O penězích na výherní vkladní knížce

27. listopadu 2018 v 11:18 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Když jsem byl ještě malý, moji milující staňkovští prarodiče se rozhodli, že mi založí na moje jméno výherní vkladní knížku a budou mi občas, když to jejich už tak dost útlá peněženka aspoň trochu umožní, spořit na dobu, kdy pochopím, že peníze jsou užitečné i pro jiná životní povyražení než jen na pouťové houpačky a cukrovou vatu.

Svou vkladní knížku jsem měl poprvé příležitost spatřit už v první třídě, kdy na ni dědeček - ještě před mými sedmými narozeninami - slavnostně uložil první pětistovku, což byly na tehdejší dobu slušné peníze, jak jsem si měl příležitost ověřit o pouhých šestnáct let později, když se tři takové pětistovky staly mým nástupním měsíčním platem. No, asi si dovedete představit, jak rozpačitou radost má malé dítě z takového nepříliš hmotného statku, i když ten neodolatelně září čerstvou osvěžující zelení a na titulní stránce se kromě nezbytného upozornění, že "peněžní úspory přispívají ke zvýšení životní úrovně každého občana a pomáhají také při výstavbě socialistického hospodářství", skví vepsané moje jméno.

Když si prohlížím historii této vkladní knížky s odstupem mnoha let, teprve dokážu ocenit, co pro mou babičku a dědu v té době znamenala. Zpočátku se poctivě snažili vkládat peníze aspoň třikrát do roka, většinou zmíněnou hnědou pětistovku s nepříjemně bojovným motivem slovenského národního povstání. Když dědeček za svou těžkou práci v kamenické dílně, kterou kdysi postavil a o kterou v době živnostníkům ještě o dost méně nakloněné, než je ta dnešní, bez náhrady přišel, dostal shodou okolností nějaké prémie, objevilo se na knížce i skvělých 550 Kč. To vše až do mých jedenácti let, kdy si dědeček přestal v dílně přivydělávat a odešel definitivně do penze, takže další vklady na knížku už nepřicházely v úvahu. V průběhu čtyř let dohromady třináct vkladů, díky kterým se v období největšího vzmachu vkladní knížky dostaly úspory až na 6600 korun, což kdyby tehdy tušily holčičky ze sousedství, jistě by o náklonnost tak zazobaného přemýšlivého chlapce vypukla doslova rvačka.

Pamatuji si z té doby, že babička s dědou byli velmi hrdí, že vkladní knížka existuje a často si představovali, na co praktického asi jednou - až budu velký - jejich těžce vydělané peníze použiju: Snad na nové peřiny? Na talíře či na hrnce? Nebo si za to snad jednou koupím dokonce vlastní televizi, u které budu po večerech se svou rodinou usínat, jako to - smíření se svým údělem - dělávali oni? Ač jejich životy byly - především vlivem vnějších okolností - velmi neklidné a nejednoduché, v jednom ohledu mohli oba umřít spokojeně a s pocitem, že udělali maximum: Měli přece pro mne zelenou výherní vkladní knížku, knížku, která za celých dlouhých patnáct let svého života ani jednou oficiálně nevyhrála, i když si velmi dobře pamatuji, jak mi dědeček princip výherních knížek vysvětloval a těšil se, že úspory neporostou po malých kouscích, jako u jiných lidí, ale až jednou číslo knížky vylosují z jakéhosi osudového osudí (výsledky pokaždé velmi pečlivě kontroloval), naroste její hodnota naráz a do výšin skoro nadoblačných.

Když se do svých vlastních nadoblačných výšin místo úspor vydal nejdříve dědeček a šest let po něm i babička, zůstala mi po nich kromě krásných vzpomínek i malá zelená knížečka s několika před lety od úst odtrženými tisícikorunami, jejíž hodnota ve víru náhle svobodnějšího světa počínajících devadesátých let začala rychle klesat. No a já se rozhodl, že si co nejrychleji splním svůj dávný sen a vyrazím na delší cestu do jižní Francie, o které jsem toho do té doby mnoho přečetl, ale vždycky jsem ji toužil spatřit na vlastní oči a přičichnout k jejím neobyčejným vůním na vlastní nos, o to více, o co méně se to za doby československé "pevné hráze socialismu a míru" smělo. V létě roku 1992 jsem se zkusil zeptat směrem k nebi, jestli by moji úžasní podporovatelé (slovo sponzoři nemám ve vztahu k milým lidem rád) nebyli proti takovému využití jejich peněz, a protože jsem nezachytil žádné známky nesouhlasu (všimněte si prosím, jak důležité je otázku správně položit, abyste se nedostali do interpretační nouze :-)), dovolil jsem si považovat to za schválení mého záměru. Zašel jsem tedy do spořitelny ve Staňkově, kde byly peníze od samotného počátku deponovány, celý zbytek vkladu - s výjimkou povinného minimálního dvacetikorunového zůstatku - jsem vybral a za vybrané peníze jsem si pořídil zpáteční jízdenku autobusem do Avignonu a pár francouzských franků do kapsy.

Moje první větší zahraniční cesta trvala měsíc a kousek a pro mě to bylo doslova zjevení: I dva a půl roku po "listopadové revoluci" bylo pořád mezi normální evropskou zemí, jakou Francie tenkrát byla, a tehdejším Československem přes všechnu dobrou vůli (a pochopitelně tím spíš přes tu špatnou) spousta dnes už skoro nepochopitelných rozdílů. Vlastně až ta "velká francouzská cesta", během které jsem se přepravoval hlavně stopem, přespával jsem, kde se dalo, ponejvíce někde venku na poli, a snažil jsem se cestou vidět a zažít co nejvíc, ta cesta během které jsem projel jižní Francii z Avignonu až k Atlantiku a zase zpátky - ne po dálnicích, ale po titěrných okreskách s pomocí desítek obyčejných vstřícných lidí, dotvořila do značné míry můj pohled na svět, který se začal utvářet neuvědoměle někdy v době, kdy mi dědeček vložil na knížku první pětistovku.

Věřím, neochvějně věřím, že mi tuhle životní investici dědeček s babičkou nevyčtou, až se spolu zase jednou někdy v budoucnu setkáme. I když, přiznávám, dodneška nemám takovou pěknou soupravu hrnců na vaření, jakou si asi pro mne oba starouškové při spoření vysnili, a už ji nejspíš ani nikdy mít nebudu.

Zato mám dodnes v šuplíku tmavě zelenou knížečku s jásavě žlutým nápisem "Výherní vkladní knížka", na které je posledních 26 let základní vklad 20 korun, který už si ani podle dobových předpisů, natož podle těch novějších, nemůžu vyzvednout a ani bych nechtěl, protože vzpomínka na dobré lidi strčí tu dvacku s její aktuální směnnou hodnotou miliónkrát do kapsy. Pro mě to bude už provždycky připomenutí tajuplného mrazení v zádech, které jsem pocítil, když se můj autobus Praha - Avignon, přistavený u již dávno neexistujícího hotelu Kriváň na pražském "Pavláku", rozjel směrem do pětitýdenního neznáma. Že mi knížka přinese právě takovou neobyčejnou a mnohovrstevnou výhru, si asi neuměl dědeček vůbec představit, a to měl možné výhry v jednotlivých slosováních nastudované opravdu detailně.

Až jednou někdo tuhle knížečku v mém "archívním šuplíku" najde, bude jí nejspíš listovat s rozpaky a těžko z částek napsaných uvnitř odhadne správně její skutečnou cenu, kterou pro mne měla. A bude to tak dobře :-).


Pozn.: Na mém blogu najdete kromě - věřím, že většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. listopadu 2018 v 13:55 | Reagovat

Je to podobné jako když si člověk za první vydělané peníze něco neobvyklého dopřeje. Ty jsi získal cestovatelský cit a těžíš z něho dodnes. Občas zde probleskne, kde ve světě jsi si zase užíval. Mohl jsi dobře vykročit do života, chápu, že blahořečíš spořivým prarodičům :-)

2 Jan Turon Jan Turon | Web | 27. listopadu 2018 v 14:15 | Reagovat

Má první cesta do zahraničí byla do Bavorské Rudy  do které jsme si odskočil i ze Železné  kde jsme byli na školení. Obdivovali jsme domečky i bazén s mořskými vlnami  který bohužel později zkrachoval i když ho finančně podpořil i Plzeňský kraj...

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. listopadu 2018 v 14:31 | Reagovat

[1]: Už si nepamatuju, co jsem si dopřál za své první ve standardním zaměstnání vydělané peníze, ale celkem přesně si vybavuji tehdejší koktejl pocitů: Od euforie, jak báječné je dostat svůj první plat, až po naprostou depresi, co se z něj dá všechno pořídit :-).

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. listopadu 2018 v 14:36 | Reagovat

[2]: Tomu výletu do jižní Francie ještě předcházelo pár menších cest "na otočku" - např. Vídeň, Paříž, Bavorsko, ale ty nepočítám, protože to byly standardní zájezdy, ve kterých člověk - nechtěl-li a občas dokonce i když chtěl - neměl moc příležitostí opravdu vylézt z domácí ulity v podobě českého autobusu :-).

5 stuprum stuprum | Web | 27. listopadu 2018 v 15:09 | Reagovat

To já neměl žádné knížky, zato jsem hodně času jako malý strávil na automatech a dospěl k jistému gamblerskému mistrovství. :)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. listopadu 2018 v 17:47 | Reagovat

Také mám raději slovo mecenáš než sponzor.
Já si vybral za první cíl návštěvy kapitalistického světa Vídeň. :-)

7 matka matka | 27. listopadu 2018 v 18:41 | Reagovat

Tož někdo říká, že nejlepší počtení je ve vkladní knížce.
Počíst si nemohu, protože žádnou nemám. A tu výherní od svých prarodičů jsem i s výhrou komplet vybrala.
Co já jen to koupila? Nó, rozpustila jsem peníze v rodinném rozpočtu a peníze dala do oběhu - staly se tedy dárkem putujícím - pro mou rodinu. Nemusela jsem uvažovat, z čeho dětem přispěji na studia, na vánoce, narozeniny, sobě na barvičky,... :-)

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 27. listopadu 2018 v 19:59 | Reagovat

Myslím, že až se jednou setkáš s babičkou a dědečkem, pochopí tvůj výběr a s nadšením si vyslechnou zážitky z tvých cest. Hrnce ti budou v tu chvíli stejně už k ničemu :-).

9 Máří Kosáček Máří Kosáček | 27. listopadu 2018 v 22:04 | Reagovat

Petře, to bylo tak krásné povídání. Měl jsi úžasné staroušky.

10 Barbora Barbora | 27. listopadu 2018 v 22:16 | Reagovat

Nádherné. A velmi moudré vzít, co bylo a užít to. protože nakonec jsou cesty a zkušenosti stejně to nejcennější, co můžeme mít a nějaké zelené papírky zapsané v zelených knížečkách jsou jen pomíjivé drobky. Můj muž mi správně říká - prachy budou, my nebudeme. Je třeba je užít a tohle podle mě bylo skvělé rozhodnutí (udělala jsem jednou podobné rozhodnutí, mě teď tak napadá, a vzala peníze od babičky a vyrazila do španělského neznáma. Jedno z nejlepších rozhodnutí vůbec)

www.jerabina.blog

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. listopadu 2018 v 22:43 | Reagovat

[5]: Ano, stát se "nezávislým gamblerem" má určité kouzlo :-).

[6]: A to ani nemluvím o malostranské restauraci U mecenáše, jejíž jediná návštěva mi otočila život naruby (na velmi krásné ruby). Na to žádná restaurace U sponzora nemá :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. listopadu 2018 v 22:50 | Reagovat

[7]: Ano, svým způsobem je vlastně tento článek určitou formou knižní recenze :-).

[8]: Taky tomu věřím. Radši jsem si tehdy pár zážitků zapsal, abych to do té doby všechno nezapomněl.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. listopadu 2018 v 22:57 | Reagovat

[9]: To ano, byli úžasní, skoro vždycky laskaví (to víc babička) a skoro vždycky tvrdohlaví (to víc děda). Tak vždycky, když se v něčem pozitivně nebo negativně projeví moje vlastní tvrdohlavost, tuším, kterým směrem se mám ohlédnout :-).

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. listopadu 2018 v 22:58 | Reagovat

[10]: No vida, španělské neznámo není od toho jihofrancouzského tak daleko :-).

15 matka matka | 27. listopadu 2018 v 22:59 | Reagovat

[12]: Knižní recenze?
Inu i knížka, či recenze může být dárkem putujícím. A tak je to v pořádku

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. listopadu 2018 v 23:50 | Reagovat

[15]: Nu, však tahle "knížka" má taky své postavy, postupnou gradaci děje a ještě happy end. Jen se nedá koupit v žádném knihkupectví :-).

17 VendyW VendyW | E-mail | Web | 28. listopadu 2018 v 18:03 | Reagovat

Já měla taky takovou, tuším, že i dítka od babiček nějakou obdržela. Po revoluci jsem s nima obrážela půlku Prahy a rušila je. Všechny navrch ještě na heslo a tak bylo zajímavé mne pozorovat jak lovím heslo pro každou knížku zvlášť....docela jsem se divila, že na mne nakonec nevolali policajty, že jsem je někde ukradla! :-D  ;-)

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. listopadu 2018 v 19:11 | Reagovat

[17]: Taky mám těch knížek víc. Žádnou z nich jsem ale nezrušil, na všech je vklad 20 Kč a dnes už žádná z nich neplatí :-).

19 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 28. listopadu 2018 v 21:41 | Reagovat

Ve skutečnosti to bylo velké bohatství. Pořídilo se za něj hodně prožitků a ty jsou k nezaplacení. :-)

20 blondýna blondýna | Web | 29. listopadu 2018 v 11:14 | Reagovat

Víš, já tě znám pouze z tvých článků a z jednoho osobního shledání a zcela upřímně, nedovedu si tě uprostřed těch kastrolů, při vší úctě, představit.
Za to na té cestě ano a docela by mne zajímalo, jestli jako protihodnota vznikla fotografie, kterou by jsi potěšil oba prarodiče ?
I u nás byla výherní vkladní knížka a dovolím si tvrdit, že právě toto drobné střádání našich blízkých v nás vybudovalo most ke slušnému nakládání s hmotnými statky. :-)

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. listopadu 2018 v 15:00 | Reagovat

[19]: Je to přesně tak!

[20]: Máš pravdu, nejsem tak docela kastrolový typ :-). Fotek vznikla spousta, ale byly velmi špatné kvality: mizerným foťáčkem na dávno prošlé ruské kinofilmy za dvě koruny kus, posléze jsem fotky nazvětšoval na obskurní maďarské fotopapíry - a výsledek podle toho všeho vypadal.

22 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 29. listopadu 2018 v 21:15 | Reagovat

Ach, milovaná sladká Francie! A takhle poeticky po všech stránkách. Musel to být skutečně formující zážitek, a těch vtipných i dojemných historek! Těch teprv muselo být :-)

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. listopadu 2018 v 9:48 | Reagovat

[22]: Psal jsem si tehdy cosi jako cestovní deník, který jsem si ještě od té doby pořádně nepřečetl. Až jednou přestanou přibývat nové zážitky z cest, bude se hodit :-).

24 MarijaKes MarijaKes | Web | 1. prosince 2018 v 18:18 | Reagovat

Tento článek mne hodně rozněžnil a vrátil o pár lez zpátky. I moji rodiče vlastnili takovou knížku. A vůbec vkladní knížka jakákoli byla důležitým dokladem a pro moji maminku byly nějaké účty v bance něčím nemyslitelným a nepochopitelným. Knížka je knížka a tak měla nakonec alespoń tu od poštovní banky.
Tvoji prarodiče by určitě byli nadšení, jakým způsobem jsi s našetřenými pěnězi naložil. ta cesta musela být nádherná. :-)

25 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 2. prosince 2018 v 17:09 | Reagovat

Jednou jsem na VVK vyhrála (už nevím kolik %) a výhru řádně hned roztočila.
Objednala jsem si týdenní hvězdicový zájezd na jižní Moravu po hradech a zámcích.
Moc jsem si to užila!
Jen už se mi v polovině týdne pletly interiéry zámků. :-D

26 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 2. prosince 2018 v 17:10 | Reagovat

Tvému řešení fandím. :-)

27 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 3. prosince 2018 v 18:51 | Reagovat

To zas bylo, Petře, krásné poetické povídání! To mám za odměnu, místo Večerníčku. :-)

28 Miloš Miloš | Web | 3. prosince 2018 v 23:43 | Reagovat

Doma máme také jednu historickou vkladní knížku, je na ní 71 Kč.

K cestování jsi dospěl velmi rychle. Já jsem během socialismu byl jednou v zahraničí, se střední škole na jednodenním zájezdu v Drážďanech. A po r. 1989, kdy se hranice otevřely a všichni hned vyráželi do Paříže, Benátek atd., vůbec mě to nelákalo. Když se choť po 6 letech manželství zeptala, jestli někdy někam také pojedeme, divil jsem se, proč bychom měli. A nakonec jsme jeli - na týden k rybníku Medlov :).
Dalším milníkem bylo překonat strach z letadla. A když i to se povedlo, cestování jsem přišel na chuť.

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. prosince 2018 v 9:28 | Reagovat

[24]: Ano, na účty se tehdy nehrálo, takže co nebylo v prádelníku, to bylo na knížce. A knížka byla v prádelníku :-).

[25]: Tak to byla velmi dobře uplatněná výhra. Jižní Morava je nádherná :-).

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. prosince 2018 v 9:32 | Reagovat

[27]: Teď jde o to, jestli to není Pat a Mat :-).

[28]: Moje první cesta za hranice vedla shodou okolností taky do Drážďan. Bylo to na základní škole, výlet byl také jednodenní a při cestě zpět jsem pašoval stříbrný řetízek ve špičce deštníku. James Bond hadr! :-)

31 bretislav bretislav | Web | 4. prosince 2018 v 14:20 | Reagovat

U nás se jich časem sešlo 7, z toho tři ještě z rodného města (dětská léta) a jedna po babičce a osvědčily se docela pěkně. Losovaly se dvakrát do roka (kde jsou ty časy?!) a kromě opakovaných 10% výher se mi dvakrát poštěstila výhra 250% a jednou 100% (pár tisícovek) a později dcera taky 250% (dokonce asi 30.000).
Na slosovací listině bývala v dávných dobách výherní tříčíslí na několika řádcích, postupně to CS oklešťovala na  pár výherních čísel, až to nakonec zrušili docela. Milé vzpomínání, taky kolem výher bych měl něco příběhů, dokonce i s určitou pověrou k nim. Ale bylo by to dlouhé.

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. prosince 2018 v 10:09 | Reagovat

[31]: Pokud vím, slosování se koná pořád, jen v mezidobí přestaly existovat anonymní vkladní knížky, takže se to vztahuje jen na výherní knížky na jméno. Taky mám starých knížek víc, ale tak pěknou výhru mi přinesla právě jen ta jedna :-).

33 Jean d'Arc Jean d'Arc | Web | Středa v 2:12 | Reagovat

Počátek devadesátých let?
Kdo byl u vlády? Víme. A vyskakuje proti všem vládám, co byly po něm. Tam začalo ruinovani cz státu.
Pokles hodnoty financí postihl hlavně běžné obyvatelstvo...
A likvidace některých hotelu v centrální Praze
je velká škoda.
Mecenáš. Dobrodinec. Podporovatel.
Miluju je všechny!

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | Středa v 9:17 | Reagovat

[33]: Ruinování státu a jeho obyvatel začalo mnohem, mnohem dříve, čehož byl bohužel právě můj dědeček, kdysi úspěšný malý živnostník s tvrdou prvorepublikovou školou, velkým pracovním fortelem a spoustou nápadů, nejlepším příkladem. A pokud jde o pokles hodnoty financí v 90. letech, nebyl sice samozřejmě nijak pozitivní, ale kam se hrabal na dopady měnové reformy z roku 1953, jejíž praktický dopad na střadatele mám dokumentovaný pro změnu v jiné vkladní knížce. A máš úplnou pravdu, kdo byl tehdy u moci, všichni dobře víme :-).

Ale určitě nechci navozovat konfrontační notu, toho je dnes všude kolem dost. Jsem naopak rád za tvůj komentář a cením si energie, kterou jsi mu věnovala. No a ve vztahu k mecenášům i k likvidaci klasických hotelů jsme navíc úplně zajedno :-).

35 Betty - hlavavknihach Betty - hlavavknihach | Web | Středa v 17:45 | Reagovat

Krásný text... Vkladní knížku jsem nikdy neměla, už jsem generace stavebek...:-D
Celkově už vkladní knížky mizí a možná je to i škoda. Nedávno jsme našli po dědovi a bylo fakt fajn vidět jak se spořilo a tak... Nemylsím to,že bychom ho špehovali, ale bylo to pro babičku takové hezké zavzpomínání a i díky tomu jsme si hezky popovídali...:)

36 Kitty Kitty | E-mail | Web | Čtvrtek v 19:23 | Reagovat

[2]: Ajta, přesně tam jsme byli na své svatební cestě s manželem. Těsně po sametovce. Na Brčálníku, ale zajeli jsme si vlakem i do NDR, to ještě asi tenkrát bylo. Udivilo nás, že pohraničníci nechtěli pasy, až na zpáteční cestě jsem požádala o razítko do pasu, kde už byl Kyjev, Moskva, Budapešť a Bratislava (s Tatrami). Každá cesta mi něco dala a jsem ráda, že jsem cestovala aspoň trochu. Tedy - i do Železné Rudy...

37 Kitty Kitty | E-mail | Web | Čtvrtek v 19:27 | Reagovat

Petře, stejně blahopřeji k tomuto článku na titulce Blog.cz. Těmi komentáři získal na ceně... ;-)

38 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pátek v 0:47 | Reagovat

[35]: Myslím si, že pořád existuje část lidí, kteří napohled skoro předpotopní vkladní knížku můžou brát jako cosi aspoň nepatrně hmotného ve stále víc se virtualizujícím světě financí, i když ve skutečnosti je to dnes už jen účet jako každý jiný. Mimochodem, našel jsem i jednu vkladní knížku založenou v roce 1912 a to je teprve zajímavé prohlížení :-).

39 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pátek v 0:50 | Reagovat

[37]: Děkuji, Kitty, to samozřejmě vždycky potěší :-).

40 Kitty Kitty | E-mail | Web | Pátek v 7:51 | Reagovat

[38]: Silou se oba bráníme založit si nějaký účet, všechno platíme hotově. Ale vlastně jak píšeš, poštovní vkladní knížka je taky účet. Jednou jsem jeho pomocí posílala penízky za nový NB do Bratislavy. Člověk už mnohdy řadu věci nedomyslí :-)

41 Kitty Kitty | E-mail | Web | Pátek v 7:55 | Reagovat

[38]: Silou se oba bráníme založit si nějaký účet, všechno platíme hotově. Ale vlastně jak píšeš, poštovní vkladní knížka je taky účet. Jednou jsem jeho pomocí posílala penízky za nový NB do Bratislavy. Člověk už mnohdy řadu věci nedomyslí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama