100 let od narození pana Miroslava Horníčka

10. listopadu 2018 v 8:01 | Petr Vápeník |  Připomenutí

Když se občas poohlédnu za sebe, zjišťuji, že jsem vlastně neměl nikdy v životě něco, čemu se říká idol. Nechtěl jsem být podobný slavným hokejistům vydělávajícím milióny, netoužil jsem po vzhledu herců, kterým stačilo povytáhnout obočí, aby jim fanynky ležely u nohou. Nezhlížel jsem se ve světoznámých rockových hvězdách, na jejichž koncertech návštěvníci nadšením omdlévali. Nelepil jsem si fotky na stěnu, abych si před improvizovaným oltáříkem přísahal, že jednou budu taky takový.

Jen jednou v životě jsem napsal veřejně známému člověku osobní dopis, ve kterém jsem mu vyjádřil svou náklonnost a obdiv. Nebyl to ovšem Karel Gott ani Jarda Jágr, žádný prezident, kosmonaut ani člen Beatles, ale spisovatel, herec, dramatik a moderátor a mimo světla ramp i pozoruhodný výtvarník a fotograf Miroslav Horníček. A zatímco nedávná připomínka stého výročí Československa mne až tak u srdce nebrala, možná proto, že připomínali všichni a hlasitě, sté výročí narození Miroslava Horníčka (on sám často připomínal, že je skoro stejně starý jako republika) si nechci nechat ujít, protože připomínat si ho budou jen někteří a možná málokteří.

Tak dnes trochu zavzpomínám, jak jsem si jako teenager neustálým posloucháním Werichových a Horníčkových forbín z praskajících a místy nesrozumitelných audiokazet utvářel do značné míry svůj vlastní smysl pro humor. Jak jsem byl nadšený z pohotovosti Horníčka jako konferenciéra i jako vtipně a moudře odpovídajícího aktéra proslulých Hovorů. Jak jsem díky jeho hře Malá noční inventura postupně poznával nevtíravě doporučené zajímavé spisovatele i neobyčejná literární díla, přičemž ani jedním z nich jsem kupodivu nebyl nikdy zklamaný. Jak jsem díky jeho knížkám zjistil, že u knih nemusí být důležité jen jejich rozuzlení, za kterým by měl čtenář spěchat a co nejrychleji se k němu stránkami prolistovat, ale že se čtenář může a má kochat dobře napsanými slovy a větami, použitým jazykem a nápaditými obraty, hledáním a domýšlením různých významů a souvislostí, může se v textu s chutí vracet a číst jednu pasáž znovu a znovu, různýma očima.

Právě u pana Horníčka jsem se dozvěděl tajemství, že knihy ani věty, ze kterých se skládají, nejsou jednou provždy dobré či špatné, ale mohou člověku v různém období jeho života postupně odkrývat svá různá úžasná místa, podobně jako po obloze putující slunce postupně osvětluje různá neobyčejná zákoutí světa. Právě u pana Horníčka jsem si uvědomil, že ten typ "srandy", který mě nejvíc zajímá a baví, může vzcházet jen z toho, k čemu má člověk sám úctu, a nikoli z toho, čím pohrdá. A právě u pana Horníčka jsem nabyl svou lásku k Provenci, jejíž skutečné vůně a barvy jsem měl možnost zblízka a naživo poznávat až s mnoha lety odstupu, ale všechny byly takové, jaké jsem si je nad stránkami jeho knížek a nad jeho fotografiemi vysnil. No a čím jsem starší, tím víc jsou mi blízká i tři jednoduchá slova, která pan Horníček kdysi uvedl jako své stručné krédo: Milovat, věřit, sloužit.

Několikrát jsem se přišel na vystoupení pana Horníčka podívat jako divák a nikdy jsem z jeho představení neodcházel nespokojen. Přečetl jsem asi všechny jeho knížky a žádnou z nich jsem neodložil tak, že bych se k ní už nikdy nevrátil. Když jsem s některými jeho myšlenkami nesouhlasil, většinou stačilo si je přečíst znovu a zamyslet se nad nimi hlouběji, abych zjistil, že jsem napoprvé četl nepozorně a ten ukvapený a místy i docela obyčejně hloupý, jsem byl já.

Ani už vlastně nevím, jestli jsem panu Horníčkovi kdysi ten svůj napsaný a zalepený osobní dopis do jeho milovaných Mariánských Lázní poslal. Myslím, že jsem si nakonec řekl, že by "to bylo blbý", a taky nemám moc rád (a myslím, že ani on) příliš vzletná slova zavánějící patosem. Tak jsem neposlal nic. Ale jsou-li slova upřímná, jsem přesvědčený, že se o nich jejich adresáti dozvědí, i když si je zrovna nepřečtou v dopise. Někdy hned, jindy až s odstupem několika nebo i mnoha let. Na vyjádření úcty, radosti a obdivu (na rozdíl třeba od partnerské lásky) není, myslím, nikdy pozdě.

Když jsem přemýšlel, jak si dnešní jubileum pana Horníčka spolu s vámi připomenout, napadlo mě zalistovat si svými zápisníky, kam si už mnoho let průběžně zapisuji to, co mě něčím zaujalo, potěšilo, inspirovalo nebo vyprovokovalo k zamyšlení, a pár takových řádků tady ocitovat. Nepopírám, že se tam Horníčkova slova z jeho knížek, televizních vystoupení či divadelních her objevují celkem často a ani s dlouhým odstupem většinou barvy jejich smyslu neblednou, spíš naopak nabývají nových a nových odstínů.

Tak, milý pane Horníčku, připíjím na tu vaši dnešní "stovku" vaším oblíbeným francouzským červeným vínem, bez kterého se vaše vystoupení málokdy obešla, a dodávám, že ať už jsem vám v tom nejmíň 30 let starém dopisu napsal cokoli, dnes bych to skoro jistě mohl znovu podepsat, i když můj podpis za tu dobu na pohled doznal řady změn. Řekněte sám: Kdy se člověku něco takového poštěstí?

--------------

Ve vzpomínkách si občas udělejte úklid. Vymeťte zbytečné, spalte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte ty radostné.

Smysly můžou slábnout a slábnou. Ale jeden smysl může léty sílit a růst: Smysl pro humor.

Bůh miluje ateisty, protože ho neobtěžují svými problémy.

Co že je dobré manželství? Když ti dva po deseti, dvaceti letech dovedou prožít týden vytrvalého deště v hotelovém pokoji a sedmého dne z něj vyjdou oba živí.

Pokud jde o myšlenky, vzlétám k nebesům. Pokud jde o tělo, jsem líný jako pytel ovsa.

Je těžké být dnes debilem, protože konkurence je veliká.

Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.

Dny bolesti se podobají lávkám. Nechceš-li, aby chvilková závrať ohrozila tvůj život, dívej se vždycky o několik kroků dopředu.

(odpověď na otázku Jak se máte?) Slova "míti se" neberu hmotně. Někdo se nemá nikdy, jiný se má pořád. Mít se - to není stav peněženky nebo úspěchů, to je dispozice. Být šťasten - to znamená umět to. Radovat se ze všeho, z každého dne, z každé hodiny. Raduji se. A proto se mám. A pořád. I když někdy, občas ne. Ale vždycky jen svou vinou.

Hloupý nemá být umlčen ale vyslyšen. Mlčící hloupý se těžko pozná.

Žena je nejen věčnou, ale prvotní inspirací nejen v umění ale ve všem konání.

Člověk vzlétá, aby předstihl zvuk, ale nedovede se zastavit, aby postřehl ticho.

Na počítači nepíšu, počítačů se bojím. Bojím se, že uprostřed rozepsané povídky v tom stroji dojde petrolej.

Když je člověk mladej a není hloupej, měl by se učit od všech starších. A když je člověk starej a není hloupej, měl by se učit od některejch mladejch.

Díky těm, co dosáhli na hvězdy a nechali je tam.

Humor má být obsažen všude, i v lyrice, dramatu, v politickém projevu, ve vědecké přednášce, protože to slovo znamená šťávu a nejvzácnější ze šťáv - krev - je taky přítomna v lidském těle všude.

Nikdo neví, co trvá a co míjí, mnozí, zdánlivě nehybní, nás předhánějí, a jiní, řítící se kamsi, trčí na témže místě po všechny své dny.

Čím hloupější člověk, tím víc a tím déle se těší z pochybení druhého.

Až jednou nebudu už schopen ostychu před jakoukoli novou skutečností a až ji bezostyšně popřu nebo odsoudím, až jednou povýším svůj vlastní pocit na obecně platný, až zaútočím zvetšelou měrou vlastních názorů, vlastního vkusu na cokoli nastupujícího, pak zazní zvony poplachu. Pak budu starý. Ale v takové chvíli už je člověk tak starý, že zvony neslyší a na poplachy nedá.

odpověď na otázku Jak je možné, že zareagujete na každý dotaz během pár vteřin?
Těch pár vteřin nepřemýšlím nad odpovědí, ale vybírám z těch tří, co mne napadnou, tu nejlepší.

To, co člověku chutná napoprvé, není většinou tak dobré jako to, čemu přijde na chuť až později. Jenomže přijít něčemu na chuť, znamená pohyb a s ním spojenou námahu. A spousta lidí při prvním kroku odpadne. Mnohokrát se dává přednost tomu, co můžeme mít na první pohled nebo na první poslech. Ale přijít něčemu na chuť, to znamená pohybovat se sám v sobě správným směrem.

Statečnými nejsou ti, kdo s tasenou šavlí jedou v čele šiku, ale ti, kdo moknou, aniž by reptali, a ti, kdo se s druhými rozdělí o cokoli svého - kromě bolesti.

----------------------

Pozn.: Na mém blogu najdete kromě - věřím, že většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx




 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 8:13 | Reagovat

Ano, pan Horníček byl moudrý člověk, skvělý bavič (tentokrát opravdu bez jakéhokoli pejorativního významu, protože mnoho "bavičů" význam toho slova posunul úplně někam jinam) a vypravěč. Mnoho z těch jeho uvedených citátů má platnost asi nekonečnou, třeba ten o těch debilech :-D Pamatuju se jak jsem jako malá sledovala první Hovory H se skvělým nahrávačem Vladimírem Svitáčkem. No a pak samozřejmě kouzelný film Kam čert nemůže a Byli jednou dva písaři....ale  budeš se divit, v rádiu se tomuhle výročí věnují celý týden a připomínají ho mnoha ukázkami z jeho pořadů.

2 Růža Růža | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 8:42 | Reagovat

Krásné vyznání panu Horníčkovi. ČT1 se tento týden panu Horníčkovi také věnuje. Ráda jsem se znovu podívala na Hovory H ještě po dvaceti letech. :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 8:55 | Reagovat

Článek cítím jako čirou radost tvoji a určitě mnoha a mnoha  nás, čtoucí článek nebo pamatujících jeho pořady. Krásné jsou i vybrané věty, dávám jim za pravdu a tobě děkuji za vyznání, vzpomenutí na autora i za ty citáty. Taky pozoruju, že rozhlas mu dává prostor a je co poslouchat :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 9:05 | Reagovat

[1]: Tak to mě moc těší, že si v rozhlase vzpomněli. Je fakt, že tento týden moc neposlouchám, protože jsem většinou od rána do večera na přednáškách a workshopech Fotofestu. Ale zaregistroval jsem pár pořadů ve večerním televizním programu, tak jsem moc rád.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 9:11 | Reagovat

[2]: Kousek Hovorů jsem zachytil. Na tom původním pořadu mě samozřejmě vždycky potěšil hostitel i výborní hosté, ale snad nejvíc mě tam dodneška fascinuje inteligentní a citlivé obecenstvo, které naprosto báječně reagovalo na sebejemnější vtip. Myslím, že byla radost dělat pořad pro takové publikum.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 9:18 | Reagovat

[3]: Pan Horníček mi vlastně dlouhá léta dělal takového nepřímého průvodce kulturním světem - světem literatury divadla, filmu, hudby i výtvarného umění. Uměl to dělat nevtíravě, protože mám jinak tendence na každé poučování reagovat odmítavě, ale on to se mnou prostě nějak uměl :-).

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 9:47 | Reagovat

[4]:No jó, to se tak někdo má.... jak bych chodila taky. Jenže já měla pázdniny 9 let a bez peněz to prostě nejde. Tedy aspoň bez té směšné almužny. Nicméně si můžu zaplatit své věci a ještě mi zbude na jeden dva výlety....

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 10:56 | Reagovat

Pokud se objevil pan Horníček kdekoliv, vždy jsem ho sledovala. Moudrý, životem zkoušený, výjimečný člověk. Kéž by takových bylo více. :-)

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 14:50 | Reagovat

Myslela jsem, že stoleté výročí je výjimečné a vida, nejen naše země a liberecké krematorium :-D slaví stovku! Tak vše nej do hereckého nebe!

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 16:58 | Reagovat

[7]: Loni jsem na Fotofestu chodil vlastně jen pozdě večer a jednou dopoledne, kdy jsem se musel "vypařit" z práce a pak práci dodělat z domova. Letos jsem využil volno a chodil jsem dost poctivě a potkal jsem spoustu neobyčejně inspirativních lidí a snad trochu líp poznal i svůj vlastní foťák :-).

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 16:59 | Reagovat

[9]: Podzim roku 1918 byl skutečně vydařený! :-)

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. listopadu 2018 v 19:15 | Reagovat

Byl to gentleman starého ražení.

13 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 11. listopadu 2018 v 13:19 | Reagovat

Vzpomínání na Horníčka hodné Horníčka. Dík za moudrosti. Tu o hvězdách jsem neznala a moc se mi líbí.

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 12. listopadu 2018 v 10:07 | Reagovat

Myslím, že kdybys ten svůj dopis tehdy odeslal a on našel svého adresáta, rozhodně by to nebylo hloupé. Ze slov lze poznat velmi snadno, kdy jsou obdiv a úcta upřímné, hluboké a opravdové - jako třeba v tomhle článku. Nepochybuji, že pan Horníček by to poznal okamžitě a byl by náležitě dojat :-)

15 MarijaKes MarijaKes | 12. listopadu 2018 v 17:30 | Reagovat

Pana Horníčka jsem také měla ráda. Nejvíc mi utkvěly v paměti Hovory "H". Díky za připomenutí jeho slavných výroků. :-)

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. listopadu 2018 v 23:10 | Reagovat

[12]: Ražení takového druhu mám moc rád!

[13]: Něco z toho, co jsem si kdy zapsal, už jsem si nepamatoval. Dokonce jsem při úklidu objevil sešitek z vojny z roku 1990, kde taky bylo pár kousků :-).

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. listopadu 2018 v 23:15 | Reagovat

[14]: To je další rys, který máme společný: Snadno nás něco dojme. Ještěže jsem starý dopis nenašel, určitě bych ho otevřel, přečetl a dojal bych teď už bohužel nanejvýš sám sebe, což rozhodně není vlastnost, kterou by si člověk psal hrdě do životopisu, byť, myslím, na rozdíl od řady vlastností, které si lidé do životopisu píšou, tato nikomu neškodí :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. listopadu 2018 v 23:21 | Reagovat

[15]: Hovory H jsem znal dlouho jenom z doslechu a pak taky z knižního výběru, který ovšem obsahoval jen málo ze skutečné atmosféry pořadu. Když se pak staré Hovory začaly objevovat na obrazovce ve vzpomínání aktérů, potvrdil jsem si, že ten pořad nebyl žádná kometa, která zazáří a zhasne, ale má šťávu a šmrnc i po mnoha letech. A taky jsem si před lety naživo vyzkoušel slavný Kinoautomat, který o dost předběhl svou dobu; bohužel, to už ale bylo s jiným průvodcem.

19 Miloš Miloš | Web | 14. listopadu 2018 v 19:19 | Reagovat

Miroslava Horníčka jsem také měl moc rád. Hovory H s Vladimírem Svitáčkem byly koncertem pohotovosti a inteligentního humoru.

Forbíny s Werichem jsem slyšel jen v omezené míře, ale pamatuji si i nějaké rozhovory v rozhlase, jednou se ho ptali, jakou hudbu poslouchá, a on k mému překvapení zmínil She Loves You od Beatles.

A také si vzpomínám, jak se ho v době nástupu televize Nova ptali na baviče typu Petra Novotného. Odpověděl něco v tom duchu, že Petr Novotný se během vykládání vtipů jim sám směje a on mu přeje, aby se nesmál sám.

Ten citát, že stáří může přijít i bez moudrosti je nádherný :-)

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. listopadu 2018 v 10:24 | Reagovat

V Horníčkově humoru - i v jeho nejplebejštějších valérech - byla vždycky obsažena úcta a noblesa, což jsou ve zdejších končinách, bohužel, zoufale nedostatkové a nezřídka i opovrhované komodity.

Moc se mi líbilo, co kdysi říkal o čtení. Dělával si totiž při čtení do knížek k těm větám a odstavcům, které ho zaujaly, drobná a jiným očím neviditelná znaménka. A zjistil, že když se ke knížkám vrací, dělá si ta znaménka - o nic méně upřímně a nadšeně - na jiných místech. Musím si proto opět přečíst jeho výborné Dobře utajené housle, schválně kde si tentokrát budu dělat svoje znaménka :-).

21 Miloš Miloš | Web | 17. listopadu 2018 v 10:49 | Reagovat

[20]: Já si v beletrii nedělám jen znaménka, ale přímo podtrhuji celé věty, někde si udělám čáru po straně. Je to sice barbarské vůči knize, ale když je má a vím, že ji nikdo po mně číst nebude, neostýchám se.
U knih z umění (malířství, sochařství, architektura) to ale nedělám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama