podívat na tvou výstavu. Ale ty fotky jsou naprosto geniální! Asi stejně jako tebe mne udivuje, že i v tak vypjatých momentech si spoustu fotografů dalo práci s kompozicí, s nápadem a ne jen zmáčknout spoušť....

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. srpna 2018 v 10:17 | Reagovat

Lepší invaze turistů než tanků s internacionální pomocí. :-)

3 Alka Alka | Web | 15. srpna 2018 v 10:52 | Reagovat

A nenapadlo Vás, proč jsou fotky jen z Prahy? A pár z Brna a z Liberce?
Mrtvých v prvním týdnu byla stovka; 72 Čechů, zbytek sovětských vojáků.

Já invazi neschvaluji, ale stejně tak se mi nelíbí ty zkreslené bláboly, kterých se dočítáme...
Přesto že mě tehdá bylo jen 13 let - viz

https://krehotova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=673701

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 10:57 | Reagovat

[1]: Já moc nevěřím na speciální zvažování kompozice v takovém frmolu, to prostě dobrý reportážní fotograf už musí mít "v oku" a komponovat naprosto automaticky a intuitivně. Ale je dobré si uvědomit, že každý z pouličních fotoreportérů musel mít veškerý fotomateriál s sebou, nesměl jím plýtvat na nepoužitelné výcvaky a musel taky čas od času "přebíjet" a nezkazit si přitom už naexponované fotky. Dohromady nic jednoduchého!

První zářijový víkend bude, doufám, frmol i na mé výstavě, protože v sobotu 1. září se v Dobřichovicích konají hojně navštěvované tradiční Dobřichovické vinařské slavnosti, které pro mě byly jedním z důvodů dát výstavu dohromady co nejrychleji, protože nabídnout tolika lidem v zámeckém areálu jen prázdný sál, by byla promarněná příležitost.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 11:02 | Reagovat

[2]: Souhlasím. Turista na koloběžce je lepší než voják na tanku.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 11:22 | Reagovat

[3]: Těžko reagovat, když nevím, o kterých zkreslených blábolech mluvíte. Dokumenty, které občas sleduji nebo čtu, mi jako zkreslené bláboly nepřijdou, ale je pravda, že si dost vybírám podle toho, jak moc si vážím jejich autorů :-). No a považuji za úplně logické, že se reportáže zaměřují na místa, kde se něco zásadního dělo a ne na místa, kudy armáda jen projela a obsadila je. To, že na mnoha místech vše proběhlo v relativním klidu, nic nemění na tom, jak děsivý dopad do mnoha sfér tahle akce měla.

Já považuji srpnovou invazi za naprosto fatální záležitost pro vývoj našeho státu a pro osudy miliónů lidí. Užitečná byla ale minimálně kvůli dvěma věcem: Celkem jasně ukázala, že rozdělení sfér vlivu je jasně dané a platné a rigidní a násilná povaha oficiálního komunistického hnutí nedopustí žádnou odchylku od oficiální "metodiky". No a umožnila nám (nejspíš bohužel) vzdychat, že kdyby "nepřijeli Rusové", vytvořili bychom si tu ráj na zemi, což je samozřejmě nesmysl, protože na ideologické limity by se narazilo stejně, jen o něco později a vlastními silami. Ostatně - zmíněné "vlastní síly" to nakonec vzaly stejně brzo ochotně do ruky, jen co bylo jasné, kterým směrem leží povolená budoucnost :-).

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 12:29 | Reagovat

[4]:Já bych přijela až v neděli 2.9. ta sobota je cestovní a většinou i pracovní. Moc toho nestíhám za ten víkend tak to musím honit.I když ty slavnosti mne hodně lákají, ještě nevím jak bude moct Míša a jaké mám spojení, ale řekla bych ti ještě jestli bych dorazila v sobotu nebo v neděli.

8 Renáta Chudobová Renáta Chudobová | Web | 15. srpna 2018 v 13:07 | Reagovat

Jsem ráda, že ta hrozná doba je za náma...

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 14:37 | Reagovat

Podobné fotografie se u nás pořídit nedaly, ale lidé na chodníku pokřikující na projíždějící kolony později možná ano. Jen nevím, kde jsou pravděpodobně skryty.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 14:45 | Reagovat

[6]: Nebyl to dobrý tah v té době našich osvoboditelů  od  fašistů, ale nevidí nikdo ty podobné "ochranitelské" a napravovací nájezdy mocností druhých do zemí, které o to nestojí? Ty zbytečné války a krveprolití navíc ne skutečně kvůli demokracii-svobodě, ale kvůli přírodnímu bohatství. Anglie, Francie, USA, Německo - kolonie, obsazování území, dirigování tamních vlád, diktát atd. Svět není vůbec mírumilovný a padlo tam mnohem více lidí. Škoda, že jsou lidé nepoučitelní z historie. Kéž by se udělala jedna tlustá čára za všemi špatnostmi, každý stát-země by si hospodařila po svém, vzájemně si pomáhaly, lidé spíš sportovali, bavili se, poučovali - to by byl ideální svět, ne? O_O  ;-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 15:19 | Reagovat

[7]: Neděle by už měla být klidná, jestli tedy ještě nebudu mít studený hadr na hlavě. Sobotní program na zámku občas přeteče i přes půlnoc a k ochutnání je spousta výborných vzorků :-).

[8]: I já jsem moc rád.

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 15:34 | Reagovat

[10]: Bylo by to hezké, to ano...
Ano, podobných "ochranitelských misí" je samozřejmě po světě dostatek, jen nebývá zvykem obsazovat podobným způsobem vlastní spojence a taky mě celkem logicky zajímá nejvíc právě to, co se odehrálo na území mého vlastního státu a dotýkalo se to tak bezprostředně mě i mých blízkých.

13 VendyW VendyW | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 15:37 | Reagovat

[11]:No právě, z toho mám strach neb se zas budu muset dopravit přes hřeben zpět na chatu....a to autobusama. ;-) Nebo si zaplatit ubytování a přespat v Dobřichovicích. I to by bylo řešení.

14 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 20:02 | Reagovat

Myslim, že Brežněv věděl co dělá a bez invaze by se to tu "otocilo" už tenkrat...tlak zdola by k tomu vedl a vedeni už nemělo potrebnou autoritu, aby zmeny zvratilo, až se "budou vymykat". Jako v Madarsku na konci osmdesatych let, kdy zpocatku soudruzu nevedeli, kam ustoupi.nn

15 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 15. srpna 2018 v 20:06 | Reagovat

Díky za článek. Byla jsem tehdy na škole v přírodě a museli nás předčasně odvézt domů. Za našim autobusem jely tanky a my jsme ještě sice tak úplně nechápali slzy dospělých, ale to mrazení v zádech cítím i po letech...

16 Valentina Valentina | Web | 15. srpna 2018 v 21:17 | Reagovat

Děkuji za info, zkusím se tam dostat.

17 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. srpna 2018 v 8:51 | Reagovat

I z těchto maličkých pár obrázků na mě ta tehdejší hrůza úplně dýchla. Jak jsem ráda, že jsem nic podobného nezažila! A jak moc doufám, že ani nezažiju...

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 15:48 | Reagovat

[14]: Samozřejmě, pro tehdejší mezinárodní komunistické hnutí to byla potenciální infekce, kterou bylo třeba udusit, než přeskočí na další země. Proto internacionální pomoc, aby nenastaly internacionální spalničky :-).

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 15:50 | Reagovat

[15]: Že se děje něco špatného, muselo být jasné i dětem, atmosféra musela být dost hustá.

[16]: Rádo se stalo, opravdu pěkných fotek je tam k vidění dost.

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 16:01 | Reagovat

[17]: Tohle je jen viditelná část ledovce, ta podstatná neviditelná část se skrývá v pocitech lidí a my se ji můžeme z těch fotek jen domýšlet: Bezmoc, obavy z budoucnosti (mnoho lidí si tehdy ještě dobře pamatovalo válku a tohle vypadalo jako možný začátek většího konfliktu) u mnoha lidí i intenzivní pocit zrady od těch, kteří byli dlouhá léta vydáváni za přátele nejvěrnější. Část lidí si dokonce myslela, že jde jen o nějaké nedorozumění, které se přece musí brzy vysvětlit a bude zase všechno v pořádku.

Jsem rád,že si to nepamatuju (to, co si jako jediné přesně pamatuju, mi rozmlouvají, že to tak prý vůbec nebylo a jen si to vybájila moje dětská představivost :-)) a taky budu šťastný, pokud už nic podobného nepoznám.

21 Janinka Janinka | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 19:52 | Reagovat

Mám ještě babičku a ráda si s ní povídám o době, kterou jsem já nezažila. Zvláštní, jak si v dané momenty člověk přesně pamatuje, co a kde dělal...

22 Kutil Kutil | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 11:55 | Reagovat

Koukám, nějakým hloupým omylem jsem komentář patřící sem vložil do příspěvku Tři příspěvky Berounky... Omlouvám se. (To je tou klimatizací.)

23 Kutil Kutil | 17. srpna 2018 v 13:39 | Reagovat

Tři příběhy Berounky, samozřejmě, ne příspěvky... Ty vole, nech už toho! :-(

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 13:46 | Reagovat

Ony jsou to sice "tři portréty", ale příběhy mi ani trochu nevadí. Natožpak příspěvky! :-)

25 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. srpna 2018 v 18:21 | Reagovat

[7]: Pevně doufám, že Míša bude moct... ;-)

26 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2018 v 21:39 | Reagovat

Asi už jsem hodně stará, že články o okupaci nečtu. Četla jsem před lety a názor si udělala, teď už mám pocit, že by si to měli přečíst hlavně mladí, aby měli jasno. Ale udělala jsem výjimku, poctivě článek přečetla a Tvé postřehy k tomu mi daly jiný náhled.
Dva dny po tom vpádu jsem se měla narodit, ale komu by se do takové doby chtělo? Takže jsem si dala odklad, no, ale stejně jsem tady. Domutilo mě to přemýšlet, jak to asi prožívala má matka,  doma dvě malé děti a na cestě třetí... Díky za inspiraci k zamyšlení.

27 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 8:55 | Reagovat

[15]:Pro mne napořád zůstává s tímto dnem, respektive s touto nocí spojený neutichající hukot letadel jdoucích na přistání na Ruzyň. Bylo to dost hnusný....

28 Alka Alka | 21. srpna 2018 v 10:23 | Reagovat

[6]: Zkreslením jsem měla na mysli ne to, že by nebyly pravdivé, ale je to selektivně vybrané. Jednostranné. Jistěže neschvaluji invazi v r.1968; stejně tak neschvaluji invazi SSSR v r. 1979 do Afghanistánu; invazi vojsk NATO, potažmo USA,(v závěru min. století či v současnosti) do Jugoslávie, Iráku, Afghanistánu... invaze je invaze. Ale to je právě o té selekci.

29 Dominátor Dominátor | Web | 21. srpna 2018 v 14:16 | Reagovat

ale v 60 letech jste Alespoň nemuseli v televizi slíchávat že se zabil márty 09 protože byl jen jeden program :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 20:02 | Reagovat

[29]: Popravdě, kdo to byl márty 09, jsem si musel před touhle odpovědí najít na internetu - zřejmě nesleduju ta "správná" média.

[25]: :-)

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 20:12 | Reagovat

[28]: Nemyslím si, že existuje něco jako "mediální spravedlnost", která zaručí, že se bude psát a mluvit o událostech v proporcích podle jejich skutečného významu a dosahu. A nepotřebuji nezbytně zachování těchto proporcí jako podmínku pro to, aby se smělo otevřeně mluvit o události důležité pro historii mé země. Když se každý náznak informace o invazi z roku 1968 víc než 20 let postihoval a mnoho lidí se donedávna bálo zveřejnit své záznamy těchto událostí, není žádný div, že při dobré příležitosti, kterou je např. kulaté jubileum, podobné informace prostě vyrazí mediální dveře :-). A jsem dalek toho hledat v tom nějakou cílenou selekci.

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 20:30 | Reagovat

[26]: Není divu, že se ti do takové vypjaté situace moc nechtělo, ale některé věci se už prostě nedají zastavit :-).

Pro mě jsou přelomové okamžiky historie mé země zajímavé v mnoha ohledech, takže se o nich snažím získat co nejvíc informací, abych si mohl poskládat vlastní "historické puzzle". Přesytit mne informacemi o invazi roku 1968 tak není úplně snadné :-).

33 Miloš Miloš | Web | 5. září 2018 v 0:09 | Reagovat

Dovedu si představit ty emoce, když zaskočení obyvatelé museli najednou hledět do hlavní tanků.  
Černobílé fotografie v tomto případě jsou mnohem působivější, než by byly barevné.

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. září 2018 v 7:49 | Reagovat

[33]: V podobném dokumentu určitě dávám přednost černobílým fotkám, zvlášť když jsou tak dobře profesionálně zvládnuté.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama