Z kapsy legionáře?

29. října 2018 v 16:02 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Jsou to asi dva roky, kdy jsem se setkal s člověkem, který nutně potřeboval sehnat trochu peněz, nejspíš aby si jako silný kuřák nemusel z úsporných důvodů snižovat své denní nikotinové dávky, a tak se snažil zjistit, jestli pár starých mincí, které našel kdesi doma v šuplíku, nemá nějakou hodnotu směnitelnou za soudobé oběživo. Občas se s tím setkávám: Lidi doma najdou v hrnečku pár kousků po dědečkovi, propadnou pocitu, že se musí jednat o poklad nevyčíslitelné ceny, a když jim řeknu popravdě, že všechno jsou to maximálně korunové položky, ale spíš ani to ne, divže mi uraženým zklamáním nevypoví válku.

Ani tentokrát jsem v hrsti starých ošoupaných mincí z různých kovů a z různých časů nenašel žádnou raritu, před kterou by si světové aukční domy sedly na zadek. Většina těch kousků bylo to nejobyčejnější, co bylo kdysi možné vstrčit bez velkého utrhování do kapsy: pár rakouských šilinků, nějaký německý pfennig samozřejmě z oběhu notně ošoupané československé haléře a korunky, pár polských zlotých nebo maďarských forintů. Díval jsem se proto na "sbírku" trochu s despektem a v duchu jsem si sumíroval nějaká utěšující slova, že nejenže z takového pokladu nebude na Rolls-Royce nebo soukromý ostrůvek v Egejském moři, ale nejspíš ani na ty obyčejné cigarety ne. Ale pak mě přece jen dvě mince zaujaly.

Nezaujaly mě proto, že by měly nějak závratnou tržní cenu, vlastně se o takové ceně vůbec nedalo mluvit, protože jejich nevalná kvalita odpovídá dlouhému životu nejdřív v oběhu a pak ve stěsnaných prostorách obývaných nejspíš i jinými mincemi, ale protože šlo o japonské mince nomimálu 5 rin, což jsou kousky, které se v kapsách našich dávných předků při jejich celkem omezeném akčním rádiu asi neocitaly tak často. Hned mne totiž napadl jeden dobrý důvod, jak by se tyhle dvě mince mohly dostat do Prahy, a proto jsem při hrabání začal cíleně hledat ruské kopějky z končícího carského období. Ano, byly tam; hezky od každého měděného nominálu jedna, jako by si je tak někdo chtěl schovat na památku, ale utratit přitom co nejméně jejich směnitelné hodnoty: kopějka, dvoukopějka, tříkopějka, ročníky 1912 až 1914. Japonské mince zase nesou označení odpovídající rokům 1917 a 1918. Samozřejmě, možností je určitě víc, ale mně z toho vychází jednoznačný závěr: Ty mince si dal podle mne stranou nejspíš některý z českých legionářů, který se vracel ze sibiřské válečné anabáze, v jejímž závěru se ve Vladivostoku nalodil na přepravní loď a se zastávkou v některém z japonských přístavů se vydal na dlouhou cestu zpátky do svého českého domova.

Řekl jsem svou teorii pánovi v domnění, že vyskočí radostí dva metry vysoko a začne - podobně jako bych to v takovém případě udělal já - pátrat ještě týž večer ve svém rodokmenu a zpovídat starší příbuzné. Pán však jakoukoli spojitost svých předků s legiemi rezolutně popřel a vypadal velice zklamaně, asi proto, že na historii si jen těžko vypěstujete poctivou fyzickou závislost, zatímco na nikotinu je to raz dva. Tak moc se těšil, že si bude za těch pár starých drobáků moct koupit cigarety a já do toho pořád tahám nějaké podivné vojenské příběhy staré kolem stovky let, ze kterých nic hmatatelného a šlukovatelného nekouká.


Ještě jsem našel jednu ražbu ze stejné doby, britskou měděnou minci nominálu 1 penny krále Jiřího V. z roku 1916, takže jsem si vyfabuloval, že by cesta domů mohla pro dávného majitele mincí končit v některém z britských přístavů, ale to už je nejspíš jen mé toužebné přání; pravděpodobnost, že by tomu tak bylo, je, myslím, jen malá a už by to byla zatracená klika. Ale proč si aspoň podobný příběh nepředstavovat?

Kopějek s let 1912 až 1916 je u nás mezi lidmi hodně, často právě proto, že si je na památku přivezli ti, kteří se do Ruska dostali během let dávné Velké války, kterou jsme si později - když se bohužel ukázalo, že je nutné světové války číslovat, překřtili na 1. světovou. Pokud se tyhle kopějky vyskytnou v souboru mincí spolu s mincemi japonskými, je podle mne důvodné podezření, že mince pocházejí od těch, kteří se domů vraceli přes Japonsko; v Japonsku je dokonce i památník českým legionářům a několik legionářských hrobů vojáků, kteří zemřeli během první fáze cesty z Vladivostoku. Když jsem si hledal k tomu článku nějaká fakta, zjistil jsem dokonce ke svému nemalému překvapení, že včera tak mohutně oslavovaný 28. říjen jako den vyhlášení Československé republiky zastihl jednoho z uznávaných "otců Československa", Milana Rastislava Štefánika, právě na cestách v Tokiu.

Vidíte, stačí pár prakticky bezcenných starých drobáčků, které někomu zůstaly v kapse, a je možné si představovat celý napínavý příběh: Příběh mladého muže, který narukoval do rakousko-uherské armády, padl do ruského zajetí, přešel do vznikajících československých legií, spolu s nimi prakticky opanoval sibiřskou železnici, ve zmatcích občanské války po bolševické revoluci se napříč Sibiří postupně dostal po dlouhých létech bojů a utrpení až do Vladivostoku, odkud se posléze vydal přes "ostrov vycházejícího slunce" na dlouhou cestu zpátky do Čech. Kdo to asi byl a co opravdu v průběhu válečných a poválečných let všechno zažil? Na koho během těch neveselých let myslel? Jak se po návratu zapojil do života v novém státě? A jak vzpomínal na svou anabázi, proti které je proslavená Švejkova cesta z Putimi do Putimi jen zdravotní procházkou? Usadil se a - nabažen - propříště už nevytáhl paty z Prahy nebo se při svých válečných poutích světem nevratně nakazil cestovatelským neklidem? A jak to, že se k němu dnes nikdo nezná?

No a protože mě tento příběh - sice založený na pár faktech, ale přesto z velké části přece jen vyfabulovaný - zaujal, těch šest mincí, které stály u jeho zrodu jsem si nakonec od pána koupil - bez ohledu na skoro zanedbatelnou skutečnou tržní cenu - za dvě stovky; protože jsem nechtěl, aby se tyhle mince, které spolu, kdoví, možná zažily mnoho zajímavého, rozdělily, a definitivně se tak poztrácelo zatím ještě patrné jemné předivo vztahů mezi nimi jen proto, že jejich majitel je jednotlivě rozprodá po desetikoruně za kus, aby měl na retka. Pán si radostně odnesl své peníze, já svůj starý pozoruhodný příběh, který přepočítávat na nějaké "tržní ceny" nedává ani trochu smyslu. Myslím proto, že oba jsme spokojeni.

V souvislosti se včerejším 100. výročím založení Československa se - po zásluze - opět jednou hodně mluvilo i o československých legiích. Berte tedy tento příběh vycucaný nikoli z prstu ale z několika měděných kotoučků z připomínané doby jako můj malý příspěvek k těmto oslavám, napsaný ve velké úctě k těm, kteří pro svůj nový stát s neobyčejnou odvahou v těžkých podmínkách bojovali na několika frontách a často v takových dálavách, že ani po celém století historie stále se zrychlujícího a zmenšujícího světa se tam se všemi svými technickými vymoženostmi nedostáváme ani často ani snadno.


Pozn.: Na mém blogu najdete kromě - věřím, že většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 blondýna blondýna | 29. října 2018 v 16:27 | Reagovat

Okamžitě jsem si vybavila seriál Čt o náhrdelníku, který přeplaval oceán, no a ve vteřině jsem putovala s tím tvým legionářským hochem až k nám do Čech.
Právě nyní je díky podzimnímu počasí čas nechat se unášet příběhy opředenými fantazií a sny.
Pán určitě slastně pokoří a já děkuji za příjemnou chvilku u horkého čaje se slečnou Fantazií.

2 blondýna blondýna | 29. října 2018 v 16:28 | Reagovat

Pokouří, samozřejmě :D

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. října 2018 v 16:43 | Reagovat

Ze včerejších oslav si živě připomínám legionáře a tebe obdivuji za invenci, se kterou jsi spojil lidi, místa a mince. Mohlo to tak být. Jako příspěvek k výročí založení republiky je to zajimavé. Pár kousků kovu a jeden skoro skutečný příběh... :-)

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 29. října 2018 v 18:01 | Reagovat

V malém bytě, nebydlící sama, sbírky nemaje, ani by se nikam nevešly. :-|
Ale jednu sbírku mám přeci! ;-)
Schovala jsem si starou dvacetikorunu, papírovou se Žižkou. Jen doufám, až bude mít nějakou hodnotu, že jí najdu. ???  :-P

5 Jan Turon Jan Turon | Web | 29. října 2018 v 18:08 | Reagovat

No já jsem našel na zahradě v dětství někom nějaké protektorátu mince... Děda měl nějaké předválečné rublů  nějak to souviselo s tím  že jedno  tvrzení chodil na nepovinné ruštinu.. :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. října 2018 v 18:53 | Reagovat

A já si tuhle koupil v antikvariátu účelovou mincičku 10K Hotel Tichý.
A jednou se vypravím na Žižkaperk a zkusím na recepčním vydyndat, jestli bych za ní nemohl dostat večeři.

7 VendyW VendyW | 29. října 2018 v 19:44 | Reagovat

Zajímavé asociace tě napadají, až z toho vyjde možný příběh... 👋 ;-)

8 Jan Turon Jan Turon | Web | 29. října 2018 v 19:45 | Reagovat

Ach jo jedno čtvrtletí chodil na nepovinné ruštinu   pak si řekl  že němčiny je až až a učit se ještě jeden jazyk ... Ale ty rublů co dostal zustaly

9 VendyW VendyW | 29. října 2018 v 19:45 | Reagovat

[1]: ten seriál jsem sledovala hodně ráda....

10 Janinka Janinka | E-mail | Web | 29. října 2018 v 20:29 | Reagovat

To je úžasné, jak může pár mincí přivést k životu takový příběh :-).

11 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 29. října 2018 v 21:50 | Reagovat

Výborný článek

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. října 2018 v 22:44 | Reagovat

[1]: Kdepak, ani on sám o sobě nevěděl to, co jsem si už o tom vojákovi stihnul vymyslet :-). Popravdě, pro cestu do Japonska dávám před lodí přednost letadlu.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. října 2018 v 22:47 | Reagovat

[3]: Vzpomněl jsem si na ten příběh mincí včera večer, když jsem se rozhodl nejet do Prahy kvůli děsnému počasí. Jen mi dalo trochu práce mince najít, protože jsem v poslední době trochu uklízel :-).

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. října 2018 v 22:51 | Reagovat

[4]: Ano, Žižku a husitský zástup na dvacetikoruně si pamatuju. Možná bych tu někde taky jeden kousek našel :-).

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. října 2018 v 22:54 | Reagovat

[6]: Ale bude to jen velmi tichá večeře :-).

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. října 2018 v 22:57 | Reagovat

[7]: Samozřejmě, mohl to být taky pradědeček - úředník Čedoku :-)

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. října 2018 v 23:02 | Reagovat

[10]: Ten příběh může mít tisíce různých variant, ale ty japonské drobné mince ho přece jen trochu směrují :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. října 2018 v 23:11 | Reagovat

[11]: Děkuji. Škoda, že se nedozvím, jak to bylo doopravdy .

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. října 2018 v 23:16 | Reagovat

[8]: Ruština je šikovný jazyk. Kdo zná aspoň azbuku, může si na kopějkách přečíst, že jsou všechny tři ražené v Sankt Peterburgu :-).

20 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 30. října 2018 v 15:19 | Reagovat

No vida, jak to navléknout, když člověk potřebuje dvě stovky! To by mě skutečně nenapadlo, raději bych šla s houslemi na Karlův most. Což by bylo sice pěkné, ale na žádný příběh by to tedy asi nevydalo :-)

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. října 2018 v 15:46 | Reagovat

[20]: Kdyby si na místě vymyslel romantický příběh o svém pradědečkovi a prababičce, která na svého legionáře věrně čekala, mohl ze mne dostat víc :-).

22 Miloš Miloš | Web | 31. října 2018 v 11:00 | Reagovat

To mě docela zklamalo, že ani 100 let staré mince nemají žádnou hodnotu. Já mám někde doma papírovou padesátikorunu, ale jak vidím, z ní nezbohatnu. (Lepší by asi byla stovka s Gottwaldem, ale ty jsem si bohužel neodložil.)

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. října 2018 v 12:45 | Reagovat

[22]: U těchhle mincí naprosto zásadně záleží na kvalitě: Pokud by měly zbytky ražebního lesku, určitě by se majiteli vyplatily. Ale když jde o obyčejnou ražbu ročníku, který měl miliónový náklad, takže mezi lidmi je jich spousta, navíc jde o ražbu ošoupanou oběhem a často i se stopami oxidace, jde skutečně o korunové položky a většinou se dají prodat jen jako konvolut. Ale třeba i úplně obyčejné starší mince, u kterých se zachoval i po desítkách let ražební lesk se dají velmi slušně zhodnotit. Mě ale spíš zajímají ty historické a obyčejné "lidské" souvislosti, mnohem víc než nějaké pěstování systematické "investiční sbírky" :-).

24 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 31. října 2018 v 21:29 | Reagovat

Krásný příběh. Je to velmi čtivé

25 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 31. října 2018 v 21:29 | Reagovat

Krásný příběh. Je to velmi čtivé :-)

26 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 19:57 | Reagovat

Pěkné čtení :). Jednou mi dal minci kamarád. Hmm..kdepak jí asi mám. Jdu se po ní kouknout.. třeba je vzácná ;).

27 Radka Radka | E-mail | Web | 2. listopadu 2018 v 20:07 | Reagovat

Fantazie. Doslova. Coby analytik také hledám souvislosti i tam, kde by se jiní nenamáhali. A kladu si spoustu otázek. Hezký článek :-)

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. listopadu 2018 v 8:39 | Reagovat

[26]: V mincích je poschovávaných tolik příběhů, kolika kapsami na své cestě prošly :-).

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. listopadu 2018 v 8:40 | Reagovat

[27]: Tohle máme zjevně společné. Někdy to dohromady ladí opravdu pěkně :-).

30 Barbora Barbora | 3. listopadu 2018 v 22:02 | Reagovat

Krásný příběh. Ráda si "vymýšlím" podobně příběhy, když se kolem mě děje něco, co podle mě nemůže být pouhou náhodou - jako společné soužití takových mincí v jednom hrníčku. Jsi hrdina, že jsi je takhle zachránil a nenechal je se rozkutálet za prchavými desetikorunami, po takhle dlouhé společné cestě by se jim stýskalo.
Díky za krásné zamyšlení.
*
www.jerabina.blog

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. listopadu 2018 v 17:16 | Reagovat

[30]: Už jenom moje zřejmé přesvědčení, že jedné minci by po druhé mohlo být smutno, by, myslím, mohlo být důvodem zvýšeného zájmu některých odvětví českého zdravotnictví o mou osobu :-).

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. listopadu 2018 v 12:46 | Reagovat

Moc tomu nerozumím: Z tohoto článku se po několik dnech ztratil původní obrázek s mincemi a objevila se tu náhradní nesmyslná fotka sice s roztomilým koťátkem, nicméně úplně bez vztahu k článku. Ukázalo se, že původní obrázek zmizel z administrace. Tak nevím. Čím dál víc to ale vypadá, že na blog.cz straší :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama