"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

Haiku pro duše nad oblaky

18. července 2019 v 12:23 | Petr Vápeník |  Haiku

Dnes je to přesně pět let, co jsem vyrazil na svou druhou úžasnou japonskou cestu (jednotlivé blogové reportáže z tohoto putování stejně jako z první cesty v roce 2011 najdete v rubrice Japonsko na vlastní oči). Sice se létat nebojím, ale určité napětí pro mě - jako asi pro každého - létání představuje. Let do Dubaje, kterým jsem tehdy svou cestu do Tokia začínal, byl v tomto ohledu specifický, protože jsme odstartovali pouhý den po tragédii malajského letadla, které bylo zničeno šíleným vojenským zásahem v leteckém koridoru nad Ukrajinou, tedy ve stejných místech, kudy měla původně vést i naše cesta. Naše trasa byla nakonec na poslední chvíli odkloněna o něco jižněji, ale přesto člověku samozřejmě při takovém letu běží hlavou spousta ne úplně příjemných myšlenek.

A proto chci dnešní malé připomínkové haiku spolu s fotografií, vyhrabanou z hlubokých útrob fotoarchivu a myslím, že dosud nikde nepublikovanou, věnovat nejen tomu nádhernému měsíc trvajícímu toulání napříč celým Japonskem od severního ostrova Hokkaidó až po nejjižnější útesy Kjúšú (a dokonce ještě maličko dál), ale taky 298 nešťastným obětem, které jsem vůbec neznal, stejně jako by v mém letadle skoro nikdo neznal mne, ale o kterých jsem měl - během svého letu a ještě později mnohokrát při vzpomínkách na něj - příležitost dost přemýšlet, obětem, kterým podobné nezapomenutelné putování, jako bylo to moje, jednou provždy odepřela lidská arogance, nenávist a pýcha. Jsou okamžiky, kdy člověku nezbývá než věřit ve vyšší spravedlnost a - jaký paradox - snad i v tradiční poctivé a neúplatné Peklo, které viníkům takové tragédie jednou všechny jejich skutky sečte a podtrhne, i když na ně možná pozemské soudy budou z různých politováníhodných důvodů krátké.


Haiku pro duše nad oblaky


Pod polštář z mraků

ukryjem své tajné sny

při cestě k slunci.



Chata na úbočí sopky Fujisan (cca 2900 m nad mořem), výstupová trasa Subashiri, září 2011



Pozn.: Co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě veršů haiku najdete na blogu spoustu fotočlánků, dále cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i Nedělní miniglosy, malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 18. července 2019 v 13:16 | Reagovat

Velmi dobře napsané! A fotka je hodně zajímavá. Spíš to připomíná ale to peklo a jeho vřící kotle pro hříšníky....

2 Axina Axina | 18. července 2019 v 14:20 | Reagovat

Moc krásná fotografie. Výjimečně mi nevadí, že je černobílá. Stejně jako rozhodnutí, zda je člověk vinen zabitím jiného člověka nebo ne.
Mně peklo nepřipomíná. Naopak. Jako by to byla zastávka na cestě k té vyšší spravedlnosti.

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. července 2019 v 15:36 | Reagovat

Napadla mě Karma a Boží mlýny... ;-)

4 Moře Lásky Moře Lásky | Web | 18. července 2019 v 16:18 | Reagovat

Pěkný haiku poezie

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. července 2019 v 16:41 | Reagovat

[1]: Já na kotle nevěřím, řekl bych, že hrůzy pekla spočívají v něčem jiném ;-).

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. července 2019 v 16:41 | Reagovat

Krátké a výstižné - jako všechna vaše haiku. :-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. července 2019 v 17:01 | Reagovat

[2]: Fotka je dělaná vpodvečer a vzhledem ke světelným podmínkám moc zajímavé vlastní barevnosti neměla, takže černobílé podání jí, myslím, spíš pomohlo.

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. července 2019 v 17:20 | Reagovat

Já ukrývám své sny do cukrové vaty.
Cukrová vata se podobá mrakům, ale je růžová jako mé sny.
Fotka je nádherná.
Až z toho verše barda Erbena vytanou na mysl:
"Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v šírá kola..."

9 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. července 2019 v 17:28 | Reagovat

Přikrý svah sopky
Vysoko nad oblaky
Chata tu čeká.. :-)

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. července 2019 v 17:51 | Reagovat

[6]: Pod těmi polštáři toho musí být poschováváno...

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. července 2019 v 17:53 | Reagovat

[3]: Jestli spravedlnost zajistí čerti nebo mlynáři, na tom tolik nezáleží. Hlavně když někdo.

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 18. července 2019 v 18:02 | Reagovat

Snad tvé haiku doletí tam, kam má...

Fotografie chaty je překrásná, vždycky jsem si přála být nad mraky", ale zatím se mi to nepoštěstilo.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. července 2019 v 18:49 | Reagovat

[4]: Děkuji :-).

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. července 2019 v 18:55 | Reagovat

[8]: Tady byla cukrové vaty spousta, ale byla nějaká řidší než na pouti :-).

15 More ljubavi More ljubavi | Web | 18. července 2019 v 19:58 | Reagovat

Vítejte na mém chorvatském blogu, kde hodně píšu o Japonsku. V Japonsku jsme byli v roce 2016, 2017, 2018 a letošního roku.

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. července 2019 v 20:10 | Reagovat

[15]: Je to tak, Japonsko láká k návratům :-). Rád jsem si prohlédl krásná japonská místa na vašich fotkách. Mimochodem, pamatuju si vás z jednoho vašeho komentáře na mém blogu z května 2010 :-).

17 matka matka | 18. července 2019 v 22:34 | Reagovat

hou, na obláčku
se duše pohupují
na zem shlížejí
:-D

18 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 19. července 2019 v 8:09 | Reagovat

Myslím, že si tak nějak všeobecně představujeme osudy nadoblačných duší příliš tragicky a ne vždy se to patří. Tohle ovšem není ten případ.
Pevně ale věřím, že spravedlnosti nikdo neujde - a vždycky, když čtu něco podobného, tak ještě o něco pevněji.

19 Moře Lásky Moře Lásky | Web | 19. července 2019 v 14:17 | Reagovat

Moje Láska je z Brny a vedle chorvatštiny jsme otevřeli aji české blogy.

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. července 2019 v 18:26 | Reagovat

[18]: Taky se tím občas uklidňuji. Tak jen věřím, že mi nějaký hodnověrný očitý svědek neoznámí, že je to jen moje iluze :-).

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2019 v 12:06 | Reagovat

[20]: Vzhledem k tomu, že řadě lidí nefunguje vkládání komentářů, dělám tedy sám u sebe takový malý testík...

22 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. července 2019 v 15:38 | Reagovat

[21]:
Taky mi to už mnozí hlásili.
Blog, zdá se, vymknut z kloubů, opět šílí.

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2019 v 21:13 | Reagovat

[22]: Už mě to taky dohnalo a na cizích blozích nemůžu komentovat.

24 stuprum stuprum | Web | 21. července 2019 v 15:52 | Reagovat

Pochlebovači, kuplíři a svatokupci by se mohli srotit okolo stolů a hodovat a pít ! :)

25 Miloš Miloš | Web | 23. srpna 2019 v 22:15 | Reagovat

Já jsem poprvé letěl v r. 1997 (předtím jsem se bál) a od té doby více než 120-krát. Teď si už ale říkám, že smrt v letadle je okamžitá a bez dlouhého bolestivého trápení a případnou havárií se už netrápím. Jen by nemusela být způsobena sestřelením.

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. srpna 2019 v 22:36 | Reagovat

[25]: Já jsem zača létat až v roce 2000, do té doby jsem vlastně neměl žádný důvod. Zpočátku mi létání trochu vadilo, ale pak jsem nějakou dobu musel cestovat každý druhý týden na dva dny do Záhřebu, kde byla navíc každá cesta s přestupem, takže jsem se dost otrkal :-). Je to vždycky zvláštní okamžik úplného odevzdání se do rukou techniky, kdy se prostě člověk musí spolehnout na schopnosti té inteligentní plechovky i těch, kdo ji řídí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama