"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

"Nobelští manželé" z Prahy aneb Informační puzzle

6. září 2019 v 20:36 | Petr Vápeník |  Připomenutí

I když se zajímám o informace z různých oborů a snažím se mít aspoň základní přehled o tom, co důležitého se v nich děje, čas od času se přistihnu při naprosto základní neznalosti. A přesně to se mi stalo nedávno, když jsem procházel pražskou Petrskou ulicí a na domě přímo naproti plastice, o které jsem na blogu již psal (viz článek Plastika v Petrské ulici), jsem spatřil pamětní desku.


Doslova mě to vyděsilo. O téhle paní jsem totiž nevěděl vůbec nic, její jméno mi nic neříkalo, nebylo mi na první pohled ani ničím povědomé. Jsem jen já tak intelektuálně zaostalý a ostatní lidé z Prahy a okolí o téhle paní všechno vědí? Nebo je nás podobných nedouků víc? Bože, tady v Praze - kousek od místa, kde jsem tři roky pracoval a kudy jsem denodenně chodil - se narodila nositelka Nobelovy ceny, tedy opravdová "těžká váha" ve svém oboru a celosvětová celebrita?! Tolik osobností přece ani místo s takovou kulturní a vědeckou historií, jakým je Praha, nemá mnoho. Lépe řečeno, já donedávna žil v přesvědčení, že Praha má nobelisty dva, vědce Jaroslava Heyrovského (tomu jsem se jako emeritní chemik nemohl vyhnout a zkoumání základů jeho úžasné originální analytické metody - polarografie - jsem dokonce na škole věnoval nějaký ten čas) a básníka Jaroslava Seiferta (tomu jsem se pochopitelně taky nemohl vyhnout, protože jeho poezie mě okouzlovala už jako teenagera - tedy v době, kdy tento pán ještě žil). Mimochodem, pro naše účely si dovolím nezmiňovat se o Nobelově ceně míru, kterou přece jen považuji za trochu jinou odnož a jiný šálek čaje, takže ocenění radikální pacifistky Berthy von Suttnerové, která se narodila kousek od Václaváku, připomínat nebudu, i když mi není ani zdaleka tak nesympatická jako někteří její kolegové v panoptikálním pantheonu slovutných mírotvorců. Prostě: Heyrovský, Seifert a basta - to bych odpověděl, kdyby se mě na to někdo zeptal třeba v televizní soutěži. Kdyby moderátor hodně loudil, ještě bych si snad vzpomněl na pobyt Alberta Einsteina na pražské universitě v letech 1911-12, možná i na působení chemika Vladimira Preloga na škole, ze které se posléze stala moje alma mater, ale to by bylo určitě všechno. Vidíte, prohrál bych!

Deska mě zaujala a aniž bych tušil, jaké zajímavé puzzle se tím začne postupně skládat, začal jsem tedy hledat: Z informací na internetu jsem zjistil, že Gerty Radnitz se v tomto domě nejen narodila, ale prožila tu celé mládí v židovské rodině a jejím otcem byl chemik a majitel cukrovaru, takže Gerty měla ke vzdělání a vědě blízko. Studovala na střídačku samostatně a v pražském dívčím lyceu a maturitu absolvovala dokonce v Děčíně (jestlipak to aspoň vy, Děčíňáci mezi mými čtenáři, víte, když já na ty dohledané informace jen vykuleně hledím!) V roce 1914 byla přijata ke studiu medicíny na německé Karlo-Ferdinandově universitě, tedy na té škole, na níž ještě nedávno přednášel coby řádný profesor teoretické fyziky budoucí dvojnásobný laureát Nobelovy ceny Albert Einstein. Cvak, další kousek puzzle zapadl do tvořícího se obrázku.

Dnešní podoba domu v Petrské ulici, kde se narodila a vyrůstala budoucí nositelka Nobelovy ceny, Gerty Radnitz - Coriová


Skládanka pokračuje již na universitě, kde se Gerty v ročníku sešla s dalším mladým německým Pražanem - Carlem Corim, se kterým začali spolupracovat na výzkumech a z toho prostého faktu, že Gerty posléze převzala i jeho jméno, se dá usuzovat, že i jinak si nejspíš byli docela sympatičtí. Začal jsem tedy hledat informace i o Carlu Corim a zjistil jsem, že je za ním nutno se přesunout metrem z Florence na Karlák, kousek popojít do Salmovské ulice a tam se dá pro změnu najít dům, ve kterém se narodil on, další budoucí slavný vědec a nobelista! Cvak! Puzzle obrázek nám pěkně narůstá a vybarvuje se.


Dům v Salmovské ulici, kde se Carl Cori narodil, stojí přímo naproti jedné z budov dnešní 1. lékařské fakulty UK a kousek za rohem už je shodou okolností vidět budova, kde 16 měsíců přednášel své moderní pojetí fyziky pan Einstein. Cvak! Jak jen je ta Praha malá.


Oba mladí vědci zakončili svá pražská studia získáním doktorského titulu v roce 1920, tedy již za existence Československa, a ještě téhož roku odjeli pracovat do Vídně, kde se vzali, mimochodem, prý proti vůli svých rodičů, ale to už tak občas musí rodiče rozchodit. No a pak udělali - při vší úctě k jejich budoucím skvělým objevům - asi to nejlepší rozhodnutí svého života: Přestěhovali se z Evropy do USA, dostatečně včas na to, aby tam udělali hvězdnou vědeckou kariéru a byli zároveň v bezpečí před šílenými historickými poryvy, které se na Evropu po nějaké době přivalily a které by minimálně pro Gertu jako Židovku nemohly dopadnout dobře.

V Americe se pustili do nevšedních výzkumů v oblasti biochemie a medicíny a v roce 1929 objevili průběh katalytické konverze glykogenu, který byl pojmenován po nich jako Coriho cyklus. Proboha, vždyť to je věc, kterou jsem se přece kdysi učil a dělal z ní zkoušku! Že bude mít Coriho cyklus něco společného s nějakým panem Corim, to mi došlo, netušil jsem ovšem, že Coriové jsou ve skutečnosti dva (český překlad zvýraznil zásluhy pana manžela, ale anglický termín Cori Cycle je genderově nestranný) a hlavně jsem netušil, že jsou to oba Pražáci! Cvak, další dílek zapadl do smělé puzzle konstrukce: Tentokrát jsem si konečně po více než 30 letech konečně uvědomil zajímavou a dosud netušenou souvislost svého učiva s reálným životem. Pozdě ale přece. Je ale třeba dodat, že od roku 1928 už Coriovi měli oba americké občanství.

Myslím, že by bylo výrazně nad populárně zamýšlený rámec tohoto blogu vyjmenovávat další výzkumné oblasti, do kterých původně pražský manželský pár zasáhl, i když jich byla přehršel. Uvedu aspoň to nejdůležitější: V roce 1947 obdrželi Gerty i Carl Nobelovu cenu za medicínu za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů (zdroj Wikipedie). Gerty byla teprve třetí ženou - vědkyní, která byla oceněna prestižní cenou - po Marii Sklodowské - Curie a Irene Curie. Vzpomínáte si na Jiřinu Bohdalovou ve Světácích a její půvabně neumělou "Marii Kurí, co se celá obětovala a objevila rádio v dočista kovovém stavu"? A skoro všichni diváci tu "Marii Kurí" znali, a mohli se tak zasmát výbornému vtipu. Kdyby ovšem zazněla místo "Marie Kurí" "Greta Korí", kdo z diváků by věděl? Já tedy - ke své ostudě - ne! Cvak!

Třetí žena - laureátka Nobelovy ceny za vědu na světě. Jak uvádějí zahraniční zdroje: První Američanka, která získala slavnou cenu za vědeckou práci. A jak už teď můžu uvést já: Slavná Američanka - z pražské Petrské ulice.

Gerty jako slavná paní profesorka biochemie na universitě ve Washingtonu zemřela v roce 1957, dva roky před tím, než její někdejší pražský "soused" Jaroslav Heyrovský dostal Nobelovu cenu za chemii. Carl přežil svou manželku skoro o čtvrt století a zemřel jako vážený hostující profesor na Harvardu v roce 1984, pár dní před tím, než získal Nobelovu cenu věrný Žižkovák, básník Jaroslav Seifert. Cvak, cvak! Vypadá to, že naše nobelovské puzzle už bude skoro hotové.

Když jsem před pár dny nadšeně poslouchal na Dobřichovických vinařských slavnostech své rockové idoly Michala Prokopa, Luboše Andršta a Jana Hrubého, ještě jsem netušil, že do celkového obrazu "neznámých nobelovských manželů z Prahy" překvapivě zapadne i tohle. Jak jsem totiž zjistil, byl to právě Michal Prokop, který - tehdy jako šéf projektu Praha - Evropské město kultury 2000 - odhaloval v říjnu 2000 pamětní desky na pražských rodných domech obou pozoruhodných osobností světové vědy. No a jen díky tomu jsem si tuhle informaci mohl přečíst při svých toulkách Prahou i já a doplnit si tak - podle svého - "základní pražské vzdělání" :-).

CVAK!! A teď už, myslím, konečně naše různobarevné puzzle, při jehož skládání mi občas oči přecházely, když jsem sledoval všechny ty zvláštní souvislosti, drží pěkně pohromadě, co myslíte?

Luboš Andršt, Michal Prokop a Jan Hrubý při svém vystoupení na Vinařských slavnostech v Dobřichovicích (31.8.2019)



Pozn.: Na mém blogu najdete kromě - věřím, že většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim vědět dřív, než to udělá někdo jiný! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. září 2019 v 21:04 | Reagovat

Pražské baráky skýtají mnohá překvapení.
Já v Opletalce objevil pamětní desku Karla Stanislava Sokola, redaktora časopisu Kronika, z kterého dávám občas úryvky na svůj blog.
Vždycky mne zamrzí, že se o těchto velikánech velikánech v dnešní době nepíše.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. září 2019 v 22:42 | Reagovat

Zrovna pamětní desky jsou skvělý zdroj informací. Vždycky jsem si myslel, že hlavně ty starší, ale jak je vidět, ty novější dokážou taky pěkně rozžhavit internetový vyhledávač :-).

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 7. září 2019 v 0:25 | Reagovat

Tak tohle bylo hodně zajímavé a docela poučné počteníčko. Děkuji za rozšíření obzorů :-)

4 stuprum stuprum | Web | 7. září 2019 v 6:03 | Reagovat

Už jsi objevil kvadraturu kruhu, teď ještě si zapamatuj hodnotu pí na deset tisíc desetinných míst!

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. září 2019 v 8:22 | Reagovat

[4]: Pí zatím tak intimně neznám, ale čistě laicky bych odhadl, že tam někde bude šestka :-).

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. září 2019 v 8:23 | Reagovat

[3]: Rádo se stalo, taky jsem sám u sebe vehementně rozšiřoval :-).

7 VendyW VendyW | E-mail | 7. září 2019 v 9:49 | Reagovat

No, mohl by si začít sbírat pro další výstavu třeba téma Pražská zákoutí a při té příležitosti dokumentovat různé pamětní desky a rozšiřovat nám naše zakrnělé obzory. Pamětní desky jsou nevyčerpatelnou studnicí ! ;-)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. září 2019 v 10:58 | Reagovat

[7]: Na to už existují specializované weby, např. https://www.pametni-desky-v-praze.cz/. Samozřejmě, každá taková deska i ten, na koho upomíná, mají nějaký svůj jedinečný příběh, ale jen sem tam nějaká se pěkně prolne s tím mým :-).

9 Melkora Melkora | Web | 7. září 2019 v 11:24 | Reagovat

Tak to bylo velmi poučné! Jaká škoda, že tato výborná vědkyně a pražská rodačka nepronikla do českých učebnic podobně, jako její slavnější kolegové.
Tak tedy... cyklus Coriových?

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. září 2019 v 13:02 | Reagovat

[9]: Určitě existují učebnice, kde se o těchhle souvislostech píše, aspoň doufám. Jen se mi asi v ten správný čas nedostaly do ruky. Myslím, že když se to podá s takovým příběhem, český student se pak do jinak celkem "suchého" učiva mnohem radši pustí. Aspoň na mě by to takový efekt mělo.

11 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 7. září 2019 v 16:21 | Reagovat

To je kouzelné, skoro jako nějaká bojovka! :-) A myslím, že zastydět se můžeme po právu prakticky všichni. Já tedy rozhodně. Jen mi připadá, že to není tak docela naše vina. Ona skutečnost, že se z nich během života stali američtí občané, přeci jen byla v jistých dobách natolik přitěžující okolnost, že mě vůbec nepřekvapuje, že se jejich zásluhy nechaly zapadnout. A dodatečné vytahování na světlo už zkrátka není ono.

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. září 2019 v 16:39 | Reagovat

[11]: Podobné příběhy moc rád vyhrabávám na světlo, když už je nějakou shodou okoloností kolem nich docela šero. Samozřejmě, od roku 1948 šlo u nás o asi nejhorší možnou kombinaci: Etničtí Němci, emigranti, sluhové amerického imperialismu, velmi úspěšní lidé a navrch ještě ten Gretin židovský původ. Není divu, že kolem nich bylo dlouho hrobové ticho. Jméno Cori jsem znal, ale nevěděl jsem, že patří manželům, a na ten nenápadný doplněk "born in Prague" jsem nikde nenarazil. A jedné z pamětních desek jsem si všiml až po mnoha letech.

Přesně tak - bojovka; právě tak jsem si při své hledání připadal: vždycky jsem něco dohledal a hned jsem se běžel podívat na nějaké další místo :-). Třeba v té Salmovské ulici jsem doposud nikdy nebyl, přitom je to jen přes ulici od míst, kde se pohybuji každou chvíli s foťákem nebo aspoň s fotkami, protože tam sídlí firma, která mi fotky vyrábí :-).

13 Valentina Valentina | Web | 7. září 2019 v 17:25 | Reagovat

Nojo, jenže těch cyklů je v biochemii tolik, že se v tom pan i paní Coriovi úplně ztratí. A hlavně se ztratí studenti, kteří se to tak vehementně učí, že na Coriovy už jim nezbyde vůbec žádný čas. Jsem toho důkazem. Takže děkuji za osvětu! :-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. září 2019 v 17:34 | Reagovat

[13]: To je pravda. Kdyby se všechny biochemické cykly braly pořádně se všemi souvislostmi, nebylo by všechny ty desky kam věšet :-).

15 Janinka Janinka | E-mail | Web | 7. září 2019 v 18:32 | Reagovat

Krásné puzzle jsi poskládal! Díky ti za něj, protože o manželech Coriových jsem doposud neměla ani tušení!

16 JanaP JanaP | 9. září 2019 v 13:46 | Reagovat

Petre, moc pekny clanek. I ja zazila pred dvema lety podobne prekvapeni - o manzelech Coriovych jsem se dozvedela pri sve navstene Nobelova muzea ve Stockholmu. Co vim, tak vloni byla  jejich Noelova cena vystavena v Karolinu na vystave k vyroci zalozeni Karlovy univerzity. Bohuzel jsem se na vystavu nedostala.
Poznamka: A vis, ze mame jednoho nositele Nobelovy ceny take z Plzne? Jo, jo, Peter Grunberg se v Plzni narodil, do skoly chodil do Dysine.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. září 2019 v 20:51 | Reagovat

[15]: No jo, já když se něco zajímavého dozvím, hned si myslím, že by to mohlo každého zajímat, a šup s tím na blog :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. září 2019 v 20:59 | Reagovat

[16]: Když jsem teď hledal informace, zjistil jsem, že připomínkových akcí se v posledních letech uskutečnilo docela dost, jenže tohle jsou bohužel věci, které nejsou mediálně moc vděčné. To když nějaký politik třeba použije silný výraz, kolem toho je jiná mediální mela.

O Peteru Grunbergovi vím, to je taky moc zajímavý příběh. A dobrá ukázka, jak se efektivně zbavit perspektivních a šikovných lidí.

19 Miloš Miloš | Web | 11. září 2019 v 22:04 | Reagovat

O těchto vědeckých manželích slyším také poprvé.

Ale jak píšeš o Americe, myslím si, že k těm vědeckým cenám mají blíž už jen proto, že tamější instituce jsou známější a pak jsou experti z nich také na ně navrhováni. V jednom budapešťském muzeu jsem viděl expozici maďarských laureátů Nobelovy ceny, je jich 6 a pokud si vzpomínám, všichni žili v USA. Kdyby zůstali v Maďarsku, možná by o nich věděli jen zasvěcenci.

Podobně herec/režisér v Holywoodu má k získání Oscara vždy blíž než sebelepší umělci z evropských zemí.

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. září 2019 v 5:01 | Reagovat

[19]: To bude tím, že se Maďaři nehlásí k Vídeňákovi Robertu Báránymu (nebo spíš on k nim :-)), který získal Nobelovu cenu za práci na vídeňské universitě a dokonce v době, kdy pobýval v ruském zajetí.

Jasně, to je asi obecný princip. Do sportovních reprezentačních týmů se taky nejlíp vstupuje z renomovaných klubů.

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. září 2019 v 5:09 | Reagovat

[19]: Mimochodem, v této souvislosti je možná zajímavé, že spolu s manželi Coriovými získal v roce 1947 Nobelovu cenu i argentinský fyziolog Bernardo Alberto Houssay, který se k Nobelově ceně dostal prací na universitě v Buenos Aires a poté, co ho vojenská junta vykopla z university za příliš liberální názory a on se musel uchýlit na soukromý výzkumný institut.

22 Miloš Miloš | Web | 12. září 2019 v 8:31 | Reagovat

[20]: Přesně si to už nepamatuji, ale byl mezi nimi i John von Neumann, autor architektury počítačů. Kdyby zůstal v Maďarsku, kdo ví, kam by se vývoj počítačů ubíral :).

S těmi Oscary jsem to napsal špatně, samozřejmě je to cena pro americké filmy a pro zbytek světa je jedna kategorie, ale smyslem bylo to, co píšeš, že ze známějšího "klubu" je cesta k metám snazší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama