"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

Jak jsem neochutnal hada

26. června 2019 v 11:33 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Každý rok těsně před prázdninami se u nás v Dobřichovicích kolem zdejšího zámku koná festival Všechny chutě světa. Samozřejmě, jak to tak bývá, název maličko přehání, protože opravdu všechny chutě by se nejspíš nevešly ani na největší světová náměstí, natož do našich maloměstských poměrů na břehu Berounky. Ale chutí tu bývá k vyzkoušení tradičně docela dost, a protože docela rád experimentuji, aby moje chuťové buňky nezakrněly, většinou si tuhle akci nenechám ujít. Ostatně o svých "festivalových" zážitcích s koštováním "královského ovoce" - páchnoucího durianu - jsem na blogu kdysi psal v článku Už jste někdy ochutnali durian? a mimo jiné i o některých hmyzích chutích jsem se zase zmínil v článku Od cvrčků na másle až k potemníkům.

V průběhu let, co v Dobřichovicích bydlím, jsem už při téhle příležitosti ochutnal kdeco: Kuchyni japonskou (i když s tou ve skutečném Japonsku se to opravdu srovnat nedalo), různé druhy ústřic, speciality africké, asijské či mexické, francouzské laskominy včetně žabích stehýnek, nejrůznější druhy mas i jídla stroze vegetariánská. Letos ale poprvé jsem přistoupil k festivalu hlavně prakticky a při svých třech návštěvách během dlouhého tropického dne bylo mou hlavní ambicí se docela normálně najíst: V poledne různorodě poobědvat, odpoledne zajímavě posvačit a večer (pokud tedy ještě vůbec na stáncích něco zbyde) i originálně povečeřet.

Hned u vchodu na festival mě přivítal velký nápis HADI, KROKODÝLI, ŽÁBY, HMYZ. Žáby jsem už několikrát při různých příležitostech ochutnal, hmyz také a o krokodýla kupodivu - kdovíproč, proti krokodýlům vůbec nic nemám - dlouhodobě nejevím žádný zájem. Ale ti hadi, to je pro mne prostě stěží odolatelné pokušení. Odkojen klasickou pohádkou o Zlatovlásce mám totiž zakódováno, že kdo pozře byť jen sousto z nějaké hadí delikatesy, porozumí řeči zvířat. A to by se mi, přiznávám, líbilo víc než se jen s fotkami od různě vonících (v případě durianu to slovo ovšem berte s rezervou) stánků chlubit neobyčejnými zážitky na facebooku. Když se jen zamyslím nad tím, co všechno bych se mohl od zvířat, která občas potkávám, zajímavého dozvědět!

Vyposlechl bych si stížnosti psa svých domácích, že ho málo drbu na krku, což neskonale miluje, jenže ode mne se toho naděje tak nejvýše jednou za dva, tři dny, což je prostě ostudné, když jsem teď skoro pořád doma a mohl bych ho tedy drbat nejmíň pětkrát denně, dlouho a pořádně, ne to jen tak ošmrdolit, když jdu náhodou právě kolem. Kocour z téže domácnosti by zase jistě nesmlčel, že před jeho zvědavostí co chvíli zavírám dveře svého bytu, což on vůbec nechápe, protože v tak velkém neznámém prostoru musí být spousta kočičích zajímavostí, které si sobecky nechávám jen pro sebe, i když on by z nich měl taky radost, třeba z toho rozložitého futonu v ložnici, co se na něm tak báječně spí. Kachny a labutě vedle na Berounce by mi vytkly, že skoro nekupuji rohlíky, přitom v prodejně na náměstí jich mají několik druhů a jeden je chutnější než druhý. Straka ze zahrady by byla nespokojena s tím, že jí nechci přenechat ani jednu ze svůdně blyštivých a na skříni v ložnici zavěšených maratónských medailí, přitom jich mám - považte - sám pro sebe deset a do hrobu si je jistě nevezmu (Udav se, nádivo!). Strakapoud se zlostně ohradí, že ho pořád ruším otevíráním okna právě ve chvíli, když dlabe díry do polystyrenu v rohu domovní zdi, i když bych jistě mohl stejně dobře otevřít i okna na druhé straně, a musím mu to tedy dělat naschvál. Zámečtí holubi se jen tak na půl zobáku zmíní, že tedy některé z mých fotek, se kterými dělám takové cavyky, přes okno v zámeckém sále viděli a pokud můžou soudit, není to nic moc, což prý si myslí i jedna z místních vran, která se narodila v hnízdě poblíž Národní galerie, a musí to tedy vědět. Hmyz všeho druhu by na okenním parapetu s vtipnými transparenty hlasitě demonstroval proti tomu, že jsem si dovolil koupit nové lapače potravinových a šatních molů (Pryč s krvavým Čerfem!). A hrdličky, ty romanticky uvrkané domnělé symboly křehkosti a věrné lásky, by mi daly zřetelně najevo, že jestli jim nenasypu za okno nějakou výživnou dobrotu, mohly by se před pár zvědavýma ušima nenápadně zmínit o tom, čí fotky mám pořád ještě na svém hlavním pracovním stole, abych na ně měl při psaní stabilní nerušený výhled. Sebranka vyděračská!!

A tak jsem si řekl, že tři stovky jsou za malý plátek hadího masa příliš, zvlášť když se nedá spolehnout na to, že slovní projevy zvířat nebudou stejně málo moudré, jako je tomu u lidí, kterým je možné rozumět i bez kulinářských experimentů a zdarma. Proč by ostatně měla zvířata být pravdomluvnější a originálnější v myšlenkách než lidé, když se o lidech všude mluví jako vrcholu dlouhodobé evoluce, takže k nim zvířata vzhlížejí a snaží se s nimi jistě ve svém každodenním konání držet krok?

Na festivalu chutí jsem tedy místo krajty z nuceného výseku okoštoval českými hormony vyhnané jamajské kuře podávané samotným Bobem Marleym, dvakrát smažené bruselské hranolky, vydatný japonský rámen, nějaké nigérijské smažené ryby s mikroplasty, asijské masové taštičky, peruánské kořeněné hovězí srdce, zasrknul jsem to francouzskou ústřicí a zapil českou originální meruňkovou limonádou, abych se opět lépe aklimatizoval na české poměry. Hadí maso bylo ještě před polednem úplně vyprodané, takže v Dobřichovicích nejspíš bude po festivalu nějakou dobu rozumět řeči zvířat každý druhý, což jistě povede v důsledku ke zvýšení lokální spotřeby antidepresiv.

Já jsem každopádně ušetřil tři stovky, takže za ně nejspíš koupím mým milým hrdličkám něco dobrého na zob, což - jak doufám - náležitě ocení. A pak že prý si se zvířaty nerozumíme! :-)

P.S.: Dnes jsem připojil za článek po velmi dlouhé době malou anketu, tak budu rád, když do ní přidáte svou vlastní odpověď na to, jací jste - pokud jde o chutě - experimentátoři nebo konzervy :-). Případné podrobnosti nebo své vlastní zajímavé chuťové zážitky můžete samozřejmě napsat do komentářů.


Pozn.: Na mém blogu najdete kromě - věřím, že většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim všem vědět! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. června 2019 v 11:46 | Reagovat

No dej pokoj, ještě slyšet co si ty moje potvory chlupatý doma povídaj a co říkaj mě! Ale hadovi to přeju bejt sežranej. nemám je ráda....

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. června 2019 v 15:42 | Reagovat

[1]: Já myslel, že jim rozumíš každé slovo a pak to za ně píšeš na blog :-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. června 2019 v 15:44 | Reagovat

[2]:Rozumím jim každý desátý, a přede mnou si netroufnou pomlouvat. Kdo by jim pak dával papánky ....Ale mohla bych je náhodou vyslechnout když si myslej že je nevidím, a že nejsem v doslechu.... :-D

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 26. června 2019 v 18:55 | Reagovat

Vida, někdo by mohl napsat pohádku, ve které hlavní hrdina okusí kouzelného masa, přestane rozumět řeči lidí a od té doby žije blaženě až do smrti :-) Jen nevím, zda z toho nevynechat tu zlatovlásku. To by mohlo vyznívat už opravdu hodně cynicky.
Každopádně toho dne, kdy moli začnou revoluci, se sejdeme pod gilotinou :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. června 2019 v 20:17 | Reagovat

[4]: Jak praví staré francouzské přísloví: Pod gilotinou bývá tma! :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. června 2019 v 20:21 | Reagovat

Možná by se mohlo v malých českých poměrech místo hada podávat háďátko řepné...

7 Bev Bev | E-mail | Web | 26. června 2019 v 20:47 | Reagovat

A jsi si opravdu jistý, že jsi neochutnal ani kousek? A nebo hada vůbec nepotřebuješ, vždyť jsi to trefil i bez něj a moc pěkně, kocoura jsem přímo viděla, jak nakukuje dveřmi a přemýšlí, co by zničil jako první a představa Velké hmyzí revoluce je taky moc pěkná. :D

8 quick quick | 26. června 2019 v 21:19 | Reagovat

[6]: Stačí rozjet patřičnou kampaň jako: každý si uloví (vydobude) své háďátko a lán řepy bude sklizený ručně, ekologicky, bez těžké techniky. Za případné zmatení jazyků se neručí.

9 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 26. června 2019 v 21:33 | Reagovat

[1]: To jsme s Vendy propásly pěknou akci, škoda...tak příště... :-)

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. června 2019 v 23:48 | Reagovat

[6]:[8]: Háďátko je dietní verze.

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. června 2019 v 23:50 | Reagovat

[7]: Kocourovy záměry byly zjevné a nemusel ani mňouknout :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. června 2019 v 23:52 | Reagovat

[9]: Ono to dlouho vypadalo, že přijde průtrž mračen a všechny chutě světa spláchne do řeky, ale nakonec se to nějak rozfoukalo.

13 stuprum stuprum | Web | 27. června 2019 v 5:05 | Reagovat

Jsi labužník. Rámen, to už je nějaká exotika!

14 TinaMar TinaMar | Web | 27. června 2019 v 5:18 | Reagovat

Takový festival beru. Zrovna před měsícem u nás byl druhý ročník podobného festivalu a jak dobře jsem se nadlábla.
No, já bych z části taky  ráda rozuměla zvířatům, ale především našim kočkám a ráda bych jim domluvila....
No, ale stejnak. Pokud had neměl bílou barvu, tak kouzelný nebude. Ale tolik peněz bych za takové jídlo taky si nedávala.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2019 v 9:50 | Reagovat

[13]: Tyhle dobrůtky jsem si v Japonsku oblíbil a i když dobřichovická verze logicky nebyla taková jako ta v Matsumotu u nádražního stánku (!), i tak přišla k chuti :-).

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. června 2019 v 9:52 | Reagovat

[14]: Kdyby had nefungoval a nerozuměl bych po něm řeči zvířat, šel bych ho oficiálně reklamovat :-).

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. června 2019 v 17:17 | Reagovat

Ústřici tedy opravdu nee, brrrrrr :-D  :-D  :-D

18 Janinka Janinka | E-mail | Web | 27. června 2019 v 18:38 | Reagovat

Řeči zvířat bych asi rozumět nechtěla, protože stačí, že mi praská hlava ze žvanění lidí. Ale zase by mě zajímalo, co si o mě říká hmyz, když ho nezabíjím, ale pouštím :-).

Ochutnám leccos, ale jak píšeš, vocaď pocaď. Ty pštrosí steaky tenkrát vypadaly moc dobře, ale chuťově... není nad pořádný řízek :-D.

19 matka matka | 28. června 2019 v 13:27 | Reagovat

Kdysi dávno jsem hada rovněž neochutnala, v mé první práci přivezl spolupracovník hada v alkoholu. Tedy hada jsem neokusila, ale onen alkohol jsem si netroufla odmítnout, pít se to však nedalo. Takže příště jen vocamcaď, po camcaď, nebo také jinak...

20 blondýna blondýna | 28. června 2019 v 15:05 | Reagovat

Asi bych tam byla za fruktariána :D  :D
Líbí se mi a moc, jak jsi se do toho poznávaní v době roku prázdnin obul, protože se nevyhýbáš i hodně velikým povyražením, už mi tam chybí jen nějaký adrenalín, nebudeš skákat na gumě do Berounky, jestli jo, napiš, mi všichni určitě přijedeme a uděláme pořádnou blog-párty. :-D

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. června 2019 v 15:23 | Reagovat

[17]: Ústřicím jsem díky Japonsku docela přišel na chuť, tak teď občas srknu i nějakou tu atlantickou :-).

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. června 2019 v 15:26 | Reagovat

[18]: Pštros mi docela chutnal. A vzpomínám na ty různé japonské mlže, plže a zavinutce, vůči kterým bylo sice oko v pohotovosti, ale jazyk si kupodivu liboval :-).

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. června 2019 v 15:27 | Reagovat

[19]: Tvrdý alkohol s hadem mě nikdy moc nelákal. Ale možná to bude tím, že mě nikdy moc nelákal ani ten bez hada :-).

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. června 2019 v 15:33 | Reagovat

[20]: Kombinace mé nadměrné tělesné hmotnosti a naopak podměrečné letní hladiny vody v řece může být smrtící. Mám sice celkem důvěru v kvalitu materiálu, ze kterého je pružné lano vyrobeno, ale jak se říká - to, že je na skryté vady takových lan poměrně málo stížností, ještě samo o sobě nemusí znamenat, že je vše OK :-).

25 quick quick | 28. června 2019 v 17:13 | Reagovat

[16]: Docela by mě zajímala ta oficiální reklamace.  :-)

26 Vendy Vendy | Web | 29. června 2019 v 22:08 | Reagovat

Tak si myslím, že k poznání ptačí a zvířecí řeči vůbec, nepotřebuješ ani sousto toho zázračného pohádkového hada. Tvé odhady se tváří velmi věrohodně (možná proto, že věrohodné jsou) a všechna ta žoužel, co se kolem tebe motá, by na to dala s chutí svou packu - nebo spárek.
Ochutnal jsi dost, takže mise splněna, chuťové buňky dostaly nové zážitky - a za ušetřenou financ můžeš pořídit pár chutných rohlíků pro vodní ptactvo.

27 Jirka Jirka | E-mail | 2. července 2019 v 14:13 | Reagovat

Zavzpomínal jsem, co už jsem všechno pozřel a je to taky pěkná zoo: klokan, žába, veverka, kobylky, moučný čerf, mořské potvory všeho druhu a pár jídel, u kterých vím, že to bylo maso, ale nedokážu identifikovat živočišný druh... vzhledem k tomu, že to bylo v Asii připadají v úvahu psi, kočky, krysy :-)
mimochodem ten zmiňovaný durian jsem taky zkusil a docela mi chutnal, o moc hůř než olomoucké tvarůžky nesmrdí

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. července 2019 v 0:54 | Reagovat

[25]: Já vím, špatně by se mi to prokazovalo :-).

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. července 2019 v 0:58 | Reagovat

[26]: Ano, budu si je muset naklonit, když už je tak využívám v článku :-).

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. července 2019 v 1:01 | Reagovat

[27]: Syrečky měly proti durianu příjemnější konzistenci. Mám-li si ale z obou alternativ vybrat, zůstanu radši o hladu :-).

31 Miloš Miloš | Web | 14. července 2019 v 0:14 | Reagovat

Obdivuji tvou odvahu taková jídla jíst. Já už nemůžu ani chodit do dnešních restaurací větších měst, protože tradiční česká jídla na jídelním lístku nevedou a já asijskou, arabskou a bůhvíjaké exotické kulinářské vymoženosti nejím.  

Vzpomínám si, jak jedna blogerka, říkala si Nicolas a byla zaměřená na Indonésii, popisovala návštěvu v restauraci s hadími specialitami. Z terária vytáhli kobru, uřízli ji hlavu a krev, která z ní vytekla, se využila na ochucení rýže a také jako nápoj k hlavnímu jídlu.

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. července 2019 v 0:36 | Reagovat

[31]: Vypadá to, že v Indonésii rozumí řeči zvířat úplně každý :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama