Stůl plný haiku

7. září 2018 v 9:26 | Petr Vápeník |  Z blogového světa

Technická poznámka: Bohužel, už několik dní provázejí práci na blogu neskutečné technické problémy. Systém je zcela nestabilní, při každém otevření nebo obnovení stránky (při prohlížení i v administraci) se objevují jiné komentáře, jiné články, někdy se nezobrazují fotografie (mimochodem, tento článek obsahuje dvě fotky, tak jestli se vám neobjeví, článek vám pochopitelně nebude dávat smysl). Když se pokouším otevřít svůj blog z různých míst (počítač, mobil, jiný počítač), pokaždé vidím něco jiného. Přiznávám, že jsem jako autor i jako komentující velmi rozladěný, protože problém přetrvává už od víkendu a nezdá se, že by se cokoli měnilo k lepšímu. Prosím proto zdejší návštěvníky ještě o trochu trpělivosti, i když - přiznávám - i mně už postupně dochází :-(.
------------

Kdysi dávno mi na jedné literární soutěži poradil po předávání cen jeden z porotců, že bych se měl zkusit věnovat psaní haiku. Nebylo to proto, že by mě považoval za mimořádně disponovaného právě pro psaní těchto formou do značné míry svázaných a původem japonských miniatur, spíš považoval mou poezii, se kterou jsem se tehdy ucházel o lokální vavříny, za mimořádně ukecanou. "Zkracujte, zhušťujte, kondenzujte," radil mi tenkrát. Jenže já právě prožíval rozmáchlé básnické období, moje poezie byla nadmíru patetická a jako sláma z bot z ní trčela snaha ohromovat. Tak jsem přikývl, jak se na podobné dobře míněné rady běžně přikyvuje, a dál jsem si vedl svou se svými opulentními verši, nad kterými se naštěstí zavřela voda, protože když si je čtu zpětně, jen se nevěřícně usmívám nad sebou samým Mimochodem, nikdy se nic z toho nedostalo na stránky tohoto blogu, ani v době největší autorské krize, i když v době napsání jsem byl se svými tehdejšími poetickými opusy mimořádně spokojen, byl jsem skálopevně přesvědčen, že přesně tak má vypadat moderní poezie, a myslel jsem si, kdovíjaké umění píšu.

No a pak někdo mávnul kouzelnou hůlkou, mezi dvěma mrknutími oka uplynulo asi tak čtvrstoletí, mému blogu byly téměř dva roky a já napsal díky koňské dávce inspirace z jednoho nezapomenutelného večera, takového, kterému nedělá potíže postavit celý dosavadní lidský život do stoje na hlavě a dát mu zcela jinou náplň a smysl, poprvé tři verše o sedmnácti slabikách, do kterých jsem si přál zachytit ten nádherně neopakovatelný pocit. Civilně, bez okecávání, bez exhibice, bez snahy ohromit. Moje první opravdové haiku dostalo název Půlnoční haiku a po něm jich už následovalo docela dost, tolik, že jsem se rozhodl je z blogu sebrat podobně jako jiní sbírají houby a udělat z nich tedy malou sbírku.

Ono to sbírání nebylo úplně snadné, protože haiku se na tomto blogu objevují jako "blogoví pokoutníci" na různých místech: Někdy mají sólo a článek se objeví ve stejnojmenné rubrice Haiku. Jindy se ale objeví jen jako doprovod fotky nebo nějaké reportáže, občas dokonce jen v komentářích. Mohu teď jen blahořečit dřívějšímu správci blogu, že mě kdysi svým neomaleným jednáním přiměl udělat si podrobné zálohy svých blogových článků, protože jinak bych neměl šanci zdejší haiku dohledat a vybrat z nich ta, která mi i s odstupem dávají aspoň trochu smyslu. Nakonec jsem jich vybral pětasedmdesát.

No jo, ale jak s podobnými kousky nakládat, jak je srovnat, jak najít ty, které k sobě - třeba přes předěl řady let - tematicky nebo pocitově patří? Něco takového se sice dá udělat v počítači, ale není to tak přehledná práce, jak bych si ji představoval. I rozhodl jsem se haiku "zhustit" i prostorově a udělat si z nich - přes veškeré nezpochybnitelné výhody digitálního věku - svérázné papírové puzzle. Každý kousek se tak objevil na svém kousku skládačky a teď mi už jen zbývá zamyslet se, kde by mohlo být v budoucí "haikuknížce" jeho správné místo. Malým korálkům haiku se na kouscích papíru nakonec podařilo zaplnit celý můj jídelní stůl, tak uvidíme, třeba postupně zvládnou zaplnit i malou knížku.

Jestli mohu zdejší návštěvníky poprosit - neotvírejte teď pro jistotu chvíli okno! :-)





Pozn.: V sobotu 8. září je výstavní sál zámku v Dobřichovicích, kde právě probíhá moje fotografická výstava Obrazy od Berounky (i od jiných vod...), pro veřejnost uzavřen, protože se v něm koná soukromá akce. Příští komentovaná prohlídka pro předem neobjednané návštěvy se bude konat v neděli 16. září od 14:00. Všechny aktuální důležité informace najdete vždy na mé "pohotovostní informační stránce výstavy".

A co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě veršů haiku najdete na blogu spoustu fotočlánků, dále cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem - Nedělní miniglosy, které se minulý víkend dočkaly už svého 459. vydání.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. září 2018 v 10:44 | Reagovat

Vypadá to hezky, jen je všechny přečíst. :-)znám jen některé vaše odsud z blogu.

2 beallara beallara | 7. září 2018 v 10:54 | Reagovat

Je skutečně hodně zajímavé, jak v jednotlivých časových pásmech člověk zraje, jak se vyvíjí a jak to potom vnímá. Zdaleka nejsem tak tvůrčí a na takové úrovni, ovšem když čtu nějaké své dávno zapadlé příspěvky, nestačím se divit. Nemažu je, protože si člověk rád připomene svůj vývoj, třeba pokrok nebo úpadek.
Okno jsem neotevřela, ale do našich blogových vod bych luft poslala, díky své lenosti, konzervatismu jsem stále odkládala tvůj export jinam, mám ho domluvený a tuším, že mne nemine. :-(

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 7. září 2018 v 13:29 | Reagovat

Hromada veršů
to basnikovo okno
se na nás směje...

4 Čerf Čerf | E-mail | 7. září 2018 v 20:45 | Reagovat

Aktuálně nebudu reagovat na komentáře. Některé ani nevidím, jiné nemají žádné číslo, takže se chovají jako smazané. Odpovím, až blog zase začne fungovat.

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. září 2018 v 14:39 | Reagovat

Haiku knížečka? To zní lákavě!

[4]: Tak alespoň se ti podařilo zveřejnit článek. Ten můj byl asi tak pesimistický, že se to nepovedlo :-?.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. září 2018 v 8:59 | Reagovat

... a nekýchat!

7 bretislav bretislav | 10. září 2018 v 11:18 | Reagovat

Taky mi blog stejným způsobem vyšiluje, tady vidím, že v tom nejsem sám. Tož dle rady - nekýchat a doufat..

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2018 v 11:24 | Reagovat

[1]: Rád bych aby ta knížečka haiku nebyla "čtecí", ale "nakukovací" :-) Jen to musím seřadit tak, aby nakukování bylo co nejpřátelštější.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2018 v 11:26 | Reagovat

[2]: Je zvláštní, že tu "fázi zpětného zavržení" zatím u svých věcí na blogu nepozoruju, a to už jsem tu skoro deset let. Ale uklidňuju se tím, že už mi třeba jen vynechává vlastní soudnost :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2018 v 11:27 | Reagovat

[3]: Tohle puzzle si nechám na dlouhé zimní večery :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2018 v 11:29 | Reagovat

[5]: Takových pesimistických minulý týden bylo... :-) Ale úžasné je, že i když je zobrazování a administrace úplně na huntě, vše se pořád zapisuje správně na správná místa, takže když se podaří nahodit stroje, všechno se opět ukáže v plné kráse či nahotě :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2018 v 11:30 | Reagovat

[6]: Varování dobré, ale přišlo pozdě :-).

[7]: Postupně se jednotlivé funkčnosti dávají dohromady. Na pořádném moři jsou prostě občas vlny :-)

13 Jarka Jarka | Web | 10. září 2018 v 11:38 | Reagovat

Aha. Delší dobu jsem žádný článek nepřidala a dnes jsem se divila, proč se mi ten nový nechce ukázat. Blog zase blbne, to už tu dlouho nebylo.... ???  :-)
Knížečka plná haiku - to zní lákavě. ;-)

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 10. září 2018 v 12:07 | Reagovat

Nojo, ukecanost, to znám. Když jsme se kdysi ve škole učili psát fejeton, tak se na mě češtinářka otočila a pravila památnou větu "Zkrať všechny věty na třetinu a máš fejeton!" :-)
Papírové puzzle jsou kouzelné, muselo to dát hromadu práce. Teď držím palce, aby se podařilo to vydat :-)

15 Cecílie Cecílie | Web | 10. září 2018 v 20:19 | Reagovat

Vypadá to na velkou knihu z malých haiku. Nechápu, kde na to všechno berete čas, tolik zajímavých nápadů...

16 Miloš Miloš | Web | 10. září 2018 v 20:59 | Reagovat

Hezká sbírka, nejdřív jsem si myslel, že se ti rozsypala krabička s vizitkami :-).

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2018 v 21:31 | Reagovat

[14]: Vydání je pro mne prozatím věc druhotná, důležitější je mít hotový obsah, se kterým bych byl spokojený; na to je zapotřebí víc soustředění než na hledání způsobů, jak věc vydat.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2018 v 21:33 | Reagovat

[15]: Teď je to s časem dobré: Udělal jsem si "tvůrčí prázdniny", takže nechodím do práce. I to má určité drobné nevýhody, ale nedostatek času mezi ně nepatří :-).

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2018 v 21:34 | Reagovat

[16]: Ano, to vypadá dost podobně. Ale pro vydání by sbírka vizitek byla nejspíš už přílišná avantgarda :-).

20 Axina Axina | Web | 13. září 2018 v 14:39 | Reagovat

Myslím, že základem úspěchu při organizaci sbírky haiku je najít třídící kritérium. Musí být takové, aby kategorií nebylo moc a aby každá kategorie byla zhruba stejně početná. Napadá mne třeba: O lásce, o radosti, o smutku, o přírodě...
Ta vizualizace je určitě krok správným směrem.

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. září 2018 v 10:23 | Reagovat

[20]: To je právě ono: Kopečků je zatím pět, ale jsou velmi různě početné, takže to vypadá, že třídění bude třeba udělat trochu jinak. Anebo tu obrovitou kupu "O lásce" nějak dál rozparcelovat :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama